Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Tento zákon upravuje rozhodování majetkových sporů nezávislými a nestrannými rozhodci a výkon rozhodčích nálezů.
/1/ Strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a sporů vyvolaných prováděním konkursu nebo vyrovnání, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva).
/2/ Rozhodčí smlouvu lze platně uzavřít, jestliže strany by mohly o předmětu sporu uzavřít smír [§ 99 občanského soudního řádu.].
/3/ Rozhodčí smlouva se může týkat
a) jednotlivého již vzniklého sporu (smlouva o rozhodci), nebo
b) všech sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů (rozhodčí doložka).
/4/ Není-li v rozhodčí smlouvě uvedeno jinak, vztahuje se jak na práva z právních vztahů přímo vznikající, tak i na otázku právní platnosti těchto právních vztahů, jakož i na práva s těmito právy související.
/5/ Rozhodčí smlouva váže také právní nástupce stran, pokud to strany v této smlouvě výslovně nevyloučí.
/1/ Rozhodčí smlouva musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Písemná forma je zachována i tehdy, je-li rozhodčí smlouva sjednána telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení jejich obsahu a určení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly.
/2/ Tvoří-li však rozhodčí doložka součást podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní, k níž se rozhodčí doložka vztahuje, je rozhodčí doložka platně ujednána i tehdy, jestliže písemný návrh hlavní smlouvy s rozhodčí doložkou byl druhou stranou přijat způsobem, z něhož je patrný její souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy.
/1/ Rozhodcem je fyzická osoba, která je zapsána v seznamu rozhodců vedeném Ministerstvem spravedlnosti.
/2/ Ministerstvo spravedlnosti zapíše na písemnou žádost do seznamu rozhodců toho, kdo
a) je státním občanem České republiky,
b) má plnou způsobilost k právním úkonům,
c) získal vysokoškolské vzdělání,
d) není z činnosti rozhodce vyloučen zvláštním předpisem [Např. § 52 odst.4 zákona č.335/1991 Sb., o soudech a soudcích, § 4 odst.3 zákona č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu.],
e) je bezúhonný ; za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin.
/3/ K písemné žádosti o zápis do seznamu rozhodců je žadatel povinnen připojit doklad o státním občanství České republiky, o získání vysokoškolského vzdělání a výpis z rejstříku trestů, který není starší než 3 měsíce.
Ze seznamu rozhodců Ministerstvo spravedlnosti vyškrtne toho, kdo
a) o to požádal,
b) zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého,
c) byl zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jehož způsobilost k právním úkonům byla omezena,
d) pozbyl státní občanství České republiky,
e) byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin,
f) byl podle § 4 odst.2 zapsán do seznamu rozhodců, ačkoli nesplňoval některou z podmínek v zákoně uvedených.
/1/ Na rozhodování podle § 4 odst.2 a § 5 se použije správní řád [Zákon č.71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).].
/2/ O zapsání do seznamu rozhodců vydá Ministerstvo spravedlnosti rozhodci osvědčení.
/3/ Do seznamu rozhodců může každý nahlížet.
/1/ Přijetí funkce rozhodce musí být písemné. Rozhodce, který funkci přijal, je povinen ji vykonávat v souladu s tímto zákonem a dalšími předpisy. Funkce se může vzdát jen ze závažných důvodů nebo se souhlasem stran.
/2/ Rozhodčí řízení se provádí za odměnu. Rozhodce má právo žádat od stran přiměřenou zálohu.
/3/ Výši odměny a způsob jejího určení stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
/11/ Rozhodci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s výkonem funkce rozhodce, pokud nebyli této povinnosti zproštěni.
/2/ Rozhodce mohou mlčenlivosti zprostit strany. Jestliže strany rozhodce mlčenlivosti nezprostí, rozhoduje o zproštění mlčenlivosti z vážných důvodů předseda okresního soudu, v jehož obvodu má rozhodce bydliště. Nemá-li rozhodce bydliště na území České republiky, rozhoduje předseda obvodního soudu pro Prahu 1.
Určení, jmenování a vyloučení rozhodců
/1/ Rozhodčí smlouva má zpravidla určit počet i osoby rozhodců anebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny. Konečný počet rozhodců musí být vždy lichý.
/2/ Nemá-li rozhodčí smlouva ustanovení podle odstavce 1, jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce a tito rozhodci jmenují předsedajícího rozhodce.
Ten, kdo má být nebo byl určen nebo jmenován rozhodcem, musí bez odkladu stranám nebo soudu oznámit všechny okolnosti, které by mohly vzbudit oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti a pro něž by byl jako rozhodce vyloučen.
/1/ Jestliže strana, která má jmenovat rozhodce, tak neučiní do 30 dnů od doručení výzvy druhé strany, nebo nemohou-li se jmenovaní rozhodci ve stejné lhůtě shodnout na osobě předsedajícího rozhodce, jmenuje rozhodce nebo předsedajícího rozhodce soud, pokud se strany nedohodly jinak. Návrh může soudu podat kterákoli strana nebo každý z již jmenovaných rozhodců.
/2/ Nedohodly-li se strany jinak, jmenuje soud na návrh kterékoli strany nebo rozhodce nového rozhodce, jestliže jmenovaný rozhodce se vzdá funkce rozhodce, nebo nemůže činnost rozhodce vykonávat.
/1/ Při jmenování rozhodce nebo předsedajícího rozhodce podle § 11 soud přihlíží k předpokladům pro jeho nezávislé a nestranné rozhodování.
/2/ Ustanovení § 7 platí obdobně.
/3/ Účastníky řízení o jmenování rozhodce nebo předsedajícího rozhodce jsou navrhovatel a strany rozhodčí smlouvy a v řízení o jmenování předsedajícího rozhodce též ostatní rozhodci. Soud rozhoduje usnesením, proti němuž nelze podat opravný prostředek.
Nestanoví-li tento zákon jiné důvody, je již určený nebo jmenovaný rozhodce vyloučen z projednávání věci, jestliže dodatečně vyjdou najevo okolnosti uvedené v § 10.
/1/ Již určený nebo jmenovaný rozhodce, u něhož vyšly najevo okolnosti uvedené v § 13, je povinen se funkce rozhodce vzdát.
/2/ Nevzdá-li se rozhodce funkce, mohou se strany dohodnout o postupu při jeho vyloučení. Kterákoli ze stran může podat návrh, aby o vyloučení rozhodl soud.
/3/ Účastníky řízení o vyloučení rozhodce jsou navrhovatel, druhá strana rozhodčí smlouvy a rozhodce, jehož vyloučení je navrhováno. Soud rozhoduje usnesením.
