(1) Drážní správní úřad uloží pokutu až do výše 1 000 000 Kč
a) vlastníku dráhy celostátní nebo regionální, který nezajistí provozuschopnost dráhy,
b) vlastníku dráhy celostátní nebo regionální, který nezajistí a neumožní provozování dráhy oprávněným provozovatelem dráhy.
c) provozovateli dráhy celostátní nebo regionální, který neoprávněně zastaví její provozování.
(2) Drážní správní úřad uloží pokutu až do výše 500 000 Kč provozovateli dráhy, který nevyrozumí ve lhůtě jednoho roku před podáním návrhu na zrušení úředního povolení k provozování dráhy drážní správní úřad a vlastníka dráhy.
(3) Drážní správní úřad uloží pokutu až do výše 500 000 Kč provozovateli dráhy, který
a) provozuje dráhu bez úředního povolení k provozování dráhy,
b) neprovozuje dráhu podle úředního povolení k provozování dráhy nebo pravidel pro provozování dráhy,
(4) Drážní správní úřad uloží pokutu až do výše 200 000 Kč provozovateli dráhy, který
a) umožní při provozování dráhy výkon činnosti osobě, která není zdravotně způsobilá,
b) používá při provozování dráhy určené technické zařízení bez platného průkazu způsobilosti,
c) neumožní dopravci, který má platnou licenci provozovat drážní dopravu na dráze celostátní a na dráze regionální.
(1) Drážní správní úřad uloží pokutu až do výše 1 000 000 Kč dopravci, který,
a) provozuje drážní dopravu bez platné licence,
b) bez rozhodnutí příslušného úřadu omezí drážní dopravu,
c) poruší povinnosti stanovené pro přepravu nebezpečných věcí.
(2) Drážní správní úřad uloží pokutu až do výše 500 000 Kč dopravci, který,
a) neprovozuje drážní dopravu podle pravidel provozování drážní dopravy, platné licence nebo smlouvy uzavřené s provozovatelem dráhy,
b) nerespektuje pokyny provozovatele dráhy udílené při organizování drážní dopravy.
(3) Drážní správní úřad uloží pokutu až do výše 200 000 Kč dopravci, který,
a) umožní řízení drážního vozidla osobě bez platného průkazu způsobilosti k řízení,
b) umožní, aby při provozování drážní dopravy vykonávaly činnost osoby, které nejsou zdravotně způsobilé,
c) používá k provozování drážní dopravy drážní vozidlo bez platného průkazu způsobilosti nebo v technickém stavu, který neodpovídá schválené způsobilosti,
d) používá k provozování drážní dopravy určené technické zařízení bez platného průkazu způsobilosti,
(4) Drážní správní úřad uloží pokutu až do výše 500 000 Kč osobě, která
a) neodstranila zdroj ohrožení nebo rušení provozování dráhy nebo drážní dopravy,
b) svojí činností poškodila drážní zařízení nebo drážní vedení,
c) porušila přepravní podmínky pro přepravu nebezpečných věcí.
(1) Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy se drážní správní úřad o porušení uvedených povinností dozvěděl, nejpozději však do pěti let od doby, kdy k porušení došlo, jde-li o pokračující neoprávněné provozování dráhy nebo drážní dopravy, nejpozději do pěti let od doby, kdy neoprávněná činnost ještě trvala.
(2) Při stanovení výše pokuty se přihlíží k závažnosti, významu a době trvání protiprávního jednání a k rozsahu způsobené škody.
(3) Drážní správní úřad pokuty uložené podle § 50 a § 51 rovněž vybere.
(4) Pokuty uložené a vybrané podle tohoto zákona jsou příjmem státního rozpočtu. Uloží-li pokutu obec, je pokuta příjmem obce.
(1) Zřizuje se správní úřad Drážní úřad jako orgán státní správy se sídlem v Praze, který je podřízen Ministerstvu dopravy.
(2) V čele Drážního úřadu je ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr dopravy; ministr dopravy schvaluje rovněž statut Drážního úřadu.
(1) Státní správu ve věcech drah vykonávají drážní správní úřady, kterými jsou Ministerstvo dopravy a Drážní úřad.
(2) Působnost drážních správních úřadů vykonávají v rozsahu stanoveném tímto zákonem též obce.
Drážní úřad vykonává působnost podle tohoto zákona s výjimkou věcí, ve kterých rozhoduje Ministerstvo dopravy nebo obce.
Ministerstvo dopravy
a) rozhoduje o zrušení celostátní nebo regionální dráhy po dohodě s Ministerstvem obrany
b) rozhoduje o změně kategorie dráhy celostátní na jinou kategorii železniční dráhy a o změně kategorie jiné železniční dráhy než dráhy celostátní na dráhu celostátní po dohodě s Ministerstvem obrany,
c) je odvolacím orgánem ve správním řízení ve věcech upravených tímto zákonem proti rozhodnutí Drážního úřadu a obcí.
(1) Hlavní město Praha [§ 13 a § 26 zákona České národní rady č. 418/1990 Sb., ohlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.] vykonává působnost podle tohoto zákona ve věci dráhy tramvajové, trolejbusové, lanové a speciální dráhy s výjimkou:
a) schvalování typu drážního vozidla,
b) schvalování způsobilosti drážního vozidla,
c) schvalování způsobilosti určených technických zařízení,
d) rozhodování o osvědčení o odborné způsobilosti fyzických osob k provádění revizí, prohlídek a zkoušek určených technických zařízení,
e) rozhodování o zastavení nebo omezení provozu určených technických zařízení a o odnětí průkazů jejich způsobilosti.
