Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předkládá:

Doc. Ing. Václav Klaus, CSc. v.r.

předseda vlády

Zpracoval:

JUDr. Jan Kalvoda v.r.

místopředseda vlády pověřený

řízením Úřadu pro legislativu

a veřejnou správu

září 1994

I. Úvod

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky svým usnesením č. 446 z 9. července 1994 požádala vládu České republiky, aby jí do 30. září. 1994 předložila koncepční materiál o záměrech vlády v oblasti reformy veřejné správy včetně analýzy současného stavu a přehledu legislativních návrhů, které by měla Poslanecká sněmovna do konce roku 1995 projednat.

Reforma veřejné správy se dotýká širokého okruhu problémů ústřední státní správy i územní správy. Jde o dlouhodobý soustavný proces tvořený řadou dílčích vzájemně souvisejících kroků. Zahrnuje rozsáhlé spektrum významných reformních opatření zejména ve sféře ekonomické i sociální.

K prvním zásadním změnám v územní správě došlo po listopadu 1989. Spočívaly především ve zrušení národních výborů a jejich nahrazení obcemi jako základními územními samosprávnými subjekty a dále okresními úřady jako orgány státní správy se všeobecnou působností. Nedořešen však zůstal druhý stupeň samosprávy.

V programovém prohlášení vlády ČR z července 1992 reforma státní správy a její decentralizace zahrnuta mezi prvořadé úkoly. Pro splnění tohoto úkolu a současně naplnění čl. 99 Ústavy ČR předložila vláda Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky 30. června 1994 návrh ústavního zákon o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a 31. srpna 1994 návrh ústavního zákona o působnosti vyšších územních samosprávných celků. V návaznosti na ústavní zákon o vytvořen vyšších územních samosprávných celků vláda rovněž předložil. Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky Seznam základních doprovodných legislativních dokumentů, které bude nutno v souvislosti s vytvořením vyšších územních samosprávných celků nově připravit nebo u nichž bude nutné provést změny a doplnění.

Ve svém programovém prohlášení se vláda dále zavázala vypracovat návrh právní úpravy postavení zaměstnanců ve státní správě. V současné době je již připraveno paragrafované znění návrhu zákona o státní službě některých státních zaměstnanců (služební zákon).

Od roku 1990 byla přijata celá řada legislativních dokumentů vztahujících se k reformě veřejné správy. Za nejdůležitější je možno považovat tyto:

- zákon ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení),

- zákon ČNR č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze,

- zákon ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících,

- zákon ČNR č. 368/1990 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích,

- nařízení vlády České republiky č. 475/1990 Sb., kterým se určují pověřené obecní úřady (365),

- nařízení vlády České republiky č. 82/1992 Sb., kterým se určují další pověřené obecní úřady (16),

- zákon ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích,

- zákon ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky). Důležitá změna zákonem ČNR č. 10/1993 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1993, o změně a doplnění některých zákonů České národní rady a některých dalších předpisů,

- zákon ČNR č. 553/1991 Sb., o obecní policii.,

- zákon ČNR č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí.,

- zákon ČNR č. 298/1992 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích a o místním referendu,

- ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky,

- zákon ČNR č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích a o změně a doplnění některých dalších zákonů,

- návrh ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků,

- návrh ústavního zákona o působnosti vyšších územních samosprávných celků.

II. Analýza současného stavu

1. Územní členění státu

a) Obce

Dosavadní územní členění státu je upraveno zákonem č. 36/1960 Sb., o územním členění státu. Státní území podle cit. zákona se dělí na kraje, okresy a obce; území hl. města Prahy tvoří samostatnou územní jednotku. K 1. lednu 1994 bylo na území České republiky 7 krajů, 75 okresů a 6 230 obcí.

b) Okresy

V roce 1960 došlo při. vytvoření, nových okresů v některých případech k necitlivým zásahům do územní organizace, které je třeba odstranit. Na základě usnesení vlády ČR č. 358 z 29. června 1994 se zpracovává návrh změn hranic dosavadních okresů, popř. vytvoření nových okresů. Změny musejí být provedeny před vytvořením vyšších územních samosprávných celků, neboť jejich územní obvody jsou v návrhu ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků vymezeny pomocí území okresů.

c) Vyšší územní samosprávné celky (země/kraje)

Vláda zpracovala základní právní dokumenty pro vytvořeni vyšších územních samosprávných celků a předložila je Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.

