poslanců M. Kašpárka, M. Loukoty, J. Nováka, J. Šolera, J. Valenty, J. Vika a
Iniciativní skupiny poslanců
Tento zákon se vztahuje na poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Zvolením do funkce starosty a jmenováním do funkce ve státní správě na úrovni přednostů okresních úřadů, prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), viceprezidenta NKÚ, členů prezidiální rady NKÚ, náměstků ministrů, ministrů, místopředsedů a předsedy vlády České republiky zaniká mandát poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Výkon mandátu poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je neslučitelný s podnikatelskou činností jakékoliv formy. Toto platí i po dobu tří let po zániku mandátu poslance Poslanceké sněmovny Parlamentu České republiky. Do jednoho měsíce po vzniku mandátu musí poslanec tento konflikt zájmů vyřešit.
Ke dni účinnosti tohoto zákona zaniká ten mandát poslance, nebo jmenovaná funkce ve státní správě a samosprávě, pro jejichž zánik se poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky rozhodne přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. V případě uvolnění mandátu poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky nastupuje náhradník dle § 2 zákona 4. 236/1992 Sb.
Výkon mandátu poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je neslučitelný s funkcemi ve státní správě a samosprávě, uvedených v § 2. Do jednoho měsíce po vzniku mandátu musí poslanec tento konflikt zájmů vyřešit.
Tento zákon nabývá účinnosti dne 1. července 1994.
M. Kašpárek, v.r.
M. Loukota,v .r.
J. Novák., v.r.
J. Šoler, v.r.
J. Valenta, v.r.
J. Vik, v.r.
O. Vrcha, v.r.
Předložený návrh iniciativní
skupiny poslanců vychází z přesvědčení,
že důsledné oddělení základních
pilířů moci ve státě, to jest
moci zákonodárné, výkonné a
soudní je nezbytným předpokladem vývoje
společnosti na její cestě k demokracii.
Jsme přesvědčeni, že ve stávajících
podmínkách České republiky, kdy demokratické
mechanismy teprve získávají své obrysy,
je nutné zajištění mechanismů
kontrolních. Takové vidíme ve vyvážených
proporcích mezi mocí zákonodárnou,
výkonnou a soudní a jejich vzájemné
kontrole.
Jedině takovým způsobem lze čelit
reálnému nebezpečí zneužívání
moci na všech stupních i nebezpečí návratu
společnosti k poměrům předlistopadovým.
Dosavadní zkušenosti od posledních voleb v
červnu 1992 jsou varující. Pro společnost,
která se deklaruje za demokratickou je nepřípustné,
aby pracovník státní správy, tedy
moci výkonné, zastával současně
mandát poslance parlamentu, tedy moci zákonodárné,
případně soudní. Dosavadní,
běžná praxe je však analogií totalitních
poměrů před listopadem 1989.
U vědomí komplikované problematiky konfliktu
zájmů, staré jako společnost sama,
řešené předloženým návrhem,
vycházíme z naléhavých potřeb
naší společnosti. Potřeb, které
nestrpí dalších odkladů. Návrh
si nečiní nároky na úplnost, rozhodně
však otevírá šanci k řešení.