Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
(1) Zřizuje se Rejstřík trestů se sídlem v Praze, který je podřízen Ministerstvu spravedlnosti. Rejstřík trestů je rozpočtovou organizací.
(2) V čele Rejstříku trestů je ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti.
(1) Rejstřík trestů vede evidenci osob pravomocně odsouzených soudy v trestním řízení a dále evidenci jiných významných skutečností pro trestní řízení, pokud tak stanoví tento nebo jiný zákon. Údaje z evidence slouží pro potřebu trestního nebo správního řízení a k prokazování bezúhonnosti.
(2) Evidence Rejstříku trestů může být vedena s využitím výpočetní techniky.
(3) Na vedení evidence Rejstříku trestů se vztahuje zvláštní předpis o ochraně osobních údajů v informačních systémech.1)
(1) V evidenci Rejstříku trestů jsou založeny údaje z trestních listů všech osob pravomocně odsouzených soudy České republiky.
(2) Součástí evidence Rejstříku trestů jsou i údaje o osobách pravomocně odsouzených soudy, které byly shromážděny podle dříve platných předpisů, a údaje předané Rejstříku trestů na základě mezinárodní smlouvy se Slovenskou republikou.
(3) Trestním listem se pro účely tohoto zákona rozumí oznámení soudu, které obsahuje údaje o osobě odsouzeného, aby nebyl zaměnitelný s jinou osobou, o soudu a spisové značce trestní věci, o rozhodnutí o vině, o trestu a ochranném opatření a jejich výkonu, o rozhodnutí soudu při podmíněném odsouzení nebo podmíněném propuštění z výkonu trestu nebo upuštění od výkonu jeho zbytku, o udělení milosti, o účasti odsouzeného na amnestii a o zahlazení odsouzení.
(1) Do evidence Rejstříku trestů se zaznamenávají též údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl Nejvyšší soud.2)
(2) Nejvyšší soud může na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodnout, že do evidence Rejstříku trestů se zaznamenají údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským
___________________________
1) § 2 zákona č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech.
2)§ 384a trestního řádu.
soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
(3) Jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Soudy jsou povinny neprodleně Rejstříku trestů zasílat trestní listy osob pravomocně odsouzených a sdělovat i všechny další skutečnosti důležité pro zápis v evidenci nebo pro změnu zápisu.
Údaje o osobách pravomocně odsouzených soudy se uchovávají sto let od narození osoby, které se týkají.
Evidence podmíněného zastavení trestního stíhání
Rejstřík trestů vede pro potřebu trestního řízení evidenci osob, jejichž trestní stíhání bylo pravomocným rozhodnutím soudu nebo státního zástupce podmíněně zastaveno.
(1) Soudy a státní zastupitelství jsou povinny neprodleně zasílat Rejstříku trestů zprávy o podmíněném zastavení trestního stíhání, jakož i dodatečnou zprávu, že se obviněný v průběhu zkušební doby osvědčil nebo že se v trestním
stíhání pokračuje, jakmile příslušné rozhodnutí nabude právní moci.
(2) Ve zprávě se uvede označení soudu nebo státního zastupitelství, datum rozhodnutí a spisová značka, pod kterou se řízení vede, druh rozhodnutí a v případě podmíněného zastavení trestního stíhání i právní kvalifikace trestného činu, kterého se rozhodnutí týká, a datum skončení zkušební doby.
Údaje získané postupem podle § 8 se vyřazují z evidence ihned po doručení dodatečné zprávy; neobdrží-li Rejstřík trestů takovou zprávu, vyřadí údaje z evidence po uplynutí jednoho roku od skončení zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání.
(1) Pro potřeby trestního řízení se vydává opis z evidence Rejstříku trestů (dále jen "opis") orgánům činným v trestním řízení3) a Ministerstvu spravedlnosti na jejich žádost.
(2) Jiným orgánům lze na jejich žádost vydat opis jen tehdy, pokud tak stanoví zvláštní zákon.
(3) V opise se uvádějí všechny údaje o každém odsouzení osoby, které se opis týká, a všechny údaje o průběhu výkonu trestů a ochranných opatření i o zahlazení odsouzení.
_______________________________
3) § 12 odst. 1 trestního řádu.
(1) Na písemnou žádost osoby, jejíž totožnost byla ověřena, se vydá výpis z evidence Rejstříku trestů (dále jen "výpis") týkající se této osoby.
(2) Správnost údajů uvedených v písemné žádosti o výpis a totožnost žadatele bezplatně ověřují
a) okresní státní zastupitelství,
b) obecní úřad, městský úřad, úřad města, v hlavním městě Praze obvodní úřad nebo místní úřad, v územně členěných statutárních městech úřad městského obvodu nebo úřad městské části, který vede matriku, nebo
c) pověření pracovníci Rejstříku trestů.
(3) Orgány uvedené v odstavci 2 písm. a) a b) po ověření správnosti údajů žádost žadateli nevracejí, ale zasílají ji Rejstříku trestů.
Výpis se dále vydává na žádost soudu pro potřeby jiného než trestního řízení a orgánu veřejné správy pro potřeby řízení o přestupku. Pro jiné účely lze výpis vydat, stanoví-li tak zvláštní zákon.
Ve výpisu se uvedou všechna dosud nezahlazená odsouzení, včetně údajů o průběhu výkonu uložených trestů a ochranných opatření, pokud se podle zákona na pachatele nehledí, jako by nebyl odsouzen.
Za vydání výpisu podle § 11 odst.l se platí poplatek podle zvláštního předpisu4).
___________________________
4) zákon ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a poplatku za výpis z rejstříku trestů, ve znění zákona č. 271/1992 Sb.
(1) Údaje z evidence vedené podle § 7 jsou přílohou opisu; ve výpisu se tyto údaje neuvádějí, a to ani na žádost osoby, jíž se informace týká.
(2) Výpis a opis jsou veřejnou listinou.
(1) K podávání žádostí o opis nebo výpis a k předávání údajů mezi soudy, státními zastupitelstvími a Rejstříkem trestů slouží tiskopisy, jejichž vydávání zajišťuje Ministerstvo spravedlnosti.
(2) Trestní listy, zprávy soudu nebo státního zastupitelství, výpisy a opisy určené státním orgánům a žádosti o ně mohou být předávány v elektronické formě.
Zrušují se:
1. článek V zákona č. 149/1969 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád),
2. nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 54/1970 Sb., o rejstříku trestů.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. prosince 1994.
Důvodová zpráva
Obecná část
Podle článku V zákona č. 149/1969 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), je vláda zmocněna, aby nařízením vydala předpis o rejstříku trestů. Uvedené zmocnění bylo provedeno nařízením vlády ČSSR č. 54/1970 Sb., které v nezměněné podobě v České republice dosud platí.
Uvedené nařízení vlády vychází z principu, že rejstřík trestů vedou Generální prokuratury České republiky a Slovenské republiky, přičemž hlediskem pro zapsání záznamu do příslušné evidence je místo narození osoby, jíž se záznam týká. Pokud je osoba narozena na území Slovenské republiky (byť po rozdělení ČSFR je občanem České republiky), rejstřík trestů je veden nikoliv v Praze, ale v Bratislavě. Po zániku ČSFR je další setrvávání na tomto principu neudržitelné,neboť ohledně části občanů České republiky jsou údaje jich se týkající vedeny v zahraničí. Tato situace pak vyvolává zbytečné komplikace při vyžadování opisu nebo výpisu rejstříku trestů, nebo při doplňování evidence.
Přijetí nové právní úpravy je důvodné i z dalších hledisek. Dne 9. listopadu 1993 přijala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, který důsledně vychází z postavení státního zastupitelství zakotveného v Ústavě. Státní zastupitelství plní především úlohu veřejného žalobce v trestním řízení a jako strana trestního procesu by zároveň nemělo vést evidenci odsouzení. Proto ani zákon o státním zastupitelství nepředpokládá, že by plnilo tuto úlohu. Vedení evidence odsouzení se navrhuje svěřit samostatné rozpočtové organizaci, organizačně začleněné do resortu Ministerstva spravedlnosti. Z hlediska § 16 zákona č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech, je třeba vedení a využívání evidence odsouzení upravit formou zákona.
Slovenská republika ke zrušení nařízení vlády č. 54/1970 Sb. již přistoupila a zároveň přijala zákon o rejstříku trestů (č. 237/1993 Z.z.), který při určení příslušnosti k vedení rejstříku důsledně vychází z územního principu.
