Parlament České republiky se usnesl na tomto zákoně:
Zákon č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích v znění zákona č. 264 /1992 Sb., zákona č. 267/1992 Sb. a zákona č. 133/1993 Sb. se mění a doplňuje takto:
1. V § 3 se za odstavec 1 vkládají nové odstavce 2 a 3, které znějí:
"(2) Oprávněnou osobou je též fyzická osoba, která v den přechodu věci na stát podle § 6 měla na ni právní nárok, nebylo-li v den přechodu věci na stát osoby uvedené v odstavci 1.
(3) Bylo-li v den přechodu věci na stát oprávněných osob uvedených v odstavci 2 více, je oprávněnou osobu k celé věci kterákoliv z nich."
Dosavadní ostavce 2 a 3 se označují jako odstavce 4 a 5.
2. V § 3, ostavec 4 se slova "zemřelal-li osoba, jejíž věc přešla do vlasnictví státu v případech uvedených v § 6, před uplynutím této lhůty uvedené v § 5, odstavec 2 nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou", nahrazují slovy "zemřela-li osoba jejíž věc přešla do vlastnictví státu, nebo osoba, která na ni měla právní nárok v případech uvedených v § 6 před uplynutím lhůty uvedené v § 5, odstavce 2 nebo byla-li prohlášena za mrtvou ke dni předcházejícímu uplynutí této lhůty,".
3. V § 6 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
"(2) Povinnost vydat věc se vztahuje i na ty případy, kdy přešly na stát věci, o nároku na jejichž vydání podle zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících
a) nebylo pravomocně rozhodnuto do dne 25. února 1948 nebo
b) nebylo po 25. únoru 1948 těmto restitučním nárokům vyhověno nebo
c) nebyly tyto nároky uplatněny anebo
d) se těchto nároků oprávněné osoby vzdaly a vzaly jejich uplatnění zpět, a to z důvodů uvedených v § 2 odstavce 1 písmena c) zákona.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
Zákon č. 2229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992 Sb., zákona České národní rady č. 39/1993 Sb. a zákona 183/1993 Sb. se mění a doplňuje takto:
1. V § 4 se za odstavec 1 vkládají nové odstavce 2 a 3, které znějí:
"(2) Oprávněnou osobou je též fyzická osoba, která v den přechodu věci na stát nebo na právnickou osobu podle § 6 měla na ni právní nárok, nebylo-li v den převodu věci na stát osoby uvedené v odstavci 1.
(3) Bylo-li v den přechodu věci na stát oprávněných osob uvedených v odstavci 2 více, je oprávněnou osobou k celé věci kterákoliv z nich."
Dosavadní odstavce 2 až 4 se označují jako odstavce 4 až 6.
2. V § 4, odstavec 4 se slova "zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6 před uplynutím lhůty uvedené v § 13 nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou", nahrazují slovy "zemřela-li osoba jejíž věc přešla do vlastnictví státu, nebo osoba, která na ni měla právní nárok v případech uvedených v § 6 před uplynutím lhůty uvedené v § 13 nebo byla-li prohlášena za mrtvou ke dni předcházejícímu uplynutí této lhůty.".
3. V § 6 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
"(2) Povinnost vydat věc se vztahuje i na ty případy, kdy přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu věci, o nároku na jejichž vydání podle zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících
a) nebylo pravomocně rozhodnuto do dne 25. února 1948 nebo
b) nebylo po dni 25. února 1948 těmto restitučním nárokům vyhověno nebo
c) nebyly tyto nároky uplatněny anebo
d) se těchto nároků oprávněné osoby vzdaly a vzaly jejich uplatnění zpět, a to z důvodů politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody."
Dosavadní odstavce 2 až 6 se označují jako odstavce 3 až 7.
1. Nároky založené tímto zákonem v Čl. 1 a v Čl. 2
a) mohou oprávněné osoby uplatnit do šesti měsíců od účinnosti tohoto zákona,
b) se považují za uplatněné, došlo-li k jejich uplatnění před účinností tohoto zákona,
c) o kterých bylo pravomocně rozhodnuto přede dnem účinnosti tohoto zákona, lze uplatňovat návrhem na obnovu řízení, podaným do tří měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.
2. Lhůty na uplatnění nároků u soudu uvedené v § 5 odstavce 4 a odstavce 5 zákona č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích se pro případy uvedené v bodu 1 stanovují na jeden rok od účinnosti tohoto zákona.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. května 1994.
Předkládají tito poslanci:
Návrh zákona mění a doplňuje zákony č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích a č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku v platných zněních. Existující právní úpravy restituce majetku se vyznačují nesourodností způsobenou tím, že nepřihlíží ke skutečnosti, že únor 1948 vstoupil do prostředí ne vždy určených majetkově právních poměrů. Restituční nárok ze zákona č. 128/1946 Sb. bylo možno uplatnit ve tříleté lhůtě, tedy až do 17. června 1949. Poúnorová moc však zajistila již 7. dubna 1948 konfiskaci této kategorie nemovitého majetku přijetím zákona č. 79/1948 Sb., který jako novela zákona č. 128/1846 Sb, prakticky znemožnil věcnou restituci s poukazem na zájem veřejný a státního sektoru. Současné restituční zákony nepřihlížejí k tomu, že se obě skupiny restitučních norem ve své působnosti vzájemně překrývají. Nástupem totalitní moci zmařené restituce ze zákona č. 128/1946 Sb. tvoří dnes samostatnou právní kategorii a jednotně ji lze proto upravit pouze legislativní cestou.
Třídní justice ve zdlouhavých soudních procesech jednotlivé restituční návrhy odmítala na základě stanoviska Nejvššího soudu. Zestátněn byl tak drobný nemovitý majetek právě těm osobám, kerým měl být, podle původního úmyslu zákonodárce, po ukončení jejich válečné perzekuce urychleně navrácen.
Pokud soudy ukončily poúnorová restituční řízení rozhodnutím, stalo se toto pravomocným a tedy dnes neopravitelným. Ustanovení § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 87/1991 Sb., které nabízí zdůvodnění dnešního nároku: "jiným protiprávním postupem, k němuž došlo v rozhodném období jako důsledku politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody", je pokládáno dnešními soudy za nástroj příliš slabý, než aby pravomocné soudní rozhodnutí zvrátil.
Zákon ČNR č. 243/1992 Sb., který upravuje restituci majetku československých občanů německé a maďarské národnosti trvale žijících na území ČR, zacelil mezery v restitučních zákonech velmi nedokonale, protože nepřiznává stejná majetková práva osobám rasově perzekvovaným, jejichž restituční nároky byly v rozhodném období odmítány podle stejných restitučních předpisů, ale jsou dnes pro tuto skupinu osob nepoužitelné, protože těmto nebylo státní občanství nikdy odejmuto a nemohlo být proto ani opětně vráceno.
Morální důvody přiznání rovných majetkových práv té skupině českých občanů, která byla zbavena vlastnických práv nejdříve, současně s odejmutím práva na život, tedy ve většině případů již jen jejich potomkům, by měly být dostatečně zřejmé.
Ekonomické dopady na státní rozpočet plynoucí z tohoto zákona jsou zanedbatelné vzhledem k velmi malému rozsahu majetku a velmi malému počtu osob, kterých se doplnění zákonů č. 87/1991 Sb. a č. 229/1991 Sb. týká.
K jednotlivým ustanovením
Čl. 1
Doplňuje se zákon č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích tak, aby byla odstraněna diskriminace fyzických osob poškozených již za války, které nikdy netratily československé státní občanství a které jsou podle dosud platné právní úpravy vyloučeny z procesu restitucí z důvodů uvedených v obecné části důvodové zprávy. Soudní praxe, vycházející z litery a nikoliv z ducha zákona, který má napravovat křivdy spáchané na občanech v době nesvobody, nemá nástroj na rušení pravoplatných rozsudků vynesených po únoru 1948.
Čl. 2
Doplnění zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku odstraňuje stejnou diskriminaci jak je uvedeno u Čl. 1.
Čl. 3
Po schválení zákona č. 87/1991 Sb. řada občanů uplatnila nárok na vydání majetku zabraného v době nesvobody. Zákonem předepsaný postup však v konečném čase narazil na již popsanou soudní praxi. Další, v minulosti stejně postižené občany, tyto výsledky od uplatnění jejich nároků odradili. Je proto nutné poskytnout těmto občanům nové lhůty pro uplatnění jejich nároků. Nároky uplatněné před účinností tohoto zákona jsou považovány za již uplatněné. U pravomocných rozhodnutí soudu lze postupovat návrhem na obnovu řízení. Jedná se sice o nepřímou novelou příslušných ustanovení občanského soudního řádu, platnou však pouze pro tyto speciální případy.
Čl. 4
Vzhledem k přesným lhůtám,
se kterými zákon pracuje, se doporučuje stanovit
účinnost zákona konkrétním
datem.