Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace, která byla podepsána dne 15.dubna 1994 v Marrakeši.

kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace, která byla podepsána dne 15.dubna 1994 v Marrakeši.

Poslanecká sněmovna Par lamentu České republiky souhlasí s Dohodou o zřízení Světové obchodní organizace, která byla podepsána dne 15.dubna 1994 v Marrakeši.

V Praze dne................................. 1994

V polovině dubna t.r. bylo na Ministerském zasedání Obchodního jednacího výboru v Marrakeši (Maroko) ukončeno Uruguayské kolo (UK) mnohostranných obchodních jednání (MOJ) přijetím Závěrečného aktu, k němuž jsou připojeny výsledky tohoto kola, Dohody o zřízení Světové obchodní organizace, jednotlivých rozhodnutí a tzv. Marrakešské deklarace. Uvedené výsledky přijalo 121 zemí, včetně ČR.

Úspěšným ukončením MOJ dochází k podstatnému zlepšení přístupu na trhy, znatelnému posílení multilaterality v obchodních a hospodářských vztazích a pravidel, upravujících světový obchod, jakož i k vytvoření pevné institucionální základny, představované zakládanou Světovou obchodní organizací.

ČR se vyslovila pozitivně k završení mnohostranných obchodních jednání a k jejich výsledkům, podpořila jejich urychlené provádění a upozornila na nemalý přínos ČR pro jejich úspěšné ukončení, spočívající nejen v liberalizaci českého obchodu, ale zejména v transformaci její ekonomiky.

V souladu s usnesením vlády ČR č. 178 ze dne 6.dubna 1994, ve kterém vláda ČR zejména vyslovila souhlas s výsledky MOJ a listinami koncesí a závazků ČR, ministr průmyslu a obchodu ČR na Ministerském zasedání v Marrakeši podepsal Závěrečný akt bez výhrady a Dohodu o zřízení Světové obchodní organizace s výhradou ratifikace.

Vláda ČR svým usnesením č. 394 ze dne 13.července 1994 vzala na vědomí výsledky Ministerského zasedání v Marrakeši a současně schválila návrh na zajištění výsledků Uruguayského kola MOJ ze strany České republiky.

Charakter sjednaných dohod v rámci MOJ se dotkne některých právních norem v ČR již existujících a dohody současně zakládají nová práva a povinnosti pro příslušné české státní a soukromoprávní subjekty. Z tohoto důvodu se tyto dohody předkládají Parlamentu ČR k posouzení a schváleni. V této souvislosti je předkládaná zpráva zaměřena především na výsledky MOJ, týkající se sjednaných pravidel mezinárodního obchodu.

MOJ, zahájená v roce 1986, probíhala za složitých podmínek zpomaleného ekonomického růstu, nevyrovnanosti platebních bilancí řady zemí, poruch ve fungování mezinárodního měnového systému, pokračujícího zadlužení rozvojových zemí a významných společensko ekonomických změn v zemích střední a východní Evropy.

Přes uvedené skutečnosti se podařilo při účasti 121 zemí dosáhnout dohody o:

- zlepšení přístupu na trhy cestou snížení nebo odstranění cel, množstevních omezení, jiných netarifních opatření nebo výrobních a vývozních subvencí nebo cestou uplatňování jiných regulačních opatření,

- zpřesnění a zpřísnění pravidel, upravujících ochranu trhu,

- zlepšení existujících pravidel obchodu a stanovení nových pravidel, týkajících se zejména obchodu službami a ochrany práv duševního vlastnictví,

- založení Světové obchodní organizace,

- vytvoření podmínek pro účinné řešení sporů, vyplývajících z jednotlivých dohod.

Dosažené výsledky jsou pojímány jako jediný celek, usilující o dosažení globální rovnováhy výhod a závazků mezi všemi účastníky MOJ a o universální provádění dohodnutých závazků.

Na základě prohlášení a dosavadního postupu jednotlivých účastníků MOJ lze soudit, že ratifikační proces výsledků MOJ bude dovršen v průběhu 2.poloviny roku 1994 a tudíž se očekává, že výsledky vstoupí v platnost k 1.lednu 1995.

ČSFR a později Česká republika (ČR) jako země se značnou závislostí na zahraničním obchodě a mající zájem o rovnocennou mezinárodní obchodní spolupráci, upravenou závaznými pravidly, se aktivně podílela na přípravě a vlastním uskutečnění UK. Ačkoli Česká republika a Slovenská republika vystupovaly jako samostatní účastníci MOJ, s přihlédnutím k existenci celní unie mezi ČR a SR, svůj postup na půdě MOJ koordinovaly.

V oblasti přístupu na trhy se podařilo zejména dohodnout snížení nebo odstranění cel, množstevních omezení, či jiných netarifních opatření u průmyslových a zemědělských výrobků a v obchodu službami. Tento proces bude realizován podle dohodnutého harmonogramu a podmínek, přijatých v listinách celních a necelních koncesí a závazků. U průmyslových výrobků vyspělé země sníží cla v průměru o více než 38% na průměrnou úroveň cel ve výši 3,5-4%. Přibližně 40% dovozů bude bezcelních. U zemědělských výrobků dojde ke snížení domácích podpor o 20% a vývozních podpor o 36% v hodnotovém vyjádření a 21% ve fyzickém objemu a všechny netarifní překážky budou převedeny na formu cel, která se sníží o 36%. ČR u průmyslových výrobků snížila cla pouze o 22% a po úplném provedení tohoto snížení průměrná incidence cel ČR u průmyslových výrobků bude cca 3,8%o a bude se blížit sazbám EU. Snížení cel účastníky MOJ v poměrně značném rozsahu představuje významné zlepšení přístupu pro spotřební a strojírenské výrobky ČR na cizí trhy.

Prakticky všichni účastníci MOJ přijali počáteční závazky o otevření svých trhů zahraničním dodavatelům služeb, což povede ke zvýšení hodnoty dodávek služeb přes hranice, jakož i hodnoty komerčních operací cizích dodavatelů služeb přímo na trzích odběratelských zemí. ČR získává široký, závazky partnerů zajištěný, přístup na trhy služeb zejména zemí OECD. Závazky ČR spočívají v zásadě v zachování současné úrovně přístupu na český trh služeb a vyjadřují liberalizaci českého obchodu službami provedenou ČR v posledních 4 letech.

Jedním ze základních cílů UK bylo zlepšit pravidla mezinárodního obchodu, založená na zásadách a pravidlech Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) a sjednat pravidla nová pro ty oblasti obchodu, které zůstávaly doposud mimo mnohostrannou smluvní úpravu. Výsledkem UK je komplex dohod a ujednání, které nemají charakter jednotlivých mezinárodních smluv, ale tvoří přílohy k základní dohodě, kterou je Dohoda o zřízeni Světové obchodní organizace.

Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace a dohody, tvořící její přílohy, představují hospodářské smlouvy všeobecné povahy. Charakter těchto dohod si vyžádá, aby byla tam, kde to dohody připouštějí nebo kde je nutná aplikace, resp. rozpracování jejich ustanovení na podmínky dané smluvní strany, navržena právní úprava, spočívající ve změně stávajícího předpisu nebo nová právní úprava v případech, kdy dosud poměry upraveny nejsou.

Dokumentem, uvozujícím celkové výsledky Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání, je Závěrečný akt, kterým účastníci MOJ zejména:

- potvrzují, že sjednané dokumenty, t.j. Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace a všechny její přílohy, ministerské deklarace a rozhodnutí obsahují výsledky jejich jednání,

- souhlasí s tím, že zabezpečí schválení těchto výsledků svými příslušnými orgány a vstup v platnost těchto výsledků k 1.lednu 1994 a že uskuteční koncem roku 1994 ministerskou konferenci s cílem zabezpečit provádění výsledků MOJ. Účastníci rovněž souhlasí s tím, aby Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace byla otevřena k přijetí pouze jako celek a nikoli jako její jednotlivé části a přílohy.

Závěrečný akt není dokumentem, vyžadujícím schválení Parlamentem ČR. Byl schválen vládou ČR usnesením č. 178 z 6.dubna 1994 a není součástí tohoto návrhu.

Dohody a ujednání, sjednané v rámci MOJ a jejich význam a přínos pro ekonomiku a obchodní vztahy ČR lze charakterizovat takto:

Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace představuje právní rámec pro všechny mnohostranné i vícestranné dohody, sjednané v UK. Dohoda tak vytváří institucionální deštník pro Všeobecnou dohodu o clech a obchodu z roku 1947, ve znění, které je výsledkem UK, Všeobecnou dohodu o obchodu službami a další smluvní nástroje. Světová obchodní organizace bude zajišťovat provádění výsledků MOJ, vedení dalších negociací a řešení obchodních sporů a stane se tak rovnocenným partnerem Mezinárodního měnového fondu a Světové banky.

Založení Světové obchodní organizace představuje pro ČR nejen potřebné upevnění mnohostranného právního a institucionálního rámce pro provádění českého zahraničního obchodu, ale též získání konkrétní platformy pro prosazování a obhajování obchodně-politických a ekonomických zájmů ČR a českých subjektů zejména vůči silnějším obchodním zemím.

Základním rámcem pro obchod zbožím zůstává Všeobecná dohoda o clech a obchodu ve znění, které je výsledkem UK. S cílem posílit soubor pravidel pro obchod zbožím byl aktualizován výklad a provádění řady jejich článků (XVII, II:1 b), XXIV, XXVIII, XXV:5 a XXXV). Význam pro ČR mají zejména úpravy, týkající se snižování a vázání tzv. jiných cel a dávek, kritérií a procedur pro prověrky celních unií a oblastí volného obchodu a posílení postavení menších obchodních zemí. Všeobecná dohoda o clech a obchodu z roku 1947, doplněná o ujednání o výkladu a provádění některých svých článků, tak vytváří Všeobecnou dohodu o clech a obchodu (GATT) 1994.

Pro účinnou ochranu českého trhu má zejména význam dohoda a ochranných opatřeních, dohoda o provádění čl. VI (antidumpingová opatření), dohoda o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a dohoda o dovozním licenčním řízení.

Základním posláním novelizované dohody o technických překážkách obchodu je zamezit zneužívání technických norem a standardů k uplatňování skrytých překážek obchodu. Dohoda přispěje k dalšímu přiblížení technických norem a předpisů ČR normám vyspělých zemí a sníží náklady na zajištění slučitelnosti českých výrobků s normami a se standardy cizích zemí.

Nově sjednaná dohoda o investičních opatřeních majících vztah k obchodu, má přimět země, aby prováděly více otevřenou investiční politiku a omezily rozrušování obchodu. Uplatňování dohody v ČR by mělo přispět ke zvýšení přílivu investic do ČR a k vytváření rovných podmínek hospodářské soutěže.

Sjednaná dohoda o ochraně práv k duševnímu vlastnictví (PDV) značně rozšiřuje již existující mnohostranné závazky v této oblasti, doplňuje a zpřesňuje věcné normy existujících mezinárodních dohod o PDV, stanoví normy nové a zajišťuje vynucení PDV, včetně opatření na hranici. Dohoda zvýší ochranu PDV, jejichž držiteli nebo vlastníky jsou subjekty ČR a zlepší podmínky pro převod vyspělých technologií do ČR.

Pro rozvoj mezinárodního obchodu službami má mimořádný význam sjednání vůbec první Všeobecné dohody o obchodu službami, spočívající na zásadách nejvyšších výhod, národního zacházení, transparentnosti a liberalizace přístupu na trh. Dohodnutá liberalizace obchodu službami nejen umožňuje přístup pro české dodavatele na zahraniční trhy, ale měla by též přispět ke zvýšení úrovně a kvality služeb a k přílivu know-how a investic do jednotlivých sektorů služeb v ČR.

Nové ujednání o řešení sporů vytváří integrovaný systém řešení sporů. Ujednání zkracuje lhůty smírčího procesu a zavádí do něj prvky automatismu a stanoví nová pravidla, včetně pravidel o arbitráži, odvolání a kompenzaci. Sjednaná úprava vytváří pro ČR, jako menší obchodní zemi, větší záruky bezpečnosti a předvídatelnosti v mezinárodních obchodních vztazích než dosud.

Podrobnější charakteristika výše uvedených dohod a ujednání je uvedena v příloze této zprávy.

Dohody ve svém souhrnu vytvářejí podmínky pro rozvinutí a zefektivnění obchodních a hospodářských vztahů ČR s většinou zemí světa a pro integraci české ekonomiky do světové ekonomiky a mezinárodního obchodního systému. Dohody významně zlepšují přístup pro české zboží na zahraniční trhy, zvyšují právní bezpečnost českých vnějších ekonomických vztahů a vytvářejí podmínky pro ochranu vnější ekonomické suverenity ČR, jakož i pro ochranu před neoprávněnými tlaky vnitřními.

Rovněž lze předpokládat, že uplatňování těchto dohod a ujednání pozitivně ovlivní ekonomický růst a investiční činnost, rozšíření nabídky zboží, snížení nákladů na výzkum a rozvoj, stimulaci inovační činnosti a restrukturalizaci průmyslové a zemědělské výroby ČR.

S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem se navrhuje, aby Parlament ČR vyslovil souhlas se sjednáním a přijetím Českou republikou Dohody o zřízení Světové obchodní organizace a k ní připojených dohod a ujednání a s ratifikací Českou republikou Dohody o zřízení Světové obchodní organizace.

Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace

Dohoda představuje právní rámec pro všechny mnohostranné a vícestranné dohody, sjednané v Uruguayském kole.

