5. ČINNOST RADY

5.1. SYSTÉMOVÁ ČINNOST RADY

5.1.1. Převzetí agendy

Během dubna 1992 převzali členové Rady na ministerstvu kultury agendu po bývalé meziresortní komisi. Jednalo se především o doklady o udělených licencích a četné žádosti o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Dokumentace nebyla převzata ve stavu, který by umožňoval bezprostředně s ní pracovat. Bylo nutno aktualizovat dříve podané žádosti a standardizovat jejich podobu tak, aby umožnily systémové zpracování. Byl rovněž započat proces výměny licencí za licence kompatibilní se současným právním řádem. Tento proces dosud není uzavřen. V prosinci 1992 Rada převzala i agendu po bývalé Federální radě pro rozhlasové a televizní vysílání.

5.1.2. Koncepce, zásadní stanoviska

V souladu se zák. č. 103/92 Sb., par. 2, odst. 1, písm. c) náleží do působnosti Rady také podílet se svými stanovisky a návrhy na vytváření zásad státní politiky ČR ve vztahu k vysílání a stanovit koncepce jejího rozvoje. Během prvního roku existence Rady ji orgány státní správy nevnímaly v tomto smyslu za partnera a nezahrnovaly ji, až na výjimky, mezi povinná připomínková místa. Pokud byla Rada, zpravidla náhodně, informována o uvažovaných iniciativách různých institucí, vystupovala aktivně a konzistentně, především se zřetelem na rozvoj a ochranu duálního systému vysílání.

Rada odmítala ve svých stanoviscích, vyžádaných, ale především iniciativních, různé iniciativy zřizovat provozovatele vysílání, jejichž činnost by nebyla slučitelná se základními systémovými podmínkami duálního systému, podporovala rozvoj podmínek pro nezávislé vysílání, kritizovala různé etatistické koncepce a snažila se omezovat ingerenci politických vlivů, zejména se zřetelem na potřebu hájit objektivitu a samostatnou, nikým necenzurovanou činnost provozovateli vysílání. Rada přitom vycházela z potřeby nejen ctít ducha a koncepci současné legislativy, ale i anticipovat dnes již běžně užívané normy a zvyklosti mediální politiky ve vyspělých demokraciích, především evropských.

V tomto smyslu se Rada aktivně podílela i na původní verzi návrhu zákona iniciativní skupiny poslanců o některých opatřeních v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. I do budoucna se Rada hodlá aktivně angažovat v procesu instalace a dalšího rozvoje hlavních atributů systému rozhlasového a televizního vysílání, ke kterému směřuje většina společností s demokratickým systémem a tržní ekonomikou, jimiž jsou zejména nezávislost na konkrétních mocenských zájmech, objektivita, pluralita, péče o rozvoj kultury, především domácí, ochrana práv menšin, právo na informace, svoboda projevu.

5.1.3. Licenční politika problematika kmitočtů

V souladu s příslušnými zákony má Rada tvořit a realizovat definovanou licenční politiku. Rada, především s ohledem na limitované kmitočtové kapacity, se má podílet na koncepčním řešení otázek, jakými jsou rovnoměrné zastoupení různých typů stanic, systémově koordinovaný poměr mezi lokálními, regionálními a celoplošnými provozovateli atd. Rada se při tom může opírat o rozbor struktury žádostí, o analýzy výsledků monitoringu i o jiné faktory. K realizaci svých koncepčních záměrů je však třeba mít možnost disponovat s tím základním - s kmitočty. Rada při svém vzniku nebyla vy bavena kompetencí, která by umožňovala podílet se na koordinování a plánování kmitočtů a na hospodaření s nimi.

V tom byla Rada zcela odkázána na Federální ministerstvo spojů. Za celou dobu existence Rady předaly orgány spojů k dispozici pro udělení licencí sedm kmitočtů, což je ve srovnání se stovkami žádostí zanedbatelný počet. Avšak i v případě, kdy by Rada dostávala k dispozici větší počet zkoordinovaných kmitočtů, nelze použít žádný mechanismus, jak uvést do souladu přípravu kmitočtové nabídky s licenčními záměry. Zákonem č. 474/92 Sb. byly sice Radě předány kompetence ohledně státní správy kmitočtového spektra používaného pro rozhlasové a televizní vysílání, ale nedošlo už k dalším krokům (delimitace, předání informačního a programového vybavení), které by Radě umožnily tento výkon státní správy, nebo alespoň její část přímo související s licenčním procesem, fyzicky vykonávat.

Specifickým problémem, který v poslední době zajímá především obecní zastupitelstva, je tzv. bezdrátový počítačový videotext. 0 licenci k provozování tohoto média požádaly již desítky městských i obecních úřadů a jiných subjektů. Rada si k řešení této problematiky vyžádala několik jednání s odborníky federálního ministerstva spojů. Díky těmto jednáním a dalším konzultacím může Rada v těchto věcech konstatovat následující fakta:

1) Federální ministerstvo spojů se odmítlo problémem zabývat do té doby, dokud nebude provedena homologace zařízení, které bezdrátový počítačový videotext šíří.

2) FMS zdůraznily, že případná legalizace počítačového videotextu bude možná teprve po vybavení třetího televizního okruhu potřebnými kmitočty k dokrytí území.

3) Za předpokladu úspěšné homologace zařízení bylo FMS ochotna jednat o provizorním režimu pro počítačový videotext. Před zánikem FMS však homologace provedena nebyla.

