Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

(1) Tento zákon upravuje postavení, působnost, organizaci a činnost Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen "Úřad").

(2) Zákon dále stanoví práva a povinnosti prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen "prezident Úřadu"), viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen "viceprezident Úřadu"), členů Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen "člen Úřadu"), Kolegiální rady Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen "Kolegiální rada Úřadu"), senátů Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen "senát Úřadu"), Kárné komory Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen "Kárná komora Úřadu") a pracovníků Úřadu.

(1) Úřad je nezávislý kontrolní orgán České republiky, který se ve své činnosti řídí Ústavou České republiky a zákony.

(2) Sídlem Úřadu je Praha.

Úřad vykonává kontrolu

a) hospodaření se státním majetkem,

b) tvorby a užití státního rozpočtu České republiky,

c) hospodaření s prostředky zahraniční pomoci, poskytnutými České republice,

d) hospodaření s prostředky, zajišťujícími úkoly státu, včetně hospodářského zabezpečení obrany republiky nebo s prostředky, za něž vzal stát záruky,

e) státního dluhu,

f) emisí státních cenných papírů,

g) zadávání státních zakázek a zakázek financovaných pomocí státních prostředků.

Kontrolní působnost Úřadu se vztahuje na

a) orgány státní správy a ostatní správce kapitol státního rozpočtu,

b) právnické a fyzické osoby, vykonávající činnost s účastí prostředků České republiky nebo pokud jsou příjemci dotací, subvencí nebo jiných prostředků poskytnutých Českou republikou nebo plni úkoly v souvislosti s obranou státu a civilní ochranou,

c) právnické nebo fyzické osoby, u nichž stát přijal záruky státními prostředky za činnosti, které zajišťují nebo za majetek, s nímž hospodaří

d) státní fondy České republiky a fondy hospodařící s prostředky České republiky,

e) právnické osoby, které mají vzhledem k svému určení a povaze činnosti daňové úlevy, zvýhodnění nebo jsou od placení daně osvobozeny.

(1) Při kontrole Úřad posuzuje soulad kontrolované činnosti s právními předpisy a opatřeními, vydanými ve vztahu ke kontrolované činnosti, věcnou a formální správnost, účelnost a hospodárnost.

(2) Zjišťované skutečnosti podléhají kontrole Úřadu bez ohledu na druh a stupeň utajení.

(1) Úřad zpracovává a předkládá Poslanecké sněmovně stanoviska k návrhu zákona o státním rozpočtu včetně stanoviska k jednotlivým kapitolám a k návrhu zákona o rozpočtových pravidlech České republiky, stanovisko ke zprávě o průběžném plnění státního rozpočtu a ke státnímu závěrečnému účtu České republiky, včetně kontrolních závěrů, které byly podkladem pro toto stanovisko.

(2) Stanoviska uvedená v odstavci 1 předkládá Úřad Poslanecké sněmovně ve lhůtě poloviční určené lhůty k jejich projednání.

Úřad na vyžádání Poslanecké sněmovny a jejích orgánů zpracuje v dohodnutém termínu stanovisko k návrhům právních předpisů, týkajících se rozpočtového hospodaření, účetnictví, státní statistiky a výkonu kontrolní, dozorové a inspekční činnosti.

(1) Orgány Úřadu jsou prezident Úřadu, viceprezident Úřadu, Kolegiální rada Úřadu, senáty Úřadu a Kárná komora Úřadu.

(2) Orgány Úřadu se ve své kontrolní činnosti řídí Ústavou České republiky a zákony. Jejich vnitřní pořádek upravuje organizační a pracovní řád Úřadu, jednací řád Kolegiální rady Úřadu, jednací řád senátů Úřadu a kárný řád.

(3) Při výkonu své funkce podle tohoto zákona požívají prezident Úřadu, viceprezident Úřadu a členové Úřadu ochrany veřejného činitele.

(1) Prezident Úřadu řídí Úřad, předsedá Kolegiální radě Úřadu a jedná jeho jménem navenek.

(2) Prezidenta Úřadu v době jeho nepřítomnosti zastupuje v plném rozsahu viceprezident Úřadu.

(3) Prezident Úřadu jmenuje členy Kolegiální rady Úřadu a jejich jmenování předkládá Poslanecké sněmovně ke schválení.

(4) Prezident Úřadu předkládá Kolegiální radě Úřadu

a) kontrolní program na následující rok a jeho změny,

b) návrh rozpočtu a závěrečného účtu rozpočtové kapitoly Úřadu,

c) všechny kontrolní závěry, z nichž vychází stanovisko ke státnímu závěrečnému účtu, k návrhu zákona o státním rozpočtu a v návrhu zákona o rozpočtových pravidlech České republiky,

d) výroční zprávu o činnosti Úřadu,

e) rozhodnutí o podjatosti vznesené kontrolovanou osobou proti členu Úřadu,

f) návrh organizačního a pracovního řádu Úřadu, včetně jeho změn a doplňků,

g) návrh jednacího řádu Kolegiální rady Úřadu a senátů Úřadu, včetně jeho změn a doplňků,

h) návrh kárného řádu,

i) podněty Poslanecké sněmovny, Senátu a jejich výborů a vlády.

(5) Prezident Úřadu po projednání Kolegiální radou Úřadu schvaluje organizační a pracovní řád Úřadu.

(6) Prezident Úřadu předsedá Kárné komoře Úřadu.

(7) Prezident Úřadu se může účastnit schůzí Poslanecké sněmovny a jejích výborů, pokud jsou projednávány návrhy a stanoviska, která Úřad předložil. Požádá-li o slovo, bude mu uděleno.

(8) Vyžádá-li si Poslanecká sněmovna nebo její výbor nebo předseda vlády přítomnost prezidenta Úřadu na jednání, je povinen se zúčastnit.

(9) Nevykonává-li prezident Úřadu ani viceprezident Úřadu svoji funkci, vykonává funkci prezidenta Úřadu vždy nejstarší člen Kolegiální rady Úřadu.

(1) Prezidentem Úřadu může být jmenován občan České republiky, který

a) je způsobilý k právním úkonům,

b) je občansky bezúhonný, splňuje podmínky stanovené zvláštním zákonem [Zákon č. 451/1997 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů.], a jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude svoji funkci řádně zastávat,

c) má úplné vysokoškolské vzdělání,

d) dosáhl věku 30 let.

(2) Funkční období prezidenta Úřadu je 9 let.

(3) Prezident Úřadu skládá slib do rukou prezidenta republiky.

(4) Slib prezidenta Úřadu zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu zachovávat Ústavu České republiky a její zákony. Svoji funkci budu vykonávat nezávisle a nestranně a svého postavení nezneužiji.".

(5) Složením slibu se prezident Úřadu ujímá funkce.

(6) S funkcí prezidenta Úřadu je neslučitelná funkce poslance nebo senátora, jakákoliv funkce ve veřejné správě, funkce člena orgánů územní samosprávy a funkce v politických stranách a hnutích.

(7) Prezident Úřadu nesmí zastávat jinou placenou funkci ani vykonávat výdělečnou činnost.

(8) Výkon funkce prezidenta Úřadu končí

a) uplynutím funkčního období nebo dosažením věku 65 let,

b) odvoláním prezidentem republiky na návrh Poslanecké sněmovny,

c) doručením rezignace prezidentu republiky.

(9) Poslanecká sněmovna navrhne prezidentu republiky odvolání prezidenta Úřadu

a) jestliže byl pravomocně zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jeho způsobilost k právním úkonům byla pravomocně omezena,

b) jestliže byl pravomocně odsouzen za trestný čin,

c) nevykonává-li funkci po dobu delší než 6 měsíců,

d) jestliže vyslovila souhlas s pravomocným rozhodnutím Kárné komory Úřadu, ve kterém byl vysloven návrh na odvolání z funkce.

(1) Viceprezident Úřadu zastupuje v plném rozsahu prezidenta Úřadu za jeho nepřítomnosti.

(2) Viceprezident Úřadu zastupuje prezidenta Úřadu na základě jeho pověření v konkrétních případech.

(3) Viceprezident Úřadu vykonává některé pravomoci prezidenta Úřadu, pokud tak stanoví organizační řád Úřadu.

(1) Viceprezidentem Úřadu může být jmenován občan České republiky, který

a) je způsobilý k právním úkonům,

b) je občansky bezúhonný, splňuje podmínky stanovené zvláštním zákonem [Zákon č. 451/1997 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů.], a jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude svoji funkci řádně zastávat,

c) má úplné vysokoškolské vzdělání,

d) dosáhl věku 30 let.

(2) Funkční období viceprezidenta Úřadu je 9 let.

(3) Viceprezident Úřadu skládá slib do rukou prezidenta republiky.

(4) Slib viceprezidenta Úřadu zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu zachovávat Ústavu České republiky a její zákony. Svoji funkci budu vykonávat nezávisle a nestranně a svého postavení nezneužiji.".

(5) Složením slibu se viceprezident Úřadu ujímá funkce.

(6) S funkcí viceprezidenta Úřadu je neslučitelná funkce poslance nebo senátora, jakákoliv funkce ve veřejné správě, funkce člena obecního zastupitelstva a funkce v politických stranách a hnutích.

(7) Viceprezident Úřadu nesmí nadále zastávat jinou placenou funkci ani vykonávat výdělečnou činnost.

(8) Výkon funkce viceprezidenta Úřadu končí

a) uplynutím funkčního období nebo dosažením věku 65 let,

b) odvoláním prezidentem republiky na návrh Poslanecké sněmovny,

c) doručením rezignace prezidentu republiky.

(9) Poslanecká sněmovna navrhne prezidentu republiky odvolání viceprezidenta Úřadu

a) jestliže byl pravomocně zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jeho způsobilost k právním úkonům byla pravomocně omezena,

b) jestliže byl pravomocně odsouzen za trestný čin,

c) nevykonává-li funkci po dobu delší než 6 měsíců,

d) jestliže vyslovila souhlas s pravomocným rozhodnutím Kárné komory Úřadu, ve kterém byl vysloven návrh na odvolání z funkce.

(1) Člen Úřadu zpravidla řídí úsek svěřeny mu organizačním řádem Úřadu.

(2) Člen Úřadu se účastní práce senátů Úřadu.

(3) Člen Úřadu rozhoduje o námitce podjatosti, pokud ji vznesla kontrolovaná osoba proti jemu podřízenému kontrolorovi.

(1) Poslanecká sněmovna volí 28 členů Úřadu na návrh prezidenta Úřadu.

(2) Členem Úřadu může být zvolen občan České republiky, který

a) je způsobilý k právním úkonům,

b) je občansky bezúhonný, splňuje podmínky stanovené zvláštním zákonem [Zákon č. 451/1997 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů.], a jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude svoji funkci řádně zastávat.

c) má úplné vysokoškolské vzdělání,

d) dosáhl věku 30 let.

(3) Funkční období členů Úřadu není časově omezeno.

(4) Člen Úřadu skládá slib do rukou předsedy Poslanecké sněmovny.

(5) Slib člena Úřadu zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu zachovávat Ústavu České republiky a její zákony. Svoji funkci budu vykonávat nezávisle a nestranně a svého postavení nezneužiji.".

(6) Složením slibu se člen Úřadu ujímá funkce.

(7) S funkcí člena Úřadu je neslučitelná funkce poslance nebo senátora, jakákoliv funkce ve veřejné správě, funkce člena orgánů územní samosprávy a funkce v politických stranách a hnutích.

(8) Člen Úřadu nesmí zastávat jinou placenou funkci ani vykonávat výdělečnou činnost s výjimkou činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké, pokud tato činnost nenarušuje důstojnost a nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost Úřadu.

(9) Výkon funkce člena Úřadu končí

a) doručením rezignace Poslanecké sněmovně,

b) dosažením věku 65 let,

c) souhlasem Poslanecké sněmovny s pravomocným rozhodnutím Kárné komory Úřadu, ve kterém bylo navrženo odvolání z funkce.

(1) Členy Kolegiální rady Úřadu jmenuje prezident Úřadu se souhlasem Poslanecké sněmovny na šestileté funkční období z členů Úřadu.

(2) Každé dva roky se jmenuje třetina členů Kolegiální rady Úřadu.

(3) Uvolní-li se místo člena Kolegiální rady Úřadu, je nový člen Kolegiální rady Úřadu jmenován podle odst. 1. Prezident Úřadu jmenuje člena Úřadu a předloží jeho jmenování Poslanecké sněmovně do 10 dnů ode dne uprázdnění místa v Kolegiální radě Úřadu.

(1) Kolegiální radu Úřadu tvoří prezident Úřadu, viceprezident Úřadu a 12 členů Úřadu.

(2) Kolegiální radě Úřadu předsedá prezident Úřadu, v jeho nepřítomnosti viceprezident Úřadu. Kolegiální rada Úřadu rozhoduje hlasováním, závěry hlasování jsou platné, pokud pro ně hlasovala nadpoloviční většina přítomných členů Kolegiální rady Úřadu. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedajícího. Kolegiální rada Úřadu je usnášeníschopná při účasti nadpoloviční většiny svých členů. Účast při jednáních Kolegiální rady Úřadu je nezastupitelná. Jednání Kolegiální rady Úřadu se řídí jednacím řádem, který zejména obsahuje formu rozhodování, způsob hlasování a způsob zveřejnění opačného názoru.

(3) Kolegiální rada Úřadu schvaluje

a) kontrolní program na následující rok,

b) návrh rozpočtu Úřadu předkládaný Poslanecké sněmovně a závěrečný účet rozpočtové kapitoly Úřadu,

c) všechny kontrolní závěry, z nichž vychází stanovisko ke státnímu závěrečnému účtu, návrhu zákona o státním rozpočtu a k návrhu zákona o rozpočtových pravidlech České republiky,

d) výroční zprávu o činnosti Úřadu,

e) kontrolní závěry, které jí přikáže prezident Úřadu, o které ji požádají senáty Úřadu nebo které si vyžádá při schvalování zaměření kontrolního programu,

f) jednací řády Kolegiální rady Úřadu a senátů Úřadu,

g) kárný řád.

(4) Kolegiální rada Úřadu projednává

a) rozhodnutí o námitce podjatosti, pokud ji vznesla kontrolovaná osoba proti členu Kolegiální rady Úřadu; tento člen Kolegiální rady Úřadu je vždy z hlasování o námitce jeho podjatosti vyloučen,

b) projednává návrh organizačního a pracovního řádu Úřadu, předkládaný prezidentem Úřadu a doporučuje mu jeho schválení.

(1) Senáty Úřadu jsou kolektivní orgány Úřadu složené ze čtyř členů Úřadu. Rozhodují hlasováním za účasti všech svých členů, rozhodnutí je platné, vyjádří-li svůj souhlas nejméně tři členové senátu Úřadu. Jednání senátů Úřadu se řídí jednacím řádem, který zejména obsahuje formu rozhodování, způsob hlasování a způsob zveřejnění opačného názoru.

(2) Senáty Úřadu zřizuje Kolegiální rada Úřadu pro každou kontrolní akci, kterou neprojednává Kolegiální rada Úřadu a je ukončena kontrolními závěry. Senátu Úřadu předsedá člen Úřadu určený Kolegiální radou Úřadu.

(3) Senát Úřadu rozhoduje o

a) kontrolních závěrech, pro které byl zřízen,

b) o odvolání proti rozhodnutí o námitkách ke kontrolním protokolům, které jsou podkladem pro kontrolní závěry v jeho působnosti,

c) o námitce podjatosti, vznesené kontrolovanou osobou proti členu Úřadu, který provádí kontrolní akci. Pokud je vznesena námitka podjatosti proti členu Úřadu, který je zároveň členem senátu Úřadu, je tento vyloučen z hlasování.

Kontroloři provádějí kontrolní činnost za přímého řízení prezidenta Úřadu, viceprezidenta Úřadu nebo člena Úřadu, určeného organizačním řádem Úřadu, nebo jimi pověřených členů Úřadu. Kontroloři se ve své činnosti řídí zákony a ostatními právními předpisy.

Ostatní pracovníci zajišťují činnost Úřadu, s výjimkou činnosti kontrolní.

Na pracovníky Úřadu se vztahují právní předpisy jako na pracovníky orgánů státní správy. [Např. § 73 až 75 zákona č. 65/7965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů; nařízení vlády České republiky č. 253/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců orgánů státní správy, některých dalších orgánů a obcí ve znění nařízení vlády České republiky č. 43/1993 Sb.]

(1) Úřad spolupracuje s vrcholnými orgány kontroly v zahraničí a může s nimi uzavírat ujednání o kontrolní činnosti a přenést na ně nebo převzít od nich provedení jednotlivých kontrol. Úřad může vysílat členy Úřadu a kontrolory do mezinárodních nebo nadnárodních kontrolních orgánů.

(2) Úřad zaujímá stanoviska k předpisům souvisejícím s kontrolou mezinárodních nebo nadnárodních organizací jejichž členem je Česká republika.

(3) Úřad může být členem mezinárodních organizací sdružujících kontrolní instituce.

(1) Úřad může při výkonu kontrolní činnosti u kontrolované osoby ověřovat účinnost vnitřní kontroly.

(2) Orgán vnitřní kontroly kontrolované osoby musí na dožádání Úřadu poskytnout účinnou spolupráci.

(1) Při zpracování návrhu kontrolního programu se vychází z podnětů prezidenta Úřadu, viceprezidenta Úřadu a z podnětů členů Úřadu.

(2) Podněty vycházejí z vlastní kontrolní činnosti, od Poslanecké sněmovny, jejích orgánů a vlády.

(3) Kontrolní program musí u každé kontrolní akce obsahovat zejména

a) stručnou charakteristiku kontrolované oblasti,

b) časový plán,

c) člena Úřadu odpovědného za prováděnou kontrolní akci,

d) složení senátu Úřadu.

(4) Schválený kontrolní program předkládá k informaci prezident Úřadu Poslanecké sněmovně a vládě a zveřejňuje jej ve Věstníku Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen "Věstník Úřadu").

(5) O provedení kontrol mimo schválený kontrolní program, rozhoduje věcně příslušný člen Úřadu, nevyžaduje-li to změnu v kontrolním programu.

(6) Každý člen Kolegiální rady Úřadu má právo předložit Kolegiální radě Úřadu návrh na změnu kontrolního programu. Schválenou zrněnu kontrolního programu je nutno předložit k informaci a zveřejnit podle odstavce 4.

(1) Výroční zprávu o činnosti Úřadu (dále jen "výroční zpráva") zpracovává na základě návrhů členů Kolegiální rady Úřadu prezident Úřadu a předkládá ji Kolegiální radě Úřadu ke schválení.

(2) Výroční zpráva obsahuje zejména

a) zhodnocení plnění kontrolního programu,

b) zhodnocení kontrolní činnosti prováděné mimo kontrolní program,

c) finanční zhodnocení přínosu kontrolní činnosti,

d) zhodnocení ostatní činnosti.

(3) Výroční zprávu předkládá prezident Úřadu pro informaci Poslanecké sněmovně a vládě do konce února následujícího roku a zveřejňuje ji ve Věstníku Úřadu.

(1) Členové Úřadu a kontroloři provádějí kontrolní činnost podle zvláštního zákona [§ 8 až § 26 zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole.], pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Pokud zvláštní zákon [§ 8 až § 26 zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole.] používá označení "pracovníci kontrolních orgánů", rozumí se tím členové Úřadu a kontroloři podle tohoto zákona.

(3) O odvolání proti rozhodnutí o námitkách k protokolům, které jsou podkladem pro zpracování kontrolních závěrů, předkládaných Kolegiální radě Úřadu, rozhoduje příslušný člen Kolegiální rady Úřadu.

(4) Schválené kontrolní závěry zveřejňuje prezident Úřadu ve Věstníku Úřadu a zasílá k informaci Poslanecké sněmovně a vládě.

(5) Postupu nakládání s kontrolními závěry podle odstavce 4 nepodléhají ty kontrolní závěry, které obsahují skutečnosti, na které se vztahuje zvláštní zákon [Zákon č. 702/1977 Sb. o ochraně státního tajemství, ve znění pozdějších předpisů.]. Pokud ke zpracování kontrolních závěrů byly použity protokoly, které byly předány orgánům činným v trestním řízení, je jejich zveřejnění možné až po souhlasu příslušného orgánu.

(6) Způsob nakládání s kontrolními závěry uvedenými v odstavci 5 určí Kolegiální rada Úřadu.

(1) Výdaje na činnost Úřadu se hradí ze státního rozpočtu České republiky.

(2) Úřad spravuje samostatnou rozpočtovou kapitolu státního rozpočtu České republiky.

(3) Rozpočtovou kapitolu projedná Poslanecká sněmovna v rámci projednávání zákona o státním rozpočtu České republiky.

(4) Návrh rozpočtu vypracovává prezident Úřadu a předkládá jej ke schválení Kolegiální radě Úřadu.

(5) Schválený návrh rozpočtové kapitoly úřadu Kolegiální radou Úřadu předloží prezident Úřadu Poslanecké sněmovně a zároveň ministerstvu financí k zapracování do návrhu zákona o státním rozpočtu.

(6) Jakékoliv změny v rozpočtové kapitole úřadu schvaluje Poslanecká sněmovna.

(1) Hospodaření s rozpočtovou kapitolou Úřadu je shodné jako u orgánů státní správy, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Rozpočtovou kapitolu Úřadu může kontrolovat Poslanecká sněmovna nebo její orgán, který si pro tento účel zřídí.

(3) Závěrečný účet rozpočtové kapitoly Úřadu předkládá prezident Úřadu Poslanecké sněmovně současně se zprávou o ověření roční účetní závěrky auditorem.

(4) Závěrečný účet rozpočtové kapitoly Úřadu předkládá prezident Úřadu ministerstvu financí k zapracování spolu se stanoviskem Poslanecké sněmovny nebo jejího orgánu, je-li takové stanovisko přijato, do návrhu státního závěrečného účtu.

Prezident Úřadu, viceprezident Úřadu a členové Úřadu jsou kárně odpovědni za kárné provinění.

(1) Kárným proviněním je zaviněné porušení povinností prezidenta Úřadu, viceprezidenta Úřadu a člena Úřadu vyplývajících z tohoto zákona nebo jejich chování, jímž narušují důstojnost nebo ohrožují důvěru v nezávislost a nestrannost své osoby nebo Úřadu.

(2) Jednání uvedené v odstavci 1 je závažným kárným proviněním, jestliže vzhledem k povaze porušené povinnosti, způsobu jednání, míře zavinění, opakování nebo jiné přitěžující okolnosti je jeho škodlivost zvýšena.

Odpovědnost prezidenta Úřadu, viceprezidenta Úřadu a člena Úřadu za kárné provinění zaniká, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok.

Kárnou odpovědnost zjišťuje a kárná opatření ukládá Kárná komora Úřadu.

(1) Kárná komora Úřadu se skládá z předsedy a dvou členů.

(2) Předsedou Kárné komory Úřadu je prezident Úřadu. Další dva členy a jejich náhradníky jmenuje předseda Nejvyššího soudu z řad soudců tohoto soudu.

(3) Směřuje-li návrh na zahájení kárného řízení proti prezidentovi Úřadu, předsedá Kárné komoře Úřadu viceprezident Úřadu.

(1) Kárné řízení zahajuje Kárná komora Úřadu na návrh prezidenta Úřadu, viceprezidenta Úřadu, člena Úřadu, poslance nebo orgánů Poslanecké sněmovny a nebo z vlastního podnětu.

(2) Pro řízení před Kárnou komorou Úřadu platí kárný řád.

(1) Řízení před Kárnou komorou Úřadu je neveřejné.

(2) O jednání před Kárnou komorou Úřadu se pořizuje protokol.

O zahájení kárného řízení vyrozumí předseda Kárné komory Úřadu toho, proti němuž se kárné řízení vede a poučí ho o jeho právech.

(1) Kárná komora Úřadu zastaví kárné řízení

a) rezignoval-li ten, proti němuž se řízení vede, na svou funkci,

b) zanikla-li odpovědnost za kárné provinění,

c) jestliže pro týž skutek bylo již zahájeno řízení pro přestupek nebo zahájeno trestní stíhání nebo ve věci bylo pravomocně rozhodnuto.

(2) Kárná komora Úřadu přeruší kárné řízení, má-li za to, že skutečnosti, které se prezidentu Úřadu, viceprezidentu Úřadu nebo členu Úřadu kladou za vinu, mají znaky trestného činu a věc předloží příslušnému orgánu činnému v trestním řízení.

(3) Dojde-li Kárná komora Úřadu k závěru, že se prezident Úřadu, viceprezident Úřadu nebo člen Úřadu dopustil kárného provinění, rozhodne o kárném opatření.

(4) Dojde-li Kárná komora Úřadu k závěru, že se prezident Úřadu, viceprezident Úřadu nebo člen Úřadu kárného provinění nedopustil nebo mu nelze kárné provinění prokázat, vynese zprošťující rozhodnutí.

(1) Rozhodnutí Kárné komory Úřadu se vyhotoví písemně a doručí se členu Úřadu, proti kterému se kárné řízení vedlo.

(2) Proti rozhodnutí Kárné komory Úřadu lze podat do patnácti dnů odvolání k Nejvyššímu soudu. Odvolání má odkladný účinek.