o technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
/1/ Silničním vozidlem se rozumí vozidlo, které je vyrobené a určené k provozu na pozemních komunikacích. Druhy silničních vozidel a technické podmínky z hlediska konstrukce, provedení a vybavení silničních vozidel stanoví prováděcí předpis.
/2/ Na pozemních komunikacích je zakázáno provozovat silniční vozidlo (dále jen "vozidlo"),
a) které svojí konstrukcí a technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti silničního provozu, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí,
b) které svým technickým stavem ohrožuje životní prostředí nad míru stanovenou prováděcím předpisem a zvláštním předpisem, [Zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.]
c) jehož technická způsobilost k provozu nebyla schválena,
d) které není opatřeno státní poznávací značkou. [§ 85, § 90 až § 94 vyhlášky ministerstva vnitra č. 145/1956 Ú. l., o provozu na silnicích, ve znění vyhlášky č. 103/1978 Sb., vyhlášky č. 69/1981 Sb. a vyhlášky č. 34/1984 Sb.]
/1/ Výrobce vozidel vyrobených hromadně za účelem jejich provozování na pozemních komunikacích je povinen je vyrábět podle schváleného typu. Technickou způsobilost typu vozidla, včetně součástí a příslušenství vozidla schvaluje na základě žádosti výrobce Ministerstvo dopravy (dále jen "ministerstvo"). Ministerstvo technickou způsobilost typu vozidla schválí, jsou-li splněny technické podmínky stanovené prováděcím předpisem nebo mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána. Náležitosti žádosti a způsob schvalování typu vozidla včetně jeho součástí a příslušenství, stanoví prováděcí předpis.
/2/ Ministerstvo zahájí řízení o schválení typu vozidla, součástí a příslušenství vozidla dnem, kdy došla ministerstvu žádost, která splňuje požadované náležitosti a která je doložena předepsanými doklady. Ministerstvo rozhodne o žádosti o schválení typu vozidla, součástí a příslušenství vozidla ve lhůtě 90 dnů od zahájení řízení. Náležitosti žádosti, doklady, které je nutno k žádosti doložit, a způsob schvalování typu vozidla, součástí a příslušenství vozidla stanoví prováděcí předpis.
/3/ U vozidel určených prováděcím předpisem je podkladem pro rozhodnutí ministerstva o způsobilosti typu vozidla přezkoušení vozidla. Přezkoušení vozidla se provádí na náklad výrobce u právnické osoby, kterou určí ministerstvo.
/4/ Ustanovení odstavce 1, 2 a 3 se vztahují i na hromadnou přestavbu typu vozidla.
/1/ O technické způsobilosti jednotlivého vozidla k provozu na pozemních komunikacích, které se neshoduje se schváleným typem vozidla, rozhoduje příslušný dopravní inspektorát Policie České republiky, který vydává doklad o jeho technické způsobilosti k provozu. [Vyhláška ministerstva vnitra č. 145/1956 Ú.l., o provozu na silnicích, ve znění pozdějších předpisů.] Podmínkou schválení technické způsobilosti jednotlivého vozidla k provozu je splnění technických podmínek vozidla, které stanoví prováděcí předpis nebo mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.
/2/ Ustanovení odstavce 1 se vztahuje i na jednotlivé vozidlo, které bylo přestavěno.
/1/ Ministerstvo může pro schválení typu vozidla, jeho součástí a příslušenství nebo pro schválení technické způsobilosti jednotlivého vozidla k provozu rozhodnout na základě žádosti o udělení výjimky ze splnění technických podmínek vozidla. Výjimku lze udělit pouze za předpokladu, že konstrukce a provedení vozidla zajistí i s udělenou výjimkou bezpečnost provozu vozidla.
/2/ Výjimku nelze udělit z technických podmínek stanovených pro brzdy vozidla, emise škodlivin ve výfukových plynech, hluk vozidla a odrušení vozidla.
/3/ Náležitosti žádosti o udělení výjimky a podrobnosti o udělování výjimek stanoví prováděcí předpis.
/1/ Výrobce vozidla potvrzuje shodnost vozidla se schváleným typem zápisem technické způsobilosti vozidla do technického průkazu nebo technického osvědčení vozidla, který vystavuje pro každé jím vyrobené vozidlo.