/1/ Stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze na základě zákona.
/2/ Statuty a řády stálých rozhodčích soudů, které musí být uveřejněny v Obchodním věstníku [Nařízení vlády ČSFR č.63/l992 Sb., o Obchodním věstníku.], mohou určit způsob jmenování rozhodců, jejich počet, a mohou výběr rozhodců vázat na seznam vedený u stálého rozhodčího soudu. Statuty a řády mohou též určit způsob řízení a rozhodování i jiné otázky souvisící s činností stálého rozhodčího soudu a rozhodců.
/3/ Jestliže se strany dohodly na příslušnosti konkrétního stálého rozhodčího soudu a neujednaly v rozhodčí smlouvě jinak, platí, že se podrobily předpisům uvedeným v odstavci 2, platným v době zahájení řízení před stálým rozhodčím soudem.
/1/ Rozhodčí řízení se zahajuje žalobou a je zahájeno dnem, kdy žaloba došla stálému rozhodčímu soudu nebo rozhodci uvedenému v odstavci 2.
Podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu.
/2/ Není-li žaloba podávána stálému rozhodčímu soudu, podává se předsedajícímu rozhodci, je-li určen nebo jmenován; není-li předsedající rozhodce dosud určen nebo jmenován, žaloba se podává kterémukoli určenému nebo jmenovanému rozhodci.
/3/ Stálý rozhodčí soud i rozhodce uvedený v odstavci 2 je povinen na žalobě vyznačit den, kdy mu došla.
/1/ Rozhodci jsou oprávněni rozhodovat o své pravomoci.
Dospějí-li k závěru, že jejich pravomoc k rozhodnutí není dána, rozhodnou o tom usnesením.
/2/ Námitku nedostatku pravomoci, zakládající se na neexistenci, neplatnosti nebo zániku rozhodčí smlouvy,nejde-li o neplatnost z důvodu, že ve věci nebylo možno rozhodčí smlouvu uzavřít, může strana vznést nejpozději při prvním úkonu v řízení.
Uplatní-li strana svůj nárok před rozhodci v promlčecí nebo prekluzivní lhůtě a rozhodnou-li rozhodci, že není dána jejich pravomoc, nebo došlo-li ke zrušení rozhodčího nálezu a podá-li strana znovu u soudu nebo u jiného příslušného orgánu žalobu nebo návrh na pokračování v řízení do 30 dnů ode dne, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí o nedostatku
pravomoci nebo o zrušení rozhodčího nálezu, zůstávají účinky podané žaloby zachovány.
Rozhodčí řízení se koná v místě dohodnutém stranami. Není-li místo takto určeno, koná se v místě určeném rozhodci s přihlédnutím k oprávněným zájmům stran.
Strany mají v rozhodčím řízení rovné postavení a musí jim být dána plná příležitost k uplatnění jejich práv.
/1/ Strany se mohou dohodnout na postupu, kterým mají rozhodci vést řízení. Otázky řízení mohou být rozhodnuty předsedajícím rozhodcem, jestliže k tomu byl zmocněn stranami nebo všemi rozhodci.
/2/ Není-li uzavřena dohoda podle odstavce 1, postupují rozhodci v řízení způsobem, který považují za vhodný. Vedou rozhodčí řízení tak, aby bez zbytečných formalit a při poskytnutí stejné příležitosti k uplatnění práv všem stranám byl zjištěn skutkový stav věci potřebný pro rozhodnutí sporu.
/3/ Nedohodnou-li se strany jinak, je řízení před rozhodci ústní. Toto řízení je vždy neveřejné.
/1/ Rozhodci mohou vyslýchat svědky, znalce a strany, jen když se k nim dobrovolně dostaví a poskytnou výpověď. Také jiné důkazy mohou provádět jen tehdy, jsou-li jim poskytnuty.
/2/ Procesní úkony, které nemohou rozhodci sami provést, provede na jejich dožádání soud; soud je povinen dožádání vyhovět, nejde-li o procesní úkon podle zákona nepřípustný.
Soud přitom učiní všechna rozhodnutí, která jsou k provedení dožádání potřebná.
/3/ Náklady řízení, které vznikly soudu provedením procesních úkonů podle odstavce 2, hradí soudu stálý rozhodčí soud nebo rozhodci.
Jestliže některá strana až do vyhotovení rozhodčího nálezu se bez své viny řízení zcela nebo zčásti nezúčastnila, nebo bez své viny nevykonala některý úkon potřebný k uplatnění jejího práva, učiní rozhodci k návrhu přiměřená opatření, aby strana mohla to, co zameškala, vykonat dodatečně.
Ukáže-li se v průběhu rozhodčího řízení nebo i před jeho zahájením, že by mohl být ohrožen výkon rozhodčího nálezu, může soud na návrh kterékoli strany nařídit předběžné opatření.
Rozhodčí řízení končí vydáním
a) rozhodčího nálezu, nebo
b) usnesení v těch případech, kdy se nevydává rozhodčí nález; usnesení musí být podepsáno, odůvodněno a doručeno jako rozhodčí nález.
/1/ Rozhodci působí během řízení na strany, aby se dohodly na smírném vyřešení sporu.
/2/ Na žádost stran lze smír uzavřít ve formě rozhodčího nálezu.
/1/ Rozhodčí nález musí být usnesen většinou rozhodců, vyhotoven písemně a alespoň většinou rozhodců podepsán. Výrok rozhodčího nálezu musí být určitý.
/2/ Rozhodčí nález musí obsahovat odůvodnění, ledaže se strany dohodly, že odůvodnění není třeba ; to platí i o rozhodčím nálezu vydaném podle § 26 odst.2.
/3/ Při rozhodování se rozhodci řídí hmotným právem pro spor rozhodným.
Chyby v psaní nebo v počtech a jiné zřejmé nesprávnosti, které se vyskytnou v rozhodčím nálezu, opraví rozhodci nebo stálý rozhodčí soud kdykoliv na žádost kterékoliv ze stran. Taková oprava musí být usnesena, podepsána a doručena jako rozhodčí nález.
Strany se mohou dohodnout v rozhodčí smlouvě, že rozhodčí nález může být k žádosti některé z nich nebo obou
přezkoumán jinými rozhodci. Nestanoví-li rozhodčí smlouva jinak, musí být žádost o přezkoumání zaslána druhé straně do 30 dnů ode dne, kdy byl straně žádající o přezkoumání doručen rozhodčí nález. Přezkoumání rozhodčího nálezu je součástí rozhodčího řízení a platí o něm ustanovení tohoto zákona.
