Ústavně právní
výbor, branný a bezpečnostní výbor
a výbor petiční, pro lidská práva
a národnosti projednaly na svých schůzích
vládní návrh zákona o výkonu
vazby.
Uvedené výbory doporučují
Poslanecké sněmovně, aby schválila
předložený vládní návrh
zákona v tomto znění:
Parlament se usnesl na tomto zákoně
České republiky:
Účelem zákona
je upravit podmínky výkonu vazby v trestním
řízení, zejména stanovit práva
povinnosti osob ve vazbě, postavení příslušníků
a občanských pracovníků Vězeňské
služby České republiky (dále jen "Vězeňská
služba") při zajišťování
výkonu vazby a upravit dozor nad tímto výkonem.
Dokud není pravomocným
odsuzujícím rozsudkem soudu vyslovena vina, nelze
na toho, kdo byl vzat do vazby (dále jen "obviněný")
hledět, jako by byl vinen. Během výkonu vazby
smí být obviněný podroben jen těm
omezením, která jsou nutná ke splnění
účelu vazby z hlediska jejího důvodu[§
67 a 381 trestního řádu.] a k zachování
stanoveného vnitřního pořádku.
Ve výkonu vazby nesmí být ponižována
lidská důstojnost obviněného a nesmí
být podrobován fyzickému ani psychickému
nátlaku.
(1) Ostrahu obviněných
a další úkoly vyplývající
z výkonu vazby zajišťuje Vězeňská
služba.
(2) Vězeňská
služba je vůči obviněnému oprávněna
použít pouze taková omezení a donucovací
prostředky, které připouští zákon.[Zákon
ČNR č. 555/1992 Sb., o Vězeňské
službě a justiční stráži
České republiky.]
Vazba se vykonává
ve vazební věznici nebo ve zvláštním
oddělení věznice (dále jen "věznice").
(1) Do výkonu vazby lze
přijmout obviněného jen na písemný
příkaz soudu vydaný na základě
rozhodnutí o vzetí do vazby. Toto rozhodnutí
musí být k písemnému příkazu
připojeno. Přijímání do výkonu
vazby se provádí nepřetržitě.
(2) Při přijetí
do výkonu vazby musí být obviněný
prokazatelně seznámen se svými právy
a povinnostmi podle tohoto zákona, řádu výkonu
vazby a s pravidly vnitřního pořádku
ve věznici.
(1) Při umisťování
obviněných do cel se dbá na to, aby byl dodržen
účel vazby a aby nedocházelo k mravnímu
nebo jinému ohrožení obviněných.
(2) Jestliže o to obviněný
požádá, umístí se do samostatné
cely, umožňují-li to podmínky ve věznici.
(3) V odůvodněných
případech může obviněný
požádat o umístění do jiné
cely.
(4) O žádosti podle
odstavců 2 a 3 rozhodne ředitel věznice nebo
jeho zástupce.
(1) Odděleně se
umisťují:
a) muži od žen,
b) obvinění, u nichž je důvodem vazby obava, že budou mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání[§ 67 písm. b) trestního řádu.], od ostatních obviněných,
c) obvinění, proti nimž je vedeno společné řízení a zároveň je, byť jen u jednoho z nich, důvodem vazby obava, že bude mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání[§ 67 písm. b) trestního řádu.],
d) obvinění, kteří jsou stíháni pro některý z trestných činů uvedených v § 62 trestního zákona, od ostatních obviněných,
e) obvinění, kteří jsou stíháni pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, a obvinění, kteří nebyli dříve odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, od ostatních obviněných,
f) obvinění od pravomocně odsouzených,
g) mladiství od dospělých,
h) obvinění, u nichž
je podezření na přenosné nebo duševní
onemocnění.
(2) Při rozhodování
o umisťování obviněných do cel
je třeba respektovat pokyn soudu a v přípravném
řízení i prokurátora k oddělenému
umístění obviněných a podle
možnosti přihlížet též k dalším
hlediskům a skutečnostem, zejména k věku
obviněných, stupni jejich narušení,
životním návykům a osobním vlastnostem.
(3) Obviněný, který
se ve vazbě chová agresivně nebo soustavně
porušuje řád výkonu vazby nebo pravidla
vnitřního pořádku ve věznici,
se umístí ve zvláštní cele, odděleně
od ostatních obviněných.
(1) Obviněného lze
umístit do oddělení výkonu vazby se
zmírněným režimem, pokud tím
nebude ohrožen účel vazby.
(2) V oddělení výkonu
vazby se zmírněným režimem je ubytovací
prostor se společným sociálním a kulturním
zařízením, ve kterém se obvinění
v určeném čase mohou volně pohybovat
a stýkat se s obviněnými, kteří
jsou umístěni v tomto oddělení.
(3) Do oddělení
výkonu vazby se zmírněným režimem
nelze umístit obviněného, který porušuje
stanovený pořádek a kázeň nebo
nemůže být do tohoto oddělení
umístěn z bezpečnostních důvodů.
Rovněž se do tohoto oddělení neumístí
obviněný, u něhož to nedoporučil
lékař vzhledem k jeho zdravotnímu stavu,
a obviněný, u kterého toto umístění
nedoporučil psycholog.
(4) Ustanovení § 7
se v oddělení výkonu vazby se zmírněným
režimem užije obdobně.
(1) Pro každého obviněného
musí být v cele lůžko a skříňka
na uložení osobních věcí. Cely
jsou dále vybaveny stolkem a židlemi v počtu
odpovídajícím počtu obviněných
a sociálním zařízením, odděleným
od zbývajícího prostoru cely neprůhlednou
zástěnou. Do každé cely musí
být zavedeno elektrické osvětlení
a signalizační (přivolávací)
zařízení.
(2) Ubytovací plocha včetně
sociálního zařízení na jednoho
obviněného musí činit nejméně
3,5 m2. Umístit
obviněného do cely, v níž na něj
připadne menší ubytovací plocha, lze
pouze za okolností stanovených v řádu
výkonu vazby a na nezbytně nutnou dobu; to neplatí
u mladistvých a těhotných žen.
Obviněný se propustí
z vazby jen na písemný příkaz soudu,a
to neodkladně. Zvláštní zákon
může stanovit, v kterých případech
toto právo přísluší i prokurátorovi.[§
72 odst.2 trestního řádu.]
Obviněnému se poskytuje
třikrát denně strava za podmínek a
v hodnotách, které odpovídají zásadám
správné výživy a jeho zdravotnímu
stavu.
(1) Požádá-li
o to obviněný, má právo používat
ve výkonu vazby vlastní oděv, prádlo
a obuv za předpokladu, že splňují podmínky
hygienické a estetické nezávadnosti a že
má zajištěnu jejich výměnu na
vlastní náklady.
(2) Nejsou-li splněny podmínky
stanovené v odstavci 1, je obviněný povinen
používat vězeňský oděv,
prádlo a obuv. V takovém případě
se jeho vlastní oděv, prádlo a obuv odevzdají
do úschovy věznice.
(1) Obviněný může
přijímat a na svůj náklad odesílat
písemná sdělení (dále jen "korespondenci")
bez omezení.
(2) Korespondence podléhá
kontrole, která zahrnuje seznámení se s obsahem
písemnosti. Je-li důvodem vazby obava, že obviněný
bude mařit objasňování skutečností
závažných pro trestní stíhání,
provádí kontrolu korespondence orgán, který
vede řízení. V ostatních případech
je oprávněn kontrolu provádět orgán
Vězeňské služby. Vězeňská
služba má povinnost korespondenci zadržet a předat
orgánům činným v trestním řízení,
zakládá-li její obsah podezření
z trestné činnosti nebo jestliže by doručením
korespondence mohl být mařen účel
vazby. Zadržená korespondence se založí
do trestního spisu a nezávadná část
jejího obsahu se oznámí adresátu.
(3) Kontrola korespondence mezi
obviněným a jeho obhájcem a mezi obviněným
a státními orgány České republiky
je nepřípustná. Tato korespondence se odesílá
adresátům neprodleně a se doručuje
se obviněnému bez průtahů.
(4) Obviněnému,
který neumí nebo nemůže číst
nebo psát, Vězeňská služba zajistí,
aby mu byly došlé dopisy přečteny, nebo
mu poskytne pomoc při sepisování žádostí,
podání a stížností státním
orgánům a při dopisování s
obhájcem.
(1) Obviněný má
právo na přijetí návštěvy
v počtu nejvýše 4 osob ve věznici jednou
za tři týdny v trvání 30 minut. V
odůvodněných případech může
ředitel věznice povolit přijetí návštěvy
i za dobu kratší než tři týdny,
případně na dobu delší než
30 minut. U obviněných, u nichž je důvodem
vazby obava, že budou
mařit objasňování skutečností
závažných pro trestní stíhání,
je k přijetí návštěvy nutný
předchozí písemný souhlas soudu a
v přípravném řízení
prokurátora.
(2) Návštěvy
probíhají v místnostech k tomu určených
za přítomnosti orgánu Vězeňské
služby. U návštěv, k jejichž přijetí
je nutný předchozí písemný
souhlas, může být přítomen též
zástupce orgánu činného v trestním
řízení. Při návštěvě
může obviněný přijmout balíček
s obsahem uvedeným v §16 odst. 2. Ustanovení
§ 16 odst. 3 se použije přiměřeně.
(3) Obviněný má
právo přijímat ve věznici návštěvy
obhájce neomezeně. Omezení uvedená
v odstavci 1 a 2 se na návštěvy obhájce
nevztahují.
Obviněnému se zajišťuje
právo na poskytování duchovních a
sociálních služeb v rozsahu vyplývajícím
ze zvláštních předpisů.[§
9 zákona č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské
víry a postavení církví a náboženských
společností, § 91 zákon č.100/1988
Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění
zákona č.180/1990 Sb.] Poskytování
těchto služeb ve věznici se nepovažuje
za návštěvy ve smyslu § 14.
(1) Obviněný má
právo na nákup potravin a věcí osobní
potřeby nejméně jednou týdně
v zaručeném sortimentu, který stanoví
zvláštní předpis.
(2) Obviněný může
jednou za dva týdny přijmout balíček
s potravinami, knihami a věcmi osobní potřeby
do váhy 5 kg. Omezení se nevztahuje na balíčky
s oblečením, zasílaným za účelem
výměny.
(3) Balíčky podléhají
kontrole orgánů Vězeňské služby.
Obviněnému se nepředají věci,
které odporují účelu vazby, nebo které
není dovoleno mít podle řádu výkonu
vazby v cele, zejména věci, kterými by mohl
ohrozit život a zdraví vlastní nebo jiných
osob. Nepředané věci se odešlou zpět
odesilateli na jeho náklady.
(4) Obviněný může
přijímat bez omezení peníze, které
mu byly do věznice poslány. Věznice je povinna
zajistit jejich bezpečné uložení a umožnit
obviněnému na jeho náklady s nimi disponovat.
Zvláštní předpis stanoví, v kterých
případech je obviněný povinen peníze
uložit.
Obviněný má
právo objednat si na svůj náklad knihy, denní
tisk a časopisy, včetně zahraničních,
pokud jsou distribuované v tuzemsku. Může si
půjčovat a hrát společenské
hry, z vězeňské knihovny si půjčovat
beletrii a odborné publikace, včetně právních
předpisů.
(1) Obviněný má
právo na nepřetržitý osmihodinový
čas ke spánku.
(2) Obviněný má
právo účastnit se denně vycházky
ve vymezeném prostoru věznice v trvání
nejméně jedné hodiny. Vycházka může
být z důležitého důvodu na základě
rozhodnutí ředitele věznice omezena nebo
zrušena. U nemocných obviněných a obviněných
těhotných žen se vycházky konají
se souhlasem ošetřujícího lékaře
a podle jeho doporučení.
(3) Obviněný má
právo na zdravotní péči v rozsahu
a za podmínek stanovených zvláštním
předpisem[§ 9 odst. 2 zákona č. 20/1966
Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění
zákona ČNR č. 548/ 1991 Sb.] s přihlédnutím
k omezením vyplývajícím z účelu
vazby.
(4) Obviněný je
povinen se podrobit preventivní vstupní, periodické
a výstupní (popřípadě i mimořádné)
lékařské prohlídce v rozsahu určeném
lékařem, včetně nezbytných
diagnostických a laboratorních vyšetření
a očkování, a preventivním opatřením
stanoveným orgány ochrany veřejného
zdraví.
(5) Jestliže zdravotní
stav obviněného vyžaduje zdravotní péči,
kterou není možno zajistit ve věznici, poskytne
se mu ve zdravotnickém zařízení mimo
věznici. Ostrahu obviněného v takovém
případě zajišťuje nejbližší
věznice.
(6) Způsobil-li si obviněný
svévolně újmu na zdraví, má
povinnost uhradit náklady léčení a
skutečně vynaložené náklady ostrahy
a dopravy do zdravotnického zařízení,
(1) Obviněný může
být na vlastní žádost po dobu trvání
vazby pracovně zařazen v rámci pracovních
možností věznice. Ustanovení §
7 se užije obdobně.
(2) Pracovní zařazení,
odměňování, zdravotní pojištění
a sociální zabezpečení upravují
zvláštní předpisy[Např. zákon
ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné
zdravotní pojištění, ve znění
pozdějších předpisů, zákon
ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální
zabezpečení, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 65/1965 Sb., zákoník
práce, ve znění pozdějších
předpisů.].
(1) K uplatnění
svých práv může obviněný
podávat státním orgánům České
republiky žádosti a stížnosti, které
je věznice povinna neprodleně odeslat.
(2) Pokud o to obviněný
požádá, musí mu být bez zbytečného
odkladu umožněna rozmluva s ředitelem věznice
nebo s jeho zástupcem.
(1) Obviněný je
povinen dodržovat řád výkonu vazby a
pravidla vnitřního pořádku ve věznici,
plnit příkazy a pokyny Vězeňské
služby, šetřit majetek věznice a ostatních
obviněných a chovat se slušně ke všem
osobám, se kterými přijde do styku.
(2) Obviněný nesmí
navazovat nedovolené styky s jinými obviněnými
nebo s osobami na svobodě, vyrábět, přechovávat
a konzumovat alkoholické nápoje a jiné omamné
prostředky, vyrábět a přechovávat
předměty, které by mohly být použity
k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo
k útěku, nebo které by svým množstvím
nebo povahou mohly narušovat pořádek nebo škodit
zdraví.
(3) Obviněný je
povinen se podrobit osobní prohlídce při
přijetí do vazby, při přemístění
mimo věznici nebo při podezření, že
má u sebe věc, jejíž držení
je ve vazbě zakázáno. Věc, jejíž
držení je ve vazbě zakázáno,
se obviněnému odejme a po dobu trvání
vazby vezme do úschovy.
(4) Pokud je to nezbytné
k zajištění vnitřního pořádku
a bezpečnosti ve věznici, jsou orgány Vězeňské
služby oprávněny použít proti obviněnému,
odmítajícímu plnit své povinnosti,
donucovací prostředky, stanovené zvláštním
zákonem.[§ 17 a 18 zákona ČNR č.
555/1992 Sb., o Vězeňské a justiční
stráži České republiky.]
(1) Zaviněné porušení
povinností podle § 21 při výkonu vazby
je kázeňským přestupkem, za nějž
může být obviněnému uložen
kázeňský trest. Méně závažný
kázeňský přestupek lze vyřídit
napomenutím nebo převedením obviněného
z oddělení pro výkon vazby se zmírněným
režimem do oddělení s běžným
režimem. Výkonem kázeňského trestu
není dotčena povinnost obviněného
uhradit případně způsobenou škodu.
(2) Kázeňskými
tresty jsou:
a) pokuta do výše 1 000 Kč,
b) odnětí práva na přijetí balíčku a zákaz nákupu potravin a věcí osobní potřeby (s výjimkou hygienických potřeb) až na dobu jednoho měsíce,
c) propadnutí věci,
d) umístění
do samovazby až na 10 dní.
(3) Uložený kázeňský
trest musí být úměrný závažnosti
kázeňského přestupku. Není-li
stanoveno jinak, lze obviněnému za kázeňský
přestupek uložit jen jeden kázeňský
trest.
(4) Při výměře
pokuty je třeba přihlédnout též
k osobním poměrům obviněného.
Věznice může výkon tohoto kázeňského
trestu provést převodem příslušné
částky z prostředků, které
má obviněný ve věznici uloženy.
Vlastníkem této částky se stává
stát. Uložené prostředky obviněného
nesmějí klesnout pod 500 Kč.
(5) Propadnutí věci
je možno uložit samostatně nebo vedle jiného
kázeňského trestu obviněnému,
jde-li o věc, která mu náleží
a
a) kterou použil ke spáchání kázeňského přestupku, nebo
b) která byla ke spáchání kázeňského přestupku určena, anebo
c) kterou spácháním
kázeňského přestupku získal.
(6) Propadnutí věci
nelze uložit, je-li hodnota věci v nápadném
nepoměru k povaze kázeňského přestupku.
Vlastníkem propadlé věci se stává
stát.
(7) Samovazbou se rozumí
umístění obviněného do zvláštní
cely v oddělení samovazeb. Po dobu umístnění
v samovazbě nesmí obviněný přijímat
návštěvy (s výjimkou obhájce),
nemá právo používat vlastní oděv,
prádlo a obuv, nemá právo na přijetí
balíčku, nákup potravin a věcí
osobní potřeby (s výjimkou hygienických
potřeb), není mu dovoleno čtení časopisů
a knih (s výjimkou právních předpisů),
jakož i hraní společenských her.
Doba výkonu kázeňského trestu umístění
do samovazby se nezapočítává do doby
pro přijetí návštěvy a balíčku.
(8) Kázeňský
trest umístění do samovazby nelze uložit
těhotné ženě a obviněnému,
u něhož by výkonem takového trestu bylo
ohroženo jeho zdraví.
(9) Jestliže uložení
kázeňského trestu propadnutí věci
brání skutečnost, že obviněného
nelze kázeňsky stíhat nebo věc nenáleží
pachateli přestupku, lze rozhodnout o jejím zabrání,
vyžaduje-li to bezpečnost osob nebo majetku, popřípadě
jiný obdobný obecný zájem. Vlastníkem
zabrané věci se stává stát.
(1) Ukládat kázeňské
tresty a rozhodnout o zabrání věci je oprávněn
ředitel věznice nebo jím pověřený
orgán Vězeňské služby.
(2) Kázeňský
trest lze uložit jen po náležitém objasnění
rozhodných okolností, za nichž byl kázeňský
přestupek spáchán, a prokázání
viny obviněného. Před uložením
kázeňského trestu musí být
obviněnému a osobě, která uplatňuje
vlastnické právo k věci, jež může
být zabrána, umožněno se
k věci vyjádřit.
(3) O uložení kázeňského
trestu musí být rozhodnuto a toto rozhodnutí
obviněnému oznámeno do 15 dnů ode
dne, kdy se orgán oprávněný k jeho
uložení o spáchání přestupku
dozvěděl, nejpozději však do jednoho
měsíce od porušení stanoveného
pořádku a kázně.
(4) Rozhodnutí o zabrání
věci se neprodleně oznámí obviněnému,
který měl spáchat kázeňský
přestupek, a vlastníkovi věci, pokud je znám.
(5) Rozhodnutí, jímž
byla uložena pokuta, propadnutí věci, nebo
bylo vysloveno zabrání věci, je třeba
bez zbytečného odkladu písemně vyhotovit
a doručit obviněnému a osobě uvedené
v odstavci 4.
(6) Proti rozhodnutí o
uložení kázeňského trestu může
obviněný a proti rozhodnutí o zabrání
věci i osoba uvedená v odstavci 4 do tří
dnů od jeho oznámení, a bylo-li doručeno,
od doručení, podat stížnost, která
má odkladný účinek. Stížnost
nemá odkladný účinek, byl-li uložen
trest umístění do samovazby a udržení
pořádku a kázně ve věznici
vyžaduje, aby byl trest ihned vykonán.
(7) O stížnosti proti
rozhodnutí, jímž byl uložen kázeňský
trest pokuty, propadnutí věci nebo bylo uloženo
ochranné opatření zabrání věci,
rozhoduje podle zvláštního zákona[§
250 l a násl. občanského soudního
řádu.] okresní soud, v jehož obvodu
se věznice nachází. O stížnosti
proti rozhodnutí, jímž byl uložen jiný
kázeňský trest, rozhoduje ředitel
věznice, a jde-li o rozhodnutí jím vydané,
generální ředitel Vězeňské
služby nebo jím pověřený orgán
generálního ředitelství Vězeňské
služby. Jde-li o stížnost, která nemá
odkladný účinek, musí být rozhodnuto
bez zbytečného odkladu.
Na řízení
podle hlavy IV se nevztahují obecné právní
předpisy o správním řízení[Zákon
č. 71/1967 Sb., o správním řízení
(správní řád).].
Na výkon vazby obviněného,
který nepřekročil 18. rok svého věku
(dále jen "mladistvý"), se použijí
ostatní ustanovení tohoto zákona, pokud není
v této hlavě stanoveno jinak.
(1) Mladiství se umisťují
do cel odděleně od ostatních obviněných.
Umístit mladistvého do cely společně
s dospělými obviněnými je možné
pouze ve výjimečných případech,
lze-li mít důvodně za to, že takový
postup je z hledisek uvedených v § 6 odst. 1 pro mladistvého
vhodnější.
(2) Mladistvý má
právo na přijetí návštěvy
ve věznici jednou za týden.
(3) Kázeňský
trest odnětí práva na přijetí
balíčku a zákaz nákupu potravin a
věcí osobní potřeby nesmí u
mladistvého přesáhnout dobu jednoho týdne.
(4) Kázeňský
trest umístění do samovazby lze uložit
mladistvému nejdéle na dobu 5 dní.
(5) Při uložení
kázeňského trestu umístění
do samovazby smí obviněný mladistvý
přijímat a odesílat korespondenci a je mu
dovoleno čtení denního tisku a knih.
Na výkon vazby obviněného,
který není státním občanem
České republiky (dále jen "cizinec"),
se použijí ostatní ustanovení tohoto
zákona, pokud není v této hlavě stanoveno
jinak.
(1) Cizince je bezprostředně
po přijetí do vazby nutno poučit o jeho právu
obracet se na diplomatickou misi a konzulární úřad
státu, jehož je státním občanem.
Uprchlíci a bezdomovci se poučí o právu
obracet se na diplomatickou misi státu, pověřeného
chránit jejich zájmy, nebo na mezinárodní
orgány, jejichž posláním je tyto zájmy
chránit. Tím
není dotčena povinnost orgánu činného
v trestním řízení vyrozumět,
v souladu s příslušnou mezinárodní
smlouvou, o vzetí do vazby zastupitelský orgán
státu, jehož je obviněný občanem.
(2) Cizinec se poučí
o právu na přijetí konzulární
návštěvy zástupců orgánů
uvedených v odstavci 1. Konzulární návštěva
se uskuteční za podmínek stanovených
zvláštními předpisy. Tato návštěva
se nezapočítává do návštěv
podle ustanovení § 14 odst. 1 tohoto zákona.
(3) Poučení cizince
se provede v jeho mateřském jazyce nebo v jazyce,
jemuž rozumí.
Dozor nad dodržováním
právních předpisů při výkonu
vazby a kontrolu nad výkonem vazby provádí
ministr spravedlnosti.
Pokud se v jiných právních
předpisech užívají slova "ústav
pro výkon vazby", rozumí se tím vazební
věznice a pokud se užívají slova "ústav
pro výkon trestu odnětí svobody", rozumí
se tím věznice.
Ministerstvo spravedlnosti stanoví
vyhláškou řád výkonu vazby.
Tento zákon nabývá
účinnosti dnem 1. ledna 1994.".
V Praze dne 3. listopadu 1993
JUDr. Miloslav Výborný v. r. | Petr Koháček v .r. |
předseda ústavně právního výboru | zpravodaj ústavně právního výboru |
Ing. Vladimír Šuman v. r. | PaedDr. Hana Tomanová v. r. |
předseda branného | zpravodajka branného |
a bezpečnostního výboru | a bezpečnostního výboru |
Ing.Josef Pavela v. r. | JUDr. Zbyšek Stodůlka v. r. |
předseda výboru petičního, pro | zpravodaj výboru petičního, pro |
lidská práva a národnosti | lidská práva a národnosti |
K § 9 odst. 2:
Doplnit minimální
výměru menší než zákonem
stanovené ubytovací plochy a maximálně
možnou dobu umístění. Návrh VPLPN
(Lze stanovit podle reálných
možností věznic v řádu výkonu
vazby.)
K § 13 odst. 3:
Jako nepřípustnou
stanovit také kontrolu korespondence mezi obviněným
a představiteli státních orgánů
České republiky. Návrh ÚPV
(Vychází se z usnesení
BBV s přihlédnutím k usnesení VPLPN,
který považuje vládou navržený
okruh adresátů za příliš široký).
K § 16 odst. 2:
Za slovo "knihami" doplnit slova "a tiskovinami".
Návrh VPLPN
(Denní tisk a časopisy,
včetně zahraničních, jsou uvedeny
v § 17.)
K § 16 odst. 3:
Slova "řádu
výkonu vazby" nahradit slovy "pravidel vnitřního
pořádku věznice" Návrh ÚPV
(Ministerstvo spravedlnosti vydá
obecně závazný řád výkonu
vazby platný pro všechny věznice. Pravidla
vnitřního pořádku ve věznici
stanoví ředitel věznice vnitřním
předpisem. Úprava dle návrhu BBV.)
K § 22 odst. 7:
V druhé větě
v závorce za slova "s výjimkou obhájce"
připojit slova "a duchovního". Návrh
BBV
(Vychází se ze stanoviska
ÚPV, podle něhož lépe vyhovuje účelu
kázeňského trestu samovazby jím navržená
úprava v § 15 druhá věta).
K 31 (nově § 32):
Stanovit účinnost
zákona dnem vyhlášení. Návrh
VPLPN
(Zařazen návrh ÚPV
na den účinnosti 1. ledna 1994 v souladu s návrhem
novely zákona o výkonu trestu odnětí
svobody.)
3. listopadu 1993