(2) Ostatní obce [8/ § 58 odst. 5 zákona České národní rady č. 367/1990 Sb.,o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.] vykonávají působnost podle tohoto zákona ve věci dráhy tramvajové, trolejbusové, lanové a speciální dráhy, s výjimkou
a) schvalování typu drážního vozidla,
b) schvalování způsobilosti drážního vozidla,
c) schvalování způsobilosti určených technických zařízení,
d) rozhodování o osvědčení o odborné způsobilosti fyzických osob k provádění revizí, prohlídek a zkoušek určených technických zařízení,
e) rozhodování o zastavení nebo omezení provozu určených technických zařízení a o odnětí průkazů jejich způsobilosti,
f) působnosti speciálního stavebního úřadu,
g) vydávání průkazu způsobilosti k řízení lanových drah.
(3) Příslušnou k rozhodování podle tohoto zákona je obec, v jejímž územním obvodu se nachází dráha tramvajová, trolejbusová, lanová nebo speciální dráha. Jedná-li se o rozhodování o udělení licence, je příslušnou obec, v jejímž územním obvodu se bude nacházet výchozí zastávka drážní dopravy.
(1) Státní dozor ve věcech drah vykonávají pověření zaměstnanci Ministerstva dopravy a Drážního úřadu (dále jen "pověřené osoby").
(2) Při výkonu státního dozoru pověřené osoby dozírají, zda provozovatelé drah a dopravci dodržují podmínky a plní povinnosti stanovené tímto zákonem, zda provozují dráhu podle úředního povolení a zda provozují drážní dopravu podle platné licence.
(1) Pověřená osoba je oprávněna v souvislosti s výkonem dozoru vstupovat do všech prostor souvisejících s vykonávanou činností, nahlížet do dokladů a evidencí týkajících se provozování drah a drážní dopravy. Provozovatel dráhy a dopravce jsou povinni pověřené osobě umožnit výkon uvedených oprávnění, bezplatně ji dopravit po dráze a umožnit bezplatné použití drážních sdělovacích zařízení.
(2) Při výkonu státního dozoru je pověřená osoba povinna se prokázat dokladem o pověření.
(3) Zjistí-li pověřená osoba při výkonu dozoru porušení povinností stanovených tímto zákonem, nebo že provozování dráhy je v rozporu s úředním povolením, nebo že provozování drážní dopravy je v rozporu s platnou licencí, vyzve provozovatele dráhy nebo dopravce k odstranění nedostatků ve stanovené lhůtě a vyrozumí o tom drážní správní úřad.
(4) Provozovatelé drah a dopravci jsou povinni ve stanovené lhůtě odstranit nedostatky zjištěné při výkonu státního dozoru. Přijatá opatření k odstranění nedostatků sdělí provozovatel dráhy nebo dopravce příslušnému drážnímu správnímu úřadu písemně.
(1) Ministerstvo dopravy rozhodne ve lhůtě jednoho roku od účinnosti tohoto zákona, která část z dráhy celostátní, již provozují České dráhy na základě zvláštního zákona3/, je dráha regionální. Dráhy regionální je Ministerstvo dopravy povinno zveřejnit v Obchodním věstníku. Na rozhodování se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
(2) Ministerstvo dopravy při rozhodování podle odstavce 1 nezařadí do kategorie regionální dráhy tu část dráhy celostátní, která je uvedena v seznamu tratí podle mezinárodní dohody, kterou je Česká republika vázána. [Evropská dohoda o mezinárodních železničních magistrálách (Dohoda AGC), schválená usnesením vlády ČSSR č. 78 z 8. 2. 1990.]
(3) Provozování drah a drážní dopravy není živností podle živnostenského zákona. [Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenskýzákon), ve znění pozdějších předpisů.]
Práva a závazky rozpočtové organizace Drážní úřad zřízené Ministerstvem dopravy, existující ke dni jejího zrušení, přecházejí dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na Drážní úřad zřízený podle tohoto zákona.
(1) Dopravci, kteří provozují drážní dopravu na základě koncese, jsou povinni do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona požádat o udělení licence (§ 24). Do doby rozhodnutí drážního správního úřadu se tito dopravci považují za dopravce, kterým byla udělena licence podle tohoto zákona.
(2) Provozovatelé dráhy, kteří provozují dráhu na základě koncese, jsou povinni požádat drážní správní úřad do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona o vydání úředního povolení k provozování dráhy (§ 11). Do doby rozhodnutí drážního správního úřadu se tito provozovatelé dráhy považují za provozovatele dráhy, kterým bylo vydáno úřední povolení podle tohoto zákona.
(3) Osoby, které řídí drážní vozidlo, jsou povinny zažádat drážní správní úřad o vydání průkazu způsobilosti k řízení (§ 45) do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona. Do doby rozhodnutí o způsobilosti k řízení se tyto osoby považují za osoby způsobilé k řízení podle tohoto zákona.
