Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ministr vlády Igor Němec a ministr zahraničních věcí Josef Zieleniec zaslali společnou odpověď na interpelaci poslance Pavla Seifera dopisem ze dne 22. září 1994.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně společnou odpověď ministra vlády Igora Němce a ministra zahraničních věcí Josefa Zieleniece na interpelaci poslance Pavla Seifera. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČR

Josef ZIELENIEC

MINISTR A VEDOUCÍ ÚŘADU VLÁDY ČR

RNDr. Igor NĚMEC

Vážený pane poslanče,

k Vaší interpelaci, týkající se rozhlasového vysílání do zahraničí, podáváme následující odpověď, která je společná z toho důvodu, že se jedná o problematiku spadající do působnosti jak úřadu vlády, tak i Ministerstva zahraničních věcí České republiky.

Úvodem bychom Vás chtěli ubezpečit, že v žádném případě nejste sám, komu leží na srdci skutečně účinná a efektivní forma prezentace České republiky v zahraničí, nýbrž že jde o složitou, vnitřně strukturovanou a citlivou problematiku, vyžadující adekvátní přístup.

Z toho důvodu i všechny čtyři otázky obsažené ve Vaší interpelaci spolu vnitřně souvisejí, odpovídáme na ně proto souhrnně, nikoli ve formálním členění dle bodů Vaší interpelace.

Rozhlasové vysílání do zahraničí jakožto významný prostředek formování obrazu České republiky bylo v r. 1993 realizováno na základě Smlouvy o zajištění a provozování rozhlasového vysílání do zahraničí, uzavřené dne 5. února 1993 ve smyslu usnesení vlády ČR ze dne 27. ledna 1993 č. 41 mezi Úřadem vlády (jako objednavatelem) a Českým rozhlasem (jako provozovatelem) na dobu určitou - od 1. ledna 1993 do 31. prosince 1993. Předmětem této smlouvy bylo úplatné provozování rozhlasového vysílání do zahraničí a zajištění tohoto vysílání po provozní, technické a obsahové stránce za smluvně stanovených podmínek.

Konzultační rada pro rozhlasové vysílání do zahraničí, jak vyplývá z jejího Statutu, byla zřízena ministrem zahraničních věcí České republiky jako kontrolní a konzultační orgán pro rozhlasové vysílání do zahraničí, a to v souladu s usnesením vlády České republiky č. 41 ze dne 27.1.1993, k realizaci poslušných ustanovení uvedené smlouvy.

Na základě výsledků veřejné soutěže, vypsané v intencích shora uvedených dokumentů, byla pak uzavřena smlouva o zajištění a provozování rozhlasového vysílání do zahraničí mezi Úřadem vlády ČR jakožto objednavatelem a Českým rozhlasem jakožto provozovatelem dne 7.12.1993. Z ní se odvozují podmínky vysílání v tomto roce.

Již z tohoto stručného faktografického výčtu jednoznačně vyplývá, že se nepotvrdily některé nepodložené předpovědi v tomto smyslu, že snad Úřad vlády či Ministerstvo zahraničí nevěnují celé záležitosti potřebnou pozornost a chtějí jednostranně a autoritativně ve věci rozhodnout bez ohledu na její význam a dopad.

Na druhé straně je nutno zdůraznit, že samotné rozhodnutí - uzavření výsledků veřejné soutěže hodnotitelskou komisí, nebyl jednoduchý proces: po celý rok 1993 byla realizace zahraničního vysílání pečlivě monitorována (vč. všech dostupných ohlasů) a z tohoto titulu pohled na věc nebyl, pokud jde o její výstupy, formy, obsah a dopad v zahraničí v žádném případě jednoznačný.

Obdobná situace se de facto opakuje i v roce 1994. Konzultační rada, o níž se zmiňujete, je organizačně podřízena ve smyslu Statutu ministrovi zahraničních věcí její úkoly je možno stručně shrnout tak, že kontroluje realizaci úkolů vyplývajících ze Smlouvy provozovatelem, a jak již bylo naznačeno, využívá k tomu všech dostupných prostředků (monitoring obsahové stránky vysílání podle mechanismu dohodnutého mezi smluvními stranami, kriterium poslechovosti a slyšitelnosti v jednotlivých teritoriích) - Tato Konzultační rada, jejíž složení dává záruky objektivního a věcného přístupu, odvedla v této souvislosti značné penzum práce a využívá ve své činnosti i dalších relevantních poznatků, jejichž získávání aktivně iniciuje (opakovaný monitoring ohlasů z našich zastupitelských úřadů v zahraničí).

Nelze se tedy ztotožnit s pojetím poskytování jakéhosi servisu provozovateli, nýbrž ve skutečnosti jde o naplňování či nenaplňování smluvních kriterií z jeho strany z hlediska kvantity a kvality podle požadavků na tuto činnost kladených. Kriterium efektivnosti výstupů ve vztahu k vynakládaným státním prostředkům je přitom jistě velmi podstatnou záležitostí.

Z tohoto titulu byly a jsou jednotlivé obsahové složky vysílání monitorovány Konzultační radou podle shora uvedených parametrů. Vyplývá z nich například to, že slyšitelnost zahraničního vysílání Českého rozhlasu je dlouhodobě průměrná až podprůměrná, konstatuje se relativní nezájem ze strany posluchačů, atd. To vše vedlo Konzultační radu prakticky bezvýjimečně na všech zasedáních, aby se těmito problémy zabývala a vyžadovala opatření k jejich odstranění, na jejím posledním zasedání pak k závěru, že vysílání ve své nynější podobě nesplňuje požadavky kladené na něj jako na účinnou formou státní propagace (m. j. bylo navrženo uplatnění smluvní sankce vůči Českému rozhlasu).

Proto Rada na svém příštím zasedání, plánovaném v co nejkratším možném termínu, zváží všechny varianty dalšího vysílání do zahraničí i jiné formy státní propagace ČR s využitým existujících finančních prostředků ze státního rozpočtu.

V této souvislosti byl Český rozhlas Radou vyzván, aby připravil podklady - variantní návrhy dalšího zajištění vysílání, které by lépe splňovalo požadavky na něj kladené. Rada v souladu s výše uvedeným úkolem s touto nabídkou Českého rozhlasu vyslovila souhlas. Tento postup lze označit jako plně adekvátní stavu věcí, mimochodem též konstatoval i generální ředitel Českého rozhlasu p. Ježek, když ve svém dopise z 29. srpna t. r. uvedl, že "zájem MZV ČR v otázce smysluplné propagace ČR v zahraničí je zcela totožný se zájmem Českého rozhlasu".

Poslední vývoj je takový, že Český rozhlas, v návaznosti na uvedené kroky, předložil "Projekt vysílání do zahraničí s výhledem do roku 2000", který se nyní vyhodnocuje a bude předmětem jednání Konzultační rady.

Z uvedeného vyplývá, že záležitosti je věnována mimořádná pozornost, o níž bychom Vás chtěli, vážený pane poslanče, ujistit. Na druhé straně z toho vyplývá i to, že nelze z hlediska odpovědnosti a efektivnosti nějaké rozhodnutí nyní v této fázi předjímat.

S pozdravem

Vážený pan

Mgr. Pavel Seifer

poslanec

Parlament ČR

Praha