Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

(1) Držitel autorizace je povinen zajistit dodávku každému vlastníku objektu, který:

a) má zřízenou teplovodní přípojku a odběrné tepelné za řízení v souladu s technickými normami a právními předpisy na úseku bezpečnosti práce,

b) splňuje podmínky týkající se místa, způsobu a termínu připojení stanovené dodavatelem.

(2) Dodávkou tepla se pro účely tohoto zákona rozumí teplo pro vytápění, přípravu teplé užitkové doby a jiné využití.

(3) O dodávce tepla uzavírá držitel autorizace s odběratelem na každé odběrné místo písemnou smlouvu, která musí obsahovat:

a) výkon, množství a časový průběh odběru tepla (dále jen "odběrový diagram") a to i pro stavy nouze,

b) cenu a způsob platby za odebrané teplo včetně záloh,

c) dohodu o způsobu měření odebraného tepla a přístupu držitele autorizace k měřícímu a ovládacímu zařízení,

d) parametry dodávaného a vraceného teplonosného média.

(4) Odběrným tepelným zařízením se pro účely tohoto zákona rozumí zařízení připojené měřícím zařízením na rozvod tepla nebo na tepelnou přípojku, které je určeno pro vnitřní rozvod a spotřebu tepla v objektu nebo v souboru objektů jednoho odběratele.

(5) Odběratel může provozovat vlastní náhradní nebo jiný zdroj, pokud je propojen s rozvodným zařízením, jakož i dodávat do tohoto zařízení teplo z vlastního zdroje, pouze po dohodě s držitelem autorizace.

(6) Na odběrném tepelném zařízení, kterým prochází neměřené teplo, nesmí být prováděny žádné zásahy bez předchozího souhlasu držitele autorizace.

(7) Odběratel se podílí podle výše odebíraného tepelného příkonu na účelně vynaložených nákladech dodavatele spojených s připojením a zajištěním dodávek tepla ve výši vypočtené způsobem stanoveným vyhláškou.

(8) Při změně teplonosného média nebo jeho parametrů, prováděné v souladu se schválenou územně plánovací dokumentací a v zájmu technického rozvoje jsou vlastníci připojených odběrných tepelných zařízení a spotřebičů povinni upravit na svůj náklad ve stanovených přiměřených lhůtách svá zařízení a spotřebiče tak, aby vyhovovaly uvedeným změnám.

(1) Teplovodní přípojka začíná odbočením od výrobny tepla nebo od rozvodného zařízení a končí odběrným tepelným zařízením.

(2) Opravy a údržbu teplovodní přípojky zajišťuje odběratel.

(3) Držitel autorizace je povinen za úhradu tepelnou přípojku provozovat, udržovat a opravovat, pokud o to její vlastník požádá.

(4) Náklady na zřízení přípojky hradí ten, v jehož prospěch byla zřízena, pokud se s držitelem autorizace nedohodne jinak.

(5) Vlastníkem přípojky je ten, kdo uhradil náklady na její zřízení.

(1) Odběr tepla měří a účtuje držitel autorizace podle údajů vlastního měřícího zařízení, které odběrateli na svůj náklad osadí, zapojí, udržuje a pravidelně ověřuje správnost měření.

(2) Má-li odběratel pochybnosti o správnosti údajů měření

nebo zjistí-li závadu na měřícím zařízení, má právo nechat je přezkoušet.Držitel autorizace je povinen na základě odběratelovy písemné žádosti k tomuto účelu měřící zařízení do 30 dnů od nahlášení závady vyměnit. Odběratel je povinen poskytnout držiteli autorizace k výměně měřícího zařízení nezbytnou součinnost.

(3) Je-li na měřícím zařízení zjištěna závada, hradí náklady spojené s jeho výměnou a přezkoušením držitel autorizace. Není-li závada zjištěna, hradí tyto náklady odběratel.

(4) Jakýkoliv zásah do měřícího zařízení bez souhlasu jeho vlastníka se zakazuje.

(5) Držitel autorizace má právo jednotlivé části měřícího zařízení zajistit proti neoprávněné manipulaci.

(6) Ministerstvo vydá vyhláškou pravidla pro vytápění a dodávku teplé užitkové vody včetně rozúčtování nákladů mezi konečné spotřebitele.

(1) Držitel autorizace, který má vhodné technické podmínky na rozvod tepla, je povinen vykupovat teplo:

a) z kombinované výroby tepla a elektřiny,

b) získané jako vedlejší produkt při technologických procesech.

(2) Tuto povinnost držitel autorizace nemá, pokud teplo vyráběné způsobem podle odstavce 1 písm. a) a b), vyrábí sám levněji.

(3) Účelně vynaložené náklady spojené s připojením zdroje podle odstavce l hradí vlastník tohoto zdroje.

(1) Ochranným pásmem se pro účely tohoto zákona rozumí prostor v bezprostřední blízkosti zařízení pro výrobu či rozvod tepla určený k zajištění jeho spolehlivého provozu a ochraně života, zdraví a majetku osob.

(2) Šířka ochranných pásem je vymezena svislými rovinami vedenými po obou stranách zařízení na výrobu či rozvod tepla ve vodorovné vzdálenosti měřené kolmo k tomuto zařízení, která činí 3 m.

(3) U výměníkových stanic určených ke změně parametrů teplonosného média v samostatných budovách je ochranné pásmo vymezeno svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenosti 3 m kolmo na půdorys těchto stanic.

(4) Stavební činnosti a úpravy terénu v ochranných pásmech, které by mohly ohrozit bezpečný provoz a údržbu zařízení pro výrobu či rozvod tepla, je možno provádět pouze s předchozím písemným souhlasem příslušného držitele autorizace, který odpovídá za provoz těchto zařízení.

(5) Prochází-li zařízení pro rozvod tepla budovami, ochranné pásmo se nevymezuje. Vlastníci budov jsou však povinni umožnit držiteli autorizace přístup a provádění nezbytných prací na tomto zařízení.