Právní vztahy založené vlečkovou smlouvou podle vyhlášky Ministerstva dopravy č. 126/1964 Sb., o styku mezi dráhami celostátními a vlečkami a o vztazích mezi zúčastněnými organizacemi (vlečkové podmínky), vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i práva z nich vzniklá, se řídí dosavadními předpisy.
V řízení ve věcech upravených tímto zákonem se postupuje podle obecných předpisů o správním řízení, pokud jednotlivá ustanovení tohoto zákona nestanoví jinak.
Přepravní řád upravující přepravní podmínky na dráze celostátní a na dráze regionální se může odchýlit od ustanovení obchodního zákoníku, pokud přejímá ustanovení mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů.
(1) Ministerstvo dopravy vydá právní předpisy k provedení § 3 odst. 1, § 5 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 odst. 2, § 20 odst. 3, § 22 odst. 2, § 35 odst. 2, § 42 odst. 3, § 43 odst. 1, § 43 odst. 4, § 43 odst. 5, § 44 odst. 1, § 45 odst. 3, § 47 odst. 2 a § 48 odst. 1.
(2) Ministerstvo dopravy po dohodě s Ministerstvem zdravotnictví vydá právní předpis o podmínkách zdravotní způsobilosti osob k provozování dráhy a drážní dopravy a o způsobu provádění posudkové činnosti.
(3) Ministerstvo dopravy po dohodě s Ministerstvem vnitra vydá právní předpis o provádění výuky, výcviku a zkoušek žadatelů o průkaz způsobilosti k řízení tramvají a trolejbusů.
(4) Ministerstvo dopravy vydá právní předpis, kterým stanoví součásti dráhy.
Tímto zákonem se zrušují
1. zákon č. 51/1964 Sb., o dráhách, ve znění zákona č. 104/1974 Sb.,
2. vyhláška ministerstva dopravy č. 52/1964 Sb., kterou se provádí zákon o dráhách, ve znění vyhlášek č. 132/1969 Sb.a č. 122/1974 Sb.,
3. vyhláška ministerstva dopravy č. 68/1964 Sb., o přenesení působnosti státní správy ve věcech drah, ve znění vyhlášky č.11/1979 Sb., o působnosti správ celostátních drah na úseku státního odborného technického dozoru na dráhách a vyhlášky č. 177/1988 Sb.,
4. vyhláška ministerstva dopravy č 126/1964 Sb., o styku mezi dráhami celostátními a vlečkami a o vztazích mezi zúčastněnými organizacemi (vlečkové podmínky), ve znění vyhlášek č. 111/1966 Sb., č. 2/1980 Sb., č. 42/1984 Sb. a č.74/1985 Sb.,
5. vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 11/1979 Sb., o působnosti správ celostátních drah na úseku státního odborného technického dozoru na dráhách,
6. vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 123/1979 Sb., o městské hromadné dopravě,
7. vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 18/1981 Sb., o schvalování drážních vozidel a zvláštních drážních mechanizačních zařízení.
8. vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 61/1982 Sb., o určených technických zařízeních,
9. vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 72/1984 Sb., o podmínkách způsobilosti kontejnerů ISO řady 1 k bezpečnému a plynulému provozu,
10. vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 8/1987 Sb., o způsobilosti dovážených lanových drah a jiných technických zařízení,
11. vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 7/1988 Sb., o křížení pozemních komunikací s dráhami v úrovni kolejí,
12. vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 190/1988 Sb., kterou se stanoví pevné částky náhrad za způsobení malých poruch v provozu vlaku na celostátních dráhách a vlečkách, ve znění vyhlášky č. 316/1992 Sb.
13. vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 38/1990 Sb., kterou se stanoví některé podmínky k zajištění bezpečného a plynulého provozu zdvihacích zařízení pro manipulaci s kontejnery ISO řady 1,
14. Směrnice federálního ministerstva dopravy, Generální prokuratury ČSSR a federálního ministerstva vnitra č.j. 11471/1973, o koordinaci a součinnosti orgánů dopravy, bezpečnosti a prokuratury při železničních nehodách (registrována v částce 12/1973 Sb.),
15. výnos federálního ministerstva dopravy č.j. 11 446/1974, o pravidelném opakovaném přezkušování jeřábníků a vazačů pracujících se silničními výložníkovými jeřáby nebo se železničními kolejovými výložníkovými jeřáby (registrován v částce 15/1974 Sb.)
16. výnos federálního ministerstva dopravy č.j. 19 239/1974, o lhůtách dozorčí činnosti státního odborného technickéhodozoru (registrován v částce 15/1974 Sb.),
17. výnos federálního ministerstva dopravy č.j. 12 142/1975-18, o zdvihacím zařízení horní plošiny poschoďového železničního vozu pro dopravu osobních automobilů, ve znění výnosu č.j.23 229/79-025 (registrovány v částce 33/1975 Sb. a částce6/1980 Sb.),
18. výnos federálního ministerstva dopravy č.j. 12 241/75-025, o působnosti správ celostátních drah jako drážních správních orgánů, ve znění výnosu č.j. 25 112/77 (registrovány v částce 2/1973 Sb.a v částce 20/1975 Sb.,)
19. výnos federálního ministerstva dopravy a Českého báňského úřadu č. 3939/19/1976, o pravidlech technického provozu pro důlní dráhy povrchových hnědouhelných dolů (PTP-D) (registrován v částce 4/1979 Sb.),
20. výnos federálního ministerstva dopravy č. 26 049/76, kterým se vydává Zkušební řád pro řidiče, průvodčí, dispečery, výpravčí a pracovníky přepravní kontroly městské hromadné přepravy, ve znění výnosu č. 7 129/1982-025 (registrovány v částce 8/1977 Sb. a v částce 9/1982 Sb.),
21. výnos federálního ministerstva dopravy č. 19 022/1978, o odborné způsobilosti v elektrotechnice na dráhách (registrován v částce 32/1978 Sb.),
22. výnos federálního ministerstva dopravy č.j. 8 624/1982-25, kterým se stanoví pevné částky náhrad za poškození železničních vozů a zařízení, ve znění výnosu č.j. 8.682/1992-040 (registrovány v částce 16/1982 Sb. a v částce 81/1992 Sb.),
23. výnos federálního ministerstva dopravy č.j. 9 737/1984, o přepravách vojenských kontejnerových zásilek (registrován v částce 22/1984 Sb.)
