Parlament České republiky se usnesl na tomto ústavním zákoně:
Na území České republiky se vytvářejí tyto vyšší územní samosprávné celky:
1. Pražský, vymezený územím hlavního města Prahy a územím okresů Praha-východ a Praha-západ;
2. Kladenský, vymezený územím okresů Kladno, Beroun, Příbram a Rakovník;
3. Mladoboleslavský, vymezený územím okresů Mladá Boleslav a Mělník;
4. Kolínský, vymezený územím okresů Kolín, Benešov, Kutná Hora a Nymburk;
5. Budějovický, vymezený územím okresů České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor;
6. Plzeňský, vymezený územím okresů Domažlice, Klatovy, Plzeň-město, Plzeň-jih, Plzeň-sever, Rokycany a Tachov;
7. Karlovarský, vymezený územím okresů Cheb, Karlovy Vary a Sokolov;
8. Ústecký, vymezený územím okresů Děčín, Chomutov, Litoměřice, Louny, Most, Teplice a Ústí nad Labem;
9. Liberecký, vymezený územím okresů Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec a Semily;
10. Královéhradecký, vymezený územím okresů Hradec Králové, Jičín, Náchod, Rychnov nad Kněžnou a Trutnov;
11. Pardubický, vymezený územím okresů Chrudim, Pardubice, Svitavy a Ústí nad Orlicí;
12. Jihlavský, vymezený územím okresů Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov, Třebíč a Žďár nad Sázavou;
13. Brněnský, vymezený územím okresů Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Prostějov, Vyškov a Znojmo;
14. Opavský, vymezený územím okresů Opava, Bruntál, Jeseník (bude vytvořen nový okres Jeseník z části dosavadního okresu Šumperk s tím, že ostatní část okresu Šumperk bude součástí Olomouckého vyššího územního samosprávného celku);
15. Olomoucký, vymezený územím okresů Olomouc, Přerov a Šumperk;
16. Ostravský, vymezený územím okresů Frýdek-Místek, Karviná, Nový Jičín a Ostrava-město;
17. Zlínský, vymezený územím okresů Hodonín, Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín.
Hranice vyšších územních samosprávných celků lze měnit pouze zákonem. Zvláštní zákon stanoví, kdy ke změně hranic vyššího územního samosprávného celku může dojít na základě místního referenda v hraniční obci, popřípadě ve skupině hraničních obcí, o začlenění se k určitému vyššímu územnímu samosprávnému celku.
(1) O tom, zda vyšší územní samosprávný celek ponese název země nebo kraj, rozhoduje zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku zvolené v prvních volbách do zastupitelstva vyššího územního samosprávného celku na svém prvním zasedání. Zastupitelstvo současně rozhodne i o sídle vyššího územního samosprávného celku.
(2) Nerozhodne-li zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku o jeho názvu a sídle na svém prvním zasedání, stanoví je Parlament České republiky.
Územím hlavního města Prahy se rozumí jeho území ke dni přijetí tohoto ústavního zákona Parlamentem České republiky. Územím okresu se rozumí jeho území ke dni přijetí tohoto ústavního zákona Parlamentem České republiky.
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem zvolení členů zastupitelstev vyšších územních samosprávných celků.
V Praze dne 30. června 1994
k návrhu ústavního zákona o vytvoření vyšších územních
Obecná část
Ústavní zákon o vytvoření vyšších územních samosprávných celků je jednou ze základních právních norem podmiňujících pokračování reformy územní správy v České republice. Tato reforma byla zahájena po listopadu 1989 zejména zrušením soustavy národních výborů, konstituováním obecní samosprávy a vytvořením okresních úřadů jako orgánů státní správy se všeobecnou působností.
Vláda České republiky, která vzešla z voleb konaných v roce 1992, ve svém Programovém prohlášení vyhlásila jako jeden ze svých úkolů reformu státní správy a její decentralizaci. Zavázala se dbát na to, aby se v prostoru jí vymezeném více než dosud uplatnila regionální i místní správa. Základnímu demokratickému požadavku, tj. přenesení rozhodovací pravomoci a odpovědnosti co nejblíže občanovi, by mělo odpovídat i územní uspořádání státu.
Ústava České republiky v čl. 99 stanoví, že Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky. Vyššími územními samosprávnými celky jsou země nebo kraje. V čl. 8 Ústavy se zaručuje těmto samosprávným územním celkům samospráva.
Předkládaný návrh realizuje čl. 100 odst. 3 Ústavy České republiky, podle kterého vytvořit nebo zrušit vyšší územní samosprávný celek lze jen ústavním zákonem. Stanoví počet vyšších územních samosprávných celků, vymezuje jejich území a stanoví podmínky pro změnu hranic tohoto území. Rovněž stanoví podmínky pro určení názvu a sídla vyšších územních samosprávných celků.
Návrh zásad ústavního zákona byl schválen vládou usnesením č. 739 z 22.prosince 1993 a byl projednán ve výborech Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Předkládaný návrh ústavního zákona byl vypracován s přihlédnutím k připomínkám jednotlivých poslaneckých výborů.
Oproti znění zásad ústavního zákona návrh neupravuje otázku změny hranic okresu, kterou nedochází ke změně hranic vyššího územního samosprávného celku. Tím není dotčena možnost změny hranic uvnitř vyššího územního samosprávného celku podle platných právních předpisů. Ústavní úprava zároveň otevírá možnost změny hranic vyššího územního samosprávného celku vyplývající z potřeb obcí a to tím, že odkazuje na zvláštní zákon, kterým se hraničním obcím, popřípadě skupinám těchto obcí, umožňuje cestou referenda projevit vůli být součástí toho či onoho vyššího územního samosprávného celku. Návrh předpokládá v tomto směru změnu zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), která by měla předcházet účinnosti tohoto navrhovaného ústavního zákona.
Vymezení území hranic okresů navrhovaným ústavním zákonem má význam pouze pro vznik vyšších územních samosprávných celků podle tohoto ústavního zákona. Vzhledem k tomu, že současné územní členění státu podle zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, neodpovídá již stávajícím potřebám těchto územních článků, vláda je rozhodnuta provést do účinnosti navrhovaného ústavního zákona novelu citovaného zákona a jinak upravit územní členění státu v hranicích okresů podle potřeb a požadavků obcí a okresů. Takto vytvořený stav se stane základem pro vytvoření vyšších územních samosprávných celků s tím, že se nadále předpokládá relativní stabilnost vytvořeného územního členění po delší dobu.
Návrh rovněž neobsahuje ustanovení, podle něhož vyšší územní samosprávné celky vykonávají samosprávnou působnost svými zastupitelstvy zvolenými podle zvláštního zákona. Tyto otázky jsou řešeny obecně v Ústavě (čl. 101 odst. 2) a budou předmětem zvláštní právní úpravy; proto jejich zakotvení v tomto ústavním zákoně je nadbytečné. Návrh zásad ústavního zákona o působnosti vyšších územních samosprávných celků byl předložen vládou Parlamentu 29.dubna 1994.
Na základě připomínky výborů Poslanecké sněmovny se navrhuje, aby v případě, že zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku nerozhodne o jeho názvu nebo sídle ve stanovené lhůtě, rozhodl v této věci Parlament (nikoli vláda).
K jednotlivým ustanovením
Článek č. 1
Navrhuje se vytvořit 17 vyšších územních samosprávných celků na území České republiky (viz příloha). Území hl.m. Prahy tvoří podle návrhu samostatný vyšší územní samosprávný celek vymezený územím hlavního města Prahy a územím okresů Praha-východ a Praha-západ. Okresy dnešního Středočeského kraje budou tvořit 3 samostatné územní samosprávné celky a to Mladoboleslavský, Kladenský a Kolínský.
Návrh je výsledkem posouzení souboru kritérií a jejich vzájemných vazeb. Váha jednotlivých kritérií byla přitom posuzována diferencovaně ve vztahu k příslušnému vymezovanému území. Směrodatným hlediskem při formulování a volbě kritérií pro vytvoření vyšších územních samosprávných celků byla "přirozenost" těchto celků, jejich relativně integrované vztahové uzavřenosti, která se zobrazuje v přirozeném střediskovém působení největších měst.
Jako základní kritéria pro vymezení vyšších územních samosprávných celků byla zvažována:
- kvantifikovatelná kritéria, resp. kritéria představující takové vztahy, které lze jednoznačně popsat a sledovat (počet obyvatel, dojížďka do zaměstnání, dojížďka za veřejnými službami, migrace apod.),
- regionální význam, tj. posouzení významnosti jednotlivých středisek osídlení, a to na základě souhrnného zhodnocení shora uváděných kvantifikovatelných kritérií,
- fyzickogeografické charakteristiky území (konfigurace terénu, vodní toky apod.),
- existující sociální vztahy v území v jejich historicky podmíněné kulturní a sociální souvislosti s určitými centry osídlení a respektování těchto přirozeně vzniklých kulturních a společenských center v území,
- kritérium politické, dané požadavkem snížení nebezpečí dualismu.
Územní obvody jednotlivých vyšších územních samosprávných celků byly definovány na základě existujících okresů vytvořených zákonem č. 36/1960 Sb., o územním členění státu.
Použití shora uvedených kritérií ukázalo, že nejvhodnějším řešením je vytvoření 17 vyšších územních samosprávných celků.
Zároveň s vymezením území se v tomto článku stanoví zeměpisný název těchto vyšších územních samosprávných celků se snahou předejít nevhodným označením, příp. opakování téhož názvu u několika vyšších územních samosprávných celků.
Článek č. 2
Ústava stanoví, že vytvoření a zrušení vyšších územních samosprávných celků se provede ústavním zákonem. Ústava však neřeší pravidla pro úpravu, resp. změnu hranic těchto územních samosprávných celků. Z tohoto důvodu předložený návrh ústavního zákona stanoví, že změny hranic vyšších územních samosprávných celků lze provést jen zákonem. Zároveň úprava otevírá možnost provést drobnější změny hranic prostřednictvím referenda hraničních obcí a skupin těchto obcí, tj. jimž projeví občané těchto územních samosprávných společenství vůli být součástí toho či onoho vyššího územního samosprávného celku.
Článek č. 3
Podle tohoto ustanovení zastupitelstva jednotlivých vyšších územních samosprávných celků vymezených v čl. 1 rozhodnou o tom, zda se tyto územní samosprávné celky budou nazývat země nebo kraj.
V článku se upřesňuje, kdy má být rozhodnuto o názvu vyššího územního samosprávného celku a jeho sídle. Obě otázky musí rozhodnout zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku na svém prvním zasedání, po prvních volbách do vyššího územního samosprávného celku.
Název a sídlo vyššího územního samosprávného celku je jedním z důležitých předpokladů fungování vyšších územních samosprávných celků. V případě, že zastupitelstvo zvolené v prvních volbách do vyššího územního samosprávného celku nerozhodne o názvu a sídle vyššího územního samosprávného celku na svém prvním zasedání, rozhodne v této věci Parlament.
Článek č. 4
Úprava vychází jen z účelu vázaného na vznik vyšších územních samosprávných celků. Tím se nedotýká možnosti změn hranic okresů uvnitř vyšších územních samosprávných celků. Zároveň dovoluje, a v souladu s tím je formulována vůle vlády, aby do dne přijatí tohoto ústavního zákona mohlo dojít ke změně hranic dosavadních okresů, tj. aby v okamžiku nabytí platnosti tohoto ústavního zákona byly hranice vyšších územních samosprávných celků jasně definovány. Vláda projevuje vůli provést potřebnou novelizaci zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, popř. v rámci své působnosti změnit pouze hranice stávajících okresů.
Článek č. 5
Znění článku
vychází z toho, že je potřeba zajistit,
aby se výkonu samosprávné působnosti
vyšších územních samosprávných
celků ujaly výhradně orgány k tomu
účelu zvolené.
