_______________________________________________________________
kterým se mění a doplňuje zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících
Parlament se usnesl na tomto zákoně
České republiky:
Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících, se mění a doplňuje takto:
1. Poznámka pod čarou č. 1) zní:
___________
"1) § 1 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky.".
2. § 3 zní:
Postavení uprchlíka lze přiznat též manželu a nezletilým dětem cizince, kterému bylo postavení uprchlíka přiznáno podle § 2 odst. 1 i když nesplňují podmínky stanovené v § 2 odst. 1.".
3. § 5 odst. 2 zní:
"(2) Po prohlášení učiněném podle odstavce 1 orgán pasové kontroly vydá cizinci průkaz (příloha č. 2) opravňující k bezplatné přepravě do určeného uprchlického tábora. Průkaz je platný 24 hodin od doby jeho vydání.".
4. V § 5 odst. 4 se slova "48 hodin" nahrazují slovy "24 hodin".
5. V § 5 odst. 5 se na konci připojuje tato věta: "Současně se zadrží cestovní, popřípadě jiný doklad, kterým cizinec prokázal svou totožnost.".
6. § 5 odst. 6 včetně poznámky pod čarou č. 2) zní:
"(6) Nedodrží-li cizinec stanovené podmínky, je jeho další pobyt na území České republiky posuzován podle zvláštních předpisů.2)
________
2) Zákon č. 123/1992 Sb.".
7. V § 7 odst. 2 písm. a) se za slovo "prohlídkám," vkládají slova "karanténním opatřením, případně jiným ze zdravotního hlediska nezbytným opatřením,".
8. Dosavadní text § 11 se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novými odstavci 2 a 3, které znějí:
"(2) Shledá-li ministerstvo vnitra žádost jako zřejmě neodůvodněnou, rozhodne nejpozději do 7 dnů ode dne podání žádosti o jejím zamítnutí. Před vydáním rozhodnutí je ministerstvo vnitra povinno vyzvat žadatele, aby podal vysvětlení k ověření důvodů, pro které lze žádost shledat jako zřejmě neodůvodněnou.
(3) Žádost je zřejmě neodůvodněná, jestliže:
a) nelze spolehlivě zjistit totožnost žadatele, zvláště jeho státní občanství, nebo nemá-li žádné státní občanství, jeho poslední stálý pobyt,
b) žadatel je občanem státu, nebo nemá-li žádné státní občanství, měl poslední stálý pobyt na území státu, kde mu na základě obecně známých skutečností nehrozí pronásledování ve smyslu § 2 odst. 1,
c) ministerstvu vnitra jsou známy důvody uvedené v § 4,
d) žadatel odůvodňuje žádost pouze hospodářskou nouzí.".
9. V § 14 odst. 1 písm. c) se slova "československé státní občanství" nahrazují slovy "státní občanství České republiky".
10. § 16 včetně poznámky
pod čarou č. 3 zní:
(1) Proti rozhodnutí vydanému podle § 11 odst. 1, § 12 nebo § 14 má žadatel nebo uprchlík právo podat rozklad do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Včas podaný rozklad má odkladný účinek.
(2) Proti rozhodnutí vydanému podle § 11 odst. 2, má žadatel právo podat rozklad do 3 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Včas podaný rozklad má odkladný účinek.
(3) O rozkladu podle odstavců 1 a 2 rozhoduje ministr vnitra.
(4) Návrh na přezkoumání rozhodnutí soudem3) lze podat do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí ministra vnitra o rozkladu.
__________________
3)§ 247 až 25Ok občanského soudního řádu.".
11. Poznámka pod čarou č. 4) zní:
________
"4) § 33 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb.".
12. V § 19 odst. 1 se slova "československý státní občan" nahrazují slovy "státní občan České republiky".
13. V § 19 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
"(2) Pro účely zdravotního pojištění a sociální zabezpečení se uprchlík považuje za cizince s povoleným trvalým pobytem.".
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.
14. V § 19 odst. 3 se vypouštějí slova "nebo slovenského".
15. V příloze č. 2
se vypouštějí slova "poučení,
že po dobu 48 hodin od vydání slouží
průkaz k prokazování totožnosti držitele".
Kde se v zákoně č. 498/1990 Sb. užívá pojem
a) "Česká a Slovenská Federativní Republika" rozumí se tím "Česká republika",
b) "území, státní hranice nebo zmocněnec vlády České a Sloven ské Federativní Republiky" rozumí se tím "území, státní hra nice nebo zmocněnec vlády České republiky",
c) "Sbor národní bezpečnosti" rozumí se tím "Policie České re publiky",
d) "Federální ministerstvo
vnitra" rozumí se tím "ministerstvo vnitra".
Tento zákon nabývá
účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Obecná část
Zákon Federálního
shromáždění č. 498/1990 Sb.,
o uprchlících, vznikal jako spěšná
reakce na zcela novou skutečnost přílivu
uprchlíků na území České
a Slovenské Federativní Republiky. Právní
úprava nebyla ušetřena před nedostatky,
které se projevily při její realizaci v praxi.
Jde zejména o volnější,
nejasné vyjádření některých
důvodů pro přiznání statusu
uprchlíka a zdlouhavý, těžkopádný
a tím i nákladný způsob řízení
ve skutkově a právně jednoduchých
případech rozhodování v této
věci. Rovněž právní úprava
postavení uprchlíka vyvolává
některé pochybnosti v souvislosti s tím,
jak se nově formoval systém zdravotního a
sociálního zabezpečení v ČR.
Česká právní
úprava se musí vyrovnat také s vnějšími
podněty. V současnosti se nejvýznamnějším
jeví přijetí restriktivních opatření
v přístupu k žadatelům o azyl především
ze strany SRN. Česká republika se v této
souvislosti může stát pro řadu cizinců,
kteří dříve směřovali
do Německa, cílovou zemí. S přihlédnutím
k dopadu vyvolanému realizací readmisních
dohod uzavřených se sousedními státy
lze předpokládat,
že ročně by v České republice
mohlo o přiznání postavení uprchlíka
požádat přibližně 5 000 osob. Při
naplnění tohoto předpokladu by bylo nutno
zvýšit kapacitu uprchlických táborů
téměř o 2 000 míst.
Navrhované změny
zákona o uprchlících představují
jisté zpřísnění podmínek
pro přiznání statusu uprchlíka. Status
uprchlíka se nově přiznává
pouze v případě důvodného strachu
cizince z pronásledování, založeného
na nerespektování některých základních
lidských práv.
Z dosavadní praxe vyplývá,
že více než 80% žadatelů nesplňuje
předpoklady pro přiznání postavení
uprchlíka, jak jsou stanoveny v ustanovení §
2 zákona č. 498/1990 Sb. Navrhované zrychlení
řízení o přiznání postavení
uprchlíka v případech "zřejmě
neodůvodněných žádosti"
umožní zkrátit
pobyt žadatelů v uprchlických táborech
a dosáhnout tak relativního zvýšení
azylové kapacity České republiky.
Dále se navrhuje doplnit
zákon o uprchlících o ustanovení,
které zajišťuje uprchlíkovi v otázkách
zdravotního pojištění a sociálního
zabezpečení stejné postavení jako
cizinci, kterému byl v České republice povolen
trvalý pobyt.
Návrh zákona byl
zpracován tak, aby byl zachován jeho soulad s Úmluvou
o právním postavení uprchlíků
z 28. 7. 1951 (dále jen "Ženevská konvence"),
která se na základě sdělení
ministerstva zahraničních věcí stala
součástí našeho právního
řádu a podle Čl. 10 Ústavy České
republiky má přednost před zákonem
a je bezprostředně závazná. Při
zpracování návrhu byla akceptována
zásada, že každý smluvní stát
je povinen řešit otázky spojené
s udělováním statusu uprchlíka v souladu
s touto Úmluvou.
