poslanců J. Bláhy, J. Wagnera a dalších na vydání zákona o kolizi veřejného zájmu se
o kolizi veřejného zájmu se zájmem osobním a o změnách a doplňcích
některých souvisejících zákonů
Parlament,
uvědomuje si svou spoluodpovědnost za ochranu zájmů státu a jeho občanů,
připomínaje potřebu zákonné úpravy případů možné kolize veřejného zájmu se zájmem osobním,
vyjadřuje nutnost respektovat Ústavu, jakož i Listinu základních práv a svobod a šetřit práva tam zakotvená,
usnesl se na tomto zákoně České republiky:
(1) Tento zákon se vztahuje na
a) ústavní činitele, jimiž se pro účely tohoto zákona rozumějí členové Parlamentu české republiky1) (dále jen "Parlament"), členové vlády České republiky2) (dále jen "vláda"), členové bankovní rady České národní banky3) a členové presidiální rady Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky4),
b) pracovníky5) České národní banky6) a Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky7),
c) pracovníky5) ústředních orgánů8), jakož i jiných orgánů státní správy9) České republiky,
d) pracovníky5) Kanceláří Parlamentu10), Kanceláře prezidenta České republikyll), Úřadu vlády České republiky8) a Úřadu pro legislativu a veřejnou správu České republiky8),
e) pracovníky5) soudů a státních zastupitelství12),
f) členy orgánů13) a pracovníky5) obecních úřadů14),
g) pracovníky5) státních podniků15), obchodních společností16) nebo družstev16) s většinovou majetkovou nebo finanční účastí státu,
h) pracovníky5) státních fondů17), rozpočtových18) nebo příspěvkových18) organizací anebo jiných státních nebo od státu spravovaných právnických osob19),
i) členy řídících, dozorčích nebo kontrolních orgánů nadací (fondů)20), pokud se dále nestanoví jinak.
(2) Na pracovníky uvedené v odst. 1 písm. b - h) se však tento zákon nezvtahuje, pokud tito pracovníci nemají v tamtéž uvedených organizacích takovou rozhodovací, kontrolní nebo jinou pravomoc nebo takové postavení, při jejichž zneužití by nastala kolize veřejného zájmu se zájmem osobním (dále jen "kolize").
(3) Za postavení podle odst. 2), při jejichž zneužití by nastala kolize, se považuje zejména
a) funkce vedoucího organizace21),
b) vedoucí funkce v přímé řídící působnosti vedoucího organizace,
c) vedoucí funkce v přímé řídící působnosti vedoucích pracovníků přímo podřízených vedoucímu organizace.
----------------------
1) Čl. 15 odst. 2) ústavního zákona ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.
2) Čl. 67 odst. 2) Ústavy.
3) § 6 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance.
4) § 15 zákona č. 61/1992 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadě České republiky.
5) Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
6) Zákon č. 61/1993 Sb
7) Zákon č. 61/1992 Sb
8) Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů České socialistické republiky ve znění pozdějších předpisů.
9) Např. zákon č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů.
10) Např.§ 97 zákona č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, ve znění pozdějších předpisů.
11) Zákon č. 114/1993 Sb., o Kanceláři prezidenta republiky.
12) Čl. 109 Ústavy České republiky.
13) Hlava třetí zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
14) § 58 zákona č. 367/1990 Sb
15) Zákon č. 111/1990 Sb., o státním podniku.
16) Zákon č. 513/1992 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
17) § 15 zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů.
18) Zákon č. 576/1990 Sb
19) § 18 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
20) Např. § 2Ob a násl. občanského zákoníku.
21) § 8 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
Funkce, povolání nebo činnosti vykonávané osobami, na něž se vztahuje tento zákon (dále jen "povinné osoby"), se pro účely tohoto zákona považují za funkce, povolání nebo činnosti, jež mají veřejný charakter (dále jen "výkon veřejné činnosti")
(1) Povinné osoby se musí při výkonu veřejné činnosti, jakož i v občanském životě zdržet všeho, co by mohlo být v rozporu s dobrými mravy a svědomitým výkonem veřejné činnosti.
(2) Povinné osoby se rovněž musí zdržet všeho, co by mohlo být jakýmkoli způsobem na újmu zájmům státu a občanům České republiky a vést ke kolizi.
(3) Povinné osoby musí při jednání a rozhodování zachovávat nestrannost a zdržet se při výkonu veřejné činnosti všeho,co by mohlo jakýmkoliv způsobem znevážit výkon veřejné činnosti.
(4) Povinné osoby musí zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděly při výkonu veřejné činnosti a které v zájmu státu nebo organizace nebo z jiných zákonem stanovených důvodů nelze sdělovat jiným osobám; to neplatí, pokud byly této povinnosti zbaveny vedoucím organizace nebo jím pověřeným vedoucím pracovníkem, nestanoví-li zákon něco jiného.
(5) Mají-li členové Parlamentu a členové vlády k věci, ke které hodlají v Poslanecké sněmovně nebo v Senátu vystoupit, nějaký osobní vztah, musí to před každým vystoupením výslovně uvést. Ustanovení předchozí věty platí pro členy orgánů obce a pracovníky obecních úřadů obdobně.
(1) Povinné osoby zejména nesmějí
a) zneužívat své oficiální pozice, moci a informací nabytých v souvislosti s výkonem veřejné činnosti, k získání výhod pro sebe nebo jiného,
b) v souvislosti s výkonem veřejné činnosti přijímat dary či jiná plnění, zejména od osob majících přímý zájem na výkonu veřejné činnosti povinnou osobou; to neplatí, jde-li o dary či plnění poskytované na oficiální úrovni nebo na základě právních předpisů nebo kolektivních smluv anebo jde-li o menší plnění poskytované jako projev osobní pohostinnosti,
c) v souvislsoti s výkonem veřejné činnosti nabádat jiného k poskytování darů či jiných plnění; ustanovení písm. b) věty za středníkem se použije obdobně,
d) použít své osoby, svého jména, hlasu, obrazu (podobizny) nebo písma k reklamně-komerčním účelům; mohou však takové použití dovolit, jde-li prokazatelně o bezúplatnou reklamu s charitativním účelem,
e) zneužívat symbolů spojených s výkonem veřejné činnosti ve prospěch svůj nebo jiného,
f) vykonávat jinou výdělečnou činnost, která by byla v hrubém rozporu se svědomitým výkonem veřejné činnosti,
g) vykonávat vlastnická22) nebo obdobná práva k podniku23), je-li tento podnik v poměru dodavatele, odběratele, nájemce nebo pronajímatele ke státu, státnímu podniku, obchodní společnosti nebo družstvu s většinovou majetkovou nebo finanční účastí státu, ke státnímu fondu, rozpočtové nebo příspěvkové organizaci nebo jiné státní nebo od státu spravované právnické osobě; to neplatí, jde-li o výkon vlastnických nebo obdobných práv vyplývajících z pozice držitele investičních kuponů25),
h) být členy řídících, dozorčích nebo kontrolních orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost24); to neplatí, pokud do takového orgánu byly vyslány organizací21), v níž jsou zaměstnány, a v souvislosti s členstvím v takovém orgánu nepobírají odměnu od příslušné právnické osoby provozující podnikatelskou činnost, nestanoví-li zákon jinak.
(2) Ustanovení odst. 1 písm. h) se nevztahuje na členy Parlamentu, vyjma případů, kdy tento zákon některým jeho členům zakazuje vykonávat některé činnosti (§ 5), a dále na členy orgánů obce a osoby uvedené v § 1 odst. 1 písm. g) a i), pokud tyto osoby vykonávají činnost v těchto orgánech s písemným souhlasem organizace (§ 25).
----------------------
22) § 123 a násl. občanského zákoníku.
23) § 5 obchodního zákoníku.
24) § 2 obchodního zákoníku.
25) § 22 až 26 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.
Nařízení vlády ČSFR č.383/1992 Sb., o vydávání a použití investičních kuponů, ve znění pozdějších předpisů.
(1) Předsedové a místopředsedové komor Parlamentu, členové vlády, členové bankovní rady České národní banky a pracovníci Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky včetně její presidiální rady nesmějí v souvislosti s výkonem své funkce
a) provozovat nebo vykonávat podnikatelskou nebo jinou výdělečnou činnost,
b) být členy řídících, dozorčích nebo kontrolních orgánů právnických osob; to neplatí, děje-li se tak na základě zákona,
c) být v dalším pracovněprávním, služebním či obdobném poměru.
(2) Omezení stanovená v odst. 1) se nevztahují na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou, ledaže by šlo o podnikání v těchto oborech, a na správu vlastního majetku.
Povinné osoby musí písemně oznámit, zda
a) provozují podnikatelskou nebo jinou výdělečnou činnost podle zvláštních předpisů26),
b) vykonávají činnost v dalším pracovněprávním služebním či obdobném poměru,
c) jsou členy řídících, dozorčích nebo kontrolních orgánů právnických osob, (dále jen "oznámení").
------------------------
26) Např. obchodní zákoník.
Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
(1) Povinné osoby musí učinit a podat písemné majetkové přiznání v rozsahu stanoveném tímto zákonem (dále jen "přiznání").
(2) V přiznání musí být pravdivě a úplně uveden
a) zdroj, druh, výše a datum příjmů z činností uvedených v zásadě č. 4 odst. 1, a dále příjmu z činnosti vědecké, pedagogické, publicistické, literární nebo umělecké,
b) zdroj, druh a výše příjmu z cenných papírů, dividend, tantiem, úroků a nájmů,
c) druh a výše majetkové nebo finanční účasti na podnikání jiné právnické nebo fyzické osoby,
d) druh, výše a původ dluhů nebo zdroj úvěrů, pokud kdykoliv v kalendářním roce přesáhly v úhrnu částku 50 tisíc Kč,
e) druh, datum a stručný popis převodu cenných papírů nebo nemovistostí,
f) obsah dohody či ujednání o možných budoucích postaveních podle § 6,
g) čas, kdy povinná osoba fakticky nevykonávala veřejnou činnost ve smyslu tohoto zákona (§ 2)
h) přehled darů či jiných plnění, jakož i specifikace osob, které je poskytly ; nemusí však být uvedeny menší dary či jiná menší plnění, které byly poskytnuty osobami blízkými27) nebo jako projev osobní pohostinnosti.
-------------------------
27) § 116 občanského zákoníku.
(1) Oznámení a přiznání každoročně podávají
a) ústavní činitelé mandátovému a imunitnímu výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu; bude-li zřízen mandátový a imunitní výbor Senátu, podají senátoři oznámení a přiznání tomuto výboru,
b) ostatní povinné osoby příslušnému finančnímu úřadu; místní příslušnost finančního úřadu se řídí místem trvalého bydliště povinné osoby.
(2) Oznámení a přiznání povinná osoba doručí orgánu uvedenému v odst. 1)
a) do patnácti dnů ode dne, kdy začala vykonávat veřejnou činnost, a
b) za kalendářní rok vždy do 15. května následujícího roku.
(1) Každý je oprávněn na základě podané písemné žádosti nahlédnout do oznámení a přiznání učiněných ústavními činiteli.
(2) K nahlédnutí do písemného oznámení a přiznání ostatních povinných osob je třeba svolení dotčené povinné osoby.
(3) Svolení není třeba, použije-li se informací obsažených v oznámení a přiznání k účelům úředním na základě zákona.
(4) Souhlas podle odst.2) lze nahradit opatřením soudu.
(5) Na řízení ve věci veřejné kontroly podle odst. 1) a 2) se použijí přiměřeně ustanovení správního řádu28).
------------------------
28) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
V žádosti musí být uvedeno jméno a příjmení žadatele, jeho rodné číslo, povolání, bydliště, cíl a způsob použití získaných informací.
(1) Informací obsažených v oznámení a přiznání nesmí být zneužito k jednání, které je v rozporu s tímto zákonem nebo jiným právním předpisem, anebo které je v rozporu s dobrými mravy.
