Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám poslancům následující interpelaci poslance Pavla Seifera na předsedu vlády Václava Klause. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pan

Václav Klaus

premiér vlády ČR

prostřednictvím pana Milana Uhdeho

předsedy Poslanecké sněmovny

Parlamentu ČR

Vážený pane předsedající,

obracím se na premiéra ČR s naléhavou interpelací ve věci údajně připravované výměny předsedy Českého statistického úřadu. Podle informací, které jsem získal, a které potvrdil i denní tisk, má být nový předseda ČSU vybrán vládní koalicí.

Osobně znám situaci v ČSU a chápu některé výhrady k práci ústavu i jeho předsedy.Myslím si, že nic nebrání vládě, aby na základě svých výhrad požádala o odvolání předsedy, by byl ve své funkci na základě konkursu. Každý kdo není schopen plnit úkoly vyplývající z funkce, kterou zastává by měl být odvolaný. To platí obecně a tím více jedná-li se o tak odborně náročnou funkci, jakou beze sporů je funkce předsedy ČSU.

Jistě nikdo nepochybuje o obrovském významu, který má pro správné fungování společnosti a pro její vývoj diagnostika - a kvalifikovaný výběr a vypracování statistických údajů je diagnostikou. Jakékoliv chyby - zaviněné odbornou nezpůsobilostí nebo jinými důvody - třeba politickými - mohou a zákonitě musí mít negativní dopad právě na rozvoj společnosti. Jedním z důkazů je selhání minulého režimu, který odmítal brát na vědomí realitu a nad fakta nadřazoval ideologii.

O to zarážející je způsob, jakým má být nový předseda ČSU určen. Vládní koalice prý sama vybere vhodného kandidáta na tento úřad. Pokud je to pravda, jde o typický případ nomenklatury, kdy se na vedoucí místo dosazuje příslušník nebo oblíbenec vládnoucí strany.

Chápu, že některé posty, sice náročné, ale politicky citlivé, jako je například post ministra, si obsadí ta strana, která zvítězila ve volbách. To je na celém světě běžné. Poněkud méně jasné je obsazování postů náměstků ministrů na základě stranické příslušnosti - ale budiž. Ovšem úřad předsedy ČSU - i když je de facto na úrovni ministra - je natolik specifický a natolik odborný, že by zde stranická příslušnost neměla hrát roli, spíše naopak. Vzhledem k důvěryhodnosti statistických údajů by měl být celý ČSU a tudíž i jeho předseda, ze zásady nepolitický, nestranický. Měl by poskytovat pravdivé, relevantní a aktuální informace, určené nikoli pouze pro vládu a vládnoucí stranu, ale pro všechny. Stranická volba či jmenování předsedy ČSU už předem zpochybní důvěryhodnost - zdůrazňuji všech údajů, které ČSU zveřejní. Zcela právem bude tento krok chápán jako hluboce nedemokratický. Porušující demokracii v její samotné podstatě. Šlo by o porušení základního práva občana na pravdivou informaci, na základě které se má sám rozhodovat.

Zanedbatelná není ani vnější stránka věci. Předseda ČSU musí z titulu své funkce velice často přímo komunikovat se svými partnery v zahraničí. Jde zásadně o špičkové odborníky, které nezajímá politický profil, ale odborná úroveň partnera. Jde tedy i o reprezentaci státu, a to o reprezentaci daleko důležitější než je reprezentace politická. Podle těchto "odborných vyslanců" si udělá cizina obrázek o úrovni našich odborníků, o naší vyspělosti a o schopnosti spolupracovat.

Z těchto a mnoha dalších důvodů žádám, pane předsedo, urychlenou odpověď na tuto interpelaci, jejímž obsahem musí být informace o tom, jakým způsobem bude provedena přijatelná výměna předsedy ČSU.

Vzhledem k tomu, že zde hrozí značné nebezpečí časové prodlevy, žádám tímto sněmovnu, aby označila tuto interpelaci za naléhavou a aby stanovila lhůtu k odpovědi na 4 dny tak, aby byla odpověď doručena do 29.3.1993. K výměně předsedy ČSU má totiž dojít v nejbližších dnech a smyslem interpelace je zabránit nezvratitelnému nebo alespoň těžko zvratitelnému špatnému kroku.

Na závěr Vám chci sdělit, že jako bonmot se mi líbí Churchilův výrok, že věří pouze té statistice, kterou si sám zfalšoval. Zdůrazňuji však, že se mi tento výrok líbí pouze jako bonmot. V praxi současné vlády by jeho naplnění bylo pro mne a věřím, že nejenom pro mne, naprosto nepřijatelné.