24. výnos federálního ministerstva dopravy č.j. 5 095/85-ÚÚŽZ, kterým se vydávají směrnice o zdravotní způsobilosti pracovníků na železnicích (registrován v částce 16/1985Sb.).,
25. výnos federálního ministerstva dopravy č.j. 8 969/85, kterým se stanoví některé podmínky výkonu státního odborného technického dozoru na zajištění bezpečnosti kontejnerů ISO řady 1 v provozu (registrován v částce 24/1985 Sb.).
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1995.
Důvodová zpráva
Současná právní úprava (zákon č. 51/1964 Sb., o dráhách, ve znění zákona č. 104/1974 Sb.) je zcela nevyhovující pro podnikání v dopravě na dráhách. Nejenom že nevytváří žádný prostor a podmínky pro podnikání v dopravě, naopak obsahuje takovou míru přímých direktivních zásahů státu prostřednictvím státní správy do podnikatelské sféry, že prakticky znemožňuje podnikání na dráhách.
Tím, že stávající právní úprava nerozlišuje mezi dopravní cestou a dopravou na této cestě (tak jak se rozlišuje u všech ostatních druhů dopravy), nerozlišuje ani mezi právním režimem dopravní cesty a vlastní dopravy na této cestě. Vychází ze skutečnosti, že osoba, která "provozuje dráhu" nejenom že provozuje vlastní dopravu, ale automaticky s tím nese i břemeno dopravní cesty.
Předkládaný návrh odděluje dopravní cestu od vlastní dopravy na této cestě a stanovuje dva samostatné právní režimy - jeden pro dopravní cestu, druhý pro dopravu. Rozlišuje mezi právy a povinnostmi provozovatele dopravní cesty a právy a povinnostmi dopravce na této cestě. Provozování drah, t.j. dopravní cesty a provozování drážní dopravy, t.j. poskytování přepravních služeb dopravcem, jsou činnostmi plně regulovanými tímto zákonem a jsou tedy vyjmuty z režimu živnostenského zákona. Podnikání s dráhami i na dráhách je plně v režimu tohoto zákona.
K zahájení provozování dráhy návrh zákona předpokládá vydání úředního povolení, které vydává drážní správní úřad.
K zahájení provozování dopravy na dopravní cestě návrh zákona předpokládá licenci, kterou uděluje drážní správní úřad za předpokladu, že je volná kapacita dopravní cesty a technické parametry dopravní cesty to dovolují. (Dráha není nafukovatelná - licencí se reguluje přístup dopravců na dopravní cestu).
Předkládaný návrh nově vymezuje dráhy jako specifickou dopravní cestu, druhy drah a kategorizaci železničních drah. Zejména kategorizací železničních drah se odstraňuje nedostatek stávající právní úpravy, která zná pouze dvě kategorie železniční dráhy, a to celostátní dráhy a vlečky. Přitom celostátní dráhy v sobě zahrnují celou souvislou železniční síť České republiky a naproti tomu vlečky, které slouží podnikatelským potřebám toho subjektu, který je vlastní.
Celostátní dráhy dnes provozuje státní organizace České dráhy, která je monopolním provozovatelem celostátních drah. Vytvoření kategorie regionálních železničních drah umožní rozčlenit stávající jednotnou železniční síť na dráhy celostátní (slouží mezinárodní a celostátní veřejné dopravě) a regionálního (místního) významu, přitom se v první etapě předpokládá, že nově vymezená celostátní dráha bude ve vlastnictví státu a regionální dráhy budou postupně privatizovány.
Předkládaný návrh zákona nevytváří žádnou bariéru pro změnu vlastnických vztahů k celostátní dráze. I tato může být předmětem soukromých vlastnických vztahů (a naopak dráha regionální může zůstat ve vlastnictví státu).
V této souvislosti se nově vymezuje postavení vlastníka dráhy, kterému zákon ukládá vyšší povinnosti než jsou obecné povinnosti vlastníka nemovitosti. Vlastník dráhy je ze zákona povinen nejenom o své vlastnictví pečovat, ale navíc je povinen udržovat dráhu v provozuschopném stavu. Přitom se provozuschopností dráhy rozumí takový technický stav dráhy, který zaručuje bezpečnost dráhy a plynulé provozování dráhy. Nemůže-li vlastník zajistit provozuschopnost dráhy a jedná-li se o dráhu celostátní nebo regionální, je povinen nabídnout dráhu k odkoupení státu.
Dále je vlastník povinen zajistit provozování dráhy, a to buď svou osobou nebo prostřednictvím jiného oprávněného subjektu. Provozováním dráhy zákon rozumí takové činnosti, jimiž se zabezpečuje a obsluhuje dráha a organizuje drážní doprava. Nemůže-li vlastník dráhy zajistit provozování dráhy, je podle zákona povinen nabídnout dráhu k provozování, a to buď státu nebo obci podle druhu dráhy.
Návrh zákona ponechává tedy státu kontrolu nad základní dopravní infrastrukturou drah. Dráhu jako cestu určenou k provozování drážní dopravy lze zrušit pouze na návrh vlastníka a o zrušení dráhy rozhoduje Ministerstvo dopravy po dohodě s Ministerstvem obrany.
Předkládaný návrh zákona si dále klade za cíl upravit vztah k:
- Listině základních práv a svobod,
- normám ES,
- Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF).
Návrh zákona o dráhách je koncipován
podle následujícího schema dráhy:
+------------------+ +---------------+ +---------------+
Ś D r á h a Ś Ś Provozování Ś Ś Provozování Ś
Ś Ś Ś drah Ś Ś drážní dopravyŚ
Ś Ś Ś(Ú_ed.povolení)Ś Ś (Licence) Ś
+------------------+ +---------------+ +---------------+
Ś Ś Ś
Ś Ś Ś
Ś Ś Ś
Ś Ś Ś
+------------------+ +---------------+ +---------------+
Ś Vlastník Ś Ś Provozovatel Ś Ś Ś
Ś dráhy +-----Ś dráhy +---Ś Dopravce Ś
Ś Śn s Ś Ś Ś Ś
+------------------+á m +---------------+ +---------------+
Navrhovaná právní úprava nově zavádí tři samostatné subjekty: "Vlastník dráhy", "Provozovatel dráhy" a "Dopravce". Subjekt "Vlastník dráhy" vykonává vlastnická práva k dopravní cestě dráhy, odpovídá za její provozuschopnost a není-li sám provozovatelem dráhy, musí provozování dráhy zajistit jiným provozovatelem dráhy.
Uvedené tři činnosti "Vlastník dráhy", "Provozovatel dráhy" a "Dopravce" mohou reprezentovat samostatné subjekty nebo i subjekt jediný.
Návrh zákona o dráhách zachovává společnou právní úpravu pro všechny druhy drah, neboť to vyžaduje technická příbuznost provozních i stavebních zařízení drah.
Navrhovaná právní úprava je v souladu s mezinárodními smlouvami, s právem a legislativními záměry Evropských společenství, zejména:
- č. 91/440/EEC, Směrnice Rady EHS ze dne 29.7.1991 o rozvojiželezničních podniků společenství,
- č. 2598/70, Nařízení Komise EHS ze dne 18.12.1970 specifikujícípoložky, které mají být zahrnuty pod různé účty, uvedenév příloze I k Nařízení Rady EHS č. 1108/1970.
Navrhovaná právní úprava nebude mít negativní dopad na státní rozpočet.
K § 1
Zákon vymezuje svou působnost podle jednotlivých druhů drah do tří základních celků, kterými jsou stavební část, provozní část a výkon státní správy a státního dozoru.
K § 2
V tomto ustanovení jsou definovány základní pojmy, které se opakovaně vyskytují v následujících částech. Účelem definování je přesné vymezení pojmů vylučující rozdílný výklad.
Definice dráhy vychází z Přílohy č. I ke Směrnici Rady EHS č. 1108/90, která vyšla jako Nařízení Komise EHS č. 2598/70. Jednotlivé součásti dráhy vymezí prováděcí předpis v souladu s citovanou Směrnicí Rady EHS
K § 3
Ustanovení definuje jednotlivé kategorie železničních drah podle zákonem stanovených obecných kriterií. Stanoví dále působnost a vazbu při rozhodování o začleňování do jednotlivých kategorií drah na naplnění či pozbytí stanovených podmínek dráhy.
K § 4
Obvod dráhy je území, určené pro stavbu a provozování dráhy, její zabezpečení a údržbu, a to i s ohledem na zájmy veřejnosti, s omezením zásahu do práv a právem chráněných zájmů osob na nezbytnou míru. Z tohoto důvodu je rozsah obvodu dráhy stanoven pro jednotlivé druhy drah odlišně podle povahy a obtížnosti provozu dráhy a podle potřeb sledujících zajištění bezpečnosti provozu dráhy. Obvod dráhy vzniká vydáním územního rozhodnutí pro umístění stavby dráhy.
K § 5
Ustanovení obsahuje definice pojmu stavby drah a stavby na dráze. Stavbou dráhy je stavba nového komplexu dopravní cesty, určená pro provozování dráhy nebo stavba, která existující dráhu doplňuje, rozšiřuje, mění nebo zabezpečuje. Stavbou na dráze je každá stavba v obvodu dráhy, která není stavbou dráhy.
Pro zabezpečení bezpečného a plynulého provozování dráhy a drážní dopravy je nedílnou součástí stavby dráhy i drážní vedení.
Zákon dále stanovuje postup pro případ zrušení dráhy. Drážní správní úřad (Ministerstvo dopravy) po dohodě s Ministerstvem obrany může na návrh vlastníka dráhy rozhodnout o zrušení dráhy v případě, že není zájem na užívání dráhy k jejímu základnímu účelu, t.j. k drážní dopravě.
K § 6
V praxi dochází k tomu, že se dráhy s pozemními komunikacemi stýkají nebo se i úrovňově protínají. Je nezbytné, aby pro místa styku různých dopravních režimů platily jednoznačné podmínky, a to nejen z hlediska stavebně-technického, nýbrž i z hlediska provozního.
K § 7
Pojem "speciální stavební úřad" pro tyto stavby je zakotven v zákonu o územním plánování a stavebním řádu. Speciální stavební úřad pro stavby drah a stavby na dráze u celostátních drah, regionálních drah, vleček a lanových drah s výjimkou speciálních drah a neželezničních drah nacházejících se na území hlavního města Prahy, je Drážní úřad, který vykonává i funkci státního stavebního dohledu. Speciální stavební úřad pro stavby speciálních drah a neželezničních drah v intravilánu hlavního města Prahy je magistrát. Speciální stavební úřad pro stavby na dráze a stavby, které jsou jen zčásti v obvodu dráhy a neslouží účelům dráhy, je místně příslušný stavební úřad.
V řízení o vydání kolaudačního rozhodnutí ustanovení odkazuje na právní předpis, který stanoví okruh otázek podléhající přezkumu speciálním stavebním úřadem. Důvodem je nutnost zajistit splnění všech předpokladů pro bezpečné a plynulé provozování dráhy a drážní dopravy.
K § 8 - § 10
Předmětem ustanovení je zajištění ochrany dráhy a provozování drážní dopravy před nepříznivými vlivy z bezprostředního okolí tak, aby provozování dráhy a drážní dopravy mohlo probíhat bezpečně a nerušeně. Provozování dráhy a drážní dopravy se projevuje i vůči svému okolí, kde působí nepříznivé vlivy (dynamické účinky, vibrace, hluk, bludné proudy, elektromagnatické účinky trolejového vedení, zvýšená možnost požáru, přímé následky drážních nehod). Ochranné pásmo je v návrhu zákona přesně vymezený prostor. Rozsah ochranného pásma pro jednotlivé druhy drah je převzat z dosavadní právní úpravy, pro předpokládané tratě budované pro rychlost vyšší než 16Okm/h, je upraven podle mezinárodních zvyklostí. Ochranné pásmo dráhy se vztahuje na všechny stavby a zařízení v něm situované.
Ustanovení dále upravuje oprávnění drážního správního úřadu při zjištění zdroje ohrožování dráhy.
K § 11 - § 18
Dráhu lze provozovat pouze na základě úředního povolení, které vydává drážní správní úřad. Pro vydání úředního povolení zákon stanovuje podmínky vztahující se k osobnosti žadatele (způsobilost k právním úkonům, věk, bezúhonnost a odborná způsobilost). Zákon dále upravuje náležitosti rozhodnutí o vydání úředního povolení a vymezuje případy, kdy úřední povolení zaniká. Úřední povolení je jediná forma regulace provozování dráhy. Provozování dráhy nepodléhá již regulaci živnostenského zákona.
K § 19
Zákon stanoví důvody, za nichž je provozovatel dráhy oprávněn přistoupit k omezení provozování dráhy. Jde vesměs o skutečnosti, které mají charakter vyšší moci. Ustanovení dále ponechává možnost drážnímu správnímu úřadu rozhodnout o omezení provozování dráhy na základě žádosti provozovatele, a to na podkladě jiných skutečností než jsou uvedeny u vlastního oprávnění provozovatele dráhy.
K § 20 a § 21
Zákon stanovuje povinnosti vlastníka dráhy na straně jedné a oprávnění státu ve vztahu k základní dopravní infrastruktuře (celostátní a regionální dráha).
Vlastník dráhy kromě obecných povinností každého vlastníka ve vztahu ke svému vlastnictví má navíc povinnost udržovat dráhu v provozuschopném stavu. V případě, že vlastník celostátní nebo regionální dráhy nemůže zajistit provozuschopnost dráhy, je ze zákona povinen nabídnout tuto dráhu k odkoupení státu. Vlastník celostátní nebo regionální dráhy má dále zákonem stanovenou povinnost zajistit provozování dráhy. Stanovení povinnosti zajistit provozování dráhy jiným subjektem za úhradu vychází ze Směrnice Rady EHS č. 91/440/EEC. Není-li vlastník dráhy schopen zajistit provozování dráhy, má povinnost nabídnout dráhu k zajištění jejího provozování státu nebo obci podle druhu dráhy.
K § 22 a § 23
Ustanovení stanoví povinnosti a oprávnění provozovatele dráhy, jež musí být splněny proto, aby byla zajištěna bezpečnost života a zdraví osob, ochrana majetku a životního prostředí a bezpečnost a plynulost provozování dráhy. Dále určují zvláštní povinnosti, vyplývající ze specifického charakteru dráhy celostátní a dráhy regionální.