Počítačový videotext používá ke svému šíření mj. i tu část kmitočtového spektra, které dosud není vyhrazeno pro televizní a rozhlasové vysílání. Rada se proto neobejde bez úzké spolupráce s ministerstvem hospodářství, které správu těchto částí kmitočtového spektra převzalo po FMS.

Rada navíc konstatovala, že legalizaci počítačového videotextu brání za současného legislativního stavu další okolnosti:

1) Žadatelé o licenci k provozování počítačového videotextu většinou (místní a obecní úřady) nesplňují požadavky kladené na provozovatele vysílání zákonem č. 468/91 Sb., par. 3, odst. 2, tedy zápis do obchodního rejstříku.

2) Žadatelé zpravidla nenabízejí způsob, kterým zaručí, aby provozováním počítačového videotextu nebyla porušována autorská práva. Žadatelé většinou předpokládají vysílání textových informací lokálního charakteru, obrazové zprávy, často též vysílání reklamních a inzertních informací, popř. užívají počítačového videotextu k přenosu kanálu veřejného provozovatele televizního vysílání a k přenosu některých programů z družic.

Legalizace bezdrátového počítačového videotextu by tedy předpokládala mj. vyčlenění nezbytné části kmitočtového spektra z dispozic doposud spravovaných ministerstvem hospodářství, dále novelu zákona č. 468/91 Sb. ve výše zmíněných ustanoveních a provedení homologace používaného zařízení.

5.1.4 Komentář ke kmitočtové a licenční politice Rady

Pro utvoření představ o prostoru vymezeném pro oblast licenční politiky pro rozhlasové a televizní vysílání je nutné seznámit se nejprve se základními vstupními daty.

Základním vstupním parametrem a v podstatě zásadně omezujícím faktorem pro udělování licencí a tím tedy základním podkladem pro licenční politiku je znalost technických možností k vysílání (tedy volných kmitočtů), popřípadě představa o vyhledávání dalších možností v jednotlivých oblastech. Tzv. "plán využití kmitočtů" (viz příloha) obsahuje jak využívané, tak volné - nevyužívané kmitočty a TV kanály vhodné pro vysílání.

Plán využiti kmitočtů a technické podklady k němu včetně jejich předání Radě orgány spojů byly příčinou mnoha jednání, která probíhala v průběhu roku 1992. Základním problémem plánu využití kmitočtů je různý pohled na chápání jednotlivých technických parametrů kmitočtů, určených k využití a způsob jejich zveřejnění. Nakonec byla zvolena varianta "detailního popisu" každého konkrétního kmitočtu, jeho omezení, včetně jeho možného či nemožného využití. (V praxi to pak vedlo v podstatě ke konstatování, že vlastně ačkoliv kmitočty volné jsou, není možné je z nejrůznějších důvodů využít).

Nejobecnější přístup k využití kmitočtů pro rozhlasovou a televizní službu je zmapování veškerých technických možností k vysílání, rozdělení na již využívanou část kmitočtového spektra a část volnou a následné varianty zpracování. Na základě mezinárodních dohod a mezinárodních kmitočtových plánů a metodik jsou všem evropským zemím přiděleny části kmitočtového spektra umožňující terestriální pokrytí území signály rozhlasu a televize. Každé zemi, tedy i České republice, je přiděleno limitující množství těchto možností, a proto je nutné velmi hospodárně s tímto svěřeným "bohatstvím" nakládat. Základním požadavkem a tím i přístupem k využití kmitočtového spektra je vytvoření a vybudování základních, tj. celoplošných sítí, určených pro pokrytí celé republiky, s požadovaným pravděpodobným procentem pokrytí. Základní rozdělení tohoto druhu již bylo učiněno na mezinárodních konferencích v minulých letech (viz výše). Pro velmi zjednodušenou představu lze shrnout základní kmitočtový příděl pro Českou republiku takto:

1) Televizní kmitočty (televizní kanály):

Základní technické možnosti /současný stav/:

- Soubor kmitočtů umožňuje sestavení 3 sítí s celoplošným významem. Nyní jsou v provozu sítě:

ČT 1 - sít v podstatě dobudována, dobrý technický stav, v některých oblastech potřeba zkvalitnění signálu prostřednictvím výstavby nových místních vysilačů (převaděčů).

ČT 2 - síť v podstatě dobudována, značně technicky zastaralé prostředky k vysílání, nutná rekonstrukce řady vysílacích středisek.

ČT 3 - síť nevybudovaná, řada vysílacích středisek základní sítě zabezpečena pouze prostředky s provizorními parametry vyzařování, druhotná síť, určená pro dokryti v jednotlivých obcích chybí.

- Další TV kanály místního významu (určené především pro dokrytí území signálem celoplošných sítí - dosah omezen nízkým výkonem vysílačů, jde především o dokrytí jednotlivých obcí).

2) Rozhlasové kmitočty:

Základní technické možnosti /současný stav/:

a) Dlouhé vlny: /kmitočet 272 kHz/

Vysílání na jednom kmitočtu s velkým výkonem umožňuje pokrytí celé republiky se značným přesahem do zahraničí. /nyní v provozu program "Radiožurnál"/

b) Střední vlny: /pásmo 531 - 1620 kHz/

- Soubor kmitočtů umožňuje sestavení zhruba 3 sítí s celoplošným významem /nyní v provozu sítě:

"Radiožurnál" - po rozdělení, ČSFR a následném rozdělení kmitočtů není stav pokrytí území touto síti převážně v nočních hodinách uspokojivý,

"Praha", - kvalitní síť, založená na využití exkluzivního kmitočtu 639 kHz/1500 kW.

