Ministr zahraničních
věcí Josef Zieleniec zaslal odpověď
na interpelaci poslanců Josefa Valenty a Milana Loukoty
dopisem ze dne 15. září 1993.
Podle § 89 zákona
ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu
České národní rady, v platném
znění, předkládám Poslanecké
sněmovně odpověď ministra zahraničních
věcí Josefa Zieleniece na interpelaci poslanců
Josefa Valenty a Milana Loukoty. Odpověď je přílohou
tohoto sněmovního tisku.
Příloha
V Praze dne září 1993 | |
Č.j.: 101.80/93 - 1 |
Vážení páni
poslanci,
v odpovědi na Vaši
interpelaci z 10. srpna 1993, týkající se
problematiky používání německých
názvů českých obcí, bych Vás
chtěl především ujistit, že naší
diplomacii není tato otázka v žádném
případě lhostejná.
Zejména v poslední
době - jak ostatně vyplynulo i ze zpráv sdělovacích
prostředků - je tato otázka v našich
jednáních s německou stranou nastolována
se zvláštním důrazem, neboť se
promítá do celé řady připravovaných
dohod mezi naší republikou a SRN, zejména tzv.
dohod hraničních.
Situace je, bohužel, komplikována
skutečností, že závěry jednáni
příslušných orgánů OSN
o této problematice (tj. "United Nations Conference
on the Standardization of Geographical Names" v Ženevě
v r. 1967, v Londýně v r. 1972, v Athénách
v r. 1977 a v Montrealu v r. 1987) byly neseny v duchu pouhých
doporučení, nikoli závazných mezinárodních
norem, Proto také německá strana na naše
námitky argumentuje svou smluvní praxí, respektovanou
řadou evropských států;
její podstatou je, že německá strana
při označování lokalit ležících
mimo území SRN používá s ohledem
"na svou jazykovou identitu a suverenitu" geografických
názvů v německém jazyce, avšak
nebrání zároveň svým partnerům
používat v případě německých
lokalit jejich označování
v národním jazyce partnerské země.
Jde tedy spíše o otázku oboustranné
reciprocity, tj. o uplatněni stejných principů
při používání geografických
názvů, ať se již uplatňují
ve smluvních dokumentech, na mapách či jinde.
Naše diplomacie však
přesto - i s ohledem na naše ne vždy pozitivní
historické reminiscence ve vztahu k Německu - odmítá
přistoupit na zmíněnou německo smluvní
praxi a s ní související označování
českých lokalit německými názvy.
Nemohu Vám, vážení páni poslanci,
v této souvislosti
zastírat, že touto skutečností je značně
komplikováno uzavření celé řady
významných bilaterálních dohod mezi
naší republikou a SRN (zejména připravovaná
dohoda o malém pohraničním styku). Je však
výrazem principiálnosti našeho postoje, že
nehodláme v této
otázce ustoupit a zejména po smluvní linii
řešíme tento problém raději dodatečnými
výměnami dopis či nót ke smlouvám
(obě strany zde notifikují názvy svých
měst a obcí výlučně ve svých
národních jazycích), než abychom akceptovali
používání německých
názvů českých lokalit v německých
alternátech dohod.
Domnívám se, vážení
páni poslanci, že uvedené skutečnosti
dostatečně svědči o tom, že ministerstvo
zahraničních věcí věnuje této
otázce náležitou pozornost. Při jednáních
s německou stranou zásadně trvá na
principu reciprocity a činí vše pro to, aby
německého partnera přesvědčilo,
že jeho smluvní praxe je i z hlediska již zmíněných
historických reminiscencí pro naši stranu neakceptovatelná.
Mohu Vás, vážení páni poslanci,
proto ujistit, že obavy
z diletantského přístupu naši diplomacie
postrádají v této souvislosti jakékoli
opodstatnění.
S přátelským
pozdravem
Vážení páni poslanci
Josef Valenta a Milan Loukota
Klub SPR-RSČ