K § 24 - § 28
Ustanovení stanovuje podmínky pro provozování drážní dopravy na určité dráze. Podmínkou provozování drážní dopravy je udělená licence drážním správním úřadem. Podstatou licence, která se váže ke konkrétnímu subjektu (provozovateli drážní dopravy), je úřední stvrzení potřebných skutečností k provozu, t.j. existence dostačující kapacity dané dráhy, rozsah poskytovaných služeb, časový a územní rozsah přepravy a dopravy a počet a druh provozovaných drážních vozidel. Kromě licence je potřebná k provozování drážní dopravy i smlouva mezi provozovatelem dráhy a dopravcem. Smlouva se neuzavírá, je-li provozovatel dráhy a dopravce jedna osoba.
K § 29 a k § 30
Na udělení licence není právní nárok, rozhodujícími faktory pro její udělení je technický stav dráhy a postačující kapacita dráhy.
Ustanovení dále stanovuje náležitosti rozhodnutí o udělení licence.
K § 31
Druhou formou regulace přístupu na dopravní infrastrukturu je smlouva mezi provozovatelem dráhy a dopravcem. Smlouva musí navazovat svým obsahem na udělenou licenci.
Mezi dopravcem a provozovatelem může docházet ke kolizím při uzavírání této smlouvy. Z toho důvodu zákon vybavuje drážní správní úřad pravomocí rozhodovat tyto spory.
K § 32 - § 34
Ustanovení stanovuje skutečnosti, s nimiž návrh zákona spojuje jako následek možnost změny udělené licence (jedná se především o mimořádné případy ve vazbě na dodržení závazků z mezinárodních dohod, popřípadě vázané na změnu údajů či podkladů předkládaných žadatelem), odejmutí licence a pozbytí platnosti licence.
K § 35 a § 39
Ustanovení stanovuje základní povinnosti každého dopravce a zvlášť povinnosti veřejného dopravce.
Za veřejného dopravce je považován provozovatel drážní dopravy, který zajišťuje přepravu osob a věcí na bázi smluvního vztahu. Podmínky přepravy vycházející ze smluvní základny jsou v souladu s podmínkami stanovenými Úmluvou o mezinárodní železniční přepravě (COTIF), kterou je Česká republika vázána. Ustanovení ponechává možnost pro rozhodnutí drážního správního úřadu ve věci omezení přepravy, které je dopravce povinen respektovat. Ustanovení obsahuje dále taxativní výčet důvodů, na jejichž základě je dopravce oprávněn vyhlásit omezení přepravy, a taxativní výčet věcí, které je možno přepravovat jen za splnění zvláštních podmínek.
K § 40 - § 42
Ustanovení stanovují pro veřejného dopravce osobní dopravy proces navrhování a schvalování jízdního řádu, stanoví podmínky platnosti jízdního řádu a jeho náležitosti, a to zvlášť pro dráhy železniční a zvlášť pro speciální dráhy a neželezniční dráhy.
Základním požadavkem v osobní dopravě u železničních drah s výjimkou speciálních drah a vleček je zásada, že jízdní řády jednotlivých drah musí v zájmu řádného uspokojování přepravních potřeb zajistit návaznost na celostátní dráhy, jejichž jízdní řády na základě závazků vyplývajících z mezinárodních smluv navazují na mezinárodní vlakové spoje. Za účelem zajištění vzájemné návaznosti je v návrhu zákona zakotvena povinnost provozovatele dráhy v přepravě osob předložit jízdní řád k projednání okresnímu úřadu. Specifika drah městského a příměstského významu umožňují použít jiné lhůty pro určení platnosti jízdního řádu a jeho změn včetně odlišného schvalovacího režimu jízdního řádu.
K § 43 a § 44
Zákon člení drážní vozidlo z hlediska účelu, k jakému jsou určena. Stanoví obecné požadavky na stavbu a provoz vozidla.
Každé drážní vozidlo hromadně vyráběné nebo dovážené musí být podrobeno schvalovacímu řízení, kterým se ověřuje, že drážní vozidlo odpovídá svým provedením a vlastnostmi příslušným podmínkám. Výsledkem schvalovacího řízení je schválení typu drážního vozidla, o čemž Drážní úřad vydá rozhodnutí.
Před uvedením určeného drážního vozidla do provozu musí být jeho způsobilost schválena zkouškou a na jejím základě bude drážním úřadem vydán průkaz způsobilosti.
K § 45 a § 46
Ustanovení upravují podmínky a požadavky, jež musí splňovat ten, kdo hodlá získat způsobilost k řízení drážních vozidel.
S ohledem na skutečnost, že se jedná o stanovení podmínek k přístupu k vybraným profesím, je nezbytné uvedení přímo v zákoně.
K § 47 a § 48
Technická zařízení používaná na dráhách svou činností mohou ohrozit bezpečnost dráhy a drážní dopravy, majetek, život a zdraví osob, životní prostředí, a proto jejich správná a bezchybná funkce musí být posuzována Drážním úřadem tak, aby byla zaručena všestranná bezpečnost provozování dráhy a drážní
dopravy. Obdobné podmínky stanoví již živnostenský zákon pro právnické nebo fyzické osoby, které mohou provozovat živnost zabývající se výrobou, rekonstrukcí nebo opravou určených technických zařízení. Způsobilost těchto osob bude ověřovat Drážní úřad.
K § 49
Zákon vymezuje pojem nehody při provozování dráhy a konstruuje oznamovací povinnost provozovatele dráhy a dopravce směrem k orgánům činným v trestním řízení.
Ustanovení stanoví specifické povinnosti provozovatele dráhy a provozovatele drážní dopravy při vzniku nehodové události. Vychází z potřeby řešit stávající nepříznivý stav, kdy neúměrným prodlužováním ohledání případu dochází k neopodstatněnému přerušení drážní dopravy.
K § 50 - § 52
Nově se upravuje oprávnění drážního správního úřadu uložit vlastníkovi dráhy, provozovateli dráhy a dopravci pokutu. Jedná se o správní pokutu, která se ukládá bez ohledu na zavinění, když subjekt naplnil protiprávním jednáním některou ze skutkových podstat správních deliktů, tak jak jsou vymezeny v zákonu.
Dosavadní právní úprava umožňovala uložit pokutu pouze organizacím za poškození kabelu drážního vedení v ochranném pásmu i mimo ně od 10 000 Kč do 50 000 Kč.
Zákon současně ukládá i pokutu vybrat, což je speciálním ustanovením ve vztahu k obecné působnosti finančních úřadů v této oblasti.
Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu nebo rozpočtu obce.
K § 53 - § 57
Zákonem se zřizuje úřad - orgán státní správy, který je právním nástupcem stávajícího Drážního úřadu zřízeného Ministerstvem dopravy jako rozpočtová organizace na základě dosud platného zákona o dráhách. Nezbytnost zřízení tohoto úřadu zákonem vyplývá z čl. 79 Ústavy České republiky.
Rozdělení činnosti uvnitř Drážního úřadu se ponechává na vnitřním organizačním uspořádání.
Výkon státní správy se důsledně odděluje v prvním a druhém stupni správního řízení. Drážní úřad vykonává veškerou působnost podle zákona v prvním stupni správního řízení (kromě věcí svěřených výslovně Ministerstvu dopravy) pro dráhy železniční a vyjmenované činnosti technické a stavební povahy i pro ostatní druhy drah.
Ministerstvo dopravy působí jako orgán druhého stupně správního řízení, přičemž ve vybraných činnostech se zvláštním zájmem státu působí jako správní orgán prvního stupně.
Vybrané působnosti podle tohoto zákona jsou svěřeny do působnosti hlavního města Prahy a obcí.
K § 58 a § 59
Zajištění bezpečnosti a plynulosti provozování drah a drážní dopravy je zájmem státu, který musí stát chránit. K tomuto účelu slouží státní dozor ve věcech drah, jehož hlavním cílem je výkon dozoru nad činností provozovatelů dráhy a dopravců, a to zejména nad dodržováním právních předpisů, upravujících provozování dráhy a drážní dopravy a dále podmínek udělené licence.
Při výkonu státního dozoru ve věcech drah se sleduje též stav staveb drah a staveb na dráze, jejich udržování a provozování z hlediska vydaných povolení (stavebního a pod.) a zda odpovídají stanoveným podmínkám provozu, dále se sleduje odborná způsobilost provozovatelů drah a dopravců, odborná a zdravotní způsobilost pracovníků zajišťujících řízení organizování drážní dopravy a řízení drážních vozidel a také stav a provoz drážních vozidel, aby nedošlo k ohrožení nebo poškození zdraví, ke škodám na majetku a k narušení bezpečnosti a plynulosti provozování drah a drážní dopravy.
Státní dozor ve věcech drah se vykonává rovněž nad určenými technickými zařízeními a nad činnostmi spojenými s užíváním těchto technických zařízení, při jejichž provozu by mohlo dojít k ohrožení života a zdraví osob nebo majetku nebo k ohrožení bezpečného a plynulého provozování drah a drážní dopravy.
K § 60
Zákon upravuje způsob a lhůtu pro rozkategorizování současné jednotné kategorie celostátních drah na nové kategorie celostátních drah a regionálních drah.
Rozhodování v této oblasti je svěřeno zákonem Ministerstvu dopravy. Na rozhodování se nevztahuje správní řád.
K § 61
Jedná se o přechodné ustanovení, jehož smyslem je vyjádření kontinuity práv a závazků současné rozpočtové organizace Drážní úřad a zákonem zřízeného správního úřadu Drážní úřad.
K § 62 a § 63
Zákon upravuje v přechodném ustanovení postavení provozovatelů drah a dopravců, kteří provozují dráhu a drážní dopravu na základě dosud platných právních předpisů a osob, které řídí drážní vozidlo a stanovuje jejich povinnosti vycházející z nové právní úpravy.
K § 64
Zákon stanovuje, v kterých případech se postupuje podle správního řádu.
K § 65
Česká republika je vázána v oblasti železniční dopravy ustanoveními mezinárodních smluv, které upravují odchylným způsobem přepravní podmínky pro přepravu věcí oproti režimu obchodního zákoníku.
Toto ustanovení zmocňuje k tomu, aby přepravní řád upravil přepravní podmínky na dráze celostátní a regionální v souladu s mezinárodním železničním režimem vyplývajícím z dohody, kterou je Česká republika vázána, a eliminoval tak založení několikerých odpovědnostních režimů v přepravě, které by neodůvodněně znevýhodňovaly přepravce.
K § 66
Zákon obsahuje zmocňovací ustanovení k vydání právních předpisů, které budou obsahovat podrobnější právní úpravu.
K § 67
Ustanovením se zrušují právní předpisy upravující provozování drah a drážní dopravu.