Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

o zpravodajských službách České republiky

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

(1) Tento zákon upravuje zejména postavení, působnost, koordinaci, spolupráci a kontrolu zpravodajských služeb České republiky (dále jen "zpravodajské služby"), ukládání úkolů zpravodajským službám, podávání zpráv těmito službami a poskytování informací zpravodajským službám.

(2) Používání specifických prostředků, získávání informací a vedení evidencí obsahujících údaje o osobách Bezpečnostní informační službou a Vojenským obranným zpravodajstvím, jakož i postavení příslušníků zpravodajských služeb a jejich služební poměry, upravují zvláštní zákony. [Např. zákon č. ... /1994 Sb., o činnosti Bezpečnostní informační služby, postavení a služebním poměru jejích příslušníků, zákon č. 67/1992 Sb., o Vojenském obranném zpravodajství.]

Zpravodajské služby jsou státní orgány pro získávání, shromažďování a vyhodnocování informací (dále jen "zabezpečování informací") důležitých pro ochranu ústavního zřízení, významných ekonomických zájmů, bezpečnost a obranu České republiky.

Zpravodajské služby a jejich postavení

V České republice působí tyto zpravodajské služby

a) Bezpečnostní informační služba, jejíž příjmy a výdaje tvoří samostatnou kapitolu státního rozpočtu,

b) Úřad pro zahraniční styky a informace, jehož rozpočet je součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra,

c) Vojenské zpravodajství, jako součást Ministerstva obrany, tvořené Vojenským obranným zpravodajstvím a Vojenskou zpravodajskou službou. [§ 16 odst. 2 písm. e) zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, ve znění pozdějších předpisů.]

(1) V čele zpravodajských služeb stojí ředitelé.

(2) Ředitele Bezpečnostní informační služby jmenuje a odvolává vláda. Z výkonu své funkce je ředitel Bezpečnostní informační služby odpovědný vládě.

(3) Ředitele Úřadu pro zahraniční styky a informace jmenuje a odvolává ministr vnitra se souhlasem vlády. Z výkonu své funkce je ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace odpovědný ministru vnitra.

(4) Ředitele Vojenského zpravodajství jmenuje a odvolává ministr obrany se souhlasem vlády. Z výkonu své funkce je ředitel Vojenského zpravodajství odpovědný ministru obrany.

Působnost zpravodajských služeb

(1) Bezpečnostní informační služba zabezpečuje informace

a) o záměrech a činnostech namířených proti demokratickým základům, svrchovanosti a územní celistvosti České republiky,

b) o zpravodajských službách cizí moci,

c) o činnostech ohrožujících státní a služební tajemství, d) o činnostech, jejichž důsledky mohou ohrozit bezpečnost nebo významné ekonomické zájmy České republiky,

e) týkající se organizovaného terorismu.

(2) Úřad pro zahraniční styky a informace zabezpečuje informace mající původ v zahraničí, důležité pro bezpečnost a ochranu zahraničně politických zájmů České republiky.

(3) Vojenské zpravodajství zabezpečuje informace

a) o záměrech a činnostech představujících vojenské ohrožení České republiky,

b) o zpravodajských službách cizí moci v oblasti obrany,

c) o záměrech a činnostech namířených proti zabezpečování obrany České republiky, [§ 16 odst. 2 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, ve znění pozdějších předpisů.]

d) o činnostech ohrožujících státní a služební tajemství v oblasti obrany České republiky.

(4) Zpravodajské služby plní další úkoly, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána.

Vnitřní organizace zpravodajských služeb

Vymezení vnitřní organizace zpravodajských služeb a bližší vymezení jejich činnosti upraví statuty. Statuty zpravodajských služeb schvaluje vláda.

Koordinace činnosti zpravodajských služeb

Činnost zpravodajských služeb koordinuje vláda.

Podávání zpráv zpravodajskými službami a ukládání úkolů zpravodajským službám

(1) Zpravodajské služby podávají vládě a prezidentu republiky jednou za rok zprávy o své činnosti.

(2) Zpravodajské služby předávají prezidentu republiky, předsedovi vlády a příslušným členům vlády, v případech zjištění, která nesnesou odkladu, informace bezprostředně.

(3) Zpravodajské služby předávají státním orgánům a policejním orgánům informace o zjištěních, která náleží do oboru jejich působnosti; to neplatí, jestliže by poskytnutí ohrozilo důležitý zájem sledovaný příslušnou zpravodajskou službou.

(4) Vláda a prezident republiky mohou ukládat zpravodajským službám úkoly v mezích působnosti těchto služeb. Prezident republiky ukládá zpravodajským službám úkoly prostřednictvím vlády.

(5) Podávání zpráv, předávání informací a ukládání úkolů podle odstavců 1 až 4 se u Bezpečnostní informační služby uskutečňuje prostřednictvím ředitele této služby a u Úřadu pro zahraniční styky a informace a Vojenského zpravodajství prostřednictvím příslušných ministrů.

Spolupráce zpravodajských služeb

Zpravodajské služby navzájem spolupracují na základě dohod uzavíraných s vědomím vlády.

Spolupráci se zpravodajskými službami cizí moci mohou zpravodajské služby uskutečňovat pouze se souhlasem vlády.

Poskytování informací zpravodajským službám

V rámci své působnosti mohou zpravodajské služby žádat od orgánů veřejné správy nezbytnou pomoc a informace uchovávané těmito orgány v souvislosti s plněním úkolů státní správy.

Kontrola zpravodajských služeb

Činnost zpravodajských služeb podle tohoto zákona podléhá kontrole vlády.

(1) Poslanecká sněmovna je o činnosti zpravodajských služeb informována vládou prostřednictvím svého orgánu pro zpravodajské služby, který k tomu účelu zřídí.

(2) Počet členů orgánu pro zpravodajské služby určí Poslanecká sněmovna. Členem orgánu pro zpravodajské služby může být jen poslanec Poslanecké sněmovny.

(3) Pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se na volbu členů a jednání orgánu pro zpravodajské služby přiměřeně ustanovení upravující volbu a jednání výborů Poslanecké sněmovny. [Zákon č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, ve znění pozdějších předpisů.]

Vláda informuje orgán pro zpravodajské služby jednou ročně obecně o činnosti zpravodajských služeb a dále vždy při získání informací důležitých pro ochranu ústavního zřízení, významných ekonomických zájmů, bezpečnost a obranu České republiky.

(1) Jednání orgánu pro zpravodajské služby mohou být přítomni pouze jeho členové, pokud tento orgán nerozhodne jinak.

(2) Členové orgánu pro zpravodajské služby a další osoby, které se zúčastní jednání tohoto orgánu, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvědí při výkonu své funkce nebo při účasti na jednání orgánu pro zpravodajské služby.

(3) Členové orgánu pro zpravodajské služby a další osoby, které se zúčastní jednání tohoto orgánu, mohou být zbaveni povinnosti zachovávat mlčenlivost pouze usnesením Poslanecké sněmovny.

(4) Ustanovením odstavců 2 a 3 nejsou dotčeny předpisy o ochraně státního tajemství. [Zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, ve znění pozdějších předpisů.]

Působnost státních orgánů ke kontrole plnění úkolů hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu podle zvláštních právních předpisů není ustanoveními § 12 až 15 tohoto zákona dotčena [Např. zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění zákona č. 331/1993 Sb., zákon č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů.].

Ministr vnitra může povolat příslušníky Policie České republiky k plnění úkolů v Úřadu pro zahraniční styky a informace.

(1) Jestliže je to nezbytné pro plnění úkolů v působnosti Úřadu pro zahraniční styky a informace a Vojenské zpravodajské služby, mohou tyto zpravodajské služby pro ochranu činností, které konají na území České republiky, používat sledování osob a věcí, krycí doklady, nástrahovou a zabezpečovací techniku a využívat osob jednajících v jejich prospěch.

(2) Krycími doklady se pro účely tohoto zákona rozumějí listiny a předměty sloužící k utajení skutečné totožnosti osoby. Krycími doklady nesmí být průkazy ústavních činitelů.

(3) Úřadu pro zahraniční styky a informace vydává krycí doklady Ministerstvo vnitra, Vojenské zpravodajské službě vydává krycí doklady Bezpečnostní informační služba.

(1) Úřad pro zahraniční styky a informace a Vojenská zpravodajská služba jsou oprávněny vést evidence, které obsahují osobní údaje, jestliže je to nezbytné pro plnění úkolů v jejich působnosti.

(2) Informace o vedení evidencí obsahujících osobní údaje a informace z těchto evidencí zpravodajské služby uvedené v odstavci 1 osobám nesdělují.

Opatření k utajení činnosti

Jestliže je to nutné k utajení jejich činnosti, mohou zpravodajské služby a jejich příslušníci používat zvláštní způsoby vykazování údajů při hospodaření s prostředky státního rozpočtu včetně devizového hospodaření, přiznávání daně z příjmů, vykazování pojistného všeobecného zdravotního pojištění a pojistného na sociální zabezpeční a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Tento zvláštní způsob vykazování údajů stanoví vláda nařízením.

Zrušují se § 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7 a § 22 a 23 zákona č. 67/1992 Sb., o Vojenském obranném zpravodajství.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 30. července 1994.

Obecná část

Platná právní regulace bezpečnostního zpravodajství České republiky vykazuje zřejmé znaky nedostatečnosti.

Zákon č. 527/1992 Sb., o Bezpečnostní informační službě České republiky, pozbývá účinnosti k 31. červenci 1994. Zákon č. 67/1992 Sb., o Vojenském obranném zpravodajství, upravuje pouze část vojenské zpravodajské aktivity, tzv. kontrarozvědného charakteru a nezahrnuje úpravu zahraniční zpravodajské činnosti (Vojenská zpravodajská služba). Zákon o Vojenském obranném zpravodajství vychází z federálního kontextu institucí a vztahů, ve kterých vznikl. Úřad pro zahraniční styky a informace ministerstva vnitra není dosud zřízen zákonem.

Současná úprava odpovědnosti státních orgánů za činnost zpravodajských služeb, způsobu úkolování a kontroly těchto služeb se u jednotlivých zpravodajských subjektů značně liší.

Uvedený stav nedostatečnosti právní úpravy vede v důsledku k nepřehlednosti zpravodajského systému České republiky, k problémům v řízení, dělbě působnosti a v koordinaci činnosti zpravodajských služeb. Z legislativního hlediska je nežádoucí rovněž absence právní úpravy zpravodajských služeb pro zahraniční zpravodajství.

Předložený návrh zákona o zpravodajských službách předpokládá zejména

a) vymezit rozsah struktury bezpečnostního zpravodajství České republiky uzavřeným počtem třech zpravodajských služeb (Bezpečnostní informační služba, Úřad pro zahraniční styky a informace a Vojenské zpravodajství),

b) konstituovat zpravodajské služby jako informační servis výkonné moci, tzn. především vlády, která je plně odpovědná za bezpečnost České republiky. Jestliže je vláda, jako vrcholný orgán výkonné moci, nositelem odpovědnosti, musí být vybavena pravomocí řídit zpravodajský systém. Znamená to oprávnění jmenovat vedoucí pracovníky služeb, ukládat službám úkoly, vykonávat kontrolu a koordinovat jejich činnost,

c) upustit od uskutečňování přímého vztahu Parlamentu a zpravodajských služeb. Uvedený vztah se transformuje do polohy vztahu moci zákonodárné a moci výkonné v dané oblasti, který je naplňován pomocí zvláštního orgánu Poslanecké sněmovny pro zpravodajské služby,

d) stanovení úkolů zpravodajských služeb tak, aby nedocházelo k nežádoucímu překrývání působnosti těchto služeb. Tomu odpovídá rovněž návrh na úpravu způsobu uskutečňování spolupráce mezi službami na základě vzájemných dohod a spolupráce s cizími zpravodajskými službami pouze se souhlasem vlády,

e) sjednocení úpravy podávání zpráv zpravodajskými službami a ukládání úkolů těmto službám a zároveň sjednocení režimu poskytování informací zpravodajským službám orgány veřejné správy,

f) vypořádat se s poměrem navrhovaného zákona k platné právní úpravě zpravodajských služeb kombinací derogace a zvláštní úpravy pro zpravodajské služby nebo jejich součásti (tzv. rozvědného charakteru), u kterých nebude vytvářena vlastní pozitivně právní úprava.

Mimo rámec navrhovaného zákona zůstává úprava používání zpravodajských prostředků, vedení evidencí obsahujících údaje o osobách, služební poměry zaměstnanců zpravodajských služeb a dalších práv a povinností zpravodajských služeb a jejich příslušníků, které mají upravit zvláštní zákony.

Navrhovaná úprava nebude zřejmě klást požadavky na státní rozpočet České republiky. Rozsah kontrolní a koordinační funkce vlády vůči zpravodajským službám je otázkou rozhodnutí vlády o tom, zda postačí dosavadní aparát a prostředky nebo bude třeba v rámci Úřadu vlády posílit pracoviště, které plní uvedené funkce.

Právo Evropské unie neobsahuje žádné normy, kterými by byla limitována regulace úprav zpravodajských služeb v jednotlivých státech unie. Na základě uvedeného faktu byly při přípravě předloženého návrhu vzaty v úvahu (porovnány) pouze některé národní právní úpravy bezpečnostního zpravodajství zemí Evropské unie, zejména právní úpravy Spolkové republiky Německo a Nizozemí.

Zvláštní část

K § 1

Vyjádřením účelu zákona se vymezuje jeho obsah, zejména vůči působnosti navazujících zákonů, kterými by měly být zákony o Bezpečnostní informační službě a Vojenském zpravodajství. Uvedené zákony upraví další povinnosti a práva zpravodajských služeb.

Zákon o zpravodajských službách se zabývá pouze rozhodujícími vztahy řízení, kontroly a hlavními vztahy při získávání a vydávání informací těmito službami v rámci veřejné správy.

Zákon neupravuje problematiku služebních poměrů příslušníků zpravodajských služeb a ponechává ji úpravě zvláštním zákonem.

K § 2

Charakteristika poslání zpravodajských služeb určuje formu tohoto poslání, jako práci s informacemi (informační servis) a jeho obsah, jako podporu životně důležitých funkcí státu, zajištujících trvání ústavních hodnot, obranu proti násilnému napadení a zabezpečení proti hrozbám politického, ekonomického či anticivilizačního rázu.

K § 3

Stanoví se uzavřený počet zpravodajských služeb České republiky. Přehled existujících služeb vyjadřuje jejich odlišnosti ve stupni finančně právní subjektivity. BIS je samostatnou státní institucí, další služby jsou různě napojeny na rozpočet resortů, v jejichž působnosti fungují.

U Vojenského zpravodajství je stanoveno základní strukturální členění této služby, odpovídající jejímu zaměření vnitřnímu (Vojenské obranné zpravodajství) a zároveň vnějšímu (Vojenská zpravodajská služba).

K § 4

Zákonem upravené postavení ředitelů zpravodajských služeb navazuje na stanovení subjektivity jednotlivých služeb v rámci struktury výkonné moci podle ustanovení § 3 a dále doplňuje vyjádření působnosti vlády a příslušných ministerstev vůči zpravodajským službám. Stanovení personální pravomoci, popř. dohledu vlády nad touto pravomocí odpovídá smyslu dalších ustanovení zákona, která svěřují vládě odpovědnost za zpravodajské služby.

K § 5

Smyslem úpravy je stanovení úkolů jednotlivých služeb tak, aby nedocházelo k nežádoucímu kompetenčnímu překrývání v jejich činnosti.

Bezpečnostní informační služba zabezpečuje především informace sloužící k odhalování záměrů a činností extrémních politických skupin, informace o působení cizí moci a organizací s programem násilného prosazování svých zájmů na území české republiky. Zpravodajskou ochranu demokratických základů svrchovanosti a územní celistvosti České republiky odůvodňuje prioritní postavení těchto hodnot v základních ustanoveních Ústavy České republiky. Rovněž je nutné zpravodajsky odhalovat i snahy směřující proti mechanismům finančního a hospodářského fungování státu v případech, kdy jejich důsledky mohou poškodit zájmy České republiky, a činnosti proti zájmům na utajení skutečností významných pro stát.

Úřad pro zahraniční styky a informace sleduje především informace zahraničního původu odhalující politickobezpečnostní rizika pro Českou republiku.

Vojenské zpravodajství sleduje informace potřebné pro uskutečňování a zabezpečení obranné funkce státu, jejichž původ je jak na území České republiky, tak v zahraničí.

Zákon předpokládá možnost plnění dalších úkolů zpravodajskými službami v případech, kdy tak stanoví jiný zákon nebo mezinárodní smlouva.

K § 6

Zpravodajské služby mají jistý stupeň autonomie v rámci řídící působnosti vlády nebo ministerstev, který odůvodňuje potřebu formalizovat některá pravidla chodu těchto služeb v podobě statutu.

K § 7

Racionalita působení zpravodajských služeb vyžaduje zabezpečení koordinační funkce. Předmětem koordinace musí být zejména bližší sledování dělby práce a komparace výsledků činnosti služeb.

Způsob realizace koordinační funkce vlády, případné ustavení určitého orgánu vlády pro koordinaci a s tím spojené procedury postačí upravit v rámci vnitřní působnosti vlády.

K § 8

Výkonná moc je odpovědná za bezpečnost, obranu a mimosoudní ochranu ústavního zřízení České republiky. Prezident a vláda tudíž potřebují dostatečný informační servis umožňující jim dostát své ústavní odpovědnosti.

Vedle pravidelných souhrnných výročních zpráv, adresovaných zpravodajskou službou nejvyšším orgánům výkonné moci, upravuje zákon případy rychlého informování prezidenta a jednotlivých členů vlády o nebezpečích hrozících chráněným zájmům, která vyžadují přijetí neodkladných opatření zpravidla na úrovni vlády.

Pokud zpravodajská služba zjistí informaci důležitou pro práci určitého státního orgánu nebo policejního orgánu, předá ji těmto subjektům, pokud by tím nebylo zmařeno sledování důležitějšího zájmu.

Podávání zpráv ze strany zpravodajských služeb je doplněno oprávněním vlády a prezidenta republiky ukládat zpravodajským službám konkrétní úkoly v případech, kdy je pro jejich rozhodování nezbytná znalost informací, které mohou získat pouze cestou zpravodajských služeb. Úkoly musí vždy odpovídat zákonem stanovené působnosti, služby nemohou být úkolovány k jinému cíli a obsahu.

K § 9

Specifika předmětu činnosti zpravodajských služeb vyžaduje, aby obsah jejich spolupráce byl v zájmu činnosti zpravodajských služeb a koordinace jejich činnosti sledován vládou.

K § 10

Vláda odpovídá za zahraniční politiku České republiky, proto je jí vyhrazeno schvalování styků zpravodajských služeb se zahraničními partnery v této citlivé oblasti.

K § 11

Zdrojem informací zabezpečovaných zpravodajskými službami jsou rovněž orgány státní správy, orgány samosprávy a organizace s přenesenou působností výkonu státní správy. V některých případech potřebují zpravodajské služby v souvislosti s plněním svých úkolů poskytnutí nezbytné pomoci uvedených subjektů. Touto pomocí se zpravidla rozumí dílčí organizačně technická a obdobná spolupráce, jejíž rozsah je přiměřený činnosti, kterou předmětný subjekt běžně vykonává. Na základě oprávnění k této pomoci nelze např. žádat Policii České republiky o provedení opatření, ke kterým není zpravodajská služba sama oprávněna.

K § 12

Odpovědnost vlády za činnost zpravodajských služeb, řízení těchto služeb a oprávnění vlády ukládat jim úkoly je logicky uzavřena pravomocí služby kontrolovat. Vláda musí znát nejenom efekt vynaložených rozpočtových prostředků a mít možnost hodnotit výkonnost zpravodajských služeb, ale rovněž kontrolovat, zda při činnosti zpravodajských služeb nedochází k porušování práva.

K § 13 a 14

Specifičnost působení zpravodajských služeb vede k tomu, že přijímání informací od těchto služeb a vykonávání dohledu nad jejich činností v širším smyslu nelze omezit pouze a jen na vládu. Je nezbytné, aby byl o činnosti zpravodajských služeb pravidelně, a v případě závažných zjištění pro ochranu zájmů České republiky, i případ od případu informován Parlament. Tato pravomoc Parlamentu konkretizuje ústavou zakotvené vztahy moci výkonné a zákonodárné v oblasti bezpečnostního zpravodajství.

Právo Poslanecké sněmovny na informovanost o činnosti zpravodajských služeb a o zjištěních odhalujících např. závažná bezpečnostní rizika vychází důsledně z principu politické odpovědnosti vlády za činnost zpravodajských služeb. Poslanecká sněmovna není zatěžována výkonnou působností k přímému výkonu dohledu nad činností zpravodajských služeb, ale vláda je zavazována pravidelně informovat orgán pro zpravodajské služby Poslanecké sněmovny o činnosti zpravodajských služeb a dále vždy v krizových případech. Ustanovení doplňují pravidla upravující zřízení a postavení orgánu pro zpravodajské služby Poslanecké sněmovny.

K § 15

Specifikuje se princip neveřejného jednání orgánu pro zpravodajské služby Poslanecké sněmovny se zvláštním ohledem na zachovávání mlčenlivosti. Celkově se tak dokončuje pojetí orgánu pro zpravodajské služby jako orgánu, který má garantovat utajený způsob využívání informací zpravodajských služeb a informací o zpravodajských službách Parlamentem.

K § 16

Potvrzuje se kontrolní působnost zákonem určených státních orgánů ve vztahu ke zpravodajským službám ve vymezených oblastech.

K § 17

K zabezpečení činnosti Úřadu pro zahraniční styky a informace je nezbytné umožnit ministru vnitra povolávat k plnění úkolů úřadu policisty, obdobně jako je mu to umožněno při povolávání policistů k plnění úkolů Ministerstva vnitra. Důvodem je skutečnost, že příslušníci úřadu nemají vlastní úpravu služebního poměru. Služební poměr policistů upravuje vhodným způsobem věci jejich politické, podnikatelské a obdobné zdrženlivosti k zamezení konfliktu zájmů, způsob odmítnutí splnit protizákonný rozkaz atd.

K § 18 a 19

Úřad pro zahraniční styky a informace a Vojenská zpravodajská služba jsou státními institucemi, jejichž působení dosud nebylo zákonem upraveno. Na rozdíl od ostatních zpravodajských služeb tudíž postrádají nezbytnou úpravu svých výkonných oprávnění. Je proto potřebné svěřit těmto službám alespoň nejnutnější oprávnění umožňující ochranu jejich vlastní činnosti. Jedná se o oprávnění vycházející ze zákona o Policii České republiky, která zahrnují možnost sledování osob a věcí, využívání osob jednajících ve prospěch služby, používání krycích dokladů a nástrahové a zabezpečovací techniky. Z obdobných důvodů vychází úprava umožňující vedení evidencí oběma zpravodajskými službami.

K § 20

Vzhledem k utajenému charakteru práce zpravodajských služeb se vyjímají tyto služby z obecné právní úpravy režimu vykazování údajů v oblasti rozpočtového hospodaření, zdravotního a sociálního pojištění apod. Toto vynětí se ovšem uskuteční pouze za předpokladu, že vláda svým nařízením stanoví náhradní režim vykazování těchto údajů pro zpravodajské služby.

K § 21

Do přijetí nové právní úpravy používání zpravodajských prostředků, vedení evidencí obsahujících údaje o osobách a dalších práv a povinností Vojenského zpravodajství je nutné ponechat v platnosti některá ustanovení zákona o Vojenském obranném zpravodajství.

Zrušovací ustanovení zahrnuje všechna ustanovení zákona o Vojenském obranném.zpravodajství, která jsou nahrazována zákonem o zpravodajských službách České republiky.

K § 22

Stanovení účinnosti zákona dnem 30. července 1994 je odvozeno od data, k němuž pozbývá účinnosti zákon o Bezpečnostní informační službě České republiky a má nabýt účinnosti nový zákon o činnosti Bezpečnostní informační služby.