(1) Přeložkou rozvodného zařízení se pro účely tohoto zákona rozumí dílčí změna trasy vedení či přemístění některých prvků tohoto zařízení.

(2) Přeložky rozvodných zařízení zajišťuje jejich vlastník na náklady toho, kdo potřebu přeložky vyvolal.

(3) Vlastnictví rozvodného zařízení se po provedení přeložky nemění.

(1) Neoprávněným odběrem tepla je:

a) odběr bez uzavřené smlouvy,

b) odběr bez měřícího zařízení nebo přes měřící zaří zení, které v důsledku zásahu odběratele odběr ne zaznamenává nebo zaznamenává odběr menší než sku tečný,

c) odběr měřícím zařízením přemístěným bez souhlasu držitele autorizace,

d) odběr za měřícím zařízením, na němž bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci.

(2) Způsob výpočtu škody vzniklé držiteli autorizace neoprávněným odběrem stanoví ministerstvo vyhláškou.

(1) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, postupuje se při rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob podle správního řádu.

(2) Fyzické či právnické osoby, které podnikají v energetických odvětvích podle dosavadních předpisů, musí do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona požádat o udělení autorizace, pokud chtějí dále podnikat.

(3) Oprávnění k cizím nemovitostem, jakož i omezení jejich užívání, která vznikla před účinností tohoto zákona, zůstávají nedotčena.

(4) Ochranná pásma stanovená podle dosavadních předpisů a výjimky z ustanovení o ochranných pásmech udělené podle dosavadních předpisů, zůstávají zachovány i po účinnosti tohoto zákona.

(6) Při změně napětí elektřiny, při změně tlaku nebo druhu plynu a při změně teplonosného média nebo jeho parametrů, zahájené před účinností tohoto zákona, se postupuje podle dosavadních právních předpisů.

(7) Ministerstvo vydá vyhlášky k provedení § 3 - § 8,§ 11, § 12, § 13, § 15, § 22, § 23, § 29, § 30, § 32 a § 36.

Zrušují se:

1. Zákon č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřeběelektřiny,

2. zákon č. 67/1960 Sb., o výrobě, rozvodu a využití topných plynů,

3. zákon č. 89/1987 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebětepla,

4. vládní nařízení č. 80/1957 Sb., kterým se provádí zákon č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny,

5. vyhláška č. 9/1958 Ú.l., kterou se provádějí některáustanovení zákona č. 79/1957 Sb.,

6. vyhláška č. 10/1958 Ú.l., o jednotných podmínkách propřipojování odběrných elektrických zařízení k zařízením pro veřejný rozvod elektřiny,

7. vyhláška č. 137/1958 Ú.l., o podmínkách styku energetických děl s komunikacemi, vedeními všech druhů, vodami, vodohospodářskými díly a zařízeními,

8. vyhláška č. 153/1961 Sb., o změně šířky ochrannéhopásma elektrického vedení vysokého napětí,

9. vyhláška č. 140/1978 Sb., o dodávce elektřiny obyvatelstvu,

10. vyhláška č.140/1979 Sb., o dodávce plynu obyvatelstvu,

11. vyhláška č. 175/1975 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení plynárenského zákona, ve znění vyhlášky č.18/1986 Sb.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem.1994

Dosud platná právní úprava v oblasti energetických odvětví (elektroenergetika, plynárenství a teplárenství) je obsažena v zákonech č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny, č. 67/1960 Sb., o výrobě, rozvodu a využití topných plynů, a č. 89/1987 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě tepla a řadě dalších prováděcích podzákonných norem, které jsou specifikovány v derogační klauzuli nově navrhované právní úpravy. Tyto zákony byly koncipovány na podmínky centrálního řízení ekonomiky a dnes neodpovídají podmínkám zaváděného tržního hospodářství ani demokratizačním změnám ve společnosti obecně, zejména potřebám umožnit širokému spektru podnikatelských subjektů účastnit se na aktivitách v této oblasti. Morálně i věcně zastaralé předpisy (povětšinou z let šedesátých) vážně komplikují též privatizační postupy při transformaci státních podniků energetických odvětví na akciové společnosti včetně nejistoty pro zahraniční zájemce o podnikání v energetice.

Nově koncipovaná právní úprava si proto klade za cíl zejména:

- stanovit základní podmínky pro vstup nových podnikatelských subjektů do energetických odvětví, která byla až dosud zcela ovládána státním monopolem. Podle nové koncepce by si stát měl zde zachovat právo udělovat oprávnění k podnikání jednotlivým subjektům v souladu s praxí obvyklou ve vyspělých zemích,

- stanovit a zákonem zaručit právo každému, kdo o to požádá, odebírat energii podle vlastního výběru (samozřejmě v souladu s územně plánovací dokumentací a splní-li potřebné technické podmínky, což je vzhledem k charakteru energetických médií zcela nezbytné z hlediska bezpečnosti a stability provozu jednotlivých energetických systémů),

- promítnout do nové úpravy základní principy Energetické Charty, o níž dnes jednají prakticky všechny evropské státy, tj. připojit odběrné zařízení každého odběratele, který o to požádá a splňuje zákonem stanovené podmínky a zajistit každému odběrateli plynulou a kvalitní dodávku energie za přiměřenou cenu. Původním záměrem předkladatelů bylo zapracovat do zásad i povinnost tranzitu, což znamená, že majitel jakékoliv rozvodné energetické soustavy je povinen umožnit přepravu energie jakéhokoliv výrobce k jakémukoliv spotřebiteli. Protože však téměř všechna připomínková místa ve shodě s postoji řady významných evropských států (SRN, Francie, Itálie) se zakotvení tohoto principu intenzivně bránila, neboť se jedná o závažný zásah do majetkových práv podnikatelů, byl tento institut z návrhu vypuštěn. Tento princip nebyl doporučen ani katedrou energetického práva university v Kolíně n/Rýnem - Česká republika by byla jediným státem v Evropě který by povinnost tranzitu v tak širokém rozsahu měl deklarovanou zákonem,