(2) Orgán uvedený v § 8 odst. 1) odmítne žádost o nahlédnutí do oznámení a přiznání, nabyde-li důvodného podezření, že informací v nich obsažených by mohlo být užito k jednání uvedenému v odst. 1).
Kdo informací získaných od osoby, jež nahlédla do oznámení a přiznání, užije v rozporu s tímto zákonem nebo jiným právním předpisem anebo s dobrými mravy, je s ní společně a nerozdílně odpovědný za vzniklou škodu; případná trestní odpovědnost není tímto ustanovením dotčena.
(1) Orgány uvedené v § 8 odst. 1) jsou oprávněny přezkoumávat, zda údaje v oznámeních a přiznáních jsou uvedeny pravdivě a úplně; potřebnou součinnost poskytnou finanční a daňové orgány.
(2) Ustanovení § 12 zákona č. 531/190 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, pokud jde o práva a povinnosti pracovníků územních finančních orgánů, se použije obdobně.
O kolizi u ústavních činitelů rozhoduje
a) v předstupni mandátový a imunitní výbor (dále jen "výbor") příslušné komory v níž zasedání člen Parlamentu; u ústavních činitelů, kteří nejsou členy Parlamentu rozhoduje výbor Poslanecké sněmovny,
b) v prvním stupni příslušná komora, v níž zasedá člen Parlamentu; u ústavních činitelů, kteří nejsou členy Parlamentu rozhoduje Poslanecká sněmovna,
c) ve druhém stupni Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud).
(1) Každý člen Parlamentu má právo navrhnout předsedovi příslušné komory Parlamentu, aby vyzval příslušný výbor k zásadnímu rozhodnutí, zda určité skutky ústavního činitele spadají do oblasti upravované tímto zákonem. Mají-li být posouzeny určité skutky předsedy příslušné komory Parlamentu, zastupuje jej v činnosti podle předchozí věty místopředseda příslušné komory Parlamentu.
(2) Výbor umožní napadené osobě se k záležitosti vyjádřit a předložit materiály, které napadená osoba hodlá použít ke své obhajobě.
(3) Výbor nebo napadená osoba si zároveň mohou vyžádat stanovisko příslušného ministerstva, České národní banky nebo Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky.
(1) Vysloví-li příslušný výbor, že skutky napadené osoby spadají do oblasti upravované tímto zákonem, usnese se příslušná komora bez rozpravy, zda věc předá k rozhodnutí Nejvyššímu soudu.
(2) Usnesla-li se příslušná komora, že věc nepředá k rozhodnutí Nejvyššímu soudu, rozhodne ve věci hlasováním sama. Při tomto rozhodování vezme příslušná komora v úvahu doporučení svého mandátového a imunitního výboru.
(3) Proti rozhodnutí příslušné komory ve věci kolize se lze odvolat k Nejvyššímu soudu
Způsob a pravidla jednání příslušného výboru a příslušné sněmovny se řídí příslušným jednacím řádem29).
-------------------------
29) Např. zákon č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, ve znění pozdějších předpisů.
(1) Rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci kolize je konečné.
(2) Způsob a pravidla sjednání před Nejvyšším soudem stanoví zvláštní zákon.
(1) O kolizi osob uvedených v § 1 odst. 1 písm. b) - i) zásadně rozhoduje
a) v prvním stupni vedoucí organizace21), nestanoví-li se dále jinak,
b) ve druhém stupni příslušný30) krajský soud,
c) podle povahy věci ve třetím stupni příslušný30) vrchní soud.
(2) Jde-li o rozhodnutí ve věci kolize vedoucího organizace, rozhodne v prvním stupni jeho přímý nadřízený.
(3) Není-li přímý nadřízený vedoucího organizace, rozhodne v prvním stupni příslušný krajský soud.
---------------------
30) Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
(1) Každý má právo navrhnout vedoucímu organizace, aby posoudil a rozhodl, zda u pracovníka uvedeného v § 1 odst. 1 písm. b) - i) došlo ke kolizi. Obdobně se postupuje v případě uvedeném v § 19 odst. 2) a 3).
(2) Vedoucí organizace musí při posuzování a rozhodování postupovat přísně nestranně a spravedlivě a musí se zdržet všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v jeho obligatorní nestrannost a spravedlivost; totéž platí pro přímého nadřízeného vedoucího organiazce (§ 19 odst. 2).
(3) Napadené osobě se umožní, aby se k záležitosti vyjádřila a předložila materiály, které napadená osoba hodlá použít ke své obhajobě.
(4) Písemné rozhodnutí doručí vedoucí organizace navrhovateli, napadené osobě a jeden stejnopis deponuje v organizaci.
(5) Proti rozhodnutí učiněnému v prvním stupni (§ 19 odst. 1 písm. a/) se lze odvolat k příslušnému krajskému soudu. O dovolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího rozhoduje příslušný vrchní soud.
(6) O odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (§ 19 odst. 3) rozhoduje příslušný vrchní soud.
(7) Řízení podle tohoto paragrafu budiž vedeno podle zásad občanského soudního řádu30), nestanoví-li zákon jinak.
(1) Zjistí-li příslušný orgán, že u dotčené osoby došlo ke kolizi, rozhodne, že napadená osoba musí do tří dnů od právní moci rozhodnutí zanechat činnosti, která byla shledána kolizní; příslušný orgán může výjimečně stanovit delší lhůtu, než je uvedena v předchozí větě, nestanoví-li se dále jinak.
(2) Na rozhodnutí podle odst. 1) se, zejména pokud jde o právní moc rozhodnutí, přiměřeně použijí ustanovení občanského soudního řádu o rozsudku a jeho doručování.
(1) Bylo-li pravomocně rozhodnuto, že u ústavního činitele došlo k porušení tohoto zákona, budiž jeho jméno uvedeno na veřejném zasedání příslušné komory (§ 14) nebo soudu.
(2) Bylo-li pravomocně rozhodnuto, že u člena vlády došlo k porušení tohoto zákona, podá členy vlády do tří dnů od právní moci rozhodnutí demisi31) a prezident České republiky ji přijme.
(3) Bude-li to zvláštním zákonem stanoveno, lze z důvodů kolize vyslovit zánik mandátu člena Parlamentu nebo člena obecního zatupitelstva. Zvláštní zákon v tom případě rovněž stanoví, kdo o zániku mandátu rozhoduje.
----------------------
31) Čl. 73 Ústavy
(1) U osob uvedených v § 1 odst. 1 písm. b) - i) je kolize důvodem pro okamžité zrušení32) pracovního nebo obdobného poměru; ustanovení § 53 odst. 3 zákoníku práce tím není dotčeno.
(2) Na skončení pracovního nebo obdobného poměru podle odst. 1) se nevztahují ustanovení zákoníku práce o možnosti organizace dát výpověď jen s předchozím souhlasem příslušného odborového orgánu33).
----------------------
32) § 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.
33) § 59 odst. 2)- 4) zákoníku práce.
(1) Zvláštní zákon může stanovit některé další povinnosti pro řádný výkon veřejné činnosti, zejména omezení nebo zákazy výkonu některých činností tak, aby některým osobám bylo bráněno v kolizi.
(2) Je-li podezření, že byly porušeny povinnosti podle odst. 1), použijí se na řízení a rozhodnutí ve věci kolize ustanovení tohoto zákona, nestanoví-li zákon jinak.
(1) Povinné osoby mohou vykonávat podnikatelskou nebo jinou výdělečnou činnost podle zvláštních předpisů26) nebo činnost v dalším pracovním nebo obdobném poměru jen s předchozím písemným souhlasem organizace, v níž jsou zaměstnány.
(2) Činnosti uvedené v odst. 1) však lze vykonávat jen tehdy, nezakazuje-li to tento nebo jiný zákon.
(3) Vykonávají-li povinné osoby v době nabytí účinnosti tohoto zákona činnosti podle odst. 1), musí podat příslušnou žádost do patnácti dnů od účinnosti tohoto zákona.
(4) Organizace je povinna do patnácti dnů od podání písemné žádosti o souhlas, žadateli písemně sdělit, zda povolení uděluje či nikoliv. Nevyjádří-li se organizace v zákonné lhůtě, má se za to, že souhlas udělila.
(5) Organizace však může svůj souhlas písemně odvolat; v odvolání musí být přesně uvedeny důvody, proč se tak stalo.
(6) Povinné osoby však nepotřebují souhlasu organizace k výkonu vědecké, pedagogické, publicistické, literární nebo umělecké činnosti, ledaže by šlo o podnikání v těchto oborech, a na správu vlastního majetku.
Zakazuje-li zákon některým poviným osobám vykonávat některé činnosti, jsou dotčené osoby povinny ukončit tyto činnosti do patnácti dnů ode dne účinnosti tohoto zákona způsobem vyplývajícím z příslušných právních předpisů, pokud neučinily právní úkony směřující ke skončení pracovního nebo obdobného poměru v organizaci, v níž jsou zaměstnány, jestliže tyto činnosti již vykonávaly v den nabytí účinnosti tohoto zákona, jinak musí povinné osoby ukončit tyto činnosti do patnácti dnů ode dne, kdy začaly vykonávat činnost veřejného charakteru.
Oznámení a přiznání podle § 6 a 7 povinné osoby, které v době nabytí účinnosti tohoto zákona již vykonávají veřejnou činnost, doručí příslušným orgánům uvedeným v § 8 odst. 1) do jednoho měsíce od nabytí účinnosti tohoto zákona.
Náklady řízení podle § 14 - 20 tohoto zákona nese stát.
Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, se mění a doplňuje takto:
1. § 73 odst. 2) zní: "(2) Některé další povinnosti stanoví pracovníkům některých organizací zákon č. /1993 Sb., o kolizi veřejného zájmu se zájmem osobním a o změnách a doplňcích některých souvisejících zákonů.".
2. V § 82 odst. 1) věta druhá zní: "Organizace uvedené v § 1 odst. 1) zákona č. /1993 Sb., o kolizi veřejného zájmu se zájmem osobním a o změnách a doplňcích některých souvisejících zákonů, jsou povinny vydat pracovní řád.".
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se doplňuje takto: V § 9 odst. 2 se za písm. j) nahrazuje tečka čárkou a za písmeno j) se vkládá nové písmeno k), které zní: "k) ve věcech kolize veřejného zájmu se zájmem osobním podle 19 odst. 3) zákona č. /1993 Sb., o kolizi veřejného zájmu se zájmem osobním a o změnách a doplňcích některých souvisejících zákonů.".
Zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, se doplňuje takto:
1. V § 1 se za písmenem e) tečka nahrazuje čárkou a za písmeno e) se vkládá nové písmeno f), které zní:
"f) vykonávají zvláštní činnost podle zákona č. /1993 Sb., o kolizi veřejného zájmu se zájmem osobním a o změnách a doplňcích některých souvisejících zákonů."
2. V § 6 se v odstavci 1 za písmenem b) nahrazuje tečka čárkou a za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní:
"c) vykonává zvláštní činnost podle zákona č. /1993 Sb., o kolizi veřejného zájmu se zájmem osobním a o změnách a doplňcích některých souvisejících zákonů."
3. V § 15 se za odst. 2) vkládá nový odstavec 3), který, včetně odkazu č. 11), zní:
"3) Pro řízení ve věci veřejné kontroly podle § 9 odst. 1) a 2) zákona č. /1993 Sb., o kolizi veřejného zájmu se zájmem osobním a o změnách a doplňcích některých souvisejících zákonů, se použije zvláštní předpisll).
------------------------
11) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).".
Zrušuje se
a) zákon č. 238/1992, o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu,
b) ustanovení § 73 odst. 3) - 5) zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
V Praze dne 26. dubna 1993
| J. Wagner, v.r. | P. Petržílek, v.r. |
| J. Bláha, v.r. | P. Buzková, v.r. |
| V. Sochor, v.r. | M. Řezníček, v.r. |
| J. Faifr, v.r. | S. Gross, v.r. |
| R. Dostál, v.r. | Z. Trojan, v.r. |
| K. Hrdý, v.r. | V. Grulich, v.r. |
| V. Doubrava, v.r. | E. Fischerová, v.r. |
| E. Zeman, v.r. | |
| F. Brožík,v.r. |
Současná neradostná situace na úseku státní správy, samosprávy a v neprivatizovaných podnicích vedla předkladatele k vypracování nového právního předpisu, který by komplexně upravoval kolizi veřejného zájmu se zájmem osobním.
Potřeba takové komplexní normy zvlášť vynikne, vezme-li se v patrnost skutečnost, že dnes platí na území České republiky dva zákony, které na různém kvalitativním stupni reagují na možnou kolizi zájmů:
Jde především o zákon ČNR č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu.
Tato norma se však vztahuje pouze na ústavní činitele, tedy na poslance ČNR (dnes Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR) a na členy vlády ČR, nevztahuje se však již např. na náměstky ministrů; ti jsou, spolu s dalším okruhem osob ve státních službách podřízeni úpravě obsažené v druhé právní normě, týkající se kolize zájmů - zákonu č. 231/1992 Sb., jímž byl znovelizován zákoník práce.
Oba předpisy zavádějí pro osoby, jichž se týkají, takový režim, jehož účelem je zabránění střetu (kolize) zájmů. Nicméně pro osoby uvedené v § 72 odst.2 zákoníku práce neplatí stejné povinnosti, jako pro ústavní činitele.
Týká se to zejména přiznání o příjmech a darech (= veřejná kontrola v přijatelné podobě).
Rovněž tak např. právní stav, kdy jediné osobě (předsedovi sněmovny) je svěřena pravomoc rozhodovat, zda jednání ústavního činitele je v souladu s příslušným zákonem, je vhodné upravit jinak.
Obsahem předkládaného návrhu zákona o kolizi veřejného zájmu se zájmem osobním a o změnách a doplňcích některých souvisejících zákonů (dále jen "zákon o kolizi zájmů") je komplexní úprava problematiky, kterou řeší oba platné zákony, tak, aby platil pokud možno jeden zákon pro všechny osoby dosud podřízené výše uvedeným platným zákonům.
Návrh odpovídá Listině základních práv a svobod, která ve svém článku 26 odst. 2) říká, že "zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností". Návrh sice definuje některé podmínky a omezení, při jejichž naplnění nebude docházet ke kolizi veřejného zájmu se zájmem osobním, ale na druhou stranu zásadně nezakazuje povinným osobám podnikat nebo provozovat jinou hospodářskou činnost. Výjimku tvoří členové vlády ČR a předsedové a místopředsedové Parlamentu ČR.
Zavádí se oznamovací povinnost zájmů povinných osob a institut přiznání majetku. Veřejná kontrola těchto kategorií bude zajištěna zpřístupněním informací obsažených v přiznání a oznámení, a to na základě písemné žádosti.
Rovněž se zavádí institut autoritativního ověřování skutečností obsažených v přiznání a oznámení.
O tom, zda nastala kolize zájmů se rozhoduje na několika úrovních:
U ústavních činitelů nejprve mandátový a imunitní výbor příslušné sněmovny vydá zásadní rozhodnutí, zda určité skutky ústavního činitele spadají do oblasti upravované tímto zákonem. Při kladném nálezu hlasuje příslušná sněmovna, zda ve věci kolize hodlá rozhodnout sama nebo zda věc přenechá k rozhodnutí Nejvyššímu soudu. Rozhodnutí Nejvyššího soudu je konečné.
U ostatních povinných osob rozhodne o skutečnosti, zda zde kolize je či není, nejprve vedoucí organizace, a poté, odvolala-li se povinná osoba, příslušný krajský soud.
Obsahem rozhodnutí ve věci kolize je, že povinná osoba musí zanechat činnosti, jež byla shledána kolizní.
Předkládaný návrh počítá se zrušením zák. č. 238/1992 Sb. a drobnou novelizací některých dalších zákonů.
Předkladatelé považují za nutné uvést, že toto paragrafované znění návrhu zákona již při svém vzniku předjímalo určitou část eventuelních připomínek k předloženým zásadám zákona, došlo proto zejména k úpravě názvu (původně "o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu a o zrušení zákona č. 238/1992 Sb.") tak, aby tento odrážel šíři a potřeby provedené úpravy.
Zákon o kolizi zájmů je velmi důležitou normou, která určitým způsobem provádí některá ustanovení Listiny základních práv a svobod. Je tedy vhodné deklarovat, že Parlament hodlá Listinu, jakož i Ústavu respektovat, a to tak, že ukládá povinnosti jen na základě zákona, v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 Listiny).
K tomuto účelu je forma preambule k zákonu vhodná a důstojná.
Návrh zákona definuje okruh osob, na které se zákon bude vztahovat.
Pod pojmem "ústavní činitel" se pro účely tohoto zákona budou rozumět nejen členové Parlamentu ČR a členové vlády ČR, ale i členové bankovní rady České národní banky a členové presidiální rady Nejvyššího kontrolního úřadu ČR. Jde tedy o rozšíření pojmu "ústavní činitel" oproti jiným zákonům. Zahrnutí posledně jmenovaných funkcí do pojmu "ústavní činitel" je dáno čistě pragmatickou potřebou odlišit skupinu ústavních činitelů z důvodů vážnosti a postavení, které ve společnosti požívají, o jiných povinných osob zejména při řízení a kolizi zájmů (§ 14 a násl.).
Osoby uvedené v odst. 1 pod písm. a) - e) jsou pracovníky státních orgánů a organizací a vztahuje se na ně dosud platná úprava obsažená v § 73 odst. 2) - 5) zákoníku práce: jde tedy v podstatě o recepci příslušných ustanovení ZP. Nutno podotknout, že dnes velmi diskutovaná problematika náměstků členů vlády spadá pod úpravu obsaženou pod písmenem c) odst. 1 návrhu zákona, vztahuje se tedy na ně příslušný režim tohoto zákona.
Nově jsou uvedeni členové orgánů obce a pracovníci obecních úřadů, pracovníci státních podniků, obchodních společností nebo družstev s většinovou majetkovou nebo finanční účastí státu a členové orgánů nadací (fondů) zřízených podle dosud jediné platné úprav obsažené v občanském zákoníku.
Tyto osoby byly zařazeny do okruhu povinných osob z toho důvodu, že mají nebo mohou mít takovou rozhodovací, kontrolní nebo jinou pravomoc, nebo postavení, při jejichž zneužití by došlo ke kolizi zájmů. Týká se to zejména vedoucích pracovníků dosud neprivatizovaných státních podniků (státních akciových společností). Zařazení těchto osob do návrhu zákona o kolizi zájmů je proto vhodné a potřebné.
Pokud jde o členy řídících, kontrolních a dozorčích orgánů nadací (fondů), je potřebné, aby tyto osoby byly povinnými osobami ve smyslu tohoto zákona, neboť poměrně nedokonalá a vágní úprava právního postavení nadací (fondů) v platném občanském zákoníku může vytvářet podmínky pro zneužívání nadací (fondů) k zastřeným úkonům, jejichž cílem by bylo osobní obohacení funkcionářů nadací (fondů). Platný o.z. počítá s pozdější úpravou postavení nadací (fondů) zvláštním zákonem.
K odst. 2: Toto ustanovení omezuje okruh osob, na které se zákon bude vztahovat. Rozhodující pro zařazení určité osoby do okruhu povinných osob je posouzení, zda dotčené osoby mají rozhodovací, kontrolní nebo jinou pravomoc nebo takové postavení, při jejichž zneužití by nastala kolize zájmů. Zákon se tedy nebude vztahívat zejména podřízené pracovníky na nižších úrovních organizací, kteří nemají přístup zejména k důležitým informacím, kterých by bylo možno zneužít ku prospěchu svému nebo jiného. Odst. 3 uvádí demonstrativní výčet postavení podle odst. 2. Tato postavení se pro účely tohoto zákona považují za postavení veřejného charakteru.
Jde o jakousi generální klausuli kolize zájmů. Zčásti se recipují ustanovení zák. č. 238/1992 Sb. Významnou novinkou je návrh na zákonné zavedení pojmu "dobré mravy" jakožto důležitého interpretačního pravidla pro posouzení chování povinných osob, resp. zda jejich chování a skutky odpovídají požadavkům kladeným na ně tímto zákonem. Dikce § 3 obecně zakazuje povinným osobám jednat tak, aby došlo nebo mohlo dojít ke kolizi.
Povinné osoby musí zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděly při výkonu veřejné činnosti a které v definovaném zájmu nelze sdělovat jiným osobám. Návrh zákona předpokládá, že nějaký jiný zákon může stanovit bližší podmínky dodržování mlčenlivosti, ev. způsobů jejího zproštění. Tak je tomu např. v § 50 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance.
Zakotvuje se povinnost uvést osobní vztah k věci, ke které hodlají členové Parlamentu, vlády, orgánů obce a pracovníci obecních úřadů, v příslušných orgánech vystoupit. Uvedeným opatřením se sleduje možnost okamžité kontroly případné kolize zájmů (jakož i možné podjatosti ve věci) shromážděným auditoriem.
Demonstrativním výčtem se stanovuje katalog jednání (činností), kterých se povinné osoby musí zdržet, neboť jinak by došlo ke kolizi zájmů. Zčásti se recipují příslušná ustanovení zákoníku práce (§ 73 odst. 3 - 5), zčásti se přiřazují ustanovení nová.
Povinné osoby mohou být vystaveny takovým cizím vlivům, které mohou významným způsobem ovlivňovat povinné osoby směrem ke zneužívání jejich oficiální pozice, moci či informací nabytých v souvislosti s výkonem veřejné činnosti. Zakotvení zákazu takového zneužívání v zákoně je významným preventivním opatřením.
Dary nesmějí povinné osoby přijímat jen v souvislosti s výkonem veřejné činnosti; i tehdy lze přijmout dar, ten však musí splňovat určené náležitosti poskytování (např. při oficiální příležitosti. Pod pojmem "jiná plnění" je nutno rozumět zejména různé úsluhy, vzájemné protislužby. Pod pojmem "menší plnění poskytovaná jako projev osobní pohostinnosti" nutno rozumět např. pozvání na oběd apod.
Ustanovení o reklamně-komerčních účelech bere na zřetel situaci, kdy nějaká fyzická nebo právnická osoba bude chtít využít známosti povinné osoby, byť by šlo o známost lokálního charakteru, k posílení své pozice na trhu (zboží, informací apod.) nebo za jiným účelem, pomocí reklamy, do níž bude jmenovaným zapojen i povinná osoba. Povolena je pouze bezúplatná reklama (tj. reklama, za níž nebude povinné osobě žádným způsobem plněno) s charitativními účely.
Pod pojmem "symbol spojený s výkonem veřejné činnosti" je nutno rozumět zejména specifické průkazy (legitimace), razítka, hlavičkové papíry, ale i např. poslaneckou imunitu. Vlastnické právo znamená oprávnění předmět svého vlastnictví držet, užívat jeho plody (tzn. např. i úroky, dividendy apod.) a užitky, dále oprávnění s věcí nakládat - tzn. právo věc zcizit (prodat, darovat, bezúplatně převést), věc zastavt, popřípadě věc zastavit, popřípadě věc zatížit věcným břemenem. Povinné osoby nesmějí tato svá oprávnění fakticky vykonávat - vlastnické právo jim ale zůstane zachováno. Výkon vlastnických práv však nebude omezen v případě vlastnictví akcií z kuponové privatizace, neboť se nepředpokládá, že by příslušné dividendy dosahovaly vysokých částek a také možnost ovlivnění orientace a chodu akciové společnosti z titulu vlastnictví akcií z kuponové privatizace je malá.
Členové Parlamentu, krom předsedy a místopředsedů komor Parlamentu, členové orgánů obce a osoby uvedené v § 1 odst. 1 písm. g) a i) mohou se souhlasem příslušné zaměstnávající organizace (Parlament, podnik) být členy orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost, ale nesmějí přitom zejména zneužívat svého postavení a informací nabytých v souvislosti s výkonem veřejné činnosti.
Osoby uvedené v tomto paragrafu mají natolik významnou pozici ve společnosti, že se jeví nutným uzákonit stav, který by ve svých důsledcích znamenal, že dotčené osoby by se napříště věnovaly jen výkonu veřejné činnosti. Výjimku by tvořila jen správa vlastního majetku a některé činnosti uvedené v dost. 2).
Článek 70 Ústavy zakazuje členům vlády vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jejich funkce - tento zákon čl. 70 Ústavy interpretuje a konkretizuje.
Povinné osoby mají oznamovací povinnost činností, jež jim přinášejí příjmy mimo výkon veřejné činnosti. Podstatné náležitosti majetkového přiznání podle tohoto zákona odpovídají požadavkům z již neprojednávaného zákona býv. Federálního shromáždění "o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu".
Navrhuje se, aby majetkové přiznání bylo písemné a byly v něm pravdivě a úplně zachyceny údaje týkající se majetku povinné osoby, tj. nikoliv pouze aktíva, nýbrž i pasíva (dluhy, úvěry).
Orgánem, který je oprávněn požadovat po povinných osobách oznámení a přiznání, je pro ústavní činitele mandátový a imunitní výbor příslušné sněmovny, a pro ostatní povinné osoby finanční úřad, příslušný dle místa trvalého bydliště povinné osoby. Finanční úřad (FÚ) byl navrhovateli zvolen z toho důvodu, že tento úřad je příslušný pro výběr daňových přiznání, a také proto, že síť FÚ je široce rozvětvená, což umožní poměrně bezproblémový styk povinných osob s úřady. Pro vedení evidence oznámení a přiznání je FÚ vhodným subjektem, tento zákon však musí nepatrně znovelizovat platný zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, v platném znění, tak, aby vedení takových evidencí spadalo do kompetence FÚ.
Stanovují se lhůty pro podání oznámení a přiznání. Platí, že povinná osoba podá oznámení a přiznání do 15. dnů ode dne, kdy začala vykonávat veřejnou činnost. Přiznání a oznámení za uplynulý kalendářní rok je třeba podat do 15. května. Přechodné ustanovení - § 27.
Zavádí se obecná možnost seznámit se s oznámeními a přiznáními ústavních činitelů. Vychází se z předpokladu, že funkce, jež tyto osoby zastávají, jsou ze společného hlediska natolik významné veřejné funkce, že jejich výkon spolu obnáší i jistou míru ztráty soukromí ústavního činitele. Rovněž se vychází z práva veřejnosti znát majetkové poměry svých zástupců.
Naproti tomu na ostatních povinných osobách nelze spravedlivě požadovat obecnou možnost seznámení se s informacemi o jejich majetkových poměrech a zájmech. Proto se navrhuje vyžádat si před podáním žádosti o nahlédnutí do materiálů předchozí souhlas dotčené povinné osoby. Určují se podstatné náležitosti žádosti o nahlédnutí do oznámení a přiznání. Informací obsažených v oznámení a přiznání nesmí být zneužito. Zakotvuje se oprávnění výborů a FÚ přezkoumávat údaje obsažené v oznámeních a přiznáních po stránce jejich pravdivosti a úplnosti.
U ústavních činitelů, vzhledem k povaze a významu jejich funkcí, se navrhuje specielní řízení ve věci kolize zájmů, které by odráželo jejich zvláštní postavení ve společnosti.
Zavádí se několikastupňové řízení, kdy
* předstupněm je mandátový a imunitní výbor příslušné sněmovny,
* 2. instancí je sněmovna sama,
* 3. instancí je Nejvyšší soud.
Bude-li existovat domněnka, že se ústavní činitel dostal do rozporu s tímto zákonem, může člen Parlamentu navrhnout předsedovi (místopředsedovi) příslušné komory, aby vyzval mandátový a imunitní výbor této komory k vydání zásadního rozhodnutí, zda jednání ústavního činitele spadá pod definiční obor tohoto zákona. Tzn. výbor sám nemůže autoritativně vyslovit, že se napadená osoba provinila, o tom rozhodne až komora sama.
Při kladném rozhodnutí výboru komora hlasováním rozhodne, zda případ posoudí a rozhodnutí vynese sama, nebo zda věc předloží k posouzení a rozhodnutí Nejvyšššímu soudu. Napadená osoba nebo osoba podávající návrh, se mohou při nesouhlasu s rozhodnutím komory o vině (či nevině), odvolat k Nejvyššímu soudu. Rozhodnutí Nejvyššího soudu je konečné.
Způsob a pravidla jednání výboru a komory upravuje jednací řád, způsob a pravidla jednání před Nejvyšším soudem upraví zvláštní zákon.
O kolizi ostatních povinných osob rozhodne v první instanci vedoucí příslušné organizace, který tak učiní na vyzvání každé osoby, která má zájem na dodržování zákonnosti. Může přitom jít o osobu fyzickou nebo právnickou.
Jde-li však o to, aby bylo rozhodnuto o tom, zda je či není kolize u vedoucího organizace, rozhoduje o tom v první instanci přímý nadřízený vedoucího organizace. Jestliže však takový přímý nadřízený neexistuje, rozhoduje v první instanci krajský soud. Soudní řízení je osvobozeno od soudních poplatků (srov. § 28).
Napadená osoba musí zanechat činnosti, která byla příslušným orgánem shledána kolizní. Zároveň se stanovuje lhůta k ukončení kolizní činnosti. Při stanovení třídenní lhůty od právní moci rozhodnutí vycházeli navrhovatelé z obdobného ustanovení § 160 odst. 1) OSŘ, včetně fakultativní možnosti stanovit výjimečně delší než třídenní lhůtu příslušným orgánem. To však neplatí v případě § 22 odst. 2).
Odst. 2) § 21 se týká zejména formy rozhodnutí, na které se přiměřeně použije ustanovení OSŘ o rozsudku a jeho doručování. To znamená, že rozhodnutí (rozhoduje-li soud, jde o rozsudek) musí zejména být písemné, musí obsahovat odůvodnění, musí být podepsána osobou, která rozhoduje.
Rozhodnutí se doručuje zpravidla poštou, a to do vlastních rukou. Právní moci v tom případě nabyde okamžikem, kdy ho již nelze napadnout odvoláním, tj. uplynula již příslušná 15. denní lhůta stanovená OSŘ pro podání odvolání.
Podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci /suspenzivní účinek/, dokud o odvolání pravomocně nerozhodl odvolací orgán (devolutivní účinek).
Sankcí za porušení tohoto zákona bude zveřejnění u ústavních činitelů zveřejnění jména na veřejném zasedání příslušné sněmovny Parlamentu nebo příslušného soudu. Podmínkou je ovšem právní moc rozhodnutí, tzn. oznámit jméno rušitele zákona lze až po marném uplynutí lhůty k odvolání.
Zvláštní sankce se zavádí pro rušitele tohoto zákona z řad členů vlády: Bylo-li pravomocně rozhodnuto o porušení zákona členem vlády, musí podat dotčený člen vlády demisi a prezident ji přijme. Zákon o kolizi zájmů ukládá prezidentovi přijmout demisi člena vlády, který tento zákon porušil (srov. čl. 63 odst. 2 a čl. 70 Ústavy).
Čl. 22 Ústavy definuje funkce, které jsou neslučitelné s funkcí člena Parlamentu. Obsahuje též zmocnění aby zvláštní zákon směl stanovit další funkce, které jsou neslučitelné s funkcí poslance nebo senátora.
Zvláštní zákon by určil orgán, který by byl oprávněn posoudit důvody pro zánik mandátu a ev. rozhodnout, že mandát zaniká.
Sankcí za porušení tohoto zákona je u ostatních povinných osob okamžité zrušení pracovního nebo obdobného poměru. Organizace může zrušit pracovní poměr je výjimečně, zejména však tehdy, porušil-li pracovník pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem. Navrhuje se, aby § 23 odst. 1) tohoto zákona závazně interpretoval § 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, a to tak, že kolize zájmů by byla považována za vlášť hrubé porušení pracovní kázně.
Ustanovení § 23 odst. 2) tohoto zákona se týká členů odborových orgánů, kteří jsou oprávněni spolurozhodovat s organizací. Navrhuje se, aby těmto osobám, bude-li pravomocně rozhodnuto o jejich kolizi, mohl být okamžitě zrušen pracovní poměr i v době jejich funkčního období v odborech a v době 1 roku po jeho skončení.
Řádný výkon některých funkcí, povolání nebo činností může být podmíněn splněním některých dalších povinností. Tím se zabrání možné kolizi zájmů. Navrhuje se proto, aby zvláštní zákon podle povahy jím upravované problematiky, případně další povinnosti (např. omezení nebo zákazy) stanovil s tím, že jejich porušení by se posuzovalo podle tohoto zákona, včetně sankcí. Na druhou stranu je třeba vzít v úvahu, že v některých případech by použití ustanovení zákona o kolici zájmů mohlo být nevhodné, proto by se mělo ev. porušení posuzovat podle zvláštního zákona.
Nestanoví-li tento nebo jiný zákon něco jiného, smějí povinné osoby vykonávat podnikatelskou nebo jinou výdělečnou činnost. Předtím však musí požádat organizaci, kde jsou zaměstnány, o svolení s výkonem této činnosti.
Zároveň se stanovuje lhůta pro podání žádosti a lhůta k odpovědi organizace na žádost. Souhlas organizace není definitívou - orgnizaci je vyhraženo právo odvolání svého souhlasu, byť by tento souhlas byl učiněn faktickým nekonáním (viz dikce: "Nevyjádří-li se organizace v zákonné lhůtě, má se za to, že souhlas udělila").
Organizace se tak stává jakýmsi prvním quasi-dohlížitelem dodržování tohoto zákona.
Zároveň se stanovují případy činností, jejichž výkon souhlasu organizace nepotřebuje.
Některé povinné osoby nemohou vykonávat některé činnosti,neboť jinak by hrozila kolize zájmů. Tyto osoby si mohou vybrat,zda budou napříště vykonávat veřejnou činnost nebo se budou věnovat nepovoleným činnostem.
Stanovují se lhůty pro ukončení činností, jež jsou některým osobám zakázány. Jde o 15 dní od účinnosti tohoto zákona, pokud tyto činnosti vykonávají v den, kdy tento zákon nabyde účinnosti.
Do 15. dnů ode dne, kdy začaly vykonávat veřejnou činnost, musí dotčené osoby ukončit činnosti, které nejsou povoleny.
Stanovuje se jednoměsíční lhůta pro povinné osoby, které v den nabytí účinnosti tohoto zákona již vykonávají veřejnou činnost ve smyslu tohoto zákona, k podání oznámení zájmů a přiznání majetku.
Lhůta jednoho měsíce byla navržena proto, že sepsání oznámení a přiznání může činit v některých případech určité potíže časového charakteru, a také proto, že příslušné finanční úřady se musí technicky připravit na příjem oznámení a přiznání.
Náklady řízení ve věci kolize zájmů povinných osob nese stát. Jde o opatření, kterým se má zejména zabránit (např. pokud se týče podezření z kolize vedoucího organizace - srov. 19 odst. 3) nepodání návrhu z finančních důvodů.
Účelem navrhovaných změn a doplnění je zejména sladění zákona o kolizi veřejného zájmu se zájmem osobním s některými dalšími zákony tak, aby si vzájemně neodporovaly.
Navrhovaný zákon je důležitou právní
normou a je ve veřejném zájmu, aby nabyl
účinnosti co nejdříve po svém
schválení: To je podle prvního řádu
České republiky možné nejdříve
ode dne vyhlášení ve Sbírce zákonů
České republiky.