Předkládaná
novela zákona o uprchlících představuje
aktuálně nezbytnou odpověď na mezinárodní
trend zpřísnění azylové politiky
a potřebu odstranit praxí odhalené nedostatky
a anachronismy stávajícího zákona.
Cílovým stavem legislativní
úpravy řešení uprchlické problematiky
je budoucí moderní komplexně pojatý,
azylový zákon, věcně i procedurálně
odpovídající stupni integrace České
republiky do Evropských společenství a dlouhodobé
tendenci ve vývoji migrace v oblasti Střední
Evropy.
Navrhovaná novela zákona
o uprchlících nebude mít dopad na státní
rozpočet.
Zvláštní
část
K bodu 1 (§ 1)
Jedná se pouze o uvedení poznámky do souladu
s platnou právní úpravou.
K bodu 2 (§ 3):
Azylový důvod v
dosavadním ustanovení § 3 zákona č.
498/1990 Sb. přesahuje rámec Ženevské
konvence a vytváří blíže nespecifikovaný
okruh případů, ve kterých může,
při neexistenci důvodů uvedených v
§ 2 odst. 1, být postavení uprchlíka
přiznáno. Praxe poukázala na fakt, že
na základě ustanovení
§ 3 se přiznává postavení uprchlíka
i těm žadatelům, kterým by jinak, podle
důvodů uvedených v žádosti, toto
postavení přiznáno nebylo. Navrhované
znění ustanovení § 3 je plně
v souladu se Ženevskou konvencí a respektuje i ustanovení
Listiny základních
práv a svobod týkající se zachování
celistvosti rodin (čl. 32). V ostatních výjimečných
případech lze postupovat podle § 7 zákona
č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území
České a Slovenské Federativní Republiky,
tzn. povolit trvalý pobyt cizinci.
K bodu 3 a 5 (§ 5 odst. 2 a 5):
Změna se týká
především otázky zadržení
cestovního dokladu. V praxi se vyskytla řada případů,
kdy cizinec bezprostředně po příjezdu
do uprchlického tábora změnil své
rozhodnutí a požadoval vrácení dokladu
s tím, že území republiky opouští.
Vzhledem k tomu, že přeprava dokladů z hraničních
přechodů až do uprchlického tábora
trvá týden i déle, je ministerstvo vnitra
nuceno poskytnout takové osobě péči
v uprchlickém táboře jako žadateli přesto,
že pro to neexistuje
právní důvod. Navrhovaná změna
je nezbytná i vzhledem ke lhůtě pro vyřízení
žádosti upravené navrhovaným zněním
§ 11 odst. 2.
K bodu 4 (§ 5 odst. 4)
V návaznosti na nové
znění § 5 odst. 2, v němž se dosavadní
doba platnosti průkazu z 48 hodin zkracuje na 24 hodin
od jeho vydání, je třeba obdobně zkrátit
též lhůtu pro dopravu cizince do uprchlického
tábora pod dohledem policie upravenou v § 5 odst.
4.
K bodu 6 (§ 5 odst. 6):
Vzhledem k tomu, že cestovní
nebo jiný doklad totožnosti by se žadateli zadržoval
až při podání žádosti v
uprchlickém táboře (viz bod 4 návrhu),
je nadbytečným řešení otázky
vracení zadrženého dokladu při nedodržení
podmínek stanovených v § 5.
K bodu 7 (§ 7 odst. 2):
Jinými nezbytnými
zdravotními opatřeními se rozumí např.
opatření karanténní.