2. Samospráva

V současné době v České republice existuje samospráva na úrovni obcí. Od roku 1990 počet obcí vzrostl ze 4 104 na 6 230, tj. o 51,8 %. Podle výsledků sčítání lidu, domů a bytů (březen 1991) mělo z celkového počtu 5 768 obcí plných 78 % (tj. 4 510 obcí) počet obyvatel nižší než 1000. Od té doby proces štěpení obcí na menší dále pokračuje. K 1.1.1994 obce s počtem obyvatel menším než 1000 tvořily již 80,3 % (srov. příloha č. 1).

3. Státní správa

Státní správa je vykonávána na úrovní obcí, okresů a ústředních orgánů státní správy. Na různých úrovních v území (kraj, okres či jinak vymezené území) působí celkem 26 druhů specializovaných (dekoncentrovaných) orgánů státní. správy (příloha č.2), z toho 5 nových druhů dekoncentrovaných orgánů vzniklo po roce 1989 (školské úřady, úřady práce, Puncovní úřad, Česká inspekce pro šlechtění a plemenitbu hospodářských zvířat, Český metrologický institut). Vedle dekoncentrovaných orgánů působí v území detašovaná pracoviště (územní odbory) jednotlivých ministerstev (Ministerstva hospodářství, Ministerstva zemědělství, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva životního prostředí, Ministerstva pro hospodářskou soutěž, Ministerstva práce a sociálních věcí - příloha č.3).

Zákonem č. 425/1990 Sb. byla zřízena okresní shromáždění. Do jejich působnosti náleží schvalování rozdělení dotací do rozpočtů obcí na návrh přednosty okresního úřadu a schvalování a kontrola rozpočtu a závěrečného účtu okresního úřadu.

4. Statutární města

Zákon o obcích přiznává postavení statutárního města třinácti městům, tj. Českým Budějovicím, Plzni, Karlovým Varům, Ústí n. Labem, Liberci, Hradci Králové, Pardubicím, Brnu, Zlínu, Olomouci, Ostravě, Opavě a Havířovu. Ze samotného pojmu statutární město nevyplývají žádné zvláštní působnosti orgán města. Statutární města se de facto rozpadají do dvou skupin Jednu skupinu tvoří města územně členěná a v nich zvláštní postavení mají Plzeň, Brno a Ostrava, jejichž magistráty mají působnost okresních úřadů, druhou skupinu pak představují města která se již dále nečlení. Rozdělení výkonu státní správy mezi orgány částí města a orgány města určují obecně závaznou vyhláškou města sama. Odvolacím orgánem proti rozhodnutím magistrátu měst Plzeň, Brno a Ostrava jsou ústřední orgány státní správy. Tato tři statutární. města vykonávají ve státní správě prvoinstanční a druhoinstanční působnost současně.

Druhá skupina statutárních měst má působnost pověřených obecních úřadů a odvolacím orgánem proti jejich rozhodnutím jsou okresní úřady. Jejich faktická různorodost se promítá do odlišné působnosti při výkonu státní správy, kde na jedné straně stojí tři největší města s působností okresních úřadů a na druhé straně všechna ostatní města s menším rozsahem působnosti.

5. Hlavní město Praha

Území hl. města Prahy se v současné době člení na 57 částí. Situace vznikla direktivním připojováním jednotlivých venkovských obcí k hlavnímu městu Praze, přičemž tyto části byly zachovány jako správní jednotky. Praha zahrnuje velmi různorodá území. Mez i některými obcemi přičleněnými k Praze (např. staré královské město Zbraslav) a vlastním městem Praha se rozkládají velká, zcela neurbanizovaná území. Osídlení v některých obcích nemá ani městský charakter.

Základní problémy

K územnímu členění státu

Území malých obcí zejména z hlediska sociálních a ekonomických vazeb a efektivního výkonu státní správy neodpovídá současným požadavkům a potřebám moderní efektivní správy obcí.