/1/ Písemné vyhotovení rozhodčího nálezu musí být doručeno stranám a po doručení opatřeno doložkou o právní moci.
/2/ Rozhodčí nález, který nelze přezkoumat podle § 29, nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání podle § 29, nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný.
/1/ Stálé rozhodčí soudy jsou povinny po dobu 20 let od právní moci rozhodčího nálezu uschovat rozhodčí nález opatřený doložkou o právní moci a všechny listiny prokazující průběh rozhodčího řízení.
/2/ Rozhodci jsou povinni do 30 dnů od právní moci rozhodčího nálezu předat do úschovy okresnímu soudu, v jehož obvodu byl rozhodčí nález vydán, rozhodčí nález opatřený doložkou o právní moci a všechny listiny prokazující průběh rozhodčího řízení; byl-li rozhodčí nález vydán mimo území České republiky, předají ve stejné lhůtě rozhodčí nález a listiny do úschovy obvodního soudu pro Prahu 1.
/3/ Strany mohou nahlížet do listin uvedených v odstavcích l a 2 a činit z nich výpisy a opisy.
Nestanoví-li zákon jinak, užijí se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže
a) byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu;
b) rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje;
c) ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem;
d) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců;
e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat;
f) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému;
g) se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení [§ 228 odst.l písm.a) a b) občanského soudního řádu.].
/1/ Návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, nestanoví-li tento zákon jinak.
/2/ Podání návrhu podle odstavce l nemá odkladný účinek na vykonatelnost rozhodčího nálezu. Na žádost povinného může
však soud vykonatelnost rozhodčího nálezu odložit, jestliže by neprodleným výkonem rozhodčího nálezu hrozila závažná újma.
Soud zamítne návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody § 33 písm.b) nebo c), jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději než začala jednat ve věci samé.
/1/ Zruší-li soud rozhodčí nález z důvodů uvedených v § 33 písm.a) nebo b), pokračuje k návrhu některé ze stran po právní moci rozsudku v jednání ve věci samé a tuto věc rozhodne.
/2/ Zruší-li soud rozhodčí nález z jiného důvodu, než je uveden v odstavci 1, zůstává rozhodčí smlouva v platnosti. Rozhodci zúčastnění na rozhodčím nálezu, který byl zrušen, jsou z nového projednání a rozhodování věci vyloučeni. Nedohodnou-li se strany jinak, budou noví rozhodci jmenováni způsobem původně určeným v rozhodčí smlouvě nebo podpůrně podle ustanovení tohoto zákona.
/1/ I když nepodala návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem, může strana, proti níž byl soudem nařízen výkon rozhodčího nálezu, podat návrh na zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí kromě důvodů uvedených ve zvláštním předpisu [§ 268 občanského soudního řádu.] i tehdy, jestliže
a) rozhodčí nález je stižen některou vadou uvedenou v § 33 písm.a) nebo d),
b) strana, která musí mít zákonného zástupce, nebyla v řízení takovým zástupcem zastoupena a její jednání nebylo ani dodatečně schváleno,
c) ten, kdo vystupoval v rozhodčím řízení jménem strany nebo jejího zákonného zástupce, nebyl k tomu zmocněn a jeho jednání nebylo ani dodatečně schváleno.
/2/ Je-li podán návrh podle odstavce 1, soud provádějící výkon rozhodčího nálezu řízení o výkon rozhodnutí přeruší a uloží povinnému, aby do 30 dnů podal u příslušného soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu. Není-li v této lhůtě návrh podán, pokračuje soud v řízení o výkon rozhodčího nálezu.
/3/ Je-li rozhodčí nález zrušen, mohou pak strany postupovat obdobně podle § 36.
/1/ Přípustnost rozhodčí smlouvy se posuzuje podle tohoto zákona. Ostatní náležitosti rozhodčí smlouvy se posuzují podle tohoto zákona, jestliže rozhodčí nález má být vydán v tuzemsku.
/2/ Pro formu rozhodčí smlouvy platí právo rozhodné pro ostatní náležitosti rozhodčí smlouvy; stačí však, jestliže bylo učiněno zadost právnímu řádu místa nebo míst, kde došlo k projevu vůle.
/1/ Jde-li v rozhodčím řízení o vztah s mezinárodním prvkem, rozhodci rozhodují spor podle práva, které strany zvolily. Zvoleným právem nebo právním řádem daného státu se rozumí, pokud z volby stran neplyne jinak, hmotné právo; nepřihlíží se ke kolizně právním předpisům tohoto státu.
/2/ Nezvolí-li si strany hmotné právo podle odstavce 1,
užijí rozhodci právo státu určené podle tuzemských kolizně právních předpisů.
Rozhodčí nálezy vydané v cizím státě budou v tuzemsku uznány a vykonány jako tuzemské rozhodčí nálezy, je-li zaručena vzájemnost. Vzájemnost se považuje za zaručenou také v případě, že cizí stát prohlašuje všeobecně cizí rozhodčí nálezy za vykonatelné za podmínky vzájemnosti. Rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí cizího rozhodčího nálezu je však třeba vždy odůvodnit.
Uznání nebo výkon cizího rozhodčího nálezu však bude odepřen, jestliže
a) rozhodčí nález není podle práva státu, v němž byl vydán, pravomocný nebo vykonatelný,
b) rozhodčí nález je stižen vadou uvedenou v § 33,
c) rozhodčí nález odporuje veřejnému pořádku.
Uznání cizího rozhodčího nálezu se nevyslovuje zvláštním rozhodnutím. Cizí rozhodčí nález se uznává tím, že se k němu při zachování podmínek § 41 přihlédne.
K řízení o neplatnosti rozhodčí smlouvy a k řízení podle tohoto zákona je v prvním stupni příslušný soud, který
by byl příslušný k řízení ve věci podle zvláštního předpisu [§ 9 občanského soudního řádu, § 3 zákona ČNR č.436/l99l Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky.], kdyby nebylo rozhodčí smlouvy.
/1/ K úkonům podle § 22 odst.2 je dána věcná a místní příslušnost okresního soudu, v jehož obvodu má být požadovaný úkon proveden.
/2/ Má-li být úkon požadovaný podle odstavce l proveden v cizině, je dána věcná a místní příslušnost okresního soudu, v jehož obvodu je místo, kde se rozhodčí řízení koná.
K řízení podle tohoto zákona je místně příslušný soud, v jehož obvodu se koná nebo konalo rozhodčí řízení, je-li toto místo v tuzemsku. Jinak je místně příslušný soud, který by byl místně příslušný, kdyby nebylo rozhodčí smlouvy. Mimo to k řízení podle § 11 a 14 odst.2 je dána místní příslušnost soudu podle sídla nebo bydliště navrhovatele anebo odpůrce, jestliže nelze v tuzemsku zjistit místní příslušnost soudu.
Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení před soudem podle tohoto zákona obdobně ustanovení občanského soudního řádu.
Zákon č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č.36/1967 Sb., zákona č.158/1969 Sb., zákona č.49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č.133/1982 Sb., zákona č.180/1990 Sb., zákona č.328/1991 Sb., zákona č.519/1991 Sb., zákona č.263/1992 Sb., zákona České národní rady č.24/1993 Sb., zákona č.171/1993 Sb. a zákona č./.Sb., se mění a doplňuje takto:
1. V § 9 odst.3 písm.c) bod kk) včetně poznámky pod čarou č.23 se vypouští.
2. V § 36b odst.l se vypouští písmeno f).
3. V § 88 se vypouští odstavec 2; zároveň se zrušuje číslování odstavců.
4. V § 120 odst.2 se za slova "o osvojení", vkládají slova "v řízení o jmenování rozhodce nebo předsedajícího rozhodce.".
Spory o neplatnost rozhodčích smluv a o zrušení rozhodčích nálezů vydaných rozhodci na základě rozhodčí smlouvy, v nichž bylo zahájeno řízení a nebylo pravomocně rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, projednají a dokončí soudy příslušné k řízení do dne účinnosti tohoto zákona.
Ustanovení tohoto zákona se použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů.
Ustanovení tohoto zákona se použijí na případy, kdy rozhodčí smlouva byla uzavřena po nabytí účinnosti tohoto zákona. V ostatních případech se postupuje podle dosavadních předpisů.
Zrušují se:
1. Zákon č.98/1963 Sb., o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů;
2. § 30 odst.2,4,5 a 6 zákona č.214/1992 Sb., o burze cenných papírů;
3. § 28 odst.2,4,5,6,7 a 8 zákona č.229/1992 Sb., o komoditních burzách.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem . s výjimkou ustanovení § 4 až 6, která nabývají účinnosti dnem vyhlášení.
Obecná část
Podstatou rozhodčího řízení a navazujícího výkonu rozhodčích nálezů je přenesení projednávání a rozhodování určitých sporů ze soudů, do jejichž pravomoci tyto věci jinak patří, na rozhodce jako soukromé fyzické osoby. Výsledkem činnosti rozhodců je rozhodčí nález, který má zásadně tytéž účinky jako pravomocný soudní rozsudek, je tedy především státní mocí vykonatelný. Jelikož v rozhodčím řízení se stát vzdává části svých kompetencí tím, že umožňuje, aby v určitých právních věcech místo soudu rozhodovali rozhodci jako soukromé osoby, které si strany zvolí, neboť k nim mají důvěru, je nezbytné takovou právní úpravu provést zákonem.
Z hlediska historického měl institut rozhodčího řízení v českých zemích dlouholetou právní i faktickou tradici.
Civilní řád soudní (zákon č.113/1895 ř.z., o soudním řízení v občanských rozepřích právních) upravoval rozhodčí řízení v § 577 a násl. Umožňoval, aby rozhodčí smlouva, jíž byla věc vyňata ze soudní kompetence, byla uzavřena v těch věcech, v nichž jsou strany způsobilé o předmětu sporu uzavřít smír. V dalších ustanoveních byl upraven mechanismus jmenování rozhodců a vlastní rozhodčí řízení.
Zákon č.142/1950 Sb., o řízeních v občanských právních věcech (občanský soudní řád), který nabyl účinnosti dnem 1.l.1951, zachoval ve své struktuře rozhodčí řízení (§ 648 a násl.). Podstatně však omezil možnost uzavřít rozhodčí smlouvu; tu bylo možno sjednat jen tehdy, jestliže jednou ze stran byla československá právnická osoba.
V rámci nových právních úprav občanského práva hmotného a procesního na počátku 60. let došlo ke dvěma výrazným změnám. Institut rozhodčího řízení včetně výkonu rozhodčích nálezů byl upraven samostatným zákonem č.98/1963 Sb., který nabyl účinnosti shodně s tehdy novým občanským zákoníkem, občanským soudním řádem a zákonem o mezinárodním právu soukromém a procesním dne 1.4.1964. Rozhodčí řízení tedy přestalo být součástí obecného civilně procesního předpisu. Podstatnější změnou bylo, že rozhodčí smlouvy bylo možno nadále uzavřít jen ve sporech o majetkové nároky z mezinárodního obchodního styku. Byla tak mj. vyjádřena návaznost na tehdy nový zákoník mezinárodního obchodu, který nabyl účinnosti rovněž dnem 1.4.1964.
Tento právní stav v podstatě přetrvává do současné doby, i když některými právními úpravami z r.1992 došlo k jeho určitému prolomení (zákon č.214/1992 Sb., zákon č.229/1992 Sb., zákon ČNR č.301/1992 Sb.v platném znění). Jedním z hlavních cílů návrhu tohoto zákona je právě odstranit dosavadní úzkou použitelnost rozhodčího řízení jen na spory o majetkové nároky vznikající v mezinárodním obchodním styku.
Z hlediska mezinárodních souvislostí je institut rozhodčího řízení znám, právně zakotven a široce využíván ve všech vyspělých zemích. Aplikace rozhodčího řízení v mnoha zemích s vyspělou tržní ekonomikou spočívá především ve věcech obchodních, resp. ve věcech mezinárodního obchodu, i když obecná právní úprava umožňuje obecné využití ozhodčího řízení na další právní vztahy.
Mezinárodní výkon rozhodčích nálezů je zajištěn systémem dvoustranných a mnohostranných mezinárodních smluv, na nichž Česká republika významně participuje. Prakticky ve všech dvoustranných tzv. smlouvách o právní pomoci je zakotven vzájemný závazek obou smluvních stran za stanovených podmínek uznávat a vykonávat rozhodčí nálezy vydané rozhodci smluvních stran.
Česká republika je členským státem několika mnohostranných mezinárodních úmluv, zajišťujících uznávání a výkon rozhodčích nálezů, z nichž je třeba především zmínit poslední z nich - Evropskou úmluvu o mezinárodní obchodní arbitráži (vyhl.č.176/1964 Sb.).
Rozhodci jsou ve všech zemích chápáni jako nezávislé a nestranné osoby, takže rozhodčí řízení vyhovuje požadavkům čl.6 odst.l Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pokud toto ustanovení nastoluje právo každého, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem (v originálním znění "tribunal"), zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech.
Z hlediska požadavku postupné harmonizace práva České republiky s právem Evropských společenství je třeba uvést, že právo Evropských společenství nemá jednotnou právní úpravu rozhodčího řízení. Osnova v určité míře přihlíží k právním úpravám rozhodčího řízení v některých členských státech Evropského společenství, aby byl tak mj. umožněn snadný a rychlý vzájemný výkon rozhodčích nálezů.
Při přípravě osnovy bylo přihlíženo nejen k některým zahraničním právním úpravám, ale i k použitelnosti řady ustanovení zákona č.98/1963 Sb. V míře, která je únosná pro současné právní a ekonomické poměry České republiky, byla recipována některá ustanovení tzv. Vzorového zákona o mezinárodní obchodní arbitráži (dále jen "Vzorový zákon"), který byl sjednán ve Vídni v r.1985.
Výraznější odchylkou od zahraničních právních úprav rozhodčího řízení je osnovou navržené zavedení seznamu rozhodců s ingerencí Ministerstva spravedlnosti a z toho vyplývající omezení stran při výběru rozhodců jen na ty rozhodce, kteří jsou v seznamu zapsáni.
Z hlediska dopadů na státní rozpočet a na počet pracovníků lze konstatovat, že navrhovaný zákon nebude vyžadovat ani náklady ze státního rozpočtu, ani zvýšené počty pracovníků.
Širší využívání rozhodčího řízení by mělo naopak přinést určité, ovšem zatím konkrétně nevyčíslitelné úspory ve státním rozpočtu.
Spory, které by jinak rozhodovaly soudy, budou na základě rozhodčích smluv vyňaty z jejich pravomoci, jinak řečeno, až začne rozhodčí řízení v navrhovaném pojetí skutečně fungovat, soudy by měly v občanském soudním řízení projednávat a rozhodovat méně věcí.
Zvláštní část
K § l:
Toto ustanovení obecně vymezuje základní cíle zákona, jimiž je jednak právní úprava rozhodování majetkových sporů rozhodci, jednak právní úprava výkonu rozhodčích nálezů vydaných rozhodci. Zdůrazňuje se postavení rozhodců jako osob nezávislých a nestranných; jde o jeden ze základních předpokladů jejich rozhodovací činnosti.
K § 2:
V tomto ustanovení osnova zachovává klasickou koncepci rozhodčí smlouvy jako právního institutu, jímž strany své již vzniklé nebo v budoucnu vzniklé spory vylučují z pravomoci soudů a svěřují jejich projednání a rozhodnutí do pravomoci rozhodců.
Osnova se přiklonila k co nejširší věcné použitelnosti rozhodčího řízení tím, že možnost uzavřít rozhodčí smlouvu váže na ty majetkové spory, v nichž by jinak bylo možno uzavřít před soudem smír podle § 99 občanského soudního řádu.
Rozhodčí smlouvu nebude tedy možno sjednat především ve věcech tzv. nesporného řízení, u nichž to jejich povaha nepřipouští. Jsou to věci, v nichž je subjektům práv odňata disposice se subjektivním právem, které by bylo předmětem řízení.
Osnova vylučuje možnost sjednat rozhodčí smlouvu v majetkových sporech vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí (viz např.§ 267, § 268 odst.l písm.g) a h) bčanského soudního řádu). Tyto spory jsou tradičně svěřovány do výlučné pravomoci soudů provádějících výkon rozhodnutí, s řízením o výkon rozhodnutí úzce souvisejí a výsledek sporu má rozhodný vliv nejen na průběh, ale i na výsledek řízení o výkonu rozhodnutí.
Z obdobných důvodů osnova nepřipouští možnost rozhodčí smlouvy v majetkových sporech, které jsou vyvolány prováděním konkursu nebo vyrovnání (zákon č.328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů). Pokud bylo vedeno rozhodčí řízení na základě platné rozhodčí smlouvy a v průběhu tohoto rozhodčího řízení došlo k prohlášení konkursu, pak se toto rozhodčí řízení ze zákona přerušuje (§ 14 odst.l písm.d) zákona č.328/1991 Sb.), takže osnova tyto případy legislativně neřeší.
V odstavci 4 osnova obsahuje interpretační pravidlo pro případ, že strany v rozhodčí smlouvě nic neujednaly. V odstavci 5 je výslovně vyjádřena vázanost právních nástupců stran rozhodčí smlouvou, pokud to strany v rozhodčí smlouvě výslovně nevyloučí.
K § 3
V souladu s dosavadní právní úpravou, opřenou též o podmínky uznání a výkonu rozhodčích nálezů v mezinárodních smlouvách a o Vzorový zákon, se zachovává požadavek písemné formy rozhodčí smlouvy.
K § 4
Osnova přináší významný rozdíl oproti dosud platné právní úpravě i oproti zahraničním úpravám v tom, že zavádí ingerenci státní správy, pokud jde o to, kdo může být rozhodcem.
Stav právního vědomí i okolnosti související s přechodem hospodářství na tržní ekonomiku v současné době vyžadují, aby stát mohl alespoň do určité míry regulovat, kdo může být rozhodcem. Není tak možno převzít takovou právní úpravu, kdy jedinou podmínkou pro způsobilost rozhodce je jeho způsobilost k právním úkonům, jinak záleží jen na vůli stran, koho určí rozhodcem.
Osnova váže funkci rozhodce na zápis do seznamu rozhodců, který bude vést Ministerstvo spravedlnosti. Rozhodcem bude moci být zapsán k písemné žádosti ten státní
občan České republiky, který o zápis písemně požádá a splňuje podmínky uvedené v odstavci 2.
K § 5
V návaznosti na § 4 osnova upravuje vyškrtnutí ze seznamu rozhodců za podmínek uvedených v tomto ustanovení.
K § 6
Rozhodnutí o zápisu do seznamu rozhodců a o vyškrtnutí ze seznamu se bude řídit zákonem č.71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
Ministerstvo spravedlnosti vydá o zapsání do seznamu rozhodců rozhodci osvědčení. Zakotvuje se právo každého subjektu nahlížet do seznamu rozhodců, aby si z tohoto seznamu mohl rozhodce vybrat.
K § 7
Platná právní úprava neobsahuje nic o tom, zda a jakou formou má rozhodce přijmout funkci.
Zakotvuje se povinnost rozhodce, který funkci písemně přijal, ji vykonávat v souladu se zákonem, event. řády a statuty. Rozhodce, který funkci písemně přijal, se jí může vzdát buď jen ze závažných důvodů, nebo se souhlasem stran. V tomto druhém případě nemusí mít ke vzdání se funkce závažné důvody. Rozhodce, který by jednal v rozporu s tímto kogentním ustanovením, by odpovídal za vzniklou škodu. Závažnost důvodů pro vzdání se funkce bude věcí konkrétního případu.
Osnova upravuje odměňování rozhodců, včetně stálých rozhodčích soudů. Konkrétní právní úprava bude provedena na základě zmocnění zákona vyhláškou Ministerstva spravedlnosti.
K § 8
V rozsahu obvyklém v jiných zákonech se stanovuje povinnost rozhodce zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s výkonem funkce a stanovuje se mechanismus zproštění této mlčenlivosti.
K § 9 až 14
Tato ustanovení řeší otázky určení, jmenování a vyloučení rozhodců.
Ustanovení § 10 ukládá tomu, kdo má být stranami jmenován nebo soudem určen rozhodcem, aby bez odkladu oznámil vše, co by mohlo být v rozporu s jeho postavením vymezeným v § l
Ustanovení § 11 a 12 zakotvuje mechanismus jmenování rozhodce nebo předsedajícího rozhodce soudem.
Ustanovení § 13 a 14 řeší otázku, jak mají postupovat rozhodce, strany nebo soud, jestliže se dodatečně zjistí, že rozhodce nesplňuje požadavky § 1.
K § 15
Rozhodci mohou působit buď
a) jako jednotliví, příležitostní rozhodci, a to buď jednotlivě, nebo může spor projednávat více rozhodců, anebo
b) u stálých rozhodčích soudů.
Do r.1992 existoval jako stálý rozhodčí soud pouze Rozhodčí soud Československé obchodní a průmyslové komory. Zákony, které byly přijaty v r.1992 (zákon č.214/1992 Sb., o burze cenných papírů, zákon č.229/1992 Sb., o komoditních burzách, zákon ČNR č.301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ve znění pozdějších předpisů) umožnily zřizování dalších stálých specializovaných rozhodčích soudů.
Cílem navrhovaného zákona, který upravuje rozhodčí řízení a výkon rozhodčích nálezů a má tedy povahu procesního předpisu, není zřizovat stálé rozhodčí soudy nebo upravovat mechanismus jejich zřizování. Osnova proto jen vyjadřuje, že stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze na základě zákona. Tím také petrifikuje legislativní praxi r.1992. Bude pak záležet na těchto nových zákonech, do jaké míry připustí státní ingerenci v otázce např. statutů a řádů nově vznikajících stálých rozhodčích soudů.
Osnova vyjadřuje do jisté míry autonomní povahu statutů a řádů stálých rozhodčích soudů. Stanovuje povinnost jejich uveřejnění v Obchodním věstníku, což je postačující forma k tomu, aby se jednotlivé subjekty mohly s nimi seznámit. Zakotvuje se nevývratná právní domněnka, že pokud si strany ujednaly příslušnost konkrétního stálého rozhodčího soudu, podrobily se tak jeho statutům a řádům, platným v době zahájení řízení, pokud ovšem v rozhodčí smlouvě neujednaly jinak.
K § 16
Z hlediska právní jistoty stran je důležité zákonem vymezit okamžik zahájení rozhodčího řízení. Osnova proto, ve shodě s občanským soudním řádem, vyjadřuje, že rozhodčí řízení se zahajuje žalobou a zahájeno je dnem, kdy žaloba stálému rozhodčímu soudu nebo příležitostným rozhodcům došla. V souladu s dosavadní právní úpravou se výslovně stanoví, že žaloba podaná u rozhodců má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v téže věci podána žaloba u soudu. V odstavci 2 se uvádí, komu se žaloba podává a v odstavci 3 se výslovně stanovuje povinnost toho, jemuž žaloba došla, vyznačit na ní den dojití, tedy den zahájení rozhodčího řízení. Tato ustanovení jsou rovněž důležitá z hlediska právní jistoty stran.
K § 17
V souladu s dosavadní právní úpravou, s Evropskou úmluvou o mezinárodní obchodní arbitráži a se Vzorovým zákonem se zakotvuje oprávnění rozhodců rozhodovat o své pravomoci. Dospějí-li k závěru, že jejich pravomoc není dána, rozhodnou o tom usnesením, které musí mít tytéž náležitosti jako rozhodčí nález a musí být doručeno stranám. Rozhodnou-li rozhodci o své pravomoci kladně, bude takové rozhodnutí součástí odůvodnění rozhodčího nálezu vydaného ve věci samé; nebude tedy předmětem samostatného rozhodnutí.
K § 18
Toto ustanovení, vycházející z dosavadního právního stavu, dále rozvádí princip vyjádřený v § 16 odst.l.
K § 19
Osnova vymezuje též místo, v němž se rozhodčí řízení koná.
K § 20
Základní zásadou rozhodčího řízení je rovné postavení stran, jimž musí rozhodci dát plnou a stejnou příležitost k tomu, aby mohly uplatnit svá práva.
K § 21
Toto ustanovení upravuje vlastní průběh rozhodčího řízení, a to tak, že se dává přednost dohodě stran o postupu v rozhodčím řízení. Není-li taková dohoda uzavřena, postupují rozhodci způsobem, který uznají za vhodný, avšak tak, aby byl v rozhodčím řízení zjištěn skutkový stav potřebný pro rozhodnutí sporu.
Jedním z obecně uznávaných principů rozhodčího řízení je jeho neveřejnost; to je také jedním z důvodů, proč je rozhodčímu řízení dávána přednost před řízením soudním. Osnova proto tento princip výslovně zakotvuje.
K § 22
V rozhodčím řízení nelze vzhledem k jeho povaze připustit státní donucení, které by spočívalo v možnosti, aby ten, kdo se jako účastník, svědek nebo znalec nedostaví, byl pokutován nebo předváděn. Proto se výslovně zakotvuje zásada dobrovolné účasti těchto osob v rozhodčím řízení a dobrovolného poskytnutí výpovědi.
Pokud rozhodci potřebují některou z osob, které se k rozhodcům nedostavily nebo se sice dostavily, ale neposkytly výpověď, vyslechnout, musí se pak obrátit formou dožádání na příslušný soud, který již může tyto osoby donutit procesními prostředky k tomu, aby se dostavily.
Osoby, které se dostaví k soudu, mohou požadovat zaplacení nákladů, které jim vznikly (svědečné, znalečné). Tyto náklady zaplatí ze státních prostředků soud, který provedl dožádání, a požaduje pak zaplacení po rozhodcích.