- stanovit zřizování a provozování energetických děl jako činnosti zajišťované ve veřejném zájmu, což znamená zakotvit v zákoně jejich provozovatelům specifická práva a povinnosti, zejména ve vztahu k cizím nemovitostem (v tomto smyslu je pojat i předmět podnikání),

- definovat mimořádné situace v energetických soustavách a možnosti jejich řešení; přitom i zde je třeba zachovat přiměřenou ingerenci státu pro mimořádnou důležitost a nezbytnost udržení kontinuity dodávek energií pro hospodářství i obyvatelstvo, resp. jejich rychlé obnovení po likvidaci následků havárie,

- vymezit úlohu státní správy a soubor nástrojů (ekonomických i právních), jimiž stát prostřednictvím svých orgánů smí do této sféry zasahovat (oprávnění k podnikání, regulace prostřednictvím ekonomických nástrojů, prováděcí právní předpisy k základním zákonným úpravám, oprávnění vyžadovat od podnikatelských subjektů informace, uplatňování sankcí v případě porušení právních předpisů),

- specificky upravit problematiku ochrany spotřebitele s ohledem na existenci přirozeného monopolu, jež v těchto odvětvích je zcela zákonitý a je dán charakterem vzájemně propojených rozvodných sítí,

- stanovit povinnost držitelů autorizace při výkonu vymezených činností minimalizovat negativní dopady na životní prostředí a majetek jiných fyzických či právnických osob. Je však nutné respektovat požadavek na plynulost dodávek energie odběratelům a ve vztahu k této skutečnosti umožnit při zajišťování provozu a odstraňování poruch na rozvodném zařízení vstup pracovníků dodavatele na pozemky jiných fyzických či právnických osob. Zvláštní práva vůči cizím nemovitostem nezbytná pro výstavbu energetických liniových staveb (dosud uvedená v zákonech č. 79/1957 Sb., č. 67/1960 Sb.a č. 89/1987 Sb.) jsou uplatněna u Ministerstva hospodářství k zapracování do novely stavebního zákona.Jedná se zejména o deklarování energetických staveb jako stavby veřejně prospěšného charakteru a z toho vyplývající zvláštní práva vůči cizím nemovitostem - např. právo cizí pozemky a stavby vyvlastnit či práva k nim omezit věcnými břemeny, vstupovat na cizí nemovitosti při výstavbě rozvodných zařízení, zřizovat na nich podpěrné body, přetínat je vodiči, umísťovat na nich vedení a stavby do 30 m2 (menší transformační stanice, regulační stanice) aj. V případě, že by novela stavebního zákona tuto potřebu neřešila, bylo by účelné rozšířit o uvedený princip dikci tohoto zákona.

Energetická odvětví mají specifické postavení v ekonomice státu, které je dáno dvěma základními atributy:

1/ strategickým významem pro funkci národního hospodářství i život obyvatelstva (rozpad elektrizační či plynárenské soustavy s totálním přerušením dodávek energie prakticky

znemožňuje fungování celé společnosti, totální selhání teplárenských soustav má negativní dopady regionálního charakteru),

2/ systémovým charakterem technologického procesu počínaje výrobou energie přes její transport a distribuci až po jednotlivé odběratele. Tento systém musí plně respektovat platnost fyzikálních zákonů.

Odvětví elektroenergetiky představuje jednotný vzájemně propojený systém zařízení pro výrobu, přenos a distribuci elektřiny a široký sortiment spotřebičů s diametrálně odlišnými charakteristikami spotřeby rozložený po celé ploše státu. Vzhledem k tomu, že elektřina je zbožím zvláštního druhu, které nelze skladovat, musí být v každém časovém okamžiku zachována rovnováha mezi výrobou a spotřebou. Přitom dominantní postavení má spotřeba, která určuje zatížení soustavy a tím i úroveň potřebného disponibilního výkonu zdrojů, kapacity přenosových sítí a velikosti transformačních výkonů. Specifickým rysem takovýchto soustav je určitá anonymita chování spotřebitelů v reálném čase, tzn. že nelze konkrétnímu odběrateli přiřadit konkrétního výrobce. Odběratel je trvale připojen na rozvodnou síť a je na jeho vůli, kdy odběr elektřiny realizuje a kdy ne.

Obdobné principy ve vztahu dodavatel - odběratel platí i pro plynárenství, kde navíc vzhledem k fyzikálním vlastnostem plynů jsou plynová zařízení nositeli vyšších rizik vzniku obecného ohrožení, a pro teplárenství, kde uvedené principy mají regionální charakter.

Vzhledem k tomu, že plynulá funkce energetických systémů je podmíněna exaktním respektováním fyzikálních zákonů, je nutné vymezit specifické podmínky provozu těchto soustav a stanovit závazná pravidla vztahů mezi dodavatelem a odběratelem tak, aby chování všech subjektů zapojených do technologického procesu, nezpůsobilo porušení fyzikální rovnováhy soustavy, resp. aby nevhodnou činností jednoho odběratele nebyla ohrožena plynulost a kvalita dodávané energie ostatním odběratelům. Tato pravidla jsou odlišná pro elektroenergetiku, plynárenství a teplárenství a nejde je zobecnit do společných ustanovení. Proto specifika jednotlivých odvětví jsou uvedena ve zvláštní části zákona.

Navrhovaná právní úprava si nevyžádá nárůst pracovních sil ani zvýšení nároků na státní rozpočet.

K ČÁSTI I

K § 1

Podmínkami podnikání se zde rozumí zvláštní podmínky stanovené " navíc" oproti obecné úpravě podnikání v obchodním zákoníku a dalších zvláštních zákonech (např. udělování autorizace, povinnost veřejné služby, povinnost podílet se na řešení nouzových stavů v energetických soustavách apod.) Ústřední orgán státní správy pro energetiku zde představuje ministerstvo průmyslu a obchodu dle zákona ČNR 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 69/1993 Sb.). Ustanovení horního zákona a zákona ČNR č. 61/ 1988 Sb., ve znění zákona ČNR č. 542/1991 Sb., úplné znění č. 440/1992 Sb., (upravující využívání ložisek energetických zdrojů, zejména radioaktivních nerostů, všech druhů uhlí, ropy a hořlavého zemního plynu a bituminózních hornin), zůstávají nedotčena.

K § 2

Základním úkolem podnikatelských aktivit v energetických odvětvích je zajištění dostatku energie v co nejširší nabídce všem zájemcům za příznivou cenu a způsobem, který co nejméně zatěžuje životní prostředí. Realizaci uvedených cílů zajišťují podnikatelské subjekty v energetických odvětvích, které při zabezpečování stálých dodávek energie odběratelům musí respektovat jejich individuální volbu energetického média, charakter jejich odběru při stálém napojení na jednotnou propojenou a dispečersky řízenou síť. Podnikání v energetických odvětvích, má strategický význam, neboť zajišťuje zásobování národního hospodářství a obyvatelstva energií. Může být i příčinou veřejného ohrožení. Proto je podnikání v energetických odvětvích v zákoně uvedeno jako činnosti zajišťované ve veřejném zájmu. Zařízení pro rozvod energie je třeba považovat za veřejně prospěšné stavby, pro které lze rozhodnutím stavebního úřadu vyvlastnit nebo omezit vlastnická práva k pozemkům a stavbám. Vymezením pojmu "rozvod" se rozumí rozvod energie držitele autorizace zajišťujícího dodávky dvěma či více odběratelům (tzv. veřejný rozvod).Nevztahuje se na rozvod energie ve vlastnictví jiné fyzické či právnické osoby (např. rozvodná zařízení důlních organizací, velkých průmyslových komplexů apod.) využívaný pro vlastní potřeby.

K § 3

K udělení autorizace je nezbytné splnění podmínek stanovených tímto zákonem. Ministerstvo rozhoduje na základě předložených dokladů (žádost a přílohy) a s přihlédnutím k veřejné prospěšnosti o tom, komu bude autorizace udělena. Autorizace se uděluje na dobu určitou. Držitel autorizace má však právo ve své činnosti pokračovat avšak pouze na základě nově udělené autorizace. Tím je zaručeno držiteli autorizace, který investuje do svého zařízení značné prostředky, které se mu zřejmě v prvých letech podnikání ihned nenavrátí, jejich návratnost v delším časovém období.

K § 4

Základním předpokladem pro udělení autorizace je splnění podmínek uvedených v tomto zákoně, obdobně jako je tomu např. u živnostenského zákona. Vzhledem ke složitosti energetických systémů, zvláštního charakteru energie jako zboží a náročnosti jejich obsluhy, a to i z hlediska možnosti veřejného ohrožení, je stanovena věková hranice pro udělení autorizace na 21 let. Tato skutečnost vyplývá i z požadavku na odbornou způsobilost držitele autorizace nebo jeho odpovědného zástupce.

K § 5

Konstrukce tohoto ustanovení je pojata v podstatě shodně se živnostenským zákonem s tím rozdílem, že odpovědného zástupce v každém případě bude schvalovat ministerstvo a nelze výkon této funkce kumulovat z důvodu zejména technické náročnosti a míře zodpovědnosti za chod složitých technických systémů.V případě přerušení výkonu funkce odpovědného zástupce je příslušný držitel autorizace povinen neprodleně ustanovit nového a předložit návrh na jeho schválení ministerstvu. Po dobu nezbytně nutnou (do schválení ministerstvem) odpovídá za výkon autorizované činnosti držitel autorizace,

K § 6

Jednotná úprava žádosti o státní autorizaci byla do zákona včleněna z důvodu sjednocení požadavků na žadatele. Taxativním výčtem náležitostí bude zabráněno případné diskriminaci jednotlivých žadatelů.

K § 7

Při udělení autorizace postupuje ministerstvo podle zákona o správním řízení, pokud není uvedeno jinak. Konkrétní označení subjektu, pro který se vydává státní autorizace, znamená nepřenosnost této autorizace na jiný subjekt. Uzavírání mandátní smlouvy se nepřipouští. Autorizace na rozvod elektřiny je udělována na jedno zásobovací území a jednu napěťovou hladinu. Technickými podmínkami v elektroenergetice jsou zejména napěťová hladina a kmitočet, v plynárenství tlaková hladina a druh plynu, v teplárenství tlaková a teplotní hladina a druh teplonosného média. Evidenci osob, jimž byla autorizace udělena, vede ministerstvo.

K § 8

Státní autorizace je pověření jejího držitele k vykonávání činností v energetických odvětvích na dobu určitou. Zároveň ustanovení taxativně vymezuje podmínky ukončení platnosti udělené státní autorizace. Zákon stanoví dva druhy ukončení platnosti, a to zánik a odejmutí autorizace. Specifické je ustanovení odst. 5, které řeší situace obzvláště závažné z hlediska zásobování obyvatelstva energií - v tomto případě nelze bez dalšího ukončit výkon autorizované činnosti a přerušit zásobování, pouze při splnění zákonem stanovených podmínek.

K § 9

Ustanovení vymezují základní práva a povinnosti držitele autorizace. Závažná je část týkající se oprávnění k cizím nemovitostem, která jsou nezbytná k zajištění provozu a údržby energetických zařízení systémového charakteru. Skutečnost, že při tom půjde i o zásahy do cizích nemovitostí, resp. do vlastnického či nájemního práva, je kompenzována tím, že je zaručeno právo na jednorázovou náhradu ve shodě s Listinou základních práv a svobod. Počítá se samozřejmě i s vyvlastněním, podle režimu stavebního zákona, neboť praxe ve vyspělých zemích západní Evropy ukázala, že bez něj nelze účinně zajistit výstavbu a provoz sítí, i když jej musí být užito pouze v krajním případě, jako nouzové řešení není-li možná dohoda. Vyvlastnění je však plně podřízeno režimu stavebního zákona. Povinnosti držitelů autorizace jsou stanoveny tak, aby navazovaly na obecnou zásobovací povinnost a stanovovaly podnikatelům jednoznačně rámec, v němž se musí při tomto druhu podnikání pohybovat.

V případě, že výkonem autorizované činnosti způsobí vlastníkům nemovitostí škodu, zůstává nedotčeno plné právo na její náhradu podle obecných předpisů.Omezení nebo přerušení dodávky energie v případech uvedených v odst. 4 není protiprávním jednáním a odběrateli tedy nevzniká nárok na náhradu případné škody. Odběratel nesmí používat odběrné zařízení, které by negativně ovlivňovalo kvalitu energie ostatním odběratelům. Je proto povinen realizovat veškerá dostupná technická opatření, kterými by tento vliv odstranil nebo omezil na úroveň stanovenou technickými normami.Cílem tohoto ustanovení je ochrana odběratele. Současně je stanoveno právo dodavatele omezit spotřebu elektřiny nejen při stavech nouze, ale i při činnostech bezprostředně zamezujících jejich vzniku - např. automatické odlehčování spotřeby energie (frekvenčními relé) na dobu nezbytně nutnou pro vyrovnání bilance a zamezení rozpadu soustavy zhroucením frekvence nebo přetížením transformace či přenosových vedení.

K § 10

Tzv. náhradní zásobovací povinnost byla nahražena povinností veřejné služby. Důvodem vypuštění náhradní zásobovací povinnosti bylo to, že byla vázána na složení kauce, která by dlouhodobě blokovala finanční prostředky podnikatelů. Ustanovení o povinnosti veřejné služby je nezbytné z důvodů zajištění plynulých dodávek energie v případech, kdy držitel autorizace náhle přestane tuto činnost vykonávat.Proto v případě naléhavé potřeby a ve veřejném zájmu je ministerstvo oprávněno uložit jinému držiteli autorizace, který má vhodné technické prostředky, povinnost poskytovat dodávky energie nad rámec vymezeného zásobovacího území.

K § 11

Vzhledem k existenci přirozených monopolů v oblasti energetiky je nezbytné vymezit rámec státní regulace, která by nahradila působení tržního prostředí a vytvořila podmínky pro ochranu zájmu spotřebitelů před monopolním chováním podnikatelů. Jedním ze základních principů státní regulace je zajistit odběratelům energii za příznivou cenu. Cenová politika ve smyslu zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, a zákona č.265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, přísluší ministerstvu financí, které reguluje ceny v konečné spotřebě. Aby pro svá cenová rozhodnutí disponovalo kvalitními podklady, počítá zákon s tím, že cenové návrhy bude předkládat ministerstvo průmyslu a obchodu jako orgán, který nejlépe zná ekonomiku podnikatelů, sleduje a kontroluje strukturu nákladů včetně investic, které by mohly mít vliv na zvýšení ceny dodávané energie. Počítá se zde s vydáním prováděcího předpisu, který stanoví postup při výkonu regulace.

K § 12

Odvětví elektroenergetiky a plynárenství zajišťuje provoz složitých vzájemně propojených systémů na výrobu, přenos a distribuci elektřiny a plynu, rozložené po celé ploše státu. Takový systém je velmi citlivý na funkci jednotlivých prvků, které na sebe úzce navazují a vzájemně se ovlivňují. Ztráta funkce některého, či několika těchto prvků, může vést k haváriím regionálního nebo celosystémového charakteru a způsobit přerušení dodávek energie se značnými negativními důsledky pro národní hospodářství i obyvatelstvo.Energetická zařízení mohou být i příčinou veřejného ohrožení. Zákon proto stanoví povinnost bezprostřední likvidace těchto havárií všemi dostupnými prostředky a vymezuje povinnosti držitelům autorizace při nouzových stavech. Při likvidaci nouzových stavů, které vznikly v důsledku celosystémových havárií je nezbytná koordinace z jednoho centra, které je oprávněno disponovat silami a prostředky vyčleněnými držiteli autorizace, kteří k tomu mají vhodné technické podmínky. Specifickým případem nouzových stavů je branná pohotovost státu, či smogová situace. Protože v energetických odvětvích si likvidace nouzových stavů vyžaduje přesná pravidla a zvláštní režim dodávek energie zmocňuje zákon ministerstvo k vydání vyhlášky,kterou bude blíže specifikován postup při vzniku a likvidaci těchto stavů.

K § 13

Vzhledem ke složitosti energetických soustav a nezbytnosti respektovat fyzikální zákony, musí být k dispozici výkonný orgán k jejich technickému operativnímu řízení s předem stanovenými právy a povinnostmi.Podrobnosti dispečerského řízení budou upraveny dispečerským řádem vydaným vyhláškou ministerstva. Elektrizační soustavu a plynárenskou soustavu České republiky bude řídit jeden celostátní elektroenergetický a jeden celostátní plynárenský dispečink (ústřední dispečinky).Předpokládá se jejich zřízení formou povinného sdružení subjektů podnikajících v příslušných odvětvích (na základě smlouvy) s tím, že jedním s účastníků tohoto sdružení bude i stát.V elektroenergetice bude celostátní dispečink řídit zdroje o výkonu od 50 MW výše a rozvodná zařízení o napěťové úrovni 400 kV a 220 kV, a rozvodná zařízení o napěťové úrovni 110 kV, pokud mají celosystémový charakter. V plynárenství bude celostátní dispečink řídit rozvodná zařízení o tlakové úrovni nad 4 MPa a rozvodná zařízení od 0,3 MPa, pokud mají celosystémový charakter. K celostátními řízení elektrizační soustavy či plynárenské soustavy budou využita dosavadní dispečerská pracoviště - Český elektroenergetický dispečink a Český plynárenský dispečink a příslušná dispečerská řídící technika.