/2/ Ministerstvo provádí kontrolu vyrobených vozidel uváděných do provozu, zda se shodují se schváleným typem vozidla. Zjistí-li ministerstvo, že vyrobená vozidla nejsou shodná se schváleným typem vozidla, zakáže výrobci uvádět vozidla do provozu a uloží lhůtu, ve které musí být závady odstraněny, nebo rozhodne o zákazu provozování vozidel, jedná-li se o vozidla již uvedená do provozu. Odvolání proti rozhodnutí ministerstva nemá odkladný účinek.
/1/ Vozidla evidovaná v České republice a opatřená státní poznávací značkou podléhají pravidelným technickým prohlídkám, kterými se kontroluje technický stav vozidla (dále jen "technické prohlídky").
/2/ Držitel vozidla zapsaný v technickém průkazu vozidla (dále jen "držitel vozidla") je povinen
a) zajistit technickou prohlídku vozidla na svůj náklad ve stanici technické kontroly,
b) přistavit vozidlo k technické prohlídce ve stanovených lhůtách.
/3/ Stanice technické kontroly vystaví doklad o technickém stavu vozidla, který postoupí příslušnému dopravnímu inspektorátu Policie České republiky.
/4/ Držitel vozidla přistaví k technické prohlídce:
a) osobní automobil, nákladní automobil, jehož celková hmotnost nepřevyšuje 3 500 kg, motocykl, a jejich přípojná vozidla nejpozději ve lhůtě čtyř let po prvním zaevidování vozidla v České republice (dále jen "zaevidování vozidla") a potom pravidelně nejpozději ve lhůtách dvou let; dovezené vozidlo, které bylo evidováno v zahraničí, nejpozději ve lhůtě dvou let po zaevidování vozidla a potom pravidelně nejpozději ve lhůtách dvou let,
b) nákladní automobil, jehož celková hmotnost převyšuje 3 500 kg, speciální automobil, autobus, vozidlo taxislužby, vozidlo půjčovny automobilů určené k nájmu, zemědělský nebo lesnický traktor, a jejich přípojná vozidla nejpozději ve lhůtě jednoho roku po zaevidování vozidla a potom pravidelně nejpozději v jednoročních lhůtách,
c) osobní automobil a nákladní automobil, jehož celková hmotnost nepřevyšuje 3 500 kg, a jejich přípojná vozidla, pokud jsou používané k podnikání v silniční dopravě, nejpozději ve lhůtě jednoho roku po zaevidování vozidla a potom pravidelně nejpozději v jednoročních lhůtách,
d) autobus používaný v mezinárodní silniční dopravě osob, vozidlo taxislužby používané v mezinárodní silniční dopravě
osob, vozidlo s právem přednostní jízdy, cvičné vozidlo autoškoly, a jejich přípojná vozidla nejpozději ve lhůtě šest měsíců po zaevidování vozidla a potom pravidelně nejpozději v šestiměsíčních lhůtách,
e) nebrzděný přívěs, jehož celková hmotnost nepřevyšuje 750 kg, malý motocykl, jehož zdvihový objem pístového spalovacího motoru pohonu vozidla nepřevyšuje 50 cm3, nebo jehož nejvyšší konstrukční rychlost nepřevyšuje 40 km.h-1 nejpozději ve lhůtě šest let po zaevidování vozidla a potom pravidelně nejpozději ve lhůtách čtyř let.
/5/ Nezajistí-li držitel vozidla technickou prohlídku vozidla a nepřistaví-li vozidlo k technické prohlídce ve stanovené lhůtě, stává se vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu.
/6/ Rozsah a způsob provádění technických prohlídek, způsob vyznačování technických prohlídek a náležitosti dokladu o technickém stavu vozidla stanoví prováděcí předpis.
/1/ Stanici technické kontroly může provozovat právnická osoba, která má k provádění technických prohlídek oprávnění udělené okresním úřadem. [§ 1 a § 5 odst. 4 zákona ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působností a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů, úplné znění vyhlášeno pod č. 403/1992 Sb.
§ 13 odst. 1 zákona ČNR č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, úplné znění vyhlášeno pod č. 90/1993 Sb.] Příslušným k rozhodování o udělení oprávnění je okresní úřad, v jehož územním obvodu bude stanice technické kontroly vykonávat svoji činnost.
/2/ Okresní úřad oprávnění neudělí, je-li žadatel právně nebo ekonomicky spjat s výrobou, prodejem nebo opravou vozidel nebo jeho součástí.
/3/ V rozhodnutí o oprávnění k provádění technických prohlídek okresní úřad vymezí podle podmínek technického vybavení druhy vozidel, kterým je stanice technické kontroly oprávněna technické prohlídky provádět, a datum zahájení činnosti stanice technické kontroly.
/4/ V rozsahu stanoveném v rozhodnutí o oprávnění má stanice technické kontroly celostátní působnost.
/5/ Náležitosti žádosti o udělení oprávnění k provádění technických prohlídek stanoví prováděcí předpis.
/1/ Stanice technické kontroly je povinna ke dni zahájení činnosti zajistit, aby
a) práce při provádění technických prohlídek vyžadující odbornou způsobilost prováděly pouze fyzické osoby, které na základě předepsané výuky obdrží osvědčení o odborné způsobilosti,
b) technické vybavení odpovídalo udělenému oprávnění,
c) technická zařízení používaná k provádění technických prohlídek splňovala požadavky stanovené zvláštním předpisem [Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů.] a doložit okresnímu úřadu splnění těchto podmínek ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o oprávnění.
/2/ Osvědčení o odborné způsobilosti vydává ministerstvo. Způsob provádění výuky, rozsah odborných znalostí, způsob jejich ověřování a podmínky technického vybavení stanoví prováděcí předpis.
/3/ Stanice technické kontroly je povinna zajistit, aby po celou dobu své činnosti, nebyla ekonomicky spjata s výrobou, prodejem nebo opravou vozidel, nebo jeho součástí.
Okresní úřad odejme oprávnění k provádění technických prohlídek stanici technické kontroly, jestliže:
a) při provádění technických prohlídek jsou závažně porušovány povinnosti stanovené tímto zákonem nebo prováděcím předpisem,
b) technické prohlídky nejsou prováděny v rozsahu stanoveném v oprávnění,
c) ministerstvo v rámci výkonu státního odborného dozoru nařídilo okamžité zastavení provádění technických prohlídek (§ 11).
Státní odborný dozor nad stanicemi technické kontroly
/1/ Státní odborný dozor nad stanicemi technické kontroly vykonává ministerstvo.
/2/ Osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru dozírá, zda má stanice technické kontroly oprávnění k technickým prohlídkám a zda plní povinnosti stanovené tímto zákonem.
/3/ Zjistí-li osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru porušení povinností stanovených tímto zákonem, podle potřeby a povahy zjištěných nedostatků uloží způsob a lhůtu k odstranění těchto nedostatků a jejich příčin. Ostatní práva a povinnosti osob pověřených výkonem státního odborného dozoru jsou stanoveny zvláštním předpisem. [§ 2 písm. d) a § 8 až § 20 zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění zákona č. 166/1993 Sb.]
Zjistí-li pověřená osoba při výkonu státního odborného dozoru závažné závady v činnosti stanice technické kontroly, je oprávněna nařídit okamžité zastavení provádění technických prohlídek a vyrozumí o tom příslušný okresní úřad; na vydání tohoto opatření se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
Společná, přechodná a závěrečná ustanovení
Řízení ve věcech upravených tímto zákonem
V řízení ve věcech upravených tímto zákonem se postupuje podle obecných předpisů o správním řízení [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).], pokud jednotlivá ustanovení tohoto zákona nestanoví jinak.
/1/ Pokud v osvědčení o technickém průkazu vozidla není stanoven termín příští technické prohlídky, je držitel vozidla povinen přistavit vozidlo k první pravidelné technické prohlídce ve lhůtě dvou let od účinnosti tohoto zákona. Nedostaví-li se v této lhůtě držitel vozidla k pravidelné technické prohlídce, stává se vozidlo po uplynutí této lhůty technicky nezpůsobilé k provozu.
/2/ Dosavadní stanice technické kontroly jsou povinny uvést svou činnost do souladu s tímto zákonem a ve lhůtě jednoho roku od účinnosti tohoto zákona podat okresnímu úřadu žádost o udělení oprávnění k provádění technických prohlídek, jinak ztrácí oprávnění k jejich provádění. Do doby rozhodnutí o udělení oprávnění se tyto stanice technické kontroly považují za oprávněné k provádění technických prohlídek.
Ministerstvo vydá právní předpis k provedení § 1 odst. 1, § 2 odst. 1, 2 a 3, § 3 odst. 1, § 4 odst. 3, § 6 odst. 6, § 7 odst. 5, § 8 odst. 2.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. května 1995.
