Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
(1) Jednací řád Poslanecké sněmovny (dále jen "Sněmovna") upravuje zásady jednání Sněmovny a její styky navenek, jakož i postavení poslanců, orgánů a funkcionářů Sněmovny.
(2) Sněmovna upravuje v rámci tohoto zákona usnesením své vnitřní poměry a podrobnější pravidla jednání Sněmovny a jejích orgánů.
Poslanec nabývá svých práv a povinností (dále jen "mandát poslance") zvolením. Náhradník [§ 44 odst. 7 zákona ČNR č. 54/1990 Sb., o volbách do České národní rady.] nabývá mandát poslance okamžikem zániku mandátu poslance, za nějž náhradník nastupuje.
Prohlášením učiněným osobně na schůzi Sněmovny se může poslanec svého mandátu vzdát. Brání-li účasti poslance na schůzi Sněmovny závažné okolnosti, může tak učinit též prohlášením sepsaným formou notářského zápisu, který nesmí být starší než jeden měsíc.
Poslanec skládá ústavním zákonem České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (dále jen "Ústava") předepsaný slib na první schůzi Sněmovny, které se zúčastní. Učiní tak pronesením slova "slibuji" a podáním ruky tomu, do jehož rukou slib skládá. Předsedající dá před tím znění slibu přečíst. Složení slibu stvrdí poslanec svým podpisem.
(1) Poslanec obdrží průkaz opatřený fotografií, razítkem Sněmovny a podpisem předsedy Sněmovny.
(2) Průkaz ověřuje, že jeho držitel je členem Sněmovny, má práva a povinnosti poslance a slouží rovněž jako osobní průkaz poslance potvrzující jeho totožnost.
Mandát poslance zaniká
a) odepřením slibu poslance nebo složením slibu s výhradou,
b) uplynutím volebního období Sněmovny,
c) prohlášením poslance na schůzi Sněmovny, kterým se vzdává mandátu nebo okamžikem doručení notářského zápisu o vzdání se mandátu (§ 3) do rukou předsedy Sněmovny,
d) okamžikem, v němž nastala okolnost, která má za následek ztrátu volitelnosti poslance,
e) rozpuštěním Sněmovny,
f) dnem, kdy se poslanec ujal úřadu nebo funkce, jejichž neslučitelnost s funkcí poslance stanoví Ústava nebo zákon.
Začal-li poslanec vykonávat funkci, která je ze zákona s výkonem mandátu poslance neslučitelná, oznámí to neprodleně předsedovi Sněmovny.
V pochybnostech o ztrátě volitelnosti a v pochybnostech o neslučitelnosti funkce s výkonem funkce poslance se postupuje podle zvláštního zákona [§ 182 zákona č. 192/1993 Sb., o Ústavním soudu.].
(1) Poslanec se účastní jednání Sněmovny a jejích orgánů, do nichž byl zvolen nebo ustanoven.
(2) Ke každému jednání orgánu Sněmovny se vyhotoví prezenční listina, do které se všichni přítomní poslanci zapíší. Prezenční listina se vyhotoví i pro schůzi Sněmovny, dojde-li k poruše hlasovacího zařízení.
(3) Po zahájení schůze Sněmovny nebo jejích orgánů oznámí předsedající jména poslanců, kteří požádali o omluvení neúčasti na jednání.
(4) Nemůže-li se poslanec zúčastnit jednání Sněmovny nebo jejího orgánu z důvodů nemoci nebo jiného závažného důvodu, omluví se předsedovi toho orgánu, o jehož jednání jde.
(5) Poslanec se omluví osobně nebo písemně tak, aby byl podle povahy věci o omluvě zpraven předseda Sněmovny nebo předseda toho orgánu, o jehož jednání jde, nejpozději před počátkem jednání, na které se omlouvá. V omluvě se uvede důvod a délka nepřítomnosti.
(6) Vznikne-li důvod nepřítomnosti až tehdy, kdy se nelze osobně omluvit ani doručit písemnou omluvu podle odstavce 5, lze se omluvit jiným vhodným způsobem.
(7) Posouzení, zda důvod nepřítomnosti poslance lze považovat za závažný a jeho omluvu za řádnou, a na kolik jednacích dnů, náleží předsedovi Sněmovny nebo předsedovi toho orgánu, jehož jednání se poslanec nezúčastnil. Závažným důvodem nepřítomnosti je vždy účast na jednání jiného orgánu Parlamentu.