K § 23
Osnova výslovně upravuje navrácení v předešlý stav, které se provede neformálním způsobem.
K § 24
V souladu s dosavadní právní úpravou lze před zahájením rozhodčího řízení nebo v jeho průběhu nařídit předběžné opatření, o němž však může rozhodovat jen soud.
K § 25
Rozhodčí řízení končí vydáním rozhodnutí, které může mít dvě formy.
V těch případech, kdy rozhodci rozhodují o věci samé, vydají rozhodčí nález (obdoba rozsudku v občanském soudním řízení).
V ostatních případech řízení končí vydáním usnesení. Jde např. o zpětvzetí žaloby, kdy rozhodci usnesením řízení zastavují.
K § 26
I v řízení před rozhodci platí zásada priority smírného vyřízení věci.
Podle odstavce 2 rozhodci k žádosti stran vydají rozhodčí nález, do něhož je smír pojat. Tato forma odpovídá Vzorovém zákonu.
K § 27
Osnova vyjadřuje základní náležitosti rozhodčího nálezu.
V souladu s dosavadní právní úpravou se stanoví, že rozhodci se při rozhodování řídí hmotným právem. Vylučuje se tedy rozhodování podle zásad ekvity.
K § 28
Ustanovení přejímá dosavadní právní úpravu.
K § 29
Nejsou jednotné názory na otázky, zda má být připuštěno přezkoumávání rozhodčího nálezu, a pokud ano, zda i týmiž rozhodci, kteří již vydali rozhodčí nález, nebo jen jinými rozhodci.
Osnova vychází z vůle stran, aby jejich sporný majetkový nárok byl projednán rozhodci. Volí proto takové řešení, že připouští - v souladu se Vzorovým zákonem - přezkoumání rozhodčího nálezu, ale jen tehdy, jestliže se na tom strany dohodly v rozhodčí smlouvě. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy se nepřipouští přezkoumání rozhodčího nálezu týmiž rozhodci, nýbrž jen rozhodci jinými.
K § 30
Vzhledem k účinkům rozhodčího nálezu se stanoví povinnost jej doručit stranám a po doručení opatřit doložkou o právní moci.
Odstavec 2 vyjadřuje účinky rozhodčího nálezu, tedy především jeho soudní vykonatelnost.
K § 31
Dosavadní právní úprava neobsahuje nic o tom, jak mají stálý rozhodčí soud nebo rozhodci naložit s rozhodčím nálezem a s listinami prokazujícími průběh rozhodčího řízení. Uschování těchto písemností je však velmi důležité vzhledem k právním účinkům rozhodčího nálezu a s ohledem na možnost stran uplatnit důvody pro zrušení rozhodčího nálezu soudem, popř. navrhnout zastavení výkonu rozhodnutí.
Osnova proto zakotvila povinnost stálých rozhodčích soudů, aby pravomocné rozhodčí nálezy a listiny prokazující průběh rozhodčího řízení (např. předvolání stran k jednání, zápisy o jednání) samy uschovaly.
Příležitostným rozhodcům dost dobře nelze uložit, aby sami tyto listiny uschovali. Úschovu těchto listin tedy budou provádět soudy.
K § 32
Vzhledem k návaznostem rozhodčího řízení na civilní proces soudní se stanovuje přiměřené (volnější) užití občanského soudního řádu na rozhodčí řízení, nestanoví-li ovšem zákon jinak.
K § 33 až 36
Prakticky v souladu s dosavadní právní úpravou, s mezinárodními úmluvami a se Vzorovým zákonem jsou v § 33 stanoveny důvody, pro něž může soud k návrhu strany zrušit rozhodčí nález.
Osnova doplnila v písm.g) další důvod pro zrušení rozhodčího nálezu soudem; je jím zjištění soudu, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení. Z povahy věci vyplývá, že jde o důvody § 228 odst.l písm.a) a b) občanského soudního řádu. Touto úpravou bylo vyhověno důvodnému požadavku právní praxe.
V § 34 jsou stanoveny přiměřené lhůty, v nichž je třeba podat návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem.
V § 35 se zakotvuje postup soudu v případě, že strana nepodala včas příslušnou námitku, i když tak mohla učinit (viz též čl.V Evropské úmluvy o mezinárodní obchodní arbitráži).
V § 36 je stanoven další postup po zrušení rozhodčího nálezu soudem.
V případech, kdy rozhodčí nález byl zrušen proto, že byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, anebo rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena nebo se na dohodnutou věc nevztahuje, soud sám věc projedná a rozhodne. V ostatních případech po zrušení rozhodčího nálezu soudem je nadále dána pravomoc rozhodců; postupuje se podle odstavce 2.
K § 37
Zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí je přípustné podle § 268 občanského soudního řádu. Navíc je nutno připustit zastavení i tehdy, je-li rozhodčí nález stižen takovou vadou, která zakládá jeho "zmatečnost". Pak nezáleží na tom, že strana tyto důvody dříve neuplatnila, zejména že nepodala návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem.
Odstavce 2 a 3 stanovují další postup soudu a stran v těchto případech.
K § 38 až 42
Spory o majetkové nároky vznikající v mezinárodním obchodním styku a související výkon cizích rozhodčích nálezů zůstávají nadále významnou součástí osnovy.
Osnova proto v § 38 řeší otázky přípustnosti rozhodčí smlouvy, ostatních náležitostí rozhodčí smlouvy a její formy.
Ustanovení § 39 vyjadřuje, jakým hmotným právem se řídí rozhodci ve vztazích s mezinárodním prvkem; priorita je dána volbě stran.
Uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů je zakotven ve většině dvoustranných mezinárodních smluv o právní pomoci a v některých mnohostranných mezinárodních smlouvách.
Ustanovení § 40 stanovilo uznání a výkon pro ty případy, kdy s příslušným státem není uzavřena mezinárodní smlouva, resp. Česká republika a druhý stát nejsou členskými státy mnohostranné mezinárodní smlouvy.
Osnova trvá v těchto případech na požadavku vzájemnosti, neboť mohou být obavy, že jinak by bylo nutno uznat a vykonat rozhodčí nálezy vydané v zemích, které recipročně rozhodčí nálezy vydané v České republice neuznávají a nevykonávají.
Opět pro případy mimosmluvní § 41 vyjadřuje, kdy bude odepřeno uznání nebo výkon cizího rozhodčího nálezu, a § 42 postup při uznání cizího rozhodčího nálezu.
K § 43 až 46
Zákon č.98/1963 Sb. zásadně stanovil věcnou příslušnost okresních soudů k rozhodování podle tohoto zákona. Tento princip byl prolomen zákonem č.519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád, a jímž byla zakotvena pro krajské soudy věcná příslušnost k rozhodování o neplatnost rozhodčích smluv a o zrušení rozhodčích nálezů vydaných rozhodci na základě rozhodčí smlouvy (§ 9 odst.3 písm.c) bod kk)). Tato novela občanského soudního řádu současně svěřila krajským soudům v prvním stupni rozsáhlou agendu zejména v obchodních věcech, včetně rozhodování sporů vznikajících z mezinárodního obchodního styku. Podle platné právní úpravy jsou věcně příslušnými k rozhodování o neplatnost rozhodčích smluv a o zrušení rozhodčích nálezů i krajské obchodní soudy, a to na základě § 3 zákona ČNR č.436/1991 Sb.
Místní příslušnost soudů se podle platné právní úpravy řídí, pokud je dána věcná příslušnost krajských soudů (krajských obchodních soudů), ust. § 88 odst.2 o.s.ř., a je-li dána věcná příslušnost okresním soudům, ust. § 26 a 27 zákona č.98/1963 Sb.
Roztříštění právní úpravy věcné a místní příslušnosti do dvou zákonů je nevyhovující a proto se navrhuje tuto úpravu soustředit v tomto zákoně.
V řízení o neplatnost rozhodčí smlouvy a v řízeních upravených tímto zákonem se navrhuje zakotvit věcnou příslušnost toho soudu, který by byl k řízení příslušný, kdyby nebylo rozhodčí smlouvy. Rozšíření možnosti rozhodčího řízení obecně na majetkové spory vyžaduje respektovat právní úpravu věcné příslušnosti soudů v majetkových sporech, jak je řešena občanským soudním řádem. Nejeví se totiž důvodným, aby u stejného druhu majetkových sporů rozhodovaly , v závislosti na tom, zda je či není uzavřena rozhodčí smlouva, soudy různého stupně. Navíc mohou nastat i případy, kdy by jinak mohlo docházet ke kolizi věcné příslušnosti, např. v případech, kdy neexistenci rozhodčí smlouvy nebo její neplatnost bude soud řešit v soudním řízení jako předběžnou otázku.
Pokud však bude soud provádět podle § 22 odst. 2 procesní úkon, který nemohou rozhodci sami provést, bylo by procesně zdlouhavé a neekonomické, aby i v tomto případě byl věcně příslušným soud, který by byl k řízení příslušný, kdyby nebylo rozhodčí smlouvy. U takto věcně příslušného soudu, kterým by podle okolností mohl být okresní, krajský nebo krajský obchodní soud, by totiž mohla nastat situace, kdy by takový úkon ve svém obvodu provést nemohl anebo by jej mohl provést jen s obtížemi nebo se zvýšenými neúčelnými náklady a bylo by třeba postupovat podle § 39 o.s.ř. Navrhuje se proto pro tyto případy založit věcnou příslušnost okresního soudu, místní příslušnost pak vázat na obvod soudu, v němž má být požadovaný úkon proveden. Toto hledisko místní příslušnosti však nelze stanovit pro případy, kdy úkon má být proveden v cizině. V zájmu jednotnosti právní úpravy i procesní ekonomiky se navrhuje stanovit místní příslušnost toho okresního soudu, v jehož obvodu je místo, kde se rozhodčí řízení koná.
Pokud jde o stanovení místní příslušnosti k řízení podle tohoto zákona, vychází návrh z obdobných kritérií, jimiž se řídila místní příslušnost podle dosud platné úpravy, která se osvědčila.
Současně je třeba upravit i postup soudu v řízení podle tohoto zákona. Osnova vychází z předpokladu, že toto řízení nevyžaduje samostatnou komplexní právní úpravu.
Stanoví proto v tomto zákoně pouze odchylnosti procesního postupu a na všechny ostatní procesní postupy soudu se bude vztahovat režim občanského soudního řádu.
K § 47
S ohledem na záměr soustředit právní úpravu věcné a místní příslušnosti v tomto zákoně se navrhuje z občanského soudního řádu vypustit ta ustanovení, která upravovala věcnou a místní příslušnost krajských soudů v obchodních sporech o neplatnost rozhodčích smluv a o zrušení rozhodčích nálezů vydaných rozhodci na základě rozhodčí smlouvy.
Novelizací občanského soudního řádu, provedenou zákonem č.171/1993 Sb., bylo dotčeno i ustanovení § 120 a pro důkazní řízení ve věcech taxativně uvedených v § 120 odst.2 platí jiné zásady než v ostatních občanskoprávních věcech. Osnova předpokládá, že i na řízení o jmenování rozhodce nebo předsedajícího rozhodce by se měla vztahovat úprava podle § 120 odst.2 o.s.ř. a soudu by tak měla být uložena povinnost provádět i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než které navrhnou účastníci.
K § 48 až 50
Osnova obsahuje obvyklá přechodná ustanovení a rovněž obvyklé ustanovení vyjadřující prioritu norem mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, před ustanoveními tohoto zákona.
K § 51
Nově navrhovaná právní úprava nahradí zákon č.98/1963 Sb. a proto se navrhuje jeho zrušení.
Zákony č.214/1992 Sb., č.229/1992 Sb., na jejichž základě lze zřizovat stálé rozhodčí soudy, obsahují, byť v nestejném rozsahu a v nejednotných formulacích, procesní pravidla pro řízení před těmito stálými rozhodčími soudy, která víceméně vycházejí ze zákona č.98/1963 Sb. nebo na něj odkazují.
Tento zákon by měl rozhodčí řízení upravit jednotně, tedy i pro všechny stálé rozhodčí soudy, které již vznikly nebo vzniknou. Proto se navrhuje řešení uvedené v bodech 2 a 3.
K § 52
Vzhledem k tomu, že osnova navrhuje, aby osoby rozhodců byly vázány na jejich seznam vedený Ministerstvem spravedlnosti, který dosud neexistuje a nelze jej zřídit před
nabytím účinnosti zákona, je potřebné účinnost zákona rozdělit. Nejprve (dnem vyhlášení) by měla nabýt účinnosti ustanovení § 4 až 6, která se týkají zápisu do seznamu rozhodců, vyškrtnutí ze seznamu a dalších souvisejících otázek, a to proto, aby vůbec mohl vzniknout seznam rozhodců, z něhož budou strany moci vybírat rozhodce. Teprve s přiměřeně delší legisvakancí by měla nabýt účinnosti ostatní ustanovení zákona.