Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ministr obrany Antonín Baudyš zaslal odpověď na interpelaci poslance Jaroslava Nováka dopisem ze dne 30. dubna 1993.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď ministra obrany Antonína Baudyše na interpelaci poslance Jaroslava Nováka. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pan

Jaroslav NOVÁK

poslanec Poslanecké sněmovny

Parlamentu České republiky

Pane poslanče,

dovolte mi, abych Vám předložil své stanovisko k interpelaci, kterou jste mi zaslal dne 24. března 1993 a která obsahuje některé konkrétní otázky související s výší rozpočtu na obranu České republiky, velikostí armády a zejména s technickou úrovní výzbroje a techniky Armády České republiky. Rozsáhlost problematiky vyžaduje, abych se nezabýval pouze Vašimi konkrétními připomínkami a dotazy, ale abych otázky zabezpečení obrany České republiky ilustroval poněkud obecněji.

Pozitivní politický i vojenský vývoj nastoupený v Evropě počátkem devadesátých let umožnil vybudovat základy nového celoevropského bezpečnostního systému. Současně však rozpad bipolárního bezpečnostního systému a pád komunistických režimů v zemích střední a východní Evropy zapříčinil vznik celé řady potenciálních rizik, která se významně podílejí na současném nerovnoměrném, dynamickém a v mnohém nebezpečném vývoji bezpečnostní situace v Evropě. Tato rizika jsou prakticky pro všechny evropské státy obdobná a liší se jen co do specifického charakteru a okamžité intenzity ohrožení. Spolupráce evropských států na podkladě vzájemné důvěry se proto jeví jako jediná účinná obrana, která je schopna Evropě zajistit přežití a další rozvinutí demokratických prvků.

Z vojenského i politického hlediska má ve vytvářeném systému evropské stability prvořadý význam Severoatlantický pakt. Jeho nejnovější orientace uhazuje, že je v současnosti jedinou silou schopnou řešit evropské i jiné problémy s použitím vojenských prostředků. Pro bezpečnost naší republiky je důležité, že si NATO jako jeden z rozhodujících úkol stanovilo usilovat o stabilizaci politického vývoje v Evropě, čímž hodlá eliminovat nejnebezpečnější rizika. Našemu plnoprávnímu členství v NATO však zatím brání řada politických i vojenských skutečností.

V oblasti politiky je nutno zejména nadále přesvědčit o našem nezvratném demokratickém vývoji a plném zapojení do evropského bezpečnostního systému s vysoce aktivní účastí v Atlantické radě pro spolupráci sdružující členské státy NATO a země střední a východní Evropy.

Z vojenského hlediska je prioritní především přiblížit organizační strukturu, výzbroj a bojovou techniku Armády České republiky standardu NATO, celkově kvalitativně zvýšit úroveň armády, zapojit se do fungování pohotovostního a výstražného systému stát NATO, udržovat a rozšiřovat navázané kontakty s jednotlivými armádami i spojeneckými velitelstvími a usilovat o všestrannou kompatibilitu se zvláštním zaměřením na systémy velení, spojení a průzkumu. Jen to umožní v bližším horizontu účast našich útvar a jednotek v mírových akcích NATO a ve vzdáleném horizontu plné členství v této organizaci.

Pro zodpovědné posouzení potřeb, které budou v budoucnu vyvolány výše uvedenými požadavky, je především nutno vycházet ze zhodnoceni stavu výzbroje a techniky Armády České republiky. Charakteristickým a z hlediska potřeb modernizace velice významným rysem stávající výzbroje Armády České republiky je skutečnost, že až do roku 1989 byla budována prvosledová útočná armáda vojenského koaličního uskupení Varšavské smlouvy, čemuž zákonitě odpovídá i charakter a původ většiny současné výzbroje a techniky. Základním limitujícím faktorem současného stavu výzbroje a techniky Armády České republiky je přitom fakt, že od roku 1989 došlo k postupnému snižování finančních prostředků vyčleňovaných na zajištění vyzbrojování a technického zabezpečení včetně nákupu provozních materiálů.

Důsledkem toho je skutečnost, že od roku 1991 byly prakticky zastaveny dodávky nových druhů výzbroje a vojenské techniky. V potřebném rozsahu nejsou nakupovány ani nezbytné náhradní díly pro zajištění oprav. Pro zabezpečení provozu techniky muselo být přistoupeno k čerpání zásob, vytvořených pro období branné pohotovosti státu.

Jaký je tedy současný stav hlavní výzbroje a techniky Armády České republiky?

Z provedených analýz vyplývá, že srovnatelné parametry s odpovídajícími prostředky armád vyspělých zemí mají v Armádě ČR již zavedené případně vyvíjené:

- prostředky pasivního radiotechnického průzkumu (např. průzkumné systémy TAMARA, BORAP)

- bojová vozidla pěchoty (kromě kolových)

- některé ruční zbraně (např. soubor ručních zbraní ráže 5,56 mm LADA)

- těžké automobily a tahače řady TATRA

- část vyprošťovacích prostředků (např. podvalník P-50N, vyprošťovací tank VT-72)

- prostředky ochrany a speciální očisty (např. oděv OPCH-90, odmořovací automobil OBJEM)

- některé týlové prostředky (např. cisterny na PHM a pitnou vodu)

- cvičné letouny (např. L-39MS).

Naopak neudržitelná situace je především v oblastech:

- systémů a prostředků vedení, spojení a radioelektronického boje

- letectva a protivzdušné obrany

- PT obrany

- raketového vojska, dělostřelectva a munice

- většiny automobilní techniky.

Na základě těchto a dalších hodnocení lze říci, že struktura, typové složení a parametry převážné většiny již zavedené výzbroje a vojenské techniky neodpovídají budoucí úloze armády v zabezpečení obranyschopnosti státu v nových podmínkách. Nezbytná modernizace výzbroje a techniky je spolu se zásadními organizačními, dislokačními a dalšími opatřeními základním úkolem výstavby moderní Armády České republiky. Z hlediska počtů osob a techniky je přitom samozřejmým cílem dosažení stavu, odpovídajícího požadavkům obrany i ekonomickým možnostem státu.

Dosažení takové úrovně výzbroje a techniky, která by umožnila reálné úvahy o vstupu České republiky do Severoatlantického paktu, je proces finančně velice náročný. Celkový objem prostředků, potřebných na realizaci těchto záměre lze vyjádřit roční částkou převyšující 20 miliard Kč pro dobu zhruba do roku 2005, což je při současné ekonomické situaci státu zatím nereálně. Strategie a časový horizont naplňování uvedených cílů musí být i z tohoto důvodu určována politickými orgány.

Z hlediska takto charakterizovaného celkového rámce a obecných úkolů, stojících před vedením nově budované Armády České republiky, je možno zodpovědět Vaše konkrétní dotazy:

Připomínku, poukazující na příliš vysokou relativní výši rozpočtu na obranu České republiky ve srovnání s jinými zeměmi, je nutno poněkud korigovat. Vámi uváděné údaje o výši rozpočtu na obranu evropských zemí jsou sice správná (platí pro rok 1991) - zásadní nepřesnost však vyplývá z faktu, že veškeré údaje tohoto typu jsou podle metodiky OSN udávány ve vztahu k hrubému domácímu (národnímu) produktu a nikoliv k celkovému rozpočtu státu. Proto je Vámi uváděný údaj 6 % pro Českou republiku s těmito údaji nesrovnatelný. Srovnatelné údaje lze získat ze statistik OSN pro rok 1991. (údaje pro rok 1992 budou k dispozici v polovině roku 1993):

- podíl nákladů na obranu k hrubému domácímu produktu činil např. ve Francii 3,1 %, v Itálii 1,9 %, V. Británii 4,3 %, Holandsku 2,8 %, a v ČSFR 3,4 %. Srovnatelné "postkomunistické" země vykazovaly výdaje vyšší než ČSFR - Polsko 4,7 %, Maďarsko 3,8 %.

Předpokládané srovnání pro rok 1993 lze zatím pouze odhadovat. Vyjdeme-li z údaje o podílu České republiky na hrubém domácím produktu ČSFR v roce 1992 ve výši 738 mld. Kčs, činil by rozpočet na obranu ve výši 23 mld. Kč zhruba 3,1 %.

Uvedené údaje ukazují, že výše rozpočtu na obranu ČR rozhodně není výrazně vyšší než je evropský průměr a je přitom nižší než u jiných zemí, nacházejících se před nutností přestavby bývalé koaliční armády Varšavské smlouvy. Nezanedbatelná není ani skutečnost, že absolutní hodnota prostředků na obranu, připadající na 1000 obyvatel a vyjádřená např. v US dolarech, je v našem případě nesrovnatelně nižší než u zemí NATO.

Schválená výše rozpočtové kapitoly ministerstva obrany ČR na rok 1993 (v přesné výši 22 988,2 mil. Kč) přitom neumožňuje, zejména v oblasti investiční výstavby, zajistit v roce 1993 ani základní potřeby reprodukce základních fondů, neumožňuje ani minimální modernizaci armády. Náklady na provoz a údržbu kryjí pouze nutné výdaje na zabezpečení základního života vojsk, výcviku, nejnutnější zabezpečení nezbytných náhradních dílů, provozních materiálů k technice a výdaje na potřebné služby.

K další připomínce, že naše bojová letadla musí za 3 minuty po startu točit zatáčku od státní hranice je třeba připomenout, že tato skutečnost je dána pouze polohou letiště v blízkosti státní hranice a tuto "vadu" mají samozřejmě i ty nejmodernější letouny států NATO. Tento fakt nikterak nezpochybňuje význam letectva při ochraně území svrchovaného státu a při bojových operacích. Současná koncepce výstavby letectva Armády ČR předpokládá vybudovat letectvo tak, aby bylo srovnatelným partnerem členských států NATO.

K problematice předpokládaného způsobu zabezpečení perspektivní výzbroje a techniky je možno říci, že základním způsobem naplňování potřeb armády v oblasti modernizace výzbroje a techniky musí být vlastni výzkum, vývoj a výroba v podnicích českého průmyslu. Argumenty pro tuto strategii vycházejí především z cenových analýz - zabezpečení výzbroje a vojenské techniky vlastní výrobou je ve většině případů výrazně levnější - v případě dovozu jsou ceny v průměru 3-9x vyšší. Vzhledem k uvedeným důvodům, dlouhodobým tradicím výzkumné, vývojové a výrobní základny a v neposlední řadě i požadavku na podporu domácího průmyslu bude při respektování přechodu na normy NATO ekonomicky i celospolečensky výhodné i nadálé využívat schopností a tradic průmyslu České republiky a vlastními silami zabezpečovat zejména oblast radiolokačního a pasivního radiotechnického průzkumu, prostředky dělostřelectva včetně munice, většinu automobilní techniky, ruční zbraně, cvičné letouny včetně bojových aplikací, týlovou, chemickou a ženijní techniku apod.

Při zajišťování malých serií výzbroje a vojenské techniky bez vývojových a výrobních tradic, u náročné, zejména letecké, raketové, tankové, většiny automatizační, KV spojovací, rušící a další techniky bude její zabezpečení v ekonomicky zdůvodněných případech nezbytné řešit dovozem, nákupem licence či jiným typem výrobní kooperace.

Závěrem svého vyjádření k Vaší interpelaci bych Vás, pane poslanče, chtěl ubezpečit o tom, že představitelům Armády České republiky je dostatečně znám současný stav výzbroje a techniky naší armády i požadavky, vyplývající z potřeby jejího nezbytného kvalitativního růstu. Rozsah a časový horizont těchto modernizačních opatření však souvisí s konkrétními politickými úkoly, které armádě musí stanovit orgány zákonodárné a výkonné moci - tedy i Parlament České republiky. Limitujícím faktorem přitom budou především ekonomické možnosti státu - tedy výše finančních prostředků, kterou bude možno včlenit na zajištění obrany státu. Jednoznačně však přitom lze konstatovat, že úroveň výdajů na obranu výši roku 1993 (i když se může zdát relativně vysoká) není rozhodně postačující pro naplnění takového cíle, jakým je postupně dosažení plné kompatibility Armády České republiky s armádami NATO.

S pozdravem

Vážený pan ministr obrany ČR

Vážený pane ministře,

v tisku jsem se dočetl, že ze státního rozpočtu na rok 1993 bylo na obranu České republiky vyčleněno 23 mld. Kč. Podávám proto interpelaci v tom smyslu, zda tato částka, i když je relativně oproti minulým letům o něco nižší, není stále ještě příliš vysoká?

Přihlédneme-li k současné situaci ve světě a k vnitrostátním změnám u nás je opravdu nutné udržovat armádu v takovém počtu vojáků v činné službě a s takovým množstvím vojenské techniky? Srovnáme-li výdaje na obranu v ČR, jež činí asi 6 % státního rozpočtu se srovnatelnými státy v Evropě - Belgie 2,4, Dánsko 2,0, Itálie 2,1, Španělsko dokonce 1,7 %.

Dále by mne zajímala otázka Vojenské techniky - je-li na světové úrovni s technikou NATO a zda naše armáda je vůbec schopna bojových akcí na tak malém území, jako je Česká republika. (Slyšel jsem, že naše bojová letadla mají jednu vadu: nejdéle za 3 minuty po startu musí pilot točit doprava nebo doleva, aby nenarušil cizí vzdušný prostor) - takže se naskýtá otázka: potřebujeme vůbec taková letadla a pokud ano, tak v jakém počtu?

Jakou má Vaše ministerstvo zhruba představu o přezbrojení naší armády po opotřebení sovětské techniky, v jakém časovém horizontu a odkud, tj. zda jsme schopni vyrobit tuto techniku sami, nebo zda je nutno ji dovézt ze zahraničí.

Děkuji předem z odpověď.

S pozdravem

V Praze dne 24.3.1993

Za správnost opisu: