Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona
ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu
České národní rady, v platném
znění, předkládám poslancům
následující interpelaci poslance Jozefa Wagnera
na ministra pro správu národního majetku
a jeho privatizaci Jiřího Skalického. Interpelace
je přílohou tohoto sněmovního tisku.
Příloha
Vážený pane
ministře,
v souladu s § 89 zákona
č. 35/89 Sb., o jednacím řádu, dovoluji
si obrátit se na Vás s interpelací k privatizačnímu
případu Československé čokoládovny.
V poslední době
jsme svědky různých námitek, zpochybňujících
správnost postupu v této záležitosti.
Připojuji námitky jiného, domnívám
se významnějšího řádu.
Pane ministře, prosím
o sdělení, zda privatizační projekt
obsahoval garance k zachování pracovních
míst, případně zda obsahoval argumentaci
k jejich omezení,eventuálně k zastavení
některých provozů. Obdobně je významná
odpověď na otázku, zda při privatizaci
bylo dbáno zájmu českého průmyslu,
k nimž jistě patří např. zachování
značek se stoletou tradicí.
Jednou z významných
otázek je smysl privatizace Československých
čokoládoven jako celku. Nebylo zvolené řešení
s prioritou významného světového výrobce
rizikové? Jak je chráněn zájem českého
hospodářství? Za jeho zájem lze oprávněně
považovat rozšíření výroby,
udržení českých značek na světových
trzích, zvýšení pracovních příležitostí....
Smyslem privatizace bylo najít odpovědného
vlastníka, který bude rozvíjet výrobu
a tím prospívat i oblasti
v níž podniká. Nyní se zdá, že
naše podniky zahraniční zájemce privatizoval
zejména proto, aby se zbavil konkurence. V Děčíně
závod podniku Čokoládoven - Diana - zaniká,
z fabriky budou sklady, 500 žen, v oboru vyškolených,
bude bez práce, staletá tradice
a česká tovární značka odcházejí
do dějin.... Čí je to vina?
V jiných závodech
čokoládoven se omezuje výroba, mizí
tradice sortimentu s nímž jsou spojena jména
firem. A to mají všechny tyto závody ještě
nyní zajištěn prodej téměř
celé kapacity doma i ve světě. Komu pomohla
takováto privatizace? Koho se mají ptát děčínské
ženy, kdo za to může? Koho se má ptát
národní hrdost, kdo ztrácí, úmyslně
či ne, díl naší chlouby? Nevím,
pane ministře, a proto se ptám Vás.
S úctou