Kromě dispečinku s celostátní působností budou zřízeny dispečinky držitelů autorizace na rozvod, které budou po dispečerské linii podřízeny ústřednímu dispečinku. Tyto dispečinky budou zabezpečovat rovnováhu mezi zdroji a potřebou v příslušné oblasti a budou řídit provoz rozvodných zařízení od 110 kV níže a provoz rozvodných zařízení o tlakové úrovni 4 MPa a níže. Vztahy mezi jednotlivými dispečinky upravují dispečerské řády.

K § 14

Zákon upravuje práva a povinnosti podnikatelských subjektů v oblasti energetiky s cílem omezit jejich monopolní postavení, a chránit spotřebitele. Je proto nezbytné, aby stát měl k dispozici kontrolní systém, který v rámci zákonem deklarovaných pravomocí bude kontrolovat dodržování povinností stanovených zákonem a uplatňovat adekvátní postih vůči těm, kteří tento zákon porušují. Kontrolu bude provádět státní energetická inspekce, jejíž výkon, práva a postavení jsou upraveny zákonem č. 88/1987 Sb., o státní energetické inspekci. Vzhledem k tomu, že dosavadní právní úprava inspekce je poplatná centrálnímu řízení ekonomiky a nevyhovuje novému pojetí zákona o podnikání v energetice, je nezbytné zároveň provést novelu zákona . č. 88/1987 Sb., která je předkládána současně.

K ČÁSTI II

K § 15, 16 a 17

Základní povinností vyplývající pro držitele autorizace pro rozvod je plynule dodávat elektřinu každému odběrateli, který o to požádá a jehož odběrné zařízení je připojeno na zařízení pro rozvod elektřiny.Tuto povinnost však dodavatel nemá obecně, ale pouze tehdy, nachází-li se odběratel na jím zásobovaném území a splní-li, zejména z hlediska bezpečnosti, technické podmínky dodavatele týkající se místa, způsobu a termínu připojení a za předpokladu, že odběrné zařízení odběratele odpovídá technickým normám a právním předpisům na úseku bezpečnosti práce. Dodávka musí být zajišťována všem subjektům za stejných a předem deklarovaných podmínek vymezených tímto zákonem a navazujícími obecně závaznými právními předpisy. Vzhledem k tomu, že smlouva o dodávce elektřiny obsahuje mimo jiné i řadu technických náležitostí souvisejících s režimem provozu elektrizační soustavy v normálních stavech i ve stavech nouze, je nezbytné, aby byla uzavřena písemnou formou.Jelikož ze zákona vyplývá pro dodavatele mimořádně náročný úkol, musí být zákonem vytvořeny i podmínky pro jeho plnění.Zákon proto stanoví práva a povinnosti dodavatele i odběratele, základní principy měření dodávané elektřiny a vymezuje rámcové zásady, které je nutné respektovat před i po připojení zařízení odběratele na síť. Jde zejména o dodržení fyzikálních principů funkce elektrizační soustavy a spolehlivosti a bezpečnosti jejího provozu,o dodržení kvality parametrů elektřiny pro všechny odběratele a zajištění plynulosti jejích dodávek.Proto se z důvodu ochrany odběratelů zavádí povinnost realizovat v odběrných elektrických zařízeních veškerá dostupná technická opatření, která by omezila jejich negativní působení na kvalitu elektřiny pro ostatní odběratele na hodnotu stanovenou technickým normami.Zavádí se i povinnost částečné úhrady vynaložených nákladů spojených se zajištěním příkonu pro odběrné zařízení odběratele - jinak by se zvýšené náklady musely promítnout do ceny elektrické energie a tím by byly hrazeny i těmi odběrateli, kteří nikdy nepožadují zvýšení elektrického příkonu. Současně se ukládá povinnost zajistit u průmyslových odběratelů odběr elektřiny s účiníkem 0, 95 - 1,0. Cílem těchto dvou principů je, aby se konkrétní odběratelé podíleli na nákladech vyvolaných připojením jejich odběru, tzn. aby se tyto náklady formou zvýšení ceny elektřiny nerozkládaly na ostatní odběratele, kteří dlouhodobě nepožadují zvýšení elektrického příkonu, resp. kteří cílevědomě tento příkon snižují nebo kompenzují jalový induktivní výkon svých spotřebičů. Obdobná praxe je aplikována i ve státech s vyspělou tržní ekonomikou.Zákon blíže specifikuje elektrickou přípojku jako zvláštní případ rozvodu elektrické energie včetně majetkoprávních vztahů.Aby byla zajištěna bezpečnost osob i majetku, ukládá zákon odběrateli povinnost udržovat odběrná zařízení (zařízení odběratele - domovní instalace, spotřebiče) ve stavu odpovídajícímu technickým normám a právním předpisům na úseku bezpečnosti práce.K zajištění spolehlivé dodávky elektřiny zákon ukládá odběrateli povinnost poskytovat technické údaje o svém odběrném zařízení (celkový instalovaný výkon spotřebičů, průřez a materiál vodičů domovní instalace aj.) - jen tak lze správně dimenzovat pojistky, resp. jističe a minimalizovat případy přerušení dodávek elektřiny z titulu funkce jistících zařízení.

