Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona
ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu
České národní rady, v platném
znění, předkládám poslancům
následující interpelaci poslance Jiřího
Drápely a dalších na předsedů
vlády Václava Klause. Interpelace je přílohou
tohoto sněmovního tisku.
Příloha
Vážený pan
Václav Klaus
předseda vlády České republiky
prostřednictvím pana
Milana Uhdeho
předsedy Poslanecké
sněmovny
Vážený pane
předsedo,
obracíme se na Vás
ve velmi závažné záležitosti, kterou
shledáváme po bližším přezkoumání
nedořešenou a která nabývá stále
více na aktuálnosti. Jedná se o věc
naplňující ve značné míře
sdělovací prostředky, jejíž možný
význam je podceňován, ačkoliv eventuální
nález by mohl mít nejen celostátní,
ale i mezinárodní dosah.
Již delší dobu
je veřejnost seznamována s postupem hledání
tzv. Štěchovického pokladu. Touto činností
se dle tisku zabývají dva soukromníci, přičemž
již samotná oficializace hledačské činnosti
je sporná. 0 tom však dále. Poklad by měl
podle předpokladů a kusých zpráv obsahovat
cenné předměty a umělecká díla
shromážděná loupeživou
činností nacistického Německa (podle
některých zpráv by se v úkrytu měla
nacházet dokonce proslulá jantarová komnata),
dále valutové prostředky, čísla
kont ve švýcarských bankách a konečně,
možná i hlavně, archiválie obrovského
historického dosahu včetně
podstatné části archivu protektorátního
gestapa. Již při tomto letmém výčtu
je patrné, že případný nález
může mít nedocenitelný význam.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem
považujeme přístup našeho státu,
reprezentovaného vládou a příslušnými
ministerstvy, jakož i orgány veřejné
správy, za poněkud chaotický a rozhodně
zcela neodpovídající potencionálnímu
významu celé záležitosti. Vše co
jsme doposud uvedli je všeobecně známo a nepochybně
je to známo i uvedeným institucím. O to více
je zarážející, že tyto orgány
nejeví žádný zájem o možné
důsledky nálezu a o zajištění
svého přiměřeného postavení
při nakládání s případným
nálezem. Je možné, že příslušné
kroky již byly podniknuty, avšak veřejnost a
nich není informována vůbec. Na základě
dostupných informací je
docela dobře možné, že Česká
republika bude po nálezu postavena do role statisty útrpně
přihlížejícího rozebírání
státně důležitých dokumentů
nevyčíslitelné hodnoty, a to bez jakékoliv
vlastní aktivity směřující
k zajištění svého vlastního důstojného
postavení. Odpovědí
může být, že tato oblast je dostatečně
právně podchycena občanským zákoníkem
a jinými předpisy. Ve skutečnosti je taková
odpověď více než sporná, neboť
neexistuje právní předpis jednoznačně
stanovující vlastnictví státu k nalezeným
a skrytým věcem,u
nichž není znám vlastník nebo tento
vlastník zanikl bez právního nástupce
a nebo právní nástupce sice existuje, ale
takové věci svým charakterem by měly
náležet spíše do vlastnictví někoho
jiného.
Takto popsaná skutečnost
fakticky znamená, že po nálezu by měl
být poklad odevzdán příslušnému
státnímu orgánu, u něhož by měl
být rok uložen a pokud se v této lhůtě
nepřihlásí skutečný eventuální
vlastník, měly by nalezené věci přejít
do vlastnictví státu. Takový postup, byť
je v souladu s právními předpisy je v případě,
že bude mít nález očekávaný
charakter, více než absurdní a ohrožuje
státní zájmy.
Platná právní
úprava však obsahuje ještě jeden problém,
a to povinné nálezné ve výši
deseti procent z hodnoty nalezených věcí.
Jestliže skutečně budou mezi těmito
věcmi umělecké předměty uloupené
za druhé světové války či velmi
významné archiválie, může hodnota
nálezu nabýt velmi snadno charakteru praktické
nevyčíslitelnosti či miliardových
hodnot počítaných nikoliv v korunách,
ale spíše v dolarech. Existuje
vůbec možnost převzít fakticky tyto
závazky státem, a to i s přihlédnutím
ke skutečnosti možné finanční
participace jednotlivých zjištěných
vlastníků (ani tato participace není předem
jednoznačná)?
Velkým otazníkem
je právě legalizace hledačských aktivit.
Odhlédneme-li od paradoxu, že se hledáním
zabývá i člověk, jehož snad jedinou
vazbou na Českou republiku je skutečnost, že
hovoří velmi dobře česky, je otázkou
jakým způsobem je legalizováno samotně
hledání pokladu. Veřejnost neví, kdo
udělil příslušná
povolení a zda je v jejich rámci ošetřeno
i naložení s nalezeným pokladem. Podle některých
informací je příslušná oblast
stále ještě vojenským prostorem. Pod
tlakem uvedených skutečností a faktů
žádáme, aby byla přezkoumána
vydaná rozhodnutí, zastaveny veškeré
soukromé hledačské aktivity a aby stát
převzal plnou odpovědnost za hledání
a případný nález. Jedině tímto
způsobem bude zabráněno finančním
i informačním únikům.
Samostatnou kapitolou je zajištění
bezpečnostních opatření, zejména
pyrotechnických a protipožárních. Nikoliv
zanedbatelnou otázkou je i eventuální báňský
dohled a zachovávání hygienických
předpisů. Zdá se, že po této
stránce je státní dohled téměř
nulový.
S přihlédnutím
ke všem uvedeným skutečnostem se na Vás,
vážený pane premiére, obracíme
s touto interpelací a žádáme o sdělení
následujících informací přijetí
následujících opatření:
1) Jakým způsobem
byly hledačské práce povoleny, na základě
jakých podkladů, komu byla povolení udělena
a kým byla udělena?
2) Jakým způsobem
je zajištěn dohled státu a orgánů
veřejné správy nad dodržováním
příslušných obecně závazných
bezpečnostních předpisů?
3) Jakým způsobem
je zajištěno orgány veřejné správy
zabránění manipulacím s eventuelním
nálezem?
4) Jaké jsou současné
i výhledové předpoklady finančního
krytí případného nálezného,
eventuelně jaké jsou majetkové dohody řešící
tuto otázku, kým a kdy byly uzavřeny?
5) Žádáme předložení
všech dostupných údajů k posouzení
Nezávislým kontrolním úřadem
formou podnětu a jejich následné přezkoumání.
6) V případě
zjištění nebezpečí úniku
informací, poškození majetku, jakékoliv
nevýhodnosti právního vztahu mezi státem
a hledajícími subjekty pro stát nebo v případě
zjištění jakékoliv skutečnosti
zpochybňující legalitu celé akce požadujeme
okamžité podniknutí všech
kroků směřujících k zastavení
hledačské činnosti a k převzetí
této činnosti státem.
Vzhledem k časové
i věcné naléhavosti celé záležitosti
zároveň žádáme Poslaneckou sněmovnu,
aby hlasováním označila tuto interpelaci
jako naléhavou a aby určila na odpověď
lhůtu deseti dnů.
Byli bychom velmi rádi, kdyby se naše obavy ukázaly
jako liché.
V Praze dne 7.9. 1993
Poslanci Poslanecké sněmovny: