Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Zákon České národní rady č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění zákona č. 162/1993 Sb., se doplňuje takto:
V § 14 se připojuje odstavec 4, který zní:
"(4) Zákaz lovu zvířat pomocí sítí se vztahuje na lov savců jen tehdy, pokud jsou následně zabíjeni ve velkém měřítku nebo zabíjeni bez výběru."
Tento zákon nabývá účinnosti dnem . 1994.
Usnesením vlády z 11. 8. 1993 č. 441 byl odsouhlasen přístup České republiky k t.zv. Bernské konvenci-Úmluvě o ochraně evropské fauny a flory a přírodních stanovišť. V příloze IV této úmluvy jsou uvedeny zakázané prostředky a způsoby zabíjení, odchytu a jiných forem využívání rozděleny pro ptáky a savce. U savců není pak zákaz odchytu do sítí bezvýjimečný. Zákon č. 246/1991 Sb. vtělil v předstihu tyto zákazy do českého právního řádu tak, že odchyt savců do sítí zakázal absolutně. Znemožnil tak dosavadní provádění odchytu zajíců.
Návrhem na doplnění zákona se tedy sleduje uvést zakázané způsoby lovu do souladu s Bernskou konvencí a nezpřísňovat tak nad její požadavky předpisy o myslivosti /úplné znění zákona o myslivosti bylo vyhlášeno pod č. 512/1992 Sb./, která je v České republice na vysoké profesionální úrovni a jako taková je uznávána v zahraničí. Text doplňku zákona používá formulace výjimky Bernské konvence k chytání savců do sítí.
Zákonným zákazem lovu do sítí se jistě nesledovalo znemožnění odchytu zajíců, které je prováděno vždy jen k t.zv. zazvěřování a nikdy k zabíjení. Při zazvěřování se odchyceni zajíci vypouštějí do jiných honiteb pro doplnění genofondu, zachování stavů nebo stabilizaci populace určitého druhu zvěře. Pokusy ukázaly, že zatím je umělý odchov zajíce prakticky neproveditelný a i pro něj by nakonec bylo nutno zvěř odchytávat.
Zajíci se odchytávají do třířadých sítí s různými velikostmi ok, kde chycený zajíc visí několik vteřin, než jej obsluha sítě vyjme a přemístí do bedničky. Odchyt je prováděn pod veterinárním dohledem, zajíci se vyšetřují, značkují a je pro ně vystavováno veterinární osvědčení. Při odchytu jsou tedy přítomny orgány, kterým je svěřen dozor nad dodržováním zákona na ochranu zvířat proti týrání. Není znám jiný technologický způsob, který by byl z hlediska této ochrany výhodnější. Stavění plotů a nahánění zajíců do zúženého prostoru by přineslo daleko vyšší možnost poranění zvěře a především její stres. Immobilizace narkotizační střelou nemůže u tak malého zvířete vyloučit zásah mimo svalovinu.
Okresní úřady schvalují každoročně počet zvěře určené k lovu a to rozděleně na odstřel a odchyt pro danou honitbu; v dalších honitbách pak počet zvěře, kterou lze v ní nově vypustit /zazvěřování/. Tam, kde je provedeno zazvěřování některého druhu zvěře, není samozřejmě po určitou dobu povolován jeho lov.
Po vykrytí požadavků na zazvěřování v tuzemsku bylo v minulých letech vyváženo pro zazvěřování v cizině, především do Francie a Italie, ročně cca 10 tis. ks zajíců v ceně 2.500 Kč/ks.
Ústřední komise na
ochranu zvířat proti týrání
zřízená podle zákona č. 246/1992
Sb. zaujala při jednání dne 15. 11. 1993
stanovisko, že dosud prováděný odchyt
zajíců nelze považovat za týrání
zvířat. Ministerstvo životního prostředí
z hlediska ochrany přírody, resp. přístupu
České republiky k Bernské konvenci nemá
námitek proti provádění odchytu zajíců
do sítí. Ministerstvo zemědělství
poukázalo na to, že v jeho návrhu zákona
na ochranu zvířat proti týrání
zákaz odchytu zajíců nebyl obsažen.