K § 18

K vytvoření podmínek pro rozvoj druhotných a obnovitelných zdrojů elektřiny ukládá zákon povinnost držiteli autorizace pro rozvod vykoupit veškerou elektřinu v těchto zdrojích vyrobenou. Výkupní ceny v souladu s cenovým zákonem stanoví Ministerstvo financí. Je však nutné vzít v úvahu, že tyto zdroje nejsou schopny zajistit garantovanou dodávku elektřiny s pevně stanovenými parametry v potřebném časovém rozložení, neboť jejich provoz závisí na přírodních podmínkách (voda, vítr ap.).Jejich rozvoj je podpořen i tím, že provozovatelé těchto zdrojů jsou na dobu 5 let osvobozeni od platby daní. Povinnost výkupu elektřiny je stanovena i pro kogenerační jednotky, ovšem pouze v rozsahu odpovídajícímu výrobě tepla (vynucená výroba).

K § 19

Ochranné pásmo slouží k zajištění nerušeného provozu výrobních a rozvodných zařízení a zároveň vytváří podmínky pro bezpečnost osob a jejich majetku. Činností v ochranných pásmech se rozumí např. stavba budov, stožárů, jeřábů a lešení, odkopy zemin narušujících stabilitu podpěrných bodů, navršování předmětů do nebezpečné výše, střelba a práce s hořlavinami a výbušninami, stříkání a postřiky, průjezd vozidel a zařízení nebezpečně vysokých nebo mimořádně těžkých apod. Zákon zároveň ukládá některé povinnosti fyzickým či právnickým osobám zřizujícím v blízkosti ochranných pásem zařízení, která mohou způsobit vznik bludných proudů poškozujících podzemní vedení.Pro zajištění potřebné údržby venkovních vedení se ukládá vlastníkům lesních porostů udržovat po jedné straně vedení nezalesněný pruh o šíři 4 m pro průjezd jeřábů, montážních plošin, nákladních automobilů, vozů záchranné služby apod.

K § 20

Přeložky zařízení pro rozvod elektřiny jsou z převážné části vyvolány stavební činností jiných fyzických či právnických osob. Zákon vymezuje podmínky provádění těchto přeložek zejména ve vztahu k vlastnictví přeložených zařízení a jejich financování. Náklady na přeložku hradí ten, který ji vyvolal - jinak by tato nákladová položka byla promítnuta do ceny elektřiny a hrazena všemi odběrateli.

K § 21

Vzhledem k rozsahu technických zařízení systémového charakteru musí nutně dojít k jejich vzájemnému styku obdobně jako s vodními toky a s vodními díly. Zákon proto stanoví povinnost vlastníkům všech stýkajících se zařízení provést vzájemně dostupná technická opatření nezbytná pro zabezpečení spolehlivosti a bezpečnosti provozu a možnosti řádné údržby všech stýkajících se zařízení. Nelze připustit, aby jeden systém negativně ovlivňoval činnost jiného systému resp. aby omezoval či znemožňoval jeho opravy a údržbu.

K § 22

Pro nezbytnost jednoznačného výkladu neoprávněného odběru elektřiny, jehož důsledkem může být kromě pokut i přerušení dodávek elektřiny, zákon vyčerpávajícím způsobem definuje jednotlivé případy tohoto stavu ve vazbě na ustanovení uvedené v obecné části, § 9. Výpočet náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem musí být přesně vymezen vyhláškou, kterou vydá ministerstvo.

K § 23

Toto ustanovení vychází z potřeby definovat dodávky plynu odběrateli pro uspokojení jeho energetických potřeb. Základní myšlenkou je povinnost připojit pokud možno každého odběratele, která vyplývá z Energetické charty ve vztahu k obvyklé praxi v členských zemích Evropského společenství. Tuto povinnost však dodavatel nemá obecně, ale pouze tehdy, nachází-li se odběratel na jím zásobovaném území a splňuje-li zejména z hlediska bezpečnosti podmínky dodavatele před připojením na jeho rozvodné zařízení.Toto právo je podmíněno bezpečnostními aspekty, proto jsou zde uvedeny vedle nezbytných povinností dodavatele i povinnosti odběratele. Je však nutno mít na zřeteli, že z důvodu zvláštního charakteru fyzikálních vlastností plynu včetně omezené skladovatelnosti a širokého spektra odběratelů, vyvstává potřeba stanovit jednotná kritéria platná na celém území státu. Základní povinnosti dodavatelů a odběratelů jsou uvedeny v zákoně. Definice plynu nezahrnuje jeho přepravu v lahvích - zákon se vztahuje pouze na podnikání s plyny, pokud jsou dopravovány či přepravovány potrubními systémy.

K § 24

Toto ustanovení je nutné pro určení pojmu plynovodní přípojka, která slouží k napojení zařízení odběratele na rozvodné plynárenské zařízení. V této souvislosti je řešena i úhrada za zřízení přípojky, její vlastnictví a povinnost zajišťovat její provoz, údržbu a opravy.

K § 25

Potřeba definovat měření dodávaného plynu je v zájmu dodavatele i odběratele. Měřící zařízení (plynoměr) je vlastnictvím dodavatele. Proto zákon stanoví povinnosti dodavatele v případě pochybnosti odběratele o správnosti údajů měření nebo případné poruchy plynoměru včetně postupu řešení takovéto situace.

K § 26

Účelem je chránit plynárenská zařízení před následky činnosti jiných fyzických či právnických osob. Těmito činnostmi jsou míněny stavební činnosti a úpravy terénu.

K § 27

Toto ustanovení nově určuje bezpečnostní pásma, která byla dosud stanovena pouze v technických normách.Účelem bezpečnostních pásem je chránit životy, zdraví a majetek osob v blízkosti plynových zařízení s ohledem na možné důsledky jejich havárií.

K § 28

Konstrukce přeložek je řešena obdobně jako u elektroenergetiky včetně zachování vlastnických vztahů.

K § 29

Neoprávněný odběr v plynárenské soustavě nejen, že poškozuje obchodní zájem dodavatele, ale může ohrozit i bezpečnost a spolehlivost provozu či dokonce i životy, zdraví a majetek osob. Zákon jednoznačně vymezuje jednotlivé případy tohoto stavu.Výpočet náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem musí být přesně vymezen vyhláškou, kterou vydá ministerstvo.

K § 30

Teplárenstvím se pro účely tohoto zákona rozumí souhrn činností spojených se zajištěním výroby tepla ve zdrojích tepla bez i s výrobou elektřiny, rozvodem tepla a úpravou jeho parametrů a s dodávkou do objektu, který má odběrné tepelné zařízení.Zákon stanoví základní náležitosti pro dodávku tepla v podstatě shodně jako je tomu u elektřiny a plynu s tím rozdílem, že měření tepla se vždy děje " na patě" objektu a to proto, že odběratelem tepla je vlastník objektu, se kterým je držitel autorizace, který teplo dodává, ve smluvním vztahu. Odběratelem tepla nemůže být konečný spotřebitel (např. uživatel bytu v činžovním domě), poněvadž jeho spotřebu tepla jak k vytápění, tak v teplé užitkové vodě nelze technicky s přijatelnou mírou přesnosti změřit. Teplo prostupuje stěnami, má schopnost akumulace, působí setrvačně a proto jej nelze exaktně pro jednoho spotřebitele (1 byt) změřit.U teplé užitkové vody je nutno vzít v úvahu skutečnost, že její trvalé zajištění z každého výtoku v domě je technicky podmíněno trvalou recirkulací, která umožňuje její trvalou užitnou hodnotu (parametry). Proto i náklady na teplo obsažené v teplé užitkové vodě, nemohou být u konečného spotřebitele exaktně změřeny, nýbrž mohou být rozúčtovány obdobně jako u vytápění dle stanovených pravidel s maximální možnou mírou spravedlivosti.Toto se netýká úplaty za vodu jako takovou, což si tento zákon ani navazující vyhláška nekladou za cíl řešit. Povinnost dodavatele zajistit dodávku tepla odběrateli, který o ni požádá, je vázána podmínkami, týkajícími se místa, způsobu a termínu připojení. Tyto podmínky jsou dány technickými možnostmi dodavatele realizovat dodávku.

K § 31

V tomto ustanovení je podrobně definována teplovodní přípojka, která je součástí zařízení pro zásobování teplem, a bezprostředně ovlivňuje spolehlivost a hospodárnost celé soustavy.

K § 32

Skutečnost, že z hlediska majetkového je odběrné tepelné zařízení součástí vytápěných objektů, kdežto konkrétní spotřeba je vázána pouze k jednotlivým částem odběrného tepelného zařízení (např. soustava radiátorů v bytech),zakládá nutnost přijetí prováděcí vyhlášky. Ta stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé užitkové vody a rozúčtování nákladů na teplo k vytápění a teplou užitkovou vodu, jimiž se budou řídit držitelé autorizace, vlastníci objektů a koneční spotřebitelé tepla. Tato pravidla se budou vztahovat na teplo zajišťované vlastníkem objektu jak u držitele autorizace, tak ve vlastním zdroji.

K § 33

Zákon zde sleduje šetření primárních zdrojů energie a tím i životního prostředí. Proto ukládá držitelům autorizace povinně vykupovat teplo z kombinované výroby tepla a elektřiny a z technologických procesů, kde se teplo získává jako vyvolaná energie. Povinnost je vázána fyzikálními zákonitostmi, které mají svůj odraz v technických podmínkách zařízení dodavatele. Výroba tepla (zdroj) a jeho odběr - dodávka odběrateli (spotřeba) jsou navzájem průběžně vázány a musí být sobě rovny, což v praxi znamená, že dodavatel může vykoupit pouze tolik tepla, kolik mu umožňuje odběr.Jestliže dodavatel vyrábí teplo v rovnocenných zdrojích, které jsou uvedeny pod písmenem a) a b), zákon dává přednost teplu levnějšímu.

K § 34

Ustanovení upravují ochranu zařízení pro rozvod tepla, jež je postavena na stejných principech jako ochrana zařízení pro rozvod elektřiny a plynu s diferencí vyvolanou specifickým charakterem teplovodů. Význam ochranného pásma spočívá v zabezpečení nerušeného provozu zařízení pro zásobování teplem a tím i plynulého zásobování teplem.

K § 35

V případech nutnosti přeložky rozvodu tepla vyvolané fyzickou či právnickou osobou je uloženo dodavateli tuto zabezpečit na základě stavebního povolení zajišťovaného zpravidla osobou, která přeložku vyvolala, ale vždy na její náklad. Přeložené zařízení přechází bezplatně do majetku dodavatele.

K § 36

Zákon specifikuje případy neoprávněného odběru tepla, které zakládají právo přerušit nebo omezit dodávky tepla držitelem autorizace obdobně jako je tomu u elektřiny a plynu. Výpočet náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem tepla stanoví ministerstvo vyhláškou.

K § 37

Tato část je opět společná pro všechna tři energetická odvětví. V řízení podle tohoto zákona se postupuje podle správního řádu, i když některá ustanovení obsahují odchylnou úpravu. Přechodná ustanovení umožňují dosavadním podnikatelům vykonávat činnost podle dosavadních předpisů ještě jeden rok. V této lhůtě však musí požádat o udělení autorizace podle tohoto zákona, chtějí-li v podnikání pokračovat.Je zde pamatováno také na situace, kdy zásobování obyvatelstva energií nemohou podnikatelé podnikající podle dosavadních právních předpisů do 1 roku od účinnosti zákona o své vůli přerušit bez souhlasu ministerstva, které pak může takovou situaci řešit uložením povinnosti veřejné služby.

K § 38

Zákonem se ruší všechny zastaralé právní předpisy, které nová právní úprava nahrazuje.

K § 39

Účinnost se předpokládá k 1. 1. 1995.