K bodu 8 (§ 11):
I přes zřejmou nezpůsobilost
některých skutečností, které
cizinci - žadatelé o přiznání
postavení uprchlíka - uvádějí
jako důvod opuštění vlasti, není
možné v řadě případů
takové osoby jako žadatele odmítnout. Především
se jedná o případy, kdy osoba neprokáže,
že je cizincem, nebo přichází ze země,
kde mu podle obecně známých skutečností
pronásledování ve smyslu ustanovení
§ 2 odst. 1 tohoto zákona nehrozí (bezpečná
země), popř. opuštění vlasti
je motivováno ekonomickými důvody.
V zájmu České
republiky, zejména s ohledem na ekonomickou stránku
věci, by mělo být možno rozhodnout v
takovýchto případech bezodkladně,
tj. ve lhůtě co nejkratší.
Navrhovaná změna
vytváří podmínky pro podstatné
zrychlení a zjednodušení vydání
rozhodnutí ve věci v případech, kdy
bez jakýchkoliv pochybností lze žádost
kvalifikovat jako zřejmě ne odůvodněnou.
Současně se stanoví případy,
ve kterých může být žádost
označena za zřejmě neodůvodněnou.
Přesto, že i současná právní
úprava procesní stránky věci
umožňuje rozhodnout bezodkladně (viz §
49 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním
řízení), nelze takto postupovat při
neexistenci zákonem stanovených kritérií,
aniž by bylo nutno realizovat celý proces šetření
a prověřování informací a údajů
sdělených žadatelem.
Obecně známou skutečnosti
se rozumí zpravidla mezinárodně uznávaný
fakt, že státní moc státu uvedeného
v § 11 odst. 3 písm. b) zachovává základní
lidská práva a svobody, dodržuje ustanovení
Ženevské konvence atd.
K bodu 9 (§ 14 odst. 1):
Navrhovaná změna
reaguje na nové státoprávní uspořádání
po zániku ČSFR.
K bodu 10 (§ 16):
Změna vychází
z požadavku maximálního urychlení průběhu
správního řízení; tj. i řízení
o opravném prostředku v případě
zřejmě neodůvodněných žádostí.
Tím se sníží finanční
náklady na poskytování péče
a služeb v uprchlických táborech cizincům,
u kterých je zřejmé, že jim pronásledování
z důvodů uvedených v § 2 odst. 1 nehrozí.
Současná právní
úprava v podstatě neumožňuje odmítnutí
rozkladu, který je podán opožděně
bez závažných důvodů. To znamená,
že podle dosavadního ustanovení § 16 i
opožděně podaný rozklad má odkladný
účinek na rozhodnutí I. stupně a ministr
vnitra musí vydat rozhodnutí. Tento nedostatek navrhovaná
úprava odstraňuje. V návaznosti na "zkrácené
správní řízení" se navrhuje
i doba 30 dnů pro uplatnění práva
na přezkoumání rozhodnutí o rozkladu
soudem.
K bodu 11 (§ 18 odst. 1):
Jedná se o uvedení poznámky do souladu s
platnou právní úpravou.
K bodu 12 (§ 19 odst. 1):
Viz odůvodnění
k bodu 8 návrhu.
K bodu 13 (§ 19 odst. 2):
Vzhledem ke skutečnosti,
že postavení uprchlíka se přiznává
na dobu pěti let, je kompetentními orgány
zajišťujícími zdravotní pojištění
a sociální zabezpečení dosud pohlíženo
na osoby, kterým bylo přiznáno postavení
uprchlíka jako na cizince, kterým byl povolen dlouhodobý
pobyt. Tento přístup je v rozporu s Ženevskou
konvencí, podle které by uprchlík měl
mít zajištěnu obdobnou péči jako
občan republiky, resp. cizinec s nejvýhodnějším
režimem pobytu - tj. cizinec s povoleným trvalým
pobytem.
K bodu 14 (§ 19 odst. 3):
Viz odůvodnění
k bodu 8 návrhu.
K článku II.
Navrhovaná změna
reaguje na nové státoprávní uspořádání
po zániku ČSFR.
K článku III.
Navrhuje se, aby novela zákona
o uprchlících nabyla účinnosti dnem
1. ledna 1994.