K samosprávě

- Důležitým problémem reformy územní správy je otázka financování. Zákonná úprava rozpočtových pravidel v současné podobě nerozlišuje územní samosprávu a územní státní správu v kategorii územních rozpočtů.

- K významným problémům samosprávy patří zejména schopnost obce samostatně spravovat své záležitosti. Ta je dána především mírou finanční samostatnosti, sociální integrace, vnitřní politické a společenské strukturovanosti, která je podmínkou politického života obce. Řada zvláště menších obcí uvedeným hlediskům neodpovídá, což se projevuje zejména v nedostatečné stabilitě zvolených orgánů (často opakovanými volbami do obecního zastupitelstva) a neschopností obce zajistit výkon státní správy na svém území v požadované kvalitě.

- Vládní návrhy ústavních zákonů o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o jejich působnosti řeší některé otázky související s vytvořením vyšších územních samosprávných celků. Dořešení si vyžádá zejména složení a vnitřní strukturu orgánů vyšších územních samosprávných celků, vymezení majetku těchto územních celků a jejich finanční zdroje.

- Stávající právní úprava postavení zaměstnanců samosprávy provedená zákoníkem práce neřeší nezbytná omezení jejích práv, vyplývající ze specifického zaměstnaneckého vztahu, ani na druhé straně výhody s tímto vztahem spojené.

Ke státní správě

- Dosavadní systém státní správy je funkční, vykazuje však některé nedostatky. Jde především o to, že ústřední orgány státní správy jsou zbytečné zatěžovány výkony, které mají často povahu prvoinstančního rozhodování. To částečně odčerpává jejich kapacitu pro řešení zásadních, koncepčních otázek, omezuje rozsah a kvalitu řídící, metodické a konzultační činnosti.

- S touto situací souvisí nadměrné množství dekoncentrovaných orgánů státní správy v území, mezi nimiž neexistuje dostatečná koordinovaná spolupráce, což ve svých důsledcích vede i k zvyšování nákladů na státní správu.

- Dosud existují okresní shromáždění zřízená v souvislosti s hospodářskou funkcí okresních úřadů. Okresní shromáždění tak, jak jsou koncipována zákonem o okresních úřadech, mají povahu quasisamosprávných orgánů, nemají rozhodovací pravomoc ani odpovědnost.

- Zřizovatelská funkce okresních úřadů měla zaniknout podle původní zákonné úpravy k 31.12.1992. V roce 1992 byla tato lhůta prodloužena do 31.12.1994 Ve vládním návrhu novely zákona o okresních úřadech ze září 1994 se tato lhůta dále prodlužuje s tím, že konečný termín je ponechán na rozhodnutí vlády.

- Jisté problémy pro racionální a kvalifikovaný výkon státní správy tvoří značné množství obcí s pověřenými obecními úřady (celkem 381). Snaha přiblížit výkon státní správy občanům je limitována schopností zajistit její kvalifikovaný, řádný a jednotný výkon na celém území státu. Ukazuje se, že v současné době není a ani v dohledné době nebude k dispozici dostatečné množství odborníků, které by dovolovalo přenést větší rozsah výkonu státní správy na tak velký počet územních jednotek.

Ke statutárním městům

- Města určená zákonem jako statutární vykazují nadále významné rozdíly v působnosti při výkonu státní správy.

- Vzhledem k tomu, že podle platné právní úpravy existují v systému státní správy tři stupně, je ve statutárních městech soustředěn prakticky veškerý výkon státní správy včetně odvolacího řízení. Tato skutečnost a také závislost zaměstnanců magistrátních úřadů na radě zastupitelstva města ovlivňuj i možnost státu zajišťovat na daném území jednotný výkon státní správy, kontrolovat jej a předcházet neodůvodněnému zasahován samosprávy do státní správy.

K hlavnímu městu Praze

- Nadměrný počet městských částí, vykonávajících přenesen státní správu v různém rozsahu, činí organizaci měst nepřehlednou a ztěžuje jeho správu.

- Přestože z právního hlediska je Praha jednou obcí, nedošlo v některých případech připojených obcí ke skutečné integraci s územím Prahy.