"Svobodná Evropa" - synchronní síť na kmitočtu 1287 kHz/.

- Dále zbývá větší počet kmitočtů regionálního a lokálního významu (Ve velké většině je vysílání na těchto kmitočtech časově omezeno).

c) Velmi krátké vlny II.: /pásmo 87.5 - 108.0 MHz/

Sady kmitočtů umožňují sestavení zhruba 5 až 6 celoplošných sítí /nyní v provozu pouze některé vysílače s provizorními parametry vysílání šířící programy Českého rozhlasu, převážně program "Praha"/.

d) Velmi krátké vlny I.: /pásmo 69 - 73 MHz/

Sady kmitočtů umožňují pokrytí území na 3 celoplošných sítích, /nyní v provozu Českého rozhlasu programy "Praha", "Radiožurnál", "Vltava"/. Toto pásmo je pro rozhlasové vysílání neperspektivní a v současném období začíná přechod do pásma VKV II., který bude probíhat zřejmě několik let.

Společně pro rozhlas a televizi dále existují technické možnosti v tzv. druhotných kmitočtech, respektive televizních kanálech, které na základě určitých pravidel a mezinárodních zvyklost spočívají ve vyhledávání dalších, nových kmitočtů, televizních kanálů, omezených především dosahem pokrytí, a určených tedy zejména pro dokrytí oblastí se špatným signálem nebo pro pokrytí území lokálního charakteru (omezení spočívá především v nižším vyzářeném výkonu a některých dalších technických parametrech vysílání, jako je např. nadmořská výška antény atp. Využití těchto kmitočtů však v dané oblasti zabezpečí stejně kvalitní a hodnotný signál, jako je tomu v ostatních případech). Proces schvalování u nově navržených kmitočtů je značně zdlouhavý, podléhá mezinárodním pravidlům a možnosti nově nalezených kmitočtových pozic jsou také značně limitovány.

Vysílání televize, současný stav a možnosti vývoje:

Technické prostředky pro šíření televizního signálu jsou již v ČR v převážné většině vyčerpány. Nové možnosti, převážně místního charakteru, vznikly uvolněním některých televizních kanálů po roce 1989, do té doby využívané jinými resorty (ČSLA, FMV). Tyto kanálové pozice jsou především určeny pro dokrytí ČR signálem programu ČT 3, popřípadě ještě částečně ČT 1. (Zde bude nutné zmapovat nejprve tyto požadavky a jejich účelnost a teprve v návaznosti na ujasnění těchto otázek a zásadním rozhodnutí, ohledně vytvoření podmínek pro vysoké pokrytí území signálem programu ČT 3, bude možné rozhodnout o využití těchto kanálových pozic pro jiné účely - např. obecní videotext, lokální televizní vysílání. Při opačném postupu by mohlo dojít k vyčerpání technických možností a další rozvoj šíření programu ČT 3, popřípadě zkvalitňování pokrytí progamem ČT 1, by tak byl zablokován).

Možnosti rozvoje regionálního televizního vysílání jsou, jak z předchozího technického popisu vyplývá, v podstatě velmi omezeny a naprostá většina kanálových pozic již je vyčerpána pro realizaci vysílání programů ČT 1 - ČT 3. Možnost regionálního vysílání spatřuje Rada především prostřednictvím vysílání na bývalém okruhu OK3, nyní ČT 3 a vstupů regionálních studií do tohoto programu. Technická organizace vysílání na okruhu ČT 3 nejlépe naplňuje představy o možné koncepci celoplošného kanálu s regionálními vstupy /tzv. trhací hodiny/, včetně možnosti vstupů regionálních studií do celé sítě.

Lokální televizní vysílání /takto musí být chápán např. i tzv. obecní videotext/, skýtá určité možnosti rozvoje, avšak teprve v návaznosti na řešení shora uvedených problémů. V každém případě i tento způsob vysílání musí splňovat jednak technické požadavky kladené na televizní vysílání, jednak požadavky vyplývající ze zákona č. 468/1991 Sb. o rozhlasovém a televizním vysílání. Zde se například naskýtá varianta časově omezeného provozování vysílání za jasně vymezených technických podmínek při naplnění ostatních zákonných předpokladů, a to včetně možnosti ukončení provozování vysílání v případě nutnosti využití kanálových pozic pro účely televizního vysílání v rámci šíření celoplošných programů. Jiný postup v této oblasti by znamenal mrhání již tak velmi ohraničeným kmitočtovým spektrem.

Vysílání v pásmu VKV II., současný stav a možnosti vývoje:

Ze základních sad kmitočtů, určených pro celoplošné pokrytí není v provozu s definitivními parametry vysílání prakticky žádné vysílací středisko. Vysílání programů Českého rozhlasu je v tomto pásmu uskutečňováno především provizorními prostředky a připravuje se přechod vysílání z pásma VKV I. do pásma VKV II., při kterém bude prováděna i výstavba definitivních anténních systémů a rekonstrukce stávajícího technického zařízení. Celý tento proces bude velmi nákladný a bude vyžadovat řadu let k definitivní realizaci.

Dále v tomto pásmu vysílají všichni současní držitelé licencí k vysílání, a to téměř výhradně s využitím kmitočtů druhotného významu, tj. kmitočtů mimo tzv. ženevský plán základních sítí. Dosah vysílání těchto stanic je omezen především vyzářeným výkonem a některými dalšími technickými parametry. Využití těchto kmitočtů k tzv. experimentálnímu vysílání na základě licencí udělených meziresortními komisemi umožnilo v podstatě vznik soukromého sektoru a tím i velmi důležitý počátek rozvoje duálního systému vysílání. Využití kmitočtů dle ženevského plánu pro tyto účely bylo v té době vyloučeno a to především z těch důvodů, že by byla dlouhodobě zablokována možnost sestavení, přidělení a následné realizace celoplošných sítí k vysílání a tím i oddálena možnost přechodu z pásma VKV I. do pásma VKV II.

Základním předpokladem pro rozdělení sítí mezi jednotlivé uživatele bylo schválení zákona č. 36/1993 Sb. o některých opatřeních v oblasti televizního a rozhlasového vysílání, který přidělil provozovateli ze zákona dvě celoplošné sítě v pásmu VKV II. V souladu s tímto zákonem byl zpracován návrh využití sítí tak, aby pro provozovatele ze zákona byly sestaveny dvě celoplošné sítě s optimálním pokrytím území i obyvatel ČR a dvě sítě určené pro budoucí držitele licencí, které by splňovaly požadavek rovnocenného pokrytí území a tím i stejné výchozí technické podmínky, jež by garantovaly spravedlivé konkurenční prostředí. Dalším z požadavků, které byly zohledněny při sestavování sítí byl požadavek Českého rozhlasu, aby konkrétní, již využívané kmitočty byly pokud možno ponechány k vysílání a zařazeny tak do předmětných celoplošných sad. (Při výběru kmitočtů do jednotlivých sad nešlo tedy o výběr kmitočtů s nejlepšími parametry, ale o výběr a sestavu jednotlivých sítí, které by splňovaly předchozí kritéria).

Kmitočty ze zbývajících sad jsou prozatím ponechány volné a jejich využiti by mělo uspokojit především velmi početné požadavky na vysílání regionálního charakteru. V tomto směru byla již uskutečněna např. některá jednání se zástupci Českého rozhlasu. Základní představa realizace vysílání regionálního, ale i lokálního charakteru ze strany Rady spočívá v komplexním posouzení požadavků regionů (a to jak soukromých žadatelů o licenci, tak požadavků Českého rozhlasu) následně komplexním posouzením veškerých technických možností k vysílání v regionu (kmitočty v pásmu VKV II, dle ženevského plánu, kmitočty druhotného významu - do 1 kW, kmitočty v pásmu středních vln). Poté by měl o následovat zhodnocení nároků Českého rozhlasu na regionální kmitočty a přidělení kmitočtů pro provozovatele ze zákona i udělení licencí. Tato představa byla již některými zástupci Českého rozhlasu akceptována v podstatě bez připomínek. Požadavky na vysílání v regionech jsou jak ze strany Českého rozhlasu, tak ze strany žadatelů o licenci velmi naléhavé a dlouhodobější odkládání řešení těchto požadavků, (včetně respektování zákonem dané 90 denní lhůty k vyřízení žádosti o licenci), by neposloužilo celkovému rozvoji vysílání v ČR. V nejbližším období proto předpokládáme řešení prvních regionů, kde bude možné realizovat vysílání, a to především na základě alespoň minimální technické i ekonomické připravenosti. Postup i rychlost uspokoj ování regionálních požadavků a jejich realizace je tedy do značné míry limitována technickými a ekonomickými prostředky provozovatelů vysílání (Správa radiokomunikací a pod.) a proto je nezbytné kroky Rady v této oblasti téměř vždy podložit reálnými představami o realizaci vysílání.

V souvislosti s uváděním do provozu základních sítí v pásmu VKV II. a regionálních vysílačů bude nutné řešit i situaci již vysílajících lokálních soukromých stanic. Tento stav bude nutno řešit velmi citlivě a to nejen s ohledem na vznikající konkurenční prostředí, ale i na srovnatelné technické podmínky jednotlivých provozovatelů vysílání. Také bude nutné posoudit některé parametry již vysílajících stanic, které se svým zaměřením i dosahem vysílání bližší regionálnímu charakteru, ovšem i některé problémy technického charakteru, které mohou vznikat při uvádění velkého počtu vysoce výkonných vysílačů do provozu. V této oblasti nejsou v naší republice zatím žádné praktické zkušenosti a je možné vycházet jen z teoretických rozborů a obdobných zahraničních zkušeností.

Vysílání v pásmu DV, současný stav a možnosti vývoje:

Základním technickým prostředkem k vysílání v tomto rozhlasovém pásmu je vysílač "Topolná" vysílající na kmitočtu 272 kHz 1500 kW. Tento jediný vysílač zabezpečí pokrytí území signálem celé ČR s velkými přesahy do zahraničí. Další rozvoj vysílání v tomto pásmu již není možný. Provoz tohoto vysílání je však velmi nákladný a působí značné finanční zatížení Českého rozhlasu. Stálo by proto za úvahu, zda změnou programové skladby, která by přesahovala svým významem hranice ČR a tím i možnosti současného reklamního trhu by nebylo možné učinit provoz této stanice rentabilním. Na druhou stranu je však nutné konstatovat, že ukončení (nebo jen dlouhodobé přerušení) provozu na tomto vysílači, by mohlo na základě mezinárodních zvyklostí a dohod znamenat definitivní a nezvratnou ztrátu možnosti provozovat na tomto kmitočtu vysílání.

Vysílání v pásmu SV, současný stav a možnosti vývoje:

V současnosti je provozována většina SV vysílačů, zabezpečujících jak celoplošné, tak regionální vysílání Českého rozhlasu. Jsou dlouhodobě vedeny diskuse o možnostech a detailní realizaci jednotlivých vysílacích sítí a jejich optimalizací. Na základě zákona č. 36/1993 Sb. je přidělena provozovateli ze zákona jedna celoplošná kvalitní síť v pásmu SV. Vzhledem k tomu, že i po rozdělení federace byl zájem zachovat vysílání programu "Radiožurnál." i v pásmu SV a podmínky pro přechod vysílání tohoto programu do pásma VKV II, nebyly dosud vytvořeny, bylo Českému rozhlasu po dobu tzv. přechodného období doporučeno realizovat vysílání i v druhé síti SV. Další možnosti využití této sítě spadají buď do oblasti naplnění některých představ Českého rozhlasu o rozvoji regionálního vysílání nebo může být tato sít nabídnuta žadatelům o licenci v licenčním řízení pro celoplošné vysílání v pásmu SV.

Vysílání v pásmu KV, současný stav a možnosti vývoje:

Po ukončení činnosti Federální rady pro rozhlasové a televizní vysílání přešly kompetence i v oblasti vysílání v pásmu KV na Radu ČR pro rozhlasové a televizní vysílání. V tomto pásmu je uskutečňováno výhradně vysílání do zahraničí a vysílaný program je vždy určen pro posluchače ve vzdálených oblastech na celém světě. Protože vhodnost vysílání daného programu do zahraničí je nezbytné posoudit z hlediska zahraniční politiky ČR, Rada bude předávat žádosti o licence k tomuto druhu vysílání k zásadnímu vyjádření ministerstvu zahraničních věcí ČR. Technické prostředky potřebné k tomuto vysílání jsou v ČR v dostatečném množství k dispozici, a proto ani z těchto důvodů není nutné činit jakoukoliv selekci mezi jednotlivými žadateli o licenci. I z ekonomického hlediska je pro ČR výhodné maximální využití reálně existujících prostředků k vysílání a proto pro udělení licence k vysílání bude jediným kriteriem kladné vyjádření ministerstva zahraničních věcí ČR.

Z uvedeného vyplývá značný rozdíl mezi technickými podmínkami pro rozhlasové a televizní vysílání a možnostmi rozvoje. Největší rozvoj bude jednoznačně probíhat v oblasti vysílání v pásmu VKV II. a to především v souvislosti s některými chybnými kroky v minulosti /realizace vysílání rozhlasu v pásmu VKV I. a pod./.

Vysílání v televizních kabelových rozvodech, současný stav a možnosti vývoje:

Zvláštní problematikou je vysílání v tzv. televizních kabelových rozvodech /dále TKR/. Tato oblast prodělává bouřlivý rozvoj nejen v ČR, ale v celém moderním světě. Jedná se o rozvoj nejmodernějších technologií spojený s celou řadou složitých problémů jejichž řešení působí nemálo starostí i v zemích s dlouhodobými zkušenostmi s duálním systémem vysílání. I v ČR působí řada společností zabývajících se budováním a provozováním TKR. Licenční politika Rady je v této oblasti ovlivněna jednak nekontrolovaným rozvojem TKR v době před platností zákona č. 468/1991 Sb. jednak nedořešenými problémy ohledně respektování autorských práv distributorů programů. Základním přístupem Rady při udělování licencí k vysílání TKR bude zejména zabezpečení patřičné kvality kabelových služeb pro maximální počet obyvatel v jednotlivých lokalitách, s přihlédnutím k nezbytností konkurenčního prostředí omezujícího monopolní určování poplatků za kabelové služby. Dále to bude požadavek rozvoje obecních a městských info-kanálů jako sdělovacího prostředku, který se věnu, je problematice dané lokality a umožňuje přístup veřejnosti do vysílání, a požadavek zařízení rodičovské kontroly, pokud kabelový systém bude obsahovat tzv. kanál pro dospělé.

Je ovšem třeba počítat s tím, že budování kvalitních kabelových rozvodů je dlouhodobým a velice nákladným procesem /některé odhady se pohybují řádově ve stech miliard Kč nutných k realizaci kvalitní obousměrné kabelové sítě v ČR/, který byl v Evropě doposud úspěšně vyřešen pouze v zemích, kde hlavním investorem byl stát. Z těchto důvodů se Rada zabývá také posuzováním žádosti o tak zvaný systém MMDS, neboli bezdrátový mnohakanálový distribuční systém, jehož zavedení by v některých oblastech umožnilo velice rychlý a pružný rozvoj kabelové televize a vznik konkurenčního prostředí s klasickými TKR. Tento systém a rychlost jeho zavedení je výhodný především do oblastí, kde není možné, ať už z hlediska výkopových prací nebo typu zástavby, realizovat v dohledném časovém horizontu klasický TKR. Jedná se například o historická centra měst nebo "řídkou" zástavbu příměstských obcí. MMDS zároveň však jako každý nový systém přináší s sebou i mnoho dosud nevyřešených záležitostí. Při jeho zavádění bude proto Rada postupovat velmi obezřetně a to především v souvislosti se stanovení m speciálních podmínek k licenci, které by zejména měly zaručit rozvoj klasických TKR. /Samotné časové omezení systému MMDS doporučené ministerstvem hospodářství ČR do roku 2000 dává předpoklad k tomu, že v průběhu tohoto období bude průběžně tento systém nahrazován kabely/.