(8) Neúčast poslanců na jednacích dnech Sněmovny a jejích orgánů posuzuje předseda Sněmovny nebo předseda příslušného orgánu Sněmovny po ukončení kalendářního měsíce. Předseda příslušného orgánu Sněmovny sdělí svá zjištění do pátého dne následujícího měsíce předsedovi Sněmovny.
(9) Evidenci omluvené i neomluvené neúčasti poslanců na jednání Sněmovny a jejích orgánů vede předseda.
(10) Na neúčast poslance a posouzení důvodu jeho nepřítomnosti na části jednacího dne platí ustanovení předchozích odstavců obdobně.
(1) Pokud poslanec nebyl omluven z jednání Sněmovny nebo jejího orgánu, vysloví předseda Sněmovny, jsou-li pro to splněny zákonné podmínky, [§ 8 zákona ČNR č. 371/1990 Sb., o platu a náhradách výdajů poslanců České národní rady.] ztrátu nároků poslance. Výše nároků, které poslanec ztrácí, musí být přesně určena a výrok odůvodněn.
(2) Poslanec může do 15 dnů od doručení rozhodnutí předsedy Sněmovny o ztrátě nároků poslance požádat Sněmovnu o jeho přezkoumání.
(3) Sněmovna může rozhodnutí předsedy potvrdit, změnit nebo zrušit.
(1) Poslanec je oprávněn požadovat od členů vlády a vedoucích jiných správních úřadů informace a vysvětlení potřebná pro výkon jeho funkce.
(2) Informace a vysvětlení jsou členové vlády a vedoucí jiných správních úřadů povinni poskytnout poslanci do 30 dnů.
(1) Schůze Sněmovny a jejích orgánů se mohou zúčastnit nebo jim být přítomny, kromě poslanců a určených pracovníků Kanceláře Poslanecké sněmovny (dále jen "Kancelář sněmovny"), jen osoby, které splňují pro takovou účast podmínky stanovené zákonem. Přítomnost dalších osob je přípustná jen do naplnění počtu míst v prostorách vyhrazených pro hosty, veřejnost a zástupce hromadných sdělovacích prostředků.
(2) Zveřejnění projevů poslanců pronesených ve Sněmovně a v jejích orgánech nepodléhá žádným omezením, nejde-li o neveřejné schůze nebo jejich neveřejné části.
(3) Delegace vyslaná shromážděním k předání petice [§ 6 odst. 7 zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromaž_ovacím,
§ 6 zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním.] do budovy Sněmovny nebo tam, kde Sněmovna a její orgány jednají, může mít nejvýše 5 členů.
(4) Do budovy Sněmovny a tam, kde Sněmovna a její orgány jednají, není dovolen vstup se střelnou zbraní nebo výbušninou. Každý, kdo má u sebe střelnou zbraň nebo výbušninu, je povinen dát ji před vstupem do budovy, v níž Sněmovna nebo její orgány jednají, do úschovy Parlamentní stráži. Zákaz nošení střelné zbraně se nevztahuje na členy Parlamentní stráže a na osoby zajišťující ochranu prezidenta republiky, předsedy Sněmovny, předsedy Senátu, předsedy vlády a představitelů jiných států. [§ 2 odst. 1 písm. b) a § 19 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.]
Podmínky k trestnímu stíhání poslance, jakož i podmínky k zadržení poslance, který byl dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté, upravuje Ústava.
(1) Žádost příslušného orgánu o vydání souhlasu Sněmovny k trestnímu stíhání poslance, jakož i oznámení o zadržení poslance při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté, musí obsahovat zejména vymezení skutku, o který jde a jeho předpokládanou právní kvalifikaci.
(2) Předseda Sněmovny neprodleně rozhodne, zda vysloví souhlas s odevzdáním zadrženého poslance soudu a svoje stanovisko sdělí bez odkladu příslušnému orgánu. Současně postoupí žádost nebo oznámení podle předchozího odstavce mandátovému a imunitnímu výboru k projednání a podání zprávy s návrhem Sněmovně. O takové žádosti nebo oznámení rozhodne Sněmovna na své první následující schůzi usnesením, které zašle příslušnému orgánu do 5 dnů od jeho přijetí.
(1) Disciplinární řízení lze zavést proti poslanci, který svým projevem učiněným ve Sněmovně nebo v Senátu anebo v jejich orgánech
a) dopustí se jednání, pro které by jinak mohl být trestně stíhán,
b) urazí poslance, senátora, ústavního soudce nebo jinou osobu, která má oprávnění zúčastnit se schůze Sněmovny a jejích orgánů ze zákona (§ 54 odst. 2),
c) dotkne se cti nebo vážnosti Parlamentu, jeho komor nebo jejich orgánů.
(2) Disciplinární řízení lze zavést také proti poslanci, který se dopustí přestupku, za který podléhá discipliní pravomoci Sněmovny.
(3) Mandátový a imunitní výbor zahájí řízení za disciplinární provinění uvedené v odstavci 1 písm. b) na návrh uraženého a za disciplinární provinění uvedená v odstavci 1 písm. a) a c) a v odstavci 2 na návrh předsedy Sněmovny nebo z vlastního podnětu.
(1) Mandátový a imunitní výbor provede v rámci disciplinárního řízení nutná šetření a poskytne poslanci, proti němuž se disciplinární řízení vede, možnost, aby se vyjádřil a obhájil. Po provedeném šetření rozhodne o uložení disciplinárního opatření nebo řízení zastaví.
(2) Poslanec má právo být zastupován při disciplinárním řízení před mandátovým a imunitním výborem advokátem.
(3) O námitce podjatosti rozhodne organizační výbor, který může přikázat věc jinému výboru.
(4) Z jednání výboru, který vede disciplinární řízení jsou vyloučeni jeho členové, jichž se disciplinární řízení týká.
(1) Poslanci lze za disciplinární provinění podle § 15 písm. a), b) a c) uložit povinnost omluvit se za nevhodný výrok ve stanovené lhůtě a stanoveným způsobem nebo uložit pokutu až do výše jednoho měsíčního platu poslance. Způsob omluvy se uvede ve výroku rozhodnutí, kterým se ukládá disciplinární opatření. Za disciplinární provinění podle § 15 odst. 2 lze poslanci uložit napomenutí nebo pokutu až do výše, kterou za přestupek stanoví právní předpis. [Např. zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákona č. 35/1993 Sb. a zákon č. 528/1990 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů.]
(2) Disciplinární opatření lze poslanci uložit do jednoho roku ode dne, kdy k disciplinárnímu provinění došlo.
(1) Proti rozhodnutí příslušného výboru v disciplinárním řízení má poslanec, proti němuž se disciplinární řízení vede, právo odvolat se ke Sněmovně do 15 dnů od doručení písemného rozhodnutí.
(2) Sněmovna k odvolání poslance po rozpravě rozhodne, že disciplinární opatření potvrzuje, mění nebo zrušuje a zastavuje, anebo zrušuje a vrací k dalšímu řízení.
Jestliže se poslanec, kterému bylo uloženo disciplinární opatření omluvit se podle § 17 odst. 1 ve stanovené lhůtě a stanoveným způsobem neomluví, může výbor, který disciplinární řízení vedl, rozhodnout o vhodném způsobu uveřejnění disciplinárního rozhodnutí nebo poslanci uložit pokutu až do výše jeho jednoho měsíčního platu.
(1) Předsedající může za nepřístojné chování ve Sněmovně uložit poslanci, pokud to okolnosti dovolí, pořádkové opatření, kterým je napomenutí, pořádková pokuta až do výše 10% měsíčního platu poslance nebo vykázání poslance z jednacího sálu nejdéle do konce jednacího dne, v němž k vykázání došlo.
(2) Proti rozhodnutí předsedajícího o uložení pořádkového opatření napomenutí nebo vykázání z jednacího sálu se může poslanec odvolat ke Sněmovně bezprostředně po jeho uložení. Proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty se lze odvolat ke Sněmovně do 24 hodin od jejího uložení. Sněmovna bez rozpravy rozhodnutí předsedajícího potvrdí nebo zruší. Rozhodnutí Sněmovny je konečné.
Pořádkové pravomoci předsedajícího schůze Sněmovny podléhají všichni účastníci jednání Sněmovny i osoby, které jsou jednání Sněmovny přítomné v prostorách vyhrazených hostům, veřejnosti a zástupcům hromadných sdělovacích prostředků. Chovají-li se osoby, které sledují jednání Sněmovny z těchto míst nepřístojně, může předsedající schůzi přerušit, rušitele pořádku nechat vyvést Parlamentní stráží a vyhrazená místa dát vyklidit.
(1) Úhradu pokut a pořádkových pokut uložených podle tohoto zákona provede Kancelář sněmovny srážkami z platu poslance.
(2) Výnos z pokut a pořádkových pokut je příjmem státního rozpočtu.
(3) Výše srážek z platu poslance se řídí obecnými předpisy. [Zákon č. 99/1963 Sb., o občanském soudním řízení (občanský soudní řád), ve znění pozdějších předpisů.]
(1) Zasedání Sněmovny je stálé. Zasedání Sněmovny svolává prezident republiky, a to tak, aby bylo zahájeno nejpozději třicátý den po dni voleb. Neučiní-li tak, sejde se Sněmovna třicátý den po dni voleb. Na takovou okolnost upozorní poslance písemně kancléř (§ 118 odst. 1).
(2) Zasedání Sněmovny může být jejím usnesením přerušeno. Celková doba, po kterou může být zasedání přerušeno, nesmí překročit 120 dnů v roce.
(3) V době přerušení zasedání Sněmovny neběží lhůta uvedá v § 93 odst. 1 a 2 pro projednání návrhu zákona ve výborech a § 103 odst. 2 o minimální době pro projednání přikázané kapitoly návrhu zákona o státním rozpočtu ve výboru.
(4) Zasedání Sněmovny končí uplynutím jejího volebního období nebo jejím rozpuštěním.
(1) Poslanci se sejdou po svém zvolení na ustavující schůzi Sněmovny.
(2) Ustavující schůzi Sněmovny svolá bývalý předseda Sněmovny, je-li poslancem. Není-li bývalý předseda Sněmovny poslancem, svolá schůzi, za předpokladu, že je poslancem, nejstarší bývalý místopředseda Sněmovny, a není-li ani toho, nejstarší poslanec nově zvolené Sněmovny; pokud ten svolání ustavující schůze odmítne, svolá ji následující nejstarší poslanec.
(3) Ustavující schůzi Sněmovny zahájí a až do zvolení nového předsedy Sněmovny ji řídí poslanec, který ji svolal.
(1) Předsedající ustavující schůze Sněmovny složí slib poslance před shromážděním poslanců.
(2) Ostatní poslanci složí slib do rukou předsedajícího ustavující schůze Sněmovny (§ 4).
Předsedající ustavující schůze požádá Sněmovnu, aby vzala na vědomí ustavení volební komise pro volby konané na ustavující schůzi Sněmovny, která byla ustavena z návrhů poslaneckých klubů (§ 116 odst. 2). Dále dá stanovit počet členů a provést ustavení mandátového a imunitního výboru.
(1) Sněmovna zvolí svého předsedu. Předsedou Sněmovny je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců.
(2) Nezíská-li žádný z kandidátů nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců, koná se druhé kolo volby. Do druhého kola postupují dva kandidáti, kteří získali v prvém kole největší počet hlasů. Je-li více kandidátů na prvém nebo druhém místě, kteří získali stejný počet hlasů, postupují do druhého kola všichni takoví kandidáti. Zvolen je kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců.
(3) Nebyl-li předseda Sněnovny zvolen ani ve druhém kole, koná se do deseti dnů nová volba.
Předseda Sněmovny se ujme řízení schůze. Na návrh předsedy rozhodne Sněmovna o počtu místopředsedů a provede jejich volbu.
Na návrh předsedy rozhodne Sněmovna o počtu ověřovatelů Sněmovny a provede jejich ustanovení.
Sněmovna zřídí své výbory a stanoví počty jejich členů.
Odvolat předsedu Sněmovny a místopředsedu Sněmovny lze jen na písemný návrh nejméně dvou pětin všech poslanců.
(1) Předsedovi Sněmovny přísluší zejména
a) zastupovat Sněmovnu navenek,
b) přijímat slib prezidenta republiky,
c) přijímat prohlášení prezidenta republiky, kterým se vzdává svého úřadu,
d) navrhovat prezidentu republiky jmenování předsedy vlády podle čl. 68 odst. 4 věta druhá Ústavy,
e) přijímat slib členů Nejvyššího kontrolního úřadu,
f) postoupit Senátu návrh zákona a návrh mezinárodní smlouvy vyžadující souhlas Parlamentu, s nímž Sněmovna vyslovila souhlas,
g) postoupit prezidentu republiky k podpisu přijaté zákony,
h) podepisovat zákony a usnesení Sněmovny, popřípadě jiné listiny vydávané Sněmovnou.
(2) Předsedovi Sněmovny dále přísluší
a) povolat náhradníka na uprázdněný poslanecký mandát a vydat mu osvědčení, že se stal poslancem,
b) dávat souhlas k odevzdání zadrženého poslance, který byl dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté, soudu,
c) předkládat Sněmovně k rozhodnutí návrh výkladu zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny,
d) stanovit pořadí, v němž jej budou místopředsedové Sněmovny zastupovat,
e) svolávat, zahajovat, přerušovat a ukončovat schůzi Sněmovny a společnou schůzi Sněmovny a Senátu,
f) svolávat Sněmovnu v době přerušení zasedání ke schůzi před stanoveným termínem,
g) přerušit schůzi Sněmovny při nepořádku nebo není-li Sněmovna schopna se usnášet,
h) jmenovat a odvolávat kancléře, ředitele sekcí Kanceláře sněmovny, ředitele Parlamentního institutu, vedoucího sekretariátu předsedy Sněmovny a sekretáře výborů.
(3) Předseda Sněmovny plní i další úkoly stanovené zákonem, nebo jimiž ho Sněmovna pověří.
(1) Místopředsedové Sněmovny zastupují předsedu Sněmovny na jeho pokyn nebo v určeném pořadí.
(2) Při zastupování předsedy Sněmovny mají místopředsedové Sněmovny práva a povinnosti předsedy.
(3) Místopředsedové se střídají v řízení schůzí Sněmovny v pořadí dohodnutém s předsedou Sněmovny; nedojde-li k dohodě určí pořadí předseda Sněmovny.
Sněmovna zřizuje ze svých poslanců mandátový a imunitní výbor, petiční výbor, rozpočtový výbor, organizační výbor a další výbory, na nichž se usnese.
(1) Poslanec může být členem nejvýše tří výborů. Každý poslanec musí být členem alespoň jednoho výboru. Výjimku může povolit Sněmovna na návrh svého předsedy.
(2) Poslanec může být předsedou pouze jednoho výboru.
(3) Poslanec, který je členem vlády, nemůže být členem výboru. Předseda a místopředsedové Sněmovny jsou členy jen organizačního výboru.
(1) Výbory jsou ze své činnosti odpovědny Sněmovně.
(2) Výbor projednává věci, které mu přikáže Sněmovna a věci, na jejichž projednávání se usnese.
(1) V době, kdy je zasedání Sněmovny přerušeno (§ 23 odst. 2) výbory nejednají.
(2) Ustavující schůzi výborů svolá předseda Sněmovny. Výbor řídí předsedou Sněmovny pověřený člen výboru do doby, než je zvolený předseda výboru potvrzen Sněmovnou.
(3) Výbor zvolí na ustavující schůzi předsedu. Pokud Sněmovna zvoleného předsedu nepotvrdí, požádá výbor, aby v určené lhůtě zvolil nového předsedu. Nezvolí-li výbor nového předsedu v určené lhůtě nebo Sněmovna nově zvoleného předsedu nepotvrdí, zvolí předsedu výboru Sněmovna.
(4) Sněmovna může požádat výbor, aby do určené lhůty zvolil nového předsedu. Pokud tak výbor v určené lhůtě neučiní nebo Sněmovna nového předsedu nepotvrdí, požádá Sněmovna výbor podruhé, aby jí předložil návrh na potvrzení nového předsedy. Pokud tak ani podruhé výbor v určené lhůtě neučiní nebo Sněmovna nového předsedu nepotvrdí, zvolí nového předsedu výboru Sněmovna.
(5) Výbor může na písemný návrh dvou pětin svých členů zvolit nového předsedu. Volbu nelze uskutečnit dříve, než po uplynutí 7 dnů po podání návrhu. Pokud Sněmovna nového předsedu nepotvrdí, zůstává ve funkci původní předseda.
(6) Předseda se ujímá své funkce po potvrzení volby Sněmovnou nebo po zvolení Sněmovnou. Potvrzením nebo zvolením nového předsedy Sněmovnou zaniká výkon funkce předchozího předsedy.
(7) Výbor zvolí místopředsedy a ustanoví ověřovatele výboru.
(1) Schůze výboru svolává a řídí jeho předseda. Je-li předseda výboru nepřítomen svolávají a řídí schůze výboru ve stanoveném pořadí místopředsedové. Jsou-li předseda i místopředsedové nepřítomni, svolá a řídí schůzi výboru jeho člen, jehož tím výbor nebo předseda pověří.
(2) Předseda je povinen svolat schůzi výboru, stanoví-li to Sněmovna nebo požádá-li o to předseda Sněmovny anebo alespoň dvě pětiny všech členů výboru. V takovém případě svolá schůzi výboru do 15 dnů od usnesení Sněmovny nebo žádosti předsedy Sněmovny anebo poslanců. V ostatních případech svolává schůze výboru na dny, které jsou určeny jako jednací dny výborů.
(3) Předseda výboru navrhuje pořad jednání výboru a způsob projednávání jednotlivých bodů pořadu. Kterýkoli člen výboru může navrhnout doplnění nebo změnu pořadu jednání.
(1) Výbor se při svém jednání řídí ustanoveními tohoto zákona. Ustanovení o omezení počtu příspěvků v téže věci se neužije (§ 61 odst. 2). Výbor může v souladu s tímto zákonem přijmout svůj jednací řád.
(2) Schůze výborů jsou veřejné, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo neusnese-li se výbor, že schůze nebo její část je neveřejná. Řízení v disciplinárních věcech je vždy neveřejné.
(3) Schůze výboru nebo její části, která byla prohlášena za neveřejnou se mohou zúčastnit poslanci, prezident republiky, členové vlády a osoby, které se mohou zúčastnit schůze Sněmovny a jejích orgánů ze zákona; jiné osoby mohou být přítomny jen se souhlasem výboru.
(1) Výbor je schopen se usnášet, je-li přítomna alespoň třetina všech jeho členů.
K platnosti usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných členů výboru.
(2) Poslanci, kteří nejsou členy výboru, mají na schůzi výboru poradní hlas.
(1) Prezident republiky a člen vlády se může zúčastnit všech schůzí výboru; udělí se jim slovo, kdykoli o to požádají.
(2) Člen vlády a vedoucí jiného správního úřadu je povinen dostavit se osobně na schůzi výboru, jestliže o to výbor požádá a podat požadované informace a stanoviska.
(3) Člen vlády se může dát na schůzi výboru zastoupit jiným členem vlády nebo svým náměstkem, pokud výbor netrvá na jeho osobní účasti.
(4) Člen vlády, popřípadě ten, kdo ho zastupuje a vedoucí jiného správního úřadu, si mohou na schůzi výboru přibrat odborníky.
(5) Předsedající může na schůzi výboru udělit slovo i jiným osobám.
(1) Pro projednání věci ve výboru určí výbor ze svých členů zpravodaje. Zpravodaje může na základě zmocnění výborů určit i předseda výboru. Zpravodaj podá výboru zprávu o projednávané věci.
(2) Menšina výboru, kterou tvoří alespoň pětina členů výboru, může určit pro jednání výboru svého zpravodaje, který tlumočí oponentní názor. Menšina výboru může připravit pro Sněmovnu zprávu, která se vytiskne a předloží Sněmovně společně s usnesením výboru.
(1) Výbor přijímá o výsledcích svých jednání usnesení. Určený zpravodaj nebo zpravodajové se na vypracování usnesení podílejí. Usnesení podepisuje předseda a ověřovatel výboru.
(2) Výbor předloží usnesení podle povahy věci Sněmovně nebo je může zaslat příslušnému členu vlády anebo vedoucímu jiného správního úřadu. Člen vlády nebo vedoucí jiného správního úřadu, jemuž bylo usnesení výboru podle předchozí věty zasláno, je povinen sdělit výboru do 30 dnů, pokud výbor nestanovil delší lhůtu, informace a stanoviska, která jsou usnesením žádána.
(1) Výbory mohou konat společné schůze, určovat společného zpravodaje a přijímat společná usnesení. Hlasují však vždy odděleně.
(2) Nedohodnou-li se výbory na společném usnesení, přijme každý výbor usnesení vlastní.
(1) O schůzi výboru se pořizuje zápis, v němž se uvede pořad schůze, kdo schůzi řídil, jaké návrhy byly podány, kteří řečníci vystoupili v rozpravě, obsah jejich vystoupení, jmenovitý seznam poslanců hlasujících o usneseních k jednotlivému bodu pořadu, seznam poslanců, kteří byli řádně omluveni a informace o výsledku hlasování. Součástí zápisu jsou úplné texty předložených písemných pozměňovacích návrhů a návrhů nové předlohy, přijatých usnesení, prohlášení a jiných dokumentů, které byly předmětem jednání.
(2) Zápis po jeho ověření ověřovatelem schvaluje a podepisuje předseda výboru nejpozději do 7 dnů od skončení schůze. Ověřený zápis je autentickým záznamem o schůzi a odevzdává se společně s přílohami nejpozději do dvou měsíců od skončení schůze k archívnímu uložení. Jde-li o společnou schůzi několika výborů, podepisují zápis předsedové a ověřovatelé zúčastněných výborů.
(3) Těsnopisecký záznam ze schůze výboru se pořizuje jen tehdy, jestliže se na tom výbor usnese.
(1) Každý výbor může zřídit pro řešení určité otázky nebo souboru otázek podvýbor. Členem podvýboru může být jen poslanec.
(2) Podvýbor předkládá výsledky svých jednání výboru, který jej zřídil.
(3) Pro činnost a jednání podvýboru platí přiměřeně ustanovení o činnosti a jednání výboru. Jednání podvýboru je neveřejné, pokud se podvýbor neusnese jinak.
(1) Mandátový a imunitní výbor zejména
a) zkoumá, zda jednotliví poslanci a náhradníci za poslance byli platně zvoleni a svá zjištění předkládá podle povahy věci Sněmovně nebo předsedovi Sněmovny,
b) zkoumá, zda mandát poslance nezanikl a v pochybnostech o zániku mandátu poslance pro ztrátu volitelnosti nebo pro neslučitelnost funkce s výkonem funkce poslance, předkládá svá zjištění s návrhem předsedovi Sněmovny,
c) zjišťuje, zda jsou v imunitních věcech dány podmínky pro trestní stíhání poslance, provede urychleně nutná šetření a umožní poslanci, aby se osobně jednání zúčastnil a k věci vyjádřil; zprávu o výsledku svých zjištění s návrhem na rozhodnutí předkládá Sněmovně,
d) vede disciplinární řízení proti poslanci a rozhoduje v něm.
(2) Jednání mandátového a imunitního výboru je vždy neveřejné. Mohou se jej zúčastnit jen jeho členové a další osoby, u kterých to stanoví Ústava. Jiné osoby se mohou zúčastnit jednání mandátového a imunitního výboru jen s jeho souhlasem.
(1) Organizační výbor tvoří jeho předseda, kterým je předseda Sněmovny, místopředsedové výboru, kterými jsou místopředsedové Sněmovny a další členové výboru navržení poslaneckými kluby a ustaveni podle zásady poměrného zastoupení.
(2) Organizační výbor může zvolit ze svých členů další dva místopředsedy výboru.
(3) Jednání organizačního výboru je neveřejné, pokud se výbor neusnese jinak.
(4) Organizační výbor organizuje a koordinuje práci orgánů Sněmovny v rozsahu stanoveném tímto zákonem a usneseními Sněmovny. Při plnění těchto úkolů mu přísluší zejména
a) připravovat schůze Sněmovny, společné schůze Sněmovny a Senátu a navrhovat předsedovi Sněmovny jejich termín a pořad,
b) stanovit usnesením dobu vyhrazenou pro pravidelné jednání orgánů Sněmovny,
c) doporučovat předsedovi Sněmovny zařazení návrhů zákonů, mezinárodních smluv vyžadujících souhlas Parlamentu, zákonných opatření Senátu, popřípadě jiných návrhů do návrhu pořadu schůze Sněmovny a navrhovat, kterému výboru popřípadě výborům mají být přikázány,
d) přezkoumávat, zda návrh poslance, skupiny poslanců nebo zastupitelstva vyššího územního samosprávného celku na vydání zákona, splňuje náležitosti stanovené tímto zákonem a je způsobilý k projednání (§ 87 odst. 2); zjistí-li nedostatky, vyzve navrhovatele, aby jej vzal zpět,
e) doporučovat předsedovi Sněmovny, aby Sněmovně předložil návrh usnesení o povinnosti člena vlády dostavit se osobně na schůzi Sněmovny (§ 57 odst. 1),
f) schvalovat plán zahraničích styků delegací Sněmovny, jejích orgánů a poslanců,
g) rozhodovat o přijímání zahraničních návštěv a vysílání delegací Sněmovny, jejích orgánů a poslanců, a to i mimo schválený plán zahraničních styků,
h) připravovat návrh rozpočtu Sněmovny pro jeho projednání ve Sněmovně a projednávat jeho plnění,
i) žádat poslanecké kluby o předložení dokladů k čerpání příspěvků poskytnutých z rozpočtu Sněmovny na úhradu jejich nákladů.
(1) Sněmovna může ze svých poslanců a dalších osob, které nejsou poslanci, zřizovat stálé nebo dočasné komise a stanovit jim v rámci své působnosti úkoly. Předsedou komise je vždy poslanec, kterého volí Sněmovna.
(2) Pro činnost a jednání komisí se užije přiměřeně ustanovení o činnosti a jednání výborů.
(1) Na návrh nejméně jedné pětiny všech poslanců může Sněmovna zřídit pro vyšetření věci veřejného zájmu vyšetřovací komisi. Předsedu a členy vyšetřovací komise, kterými mohou být jen poslanci, volí Sněmovna. Poslanec, který je členem vlády, nemůže být členem vyšetřovací komise.
(2) Usnesení Sněmovny, kterým se zřizuje vyšetřovací komise, obsahuje přesné určení věci, která má být vyšetřena a lhůtu, ve které vyšetřovací komise předloží svá zjištění s návrhem Sněmovně, která rozhodne usnesením.
(3) Jednací řád vyšetřovací komise je přílohou č. 1 tohoto zákona.
(4) K objasnění důležitých skutečností může vyšetřovací komise opatřovat potřebné podklady, vyžadovat nezbytná vysvětlení a vyslýchat svědky a podle povahy věci přibrat znalce a tlumočníka. Pokud jde o povinnost svědčit, povinnost vydat věc, o předvolání a předvedení, zákaz výslechu, právo odepřít výpověď a o nárok na svědečné, jakož i přibrání znalce nebo tlumočníka a jejich práva a povinnosti, postupuje se přiměřeně podle ustanovení trestního řádu. [§ 97 až 104 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.]
(5) Vyšetřovací komise může pro provedení jednotlivých úkonů uvedených v odstavci 4 a pro dokumentaci své činnosti přibrat potřebný počet odborných pracovníků zejména vyšetřovatelů a administrativně technických pracovníků, kteří svou činnost vykonávají na základě pověření vyšetřovací komise a jsou vázáni jen jejími pokyny.
(6) Jednání vyšetřovací komise je neveřejné a mohou se jej zúčastnit jen její členové. Jiné osoby se mohou zúčastnit nebo být přítomny jednání vyšetřovací komise jen s jejím souhlasem nebo stanoví-li tak zákon.
(7) Členové vyšetřovací komise a další osoby, které se zúčastní nebo jsou přítomny jednání vyšetřovací komise, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se při jednání dozvědí; zbavení této povinnosti mohou být jen usnesením Sněmovny.
(8) Přo činnost a jednání vyšetřovací komise se užije přiměřeně ustanovení o činnosti a jednání výboru, pokud jednací řád vyšetřovací komise nestanoví jinak.
O náhradě nutných nákladů spojených
s účastí na jednání vyšetřovací
komise a o odměně osobám přizvaným
k jejímu jednání, rozhoduje předseda
vyšetřovací komise.