- Předmětem konfliktu v Praze je rozsah samosprávy vykonávané jednotlivými částmi města a městem jako celkem. S tím je spojena otázka, jménem koho je samospráva vykonávána. Složitě je také řešena právní subjektivita částí a celku města.

- Rozdělení výkonu státní správy v Praze, tak jak je provedeno statutem, je značně komplikované. Příčina spočívá ve složitosti správního členění města. Nejmenší části města téměř žádnou státní správu nevykonávají a na jejich území ji zajišťují jiné části města. Občanovi není vždy zřejmé, který orgán na kterém úseku státní správy je příslušný k vyřízení jeho záležitosti.

III. Koncepce dalšího postupu reformy veřejné správy

Na základě výše uvedené analýzy a v návaznosti na již provedené organizační a legislativní kroky pohlíží vláda na reformu veřejné správy jako na dlouhodobý postupný proces při maximálním využití existujícího systému. Základní důraz bude kladen na efektivnost, racionalizaci a minimalizaci nákladů.

V tomto kontextu vláda akcentuje základní úlohu obcí a obecních úřadů, jejichž pojetí i struktura se osvědčily jako funkční při zajišťování územní správy.

Vláda zaměří pozornost na vytvoření mechanismu, který napomůže překonávat nefunkční rozdrobenost do malých obcí a s tím spojenou finanční a ekonomickou nesamostatnost a neschopnost plnit základní úkoly samosprávy. K tomu hodlá navrhnout obecná pravidla umožňující v případě nefunkčnosti obcí jejich začlenění do větších celků. Důvodem k takovému opatření mohou být mj. tyto skutečnosti:

- během funkčního období volených orgánů obce bude nutné volby do nich častěji opakovat, protože počet členů zastupitelstva klesne pod zákonem stanovené minimum, nebo obecní zastupitelstvo nebude vůbec zvoleno,

- obec a její samosprávné orgány závažným způsobem porušují zákony a jiné právní předpisy a přes dvojí písemné upozornění k nápravě nezákonných opatření zůstanou nečinné, čímž se obec stane nefunkční.

Tento požadavek odpovídá zájmu státu a občanů na fungování samosprávy, která patří k základním principům Ústavy. Příliš časté opakování voleb či dokonce nezvolení zastupitelstva vyvolává stabilitu veřejné správy, která je ke škodě nejen občanům dané obce, ale i širších komunit.

Vláda navrhne právní úpravu řešení případů, kdy obec (jakékoli velikosti) odmítá dodržovat zákony.

Pokud jde o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, je záměrem vlády, aby volby do jejich zastupitelstev se konaly na stejných principech jako volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Současně s vytvořením samosprávy na úrovni vyšších územních samosprávných celků vláda navrhne způsob jejich vybavení majetkem a urči okruh finančních zdrojů nutných pro realizaci jejich samosprávných funkcí. Základním zdrojem majetku vyšších územních samosprávných celků může být dnes jenom majetek České republiky.

Při řešení tzv. územních rozpočtů bude respektován a skutečnost, že územní samosprávné celky jsou samostatné, od stát u oddělené veřejnoprávní subjekty, které hospodaří podle vlastního rozpočtu. Veškeré vztahy státního rozpočtu k rozpočtům územních samospráv jsou vnějšími vztahy. Proto vláda navrhne novou zákonnou úpravu hospodaření s rozpočtovými prostředky samosprávy.

Příjmy vyšších územních samosprávných celků budou tvořit zejména vlastní příjmy, jako jsou podíly na daních stanovené zvláštním zákonem. Vedle podílů na daních tvoří podstatný příjmový zdroj územní samosprávy dotace ze státního rozpočtu, příp. pokuty. K příjmům budou dále patřit příjmy z hospodaření s vlastním majetkem, půjčky a dary.

Výdaje vyššího územního samosprávného celku budou tvořit zejména výdaje spojené se zabezpečováním úkolů plynoucích z působností vyššího územního samosprávného celku.

Pokud jde o státní dotace jako jeden z příjmů vyšších územních samosprávných celků, stát se zaměří především na prosazení státního zájmu, kterým v konečných důsledcích je i odstranění neúnosných rozdílů mezi územními samosprávnými celky.

