Ministr školství,
mládeže a tělovýchovy Petr Piťha
zaslal odpověď na interpelaci poslance Jana Vika dopisem
ze dne 1. listopadu 1993.
Podle § 89 zákona
ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu
České národní rady, v platném
znění, předkládám Poslanecké
sněmovně odpověď ministra školství,
mládeže a tělovýchovy na interpelaci
poslance Jana Vika. Odpověď je přílohou
tohoto sněmovního tisku.
Příloha
Ministr školství
mládeže a tělovýchovy
České republiky
Praha 1.11.1993 | |
čj. 2520/93-23 |
Vážený pane
poslanče,
vždy vítám
zájem o problematiku školství, kritické
i polemické názory, slova pochvaly i uznání.
Vyslovené názory mohou být jak inspirací,
tak i korekcí zamýšlených postupů
či opatření, mohou být případně
i varováním před neuváženými
aktivitami.
Ne vždy proto mohu s názory,
které jsou MŠMT ČR i mně osobně
nejrůznějšími cestami - masmedii, interpelacemi
či korespondencí - sdělovány, souhlasit.
Týká se to i Vámi předložené
interpelace.
Pozorně jsem se seznámil
s obsahem XII. kapitoly učebního textu pro střední
školy České a československé
dějiny II. (J. Marek a kol.) i s obsahem inkriminovaného
odstavce a musím konstatovat, že "komunistickou
rétoriku a pokus o vymývání mozků
studentů středních škol" jsem v
nich nenalezl. Požádal jsem tedy autory učebního
textu, renomovaně historiky Historického ústavu
a Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd
ČR, kteří tuto citlivou
kapitolu moderních dějin zpracovali, o vyjádření
k Vašim kategoricky formulovaným závěrům
k dané problematice, a v plném znění
je přikládán ke své odpovědi.
Rovněž přikládám vyjádření
nakladatelství Fortuna, které titul České
a československé dějiny I.-III. (J.Marek
a kol., J.Hama a kol.) v letech 1991 a 1992 vydalo.
Současně podotýkám,
že vydávání alternativních učebnic
a učebních textů pro střední
školy (ale i pro základní školy) zabezpečují
jednotlivá nakladatelství, nikoliv MŠMT ČR.
Tato nakladatelství si rovněž zabezpečují
recenzní a lektorské řízení
k připravovaným titulům a vydávané
tituly nabízejí školám buď nezávisle
na MŠMT ČR, nebo žádají ministerstvo
o jejich schválení a zařazení do seznamu
učebnic a učebních textů pro jednotlivé
druhy a typy škol,
či pouze o jejich doporučení školám
k využití při výuce. Nejsou tedy vydávané
tituly školám předepisovány k užívání,
nýbrž představují alternativní
nabídku, z níž si školy a jejich vyučující
v pluralitní a demokratické společnosti mají
možnost vybírat
a také vybírají. Pro výuku dějepisu
ve středních školách byly vydány
i jiné tituly, např. Dějiny zemí Koruny
české I., II., Světové dějiny
I., II., Svět a Československo ve 20. století,
Historie v nepokřiveném zrcadle (7 dílů)
aj.
Vážený pane
poslanče, jsem si v plné míře vědom
zodpovědnosti MŠMT ČR i své osobní
za vzdělávání a výchovu mladé
generace, a to nejen z pohledu dneška, ale i budoucnosti.
Mohu Vás proto ubezpečit, že bych v případě
nevhodného nebo dokonce škodlivého působení
na mládež přijal rázná
a důsledná opatření k zajištění
nápravy.
S pozdravem
Petr Piťha |
přílohy
Vážený pan
Jan Vik
poslanec PSP ČR
Praha 7
ÚSTAV PRO SOUDOBÉ DĚJINY
AKADEMIE VĚD ČESKÉ REPUBLIKY
118 40 Praha 1 - Malá Strana
tel. 24510551, 24510207-8
fax. 24510550
Karel Kaplan
Pan prof. Petr Piťha ministr
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Karmelitská 5
110 00 Praha 1
Praha 18.10.1993
Vážený pane
ministře!
Historický ústav
AV ČR mne seznámil s obsahem interpelace poslance
Parlamentu ČR Jana Vika ve věci ťOdsun Němců
a menšinyŤ, pasáže v publikaci České
a československé dějiny, II. díl.
Slíbil jsem, že jako autor této části
Vám sdělím k interpelaci své vyjádření.
Ve svých studiích,
pokud jsem se zabýval poválečným postavením
německé menšiny, jsem výlučně
používal termín odsun.
Dokonce autor recenze mé knihy Hranice a pohraničí
Československa 1945, československý občan
a německý antifašista, se nad termínem
mnou používaným pozastavoval. Odsun občanů
německé národnosti proběhl ve dvou
etapách - před rozhodnutím postupimské
konference (tuto etapu nazývám divoký odsun),
a po postupimské konferenci (organizovaný odsun).
V rámci odsunu došlo před postupimskou konferencí
k několika případům vyhánění
osob německé národnosti, které byly
ještě československými státními
občany. Ústavní dekret prezidenta republiky
o úpravě československého státního
občanství osob národnosti německé
a maďarské byl vydán 2. srpna 1945, shodou
okolností v den, kdy československá vláda
obdržela rozhodnutí postupimské konference
o odsunu občanů
německé národnosti.
Uvedený názor vyjadřuje
také zmiňovaná pasáž, které
se týká interpelace pana poslance. Domnívám
se proto, že jde o nedorozumění nebo neporozumění.
Z mého textu vyplývá, že používám
termínu odsun a nikoliv vyhnání, přičemž
v období tzv. divokého odsunu došlo k případům
vyhánění, které mělo i velmi
smutné následky. Dnes u jsou některé
případy natolik známy (nap. pochod z Brna,
události v Ústí n.L.), že není
správné o jejich existenci mlčet. Jsem přesvědčen,
že nemáme právo a že bychom
nikomu neprospěli, naopak uškodili, kdybychom chtěli
tyto skutečnosti před mladou generací zatajovat.
Takový postoj by nám velice ztěžoval
hledání a přibližování
se k pravdě.
S pozdravem | ||
Váš | ||
Karel Kaplan |
k interpelaci poslance Jana Vika
týkající se formulací v učebnici
Českých a Československých dějin
II, Praha 1991
Námitky vůči
formulacím vztahujícím se k osudům
sudetských Němců po skončení
druhé světové války, jsou sice formulovány
s notnou dávkou rozčilení, ale bez znalosti
konkrétní historické materie. Panu poslanci
by jen stačilo sáhnout po některých
dokumentech z roku 1945, které jsou vcelku dostupné
v parlamentním archivu nebo knihovně, či
případně po nové, na důkladné
znalosti těchto dokumentů zpracované
publikaci Tomáše Staňka "Odsun Němců
z Československa 1915-1947"/Praha 1991 536 s./ a nemusel
zatěžovat svými paralelami o "komunistické
rétorice" své okolí.
V inkriminované pasáži
se důsledně používá termín
"odsun", jimž se podle formulace uplatněné
v XIII. článku Závěrečné
zprávy o postupimské konferenci z 2. srpna 1945
označuje obvykle vysídlení /přesídlení,
transfer/ německého obyvatelstva z Československa,
Polska a Maďarska po skončení druhé
světové války. Jen jednou použil autor
současný přední
český historik zabývající se
novými českými dějinami Karel Kaplan
formulaci "vyhánění" pro tzv. divoký
odsun který probíhal prakticky od obsazení
území Československa sovětskou resp.
americkou armádou do okamžiku již zmíněného
postupimského usnesení. To,
co se tehdy dělo v českém pohraničí
ale i v některých německých enklávách
ve vnitrozemí je tímto slovem charakterizováno
velmi mírně. Iniciativní akce místních
"revolučních" orgánů jen
dodatečně přikryté rozhodnutím
některé z vyšších instancí
výkonné moci
měly velmi různorodý charakter postrádaly
však vesměs respekt k tomu, co označujeme dnes
slovy lidská práva. Šlo skutečně
o vyhánění, kdy doslova byly organizovány
pochody smrti /viz nejkřiklavější pochod
asi 20.000 brněnských Němců/ doprovázené
různými násilnostmi
až po zabíjení a nakonec masovou vraždu
několika set účastníků tohoto
pochodu. Autor se vyhnul termínu "vyhnání",
který dnes nabyl v důsledku účelové
agitace sudetoněmeckých aktivistů specifický
charakter. Není zde také hodnocena vina sudetských
Němců na rozbití Československa v
letech 1938/39, ani posuzováno jejich chování
v následujícím období do r. 1945.
V průběhu tzv. divokého
odsunu opustilo Československo 300 až 750 tisíc
Němců. Proces probíhal natolik živelně,
že dnes nelze dospět k přesnějšímu
číslu. Ostatně to ani není nutné.
Celkově bylo vysídleno 2,5 až 2,7 milionu lidí.
V Československu zůstalo okolo 300 tisíc
lidí hlásících se k německé
národnosti. Nebyli mezi nimi jen antifašisté,
ale také mnozí odborníci nezbytní
pro zachování chodu
továren v pohraničí, příslušníci
smíšených manželství apod. Ale
také naopak někteří antifašisté
z řad sudetských Němců odešli
nebo byli násilně odsunuti. Příčiny
byly různé: snaha zachovat celistvou rodinu paušální
postup vysidlovacích orgánů, nesnesitelnost
podmínek pro přežití v dosavadním
domově a pod.
Pan poslanec zná jen svou"pravdu",
aniž by jej příliš zajímala fakta.
Takto lze postupovat snad v politické sféře,
ale ne v učebnici. Odsun Němců, ať prováděný
jakkoli, nepatří ke světlým stránkám
českých dějin. Jednou se však musíme
vyrovnat s těmito problémy. Pro politické
a morální zdraví národa je nezbytné
skoncovat se zamlčováním pro nás nepříjemných
skutečností.
V Praze dne 15.10.1993
PhDr. Josef Harna, CSc. | |
Historický ústav AV ČR |
K interpelaci poslance Jana Vika
týkající se odstavce o odsunu Němců
v učebnici českých a československých
dějin II, Praha 1991
Nakladatelství učebnic
Fortuna souhlasí se stanoviskem kolektivu autorů
učebnice a považuje uvedené znění
textu kritizovaného odstavce za správné a
odpovídající současnému hodnocení
této historické etapy vývoje naší
společnosti našimi předními historiky.
Kromě důvodů,
výše uvedených v odpovědi autorit, se
nakladatelství domnívá, že učebnice
vychází v pluralitní společnosti,
která umožňuje svobodné vyjádření
k jednotlivým obdobím naší historie.
Podivujeme se nad tím, že představitel Republikánské
strany, která zdůrazňuje nedostatečnou
demokratičnost naší současné
společnosti a kritizuje starý totalitní režim,
vybízí Ministerstvo školství mládeže
a tělovýchovy k represivním zákrokům
proti autorům i nakladatelství.
Věřím, že
po novém, důkladném pročtení
znění textu pan poslanec pochopí, že
autorům i nakladatelství šlo o skutečně
spravedlivé a objektivní hodnocení historické
události, která se neblaze zapsala do našich
dějin.
V Praze dne 19. 10. 1993