Zákon upravuje podmínky provozování silniční dopravy, jakož i práva a povinnosti právnických a fyzických osob s tím spojené, a pravomoc a působnost orgánů státní správy na tomto úseku.
/1/ Silniční doprava pro vlastní potřeby je doprava, kterou se zajišťuje podnikatelská činnost, k níž je osoba provozující silniční dopravu oprávněna podle zvláštních předpisů. [Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.]
/2/ Silniční doprava pro cizí potřeby je doprava, při níž vzniká mezi provozovatelem silniční dopravy a osobou, jejíž přepravní potřeba se uspokojuje, právní vztah založený smlouvou, jejímž předmětem je přeprava osob, zvířat nebo věcí.
/3/ Linková osobní doprava je pravidelné poskytování přepravních služeb na určené trase dopravní cesty, při kterém cestující vystupují a nastupují na předem určených zastávkách.
Linkovou osobní dopravu lze provozovat formou veřejné linkové dopravy nebo formou zvláštní linkové dopravy. Přitom se pro účely tohoto zákona rozumí
a) veřejnou linkovou dopravou doprava, při které jsou přepravní služby nabízeny podle předem vyhlášených podmínek a jsou poskytovány k uspokojování přepravních potřeb,
b) zvláštní linkovou dopravou doprava určených vybraných skupin cestujících s vyloučením ostatních osob.
/4/ Taxislužba je veřejná silniční doprava, kterou se zajišťuje bezprostřední a pohotová přeprava osob a jejich zavazadel osobními automobily.
/5/ Provozovatel silniční dopravy (dále jen "dopravce") je právnická nebo fyzická osoba, která provozuje silniční dopravu pro cizí potřeby nebo pro vlastní potřeby podle tohoto zákona. Tuzemský dopravce je fyzická osoba s trvalým pobytem nebo právnická osoba se sídlem v České republice, která provozuje dopravu silničními motorovými vozidly evidovanými v České republice. Zahraniční dopravce je fyzická osoba s trvalým pobytem nebo právnická osoba se sídlem mimo území České republiky, která provozuje dopravu silničními motorovými vozidly evidovanými v zahraničí.
/6/ Mezinárodní silniční doprava je silniční doprava, při níž místo výchozí a místo cílové leží na území dvou různých států nebo okružní jízda po území nejméně dvou různých států.
/7/ Městská autobusová doprava je veřejná linková doprava osob provozovaná k uspokojování přepravních potřeb na území města.
/8/ Dopravními úřady podle tohoto zákona jsou okresní úřady [§ 1 a § 5 odst. 4 zákona České národní rady č. 425/1990 Sb.,o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů, úplné znění vyhlášeno pod č. 403/1992 Sb.
§ 13 odst. 1 zákona České národní rady č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, úplné znění vyhlášeno pod č. 90/1993 Sb.]. Pro městskou autobusovou dopravu je dopravním úřadem městský úřad, úřad města nebo magistrát [§ 58 odst. 5 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů.].
/9/ Tarif v silniční dopravě je sazebník cen za jednotlivé přepravní výkony při poskytování přepravních služeb a podmínky jejich použití.
/1/ Dopravce je povinen
a) používat v silniční dopravě silniční motorové vozidlo (dále jen "vozidlo"), od jehož technické kontroly neuplynula doba delší než 1 rok a v mezinárodní silniční dopravě doba delší než 6 měsíců,
b) zajistit při organizaci práce řidičů dodržování doby řízení vozidla, bezpečnostních přestávek a doby odpočinku stanovených zvláštními předpisy [Vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce č. 213/1991 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při provozu, údržbě a opravách vozidel.
§ 8, 9, 11, 12 výnosu ministerstva vnitra č.j. SD/331908/75 o určování pracovní doby jízdních pracovníků silniční a městské dopravy, reg. v částce 33/1975 Sb., ve znění výnosu ministerstva vnitra č.j. SD/332831/77, reg. v částce 2/1978 Sb.].
/2/ Dopravce je povinen vést záznamy o provozu každého vozidla a záznamy uchovávat po dobu 5 let od ukončení přepravy. Způsob vedení záznamů o provozu vozidla stanoví prováděcí předpis.
/3/ Dopravce je povinen zajistit, aby v každém vozidle byly při provozu tyto doklady:
a) záznam o provozu vozidla,
b) záznam o době řízení vozidla a bezpečnostních přestávkách,
c) další doklady podle tohoto zákona.
/1/ Kdo hodlá provozovat silniční dopravu pro cizí potřeby, musí být spolehlivý a musí mít
a) koncesi, pokud je provozování silniční dopravy pro cizí potřeby živností [Zákon č. 455/1991 Sb.], nebo
b) povolení od dopravního úřadu v ostatních případech.
/2/ Podmínku spolehlivosti nemusí splňovat žadatel o provozování silniční dopravy pro cizí potřeby v případě, že zajistí, aby ji splňovala osoba jím ustanovená a jemu odpovědná.
Za spolehlivou k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby se nepovažuje osoba, která provozovala silniční dopravu pro cizí potřeby v průběhu posledních 3 let před podáním žádosti neoprávněně a osoba, které byla v průběhu posledních 3 let před podáním žádosti odejmuta koncese nebo povolení k provozování silniční dopravy z důvodů porušování povinností uložených právními předpisy, které s provozováním silniční dopravy souvisejí, nebo proto, že neplnila podmínky stanovené v koncesi nebo v povolení.
/1/ O povolení k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby, která není živností podle živnostenského zákona, rozhoduje dopravní úřad podle místa sídla nebo trvalého pobytu žadatele.
/2/ Povolení se uděluje na základě žádosti osoby, která hodlá provozovat silniční dopravu pro cizí potřeby.
/3/ Podrobnější podmínky pro vydávání povolení k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby stanoví prováděcí předpis.
/1/ Ve stanovisku potřebném pro vydání koncese5/ uvede dopravní úřad, zda žadatel o koncesi splňuje podmínku spolehlivosti, druh dopravy, pro který stanovisko uděluje, časový rozsah, popřípadě další podmínky provozování dopravy.
/2/ Příslušným pro vydání stanoviska podle odstavce 1 je
a) dopravní úřad v místě sídla nebo trvalého pobytu žadatele, jde-li o koncesi pro silniční motorovou dopravu,
b) dopravní úřad, v jehož obvodu má být doprava provozována, jde-li o koncesi pro taxislužbu; tento dopravní úřad vydá stanovisko pro obvod své působnosti a pro přepravy, které v jeho územním obvodu začínají nebo končí.
/1/ Podnikatel v silniční dopravě (dále jen "podnikatel") je povinen označit obchodním jménem vozidla taxislužby, autobusy a nákladní automobily o užitečné hmotnosti vyšší než 3,5 tuny nebo celkové hmotnosti vyšší než 6 tun používané k podnikání. Způsob označení stanoví prováděcí předpis.
/2/ Podnikatel je dále povinen zajistit, aby
a) stav technické základny pro silniční dopravu odpovídal vybaveností a rozsahem jím provozované silniční dopravě,
b) v každém vozidle používaném k podnikání byl při jeho provozu doklad o oprávnění k podnikání (koncesní listina, licence),
c) práce řidiče v osobní dopravě a v nákladní dopravě, pokud se provozuje nákladním automobilem o celkové hmotnosti vyšší než 7,5 tun, vykonávala pouze osoba, která dovršila věk 21 let a je bezúhonná5/, a pokud se osobní doprava provozuje autobusem, aby před nastoupením výkonu činnosti řidiče pracovala nejméně 2 roky jako řidič v silniční dopravě.
/1/ Dopravce, který má koncesi nebo povolení k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby a hodlá provozovat linkovou osobní dopravu, může zahájit její provoz pouze na základě licence k provozování linkové osobní dopravy (dále jen "licence") udělené dopravním úřadem.
/2/ Dopravní úřad rozhoduje o licenci na základě žádosti dopravce. Žádost o udělení licence musí obsahovat:
a) doklad o vydání koncese nebo povolení,
b) formu linkové osobní dopravy, včetně určení, zda jde o vnitrostátní nebo mezinárodní dopravu,
c) u zvláštní formy linkové dopravy kategorie cestujících a údaje o právnické nebo fyzické osobě, pro kterou se má tato doprava provozovat,
d) návrh jízdního řádu,
e) trasu linky, včetně zastávek pro nástup a výstup a určení výchozí a cílové zastávky (dále jen "vedení linky"),
f) návrh tarifu,
g) návrh smluvních přepravních podmínek,
h) délku jízdy za den, dobu řízení a dobu odpočinku každého z řidičů, pokud hodlá žadatel provozovat mezinárodní osobní linkovou dopravu.
/3/ K rozhodování o udělení licence je příslušný dopravní úřad, v jehož územním obvodu se bude nacházet výchozí zastávka s výjimkou mezinárodní linkové osobní dopravy, kde je k rozhodování příslušné ministerstvo dopravy.
/1/ Dopravní úřad, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu ministerstvo dopravy, předloží žádost o udělení licence ke stanovisku dopravním úřadům, v jejichž územním obvodu budou umístěny zastávky (dále jen "dotčený úřad").
/2/ Dotčené úřady jsou povinny vydat stanovisko ve lhůtě 30 dnů od doručení žádosti o udělení licence.
/3/ Před vydáním stanoviska dotčený úřad projedná žádost o udělení licence
a) s obcí, v jejímž územním obvodu budou umístěny zastávky,
b) s příslušným orgánem Policie České republiky z hlediska bezpečnosti silničního provozu,
c) se správcem pozemních komunikací, [Zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), ve znění pozdějších předpisů.]
d) s dopravcem, který zřídil označník zastávky, na kterém se podle žádosti má umístit nová zastávka.
/4/ Na vydání stanoviska se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
/1/ Dopravní úřad rozhodne o žádosti o udělení licence pro vnitrookresní linkovou osobní dopravu ve lhůtě 45 dnů od jejího podání, pro ostatní vnitrostátní linkovou osobní dopravu ve lhůtě 60 dnů od jejího podání. Jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, rozhodne ministerstvo dopravy o žádosti o udělení licence ve lhůtě 30 dnů od doručení povolení od příslušného úřadu cizího státu pro vedení linky na území tohoto státu.
/2/ Ve veřejném zájmu na uspokojování přepravních potřeb může dopravní úřad nebo ministerstvo dopravy vázat udělení licence na souhlas dopravce s provozováním jiné linky nebo vedením linky odlišně od žádosti dopravce.
/3/ Dopravní úřad, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu ministerstvo dopravy, licenci neudělí, jestliže:
a) žádost o udělení licence nebyla z hlediska bezpečnosti silničního provozu odsouhlasena příslušným orgánem Policie České republiky,
b) přepravní potřeby v přepravním spojení, kde bude linka vedena, jsou uspokojivě zajištěny provozem jiné osobní dopravy, která je dotována ze státního rozpočtu,
c) nesouhlasil-li dopravce s vázáním udělení licence podle odstavce 2.
/4/ Dopravní úřad a ministerstvo dopravy mohou v rozhodnutí o udělení licence stanovit podmínky provozování linkové osobní dopravy.
V rozhodnutí o licenci dopravní úřad, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu ministerstvo dopravy, uvede:
a) formu linkové osobní dopravy, včetně údaje, zda jde o vnitrostátní nebo mezinárodní dopravu, u zvláštní linkové dopravy kategorie cestujících,
b) vedení linky a názvy zastávek,
c) datum zahájení provozu linkové osobní dopravy,
d) dobu, na kterou se licence uděluje,
e) další podmínky provozování linkové osobní dopravy, pokud o nich rozhodne.
/1/ Ve veřejném zájmu na uspokojování přepravních potřeb nebo v zájmu bezpečnosti dopravy, může dopravní úřad, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu ministerstvo dopravy, zahájit řízení o změně rozhodnutí o udělení licence.
/2/ V rámci řízení o změně rozhodnutí podle odstavce 1 mohou dopravní úřad a ministerstvo dopravy uložit dopravci rozšíření podmínek nebo jejich změnu oproti předchozímu rozhodnutí o udělení licence.
Dopravní úřad, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu ministerstvo dopravy, licenci odejme, jestliže držitel licence:
a) závažným způsobem porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem,
b) neplní podmínky stanovené v licenci,
c) nezačal provozovat linkovou osobní dopravu na základě udělené licence,
d) o odejmutí licence požádal.
Licence pozbývá platnosti:
a) uplynutím doby, na kterou byla udělena,
b) zánikem koncese nebo povolení,
c) rozhodnutím dopravního úřadu nebo rozhodnutím ministerstva dopravy, jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, o odejmutí licence.
/1/ Dopravce ve veřejné linkové dopravě předloží jízdní řád a jeho změnu ke schválení dopravnímu úřadu, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu ministerstvu dopravy. Dopravní úřad, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu ministerstvo dopravy, jízdní řád nebo jeho změnu schválí, splňuje-li náležitosti stanovené prováděcím předpisem. Příslušným ke schválení jízdního řádu nebo jeho změny je dopravní úřad příslušný k rozhodování o udělení licence.
/2/ Z důvodů veřejného zájmu může dopravní úřad, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu ministerstvo dopravy, rozhodnout o změně jízdního řádu i v době jeho platnosti.
/3/ Na rozhodování o jízdních řádech se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
/4/ Způsob zpracování, obsah a vyhlašování jízdního řádu a jeho změn stanoví prováděcí předpis.
Dopravce ve veřejné linkové dopravě je povinen
a) zahájit provoz na lince ke dni, který je stanoven v licenci a provoz linky udržovat po dobu platnosti licence,
b) vydat a uveřejnit jízdní řád, jeho změny, smluvní přepravní podmínky a tarif,
c) provozovat dopravu podle jízdního řádu, smluvních přepravních podmínek a tarifu,
d) spojem uvedeným v jízdním řádu přepravit každého, jsou-li splněny smluvní přepravní podmínky a tarif a nebrání-li tomu okolnosti, které dopravce nemůže odvrátit nebo jim zabránit,
e) označit vozidla příslušné linky názvem cílové zastávky a zajistit identifikaci řidiče vozidla,
f) zřídit označník zastávky s jejím názvem, pokud zastávka nebyla dosud zřízena, a vyvěsit na něm jízdní řád; v městské dopravě dále číslo linky.
/1/ Závazky veřejné služby se pro účely tohoto zákona rozumí závazky provozní, přepravní a tarifní v linkové osobní dopravě ve prospěch státu nebo samosprávné územní jednotky, které je dopravce v linkové osobní dopravě povinen přijmout a které by jinak ve svém obchodním zájmu nepřijal nebo by je přijal pouze zčásti.
/2/ Závazek veřejné služby v linkové osobní dopravě vzniká na základě písemné smlouvy uzavřené mezi dopravním úřadem, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu ministerstvem dopravy, a dopravcem.
/3/ V případě naléhavé potřeby ve veřejném zájmu může závazek veřejné služby vzniknout na základě rozhodnutí dopravního úřadu, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu ministerstva dopravy, ještě před uzavřením písemné smlouvy o závazku veřejné služby podle odstavce 2. Toto rozhodnutí může být vydáno pouze na dobu určitou, maximálně na dobu 6 měsíců. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek. Příslušným k rozhodování je dopravní úřad, který rozhoduje o udělení licence.
/4/ Dopravní úřad nebo ministerstvo dopravy jsou povinni nahradit dopravci, který plní závazek veřejné služby podle odstavce 3, prokazatelnou ztrátu vzniklou v důsledku plnění tohoto závazku.
Vlastníci a správci pozemních komunikací na trase linky jsou povinni strpět umístění zařízení pro označení zastávky jen v nezbytně nutném rozsahu. Vznikne-li vlastníku pozemní komunikace v důsledku umístění zařízení pro označení zastávky majetková újma, je dopravce v linkové osobní dopravě povinen zaplatit za vzniklou újmu náhradu.
/1/ Provozovatel taxislužby je povinen vozidlo taxislužby označit střešní svítilnou s nápisem "TAXI" a vybavit jej úředně ověřeným, řádně registrujícím a zaplombovaným taxametrem.
/2/ Provozovatel taxislužby je povinen zajistit, aby řidič vydal cestujícímu potvrzení o zaplacení jízdného.
/3/ Podrobnosti o technických podmínkách provozování taxislužby stanoví prováděcí předpis.
/1/ Nebezpečné věci jsou látky a předměty, pro jejichž vlastnosti (zejména jedovatost, žíravost, hořlavost, výbušnost, samozápalnost, infekčnost, radioaktivitu) může být jejich přepravou ohrožena bezpečnost osob a věcí, nebo ohroženy složky životního prostředí.
/2/ Nebezpečné věci vymezené mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána a která byla zveřejněna ve Sbírce zákonů [Evropská dohoda o mezinárodní silniční dopravě nebezpečných věcí ADR (Ženeva, 1957) zveřejněná ve Sbírce zákonů pod č.64/1987.], je zakázáno silniční dopravou přepravovat.
/3/ Nebezpečné věci stanovené prováděcím předpisem, jejichž přepravou může být zvlášť ohrožena bezpečnost osob a věcí nebo ohroženy složky životního prostředí, lze přepravovat jen na základě povolení ministerstva dopravy; to neplatí pro přepravu nebezpečných věcí prováděnou ozbrojenými silami při plnění vlastních úkolů.
/4/ Povolení podle odstavce 3 se uděluje k přepravním výkonům na určité časové období, nejvýše na jeden rok. V tomto povolení může ministerstvo dopravy stanovit podmínky týkající se omezení nakládky nebo vykládky na určitých místech a v určité době, trasy na dopravní cestě a doprovodu.
/5/ Nebezpečné věci je dovoleno podávat k přepravě a přepravovat jen při dodržení zvláštních podmínek stanovených zvláštními předpisy [Zákon České národní rady č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 238/1991 Sb., o odpadech.
Nařízení vlády ČSR č. 192/1988 Sb., o jedech a jiných látkách škodlivých zdraví, ve znění pozdějších předpisů.] a prováděcím předpisem.
/1/ Odesílatel je povinen předat dopravci pro každou zásilku nebezpečných věcí průvodní listinu, v níž jsou nebezpečné věci deklarovány. Odesílatel je povinen upozornit dopravce na nebezpečí vyplývající z povahy přepravovaných nebezpečných věcí a ve stanovených případech předat dopravci písemné pokyny pro případ mimořádné události. Prováděcí předpis stanoví způsob deklarace nebezpečných věcí v průvodní listině, kdy je třeba zpracovat písemné pokyny pro přepravu nebezpečných věcí, včetně obsahu těchto pokynů.
/2/ Dopravce je povinen přezkoušet podle dokladů předaných mu odesílatelem, zda nebezpečné věci podané k přepravě je dovoleno v silniční dopravě přepravovat, a zabezpečit, aby osádka vozidla byla obeznámena s povahou nebezpečných věcí a s opatřeními uvedenými v písemných pokynech. Osádka vozidla je povinna podle předaných pokynů postupovat.