Stát nemá možnost zasahovat do způsobu nakládání s prostředky územní samosprávy. Pro vyloučení neodůvodněných rizik vláda navrhne zákonnou úpravu hospodaření s majetkem územních samosprávných celků. Vzhledem k tomu, že nejde o majetek orgánů samosprávy, které s ním sice legitimně hospodaří, ale jde o majetek celého územního samosprávného společenství, je takovéto omezení žádoucí.

Náklady na aparát zemských/krajských orgánů samosprávy budou hrazeny z rozpočtu samosprávy. Stanovení velikosti aparátu samosprávy je v působnosti samosprávných orgánů země/kraje.

Reforma státní správy vychází ze zachování postavení okresních úřadů jako důležitých orgánů státní správy, u nichž bude těžiště prvoinstančního rozhodování. V případech, kdy v 1. instanci rozhodují pověřené obce, budou rozhodovat jako odvolací orgán.

Okresní úřady budou výhradně orgány státní správy a přestanou plnit funkci zakladatelů státních podniků v termínu, který vláda určí svým nařízením. Vláda zváží, zda bude okresním úřadům zachována možnost zřizovat rozpočtové a příspěvkové organizace.

Do soustavy orgánů vykonávajících státní správu budou kromě okresních úřadů patřit:

- obce, na které byla přenesena působnost ve státní správě,

- zemské/krajské úřady [Poznámka: název "krajské/zemské úřady" je v textu použit pouze pro vyjádření skutečnosti, že na úrovni vyšších územních samosprávných celků bude vykonávána státní správa. Nepředjímá však vlastní řešení institucionálního uspořádání výkonu státní správy na této úrovni.],

- ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy.

Tuto soustavu doplňují další tzv. dekoncentrované orgány státní správy, působící v území okresu nebo kraje, případně v jinak vymezeném území.

Na úrovni obcí bude zachováno organizačně-institucionální spojení samosprávy a státní správy. Základními jednotkami výkonu státní správy v první instanci zůstanou pověřené obecní úřady. Prověří se však jejich počet a racionálnost jejich rozmístění.

Vláda bude věnovat pozornost zvláštní právní úpravě postavení zaměstnanců obcí zajišťujících státní správu v obci. V této souvislosti mohou být využity určité instituty připravovaného zákona o státní službě některých státních zaměstnanců (služební zákon).

Zemské/krajské úřady budou plnit především funkci odvolacích orgánů proti prvoinstančním rozhodnutím okresních úřadů. Rozhodovací činnost ve správním řízení na jednotlivých úsecích státní. správy bude v zásadě končit na úrovni zemských/krajských úřadů.

Vláda zváží možnost zahrnout do působnosti zemských/ krajských úřadů rovněž působnost:

- školských úřadů,

- regionálních pracovišť Ministerstva hospodářství, pokud jde o otázky územního řízení a stavebního řádu,

- územních odborů Ministerstva životního prostředí,

- územních odborů Ministerstva zemědělství.

Orgánem zemského/krajského úřadu se stane krajský hygienik.

Ty působnosti ve státní správě, které byly v roce 1990 přeneseny na ministerstva, mohou být svěřeny zemským/krajským úřadům. Na zemský/krajský úřad bude dále v maximální možné míře přenesena prvoinstanční rozhodovací působnost ministerstev, např. na úseku:

- vodního hospodářství - rozhodování ve vodohospodářských věcech hraničních toků,

- odpadového hospodářství - rozhodování o zřizování a umístění zařízení ke zneškodňování odpadů v případě veřejného zájmu a při střetu zájmů okresních úřadů,

- ochrany přírody - schvalování plánu péče o chráněné krajinné oblasti.

V oblasti ústřední státní. správy je záměrem vlády posílit řídící činnost ministerstev ve svěřených úsecích, stejně jako činnost legislativní, koncepční, kontrolní a koordinační. V potřebném rozsahu jim zůstane rozhodování ve správním řízení.

V souvislosti s vytvořením vyšších územních samosprávných celků budou postupně přecházet působnosti detašovaných pracovišť Ministerstva hospodářství, Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí na zemské/krajské úřady. Zachována budou detašovaná pracoviště Ministerstva pro hospodářskou soutěž, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení.