Dohodou o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) se vytváří institucionální báze pro Všeobecnou dohodu o clech a obchodu (GATT), Všeobecnou dohodu o službách (GATS) a nové smluvní nástroje a WTO se tak stane rovnocenným partnerem Mezinárodního měnového fondu a Světové banky.

Vytvoření organizace odstraní současné institucionální problémy, zvýší vážnost a význam mezinárodních obchodních pravidel a respekt k jejich dodržování a zlepší podmínky pro uplatňování otevřeného mnohostranného obchodního systému.

Základní struktura orgánů WTO odráží rozsah dohod, jež jsou touto organizací spravovány. Nejvyšším orgánem je Konference ministrů, jejíž vrcholné funkce mezi zasedáními (jedenkrát za dva roky) přebírá Generální rada.

Pro jednotlivé oblasti obchodu, ve kterých bude WTO působit, se zřizují Rada pro obchod zbožím, Rada pro obchod službami a Rada pro obchodní aspekty práv k duševnímu vlastnictví. Předpokládá se, že si Rady zřídí rovněž své pomocné orgány. Kvalitativně novým prvkem struktury WTO je Orgán pro řešení sporů.

Světová obchodní organizace zajistí jednotný a závazný přístup k výsledkům Uruguayského kola, členství v této organizaci bude znamenat přijetí všech výsledků Uruguayského kola.

Výjimkou jsou pouze tzv. vícestranné dohody, obsažené v příloze IV k Dohodě o zřízení Světové obchodní organizace (o vládních zakázkách, o obchodu civilními letadly, masem, a mléčnými výrobky). Závazky z těchto vícestranných dohod jsou nadále omezeny pouze na signatáře těchto dohod a členství v těchto dohodách není podmínkou pro členství ve Světové obchodní organizaci. ČR není signatářem žádné z těchto dohod.

Základním rámcem pro obchod zbožím zůstává Všeobecná dohoda o clech a obchodu ve znění, které je výsledkem Uruguayského kola.

S cílem posílit soubor pravidel pro obchod zbožím a zajistit rovnováhu práv, závazků a výhod byl aktualizován výklad a provádění některých článků Všeobecné dohody o clech a obchodu 1947. Jde především o:

- zpřesnění a zpřísnění oznamovacích povinností a kontroly státních obchodních podniků (čl. XVII),

- zahrnutí tzv. jiných cel a dávek do disciplíny podle čl. II:1 b),

- konkretizování podmínek a procedur pro uplatňování opatření na ochranu platební bilance, pro vedení a završení příslušných konzultací v orgánech GATT a pro oznamování těchto opatření (čl. XII a XVII),

- výklad čl. XXIV o územní aplikaci, pohraničním styku, celních uniích a oblastech volného obchodu,

- zlepšení postavení menších obchodních zemí při celních renegociacích (čl. XXVIII),

- zpřísnění podmínek pro zproštění ze závazků podle GATT (čl. XXV:5),

- možnost vedení negociací o celních koncesích mezi zainteresovanými zeměmi, aniž by tím bylo prejudikováno právo neuplatňovat GATT mezi nimi (čl.;XXV).

Výše uvedená ujednání byla připravována za účasti ČR a jsou v souladu se zájmy ČR. Význam pro ČR nají zejména úpravy, týkající se snižování a vázání tzv. jiných cel a dávek, kritérií a procedur pro prověrky celních unií a zón volného obchodu a posílení postavení menších obchodních zemí při celních negociacích.

Výsledky jednání o přístupu na trh, v rámci kterých účastníci přijali závazky snížit nebo odstranit cla a netarifní překážky, pokud jde o obchod zbožím a zavázali se snížit domácí a vývozní podpory na zemědělské výrobky, jsou obsaženy v národních listinách koncesí a závazků, které jsou připojeny k protokolu Uruguayského kola s názvem Marrakešský protokol ke GATT 1994.

Listina člena, připojená k Protokolu, se stane listinou ke GATT 1994 v den, kdy Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) vstoupí pro tohoto člena v platnost.

Pro průmyslové výrobky bude snížení cel, odsouhlasené každým členem, provedeno v pěti stejných částech, pokud není jinak specifikováno v listině člena. První snížení bude provedeno k datu vstupu v platnost Dohody o WTO, každé další pak vždy 1.ledna každého následujícího roku a konečná sazba vstoupí v platnost 4 roky po datu vstupu v platnost Dohody o WTO. Účastníci mohou provést snížení v kratším čase, než je uvedeno v Protokolu.

Rozhodnutí o opatřeních ve prospěch nejméně rozvinutých zemí stanoví mimo jiné, že tyto země nebudou žádány, aby převzaly závazky a poskytly koncese, které nejsou v souladu s jejich individuálním rozvojem a finančními a obchodními potřebami.

Výsledky jednání o zemědělství jsou zachyceny v základní Dohodě o zemědělství, spočívají dále v závazcích a koncesích, které země převzaly v oblasti přístupu na trh, domácích podpor a vývozních subvencí a které jsou obsaženy v příloze k Marrakešskému protokolu a obrážejí se v Dohodě o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření a v Ministerském rozhodnutí, které se týká nejméně rozvinutých a zcela potraviny dovážejících rozvojových zemí.

Celkové výsledky v zemědělství poskytují rámec pro dlouhodobou reformu obchodu zemědělskými výrobky a jsou rozhodným krokem k dosažení tržně orientovaného zemědělského obchodu. Pravidla, řídící zemědělský obchod, jsou posílena a povedou ke zlepšení stability a větší vypovídací schopnosti jak pro dovozní, tak i vývozní země.

Cla, která nahradila netarifní překážky v rámci tzv. tarifikace, poskytují v podstatě stejnou úroveň ochrany, jaká byla dosud. Mají však být, stejně jako ostatní cla na zemědělské výrobky, snížena v průměru o 36% o v případě vyspělých zemí a o 24% v případě rozvojových zemí, s minimálním snížením u jednotlivých položek o 15%. Snížení bude provedeno u vyspělých zemí v průběhu šesti let a u rozvojových zemí během deseti let, U nejméně rozvinutých rozvojových zemí není snížení cel požadováno.

Provedená tarifikace vyžaduje zachovat současné obchodní příležitosti v přístupu na trh a stanovit tarifní kvóty na minimální přístup (za snížené celní sazby), kde současný přístup je nižší než 3% domácí spotřeby. Tato tarifní kvóta na minimální přístup má být rozšířena na 5% během prováděcího období. V případě tarifikovaných položek umožní ustanovení o "zvláštních ochranných opatřeních" uplatňování dodatkového cla v případě dodávek zboží za ceny nižší, než je určitá referenční cena nebo v případě nárůstu dovozů. Za účelem překonání potíží, které některé země měly s tarifikací vybraných zemědělských výrobků, byla do dohody zavedena doložka o "zvláštním zacházení". Tato doložka umožňuje za určitých přísně definovaných podmínek, aby země mohla udržovat omezení do konce prováděcího období. I v tomto případě však musí svůj trh otevřít a poskytnout minimální přístup.

Zvláštní a rozdílné zacházení pro rozvojové země je nedílnou součástí všech závazků, přijatých v Uruguayském kole, včetně všech oblastí Dohody o zemědělství.

Domácí podpory, které mají minimální dopad na obchod, jsou vyňaty ze závazků na snížení, Tyto podpory zahrnují všeobecné vládní služby, jako je oblast výzkumu, kontrola chorob, infrastruktura a zabezpečení potravin.

Všechny ostatní podpory, nevyňaté ze závazků na snížení, buď specifikované podle výrobků nebo nespecifikované, budou sníženy o 20% (13,3% pro rozvojové země a žádné snížení pro nejméně rozvinuté země) během prováděcího období.

Hodnota vývozních subvencí, hlavně přímých, bude snížena o 36% ze základní úrovně let 1986-1990 během šesti let a objem subvencovaných vývozů bude snížen o 21% během stejného období. V případě rozvojových zemí bude snížení představovat 2/3 snížení, prováděného vyspělými zeměmi během deseti let. Žádné snížení není požadováno na nejméně rozvinutých zemích.

Na základě Dohody o zemědělství bude zřízen výbor, který bude kontrolovat plnění závazků a rozhodnutí o opatřeních, týkajících se možných negativních účinků reformního programu na nejméně rozvinuté a zcela potraviny dovážející rozvojové země.

Dohoda o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření uznává, že vlády mají právo uplatňovat sanitární a fytosanitární opatření, ale pouze v rozsahu, nezbytném k ochraně života a zdraví lidí, zvířat a rostlin a neměla by svévolně nebo neoprávněně diskriminovat mezi stranami, které mají stejné nebo podobné podmínky. Za účelem co možná nejširší harmonizace sanitárních a fytosanitárních opatření je stranám doporučováno, aby připravovaly svá opatření na základě mezinárodních standardů, směrnic a doporučení ve všech případech, kde existují. Dohoda obsahuje rovněž požadavek na transparentnost, včetně zveřejňování nařízení, na ustavení národního informačního místa a na oznamování opatření.

Posláním dohody je zajistit integraci, resp. začlenění textilního sektoru do GATT, která bude trvat deset let ode dne vstupu v platnost Dohody o zřízení Světové obchodní organizace a která bude probíhat takto:

V den vstupu dohody v platnost bude každý člen integrovat do GATT 1994 výrobky, specifikované v příloze k textilní dohodě. Tyto výrobky budou představovat nejméně 16% celkového objemu jejich textilních dovozů v roce 1990. Integrace znamená, že obchod těmito výrobky bude podřízen všeobecným pravidlům GATT 1994. V roce 1998 budou integrovány další výrobky, které představují nejméně 17% dovozů. V roce 2002 bude začleněno nejméně dalších 18% výrobků a zbývající výrobky budou integrovány na konci přechodného období, t.j. v roce 2005.

Všechna omezení podle Mezinárodního ujednání o textilu (MFA), uplatňovaná na konci roku 1994, budou převedena do rámce nové dohody a bude se z nich vycházet při postupné integraci do GATT 1994. Pro výrobky, které podléhají restrikci v kterékoli etapě, stanoví dohoda formuli zabezpečující zvyšování existujícího procenta růstu.

V prvé etapě bude pro každé omezení roční nárůst nejméně o 16% vyšší než procento růstu, stanovené pro omezení podle MFA. V druhé etapě (1998-2001 včetně) bude roční nárůst nejméně o 25% vyšší než procento v prvé etapě, ve třetí (2002-2004 včetně) bude roční nárůst o 27% vyšší než procento v druhé etapě.

Přestože je dohoda zaměřena především na odstranění překážek, vyplývajících z MFA, zabývá se rovněž tím, že někteří členové uplatňují i další překážky, které jsou v rozporu s ustanoveními GATT. Tyto překážky musí být uvedeny do souladu s GATT 1994 během jednoho roku od vstupu této dohody v platnost a odstraněny postupně během období, které nepřekročí délku trvání této textilní dohody (2005).

Dohoda obsahuje specifická přechodná ochranná opatření na výrobky, které nejsou dosud integrovány do GATT v kterékoli etapě. Ochranné opatření může být uplatněno vůči jednotlivým zemím za podmínek, obecně platných pro použití ochranných opatření (článek XIX GATT), pokud jde o újmu domácímu výrobnímu odvětví nebo hrozbu újmy.

Opatření může být použito buď na základě vzájemné dohody nebo jednostranně, ale s výhradou přezkoumání k tomu zřízenými orgány. Ochranná opatření mohou být uplatněna nejdéle 3 roky bez možnosti prodloužení nebo do doby, kdy je výrobek integrován do GATT 1994, podle toho, co bude dříve.

Rada pro obchod zbožím bude pravidelně přezkoumávat provádění jednotlivých etap procesu začleňování a bude moci, v případě potřeby, přijmout nezbytná rozhodnutí.

Nová dohoda rozšiřuje a zpřesňuje Dohodu o technických překážkách obchodu, sjednanou v Tokijském kole MOJ v roce 1979. Usiluje o zabezpečení toho, aby technické předpisy, normy, jakož i postupy pro posuzování shody, nevytvářely zbytečné překážky obchodu. Uznává však, že země mají právo chránit život nebo zdraví lidí, zvířat a rostlin nebo životní prostředí a že jim nemá být bráněno v přijímání opatření, k tomu účelu nezbytných. Dohoda se snaží přimět země, aby kde je to vhodné používaly mezinárodní normy, ale nepožaduje na nich změnit úroveň ochrany jako důsledek zavádění těchto norem.

Novým prvkem nové dohody je skutečnost, že se vztahuje i na zpracovatelské a výrobní metody, ovlivňující charakteristické rysy výrobku.

Závazky v oblasti poskytování informací o technických překážkách, vztahující se na místní vlády a orgány a nevládní instituce, jsou podrobnější než v dohodě z Tokijského kola.

Přílohu dohody tvoří "Kodex správné praxe", který může přijmout jak soukromý, tak veřejný sektor. Přijaté úpravy dohody jsou v souladu se zájmy ČR na úseku technické normalizace. Uplatňováni novelizované dohody přispěje k dalšímu přiblížení technických norem a předpisů ČR normám vyspělých zemí a sníží náklady na zajištění slučitelnosti českých výrobků s normami a standardy jiných zemí.

Posláním Dohody o investičních opatřeních, majících vztah k obchodu, je přimět země provádět více otevřenou investiční politiku a omezit rozrušování obchodu, způsobované požadavky na využívání pouze domácích zdrojů při výrobě zboží a požadavky, omezujícími objem nebo hodnotu dovozu v závislosti na objemu a hodnotě vývozu.