S přijetím zákona nejsou spojeny nároky na další pracovní síly nebo finanční prostředky, neboť vedení evidence a poskytování informací by zajišťovali stávající pracovníci, pověření touto agendou.
Zvláštní část
K § 1
Zákonem se zřizuje samostatná rozpočtová organizace s názvem Rejstřík trestů ve smyslu rozpočtových pravidel, která organizačně podléhá Ministerstvu spravedlnosti jako ústřednímu orgánu státní správy pro soudnictví, státní zastupitelství a vězeňství. Z tohoto začlenění vyplývá, že ředitele jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti.
K § 2
Účel, pro který se evidence Rejstříku trestů vedou, je uveden pouze demonstrativně. Údaje mohou sloužit i pro další účely (např. v občanském soudním řízení při rozhodování o úpravě styku nezletilého s rodiči). V dalších ustanoveních pak zákon přesně specifikuje, které orgány a pro jaké účely mohou vyžadovat opis nebo výpis z evidence Rejstříku trestů.
Rejstříku trestů se navrhuje svěřit působnost, kterou dosud vykonával s tím, že vedle evidence odsouzení se mu navrhuje svěřit též evidence jiných informací důležitých pro trestním řízení, pokud tak stanoví zákon. V současné době se jedná o evidenci podmíněného zastavení trestního stíhání, jejíž celostátní vedení je nezbytné a Rejstřík trestů ji může spolehlivě a operativně zajistit.
Na samotné vedení evidence se jinak užijí ustanovení zákona č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech, neboť uvedenou evidenci je třeba ve smyslu citovaného zákona považovat za informační systém.
K § 3
Základem evidence Rejstříku trestů jsou údaje uvedené v trestních listech zasílaných soudy, jež obsahují náležitosti vypočtené v odstavci 3. Logicky se přebírá dosavadní evidence odsouzení, vybudovaná na stejných principech. Současně se předpokládá, že součástí evidence se stanou informace předané mezi Rejstříky trestů České republiky a Slovenské republiky na základě mezistátní úmluvy, která se v současné době připravuje.
K § 4
Podle stávající právní úpravy lze do rejstříku trestů zapsat odsouzení cizozemským soudem, pokud tak rozhodne ministr spravedlnosti. Informace o takových odsouzeních jsou předávány zásadně dvěma způsoby. Především se informace o takovém odsouzení sděluje v souvislosti se žádostí státu, jehož soud vynesl rozsudek, o jeho uznání a vykonání na území České republiky (§ 384a trestního řádu). Pokud Nejvyšší soud takový rozsudek uzná a následně je rozhodnuto i o jeho výkonu, měl by mít stejné účinky, jako rozsudek soudu České republiky, včetně jeho zapsání do evidence Rejstříku trestů. Druhou skupinu tvoří případy, kdy informace o odsouzených cizincích si vyměňují státy na základě závazků vyplývajících z mezinárodních smluv. V těchto případech je žádoucí rozhodnutí o zápisu takového odsouzení nesvěřovat ministru spravedlnosti jako zástupci moci výkonné, ale soudu, který by o zápisu rozhodl po zvážení okolností uvedených v odstavci
2. S ohledem na malý počet těchto věcí, určitou obdobu řízení s řízením o uznání cizozemského rozhodnutí a nutnost jednotného postupu při rozhodování, se navrhuje tuto agendu svěřit jednomu soudu - Nejvyššímu soudu České republiky. Návrh na zapsání do evidence Rejstříku trestů by v těchto případech podávalo Ministerstvo spravedlnosti, obdobně jako je tomu v řízení podle § 384a trestního řádu. Jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání cizozemského odsuzujícího rozsudku nebo o zápisu takového odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení (z hlediska podmínek pro zahlazení nebo z hlediska recidivy trestné činnosti jako přitěžující okolnosti) jako na odsouzení soudem České republiky.
K § 5
Stanovení povinností v tomto ustanovení uvedených vyplývá z nutnosti udržovat evidenci Rejstříku trestů ve stavu, který odpovídá skutečnosti.
K § 6
Povinnost vést evidenci o odsouzených osobách se navrhuje vztahovat k datu jejich narození tak, aby si každá osoba bez ohledu na věk mohla vyžádat výpis z evidence.
K § 7 až 9
Celostátní evidence rozhodnutí státního zástupce nebo soudu o podmíněném zastavení trestního stíhání je potřebná především při rozhodování v rámci případného dalšího trestního stíhání pro stejný nebo jiný skutek. Rejstřík trestů má pro vedení takové evidence nejlepší předpoklady, a proto se navrhuje mu uvedenou agendu svěřit. Údaje o podmíněném zastavení trestního stíhání by se uváděly jako příloha opisu z evidence Rejstříku trestů. Pokud státní zástupce nebo soud neučiní rozhodnutí ve lhůtách stanovených v § 308 odst. 1 a 2 trestního řádu, nebo o takovém rozhodnutí Rejstřík trestů neinformuje, údaje o podmíněném zastavení trestního stíhání se po uplynutí lhůty uvedené v § 308 odst. 2 trestního řádu z evidence vyřadí, neboť lze předpokládat, že nastaly účinky pravomocného zastavení trestního stíhání.
K § 10
V rámci poskytování informací z evidence Rejstříku trestů se navrhuje ponechat dvě formy - opis a výpis. V opise se uvádějí všechna odsuzující rozhodnutí soudu vztahující se ke konkrétní osobě. Okruh orgánů oprávněných vyžadovat opis se omezuje na orgány činné v trestním řízení (pro účely trestního řízení) a Ministerstvo spravedlnosti (zejména pro řízení o udělení milosti a zpracování návrhů na podání stížnosti pro porušení zákona). Vedle toho se připouští, aby zvláštní zákon zmocnil k vyžadování opisů i jiné orgány.
K § 11
Výpis z evidence Rejstříku trestů se vydává především na základě žádosti osoby, jejíž totožnost byla předepsaným způsobem ověřena. Ověřování správnosti údajů uvedených v žádosti o výpis mohou provádět okresní státní zastupitelství a pověření pracovníci Rejstříku trestů (tuto činnost provádějí již v současné době) a dále obecní úřady, které jsou ve smyslu § 1 odst. 1 zák. č. 41/1993 Sb. oprávněny provádět ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a ověřovat pravost podpisu. Po ověření se žádost zasílá přímo Rejstříku trestů, aby se předešlo pozměňování údajů v žádosti obsažených.
K § 12
O výpis může žádat rovněž soud pro jiné než trestní řízení (např. v řízení o výchově a výživě nezletilého) nebo orgány veřejné správy pro potřeby přestupkového řízení (k posouzení, zda není splněna recidiva jako zákonný znak trestného činu). Pokud by o výpis žádal jiný orgán nebo pro jiné účely, musí mít pro takový postup výslovnou oporu v zákoně.
K § 13
Ve výpisu se v souladu s § 70 odst. 1 trestního zákona uvádějí všechna odsouzení, jež nebyla zahlazena, nebo ohledně nichž účinky zahlazení nenastaly ze zákona.
K § 14
Za vydání výpisu z evidence se navrhuje i nadále vybírat poplatek. Výši a podmínky jeho vyměření stanoví zvláštní předpis (zákon ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a poplatku za výpis z rejstříku trestů, ve znění zákona č. 271/1992 Sb.).
K § 15
Z hlediska potřeby, pro níž se zakládá evidence rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, které svojí podstatou není pravomocným vyslovením viny, se navrhuje údaje z této evidence sdělovat pouze orgánům oprávněným vyžadovat opis. Stejně jako např. údaje o zahlazeném odsouzení se tyto údaje nebudou uvádět ve výpisu.
V zájmu jednoznačného výkladu a zvýšené ochrany výpisu a opisu rejstříku trestů před pozměňováním a paděláním se výpis a opis prohlašují za veřejnou listinu.
K § 16
K urychlení výměny informací se i nadále navrhuje používattiskopisy, které budou obsahovat předtisk pro údaje, jež má příslušná zpráva nebo žádost podle tohoto zákona obsahovat.
Vydávání těchto tiskopisů bude zajišťovat Ministerstvo spravedlnosti. Zároveň se umožňuje, aby v závislosti na technickém vybavení státních orgánů k předávání informací docházelo v elektronické formě. I v tomto případě je třeba respektovat povinnosti vyplývající ze zákona č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech.
K § 17
Dosavadní právní předpisy nebo jejich ustanovení, jež upravovaly vedení evidence rejstříku trestů a poskytování informací, se navrhuje zrušit.
K § 18
Stanovení dne účinnosti vychází z předpokládané rychlosti legislativního procesu.