Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o dodatku k Evropské úmluvě o vydávání ze 13. prosince 1957 a o usnadnění jejího uplatnění, která byla podepsána dne 27. června 1994 ve Vídni.

za bezvadnost:

kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o dodatku k Evropské úmluvě o vydávání ze 13. prosince 1957 a o usnadnění jejího uplatnění, která byla podepsána dne 27. června 1994 ve Vídni.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí se Smlouvou mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o dodatku k Evropské úmluvě o vydávání ze 13. prosince 1957 a o usnadnění jejího uplatnění, která byla podepsána dne 27. června 1994 ve Vídni.

Česká republika je svým členstvím v Evropské úmluvě o vydávání zapojena do systému mezinárodního boje proti zločinnosti, v němž mají členské státy povinnost vydávat si vzájemně za stanovených podmínek osoby, proti kterým vedou příslušné orgány dožadujícího státu trestné řízení.

Ve vztahu k Rakouské republice, která je již řadu let členským státem, byla uzavřena dvoustranná smlouva o vydávání

- vyhl. MZV č. 87/1985 Sb. Přístupem bývalé ČSFR v roce 1992 k výše uvedené mnohostranné Evropské úmluvě o vydávání však dvoustranná smlouva pozbyla platnosti a byla touto mnohostrannou úmluvou nahrazena.

I nadále je třeba na bilaterálním principu konkretizovat a usnadnit vzájemnou spolupráci s Rakouskou republikou, se kterou jako sousedním státem je frekvence případů velíce častá.

Uzavření takové dvoustranné Smlouvy (dále jen Smlouva) je umožněno v článku 28 odst. 2 této Evropské úmluvy (dále jen Úmluva) a z praktického hlediska je velmi potřebné.

Návrh Smlouvy v článcích I a II doplňuje ustanovení Úmluvy jednak v tom, že rozšiřuje okruh trestných činů, pro něž bude vydávání povoleno i pro trestné činy, pro něž je horní hranice trestu nižší než 1 rok, a dále stanoví podmínky, za nichž si budou smluvní státy vzájemně vydávat i pachatele tzv. fiskálních trestných činů, tj. např. trestných činů daňového, celního, monopolního a devizového charakteru.

Článek III návrhu se týká místa spáchání činu a stíhání pro totožné trestné činy upravené v článcích 7 a 8 Úmluvy, kde je umožněno za určitých podmínek odmítnout vydání. Smluvní státy se zavazují se zřetelem na zvláštní okolnosti, zejména v zájmu zjištění pravdy a resocializace pachatele, vydání povolovat i v těchto případech.

V článcích IV, V a VI se dále upřesňují podmínky, za nichž vydání povoleno nebude, pokud byl pachatel již odsouzen ve třetím státě a konkretizuji se důsledky promlčení a účinky amnestie vyhlášené v dožádaném státě:

Důležitý praktický význam má sjednání způsobu styku obou států při podávání žádosti o vydání v článku VII návrhu tak, že jsou vedle možnosti využití diplomatické cesty vyplývající z Úmluvy určena přednostně ministerstva spravedlnosti obou států.

V článcích VIII a IX Smlouvy jsou specifikovány podmínky provádění úkonů trestního řízení v dožadujícím státě vůči vydané osobě, pro jiný trestný čin, než pro který jí dožádaný stát vydal, například její výslech. Dále jsou upřesněny podmínky dalšího vydání do třetího státu.

K zabezpečení co nejoperativnější spolupráce při dopadení pachatele, který se útěkem do ciziny vyhýbá trestnímu postihu

a má být dožadujícímu státu vydán, slouží přesné vymezení orgánů státu, které mohou žádat o vzetí pachatele ve druhém smluvním státě do tzv. předběžné vazby. Jsou to nejen ústřední justiční orgány, ale i soudy, státní zastupitelství a policejní orgány tak, jak je navrženo v článku X návrhu.

V článcích XI a XII jsou pak řešeny podrobnosti v případě, že o vydání žádá současně více než jeden stát a dále dočasného předání osoby dožadujícímu státu tehdy, má-li být tato osoba trestně stíhána na území dožádaného státu a stát žádající o vydání musí za přítomnosti této osoby na svém území učinit naléhavé procesní úkony.

V článcích XIII a XIV návrhu je konkretizováno předávání věcí, které mohou být použity jako důkazy nebo byly získány v důsledku trestného činu v návaznosti na povolené vydání osoby a také pro případ, že povolené vydání nemůže být uskutečněno, nebo vydání povoleno. Upřesňují se podmínky vrácení věcí poškozenému.

Článek XIV řeší nutnost držet ve vazbě osobu prováženou při vydání územím třetího státu.

V článcích XV a XVI je usnadněno zasílání písemností ujednáním o tom, že žádosti se sepisují pouze v jazyce dožadujícího státu a překlady se. nevyžadují a je specifikován výraz "ochranné opatření".

Články XVII a XVIII obsahují ustanovení o nabytí platnosti po výměně ratifikačních listin, neboť se jedná o mezinárodní Smlouvu tzv. prezidentské povahy, u které je nezbytný souhlas Parlamentu a ratifikace prezidentem republiky. Uplatnění Smlouvy si nevyžádá změnu žádného zákona; dotýká se práv a povinností občanů.

Smlouva se uzavírá na návrh rakouské strany, který vychází z již uzavřených smluv s jinými evropskými státy, např. Švýcarskem a Itálií.

Realizace Smlouvy nebude mít dopad na státní rozpočet.

mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o dodatku k Evropské úmluvě o vydávání z 13. prosince 1957 a o usnadnění jejího uplatnění.

Povolí-li se vydávání osoby podle článku 2 odstavec 1 Úmluvy a týká-li se žádost o vydání také trestných činů neuvedených v tomto odstavci, pak je vydání povoleno také pro jiné činy existují-li ostatní předpoklady na základě Úmluvy a této smlouvy a hrozí-li za ně trest uložený soudem v obou smluvních státech.

(1) U trestných činů daňového, celního, monopolního a devizového charakteru, či vztahujících se na odvody a dávky, a u trestných činů spočívajících v porušení předpisů hospodářského styku nebo předpisů zahraničního obchodu, se vydání povoluje pouze tehdy, pokud by čin vedoucí k žádosti o vydání byl podle srovnatelného trestního předpisu dožádaného státu rovněž trestně právně postižitelný.

(2) Vydání nesmí být zamítnuto výlučně se zdůvodněním, že právo dožádaného státu neobsahuje stejné daňové, celní, monopolní a devizové předpisy ani předpisy vztahující se na odvody a dávky a dále ani předpisy pro hospodářský zbožní styk či zahraniční obchod jako právo dožadujícího státu.

Dožádaný stát povolí vydání osoby pro trestný čin, který podle jeho právních předpisů podléhá jeho pravomoci, jestliže je třeba se zřetelem na zvláštní okolností, zejména z důvodů zjištění pravd, výměry trestu a jeho výkonu nebo v zájmu resocializace obviněného dát přednost provedení trestního řízení v dožadujícím státě.

(1) Vydání se nepovolí ani tehdy, jestliže činy vedoucí k žádosti o vydání byly spáchány ve třetím státě a tamtéž bylo vydáno jedno z rozhodnutí uvedené v článku 9 Úmluvy.

(2) Vydání za podmínek článku III nebude bráněno, jestliže osoba nebyla v dožádaném státě pravomocně odsouzena nebo uložený trest nebyl alespoň zčásti nebo zcela vykonán.

(3) Dožádaný stát neodmítne vydání osoby, jestliže jeho justiční orgány osvobodily tuto osobu pouze z důvodu chybějící vlastní soudní pravomoci nebo pouze z tohoto důvodu nebylo proti této osobě zahájeno trestní řízení čí bylo již zahájené trestní řízení zastaveno.

Pro zabránění a přerušení promlčení jsou určující pouze právní předpisy dožadujícího státu.

(1) Amnestie vyhlášená v dožádaném státě nebrání vydání osoby, pokud trestný čin nepodléhá soudní pravomoci tohoto státu.

(2) Povinnost k vydání není dotčena tím, že chybí návrh nebo zmocnění k trestnímu stíhání či jiné prohlášení postiženého, které jsou podle práva dožádaného státu potřebné k zahájení a vedení trestního řízení.

(1) Žádosti o vydávání podávají jménem obou smluvních stran ministři spravedlnosti, čímž však není vyloučena diplomatická cesta. Také ostatní písemný styk mezi smluvními státy probíhá touto cestou, pokud úmluva a tato smlouva nestanoví jinak.

(2) V případech odkladu nebo přerušení trestu, uložení podmíněného trestu, podmíněného propuštění nebo ochranného opatření je třeba k žádosti o vydání či průvoz přiložit také listiny sloužící k zjištění vykonatelnosti.

(1) Podmíněné propuštění vydané osoby bez nařízení omezujícího svobodu jejího pohybu se rovná konečnému propuštění na svobodu.

(2) V duchu článku 14 odstavec 2 Úmluvy může dožádaný stát také učinit opatření, aby získal podklady potřebné k žádosti o souhlas podle článku 14 odstavec 1 písmeno a Úmluvy; za tímto účelem je přípustný výslech vydané osoby a také je přípustné její předvedení k výslechu. Po podání žádosti o souhlas může být vydaná osoba držena ve vazbě nehledě na omezení článku 19 Úmluvy až do doby doručení rozhodnutí ve věci této žádosti, jestliže je nařízení vazby přípustné podle právních předpisů dožadujícího státu.

K žádosti o souhlas s dalším vydáním jiné smluvní straně Úmluvy nebo třetímu státu je třeba přiložit podklady uvedené v článku 12 odstavec 2 Úmluvy, které byly předány smluvnímu státu žádajícímu o souhlas. Souhlas je udělen, jestliže trestné činy vedoucí k žádosti o vydání by opravňovaly vydání osoby ze strany smluvního státu, který byl požádán o souhlas, jiné smluvní straně nebo třetímu státu.

(1) Žádosti o vzetí do předběžné vazby mohou soudy, stá tni zastupitelství a ústřední justiční a policejní orgány jednoho smluvního státu adresovat příslušným justičním a policejním orgánům státu druhého. Oznámení trestného činu, pro který se o vydání žádá, musí obsahovat krátké vylíčení činu.

(2) Dozvědí-li se příslušné orgány jednoho smluvního státu o tom, že na území tohoto smluvního státu se zdržuje osoba, o jejíž vydání může druhý smluvní stát požádat, dotáží se jej neprodleně způsobem, který je uveden v článku 16 odstavec 3 Úmluvy, zda žádá o vydání toto osoby. Je-li osoba vzata do předběžné vydávací vazby, je nutno o tom neprodleně vyrozumět druhý smluvní stát s uvedením doby zatčení, a místa vazby.

(3) Lhůty podle článku 16 odstavce 4 Úmluvy zůstanou zachovány, pokud žádost o vydání a doklady, které mají být připojeny, budou doručeny před jejich uplynutím telefaxem ministerstvu spravedlnosti dožádaného státu a originály nebo ověřené kopie budou dodatečné zaslány v přiměřené lhůtě.

Současně s rozhodnutím podle článku 17 Úmluvy rozhodne dožádaný smluvní stát také o přípustnosti dalšího vydání do třetího státu; toto své rozhodnutí oznámí všem zúčastněným státům.

(1) Článek 19 odstavec 1 Úmluvy je uplatňován také při výkonu ochranného opatření.