Dohoda uznává, že určitá investiční opatření omezují a rozrušují obchod. Stanoví, že žádná smluvní strana nemá používat jakékoli investiční opatření, mající vztah k obchodu, způsobem neslučitelným s článkem III GATT (národní zacházení) a s článkem XI GATT (zákaz množstevních omezení). Za tím účelem byl dohodnut ilustrativní seznam těch opatření, která jsou neslučitelná s uvedenými články GATT. Seznam obsahuje zejména opatření, požadující, aby ve vyráběném zboží byl určitý obsah domácích výrobků, jakož i opatření, omezující objem nebo hodnotu dovozu daného podniku v závislosti na objemu nebo hodnotě vývozu tohoto podniku.

Dohoda vyžaduje povinné oznámení všech takových opatření, která jsou s ní neslučitelná a jejich odstranění v průběhu 2 let ze strany vyspělých zemí a v průběhu 5 let ze strany rozvojových zemí.

Nová dohoda, novelizující Dohodu o provádění článku VI GATT z roku 1979, zpřesňuje a zpřísňuje přijímání a uplatňování antidumpingových opatření. Dohoda potvrzuje právo každé země bránit se proti dumpingových praktikám, které způsobují újmu domácí výrobě, má se však zamezit zneužití antidumpingových opatření k neoprávněné ochraně domácího výrobního odvětví. Toto zpřísnění a zpřesnění se týká celého procesu šetření, zjišťování újmy a příčinné souvislosti mezi dumpingovými dovozy a újmou. Novelizovaná dohoda zajišťuje zejména podrobnější pravidla, týkající se metody zjišťování, zda výrobek je dumpingový, kritéria, která je třeba brát v úvahu při zjišťování, zda dumpingové dovozy působí újmu domácímu výrobnímu odvětví, nutné procedury při zahájení a provádění antidumpingových šetření a uplatňování a trvání antidumpingových opatření. Nová dohoda specifikuje úlohu skupin odborníků při řešení sporů, týkajících se antidumpingových opatření, zdůrazňuje požadavek na dovážející zemi, aby stanovila podmínku jasného příčinného vztahu mezi dumpingovými dovozy a újmou domácímu výrobnímu odvětví a potvrzuje existující výklad pojmu "domácí výrobní odvětví". Významné zlepšení proti stávající dohodě se týká nového ustanovení, podle kterého antidumpingové opatření skončí za 5 let po datu uložení, pokud není zjištěno, že po ukončení opatření dumping a újma budou pravděpodobně pokračovat nebo se vracet. Další nové ustanovení se týká okamžitého ukončení šetření v případech, kdy úřady zjistí, že dumpingové rozpětí je minimální (méně než 2% z exportní ceny výrobku) nebo, že objem dumpingových dovozů je zanedbatelný. Dohoda vyžaduje okamžité oznámení všech prozatímních nebo konečných antidumpingových opatření Výboru pro otázky antidumpingu.

Vývozy České republiky byly a často jsou předmětem antidumpingových šetření a proto zpřísnění a zpřesnění výše uvedených pravidel, ustanovení o maximální pětileté délce trvání antidumpingového cla, minimální antidumpingové marži a minimálním dovozu značně snižují možnost jejich zneužívání ve vztahu k českým vývozcům.

Česká republika jako dovozce dosud antidumpingová cla neuplatňovala, chybí rovněž příslušná domácí legislativa. Český trh je však velmi otevřený, což přináší stížnosti na dumpingové a subvencované dovozy, ale důkazy předkládané domácími výrobci bývají často nedostatečné.

Novelizovaná Dohoda o provádění článku VII umožňuje oproti původní dohodě z roku 1979 celním orgánům požadovat další informace na dovozcích v případech, kdy lze pochybovat o přesnosti deklarované hodnoty u dováženého zboží. Jestliže u celních orgánů přes poskytnuté dodatečné informace trvají pochybnosti o přesnosti této hodnoty, je možné celní hodnotu dováženého zboží nestanovit na bázi deklarované hodnoty.

Kontrola před odesláním představuje praxi najímání specializovaných soukromých společností za účelem kontroly zásilek - zejména z hlediska ceny, množství, a kvality zboží, objednaného v zámoří. Kontroly jsou používány vládami rozvojových zemí za účelem ochrany národních finančních zájmů (zabránění úniku kapitálu, obchodním podvodům, vyhnutí se placení cla atd.) a odstranění nedostatků v administrativní infrastruktuře.

Dohoda uznává, že zásady a principy GATT se uplatňují na činnost společností, zabývajících se kontrolami před odesláním nařízenými vládami. Požadavky vlád na tyto společnosti zahrnují nediskriminaci, transparentnost, ochranu důvěrných obchodních informací, zabraňování nepřiměřenému zpoždění, používání určitých zásad pro ověřování cen a vyhnutí se střetu zájmů kontrolních společností.

Závazky vývozních smluvních stran vůči uživatelům služeb kontrolních společností zahrnují nediskriminaci při uplatňování domácího práva a okamžité zveřejnění příslušných právních předpisů.

Dohoda stanoví nezávislé procedury pro přezkoumání, prováděné společně organizací, zastupující kontrolní společnosti a organizací, zastupující vývozce, s cílem vyřešit spory mezi vývozcem a kontrolní společností. Jedná se o novou dohodu, která byla sjednána na základě požadavku rozvojových zemí.

Dohoda je zaměřena na dlouhodobou harmonizaci pravidel původu, jiných než jsou pravidla původu, týkající se poskytování celních preferencí, jakož i na zajištění toho, aby tato pravidla nevytvářela nežádoucí překážky obchodu.

Dohoda stanoví harmonizační program, který má být zahájen ihned po skončení Uruguayského kola a zakončen za tři roky poté. Bude založen na srozumitelných zásadách, včetně stanovení cíle pravidel původu. Práce bude řízena Výborem pro pravidla původu v GATT a Technickým výborem pod záštitou Rady pro celní spolupráci v Bruselu.

Očekává se, že do ukončení programu harmonizace smluvní strany zajistí, aby jejich pravidla původu byla transparentní, neměla restriktivní nebo rušivé účinky na mezinárodní obchod a byla prováděna shodným, jednotným, nestranným a přiměřeným způsobem.

Příloha k dohodě zahrnuje "Společnou deklaraci", týkající se uplatňování pravidel původu zboží, které podléhá zvláštnímu zacházení.

Při jednání o této dohodě docházelo ke kompetenčním sporům, a proto jsou kompetence v této oblasti rozděleny mezi GATT (pravidla) a Radu pro celní spolupráci (technické otázky).

Dohoda o dovozním licenčním řízení z roku 1979 byla novelizována zpřísněním podmínek pro používání dovozních licenčních řízení.

