Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) audiovizuálním dílem dílo,které sestává z řady zaznamenaných spolu souvisejících obrazů, ať již doprovázených zvukem či nikoli, vnímatelným zrakem, a jsou-li doprovázeny zvukem, vnímatelných i sluchem [Čl. 2 Úmluvy o mezinárodním zápisu audiovizuálních děl, uveřejněné ve Sbírce zákonů pod č. 365/1992 Sb. § 6 zákona č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon).], pokud je určeno k veřejnému šíření [§ 22 zákona č.35/1965 Sb., ve znění zákona č. 89/1990 Sb.] pomocí technického zařízení.

b) českým audiovizuálním dílem audiovizuální dílo,jehož výrobce podle odstavce 2 písm. A) má v době jeho prvního veřejného předvedení trvalý pobyt nebo sídlo na území České republiky: za české audiovizuální dílo se považuje i takové audiovizuální dílo, na jehož vytvoření se tento výrobce podílí.

c) audiovizuální produkcí veřejné předvedení audiovizuálního díla pomocí technického zařízení s výjimkou televizního vysílání [Zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění zákona ČNR č. 36/1993 Sb. Zákon ČNR č.483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdější předpisů.]: audiovizuální dílo je předvedeno veřejně, jestliže je předvedeno před individuálně neurčenými osobami.

(2) Dále se pro účely tohoto zákona rozumí

a) výrobcem audiovizuálního díla osoba, která má práva k užití jednotlivých složek audiovizuálního díla a toto dílo vytvořila.

b) distributorem audiovizuálního díla osoba, která smluvně zpravidla za úplatu zajišťuje šíření audiovizuální díla, s výjimkou jeho šíření televizním vysíláním [Zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění zákona ČNR č. 36/1993 Sb. Zákon ČNR č.483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdější předpisů.], subjektům uvedeným pod písm. c) až e),

c) pořadatelem audiovizuálním produkce osoba, která veřejně předvádí audiovizuální dílo pomocí technického zařízení, s výjimkou televizního vysílání [Zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění zákona ČNR č. 36/1993 Sb. Zákon ČNR č.483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdější předpisů.],

d) provozovatelem prodejny audiovizuálních děl osoba, která prodává rozmnoženiny audiovizuálních děl veřejnosti.

e) provozovatelem půjčovny audiovizuálních děl osoba, která za úplatu půjčuje veřejnosti rozmnoženiny audiovizuálních děl.

(1) Ministerstvo kultury (dále jen "ministerstvo") vede evidenci osob uvedených v § 2 odst. 2, které živnostensky podnikají.

(2) Příslušný živnostenský úřad zašle ministerstvu za účelem evidence podle odstavce 1 opis živnostenského listu.

(1) Výrobce audiovizuálního díla je povinen zajistit, aby na originálních nosiči audiovizuálního díla byly uvedeny

a) název díla

b) jméno a příjmení, popř. pseudonym autora (autorů), pokud je znám a pokud uvedení svého jména výslovně nezakázal.

c) jména a příjmení výkonných umělců [§ 36 odst. 1 zákona č. 35/1965 Sb.]

d) jméno a příjmení nositele autorských práv, není-li jím autor (autoři) nebo výkonný umělec (výkonní umělci)

e) jméno a příjmení výrobce, je-li fyzickou osobou, nebo jeho obchodní jméno, je-li právnickou osobou.

f) místo a rok výroby díla a

g) jména příjmení pracovníků u profesí podílejících se na výrobě díla, pokud je jejich uvádění obvyklé.

(2) Distributor audiovizuálního díla je povinen zajistit, aby na rozmnoženinách audiovizuálního díla byly uvedeny údaje výrobce podle odstavce 1, a dále vyznačeno, že je distributorem s uvedením svého jména a příjmení, je-li fyzickou osobou, nebo obchodního jména, je-li právnickou osobou.

(1) Osoba, která kupuje rozmnoženinu audiovizuálního díla od provozovatele prodejny audiovizuálních děl, je povinna zaplatit současně s její cenou příplatek k ceně ve výši 1 Kč (dále jen " příplatek") a provozovatel této prodejny je povinen tento příplatek vybrat.

(2) Osoba, která si vypůjčuje rozmnoženinu audiovizuálního díla od provozovatele půjčovny audiovizuálních děl, je povinna zaplatit současně s cenou za výpůjčku každé jednotlivé rozmnoženiny příplatek ve výši 1 Kč (dále jen "příplatek") a provozovatel takové půjčovny je povinen takový příplatek vybrat.

(3) Příplatky podle odstavců 1 a 2 jsou příjmem Státního fondu Ąčeské republiky pro pro podporu a rozvoj české kinematografie [§ 7 písm. m) zákona ČNR č. 241/1992 Sb. o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie.] (dále jen "Fond")

(4) Příplatky podle odstavců 1 a 2 je povinen provozovatel prodejny nebo půjčovny audiovizuálních děl vyúčtovat a odvést fondu do 15 dnů po skončení každé kalendářního čtvrtletí: vyúčtovaní provozovatel provede na tiskopise vydaném správcem fondu [§ 1 odst. 2 zákona ČNR č. 241/1992 Sb.]

(5) Provozovatel prodejny nebo půjčovny audiovizuálních děl je povinen vést zvláštní evidenci o datu uskutečnění jednotlivých prodejů nebo výpůjček rozmnoženin audiovizuálních děl, včetně počtu prodejů nebo výpůjček za příslušné čtvrtletí, o celkových částkách vybraných na příspěvcích za příslušné čtvrtletí a o termínu jejich odvedení Fondu.

(6) Správce Fondu [§ 1 odst. 2 zákona ČNR č. 241/1992 Sb.] je oprávněn kontrolovat správnost vyúčtování a odvodu příplatku a vedení zvláštní evidence. Za účelem kontroly jsou pověření pracovníci správce Fondu [§ 1 odst. 2 zákona ČNR č. 241/1992 Sb.] oprávněni vstupovat do prostor prodejen nebo půjčoven a požadovat od jejich provozovatelů předložení dokladů a dalších písemností, jakož i potřebná vysvětlení, pokud souvisejí s předmětem kontroly. Dotčené osoby jsou povinny výkon kontroly umožnit.

(7) Příplatky podle odstavců 1a 2 neodvedené ve lhůtě podle odstavce 4 vymáhá správce Fondu [§ 1 odst. 2 zákona ČNR č. 241/1992 Sb.] podle předpisů o správě daní a poplatků [Část šestá zákona ČNR č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.].

(1) U audiovizuálního díla, jehož obsah by mohl ohrozit mravní vývoj nezletilých [Úmluva o právech dítěte uveřejněná ve Sbírce zákonů pod č. 104/1991 Sb.] se stanoví hranice jeho přístupnosti dosažením věku15 nebo 18 let.

(2) Výrobce českého audiovizuálního díla je povinen stanovit hranici přístupnosti podle odstavce 1 u každého jím vyrobeného audiovizuálního díla a ve smlouvě s distributorem ji uvést.

(3) Distributor audiovizuálního díla je povinen stanovit a ve smlouvě s osobami uvedenými v § 2 odst. 2 písm. e) až e) vymezit hranici přístupnosti audiovizuálního díla. Pokud byla hranice přístupnosti stanovena pole odstavce 2, je distributor povinen ji dodržet.

(4) Výrobce, popřípadě distributor audiovizuálního díla odpovídá také za vyznačení hranice přístupnosti na obalu nosiče, na kterém je audiovizuální dílo zaznamenáno.

(5) Pořadatel audiovizuální produkce je povinen zajistit zveřejnění hranice přístupnosti stanovené výrobcem nebo distributorem a kontrolovat její dodržení účastníky produkce.

(6) Provozovatel prodejny nebo půjčovny audiovizuálních děl nesmí prodat nebo půjčit rozmnoženinu audiovizuálního díla osobám mladším než připouští hranice přístupnosti stanovená výrobcem.

(1) Pořadatel audiovizuální produkce, jejíž součástí je reklama je povinen zajisti, aby uveřejňovaná reklama byla jako reklama označena a oddělena od ostatního obsahu produkce.

(2) Pořadatel audiovizuální produkce je povinen zajistit, aby nebyly zveřejňovány reklamy

a) zjevně podporující chování ohrožující morálku nebo zjevně poškozující zájmy ochrany zdraví, bezpečnosti nebo životního prostředí.

b) určené dětem nebo v nichž vystupují děti, pokud tyto reklamy podporují chování ohrožující jejich zdraví, psychický nebo morální vývoj.

c) propagující léčiva dostupná pouze na lékařský předpis, která jsou v České republice registrována,

d) porušující zákaz uložený jiným právním předpisem. [např. § 20 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.]

(1) Národní filmový archiv se sídlem v Praze zřízený ministerstvem (dále jen "Archiv") je archivem zvláštního významu [§ 24 odst., 1 zákona ČNR č. 97/1974 Sb., o archivnictví] pro audiovizuální archiválie. Jeho posláním je shromažďování, ochrana, vědecké zpracování a využívání audiovizuálních archiválií tvořících součást národního kulturního dědictví a dokumentujících vznik a vývoj filmu.

(2) Archiv vytváří na základě smluv s oprávněnými nositeli práv zvláštní fond vybraných uměleckých audiovizuálních děl, která nevýdělečně poskytuje k dočasnému užití občasným sdružením [Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů.], jejichž hlavním posláním podle jejich stanov je zpřístupňování uměleckých audiovizuálních děl svým členům.

(3) Orgánem rozhodujícím o tom, která umělecká audiovizuální díla se mohou stát součástí zvláštního fondu podle odstavce , je Rada Fondu (§ 2 odst. 1 zákona ČNR č. 241/1992 Sb.]

(1) Výrobce českého audiovizuálního díla je povinen písemně nabídnout Archivu ke koupi dvě nové nepoškozené kopie českého audiovizuálního díla a to do 60 dnů od jeho prvního uvedení na veřejnosti. Cena se sjednává podle cenových předpisů [Zákon č. 526/1990 Sb. o cenách].

(2) Lhůta pro přijetí návrhu na uzavření kupní smlouvy podle odstavce 1 činí šest měsíců ode ne doručení nabídky. Nepřijme-li Archiv návrh na uzavření kupní smlouvy v této lhůtě, návrh zaniká a nabídková povinnost podle odstavce 1 se tím považuje za splněnou. O této skutečnosti je Archiv povinen vydat nejpozději do 7 dnů osobě, která nabídku učinila, písemné potvrzení. Obsah potvrzení musí vylučovat možnost záměny předmětu nabídkové povinnosti.

(3) Výrobce českého audiovizuálního díla vytvořeného s využitím příspěvku z Fondu [§ 9 odst. 1 zákona ČNR ř. 241/1992] je povinen bezplatně odevzdat Archivu vzorovou nepoškozenou kopii českého audiovizuálního díla k archivování, a to do 60 dnů od jeho prvního uvedení na veřejnosti.

(4) Převodem vlastnictví kopií českého audiovizuálního díla podle odstavců 1 a 3 nenabývá Archiv právo tyto kopie jakkoli veřejně využívat. Tím není dotčeno ustanovení § 7 odst. 2.

(5) Povinnost podle odstavců 1 a 3 se nevztahuje na audiovizuální díla vyrobena Českou televizí [Zákon ČNR č- 483/1991 Sb.] pouze pro účely šíření televizním vysíláním .

Dohled na dodržování povinností podle tohoto zákona vykonává ministerstvo. Za účelem dohledu jsou pověření pracovníci ministerstva oprávnění vstupovat do objektů, zařízení a provozů osob uvedených v § 2 odst. 2 a požadovat od nich předložení dokladů a dalších písemností, jakož i potřebná vysvětlení, pokud souvisejí s předmětem dohledu. Dotčené osoby jsou povinny výkon dohledu umožnit.

(1) Ministerstvo může uložit

a)výrobci a distributorovi audiovizuálního díla za porušení povinnosti podle § 3 odst. 1 a 2 pokutu až do výše 10 000 Kč.

b) provozovateli prodejny nebo půjčovny audiovizuálních děl za porušení povinností podle § 4 odst. 1. 2. 4 a 5 pokutu až do výše 50 000 Kč.

c) výrobci a distributorovi audiovizuálního díla za porušení povinností podle § 5 odst. 2, 3 a 4 pokutu až do výše 10 000 Kč.

d) pořadateli audiovizuální produkce za porušení povinností podle § 5 odst. 5 pokutu až do výše 10 000 Kč.

e) provozovateli prodejny nebo půjčovny audiovizuálních děl za porušení povinností podle § 5 odst. 6 pokutu až do výše 10 000 Kč.

f) pořadateli audiovizuální produkce za porušení povinností podle § 6 odst. 1 a 2 pokutu až do výše 10 000 Kč.

g) výrobci českého audiovizuálního díla za porušení povinností podle § 8 odst. 1 a3 pokutu až do výše 50 000 Kč.

(2) Při stanovení výše pokuty ministerstvo přihlíží k závažnosti porušení povinnosti, nejdéle však do tří let od porušení povinnosti a způsobenému následku: u fyzických osob přihlíží též k míře zavinění.

(3) Pokutu lze uložit nejpozději do jednoho roku poté, kdy ministerstvo zjistí porušení povinnosti, nejdéle však do tří let od porušení povinnosti.

(4) Na řízení o uložení pokuty se vztahují obecné předpisy o správním řízení.[Zákon č. 71/1967 Sb,. o správním řízení (správní řád)

(5) Pokuty podle odstavce 1 jsou příjmem Fondu. Pokuty vymáhá ministerstvo podle předpisů o správě daní a poplatků. [Část šestá zákona ČNR č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.]

Změna zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve změní pozdějších předpisů

Zákon č. 455/1991 Sb,. o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) ve znění zákona č. 231/1992 Sb,. zákona č. 591/1992 Sb. a zákona č. 600/1992 Sb,. se mění takto:

1. Pod čarou v odkazu č. 1 k § 3 odst. 1 písm. a) se vypouštějí slova "§1 odst,. 1 dekretu presidenta republiky č. 50/1945 Sb,. o opatřeních v

oblasti filmu".

2. V § 3 odst. 1 písm.c), bod 9 se vypouštějí slova "filmových a jiných audiovizuálních"

Změna zákona ČNR č. 241/1992 Sb,. o státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie

Zákon České národní rady č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie se mění a doplňuje takto:

1. V § 7 se za písmeno1) vkládá nové písmeno a), které včetně poznámky pod čarou č. 3a zní:

m) příjmy za užití kinematografických děl, u nichž Fond vykonává autorská práva výrobce [Zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění zákona ČNR č. 36/1993 Sb. Zákon ČNR č.483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdější předpisů.],která na něj přešla na základě zvláštního zákona, [§ 13 zákona č. …/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl."],

Dosavadní písmeno m) se označuje jako písmeno n).

2. V § 8 odst. 2 věta druhá zní : Vyúčtování provede pořadatel na tiskopise vydaném správcem Fondu."

3. V § 8 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3, 4 a 5, které včetně poznámky pod čarou č. 3b) znějí:

"(3) Pořadatel veřejné produkce kinematografického díla se vstupným je povinen vést zvláštní evidenci o datu uskutečnění jednotlivých produkcí, včetně částky vybraných příplatků, o celkových částkách vybraných příplatků za příslušné čtvrtletí a o termínu jejich odvedení Fondu.

(4) Správce Fondu je oprávněn kontrolovat správnost vyúčtování a odvodu příplatku a vedení zvláštní evidence. Za účelem kontroly jsou pověřeni pracovníci správce Fondu oprávněni vstupovat do prostor pořadatele veřejné produkce a požadovat od něj předložení dokladů a dalších písemností, jakož i potřebná vysvětlení, pokud souvisejí s předmětem kontroly. Dotčené osoby jsou povinny výkon kontroly umožnit.

(5) Příplatek podle odstavce 1 neodvedený ve lhůtě podle odstavce 2 vymáhá správce Fondu podle předpisů o správě daní a poplatků[ Část šestá zákona ČNR č. 337/1992 Sb,. o právě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů."] Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 6.

4. Za § 8 se vkládá nový § 8a, který včetně poznámky pod čarou 3c) zní:

(1) Správce Fondu může uložit pořadateli veřejné produkce kinematografického díla se vstupným za porušení povinností pole § 8 odst. 2 a 3 pokutu až do výše 50 000 Kč

(2) Při stanovení výše pokuty správce Fondu přihlíží k závažnosti porušení povinnosti a způsobenému následku: u fyzických osob přihlíží též k míře zavinění.

(3) Pokutu lze uložit nejpozději do jednoho roku potě,kdy správce Fondu zjistí porušení povinnosti, nejdéle však do tří let od porušení povinnosti.

(4) Na řízení o uložení pokuty se vztahují obecné předpisy o správním řízení [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správním řád)."].

(5) Pokuty podle odstavce 1 jsou příjmem Fondu. Pokuty vymáhá správce Fondu podle předpisů o správně daní a poplatků [ Část šestá zákona ČNR č. 337/1992 Sb,. o právě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů."].

Státní organizace Filmové studio Barrandov - Copyright a Filmové studio Zlín - Copyright, které vykonávají autorská práva výrobce kinematografických děl [§ 6 zákona č. 35/1965 Sb.], se slučují dnem účinnosti tohoto zákona s Fondem: na Fond jako na právního nástupce přecházejí jejich práva a závazky z majetkových a jiných vztahů, včetně práv a závazků na úseku duševního vlastnictví.

Zrušují se § 1, § 3 odst. 2 a § 4 dekretu presidenta republiky č. 50/1945 Sb., o opatřeních v oblasti filmu.

Obecná část

V současné době existuje naprosto nevyhovující právní úprava podnikání v kinematografii, vycházející z příslušných ustanovení dosud platného dekretu presidenta republiky č. 50/1945 Sb., o opatřeních v oblasti filmu, zakládajícího monopol státu v oblasti výroby a laboratorního zpracování filmů i jejich půjčování a veřejného promítání, jakož i v oblasti dovozu a vývozu filmů. Fakticky je tento státní monopol jak v oblasti výroby kinematografických děl, tak i v oblasti veřejného promítání těchto děl v kinech nutně porušován. Je např. obecně známo, že byl soukromou firmou natočen film Tankový prapor a celá řada dalších. Problémy působí provozován kin v restituovaných objektech apod. Stát nemá zájem tuto podnikatelskou iniciativu jak v oblasti výroby, tak i v oblasti dovozu, vývozu a distribuce potlačovat. Naopak je nutné co nejdříve vytvořit legální podmínky pro podnikatelskou činnost v této oblasti.