/1/ Dopravce je oprávněn použít k přepravě nebezpečných věcí jen vozidla, která jsou způsobilá k této přepravě. Podmínky způsobilosti vozidel k přepravě nebezpečných věcí stanoví zvláštní předpis.
/2/ Dopravce je povinen zajistit, aby přepravu nebezpečných věcí prováděli jen řidiči, kteří jsou k této přepravě způsobilí. Podmínky způsobilosti řidičů k přepravě nebezpečných věcí stanoví zvláštní předpis.
/3/ Dopravce je povinen zajistit, aby řidič při přepravě nebezpečných věcí měl ve vozidle průvodní listinu pro každou zásilku nebezpečných věcí zvlášť, povolení k přepravě nebezpečných věcí podle § 21 odst. 3, písemné pokyny podle § 22 odst. 1 a další doklady podle zvláštních předpisů.
V osobní dopravě je cestující oprávněn vzít si jako zavazadlo do vozidla jen nebezpečné věci v rozsahu a za podmínek, které stanoví přepravní řád.
Pro provozování mezinárodní silniční dopravy platí ustanovení tohoto zákona, pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána a která byla zveřejněna ve Sbírce zákonů.
Na zahraniční dopravce se nevztahují ustanovení o označení vozidel a vedení záznamu o provozu vozidla. Zahraniční dopravci a osádky jejich vozidel jsou však povinni vést záznamy o dodržování doby řízení vozidla, bezpečnostních přestávek a doby odpočinku.
Koncese nebo povolení k provozování mezinárodní silniční dopravy nenahrazuje rozhodnutí úřadu cizího státu, po jehož území má být doprava uskutečněna.
/1/ Tuzemský dopravce musí mít k provozování mezinárodní silniční dopravy osob zahraniční povolení podle mezinárodní smlouvy nebo právního řádu cizího státu, do něhož nebo přes nějž se přeprava provádí.
/2/ Žádost o zahraniční povolení tuzemský dopravce podá na ministerstvo dopravy nejméně 45 dnů před zamýšlenou přepravou osob nebo jedná-li se o linkovou osobní dopravu, nejméně 7 měsíců před zamýšleným zahájením provozu.
/1/ Předá-li cizí stát na základě mezinárodní smlouvy České republice pro tuzemské dopravce hromadně dohodnutý počet neadresných zahraničních vstupních povolení pro přepravu, rozhoduje ministerstvo dopravy o přidělení zahraničního vstupního povolení na základě žádosti tuzemského dopravce. Ministerstvo dopravy může přidělováním zahraničních vstupních povolení pověřit právnickou osobu.
/2/ V přiděleném zahraničním vstupním povolení ministerstvo dopravy nebo pověřená právnická osoba vyznačí obchodní jméno tuzemského dopravce a dobu platnosti. Podmínky přidělování zahraničních vstupních povolení stanoví prováděcí předpis.
/3/ Na vydání povolení podle odstavce 1 a 2 se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
/1/ Zahraniční dopravce může uskutečnit silniční dopravu do místa na území České republiky a z takového místa do místa ležícího mimo území České republiky, jakož i přes území České republiky (tranzitem) jen na základě přiděleného vstupního povolení České republiky. O vstupních povoleních rozhoduje ministerstvo dopravy.
/2/ Vstupní povolení lze přidělit pouze zahraničnímu dopravci, který je podle předpisů platných ve státě, na jehož území má sídlo nebo bydliště, oprávněn provozovat mezinárodní silniční dopravu.
/3/ Vstupní povolení se u zahraničního dopravce nevyžaduje, jde-li o silniční dopravu osobním automobilem nebo příležitostnou dopravu formou okružní jízdy nebo formou přepravy cestujících na určené místo.
/1/ Pokud nestanoví jinak mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána a která byla zveřejněna ve Sbírce zákonů, jsou zahraniční dopravci oprávněni provozovat silniční dopravu mezi místy ležícími na území České republiky jen na základě zvláštního povolení ministerstva dopravy.
/2/ Zvláštní povolení může být vydáno jen zahraničnímu dopravci, který je podle předpisů platných ve státě, na jehož území má sídlo nebo bydliště, oprávněn provozovat mezinárodní silniční dopravu.
/3/ Zvláštní povolení se uděluje k provedení jednoho přepravního výkonu nebo na omezený nebo neomezený počet výkonů v určitém časovém období, nejvýše na dobu jednoho roku.
Ministerstvo dopravy může zahraničnímu dopravci při závažném nebo opakovaném porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona zakázat provozování dopravy na území České republiky na určitou dobu, nejdéle na dobu 5 let.
/1/ Státní odborný dozor v silniční dopravě vykonávají dopravní úřady. Při výkonu státního odborného dozoru dozírají, zda dopravci dodržují podmínky a plní povinnosti stanovené tímto zákonem a zda provozují dopravu podle uděleného povolení.
/2/ Osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru je oprávněna v souvislosti s výkonem dozoru, pokud není zvláštními předpisy stanoveno jinak, vstupovat do provozoven a všech prostor souvisejících s vykonávanou činností, nahlížet do dokladů a evidencí týkajících se provozování silniční dopravy. Dopravce je povinen osobě pověřené výkonem státního odborného dozoru umožnit výkon uvedeného oprávnění. Řidič vozidla je povinen předložit těmto osobám doklady, které musejí být ve vozidle při jeho provozu podle tohoto zákona.
/3/ Při výkonu státního odborného dozoru je osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru povinna prokázat se dokladem o pověření. Doklad o pověření musí obsahovat jméno pověřené osoby, rozsah jejího oprávnění a musí být potvrzen orgánem, který jej vydal.
/4/ Vrchní státní dozor vykonává ve všech věcech silniční dopravy ministerstvo dopravy. Vrchní státní dozor dozírá na výkon státního odborného dozoru vykonávaného dopravními úřady. Na osoby pověřené výkonem vrchního státního dozoru se vztahují při výkonu dozoru oprávnění a povinnosti podle odstavce 2 a 3. Dopravní úřady a dopravci jsou povinni osobě pověřené výkonem vrchního státního dozoru umožnit výkon dozoru a k tomu účelu poskytnout veškeré informace a doklady o činnosti státního odborného dozoru.
/1/ Dopravní úřad nebo ministerstvo dopravy při porušení tohoto zákona uloží pokutu až do výše 200 000 Kč dopravci, který:
a) nedodržuje podmínky pro provozování linkové osobní dopravy stanovené v licenci,
b) provozuje silniční dopravu bez příslušného povolení,
c) nezajistí dodržování stanovené doby řízení vozidla a stanovené doby odpočinku při práci řidičů,
d) nezajistí řádné vedení záznamu o provozu vozidla,
e) neuschovává záznamy o provozu vozidla a záznamy o pracovním režimu řidičů po stanovenou dobu,
f) nedodržuje podmínky pro provozování taxislužby,
g) označí osobní automobily používané při poskytování přepravních služeb způsobem zaměnitelným s vozidly taxislužby nebo nabízí přepravní služby způsobem, který je s taxislužbou zaměnitelný,
h) používá v silniční dopravě vozidla, od jejichž technické prohlídky uplynula doba delší než 1 rok a v mezinárodní silniční dopravě doba delší než 6 měsíců,
i) nemá řádně označené vozidlo,
j) neumožní výkon státního odborného dozoru a vrchního státního dozoru.
/2/ Dopravní úřad nebo ministerstvo dopravy při porušení tohoto zákona uloží pokutu až do výše 500 000 Kč dopravci, který:
a) přepravuje nebezpečné věci, které je zakázáno silniční dopravou přepravovat,
b) přepravuje nebezpečné věci bez povolení předepsaného tímto zákonem,
c) nedodrží podmínky stanovené pro přepravu nebezpečných věcí,
d) provozuje linkovou osobní dopravu bez licence.
/1/ Řízení o uložení pokuty lze zahájit do jednoho roku ode dne, kdy se dopravní úřad nebo ministerstvo dopravy o porušení uvedených povinností dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy k porušení došlo.
/2/ Při stanovení výše pokuty se přihlíží k závažnosti,
významu a době trvání protiprávního jednání a k rozsahu způsobené škody.
/3/ Pokuty uložené podle tohoto zákona jsou příjmem státního rozpočtu. Uloží-li pokutu dopravní úřad, který není součástí okresního úřadu, je pokuta příjmem obce.
/1/ Orgány Policie České republiky v rámci dohledu nad bezpečností a plynulostí silničního provozu podle zvláštního předpisu [Zákon České národní rady č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.] kontrolují, zda je vozidlo v provozu vybaveno doklady předepsanými tímto zákonem a zda vozidlo v provozu je stanoveným způsobem označeno nebo jinak vybaveno.
/2/ Orgány státního odborného dozoru nad bezpečností práce v rámci dozoru nad bezpečností práce podle zvláštního předpisu [Zákon č.174/1968 Sb. o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů, úplné zněnívyhlášeno pod č. 396/1992 Sb.] kontrolují splnění podmínek stanovených tímto zákonem, pokud souvisejí s bezpečností práce.
/3/ Orgány podle odstavce 1 a 2 jsou zjištěná porušení povinny oznámit místně příslušnému dopravnímu úřadu.
/1/ Celní úřady na státních hranicích jsou oprávněny
kontrolovat, zda osádky vozidel, která překračují hranice, mají předepsané doklady o oprávnění k mezinárodní silniční dopravě, doklady o dodržení předepsané doby řízení vozidla a odpočinku, zda se nejedná o zahraničního dopravce, kterému ministerstvo dopravy zakázalo provozovat silniční dopravu na území České republiky a zda tuzemský dopravce používá vozidlo, jehož technický stav byl shledán vyhovujícím při technické kontrole, od které neuplynula doba stanovená tímto zákonem.
/2/ U vozidel, která přepravují nebezpečné věci, celní úřady na státních hranicích kontrolují, zda osádka vozidla je v případech stanovených mezinárodní dohodou o přepravě nebezpečných věcí nebo tímto zákonem vybavena pokyny sepsanými v jazycích stanovených mezinárodní dohodou, zda má osvědčení o schválení vozidla pro přepravu nebezpečných věcí a o způsobilosti osádky podle zvláštního předpisu, zda nákladní list je vyplněn stanoveným způsobem a zda vozidla přepravující nebezpečné věci jsou předepsaným způsobem označena a vybavena.
/3/ V případě nesplnění stanovených podmínek jsou celní úřady oprávněny nepropustit vozidlo ke vstupu do České republiky nebo k výstupu z České republiky.
/4/ Celní úřady mohou v odůvodněných případech předat zahraničním dopravcům náhradní vstupní povolení vydané ministerstvem dopravy.
V řízení ve věcech upravených tímto zákonem se postupuje podle obecných předpisů o správním řízení, pokud jednotlivá ustanovení tohoto zákona nestanoví jinak.
Dopravci, kteří provozují linkovou osobní dopravu na základě koncese, jsou povinni uvést svou činnost do souladu s tímto zákonem a do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona požádat o udělení licence (§ 9). Do doby rozhodnutí dopravního úřadu, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu ministerstva dopravy, se tito dopravci považují za dopravce, kterým byla udělena licence podle tohoto zákona.
Ministerstvo dopravy vydá právní předpisy k provedení § 3 odst. 2, § 6 odst. 3, § 8 odst. 1, § 16 odst. 4, § 20 odst. 3, § 21 odst. 3, § 22 odst. 1, § 29 odst. 2.
Zrušuje se zákon č. 68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství, ve znění zákona č. 118/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem .
Právní úprava provozování silniční dopravy je obsažena v zákoně č. 68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství, ve znění zákona č. 118/1990 Sb.
Novela zákona z roku 1990 umožnila přístup k podnikání v silniční dopravě na základě uděleného povolení každému. Liberalizace přístupu provozovatelů silniční dopravy na dopravní trh způsobila několikanásobný kvantitativní nárůst podnikatelských subjektů (v ČR podniká v silniční dopravě více jak 40 tis. právnických a fyzických osob). S účinností od 1.ledna 1992 je podnikání v silniční dopravě podřízeno režimu zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (dále jen "živnostenský zákon"), ve znění pozdějších předpisů, který podnikání v silniční dopravě řadí mezi koncesované živnosti.
Tyto skutečnosti vyvolávají potřebu přijmout v oblasti silniční dopravy novou právní úpravu.