Rada absolvovala již některé zahraniční semináře a vyslechla řadu odborníků, pohybujících se v problematice TKR a i do budoucnosti počítá s obdobnými konzultacemi tak, aby se jí podařilo tuto velice komplikovanou a doposud ani v evropském prostředí ne zcela zmapovanou oblast co nejefektivněji řešit.

Licenční politika Rady - shrnutí:

K celkovému pochopení šíře problematiky rozhlasového a televizního vysílání mělo sloužit předchozí stručné a zjednodušující shrnutí technických možností, které technicky limitují oblast rozvoje vysílání a tím i určují prostor pro stanovování koncepce licenční politiky.

Základními rozhodnutími Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, kterými byla přidělena licence k celoplošnému televiznímu vysílání a dvě licence k celoplošnému rozhlasovému vysílání v pásmu VKV II. byl realizován ideový záměr Rady k vytvoření fungujícího duálního systému vysílání, založeném na vyčlenění adekvátního prostoru pro provozovatele ze zákona na jedné straně a pro držitele licencí na straně druhé. Tímto byly v podstatě položeny základní pilíře licenční politiky Rady, které podtrhují především prvořadý zájem o vytvoření funkčního systému vysílání rozhlasu a televize v ČR a tím i smysl a realizaci základních myšlenek obsažených v zákonech č. 468/1991 Sb., 103/1992 Sb. a 36/1993 Sb.

V příštím období se licenční politika Rady bude ubírat především vytvářením podmínek pro rozvoj regionálního a následně lokálního vysílání rozhlasu a televize a tato oblast bude těžištěm činnosti i licenční politiky Rady pru další období. Souběžně bude Rada řešit i problematiku vysílání v televizních kabelových rozvodech. Hledání rovnováhy mezi všemi druhy vysílání rozhlasu a televize, i v souvislosti s celoplošným vysíláním, bude náročná etapa činnosti Rady do příštího období. Tato činnost nezbytně musí být založena na komplexní analýze vysílání, bude se opírat o řadu vyhodnocovacích expertiz a výsledků monitoringu a při působení všech zpětných vazeb bude ovlivňovat další rozvoj vysílání.

Základní rozdíl v přístupu Rady k licenční politice do budoucna /oproti přístupu současnému/ musí tedy vyplývat především ze zcela zásadně rozdílné situace ve stavu vysílání a očekávaného zahájení vysílání nových držitelů licencí k celoplošnému televiznímu a rozhlasovému vysílání. V současné době, kdy je v provozu kromě provozovatelů ze zákona jen několik desítek převážně lokálních stanic, nelze tedy hovořit v žádném případě o vyváženém a rovnoprávném prostoru, který je nutný k fungování duálního systému vysílání.

Licenční politika Rady bude založena především na následujících zásadách:

1) Maximální počet kvalitních televizních a rozhlasových programových služeb pro uspokojení různorodých kulturních, regionálních, lokálních a informačních nároků diváků a posluchačů, při optimálním využití možností, které nabízí vyčleněné kmitočtové možnosti.

2) Vytváření vyváženého duálního systému vysílání, ve kterém jsou plně respektovány úkoly veřejnoprávního sektoru dané zákonem, a ve kterém konkurence privátního a veřejnoprávního sektoru nevede ke snižování kvality programů a ohrožení nezávislosti provozovatelů vysílání.

3) Podpora rozvoje domácí produkce audiovizuálních pořadů a uplatnění této produkce na mezinárodním trhu.

4) Podpora plurality programových služeb a zamezení dominantního postavení provozovatelů vysílání a výrobců pořadů v masmédiích na území ČR.

5) Rozvoj nových komunikačních technologií (kabelová, satelitní technika a pod.) s přihlédnutím k nebezpečím, které pro životaschopný systém vysílání v ČR představuje segmentace reklamního trhu.

5.2. OBSAHOVÁ ČINNOST RADY

5.2.1. Mechanismus projednávání žádostí o licence

5.2.1.1. Základní vymezení

Mechanismus licenčního procesu je dán především zákonem č. 468/91 Sb. Ustanovení par. 10 vymezuje podmínky pro udělení licence a základní kritéria pro posuzování žádostí. Parametry žádostí o licenci definuje par. 11.

K posílení záruk objektivity veškeré činnosti Rady a všech jejích členů a především k eliminaci různých vlivů, tlaků či dokonce zainteresovanosti členů Rady na výsledcích rozhodování slouží Kodex chování člena Rady. Tento materiál, který přijala Rada jako jeden z prvních svých dokumentů již v červnu 1992, vymezuje způsob kontaktu jednotlivých členů Rady s žadateli, zakotvuje nutnost evidovat různé typy jednání a kontaktů a referovat o nich Radě. Při dodržování všech ustanovení Kodexu, a toto dodržování je členy Rady velmi pozorně kontrolováno, by měla být bezpředmětná různá podezření, obvinění a také spekulace o motivech přijatých rozhodnutí.

Před zahájením posuzovacího a rozhodovacího mechanismu je především nutné ověřit, zda je vůbec možné určitou licenci přidělit. Nejde-li o televizní vysílání kabelovými rozvody nebo vysílání rozhlasu po drátě, je třeba, aby Rada měla k dispozici vhodný zkoordinovaný kmitočet. Zákon ukládá Radě vyřizovat žádosti do 90 dnů. V této lhůtě však ve velké většině případů žádosti vyřídit nelze právě pro neexistenci vhodného kmitočtu. Není-li vhodný kmitočet k dispozici v této stanovené lhůtě, měla by Rada každou žádost zamítnout. Úmyslem Rady však bylo usnadnit žadatelům jejich situaci a nenutit je k opakovanému podávání žádosti. Proto Rada u takových žádostí běh lhůty pro vyřízení přerušuje s poukazem na nutnost řešení koordinace kmitočtů dle par. 29 a par. 40 správního řádu.

