Ministr zahraničních
věcí Josef Zieleniec zaslal odpověď
na interpelaci poslance Jiřího Drápely dopisem
ze dne 11. listopadu 1993.
Podle § 89 zákona
ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu
České národní rady, v platném
znění, předkládám Poslanecké
sněmovně odpověď ministra zahraničních
věcí Josefa Zieleniece na interpelaci poslance Jiřího
Drápely. Odpověď je přílohou
tohoto sněmovního tisku.
Příloha
V Praze dne listopadu 1993 | |
Č.j.: 108.472/93-1 |
Vážený pane
poslanče,
v odpovědi na Vaši
interpelaci ze 13. října t. r. bych Vás chtěl
především ujistit, že plně chápu
Váš zájem o sudetoněmeckou problematiku.
Současně poznamenávám, že některé
české sdělovací prostředky
- na rozdíl od německých - poskytuji této
tématice takovou publicitu, že jí to místy
propůjčuje zdání klíčového
problému česko-německých
vztahů. Tak tomu ovšem ve skutečnosti není.
Česká zahraniční
služba přirozeně zaznamenává,
že na německé lokální úrovni,
tedy úrovni z hlediska celkového kontextu českoněmeckých
styků spíše okrajové, se čas
od času objevují hlasy zatěžující
příznivě se rozvíjející
vztahy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo
vznášením požadavků poplatných
duchu dávné minulosti. Tyto hlasy někdy dokonce
spojují zmíněné požadavky s našim
začleňováním do evropských
integračních struktur.
Ministerstvo zahraničních
věcí ČR se v minulosti na adresu vedení
Sudetoněmeckého krajanského sdružení,
odkud tyto hlasy zaznívají nejsilněji, vyjádřilo
již mnohokrát. Není proto úmyslem naši
diplomacie neustálým komentováním
nadhodnocovat skutečný význam tohoto sdružení
a některých
jeho vedoucích činitelů.
Považuji za nutné
dále uvést, že případné
projevy podpory ústavních činitelů
SRN zmíněným požadavkům velice
pečlivě sledujeme. V případě
potřeby na ně odpovídajícím
způsobe m reagujeme, jak o tom mimo jiné svědčí
dopis předsedy vlády ČR Václava Klause
bavorskému premiéru Edmundu Stoiberovi v souvislosti
s jeho výroky na letošním květnovém
44. Sudetoněmeckém sněmu v Norimberku.
Odsun sudetských Němců
z našeho území, stejně tak jako odsun
Němců z jiných států, skutečně
nebyl pouze bilaterální záležitostí,
neboť se opíral o rozhodnutí vítězných
mocností protihitlerovské koalice z Postupimi z
srpna 1945. Žádná z těchto mocností
nikdy nenaznačila, že by uvažovala o jakémkoli
pře hodnocení tohoto postupimského rozhodnutí.
Vláda ČR již
několikrát dala jasně najevo (naposledy například
v prohlášení premiéra Klause z 27. 8.
t.r., že partnerem pro dialog se sudetskými Němci
nejsou ani prezident ani vláda ČR; našimi partnery
jsou ústavní činitelé SRN a nikoli
zájmové svazy, jakým je například
Sudetoněmecké krajanské sdružení.
Spolkové vládě je dobře známo,
o jaké právní aktů se poválečný
odsun Němců opíral; stejně tak dobře
ví, že vítězné mocnosti svůj
postoj nikdy nezpochybnily. Nemyslím proto, že je
správné tvrdit, že by si bonnská
vláda vytyčila jako
strategický cil revizi Postupimské dohody. To je
také důvod, proč při vzájemných
rozhovorech, dojde-li na sudetoněmeckou problematiku, představitelé
SRN nenastolují otázky, o nichž dobře
vědí, že mohou odporovat poválečným
mezinárodně právním
aktům a dotknout se negativně zájmy třetích
států, jež jsou jejich signatáři.
Dovolte mi, vážený
pane poslanče, abych Vám touto cestou popřál
mnoho úspěchů ve Vaší odpovědné
práci.
S přátelským
pozdravem
Vážený pan poslanec
Ing. Jiří Drápela
Poslanecká sněmovna