Návrh zákona vychází z koncepce minimálních zásahů státu do podnikatelských aktivit v silniční dopravě (např. vnitrostátní silniční nákladní doprava a taxislužba zůstávají bez jakékoliv regulace). Určitá míra zásahů ze strany státu je navrhována v zájmu zajištění základní dopravní obsluhy území v linkové osobní dopravě. Stát by měl mít vytvořenu možnost do tohoto druhu dopravy zasahovat. Současná právní úprava pro tuto roli státu, která je obvyklá v jiných zemích, žádné právní nástroje nedává. V zájmu regulace linkové osobní dopravy ze strany státu návrh zákona umožňuje především zohledňovat, jak jsou přepravní potřeby v daném území zajištěny provozem dosavadních provozovatelů i jiné osobní dopravy, která je dotována ze státního rozpočtu, a dává možnost uložit provozovateli veřejné linkové osobní dopravy podmínky ve veřejném zájmu.
Právním nástrojem pro naplnění těchto vlivů státu do podnikání v linkové osobní dopravě se v návrhu stává institut licence. Na vydání licence má právní nárok každý, kdo vyhoví podmínkám stanoveným zákonem. Licence se vydává ve správním řízení s možností odvolání. Licenci lze neudělit pouze v zákonem stanovených případech:
- nedovoluje-li to bezpečnost silničního provozu,
- jsou-li přepravní potřeby uspokojivě zajištěny již existujícím provozem jiné osobní dopravy dotované ze státního rozpočtu,
- nesouhlasil-li žadatel s provozováním jiné linky nebo vedením linky odlišně od své žádosti.
Předkládaný návrh zákona o silniční dopravě dále na rozdíl od dosavadní úpravy zejména
- v návaznosti na ustanovení živnostenského zákona stanoví jako další zvláštní podmínku pro získání oprávnění k podnikání v silniční dopravě spolehlivost podnikatele,
- upravuje podmínky vzniku závazků veřejné služby v silniční dopravě,
- stanovuje povinnosti každého dopravce v silniční dopravě a zvlášť povinnosti podnikatele v silniční dopravě a povinnosti dopravce ve veřejné linkové dopravě,
- stanovuje podmínky pro přepravu nebezpečných věcí a povinnosti osob zúčastněných při dopravě nebezpečných věcí,
- zpřesňuje povolovací systém v mezinárodní silniční dopravě.
Návrh není plně v souladu s právem ES. V návrhu není zohledněna podmínka finanční způsobilosti žadatelů o podnikání v silniční dopravě, a to vzhledem k tomu, že tržní systém v oblasti dopravy není ještě dotvořen a není ani trvaleji stabilizován okruh osob, které v silniční dopravě podnikají. V rozporu s právem ES bylo dále upuštěno od požadavku na zvláštní odbornou způsobilost podnikatelů v silniční dopravě a ponechána platnost obecné úpravy daná živnostenským zákonem.
Závazky veřejné služby upravené v návrhu zákona v souvislosti s linkovou osobní dopravou vycházejí z Nařízení Rady ministrů EHS č. 1191/69 ze dne 26. června 1969, o akcích členských států týkajících se základních závazků z koncepce veřejné služby v dopravě železniční, silniční a o vnitrozemských vodních cestách, ve znění pozdějších předpisů (Nařízení Rady EHS č. 1893/91).
V návrhu zákona upravené povinnosti dopravců a podnikatelů v silniční dopravě ve vztahu k řidičům a členům osádek vozidel odpovídají Nařízení Rady č. 3820/85/EHS ze dne 20.12.1985, o harmonizaci sociálních zákonů vztahujících se k silniční dopravě.
Úprava přepravy nebezpečných věcí a požadavky kladené na řidiče vozidel vychází ze Směrnice Rady č. 684/89/EHS ze dne 21.12.1989, o odborném výcviku, školení určitých řidičů vozidel přepravujících nebezpečné zboží silniční dopravou.
Navrhovaná právní úprava nebude mít negativní dopad na státní rozpočet. Naopak se předpokládá, že regulace osobní linkové dopravy ze strany státu sníží počet dotovaných dopravců a může zvýhodnit kolejovou dopravu a snížit tím její ztrátovost v oblasti osobní dopravy.
K § 2
V tomto ustanovení jsou definovány základní pojmy, které se opakovaně vyskytují v následujících ustanoveních paragrafů. Účelem definování je přesné vymezení pojmů vylučující rozdílný výklad.
K § 3
Ustanovení vymezuje základní povinnosti dopravců, jejichž dodržení je nutné k zabezpečení řádné a bezpečné silniční dopravy.
Povinnost řidičů dodržovat bezpečnostní přestávky, doby odpočinku a doby řízení, je stanovena v současné právní úpravě v § 16 zákona č. 68/1979 Sb., ve znění zákona č. 118/1990 Sb., s odkazem na zvláštní předpisy. Přípustné doby nepřetržitého řízení vozidla a bezpečnostní přestávky jsou stanoveny vyhláškou ČÚBP č. 213/1991 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při provozu, údržbě a opravách silničních motorových vozidel. Maximální doby řízení vozidla a maximální doby odpočinku jsou stanoveny jen v resortních směrnicích pro veřejnou dopravu provozovanou ČSAD a v některých resortních směrnicích vydaných jednotlivými ministerstvy pro závodové dopravy. V mezinárodní dopravě je tato problematika upravena jednotně pro všechny provozovatele Evropskou dohodou o práci osádek silničních vozidel v mezinárodní dopravě - AETR.
Právní úprava této problematiky stanoví podmínky, jejichž dodržení je nutné nejen pro bezpečnost práce, ale i pro bezpečnost silničního provozu a zároveň též vymezuje jednotné podmínky provozování silniční dopravy a tím stanoví míru pro zamezení nekalé soutěže v silniční dopravě. Svým významem tedy přesahuje oblast bezpečnosti práce, kde je nyní zčásti upravena.
Ohledně vedení záznamů o provozu přebírá návrh zákona v podstatě současnou právní úpravu. Vedení záznamu je nezbytné pro práci kontrolních orgánů a pro plnění a kontrolu daňových a statistických povinností.
Náležitosti záznamu, vzor tiskopisu záznamu a popř. jiná forma záznamu, např. na technických nosičích dat, budou nově stanoveny prováděcím předpisem v souladu se Směrnicí Rady EHS č. 78/546/EHS, o statistických výsledcích ve vztahu k silniční přepravě zboží a Směrnici č. 3821/1985/EHS, o záznamových zařízeních v silniční dopravě.
K části II - Hlava I
K § 4 - § 7
Návrh zákona rozlišuje provozování silniční dopravy pro cizí potřeby, které je živností a které není živností. V obou případech vyžaduje jako základní a jedinou podmínku způsobilosti podnikatele v silniční dopravě jeho spolehlivost.
Obsah spolehlivosti kryje přestupky na úseku podnikání, čímž se navrhovaná úprava dostává do souladu s dobrou pověstí podnikatele podle práva ES.
Spolehlivost (mít dobrou pověst) není v právu ES přesně definována a je ponecháno členským státům, aby ji závazně upravily. Za tím účelem se v právu ES (Směrnice Rady ES č. 74/561/EHS a Směrnice č. 74/562/EHS, ve znění pozdějších předpisů) stanoví, že spolehlivé nemohou být osoby, které byly potrestány za závažný trestný čin, prohlášeny za nezpůsobilé, aby vykonávaly povolání provozovatele silniční dopravy a odsouzeny za závažné a opakované porušení předpisů v oblasti dopravních aktivit.
Návrh zákona upravuje povolovací řízení pro provozování silniční dopravy pro cizí potřeby, které není živností. Nutnost úpravy povolovacího řízení je vyvolána skutečností, že v současnosti existuje řada nadací, které provozují bezúplatně zejména linkovou osobní dopravu (např. pro tělesně a zrakově postižené), pro jejíž provozování je nutné splňovat všechny podmínky ve stejném rozsahu, jako kdyby se jednalo o podnikání.
K § 8
Označení vozidel obchodním jménem je nutné pro potřeby
snadné identifikace podnikatele v obchodním styku. Požadavek na dovršení věku při řízení určitých druhů vozidel a délku praxe vyplývá z komunitárního práva.
K části II - Hlava II
K § 9 - § 17
V osobní dopravě návrh zákona zavádí linkovou osobní dopravu, a to v souladu se směrnicemi EHS o zavedení společných pravidel pro opakovanou dopravní obsluhu autokary a autobusy (č.516/72/EHS a č. 517/72/EHS) i dohodou ASOR o osobní autobusové dopravě, kterou uzavřela ES s pěti nečlenskými evropskými státy.
Oproti současné úpravě návrh nově umožňuje zahájit provozování linkové osobní dopravy jen na základě licence k jejímu provozování. O licenci rozhoduje na žádost dopravní úřad a licenční řízení je formou, kterou stát zasahuje z důvodu zajištění dopravní obslužnosti a racionálního vynakládání státních i obecních prostředků na podporu pravidelné linkové osobní dopravy a železniční dopravy do linkové osobní dopravy.
Udělení licence může být odmítnuto pouze z důvodů taxativně uvedených v zákoně nebo vázáno (avšak pouze se souhlasem dopravce) na provozování jiné linky nebo vedení linky odlišně od žádosti dopravce. Toto ustanovení však lze použít jen tehdy, kdy licencí stanovený soubor linek, spojů jako celek zajišťují dopravci zisk. V opačném případě pro zbylé a takto vázané linky a spoje nastupuje institut závazku veřejné služby. Regulace pomocí licence buď "bez úhrady", t.j. po kompenzaci s výnosy lukrativní linky nebo spoje, nebo "s úhradou" ve smyslu závazku veřejné služby, se týká jen malého počtu dopravců a je omezena pouze na malou část dopravního trhu.
V zájmu zajištění plynulosti provozu a uspokojování přepravních potřeb dané oblasti je třeba dopravci stanovit určité povinnosti. Jedná se především o provozní povinnost, t.j. povinnost provozovat povolenou dopravu ve stanoveném rozsahu po celou dobu trvání oprávnění, přepravní povinnost, t.j. povinnost přepravit každého cestujícího, který o přepravu požádá, je-li to v souladu se smluvními přepravními podmínkami a nebrání-li dopravci objektivní důvody, a dále zejména povinnost seznámit veřejnost s jízdními řády, smluvními přepravními podmínkami a tarify. Návrh předpokládá, že podrobnější úpravu budou obsahovat smluvní přepravní podmínky, které bude povinen vydat dopravce.
K § 18
V souladu s principy právní úpravy Evropských společenství je i právní úprava závazků veřejné služby, kdy dopravce komerčně nezajímavé dopravy, na jejímž dalším trvání má stát veřejný zájem, má právo na vyrovnání ztráty, která mu vznikne v důsledku provozování nerentabilní dopravy. Návrh v souladu s nařízením ES definuje závazky veřejné služby a stanoví podmínky pro jejich realizaci tak, aby při poskytování dopravních služeb byl zohledněn veřejný zájem a zároveň byla zachována finanční samostatnost a nezávislost provozovatelů dopravy. Nařízení ES definuje závazky veřejné služby jako závazky při přepravě osob a věcí ve prospěch státu nebo jiného subjektu, které je podnikatel v silniční dopravě povinen přijmout a které by jinak ve svém obchodním zájmu nepřijal, nebo by je přijal pouze zčásti. Pro zajištění veřejného zájmu na plynulém a efektivním uspokojování veřejných přepravních potřeb při respektování komerční samostatnosti a nezávislosti dopravních podniků, stanoví nařízení ES finanční vyrovnání ztráty, která podnikateli v silniční dopravě v důsledku této služby vznikne. Závazky vycházejí ze smluvního principu a pouze výjimečně, na omezenou dobu 6 měsíců může vzniknout závazek i na základě rozhodnutí dopravního úřadu.
K § 19
Povinnost vlastníka nemovitosti strpět umístění zařízení pro
označení zastávky zakládá pro podnikatele oprávnění požadovat možnost tohoto umístění a v případě nesouhlasu vlastníka vymáhat plnění této povinnosti soudní cestou.
K § 20
Taxislužba je specifickou formou podnikání v silniční dopravě, a proto vyžaduje zvláštní úpravu podmínek jejího provozování.
K části III
K § 21 - § 24
Ustanovení upravující přepravu nebezpečných věcí navazují jednak na mezinárodní smlouvu (Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí ADR) a dále na zvláštní předpisy upravující obecné zásady ochrany před účinky nebezpečných věcí (např. zákon o vodách, zákon o ochraně ovzduší) i konkrétní podmínky přepravy jednotlivých druhů nebezpečných věcí (např. zákon o hornické činnosti, výbušninách a státní báňské správě). Předkládaný návrh rozlišuje 3 kategorie nebezpečných věcí:
- V souladu s dohodou ADR návrh vymezuje nebezpečné věci, které silniční dopravou nelze přepravovat vůbec.
- Dále návrh upravuje povolovací řízení pro dopravu nebezpečných věcí určených prováděcím předpisem. Jedná se o postup, který je běžný ve vnitrostátní silniční dopravě nebezpečných věcí vyspělých států i v mezinárodní silniční dopravě nebezpečných věcí podléhajících dohodě ADR.
- Třetí kategorií nebezpečných věcí podle návrhu jsou věci, které lze přepravovat bez povolení, ale jen za dodržení zvláštních podmínek stanovených zvláštními předpisy nebo prováděcím předpisem.
V souvislosti s plněním úkolů České armády dochází i k přepravě trhavin, střeliva a jiných nebezpečných věcí. Na přepravu těchto věcí ozbrojenými silami se vztahují ustanovení o přepravě nebezpečných věcí s tím, že se nevyžaduje povolení.
Definice nebezpečných věcí v sobě zahrnuje i nebezpečné odpady. Odpady, které jsou ve smyslu zákona č. 238/1991 Sb., o odpadech, považovány za nebezpečné, mohou, ale nemusí být nebezpečnými věcmi z hlediska dopravy ve smyslu tohoto zákona. Jde o analogický vztah mezi Basilejskou konvencí o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice státu a jejich likvidaci a mezinárodními předpisy o přepravě nebezpečných věcí.
K části IV
K § 25 - § 32
Návrh úpravy mezinárodní dopravy se vztahuje na zahraničního i českého dopravce.
V mezinárodní silniční dopravě, stejně jako v mezinárodní dopravě jiných druhů dopravy, jsou především rozhodující uzavřené dvoustranné a mnohostranné mezinárodní smlouvy, proto podmínky pro mezinárodní dopravu stanovené v této části návrhu zákona mají platnost tehdy, nestanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného.
Návrh upravuje současnou praxi, která vychází z mezinárodních dvoustranných dohod uzavřených s většinou cizích států. Povolení k nákladní dopravě jsou recipročně předávána v rámci dohodnutých kontingentů českým orgánům státní správy, které je rozdělují dopravcům. Předáním jen určitého počtu povolení se reguluje přístup provozovatelů dopravy jednoho státu na dopravní trh druhého státu. Počet povolení se každoročně sjednává na smíšených komisích s ohledem na situaci na trhu a požadavky na ochranu životního prostředí. ČR odpovídá druhému státu za to, že povolení bude vydáno jen osobám oprávněným k provozování mezinárodní silniční nákladní dopravy podle českých právních předpisů, tedy jen osobám, které splňují podmínku spolehlivosti a bezúhonnosti. Předpokládá se, že podrobnosti o využívání povolení a náležitostech osvědčení upraví prováděcí předpis v souladu se Směrnicí EHS č. 3164/76, o přístupu na trh k mezinárodní silniční přepravě zboží. Povolení k osobní dopravě jsou vydávána vždy jen ke konkrétní žádosti českého podnikatele v silniční dopravě.
Navrhovaná právní úprava odpovídá dvoustranným mezinárodním dohodám o silniční dopravě, jimiž je ČR vázána i obdobným úpravám obsaženým v právních řádech ostatních evropských států i úpravě platné mezi státy ES a dalšími pěti státy (Dohoda ASOR).
Zakotvení možnosti osvobodit od povolení další druhy dopravy nebo nevyžadovat povolení, je v současné době vysoce aktuální, vzhledem k připravované liberalizaci mezinárodního dopravního trhu a nutnosti promítnout její principy do dvoustranných mezivládních dohod o silniční dopravě.
Přebírá se dosavadní úprava provozování silniční dopravy mezi místy ležícími na území ČR. V daném případě jde o tzv. vnitrostátní kabotáž. Ve většině mezinárodních dohod taková činnost je buď zakázána, nebo podléhá povolovacímu režimu. Cílem takové úpravy je chránit zájmy místních dopravců před zahraniční konkurencí. Tato všeobecně obvyklá právní úprava se proto přejímá a je v souladu s předpisy ES.
K části V
K § 33 - § 37
V části o státním odborném dozoru se v podstatě přejímá dosavadní právní úprava, zejména pokud jde o vymezení působnosti dopravních úřadů při výkonu státního odborného dozoru. Nově v návaznosti na předchozí ustanovení vymezuje skutkové podstaty správních deliktů, kterých se dopustí provozovatel silniční dopravy porušením povinností stanovených tímto zákonem. Dále se vymezuje vztah orgánů státního odborného dozoru v silniční dopravě k orgánům státního odborného dozoru nad bezpečností práce a orgánům policie, jimž přísluší dohled nad bezpečností silničního provozu. Zavádí se postih osob za nedovolené provozování silniční dopravy. Pro porušení zákona v oblasti přepravy nebezpečných věcí a zastavení nebo omezení linkové osobní dopravy bez příslušného povolení se zavádí s ohledem na stupeň nebezpečnosti tohoto jednání pokuta až do výše 500 tis. Kč.
Podle zákona o Policii České republiky je jedním z úkolů policie dohled nad bezpečností a plynulostí silničního provozu. Splnění podmínek stanovených tímto zákonem pro vybavení vozidel, popř. odbornou způsobilost osádky vozidla a dodržování pracovního režimu při řízení vozidla má význam nejen pro podnikání v silniční dopravě, ale i pro bezpečnost silničního provozu. Povinnosti stanovené tímto zákonem ohledně pracovního režimu řidičů mají též značný význam pro bezpečnost práce při provozu silničních dopravních prostředků, proto se orgány bezpečnosti práce při své kontrolní činnosti, nutně zabývají i dodržováním těchto podmínek. Nejsou však oprávněny porušení předpisů postihnout.
Dále se zachovává dosavadní oprávnění orgánů celní správy na hraničních přechodech kontrolovat povolení k provozování dopravy.
Navrhuje se rozšířit oprávnění celnice na státních hranicích o povinnost kontrolovat při dopravě nebezpečných věcí, zda jsou vozidla vybavena přepravními doklady a zda jsou označena tak, jak to vyžaduje Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí ADR a v případě nesplnění nepropustit vozidlo ke vstupu do České republiky nebo k výstupu z ČR. Kontrola dodržení stanovených podmínek při přepravě nebezpečných věcí je nutná v zájmu ochrany životního prostředí ČR i v zájmu bezpečnosti silničního provozu. Přepravními doklady podle bodu 100 381 Dohody ADR jsou nákladní list, který zahrnuje všechny přepravované nebezpečné věci a v případech stanovených dohodou pokyny pro případ nehody sepsané stanovenými jazyky, osvědčení o školení řidiče a osvědčení o schválení vozidla pro tyto přepravy.
V Praze dne 8. prosince 1993