V návaznosti na vytvoření vyšších územních samosprávných celků vláda prověří nezbytnost existence některých zvláštních (dekoncentrovaných) orgánů státní správy v území. Případné budoucí požadavky na vznik dekoncentrovaných orgánů státní správy budou vždy posuzovány a revidovány z hlediska vývoje činností státní správy v jejím celku. V případech, kde dekoncentrované orgány budou zachovány, bude nutné upravit vzájemné vztahy mezí těmito orgány právním zakotvením zásad spolupráce, zejména ve sféře výměny informací.

V oblasti zajištění odborné kvalifikace státních zaměstnanci vláda zváží otázku systému přípravy a vzdělávání státních zaměstnanců, a to jak z hlediska požadovaného vzdělání, tak organizačního zabezpečení tohoto záměru.

Vláda se bude zabývat postavením statutárních měst z hlediska výkonu státní správy.

Vláda je toho názoru, že hlavní město Praha má zůstat i nadále obcí. Za racionální považuje, aby výkon státní správy v hlavním městě byl realizován zásadně ve dvou stupních a v rámci větších obvodů. Odvolacím orgánem proti rozhodnutí. orgánů v těchto "správních" obvodech města bude Magistrát hl. města Prahy.

Otázka redukce nadměrného počtu městských částí je věcí samosprávy.

IV. Problémová oblast

Vážným problémem, který dosud nebyl vládou rozhodnut, je otázka institucionálního uspořádání státní správy a samosprávy na úrovni vyšších územních samosprávných celků. To se promítá v části V. Přehled legislativních návrhů, které by měly být projednány Poslaneckou sněmovnou, kde pod bodem 5 je uvedeno alternativní řešení.

V. Přehled legislativních návrhů, které by měly být projednány Poslaneckou sněmovnou

1. a) návrh zásad zákona o volbách do zastupitelstev vyšších územních samosprávných celků,

b) návrh zákona o volbách do zastupitelstev vyšších územních samosprávných celků.

2. a) návrh zásad zákona o obcích (obecní zřízení),

b) návrh zákona o obcích (obecní zřízení).

3. a) návrh zásad novely zákona o hlavním městě Praze,

b) návrh novely zákona o hlavním městě Praze.

4. a) návrh zásad novely zákona o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých opatřeních s tím souvisejících,

b) návrh novely zákona o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých opatřeních s tím souvisejících.

5.

Alternativa I

a) návrh zásad zákona o orgánech vyšších územních samosprávných celků a jejich působnosti ve státní správě,

b) návrh zákona o orgánech vyšších územních samosprávných celků a jejich působnosti ve státní správ:

Alternativa II

a) návrh zásad zákona o orgánech vyšších územních samosprávných celků,

b) návrh zákona o orgánech vyšších územních samosprávných celků,

c) návrh zásad zákona o zemských/krajských úřadech,

d) návrh zákona o zemských/krajských úřadech.

6. a) návrh zásad zákona o přechodu některých věcí z majetku České republiky do majetku vyšších územních samosprávných celků,

b) návrh zákona o přechodu některých věcí z majetku České republiky do majetku vyšších územních samosprávných celků.

7. a) návrh zásad zákona o pravidlech hospodaření s rozpočtovým prostředky České republiky,

b) návrh zákona o pravidlech hospodaření s rozpočtovým prostředky České republiky.

8. a) návrh zásad zákona o pravidlech hospodaření s rozpočtovým prostředky územní samosprávy,

b) návrh zákona o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky územní samosprávy.

9. návrh zákona o státní službě některých státních zaměstnanců (služební zákon).

10.a) návrh zásad zákona o některých zaměstnancích územní samosprávy,

b) návrh zákona o některých zaměstnancích územní samosprávy.

Česká republika

počet obyvatel celkem: 10,2 mil.

Poznámka:

údaje o počtu zaměstnanců byly čerpány z podkladu poskytnutého Ministerstvem financí, zejména z "Přehledu o vnitřním rozpisu počtu pracovníků a jejich zařazení v přímo řízených organizacích státní správy na rok 1994".

Pozn.: čísla ve 2. - 4. sloupci označují počet pracovišť v území