Podnikání v oblasti výroby, dovozu a distribuce ostatních audiovizuálních děl, především zvukově obrazových záznamů (video) není právními předpisy upraveno vůbec. Na tomto úseku je v důsledku toho nejednotná praxe. Zatímco některé živnostenské úřady registrují činnost v této oblasti jako živnost volnou ohlašovací, jiné odmítají tuto registraci provádět.

Audiovizuální umění včetně jeho významné součásti, kterou je umění filmové, nelze pojímat, jako složku kultury, která je objektivně způsobilá samostatné existence bez ekonomické podpory státu. Proto byl již v loňském roce přijat zákon České národní rady č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie. V tomto zákoně je stanoven okruh finančních zdrojů fondu a v jednom z jeho ustanovení se předpokládají i další zdroje stanovené zvláštními právními předpisy. V souladu s tím se navrhuje určit jako další zdroj příjmů tohoto fondu příplatek z prodeje a výpůjček rozmnoženin audiovizuálních děl, v obou případech ve výši 1 Kč.

V zájmu zdůraznění významu Národního filmového archivu jako důležité kulturní instituce napojené i na Mezinárodní federaci filmových archivů se navrhuje zakotvit jeho existenci a poslání přímo v zákoně a v zájmu zachování kontinuity budování archivních fondů se navrhuje jej vybavit předkupním právem k audiovizuálním dílům, přičemž se počítá především s výkupem českých kinematografických děl.

Předložený návrh zákona není v rozporu s platnými direktivami Evropského společenství ani s mezinárodními úmluvami, kterými je Česká republika vázána. Nebrání také mezinárodní registraci podle Úmluvy o mezinárodním zápisu audiovizuálních děl z roku 1989 publikované ve Sbírce zákonů pod č. 365/1992 Sb., a vytvářející předpoklady pro široké obchodní využití audiovizuálních děl.

Navrhovaná právní úprava zejména pokud jde o zakotvení předkupního práva Národního filmového archivu vyvolá finanční nároky nezbytné pro posílení rozpočtu Národního filmového archivu cca o 6 mil. Kč. Pro rok 1993 nebude ministerstvo kultury pro Archiv uplatňovat žádnou dotaci, pro příští léta bude posílení rozpočtu Národního filmového archivu zahrnuto do projednán příslušné rozpočtové kapitoly.

Přínos praktického uplatňování navrhované právní úpravy se předpokládá ve výší cca 35 mil Kč ročně ve prospěch Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, obdobně jako z příplatků podle zákona ČNR č. 241/1992 Sb., kde se předpokládá přínos ve výši cca 30 mil. Kč.

Pokud jde o uplatnění dané z přidané hodnoty, případech, kdy půjde o poskytování služeb, jako např. při půjčování a promítání filmů, bude uplatňována sazba daně 5%. Sazba daně ve výši 23 % bude přicházet v úvahu pouze v případě výroby zboží, tj. hotových děl, určených k prodeji, např. u videokazet a hotových kopií filmů. Plátce daně daň na vstupu sice zaplatí, ale současně bude mít právo na odpočet této daně. Rozhodující pro zdanění výstupu je sazba platná pro zboží, služby nebo pro převod a využití práv, a ta v oblasti audiovizuálních děl převažuje ve výši 5 %.

K § 1

Pro účely tohoto zákona, ale také s cílem odstranit pochybnosti, které činnosti budou po zrušení příslušných ustanovení dekretu presidenta republiky č. 50/1945 Sb. a tudíž po zrušení monopolu státu na určité tam vymezené činnosti, poléhat režimu živnostenského zákon, vymezují se v návrhu některé základní pojmy z oblasti audiovize.

Definice pojmu "audiovizuální dílo" byla převzata z čl. 2 Úmluvy o mezinárodním zápisu audiovizuálních děl. Aby nedocházelo k pochybnostem ve vztahu k platnému českému právnímu řádu, uvádí se k této definici také odkaz na § 6 autorského zákona, který pojednává o díle filmovém nebo o díle vyjádřeném podobným způsobem. Pod pojmem audiovizuálního díla se rozumí vedle klasických filmů také další audiovizuální díla jako jsou zvukově obrazové (video) a mohou jimi být i další audiovizuální díla vyrobená pomocí jiné výrobní techniky. Protože však na druhé straně není zájem tímto zákonem upravovat režim např. fotografických výstav, zužuje se oproti definici upravené citovanou Úmluvou, definice pro účely navrhovaného zákona v tom smyslu, že audiovizuálním dílem je jen takové dílo, které je zpřístupňováno veřejnosti pomocí technického zařízení.

Pojem českého audiovizuálního díla se definuje pro účely stanovení jeho výrobci zvláštních povinností spojených s archivací as určením přístupnosti.

Subjekty činné v oblasti audiovize jsou definovány především z toho důvodu, aby nevznikaly nejasnosti v případech, kdy jsou jim tímto zákonem ukládány povinnosti.

Výrobcem audiovizuálního díla se rozumí osoba, která má na základě smluv s autory jednotlivých složek filmového díla nebo díla vyjádřeného podobným způsobem (audiovizuální dílo) právo užít tyto "složky díla" za účelem vytvoření audiovizuálního díla a která po dobu trvání práv podle § 33 odst. 4 autorského zákona vykonává autorské právo k takto vytvořenému dílu jako celku. Výjimečně se může stát, že výrobce je sám nositelem autorských práv a v tom případě nepřichází v úvahu postup práv. Výrobce však nelze chápat jako původce díla, resp. autora ve smyslu autorského práva, proto je žádoucí, aby i jeho činnost podléhala režimu živnostenského zákona.

Distributorem audiovizuálního díla je jakákoli osoba, která zajišťuje na základě smlouvy s provozovatelem , resp. pořadatelem audiovizuální produkce šíření audiovizuálních děl. Podle navrhované právní úpravy je distributorem i dovozce audiovizuálních děl ze zahraničí pro účely jejich šíření na území České republiky. Za distributora se pro účely navrhovaného zákona nepovažuje ten, kdo zajišťuje šíření audiovizuálního díla pouze televizním vysíláním. Pokud bude výrobcem a distributorem např. Česká televize, nebude se na ni pohlížet, že bude šířit audiovizuální díla televizním vysíláním. Jestliže však bude nabízet tato díla k šíření např. na videokazetách, budou se na ní vztahovat povinnosti distributora podle tohoto zákona.

Pořadatelem audiovizuální produkce je každá osoba, která uvádí audiovizuální dílo na veřejnost pomocí technického zařízení, tzn. která audiovizuální dílo promítá, umožňuje jeho veřejnou videoprojekci (např. videokavárna), popřípadě je jinak pomocí technického zařízení zpřístupňuje veřejnosti. Za rozlišující znak oproti provozovateli prodejny nebo půjčovny rozmnoženin audiovizuálních děl je považováno zpřístupňování veřejnosti prostřednictvím technického zařízení. U pojmů

provozovatele prodejny nebo půjčovny rozmnoženin audiovizuálních děl považujeme za důležité zdůraznit, že jde o prodej či půjčování veřejnosti, tzn. blíže neurčenému okruhu osob, a to na základě živnostenského oprávnění. Za provozovatele se nebude považovat osoba, která náhodně a neopakovaně půjčí nebo pro nepotřebnost prodá rozmnoženinu audiovizuálního díla třetí osobě.

K § 2

Zrušením státního monopolu v oblasti výroby a distribuce kinematografických děl jako jedné z dílčích oblastí audiovize bude umožněno fyzickým i právnickým osobám podnikání v této oblasti. Vzhledem k tomu, že provádění většiny činnosti v oblasti audiovize je možné podřadit pod režim živnostenského zákona, nenavrhuje se žádná speciální úprava tohoto podnikání.

Původně bylo navrhováno podřídit pod režim živnostenského zákona také činnost dalších osob (vlásenkář, skript apod.), které se podílejí na výrobě audiovizuálních děl. Vzhledem k tomu však že jde o profese převážně typicky zaměstnanecké, je třeba problémy těchto pracovníků řešit jinou formou. V současné době je jejich situace prozatímně řešena pokynem ministerstva práce a sociálních věcí úřadům práce. V budoucnu bude ale nutné iniciovat změnu úpravy postavení a činnosti těchto osob novelou platných právních předpisů, jako je zákon o zaměstnanosti, zákoník práce apod.

S ohledem na potřebu získat přehled o fyzických i právnických osobách, které jsou činné v oblasti audiovize a které nějakým způsobem disponují autorskými právy, resp. právy autorskému právu příbuznými, zavádí se evidence těchto osob ministerstvem kultury, které přímo z "kompetenčního zákona" odpovídá za provádění autorského zákona.

Jestliže má ministerstvo kultury sankcionovat nedodržení určitých povinností stanovených tímto zákonem, je rovněž třeba, aby mělo k dispozici evidenci osob, které tyto povinnosti mají.

Navíc se na ministerstvo kultury obrací řada zahraničních partnerů z této oblasti s různými nabídkami ke spolupráci a bez znalosti subjektů zde podnikajících nelze jednat, popřípadě jednání zprostředkovat. Za tímto účelem bude možné však tuto evidenci využívat pouze s výslovným souhlasem evidovaných osob. Ve většině evropských zemí je podobný systém evidence zaveden a je značně využíván.

Evidence ministerstva kultury by měla vycházet ze sdělení živnostenských úřadů, což je zárukou její úplnosti.

K § 3

Návrh stanoví okruh informací, které je povinen výrobce, resp. distributor při šíření díla uvádět. Sleduje se zejména zájem diváka, který by měl být informován o základních údajích o audiovizuálních dílech.

K § 4

Zákon ČNR č. 41/1992 Sb., o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj kinematografie zavedl příspěvek za užití kinematografických děl na veřejných produkcích se vstupným jako jeden ze zdrojů příjmu tohoto státního fondu. Vzhledem k tomu, že na videokazetách jako rozmnoženinách audiovizuálních děl jsou v převážné míře zaznamenána kinematografická díla, považujeme za oprávněné upravit příplatek k ceně prodeje nebo půjčovného těchto rozmnoženin, který by se měl stát rovněž příjmem uvedeného státního fondu jako další zdroj pro podporu rozvoje české kinematografie.

Navrhované ustanovení upravuje povinnosti provozovatele prodejny nebo půjčovny rozmnoženin audiovizuálních děl nejen příplatek k ceně prodejní anebo k ceně výpůjčky vybrat, ale také tento příplatek vyúčtovat a odvést Fondu a vést o těchto skutečnostech zvláštní evidenci na tiskopisech, vydaných k tomu účelu správcem Fondu.

Správcem Fondu na základě cit. zákona je ministerstvo kultury, které může kontrolovat plnění povinností podle tohoto paragrafu, popřípadě nezaplacené příspěvky vymáhat.

K § 5

Stanovením povinnosti určit a uvést věkovou hranici přístupnosti audiovizuálních děl se sleduje ochrana účastníků audiovizuální produkce před možným ohrožením jejich mravního vývoje. Povinnost se týká výrobce nebo distributora, protože tito musí být - na rozdíl od pořadatele audiovizuální produkce - s obsahem díla seznámeni. Porušení této povinnosti je kromě možného trestně právního postihu sankcionováno podle tohoto zákona. Pořadatel veřejné audiovizuální produkce, např. provozovatel kina, je povinen takto stanovenou věkovou hranici přístupnosti vyznačit např. na plakátech, u pokladen kin atd. a plnění této povinnosti kontrolovat. V zájmu ochrany mravního vývoje nezletilých osob se tato povinnost vztahuje i na prodejce či půjčovatele nahraných zvukově obrazových snímků.

K § 6

V zájmu ochrany diváka, ale také autorů audiovizuálního díla, upravuje návrh právní režim šíření reklamy a stanoví, které reklamy nemají být zveřejňovány.

K § 7

S ohledem na význam Národního filmového archivu jako jednoho z důležitých center pro uchovávání a výměnu hodnot specifického kulturního oboru, jakým nepochybně je oblast kinematografie, konstatuje se existence a poslání tohoto archivu přímo v zákoně, který počítá s tím, že i nadále funkci jeho zřizovatele bude plnit ministerstvo kultury.

Národní filmový archiv je archivem zvláštního významu podle § 24 zákona ČNR č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění zákona ČNR č. 343/1992 Sb.

Archiv kinematografických děl je budován nepřetržitě od roku 1943 a v současné době disponuje archiváliemi z oblasti světové kinematografie od jejího vzniku v roce 1895 a téměř kompletní sbírkou české kinematografie od roku 1898. Úplností dokumentace nemá stávající archiv ve světě obdoby.

Je zájmem státu podporovat tvorbu i zpřístupňování významných uměleckých audiovizuálních děl co nejširší veřejnosti. Vzhledem k omezeným finančním možnostem zakotvuje se alespoň možnost zapůjčovat taková díla ze zvláštního fondu, který vytvoří Národní filmový archiv, občanským sdružením, jejichž posláním je zpřístupňovat významná umělecká audiovizuální díla svým členům, a to za výhodnějších finančních podmínek, než je tomu v běžné tržní praxi. Občanskými sdruženími se rozumí především Kluby filmového diváka, jejichž síť je v České republice značně rozšířena. V zájmu objektivizace výběru konkrétních audiovizuálních děl, která se mají stát součástí zvláštního fondu vybraných uměleckých audiovizuálních děl vytvářeného Národním filmovým archivem, se navrhuje, aby o výběru děl rozhodovala Rada Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie. Navrhovaným opatřením se samozřejmě nezasahuje do oblasti autorských práv, tzn. že archiv může disponovat navrženým způsobem s audiovizuálními díly pouze za předpokladu, že k takovému nakládání získal smluvně souhlas oprávněných nositelů práv.

K § 8

Zájem státu na zachování kontinuity budování jedinečného archivu audiovizuálních děl je podpořen zákonnou úpravou nabídkové povinnosti.

Navrhuje se, aby výrobci českého audiovizuálního díla nabízeli archivu jeho dvě nové kopie, a to z toho důvodu, že uložení v archivu (depozitum) jen jedné kopie jako kopie prezervační by neumožňovalo využívat dílo pro studijní a vědecké účely a navíc náklady na zhotovení dvou kopií, pokud jsou objednány souběžně s výrobou většího počtu kopií, je méně finančně nákladné. Vzorová kopie se nabízí bezplatně proto, že náklady na její výrobu jsou zahrnuty do nákladů na výrobu audiovizuálního díla.

V zájmu právní jistoty výrobců, kterým se ukládá nabídková povinnost, se stanoví, za jakých podmínek jejich nabídková povinnost zaniká.

Zákon neukládá nabídkovou povinnost dovozci zahraničního audiovizuálního díla. V praxi se však počítá s vytvořením dobrovolného deposita děl pro studijní a vědecké účely.

K § 9 a 10

Dohled na plnění povinností podle tohoto zákona se svěřuje ministerstvu kultury, které jej může provádět na základě evidence podle § 3. Povinným osobám se ukládá povinnost výkonu dohledu se podrobit. Zjistí-li pověřený pracovník ministerstva porušení povinnosti, může osobě, která se tohoto porušení dopustila, uložit pokutu, která se stane příjmem Fondu. Na řízení o uložení pokuty se budou vztahovat obecné předpisy o správním řízení, zatímco na jejich vymáhání se budou vztahovat předpisy o správě daní a poplatků.

K § 11

Vzhledem k tomu, že se navrhovaným zákonem ruší příslušná ustanovení dekretu presidenta republiky o opatřeních v oblasti filmu zakotvující monopol státu na činnosti v oblasti kinematografie, je třeba zrušit odkaz na § 1 odst.1 citovaného dekretu o činnosti tam uvedené se stanou živností.

Zákon o živnostenském podnikání se výslovně mění z toho důvodu, že pořádání filmových a jiných audiovizuálních představeních je pořádáním audiovizuálních produkcí podle § 2 odst. 2 písm. c) navrhovaného zákona, které bude nadále živností.

K § 12

Zákon ČNR č. 241/1992 Sb. zakotvuje v § 8 povinnost účastníkovi veřejné produkce kinematografického díla se vstupným zaplatit k ceně vstupného příplatek ve výši 1 Kč, avšak již nestanoví režim vymáhání tohoto příplatku. Navrhuje se proto doplnit tento zákon přímou novelou zákona ČNR č. 241/1992 SB., ve které se stanoví obdobná úprava, jako je tomu v § 4 předloženého návrhu. Současně se zavádí sankce pro pořadatele produkce kinematografického díla se vstupným za nesplnění povinností vyplývajících z citovaného zákona.

K § 13

Při privatizaci podniků podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů nebylo možné na nové subjekty převést práva z duševního vlastnictví, tedy mj. i práva autorská. Z toho důvodu byly zachovány tzv. "zbytkové podniky" bývalých státních organizací, které byly výrobci filmových a podobným způsobem vytvořených děl a do 31.12.1990 tvořily součást výrobně hospodářské jednotky řízené společným Ústředním ředitelstvím čs. filmu (toto ústředí bylo zrušeno nařízením vlády ČSFR č. 429/1990 Sb.). Jde o Filmové studio Barrandov - Copyright a filmové studio Zlín - Copyright, které jako vykonavatelé autorských práv podle § 6 autorského zákona byly dosud zachovány především proto, aby nebylo zamezeno exploataci kinematografických děl, vytvořených za platnosti dekretu presidenta republiky o opatřeních v oblasti filmu, u nichž doba ochrany stále trvá, jejich veřejným promítáním v kinech.

Aby nebylo nutné zachovávat tyto podniky na celou dobu ochrany práv filmových děl, což by např. u filmů poprvé veřejně promítaných v roce 1990 bylo do roku 2040 (novelou autorského zákona v roce 1990 byla doba ochrany těchto děl prodloužena z 25 na 50 let od prvého uveřejnění - promítání v kině), navrhuje se zrušit tyto podniky jejich sloučením se Státním fondem České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, který by nadále vykonával práva výrobce do uplynutí doby ochrany těchto děl.

K § 14

Zrušují se ta ustanovení dekretu presidenta, která zakotvovala státní monopol na výrobu, filmové zpracování, distribuci, dovoz a vývoz kinematografických děl.

K § 15

Především z důvodu, že stále platí na základě dekretu presidenta republiky č. 50/1945 Sb. monopol státu na veškeré činnosti v oblasti kinematografie a tento právní stav je v příkrém rozporu s požadavky praxe, navrhuje se přijmout navrhovanou právní úpravu v nejkratší možné době.