Dohoda vyžaduje větší transparentnost, zveřejňování dostatečných informací pro obchodníky o podmínkách pro udělování licencí a zpřísňuje oznamovací povinnosti při zavádění licenčních řízení a jejich změnách. U automatických dovozních licencí dohoda stanoví kritéria, zabraňující jejich případným restriktivním účinkům. U neautomatických dovozních licencí má být jejich administrativní zatížení pro dovozce omezeno na míru, nezbytně nutnou k provádění příslušných opatření. Pro posouzení žádosti stanoví dohoda lhůtu maximálně 60 dní.

Česká republika uplatňuje dovozní licenční řízení, které výše uvedené podmínky v zásadě splňuje. Dovozní licenční systém ČR je transparentní a pro dovozce administrativně nenáročný. Automatické dovozní licence nemají restriktivní účinky.

V rámci UK byla sjednána prakticky zcela nová dohoda o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, nahrazující dohodu z roku 1979. Dohoda stanoví zpřísněná pravidla pro používání subvencí a zavádí ochranu proti subvencovaným vývozům pomocí vyrovnávacích cel. Základním ustanovením dohody je definice subvencí. Dohoda rozděluje subvence do 3 kategorií z hlediska jejich zaměření a účinků na zakázané, napadnutelné a nenapadnutelné protiopatřeními.

Zakázány jsou vývozní subvence a subvence do výroby a distribuce domácího zboží, vedoucí k omezování dovozů. Subvence, které způsobují újmu domácímu výrobnímu odvětví nebo zájmům jiné země nebo maří či poškozují výhody jiné země, jsou napadnutelné pomocí uplatnění nápravných či vyrovnávacích opatření. Mezi subvence, které nejsou napadnutelné pomocí nápravných opatření, patří zejména pomoc průmyslovému výzkumu, pomoc znevýhodněným regiónům nebo pomoc v oblasti životního prostředí, která je uložena zákonem nebo nařízeními.

Dohoda dále upravuje používání vyrovnávacích opatření na subvencované dovezené zboží. Zahájení šetření, průběh, důkazy, zjišťování poškození domácímu výrobnímu odvětví, příčinná souvislost mezi subvencováním a poškozením jsou stejné jako při zjišťování dumpingu. Rovněž se stanoví povinnost ukončit šetření v případě negativního nálezu, je-li poškození minimální nebo částka subvence je nižší než 1%. Šetření má být ukončeno do jednoho roku od zahájení, v žádném případě nebude delší než 18 měsíců. Délka trvání vyrovnávacího cla bude maximálně 5 let, pokud úřady nezjistí na základě přezkoumání, že ukončení cla by pravděpodobně vedlo k pokračování nebo návratu k subvencování a poškození.

Dohoda uznává, že subvence mohou hrát důležitou úlohu v ekonomických rozvojových programech rozvojových zemí a v transformaci plánovaných ekonomik na tržní hospodářství. Nejméně rozvinuté a rozvojové země, které mají HNP nižší než $ 1.000 na hlavu, jsou vyňaty z dodržování pravidel pro zakázané vývozní subvence a mají časově vázanou výjimku, pokud jde o ostatní subvence. Země, které jsou v procesu transformace na tržní hospodářství, mohou zakázané subvence používat sedm let ode dne vstupu, dohody v platnost.

Článek XIX GATT dovoluje členu použít ochranné opatření za účelem ochrany určitého domácího výrobního odvětví před takovým vzestupem dovozů jakéhokoli výrobku, který způsobuje nebo hrozí způsobit vážnou újmu domácímu výrobnímu odvětví.

Dohoda o ochranných opatřeních prakticky zakazuje používání různých tzv. dobrovolných omezení vývozu a jiných podobných opatření, požaduje, aby existující ochranná opatření podle článku XIX byla ukončena nejpozději do 8 let po jejich zavedení nebo do 5 let od vstupu v platnost Dohody o zřízení Světové obchodní organizace.

Dohoda stanoví podmínky pro šetření o zavedení ochranných opatření, jako je veřejné oznámení a slyšení, předkládání důkazů apod. V případě kritických okolností je možné zavést prozatímní ochranné opatření, opírající se o předběžné určení vážného poškození.

Dohoda stanoví kritéria vážného poškození, jakož i faktory, které je nutno brát v úvahu při hodnocení vlivu dovozů na poškození domácí výroby. Ochranná opatření by měla být uplatňována pouze v rozsahu, nezbytném pro zabránění nebo omezení vážné újmy a pro usnadnění strukturálních úprav domácího výrobního odvětví.

V zásadě se mají ochranná opatření uplatňovat bez zřetele na zdroj dovozů, t.j. nediskriminačně. Délka ochranných opatření by všeobecně neměla přesáhnout 4 roky, i když je možné ji prodloužit až na 8 let v případě prokázané potřeby.

Dohoda předpokládá konzultace o kompenzacích za uplatnění ochranných opatření. Pokud konzultace nejsou úspěšné, může země, dotčená ochrannými opatřeními, odvolat rovnocenné koncese nebo jiné závazky podle GATT.

Dohoda by měla přispět ke snížení cen pro spotřebitele a dovozce, zlepšit přístup na trhy pro konkurenceschopné výrobce a vytvářet tlak na neefektivní producenty k ukončení jejich výroby.

ČR jako menší obchodní země má zájem na zpřesnění a zpřísnění používání ochranných opatření. Lze zároveň očekávat, že dohoda povede k jejich snížení a odstranění, zejména pak v citlivých zbožových sektorech. Dohoda bude rovněž objektivizovat požadavky českých výrobců na ochranu tuzemské výroby.

Příloha 1 B Dohody o WTO

Dohoda o obchodu službami spočívá na 3 pilířích. Prvním je rámcová základní dohoda, obsahující základní závazky, které se vztahují na všechny členské země. Druhý představují národní listiny závazků, obsahující specifické národní závazky, které budou předmětem kontinuálního procesu liberalizace. Třetím jsou přílohy, zabývající se specifickou situací v jednotlivých sektorech služeb.

Část I základní dohody definuje její působnost, t.j. služby dodávané z území jedné strany na území jiné strany, služby dodávané na území jedné strany spotřebitelům jakékoli jiné strany (turistika), poskytované pomocí komerční přítomnosti subjektů, dodávajících služby jedné strany na území kterékoli jiné strany (např. bankovní služby) a služby poskytované státními příslušníky jedné strany na území kterékoli jiné strany (např. konzultační, projekční služby).

Část II stanoví všeobecné závazky a disciplíny. Základní závazek o zacházení podle nejvyšších výhod stanoví, že každá strana "poskytne okamžitě a bezpodmínečně službám a dodavatelům služeb kterékoli jiné strany zacházení neméně výhodné, než poskytuje podobným službám a dodavatelům služeb kterékoli jiné země". Uznává se však, že zacházení podle nejvyšších výhod není možné pro každou činnost na úseku služeb, a proto se předpokládá, že strany mohou žádat o vynětí z tohoto závazku ve specifických případech. Podmínky takového vynětí jsou uvedeny v příloze a stanoví provádění prověrek tohoto vynětí po 5 letech a omezení jejich trvání na 10 let.

