Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ministr obrany Antonín Baudyš zaslal odpověď na interpelaci poslance Roberta Dostála dopisem ze dne 17. května 1994

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb. o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď ministra obrany Antonína Baudyše na interpelaci poslance Roberta Dostála. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku

Příloha

MINISTR OBRANY ČESKÉ REPUBLIKY

doc. Ing. Antonín BAUDYŠ, CSc.

Č. j.: 5399 - 5

Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny

v příloze Vám zasílám na vědomí stanovisko k interpelaci pana poslance MUDr. Roberta Dostála, CSc., která se týká špatné morálky některých vojáků základní služby a šikanování nováčků tzv "mazáky".

S pozdravem

Příloha

Vážený pan

PhDr. Milan Uhde

předseda Poslanecké sněmovny

Parlamentu ČR

Praha

K č.j. 5399 - 5 Příloha

k interpelaci pana poslance MUDr. Roberta DOSTÁLA,CSc.,týkající se špatné morálky některých vojáků základní služby a šikanování nováčků tzv. "mazáky"

Velení AČR nezakrývá, že stav kázně není v současné době na požadované úrovni. O těchto skutečnostech podal informace náčelník generálního štábu AČR v dubnu 1994 prostřednictvím veřejných sdělovacích prostředků.

I když počet mimořádných událostí klesá, dochází při nich nadále ke ztrátám lidských životů a následkům na zdraví osob, zejména při výkonu strážní a dozorčí služby. Nepříznivý vývoj zaznamenává v AČR i růst kriminality, v průběhu roku 1994 sice s nižší dynamikou, když při porovnání se stejným obdobím roku 1993 (1.pololetí) počet případů protiprávního jednání vzrostl o 8% (loni o 22, 5%). Nejčastěji jsou páchány trestné činy vojenské, činí 56% trestné činnosti, z nich pak největší část tvoří zběhnutí a svémocná odloučení, následuje porušování práv a chráněných zájmů vojáků - tzv. šikany a porušování povinností strážní a dozorčí služby. Předmětem časté a oprávněné kritiky veřejnosti je chování vojáků na veřejnosti, v dopravních prostředcích, vulgární projevy často pod vlivem alkoholu.

Nejvyšší orgány AČR si plně uvědomují, že vojenská kázeň v nejširším významu tohoto pojmu má pro činnost armády zásadní význam. Přijímá řadu opatření ke zlepšení jejího stavu s tím, že s ohledem na probíhající transformaci, redislokaci a reorganizaci. armády v kontextu na vliv celospolečenských jevů není možné očekávat viditelné výsledky ze dne na den.

Celospolečenské vlivy jsou nejobecnějším faktorem ovlivňujícím kázeň v armádě. Působí sice zprostředkovaně, nejsou rozhodujícím faktorem, opomenout je však nelze. Jejich pozitivní stránkou zejména z perspektivního hlediska je skutečnost, že rozvojem společenského života a demokratizací poměrů v armádě se vytváří pozitivní základy pro nové přístupy k upevňování kázně v AČR. V jednotě s celospolečenskými změnami probíhá transformace armády z organizace koaličního typu totalitního systému na moderní demokratickou armádu. Tento složitý a rozporný proces je spojen s očekáváním zlepšení stavu, ale svou složitostí současně pevný režim a kázeň oslabuje.

Z vnitroarmádního pohledu stabilizaci režimu, kázně, strážní a dozorčí služby ovlivňují zejména dislokační změny a dosud plně nezvládnutý přechod na kratší vojenskou základní službu. Celý proces transformace armády, dislokačních a organizačních změn spolu nese řadu úkolů bezprostředně nesouvisejících s výcvikem a připraveností. vojsk, které jsme chtěli radikálně omezit. Jedná se zejména o střežení uvolněných objektů a zabezpečení mírového života pomocnými službami. Organizovaný a všestranně zabezpečený výcvik se dosud nestal základem utváření pevné vojenské kázně.

Málo se pokročilo v technickém zabezpečení střežených objektů, což má za nás ledek velké odčerpávání vojáků ke střežení, je jich odvádění od výcviku, nepříznivý vliv na organizovanost a kázeň.

Teritoriální doplňování vedle přínosů k humanizaci výkon vojenské služby přineslo.i negativa. Vojáci neztrácejí vazby na dřívější party se závadovým jednáním, jejích praktiky přenášej i do vojenských kolektivů. V rámci vazeb na své civilní okolí páchají trestnou činnost ve prospěch svých kamarádů rozkrádán i vojenského materiálu všeho druhu nebo se na ně navazují kriminální živly z civilního prostředí s cílem organizovat majetkovou trestnou činnost ve svůj prospěch. Kromě toho blízkost trvalého bydliště je častým důvodem svépomocného vzdalování z různých důvodů.

Na potřebné úrovni nejsou ani materiální podmínky zabezpečení mírového života vojáků v základní službě. Jejich zlepšování je podmíněno konečným dořešením transformace AČR a našimi finančními možnostmi.

V neprospěch upevňování režimu života, kázně a vztahů mezi vojáky působí také nedokončená legislativa v oblasti obrany státu a činnosti armády a na ní navazující tvorba vojenských předpisů a dalších vnitroresortních norem.

Při hledání cest ke zlepšení stavu kázně v AČR vycházíme ze skutečnosti, že rozhodujícím subjektivním faktorem vojenské kázně a organizovanosti života je v každé armádě velitelský sbor. Výsledky jeho práce nejsou dosud výraznější proto, že přetrvávají nadále nedostatky v řídicí práci štábů a velitelů, ne všichni vojáci z povolání plní řádně své funkční povinnosti. V oblastí kázně je to především záležitost důslednosti a náročnosti velitelů rot a čet. Těch máme v současnosti nedostatek, neboť nejasné perspektivy výkonu služby v armádě a nedořešené legislativní základy služebních jistot mají za následek značnou odchodovost této části velitelského sboru. Největším problémem je kategorie poddůstojníků, kteří ve funkcích velitelů družstev, osádek a obsluh i v dozorčí a strážní službě nejsou zárukou kázně a pořádku, naopak často se sami podílejí na narušování režimu života, kázně a vztahů mezi vojáků.

Všichni příslušníci velitelského sboru armády jsou svým služebním postavením určeni, aby vojenskou kázeň utvářeli a upevňovali, ale jsou současně i těmi, kteří sami musí tuto kázeň projevovat osobní příkladností.

Nutno přiznat, že právě tento činitel - osobní kázeň části velitelského sboru a její důsledné vyžadování - je slabou stránkou našeho úsilí, což je v přímém rozporu s profesionálním přístupem k obraně státu. Proto se v praxi setkáváme s nedůsledností a nevšímavostí vojáků z povolání vůči projevům nekázně ve všech oblastech života armády.

Nejpočetnější skupinou nositelů nekázně v armádě jsou vojáci v základní službě. Většina nováčků přichází k útvarům se snahou dobře se vyrovnat s úkoly vojenské služby a projevuje ochotu přizpůsobit se vojenskému režimu a kázni. Je pro nás nepříjemným zjištěním, že s délkou výkonu vojenské základní služby jsou tyto pozitivní přístupy oslabovány a služebně starší vojáci výrazněji vyznávají staromazácké tradice a projevuj i záporný postoj k vojenskému režimu a kázni. Tento stav je špatnou vizitkou naší výchovné práce v armádě. Nedokážeme s vojáky pracovat tak, aby se dále nešířily názory a přístupy menší částí vojáků přicházejících s negativním poměrem k armádě a vojenské službě vůbec. Nedokážeme rovněž usměrnit menší připravenost těchto mladých mužů převzít nejrůznější vojenské povinnosti a nést za ně odpovědnost. Tyto slabiny v připravenosti mladé populace k výkonu vojenské služ by spolu s naší malou schopností na ně reagovat rovněž patří mezi příčiny nekázně v armádě.

Velení AČR je si vědomo nedostatků v kázní a naléhavé potřeby na ně adekvátně reagovat. Hledá cesty, jak stav zlepšit a změnit.

Vzhledem k vysoké kriminalitě zejména vojáků v zkladní službě, nekázni na veřejnosti páchané v civilním oděvu, a na časté žádosti občanů zejména posádkových měst a obcí jsem rozhodl svým rozkazem číslo 31 ze dne 30. června 1993, kterým byl vydán doplněk k základnímu řádu Zákl - 1, o povinnosti vojáků v základní službě nosit na veřejnosti stejnokroj. Smyslem tohoto opatření bylo odstranit anonymitu pachatelů protiprávních jednání. Výsledkem je pouze částečný efekt s tím, že za současného stavu byla nekázeň zviditelněna, nikoliv však potlačena.

Na základě analýz případů šikanování v roce 1992 a 19 93 vyplynula potřeba hledat nové přístupy k řešení této problematiky s podstatným závěrem, že je potřeba vytvořit komplexní program opatření proti šikanování v AČR, jehož výrazným rysem by bylo zapojení civilních institucí a odborníků spolu se zainteresováním `co největší části veřejnosti. Tyto aktivity byly v červnu 1993 formulovány 1. náměstkem MO a v počátku roku 1994 byly v součinnosti se Svazem vojenské mládeže, Výborem dobré vůle Olgy Havlové, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a některými dalšími civilními institucemi rozvinuty do iniciativy směrem k prevenci. tohoto závadového jednání ve vztazích mezi vojáky.

Na základě usnesení vlády ČR číslo 617 ze dne 3. listopadu 1.993 byly rozkazem MO číslo 67 ze dne 29. prosince 1993 ustaveny resortní komise pro prevenci kriminality a protidrogová. Problematika šikanování úzce souvisí s trestnou činností porušování práv a chráněných zájmů vojáků ve smyslu §§ 279a a 279b trestního zákona a často je páchána pod vlivem alkoholu, čímž souvisí s obsahem činnosti obou komisí. Protože činnost komisí je navázána na republikové orgány, je vytvořen i předpoklad pro naplnění podstaty komplexního působení na cílové skupiny mladé populace.

Rozsáhlá je v oblasti kázně činnost Inspekce ministra obrany, Vojenské policie AČR a nižších velitelských stupňů.

Vzhledem k tomu, že přijatá opatření nepřinesla očekávaný efekt, rozhodl jsem na poradě s podřízenými dne 26.dubna 1994 zpracovat do 30.6.1994 komplexní analýzu příčin přetrvávání nedostatků v organizovanosti a režimu života, kázni a vztahů mezi vojáky a navrhnout zásadní systémová opatření k upevnění kázně v AČR.