(2) Dožadující stát může žádat o dočasně předání podle článku 19 odstavec 2 Úmluvy k provedení naléhavých procesních úkonů. Procesní úkony je třeba v žádosti blíže popsat. S předáním nebude vysloven souhlas, jestliže by toto předání značně zpomalilo či ztížilo trestní stíhání v dožadovaném státě nebo by vedlo k nepřiměřeným nevýhodám pro osobu, která má být vydána. Předaná osoba se musí po provedení procesních úkonů v dožadujícím státě nebo na požádání dožadovaného státu předat zpět bez ohledu na státní příslušnost.

(3) V případě dočasného předání bude předaná osoba po dobu svého pobytu v dožadujícím státě držena ve vazbě. Tato délka vazby se započítá do délky trvání trestu, který je v dožadovaném státě uložen.

(4) Náklady vzniklé na výsostném území dožadovaného státu dočasným předáním nejsou hrazeny.

(1) Je-li povoleno vydání osoby, povolí se bez zvláštní žádost. též vydání předmětů, které jsou uvedeny v článku 20 Úmluvy nebo které byly získány protihodnotou za takové předměty. Je-li možné, předají se předměty současné s vydávanou osobou. Předají se i tehdy, nemůže-li již povolené vydání být provedeno z důvodu úmrtí nebo útěku této osoby, dále pak, jestliže dle Úmluvy povolené vydání nemůže být povoleno, protože k vydání určená osoba uprchla nebo zemřela nebo ji v dožadovaném státě nelze trestně postihnout.

(2) Dožádaný stát oznámí státu dožadujícímu, které předměty byly podle článku 20 Úmluvy zajištěny a zda je vydávaná osoba srozuměna s jejich bezprostředním vrácením poškozenému. Dožadující stát oznámí dožádanému státu co možná nejdříve, zda se zříká předání předmětů za podmínky, že budou poškozenému nebo jejich zmocněnci vydány proti předložení potvrzení jeho příslušných justičních orgánů.

(3) Dožádaný stát nebude při předání předmětů uplatňovat celní zástavní právo nebo jiné věcné ručení podle předpisů celního a daňového práva, a zříká se taktéž jejich zpětného navrácení s výhradou, že trestným činem poškozený majitel předmětů tyto dávky dluží sám.

(1) Dožadovaný stát musí prováženou osobu držet po dobu průvozu ve vazbě.

(2) Má-li být osoba, která je vydávána třetím státem jinému smluvnímu státu, přepravena vzdušnou cestou bez mezipřistání přes výsostné území jiného smluvního státu do příslušného státu, pak není třeba vyjádření přelétaného smluvního státu, není-li tato osoba jeho státním občanem a není-li osoba vydávaná pro jeden z trestných čin uvedených v článcích 3 a 4 Úmluvy.

Žádosti o vydání a další písemnosti se sepisují v jazyce dožadujícího státu. Překlady se nevyžadují.

V této smlouvě znamená výraz "ochranné opatření" opatření spojené s odnětím svobody, které se ukládá podle trestních zákonů rozhodnutím soudu vedle nebo na místo trestu. Je-li trvání opatření, které se ještě má vykonat, neurčité, pak je pro účely této smlouvy určující onen termín, ke kterému musí být opatření podle práva dožadujícího státu nejpozději zrušeno.

Vypoví-li jeden ze smluvních států úmluvu, pak nabyde vypovězení Úmluvy účinnosti ve vztahu mezi Českou republikou a Rakouskou republikou dva roky po doručení oznámení o vypovězení generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.

(1) Tato smlouva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou vyměněny v Praze.

(2) Smlouva vstoupí v platnost prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byly vyměněny ratifikační listiny.

(3) Smlouva se sjednává na dobu neurčitou, pokud jeden ze smluvních států smlouvu písemně diplomatickou cestou nevypoví; v tomto případě pozbývá smlouva platnosti rok po vypovězení, nejpozději však k termínu, ke kterému pozbyde platnosti Evropská úmluva o vydávání mezi smluvními stranami této smlouvy.

Na důkaz toho zmocněnci obou smluvních států tuto smlouvu podepsali a opatřili ji pečetěmi.

Dána ve Vídni dne 27. června 1994 dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a německém, přičemž obě znění mají stejnou platnost.