Právní a ekonomický rozbor
Obecná část
Podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích jsou v současné době upraveny vládním nařízením č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích, ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 13/1956 Sb., vyhláškou č. 145/1956 Ú.l., o provozu na silnicích, ve znění pozdějších předpisů a vyhláškou č. 41/1984 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění vyhlášky č. 248/1991 Sb.
Tato právní úprava vykazuje několik podstatných nedostatků, které je nutné již bezodkladně napravit.
Prvním zásadním nedostatkem je absence zákonem stanovené povinnosti provozovatele silničního vozidla provozovat jen takové vozidlo, které odpovídá požadavkům na bezpečnost silničního provozu a které je udržováno v řádném technickém stavu s tím, že technický stav musí být ve stanovených periodách ověřován ve stanicích technické kontroly.
Druhým negativem je neexistence právní úpravy podmínek pro provádění technických prohlídek stanicemi technické kontroly. Tyto stanice již fakticky existují a prohlídky vykonávají, chybí jim k tomu ovšem řádný právní titul a právem stanovená kritéria, podle nichž se uvedené technické prohlídky provádějí. Dosavadní provoz stanic technické kontroly a provádění pravidelných technických prohlídek v nich zabezpečuje Ministerstvo dopravy.
Třetím nezanedbatelným problémem je pak stávající podoba vyhlášky č. 41/1984 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění vyhlášky č. 248/1991 Sb. Svým obsahem totiž vyhláška překračuje rámec zmocnění ke svému
vydání, které je obsaženo v § 16 odst. 1 písm. b) vládního nařízení č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích. To zmocňuje Ministerstvo dopravy jen k vydání právního předpisu o technických podmínkách pro provoz vozidel, čemuž text vyhlášky ovšem neodpovídá (část první vyhlášky obsahuje procesní ustanovení pro schvalování technické způsobilosti vozidel, není tudíž právním předpisem významu pouze technického).
Tyto stručně nastíněné problémy se staly důvodem pro zpracování návrhu předloženého zákona. Zpracováním návrhu zákona se vyhovuje i podmínce Směrnice Rady ES č. 77/143 EEC, ve znění Směrnic Rady ES č. 88/449/EEC, č. 91/225 EEC a č. 91/328 EEC, která upravuje pravidelné technické kontroly vozidel v mezinárodním provozu v rámci zemí ES, podle níž je nutné tyto podmínky obdobně upravit i v právním řádu České republiky.
Obsahem navrhovaného zákona je proto stanovení základních podmínek, které je nutné naplnit pro to, aby mohla být správním úřadem schválena způsobilost typu vozidla nebo aby mohlo být vozidlo uvedeno do provozu. Návrh zákona rovněž stanoví výrobcům vozidel povinnost vyrábět vozidla jen ve shodě se schváleným typem.
Posláním navrhovaného zákona je dále konstituování právnických osob oprávněných místně příslušným okresním úřadem k provádění technických prohlídek vozidel, které zákon souhrnně pojmenovává stanicemi technické kontroly. Schvalování stanic technické kontroly je tedy oproti stávající praxi decentralizováno z ministerstva na úroveň okresů. Ministerstvo se tím stává odvolacím místem (řízení o udělení oprávnění probíhá podle správního řádu) a je dále nositelem nově zaváděného státního odborného dozoru nad stanicemi technické kontroly.
Dále zákon zavádí povinnost pravidelných technických prohlídek silničních vozidel v těchto stanicích. Vymezují se
základní práva a povinnosti na technických prohlídkách zúčastněných subjektů s tím, že se zmocňuje Ministerstvo dopravy České republiky k vydání prováděcího předpisu, který například upraví konkrétní podmínky pro povolování a provozování stanic technické kontroly a způsob provádění pravidelných technických prohlídek technického stavu silničních vozidel v souladu s citovanými Směrnicemi Rady ES.
Navrhovaná právní úprava nemá dopady do státního rozpočtu.
Zvláštní část
K § 1
Provoz na pozemních komunikacích jednoznačně vyžaduje právní zakotvení povinnosti provozovat jen ta silniční vozidla, která svojí konstrukcí a technickým stavem splňují požadavky bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a jejichž provoz nemá vůči životnímu prostředí větší negativní dopady, než je právem stanoveno. Naplnění těchto skutečností pak musí být úředně doloženo především schválením technické způsobilosti vozidel podle tohoto zákona. Tyto základní povinnosti zákon vymezuje negativně, tzn., že stanoví, jaká vozidla je na pozemních komunikacích provozovat zakázáno.
§ 1 dále obecně vymezuje, co zákon chápe silničním vozidlem. Jsou jimi ta vozidla, jejímž základním posláním je provoz na pozemních komunikacích ať již k účelu jakémukoliv. Z pojmenování "silniční" lze dále dovodit, že jimi nejsou vozidla drážní a dále různá speciální pojízdná technika, která se občas může provozu na pozemních komunikacích účastnit. Protože zákon má za cíl upravit jen technické podmínky provozu silničních
vozidel na pozemních komunikacích, nejsou tím dotčena ta ustanovení vyhlášky č. 41/1984 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění vyhl. č. 248/1991 Sb., která se vztahují i na vozidla evidentně nesilniční.
K § 2
Každé hromadně vyráběné nebo dovážené vozidlo musí být vyrobeno tak, aby jeho vlastnosti a technický stav byly ve shodě se schváleným typem tohoto vozidla. Schvalování typu vozidla provádí na žádost výrobce nebo jí pověřené právnické osoby Ministerstvo dopravy ve správním řízení.Pro toto správní řízení se vzhledem k jeho odborné a administrativní náročnosti stanoví od správního řádu odlišně zahájení řízení a předepisuje se 9Odenní lhůta k rozhodnutí.
Pro druhy vozidel, které určí prováděcí předpis, je předpokladem pro vydání rozhodnutí přezkoušení vozidla, kterou se stvrzují technické náležitosti zkoušeného vozidla.
Zkoušky vozidel bude provádět právnická osoba určená Ministerstvem dopravy.
K § 3
Každé silniční vozidlo, které se z nějakého důvodu neshoduje se schváleným typem, nebo bylo přestavěno tak, že schválenému typu již neodpovídá, musí do provozu schválit dopravní inspektorát Policie České republiky. Zákon zavádí pro takováto vozidla pojmenování "jednotlivé vozidlo".
Schvalování jednotlivého vozidla do provozu probíhá ve správním řízení. V technických podmínkách, které musí jednotlivé vozidlo splnit proto, aby bylo schváleno, odkazuje zákon na prováděcí předpis.
K § 4
Zákon připouští, aby při schvalování typu vozidla nebo jednotlivého vozidla do provozu byly přiznávány výjimky. Umožňuje se tím zohledňovat různé případy, kdy není nutné nebo správné přísně dbát při schvalování způsobilosti jednotlivého vozidla k provozu nebo způsobilosti typu vozidla všech technických podmínek stanovených prováděcím předpisem, mezinárodní smlouvou nebo opatřením Ministerstva dopravy. Otevírá se tím možnost uvádět do provozu některá nestandardní či atypická vozidla, rovněž pak vozidla historická, která samozřejmě technickou úrovní odpovídají době své výroby a tudíž nevyhovují některým současným požadavkům.
Zákon dále vylučuje možnost udělování výjimek ve čtyřech taxativně stanovených případech a formuluje i obecnou podmínku zajištění bezpečnosti provozu vozidla, kterou je třeba při každém udělení výjimky zohlednit.
Řízení o udělení výjimky probíhá ve správním řízení.
K § 5
Výrobci vozidla zákon ukládá potvrzovat shodnost jím vyrobeného vozidla se schváleným typem, podle něhož silniční vozidlo vyrobil, vystavením technického průkazu vozidla a zápisem technické způsobilosti do tohoto průkazu.
Kontrola výrobců vozidel, zda se jimi vyráběná vozidla skutečně shodují se schváleným typem, přísluší Ministerstvu dopravy. To je vzhledem k závažnosti této kontroly nadáno poměrně razantní sankční pravomocí vrcholící až do zákazu provozovat příslušná vozidla všemi provozovateli.
V těchto věcech rozhoduje Ministerstvo dopravy ve správním řízení.
K § 6
K bezpečnému provozu vozidla na pozemních komunikacích nestačí jeho úředně potvrzená způsobilost pro zařazení do provozu, ale i ta skutečnost, že vozidlo po celou dobu svého provozování splňuje stanovené technické podmínky. Vzhledem k tomu je potřebné zajistit ověřování technického stavu vozidla pravidelnými technickými prohlídkami ve lhůtách stanovených zákonem. Technické prohlídky provádějí specializovaná zařízení vybavená odpovídajícím technickým zařízením a kvalifikovaným personálem. Zákon je pojmenovává názvem stanice technické kontroly. Lhůty pro pravidelné technické prohlídky stanoví prováděcí předpis diferencovaně pro různé druhy vozidel v souladu s právem ES.
Zákon dále v tomto paragrafu stanoví provozovateli vozidla povinnost zajišťovat na svůj náklad a v předepsaných lhůtách technické prohlídky silničního vozidla. Nedodržením této
povinnosti se stává vozidlo nezpůsobilým provozu.
Ověřování technického stavu vozidla ve stanici technické kontroly není řízením. Výsledek ověření je podkladem pro rozhodování o osvědčení o technickém průkazu vozidla příslušným dopravním inspektorátem podle vyhlášky č. 145/1956 Ú.l., o provozu na silnicích, ve znění pozdějších předpisů.
K § 7, § 8 a § 9
Zákon konstituuje stanice technické kontroly. Chápe jimi právnické osoby podnikatelského charakteru, které k takovéto činnosti obdržely oprávnění od místně příslušného okresního úřadu. Na rozhodování o udělení oprávnění se vztahuje správní řád.
Okresní úřad má povinnost oprávnění nevydat v případech, kdy další podnikatelské aktivity žádající právnické osoby mají souvislost s výrobou, prodejem nebo opravou vozidel. Stanicemi technické kontroly proto mohou být jen ty právnické osoby, které se nijak neangažují v automobilovém průmyslu, opravárenství nebo v prodeji vozidel.
Oprávnění může dále znít buď na jakákoliv silniční vozidla, nebo jen na některé kategorie. Rozhodující bude technické vybavení právnické osoby žádající o vydání oprávnění.
Provozování stanic technické kontroly nespadá pod režim živnostenského zákona ani pod režim státního zkušebnictví.
Poté, co příslušný okresní úřad rozhodne o vydání oprávnění a právnická osoba se stane stanicí technické kontroly musí, pokud tak neučinila již dříve, naplnit povinnosti, které jí ukládá § 8 a doklady předložit okresnímu úřadu, který oprávnění vydal. Nesplnění této povinnosti bude důvodem pro zahájení řízení o odejmutí oprávnění podle § 9.
§ 9 taxativně stanoví důvody k zahájení řízení o odejmutí oprávnění. Okresní úřad rozhoduje ve správním řízení.
Předpokládá se, že na okresních úřadech budou tuto agendu vyřizovat stávající referáty dopravy.
Na území těch okresů, kde není zřízen okresní úřad a v hlavním městě Praze přísluší tato působnost Magistrátům opět s předpokladem, že vyřizováním budou pověřeny odbory dopravy.
K § 10 a § 11
Zákon nově zavádí státní odborný dozor nad stanicemi technické kontroly a v základních prvcích vymezuje působnost tohoto dozoru. Nositelem dozoru je Ministerstvo dopravy.
Práva a povinnosti osob pověřených výkonem státního odborného dozoru zákon dále konkrétněji neřeší a odkazuje na příslušná ustanovení zákona o státní kontrole.
K § 12
Prakticky všechna řízení podle tohoto zákona se řídí zákonem č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
Správní řád se nevztahuje na vystavení technického průkazu vozidla nebo technického osvědčení vozidla (§ 5 odst. 1) neboť jej vydává výrobce a nikoliv správní úřad, na vystavení dokladu o technickém stavu vozidla (§ 6 odst. 3) stanicí technické kontroly a to opět z důvodu, že stanice není správním úřadem.
K § 13
V tomto ustanovení zákon stanoví práva a povinnosti osob zúčastněných na technických prohlídkách pro přechodné období, než bude možné postupovat zcela v souladu s předchozími částmi zákona. Přechodné období zcela pomine uplynutím dvou let od účinnosti tohoto zákona.
Nedodržení povinností vyplývajících z tohoto přechodného režimu je opět poměrně přísně sankciováno.
K § 14
Zákon obsahuje konkrétní zmocňovací ustanovení k vydání prováděcího právního předpisu.
K § 15
Mezi schválením zákona Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky a jeho účinností je nezbytná několikaměsíční legisvagance. Během ní musí být zpracován prováděcí právní předpis a okresní úřady se během ní musí připravit na výkon nové působnosti, kterou dosud nevykonávaly.
V Praze dne 5. října 1994