Požadavky na transparentnost zahrnují zveřejnění všech příslušných zákonů a nařízení o službách. Ustanovení, usnadňující zvýšenou účast rozvojových zemí ve světovém obchodu službami, předpokládají sjednání závazků o přístupu k technologiím, zlepšení přístupu k distribučním a informačním sítím a liberalizaci přístupu na trh v sektorech vývozního zájmu rozvojových zemí.

Ustanovení, pokrývající hospodářskou integraci, jsou analogická s ustanoveními článku XXIV GATT a požadují, aby integrační ujednání zahrnovala podstatné sektorové krytí a zabezpečovala neexistenci nebo odstranění v podstatě veškeré diskriminace mezi stranami.

Jelikož domácí regulační opatření a nikoli opatření na hranici mají nejvýznamnější vliv na obchod službami, ustanovení dohody požadují, aby všechna taková opatření všeobecného uplatnění byla prováděna rozumným, objektivním a nestranným způsobem. Strany mají zabezpečit provádění prověrek správních rozhodnutí, vztahujících se k dodávkám služeb.

Dohoda obsahuje závazky ve věci kvalifikačních požadavků a jejich uznání (např. v oblasti vzdělání) za účelem zajištění povolení, licencí nebo certifikace v oblasti služeb. Podporuje harmonizaci těchto požadavků, a to podle mezinárodně dohodnutých kritérií.

Zatímco jsou strany obvykle zavázány neomezovat mezinárodní převody a platby u běžných transakcí, vztahujících se k závazkům podle dohody, dohoda obsahuje ustanovení, umožňující uplatnění omezených restrikcí v případě potíží v oblasti platební bilance. Tyto restrikce však musí být nediskriminační, nemají způsobovat zbytečnou komerční škodu jiným stranám a musí být dočasné.

Dohoda obsahuje ustanovení jak o všeobecných, tak o bezpečnostních výjimkách, které jsou podobné ustanovením článků XX a XXI GATT. Rovněž předpokládá budoucí negociace o pravidlech, týkajících se subvencí, majících rozrušující účinky na obchod službami.

Část III obsahuje ustanovení o přístupu na trh a národním zacházení, které nepředstavují obecné ale specifické závazky, zachycené v národních listinách koncesí. Takto, v případě přístupu na trh, poskytne každá strana službám a dodavatelům služeb jiných stran zacházení neméně výhodné, než které je dohodnuto a specifikováno podle závazků, podmínek a omezení, uvedených v její listině koncesí. Posláním ustanovení o přístupu na trh je dosáhnout postupného odstranění takových typů opatření, jako jsou omezení počtů dodavatelů služeb, celkové hodnoty transakcí nebo celkového počtu komerčních operací ve službách nebo omezení počtu osob zaměstnaných ve službách. Stejně mají být postupně odstraněny restrikce, týkající se druhů právnických osob nebo společného podnikání, poskytujících služby nebo omezení, týkajících se maximální úrovně účasti cizího kapitálu.

Ustanovení o národním zacházení obsahují závazek zacházet s cizími a domácími dodavateli služeb zásadně stejným způsobem. Poskytují však možnost udílení rozdílného zacházení cizím dodavatelům služeb od zacházení uděleného domácím dodavatelům. V takových případech by však podmínky soutěže neměly být upravovány ve prospěch domácích dodavatelů služeb.

Část IV dohody vytváří základnu pro postupnou liberalizaci v oblasti služeb prostřednictvím po sobě postupně následujících kol negociací a dalšího rozšíření národních listin koncesí. Rovněž dovoluje stranám po uplynutí období 3 let od vstupu dohody v platnost odvolat nebo změnit závazky, učiněné v jejich listinách. Dochází-li k odvolání nebo úpravám závazků, je nutno vést se zainteresovanými stranami renegociace a dohodnout se na kompenzačním vyrovnání. Nedospěje-li se k dohodě, o kompenzaci se rozhodne arbitráží.

Část V dohody obsahuje institucionální ustanovení, včetně ustanovení o konzultacích, řešení sporů a založení Rady pro obchod službami.

První z příloh dohody se vztahuje na pohyb pracovních sil. Povoluje stranám sjednat specifické závazky, vztahující se k pohybu fyzických osob, poskytujících služby podle dohody. Dohoda se však nebude vztahovat na opatření, dotýkající se zaměstnanosti, státního občanství, pobytu nebo zaměstnání na trvalém základě.

Příloha o finančních službách (bankovnictví a pojišťovnictví) stanoví mimo jiné právo stran přijímat opatření z titulu obezřetnosti, včetně ochrany investorů, držitelů vkladů, pojistek a zabezpečení integrity a stability finančního systému, Další "Ujednání o finančních službách" však umožňuje účastníkům převzít závazky O finančních službách pomocí jiné metody. Pokud jde o přístup na trh, obsahuje ujednání podrobnější závazky, týkající se, mimo jiné, monopolních práv, obchodu přes hranice pojištění, zpracování a transfer finančních dat), práv založit nebo rozšířit komerční přítomnost a práv dočasného vstupu personálu. Ustanovení o národním zacházení se výslovně zmiňují o přístupu k platebním a clearingovým systémům, provozovaným veřejnými podniky a k zařízením pro refinancování. Ustanovení se rovněž vztahují na členství a účast v regulačních orgánech, burzách a makléřských firmách.

Příloha o telekomunikacích se vztahuje k opatřením, která se dotýkají přístupu k veřejným telekomunikačním službám a sítím a k jejich používání. Vyžaduje zejména, aby takový přístup byl udělen jiné straně za rozumných a nediskriminačních podmínek a aby umožnil dodávku služby, zahrnuté do listiny koncesí. Podmínky používáni veřejných sítí by neměly jít za rámec toho, co je potřebné k ochraně povinností jejich operátorů v oblasti veřejné služby a technické integrity síti a k zabezpečení toho, aby cizí dodavatelé služeb nedodávali služby, aniž by jim to bylo povoleno prostřednictvím specifických závazků.

Příloha o leteckých dopravních službách vylučuje z působnosti dohody dopravní práva a s nimi přímo spojené činnosti, které by mohly působit na negociace o dopravních právech. Příloha dále stanoví, že se dohoda vztahuje na služby v oblasti oprav a údržby letadel, marketingu leteckých dopravních služeb a počítačového rezervačního systému. Provádění přílohy však bude prošetřováno nejméně každých 5 let.

V závěru jednání o službách byla přijata rozhodnutí o finančních službách, profesionálních službách a pohybu fyzických osob. Rozhodnutí o finančních službách potvrzuje, že závazky v tomto sektoru se budou uplatňovat na základě nejvyšších výhod a povoluje zemím revidovat a finalizovat vynětí ze zacházení podle nejvyšších výhod 6 měsíců po vstupu dohody v platnost. Služby v oblasti audiovize a námořní dopravy nebyly vyňaty z působnosti GATS.