5.2.1.2. Chronologie

Zpočátku používala Rada následující postup: Po obdržení skupiny kmitočtů z federálního ministerstva spojů vyhlásila pro jednotlivé kmitočty veřejná slyšení. Na ně pozvala ty žadatele, z jejichž žádostí vyplývalo, že by je bylo možno uspokojit právě s použitím příslušného kmitočtu. Vyhlášení veřejného slyšení bylo široce publikováno. Vzápětí po veřejném slyšení hodlala Rada jednomu ze slyšených žadatelů přidělit licenci. Stalo se však několikrát, že bezprostředně před veřejným slyšením podal žádost nový uchazeč. V legislativě neexistuje opora, pro kterou by bylo možno takového uchazeče vyloučit, ale zároveň není fyzicky možné doplňovat složení žadatelů na veřejném slyšení. Rada tedy licenci udělovala pouze v případě, kdy se ke dni veřejného slyšení nepřihlásil žádný žadatel, který nebyl přihlášen v době vyhlášení veřejného slyšení a jehož žádost by odpovídala zamýšlenému typu licence. Přihlásil-li se ke dni veřejného slyšení nový žadatel (či žadatelé), bylo na veřejném slyšení oznámeno, že se jedná pouze o první kolo, a že licence bude přidělena po kole druhém, na které budou pozváni noví žadatelé. Jelikož tento systém připouštěl různé spekulace a komplikoval Radě možnost srovnání žadatelů různých kol, byl v říjnu 1992 zaveden systém tzv. licenčního řízení.

5.2.1.3. Licenční řízení

I nadále jsou přijímány a registrovány žádosti o licence všech typů. Ty mají však především smysl jako výchozí materiál pro analýzu struktury žádostí a žadatelů. Tato analýza je jedním z nejdůležitějších zdrojů informací pro stanovení zásad licenční politiky. Běh lhůty těchto žádostí bývá zpravidla přerušován dle příslušného ustanovení správního řádu. Projednávány jsou však pouze žádosti podané na základě vyhlášení tzv. licenčního řízení.

Je-li k dispozici ověřený zkoordinovaný kmitočet a dojde-li Rada k závěru, že je vhodné přidělit tomu odpovídající licenci, je vyhlášeno licenční řízení. (V případě jiného než terestriálního typu vysílání je rozhodující především rozhodnutí Rady o úmyslu přidělit příslušnou licenci.) O vyhlášení licenčního řízení je informována veřejnost i všichni žadatelé, jejichž registrovaná žádost odpovídá parametrům zamýšlené licence. Při tomto vyhlášení jsou sděleny základní technické parametry (lokalita, kategorie rozsahu vysílání), termín uzávěrky, popř. základní kritéria pro posuzování nebo dodatečné podmínky, které má žádost splňovat.

Po vypršení uzávěrky následuje posouzení, zda žádosti splňují příslušné parametry, a je vydán konečný seznam regulérních žadatelů. Následně je stanoven termín veřejného slyšení. (Jde-li o zvlášť vysoký počet žadatelů, je veřejné slyšení rozloženo do několika obvykle po sobě následujících dnů.) Do termínu veřejného slyšení zve v některých případech Rada jednotlivé žadatele k individuální konzultaci, při které je možno vyjasnit některé údaje v žádosti, popř. sdělit Radě informace, jejichž obsah má být chráněn, a není proto vhodné je prezentovat v rámci veřejného slyšení..

5.2.1.4. Veřejné slyšení

Veřejné slyšení je definováno jako součást zasedání. Rady za přístupu veřejnosti. Slouží především k tomu, aby zainteresovaná veřejnost mohla porovnat úroveň jednotlivých projektů a tím i kontrolovat objektivnost rozhodnutí Rady. V rámci veřejného slyšení může žadatel podrobně prezentovat svůj záměr a uvést všechny argumenty, které podle něj hovoří v jeho prospěch. Členové Rady mohou klást žadateli doplňující dotazy. Konkurenční žadatelé, veřejnost a novináři do jednání zasahovat nemohu. Byla by tím ohrožena rovnost podmínek. Pořadí žadatelů bývá buď losováno, nebo dáno nějakým objektivním kritériem (např. abecedním pořadím), nikdy nebývá stanoveno podle subjektivního přání Rady. Žadatelé bývají upozorněni na to, že nemohou reagovat na vystoupení svých předchůdců nebo se vůči nim nějak vymezovat. Aby se předešlo formálnosti veřejných slyšení nebo dokonce inscenacím, jsou žadatelé upozorněni na to, že jejich vystoupení je protokolováno a jakákoli jejich proklamace, týkající se především programu vysílání, může být vzata jako závazek a objevit se jako některá z podmínek, které budou součástí licence.

5.2.1.5. Přidělování licencí

Bezprostředně po veřejném slyšení Rada na neveřejné části svého zasedání rozhoduje o udělení licence. Dle ustanovení čl. 11 Jednacího řádu je před rozhodováním každý člen Rady povinen seznámit se se všemi příslušnými materiály. Tím se rozumí především obsah žádostí všech žadatelů včetně příloh. Hlasování předchází vždy rozprava, při které jednotliví členové Rady mohou podávat návrhy a argumentovat ve prospěch či neprospěch jednotlivých žadatelů. Každý člen Rady je před hlasováním povinen sdělit, zda má osobní vazby k některému z žadatelů. V takovém případě je povinen zdržet se hlasování v kole, ve kterém se o tomto žadateli hlasuje. Po ukončení rozpravy Rada hlasuje dle hlasovacího řádu, jehož ustanovení umožňují několikakolové hlasování, aby Rada snáze dospěla k rozhodnutí nadpoloviční většinou všech hlasů. Nezíská-Li žádný žadatel po vyčerpání všech potenciálních kol hlasovacího řádu nadpoloviční většinu, je sděleno, že licence udělena nebyla a licenční řízení je vyhlášeno znovu. K tomu došlo pouze ve dvou případech.

O přidělení licence informuje Rada veřejnost, neúspěšné žadatele, orgány spojů (dříve federální ministerstvo spojů, dnes ministerstvo hospodářství ČR, v budoucnu Český telekomunikační úřad), Asociaci provozovatelů rozhlasového vysílání, Unii žadatelů a provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání, Správu radiokomunikací, Syndikát novinářů a ochranné autorské organizace. Úspěšný žadatel obdrží správní rozhodnutí o udělení licence, později licenci včetně příslušných podmínek. Přijme-li žadatel licenci včetně podmínek bez výhrad, nabývá rozhodnutí o udělení licence právní moci.

5.2.2. Kontrola použiti dotací

Při projednávání zákona a rozpočtu ČR na rok 1992 schválila ČNR 22. prosince 1991 pozměňovací návrh, dle kterého bylo rozšířeno určení kapitol věnovaných původně pouze ve prospěch financování potřeb Československého rozhlasu a Československé televize na území České republiky. Dle pozměněného textu bylo možné použít prostředky z této kapitoly nejen pro státní provozovatele vysílání, ale i pro držitele nově přidělených licencí, a to za předpokladu, že jejich činnost má prvky společenské prospěšnosti.

Ministerstvo financí napomohlo realizaci tohoto záměru zákonodárce tím, že ze zmíněných kapitol vyčlenilo po 50 miliónech Kčs s tím, že tyto částky budou použity ve prospěch rozvoje nestátního veřejného rozhlasového a televizního vysílání. Výbor pro vědu, vzdělání a kulturu rozhodl, že rozdělením této částky bude pověřena zvláštní komise při ministerstvu kultury ČR.

V říjnu roku 1991, kdy tato komise prostředky rozdělovala, neexistoval žádný nestátní provozovatel televizního vysílání.. Proto bylo 50 mil. Kčs převedeno zpět do rozpočtu Československé televize a použito na nákup programů vyrobených nezávislými producentskými organizacemi. Držitelé licencí k rozhlasovému vysílání přidělených meziresortními komisemi však v té době již existovali, a tak bylo možné dotaci přidělit přímo jim.

O dotaci se ucházeli na základě předložených projektů, kterými prokazovali, že jejich vysílání má také prvky společenské prospěšnosti. Komise rozhodla, že 8 miliónů Kčs rozdělí mezi pražské provozovatele rozhlasového vysílání (průměr na jednoho přibližně 700.000 Kčs) a zbylých 42 miliónů mezi provozovatele mimopražské (průměr na jednoho přibližně 1.900.000 Kčs). 0 převzetí dotace byla sepsána smlouva s ministerstvem kultury o způsobu použití dotace s termínem čerpání do 31. prosince 1991. Provozovatelům na čerpání zbylo pouhých několik dnů, dotace byly použity zpravidla na nákup zařízení.

Lze říci, že dotace významně napomohly v začátcích konstituování privátního rozhlasového vysílání a umožnily perspektivnější přístup provozovatelů při tvorbě programových koncepcí bez nutnosti absolutní závislosti na aktuální komerční úspěšnosti. Kontrolou využití této dotace zejména ve smyslu plnění příslušné smlouvy se již ministerstvo kultury nezabývalo. Dokumentace o rozdělení dotací byla součástí agendy, kterou Rada od ministerstva kultury převzala na začátku svého působení.

Přestože Rada nebyla ohledně zmíněných smluv o využití dotací smluvní stranou, považovala za nutné vykonat prověrku účelnosti využití dotací. V zájmu toho se v září roku 1992 obrátila na ministerstvo státní kontroly ČR, které Radě v této věci poskytlo odbornou pomoc. Byla provedena kontrola účetnictví několika provozovatelů, z nichž u tří došlo k prověrce přímo v jejich sídlech, a to zástupci Rady i ministerstva kontroly. Nebyly shledány žádné případy porušení smluv, což však bylo způsobeno především tím, že smlouvy umožňovaly velmi široké použití datací, a to i způsobem, o kterém lze mít pochybnosti, zda jím byl naplněn záměr zákonodárce i komise.

Jistá kolize s dikcí smlouvy byla shledána u držitele licence Hallo World!, s.r.o., kde účastí lucemburské společnosti CLT byl porušen záměr podporovat čistě domácí provozovatele. Společnost Hallo World! (provozující dnes stanici s názvem City) se na základě upozornění Rady zavázala dotaci vrátit. Dalším případem byl provozovatelé jimž byly pro porušení zákona z rozhodnutí Rady licence odebrány ještě před zahájením vysílání. Rada upozornila ministerstvo kultury ČR, aby na těchto dřívějších držitelích licencí dotaci vymáhalo.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP