Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ve smyslu § 90 odst. 2 zákona ČNR č. 35/ 989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám poslancům následující otázku poslance Jiřího Šolera na předsedu vlády Václava Klause. Otázka je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pane premiére,

je již zvykem v této zemi, že se snaží místo tvorby vlastní politické koncepce přichýlit k nějakému tomu dubisku, které by ji ochránilo. Bohužel později se často takové dubisko promění v nepříjemnou dubinu, která nás po vlastním zhroucením táhne za sebou někam do propasti. Obávám se, že v současnosti by podobnou úlohu mohl sehrát Mezinárodní měnový fond (MMF) a Světová banka (SB).

Už jednou jsem se přiznal, že nepatřím k pravidelným čtenářům světového tisku. Snažím se to napravit alespoň tím, že pokud najdu někde zajímavý odkaz, snažím se najit původní pramen. A jedním ze zdrojů takových podnětů jsou články prof. Milana Zeleného v časopise Republika.

Těšil jsem se, že si zopakuji loňský výstup ve věci nedůstojné reklamy, tentokrát v listu "New York Times". Bohužel Praha se stává provinciálním městem a podařilo se mi sehnat pouze nedělní čísla. Moji naději zachránila zmínka o jiném článku z tohoto listu v Republice č. 23 tr. (Příloha 1). Tento článek naštěstí vyšel v neděli, a tak jsem byl v americkém kulturním středisku úspěšný (příloha číslo 2 a 3).

V článku Jeffrey Sachse, bývalého velkého zastánce MMF, SB a šokových terapií, nejsou na adresu zmíněných institucí předkládány zrovna nejlepší reference a potvrzují moje výše uvedené obavy. Kromě toho mne nepříjemně zaujalo velmocenské pojetí americké politiky prezentované v článku, která se snaží manipulací veřejného mínění v cizím státě dosadit na vedoucí místa svoje exponenty bez ohledu na jeho národní zájmy a obecně uznávané morální principy. Obávám se, že současné traumatické vedení našeho státu vzniklo na základě podobné manipulace. Politika, která podporuje rozpouštění parlamentu pomocí tanků čí vojenské puče typu Grenady může podporovat i jiné zločiny proti lidskosti a jejich pachatele dosazovat do čela států. Žádného Pinocheta náš lid nepotřebuje. A je věcí naší vlády a parlamentu, aby nás od podobných manipulací ochránily.

Jeffrey Sachs charakterizuje MMF jako arogantní monopolní organizaci, která není v současnosti s to zvládnout jakékoliv kompetence a která dotlačila Rusko na okraj propasti. Obávám se, že propasti bývají hluboké a pád na jejich dno se obvykle neobejde bez následků; ode dna se padající většinou neodrazí, ale prostě se rozplácne či rozbije. Nemluvě o tom, že některé propastí jsou prý bezedné. Takový osud bych české ekonomice nepřál.

RNDr. Jiří Šoler CSc., poslanec Parlamentu České republiky

Elišky Přemyslovny 393, 156 00 Praha - Zbraslav,

tel: (02) 401 00 96, e-mail: soler@psp.cz

V odpovědi prosím uveďte číslo jednací 030/9494

Vážený pan premiér

doc. ing. Václav Klaus CSc.

předseda vlády ČR

Motto: V každém případě je nutný systém mnoha stran, aby nevznikaly dlouhé experimenty. Jestliže pět let nějaká strana, která začala vládnout, zkusí utratit prostředky a rozptylovat je po celém světě, - prohrává nejbližší volby a tento experiment končí

Pravda, ona propast je básnická licence špatného překladatele; podle ilustraci má autor na mysli spíše okraj útesu. Ale tam mne bohužel nenapadají tak pěkné metafory.

Táži se Vás, zda orientace naší ekonomiky na tyto dubové třísky na hladině světové ekonomiky je nadále vhodná a zda by nestálo za to, aby nějaký Velký Kormidelník pootočil kormidlem v nějakém nadějnějším kurse.

S pozdravem

Poznámky:

Přílohy:

1) Milan Zelený, MMF: Instituce v šokové terapii, Republika č. 23 (1994).

2) Jeffrey Sachs, The Reformers' Tragedy. The New York Times z 23. ledna 1994, sekce 4, strana 17.

3) Vlastní překlad tohoto článku. Určen zejména pro ostatní poslance neznalé angličtiny.

Stará komunistická garda znovu potvrdila svou politickou dominaci v Rusku. Rezignace dvou klíčových reformistů, Jegora T. Gajdara a Borise G. Fjodorova z Jelcinova kabinetu minulý týden nebyla pouze chybou Clintonovy administrativy, která radostně přijala závazek presidenta Jelcina k reformám, ale závažné zastavení Ruska při pohybu k demokracii. Západní vlády budou muset nejspíše zaplatit mnohem více na své vojenské rozpočty než by zaplatily při přímé pomoci Rusku.

Většina lidí ze západu nikdy nepochopila suchá fakta o politickém životě v Rusku. Zatímco intelektuálové debatovali o relativních přednostech šokové terapie proti gradualismu (postupnému přechodu), reálné výsledky jsou mnohem jednodušší. Budou reformátoři mít politickou sílu a západní finanční podporu k provádění citlivé a konzistentní finanční politiky, nebo budou dělat problémy a podplácet komunistickou opozicí?

V průběhu dvou let reformátoři v Moskvě volali po síle zatímco západní vlády jim slibovaly pomoc velkého rozsahu. Reformátoři by nemohli vyhrát bez naší pomoci, ale pomoc nikdy nepřišla, a oni zaplatili ztrátou v prosincových volbách.

Spojené státy a jejich spojenci přenesli realizaci svých záruk Rusku na Mezinárodní měnový fond a Světovou banku, zejména protože tyto instituce mohou poskytnout půjčky a nevyžadují parlamentní a kongresovou autorizaci. Zatímco MMF a Světová banka pyšně vytváří falešné zdání vedoucího postavení v západní pomoci, privátní bankéři neposkytli žádné podstatné množství svých peněz pro riziko v nestabilním Rusku.

Z přibližně 17 miliard dolarů které měly MMF a Světová banka půjčit Rusům v roce 1993, pouze 2 miliardy dolarů byly vydány. To snad měla být opatrná bankovní praxe, ale byla to odstrašující politika zahraniční pomoci - a nejhorší zahraniční politika.

Co je ale nejhorší je, že tyto instituce udělaly chybu v prostřednictvím technického vlivu na situaci v Rusku. Nebylo pouze značně nebezpečné zastavit přísun podpory; ale byl to projev nedostatku porozumění tomu co mají dělat.

Neodkladné akce finanční obnovy byly podle obecného názoru komplexní, ale jejich hrubé obrysy by měly být jasné. Michal Gorbačov a komunistický režim zanechali Rusko ve finančních těžkostech s deficitem rozpočtu více než 20 procent hrubého národního produktu, který byl placen tisknutím peněz; divoký a korumpující tok subvencovaných půjček z ústřední banky do státních podniků; nezaplatitelný zahraniční dluh a vyčerpaná rezerva tvrdých valut.

Hlavním cílem finanční politiky by mělo být snížení deficitu; tok nového vládního dluhu na domácí trh aby byl vyrovnán deficit bez tisku nových peněz; zmímění toku laciných vládních půjček do průmyslu ve státním vlastnictví a zajištění oddělené ruské měny aby Rusko mohlo provádět finanční politiku nezávisle na svých sousedech. Současně měly být poskytnuty mezinárodní záruky a půjčky, které by pomohly vládě platit její závazky.

¹ Jeffrey Sachs, profesor mezinárodního obchodu na Harvardské univerzitě resignoval v pátek (tj. 21: ledna 1991, pozn. překladatele) na funkci ekonomické poradce presidenta Borise Jelcina.

Všechny tyto akce byly neodkladné a měly být provedeny odpovídajícím způsobem. Každé ze souhrnu opatření bylo nezbytné k podpoře ostatních. Kritici mohou posměšně hovořit o souhrnu šokové terapie, ale tato opatření jsou důležité nápravné prostředky proti finančnímu kolapsu a mají svůj historický původ v záchraně amerických financí Alexandrem Hamiltonem v roce 1790, řešení německé výmarské hyperinflace Hjalmara Schachta v roce 1923 a vytvoření demokratická tržní ekonomiky v Německu Ludwigem Erhartem po druhé světové válce. Ve všech případech vnější pomoc byla kritická.

MMF bídně selhal při radách skupině 7 zemí a Jelcinově administrativě ve věci finanční obnovy Ruska. Odradil Rusko od rychlého zavedení odděleně národní měny. Během dvou let snížil potřebu a schopnost Ruska vydat domácí obligace a soustředil své snahy na tlak na Rusy udělat politicky nemožnými škrty v rozpočtovém deficitu.

Radil Rusku proti stabilizaci kursu rublu a zablokoval fond na stabilisaci rublu k podpoře této politiky. Ale zejména nikdy nepotvrdil nezbytnost mobilisace mezinárodní pomoci k zmímění deficitu ruského rozpočtu.

Důrazná rada MFF byla snížení deficitu, ne nalezení přijatelné a neinflační cesty k financováni jeho části. Světová banka udělala chybu ve svém nejdůležitějším úkolu: pomoci financovat nutně potřebné sociální služby.

Proč byl MFF tak pošetilý? Z prostého důvodu. Během posledních 50 let byl téměř tak tajnůstkářský a monopolistický jako Ústřední výbor komunistické strany. Všechny dokumenty MFF týkající se půjček Rusku jsou tajné. Jediné informace které MFF publikuje jsou obecná ekonomická fakta a ne své specifické rady a doporučení. MFF je chráněn před nezávislou profesionální kontrolou a před odpovědností. Sám a jediný určuje zda západní finanční pomoc bude poskytnuta. Jako každý dlouhotrvající monopol, MFF se stal arogantní, sebe chránící a nedbalou institucí.

A když cokoli v programu MFF jde špatně, pokladna USA a ostatních 7 vlád se točí (draw the wagons) kolem MFF. Západní vlády musí pochopit, že je jedna věc bránit základní a zdravé principy zastávané MFF - rozpočtová disciplína, zodpovědná měnová politika, volný trh - a jiná věc je odstranění nedostatků organizačně technické práce a jeho neochota poskytnout půjčky v naléhavých případech.

Reformátoři mohou ale nemusí dostat v Rusku jinou šanci. Nyní, když,již nevedou klíčová ministerstva, je toho málo co USA mohou udělat. Budeme muset čekat, jak se politika nové vlády vyvine, ale nemá pro Clintonovu administrativu velký smysl poskytnou ekonomickou pomoc velkého rozsahu dokud reformátoři nezískají opět moc. (V každém případě, důvěryhodnost naší pomoci je na nejnižší úrovni).

Jestliže reformy nějak pokračují, ta nejhorší odpověď naší strany je poslat nereformovanou MFF zpět do bitvy. Výkonný ředitel MFF, Michel Camdessus, by měl přijmout plnou zodpovědnost za tento debakl a odstoupit. MFF potřebuje do čela nový management a nový směr své činnosti založený na nejlepších praktikách finanční stabilizace, přiměřeném riziku při půjčování peněz a otevření profesionální kontrole.

Nejlepší co můžeme udělat,je příprava pro novou příležitost k podpoře reforem než se Rusko stane novou hrozbou samo sobě i zbytku světa.