Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona
ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu
České národní rady, v platném
znění, předkládám poslancům
následující interpelaci poslance Svatomíra
Recmana na ministra zdravotnictví Petra Loma. Interpelace
je přílohou tohoto sněmovního tisku.
Příloha
Vážený pane
ministře,
obrátili se na mne, jako
na poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
zástupci transfuzních zařízení
ČR a transfuzní sekce Společnosti pro hematologii
a transfuzi ČLS.
Důvodem je snaha urychleně
dořešit dlouhodobé problémy transfuzní
služby, z nichž za nejdůležitější
a rozhodující považuji:
1. zpracování celkové
koncepce transfuzní služby
2. rozšíření
Rady transfuzní služby na základě řádných
voleb, popř. nový Statut Rady
3. zpracování vlastních
krevních derivátů až k národní
soběstačnosti na výrobky
4. motivace a stimulace dárcovství krve.
Snahy o zpracováni koncepce
transfuzní služby se datují již od r.
1990, ale konkretnější podobu získala
na moravském semináři s celostátní
účastí v dubnu 1991.
V březnu 1991 byla ministrem
zdravotnictví jmenována komise pro vypracování
nové koncepce transfuzní služby. V srpnu 1991
byl předán návrh koncepce ministru MUDr.
Bojarovi. Další osud tohoto návrhu není
znám.
Na fóru pracovníků
transfuzní služby konaném v červnu 1991
v Mělníku byl komisí pro koncepci transfuzní
služby označen jako rozhodující problém
řešeni nutnosti ustavit Radu transfuzní služby
ČR. Bylo rozhodnuto, že navrženými kandidáty
budou transfuzní odborníci zvoleni v řádných
volbách. Dříve než se řádně
volby uskutečnily, vyžádal si ministr zdravotnictví
neodkladně navržení kandidátů
komisí pro koncepci.
Po několika měsíční
prodlevě byla ministrem zdravotnictví MUDr. Bojarem
dne 25.listopadu 1991 jmenována Rada. Rada v tomto složení
nejenže nezískala nezbytnou důvěru transfuzní
veřejnosti, ale díky složení nebylo
její rozhodování vždy objektivní.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem,
opakujícím se výhradám a rostoucí
nespokojenosti, se dne 2. dubna 1992 rozhodli na semináři
v Brně přítomní zástupci transfuzních
oddělení iniciovat demokratické volby, které
se následně uskutečnily.
Dlouhodobě kritická
je i situace ve zpracování vlastní krevní
plazmy a nedostatku krevních derivátů, o
čemž byla prostřednictvím sdělovacích
prostředků informována i široka veřejnost.
Ročně mís dovoz plazmy ze zahraničí
přichází na cca 20 mil. Kč, když
v ČR není technologie na zpracování
(laboratorně se v minimálním množství
zpracovává v Ústavu
sér a očkovacích látek v Praze).
O celkové situaci byl průběžně
informován ministr MUDr. Bojar a dopisy z 22.6.1992, 16.7.1992
a 22.12.1992 rovněž ministr Petr Lom. Uskutečnila
se 21.1.1993 schůzka za účasti hlavního
hygienika ČR, která měla napomoci řešit
rozhodující problémy transfuzní služby.
Akceptována byla zástupci ministerstva zdravotnictví
ČR otázka rozšíření Rady
transfuzní služby dle výsledku demokratických
voleb. Přesto zástupci transfuzní služby
ani transfuzní sekce Společností pro hematologii
a krevní transfuzi ČLS nebyli ministerstvem zdravotnictví
dodnes informováni o závěrech a postupu řešení
výše uvedených problémů.
Žádám Vás
proto, vážený pane ministře, o:
1. zpracování koncepce
transfuzní služby ČR, do dvou měsíců
2. dořešení
neutěšené situace transfuzní služby
v Praze a v Radě transfuzní služby
3. zabezpečení výroby
krevních derivátů v ČR až na
úroveň národní soběstačností.