Příloha 1 C Dohody o WTO

Dohoda zavádí všeobecná pravidla a zásady, zejména pak závazek národního zacházení v oblasti ochrany duševního vlastnictví. Dohoda též obsahuje ustanovení o zacházení podle nejvyšších výhod, což je v oblasti mezinárodních dohod o duševním vlastnictví novinkou.

Dohoda se zabývá jednotlivými právy duševního vlastnictví. Pokud jde o autorské právo, vyžaduje na zemích, aby plnily věcná ustanovení Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl v její poslední verzi (Paříž 1971). Zabezpečuje, že počítačové programy budou chráněny jako literární díla podle Bernské úmluvy. Významným dodatkem k existujícím mezinárodním pravidlům v oblasti autorského práva jsou ustanovení o právech pronajímání.

Pokud jde o ochranné známky, dohoda definuje typy označení, které mohou podléhat ochraně jako ochranné známky a stanoví minimální práva vlastníků těchto známek. Známky, které se staly velmi známými v určité zemi, požívají dodatečné ochrany.

Pokud jde o zeměpisná označení, dohoda stanoví, že všechny její smluvní strany musí zabránit používání jakýchkoli označení, která klamou spotřebitele nebo které představují nekalou soutěž.

Dohoda též chrání průmyslové vzory po období 10 let. Pokud jde o patenty, dohoda požaduje plnění věcných ustanovení Pařížské úmluvy (1967). Navíc dohoda požaduje 20 letou ochranu patentů pro všechny vynálezy, a se jedná o výrobky nebo výrobní postupy, a to téměř ve všech technických oblastech.

Pokud jde o integrované obvody, dohoda požaduje na smluvních stranách, aby zabezpečily jejich ochranu na základě ustanovení Washingtonské dohody o duševním vlastnictví ve věci integrovaných obvodů, avšak s řadou dodatků. Ochrana musí trvat nejméně 10 let, práva se musí vztahovat i na výrobky, které obsahují integrované obvody atd.

Obchodní tajemství a know-how, mající komerční hodnotu, musí být chráněny proti porušení důvěry a jiným činům, které jsou v rozporu s poctivými komerčními praktikami.

Ve své závěrečné části dohoda stanoví závazky smluvních stran, týkající se účinného vynucení práv duševního vlastnictví jak cizími držiteli práv, tak vlastními občany a subjekty. Národní zákonodárství zemí by podle dohody mělo umožňovat účinné postižení porušování práv duševního vlastnictví při uplatnění spravedlivých a rovnocenných podmínek a procedur.

Pokud jde o vlastní provádění dohody, počítá se s jednoročním přechodným obdobím pro vyspělé země, v jehož průběhu by zákonodárství a praktiky měly být uvedeny do souladu s dohodou. Přechodné období pro země, přecházející k tržní ekonomice, bylo stanoveno na 5 let.

Příloha 2 Dohody o WTO

Ujednání o pravidlech a řízení při řešení sporů

Systém řešení sporů GATT je všeobecně považován za jeden z pilířů mnohostranného obchodního systému. Sjednané ujednání zahrnuje nová pravidla, umožňující větší automatismus při přijímání rozhodnutí o zakládání, působnosti a složení skupin odborníků, které se budou spornou otázkou zabývat, takže tato rozhodnutí nejsou již více závislá na souhlasu sporných stran. Větší automatismus se rovněž prosadil při přijímání nálezů skupinami odborníků a nově zřizovaným Odvolacím orgánem. Členské země Světové obchodní organizace mohou v rámci tohoto ujednání předkládat k posouzení spory, vznikající z uplatňování jakékoli mnohostranné dohody, zahrnuté do příloh Dohody o zřízení Světové obchodní organizace. Z tohoto důvodu bude Orgán pro řešení sporů přímo vykonávat pravomoci Generální rady, jakož i Rad a Výborů, zřizovaných v rámci jednotlivých dohod.

Ujednání klade při řešení sporů důraz na konzultace, které by se měly uskutečnit do 30 dnů po žádosti kterékoli členské země o jejich uskutečnění. Pokud se do 60 dnů nenalezne řešení, stěžující strana může požádat o ustavení skupiny odborníků. Členské země mohou též uplatnit alternativní prostředky řešení sporů, jako jsou dobré služby, smírčí řízení, zprostředkování a arbitráž.

Ujednání upravuje dále lhůty pro činnost, působnost a složení skupin odborníků. Skupiny odborníků mají za normálních okolností ukončit svou práci do 6 měsíců a v naléhavých případech do 3 měsíců.

Zřízení Odvolacího orgánu je novým důležitým rysem systému řešení sporů. Odvolání má být omezeno pouze na právní otázky, zahrnuté do zprávy skupiny odborníků a na výklad práva.

Po přijetí zpráv skupiny odborníků nebo Odvolacího orgánu má příslušná země povinnost oznámit své záměry, jak uskutečnění přijatá doporučení.

Ujednání pamatuje na možnost kompenzace nebo suspenze koncesí v případě neplnění doporučení skupin odborníků nebo rozhodčích orgánů. Pokud se sporné strany nedohodnou o kompenzaci, mohou požádat Orgán pro řešení sporů o souhlas s provedením suspenze koncesí nebo jiných závazků.

Suspenzi koncesí nebo jiných závazků lze přitom uplatnit nejen ve stejném sektoru, ve kterém došlo k porušení dohody, ale i v jiných oblastech, upravených stejnou dohodou anebo dokonce i v rámci jiné dohody.

Ujednání potvrzuje, že sami členové nemohou rozhodovat o změně nebo suspenzi koncesí, ale musí použít pravidel a postupů pro řešení sporů.

Příloha 3 Dohody o WTO

Za účelem zlepšení dodržování a uplatňování pravidel a závazků mnohostranných obchodních dohod členy Světové obchodní organizace se vytvořil již v průběhu Uruguayského kola v roce 1990 mechanismus pro přezkoumávání obchodní politiky členů této organizace a jejího dopadu na působení mnohostranného obchodního systému. Tyto prověrky provádí za tímto účelem vytvořený orgán, a to u velkých obchodních zemí každé 2 roky, u dalších 16 větších zemí každé 4 roky a u všech ostatních zemí každých 6 let.

ČR patří do poslední skupiny zemí a její obchodní politika u praxe bude podrobena první prověrce v roce 1995. Podkladem pro provádění prověrek budou zejména materiály, připravené prověřovanými zeměmi a sekretariátem Světové obchodní organizace. Zmíněný prověřující orgán též zpracovává každý rok celkový přehled o vývoji mezinárodní obchodněpolitické situace a c jejím vlivu na mnohostranný obchodní systém.