Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Zákon České národní rady č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, se mění a doplňuje takto:

1. § 1 zní:

(1) Občan se považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima stanovených zvláštním zákonem ¹⁾ (dále jen "částky životního minima") a nemůže si tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním, zejména vlastní prací.

(2) občané žijící v domácnosti [§ 115 občanského zákoníku.], jejichž příjmy se posuzují padle zvláštního zákona společně [§ 4 zákona č. 463/1991 Sb.] (dále jen "společně posuzované osoby"), se považují za sociálně potřebné, jen jestliže podmínky sociální potřebnosti stanovené tímto zákonem splňují všechny tyto osoby, s výjimkou osob uvedených v § 3 odst.3 písm.c).

(3) Možnost zvýšit si příjem vlastní prací se nezkoumá při posuzování sociální potřebnosti

a) poživatele starobního důchodu nebo invalidního důchodu,

b) občana staršího 65 let,

c) rodiče (osvojitele, občana, který dítě převzal do péče nahrazující péči radičů, pěstouna) celodenně osobně řádně pečujícího alespoň o jedno dítě do tří let věku nebo o dítě starší, které nemůže být umístěno v předškolním zařízeni, nebo o tři a více dětí do deseti let věku, nebo o dítě, které je dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči,

d) nezaopatřeného dítěte ²⁾.

(4) Sociální potřebnost nezletilého občana, který je po skončení povinné školní docházky veden v evidenci uchazečů o zaměstnání ⁶⁾ a nemá nárok na hmotné zabezpečení uchazečů a zaměstnání, se posuzuje obdobně jako sociální potřebnost nezaopatřeného dítěte. Podmínkou je, že nezletilý občan žije v domácnosti s rodiči (rodičem) nebo osvojiteli (osvojitelem).

(5) Příjmem občana ³⁾ se rozumí průměrný měsíční příjem vyplacený v posledních šestí měsících před podáním žádosti o dávku sociální péče. Příjem občana se však zjišťuje ke dni podání žádosti o dávku sociální péče, pokud došlo před podáním žádosti k podstatnému snížení příjmu občana a výše jeho příjmu za posledních šest měsíců nebyla taková, aby s přihlédnutím k tomuto příjmu občan mohl nadále uhrazovat své životni potřeby.".

2. v § 2 odst. se slova "orgánu státní zdravotní správy" nahrazují slovy "odborného lékaře".

3. V § 2 odst.2 se na konci připojuje tato věta:

"U společně posuzovaných osob se zvýšení podle předchozí věty započte jen jednou, i když mimořádné výhody III, stupně (průkaz ZTP/P) byly přiznány více osobám žijícím v domácnosti. [§ 115 občanského zákoníku.]".

4. V § 3 odst.2 se za slova "pronájem nemovitosti" vkládají slova "nebo bytu, které" a slovo "kterou" se vypouští.

5. § 3 odst.3 zní:

"(3) Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek životního minima,

a) jestliže není v pracovním nebo obdobném vztahu ani nevykonává samostatnou výdělečnou činnost a není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání ⁶⁾; to však neplatí, jde-li o občany uvedené v § 1 odst.3, nebo

b) po dobu, po kterou nemá nárok na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání z důvodů uvedených v § 14 odst.1 písm. d) až f) zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanost. znění zákona č. 578/1991 Sb. anebo

c) jestliže nastoupil vojenskou základní (náhradní) službu, civilní službu, výkon trestu odnětí svobody nebo byl vzat do vazby.".

6. § 3 odst.4 se vypouští.

7. § 4 zní:

(1) Občanu, který se považuje za sociálně potřebného podle tohoto zákona, se poskytují jednorázově nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcně dávky k zabezpečení výživy a ostatních základních osobních potřeb a k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, popřípadě zvýšených nákladů podle § 2 nebo § 3 odst... Přitom se přihlíží k tomu, zda občan pro zabezpečení svých životních potřeb (životních potřeb nezaopatřených dětí) uplatnil nárok na dávky nemocenského nebo důchodového zabezpečení nebo na rodičovský příspěvek a další státní dávky, popřípadě na výživné a příspěvek na výživu padle zákona o rodině.

(2) občanu, jehož příjem se podle zvláštního zákona posuzuje společně s dalšími občany ¹¹⁾, se jednorázové nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky poskytují k doplnění příjmu všech společně posuzovaných osob.

(3) Při rozhodování o výši jednorázově nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky se přihlíží k částkám životního minima, ke skutečným odůvodněným nákladům na zabezpečení výživy a ostatních základnách osobních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost posuzovaného občana (společně posuzovaných osob) a k majetkovým poměrům, popřípadě též k tomu, zda občan (společně posuzované osoby) uplatnil nároky uvedené v odstavci 1 větě druhé.".

8. 5 včetně nadpisu zní:

(1) nezaopatřenému dítěti, které se považuje za sociálně potřebně a ke kterému povinná osoba nežijící s dítětem v domácnosti neplní. vyživovací povinnost stanovenou jí rozhodnutím soudu, náleží přípěvek na výživu dítěte ve výši stanoveného výživného, nejvýše však ve výši rozdílu mezi příjmem dítěte a jeho životním minimem, popřípadě zvýšeným o částku uvedenou v § 2.

(2) a příjem nezaopatřeného dítěte se pro účely odstavce 1 považuje poměrná část připadající na jednoho člena domácností z úhrnu příjmů společně posuzovaných osob podle zvláštního zákona ¹⁾, jestliže na člena domácnosti připadne částka vyšší než odpovídá jeho životnímu minimu, popřípadě zvýšenému o částku uvedenou v § 2, použije se tato převyšující částka rovnoměrně pro ostatní členy domácnosti, na které připadá částka nižší než odpovídá jejich životnímu maximu, popřípadě zvýšenému c částku uvedenou v § 2.".

9. § 7 včetně nadpisu zní:

(1) Občanu, který se stane sociálně potřebným z důvodu péče a blízkou osobu [§ 8 odst.2 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí. zákon o sociálním zabezpečená.], která je

a) převážně nebo úplně bezmocná, nebo

b) starší 80 let a je částečně bezmocná, anebo

c) starší 80 let a podle vyjádření ošetřujícího lékaře potřebuje péči jiné osoby,

se poskytuje peněžitý příspěvek. Peněžitý příspěvek náleží též občanu, který za podmínek uvedených ve větě první pečuje o jinou než blízkou osobu, za předpokladu, že s ní žije v domácnosti ¹⁰⁾. Péčí podle předchozích vět se rozumí osobní, celodenní a řádná péče.

(2) Peněžitý příspěvek se poskytuje též radiči nebo prarodiči, popřípadě jinému občanu, který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů [§ 7 odst.1 vyhlášky č. 149/1988 Sb.], stane--li se sociálně potřebným z důvodu péče o dítě starší jednoho roku, které je dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči nebo mimořádnou péči zvlášť náročnou. Péčí o dítě podle věty prvé se rozumí osobní, celodenní a řádná péče. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnu, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě obdobném zařízení, na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem.

(3) Při posuzování sociální potřebnosti občanů uvedených v odstavcích 1 a 2 se nezkoumá, zda si mohou zvýšit příjem vlastní prací nebo zda mají vůči nim děti vyživovací povinnost. příspěvek nenáleží, jestliže celkové majetkové poměry občana, o něhož se pečuje, jsou takové, že umožňují uhrazení nákladů na péči z vlastních. prostředků.

(4) Občanu uvedenému v odstavcích. a 2 se poskytuje měsíčně peněžitý příspěvek až do výše rozdílu mezi jeho příjmem a částkou důchod, který je jako jediný zdroj příjmu poskytován jednotlivci ⁷⁾, zvýšeného o státní vyrovnávací příspěvek ⁸⁾ ve výši náležející poživateli důchodu. Příjem občana se přitom zjišťuje způsobem obdobným uvedeným v § 5 odst.2.".

10. a § 7 se vkládá nový § 7a, který zní:

Peněžité dávky podle § 4, 5 a 7 nenáležejí po dobu pobytu oprávněného v cizině.".

11. za § 8 se vkládá nový § 8a, který včetně nadpisu zní:

(1) Občanu, který nesplňuje podmínky pro poskytnutí dávek sociální. péče podle tohoto zákona a jemuž hrozí vážná újma na zdraví, může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc, a to formou věcné nebe peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče.

(2) Občanu, kterému nelze přiznat dávku sociální péče proto, že podmínky stanovené tímto zákonem nesplňují ostatní společně posuzované osoby (§ 1 odst.2), může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc formou věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče, nemůže-li občan vlastním přičiněním zajistit nutnou výživu svou a svých dětí a nezbytné náklady na domácnost; 1 odst.3 zde přitom neplatí.

(3) Nezletilému občanu, který nemá trvalý pobyt na území České republiky, může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc, jestliže mu hrozí vážná újma na zdraví nebo je ohrožena jeho řádná výchova a pomoc nelze poskytnout podle zvláštních zákonů [Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících.Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č.132/1982 Sb. a zákona č. 234/1992 Sb.]. Pomoc lze poskytnout formou věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče.".

Zákon České národní rady č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění zákona České národní rady č. 125/1990 Sb., zákona České národní rady č. 210/1990 Sb., zákona České národní rady č.425/1990 Sb., zákona České národní rady č. 459/1990 Sb., zákona České národní rady č.9/1991 Sb., zákona České národní rady č. 144/1991 Sb. a zákona České národní rady č.582/1991 Sb., se doplňuje takto:

1. V § 2 se za odstavec 1 vkládají nové odstavce 2 a 3, které znějí:

"(2) Ministerstvo může povolit výjimky z ustanoveni § 103 odst 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, jde-li o služby sociální péče.

(3) Ministr práce a sociálních věcí České republiky může odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění sociální péče.".

2. v § 15 odst.2 písma) se za bod 2 vkládá nový bod který zní:

"3. o poskytnutí věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče, podle § 8a odst.3 zákona České národní rady č.482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění zákona č. /1993 Sb.".

3. V § 54 se za písmeno e) připojuje nové písmeno f), které zní:

"f) o poskytnutí věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče, podle § 15 odst.2 písma) bodu 3.".

4. V § 56 odst.2 se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní:

"c) místem obce nebo okresního úřadu, v jehož obvodu se zdržuje občan, jde-li o poskytnutí pomoci podle § 8a odst. 1 a 3 zákona České národní rady č. 482/1991 Sb., ve znění zákona č. /1993 Sb.".

Zákon České národní rady č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 64/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 22/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:

V § 12 odst.1 se zŤ písmeno m) vkládá nové písmeno n), které zní:

"n) potvrzuje na žádost příslušného orgánu sociálního zabezpečení [Zákon České národní rady č. 114/1988 Sb., o působností orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečeni, ve znění zákona České národní rady č. 125/1990 Sb " zákona České národní rady č. 210/1990 Sb., zákona České národní rady č. 425/1990 Sb., zákona České národní rady čť 459/1990 Sb., zákona České národní rady č. 9/1991 Sb., zákona České národní rady č.144/1991 Sb., zákona České národní rady č.582/1992 Sb. a zákona č. /1993 Sb.], že je žadatel o dávku sociální péče veden jako uchazeč o zaměstnání, popřípadě den uplynuti. podpůrčí doby, po kterou mu mělo být poskytována hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, pokud nebylo poskytováno z důvodů uvedených v § 14 odst.1 písm d) až f) zákona č.1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 578/1991 Sb.".

Dosavadní písmena n) až p) se označují jako písmena o) až q).

Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., se doplňuje takto:

V § 3 odst.4 se na konci připojuje tato věta:

"Zjišťuje-li se však životní minimum jedné z těchto osob, určí se součtem částky potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana a poměrné části částky potřebné k zajištění nezbytných nákladů na domácnost.".

(1) Hrance důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu v případech, kdy je na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce, činí pode § 54 odst. 2 a § 68 odst. 2 zákona č. 100/1.988 Sb., o sociálním zabezpečení, 3060 Kčs měsíčně.

(2) Důchody vyplácené ke dni 28. února 1993, které byly upraveny jako jediný zdroj příjmu v případech, kdy je na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce, se zvýší bez žádosti od splátky důchodu splatné po tomto dni..

(3) Důchody, které dosud nebyly upraveny jako jediný zdroj příjmu podle § 54 odst.2 zákona č.100/1988 Sb. a nedosahují výše uvedené v odstavci 1, se upraví na žádost nejdříve od splátky důchodu splatné po 28. únoru 1993.

(4) Při úpravě důchodů podle předchozích odstavců se vychází z výše důchodů po zvýšení. podle zákona České národní rady č. 547/1992 Sb., o zvýšení důchodů v roce 1993.

Výjimky poskytnuté podle § 103 odst.4 zákona č.100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a na jejich základě vydaná rozhodnutí o poskytování dávek sociální péče, pozbývají účinnosti dnem 1.května 1993.

Zrušuje se § 103 odst.4 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, jde-li o dávky a služby sociální péče.

Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásí, úplné znění zákona České národní rady č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto zákonem.

Obecná část

Zákon České národní rady č. 482/1.991 Sb., o sociální potřebnosti, (dále jen "zákon o sociální potřebnosti") nabyl účinnosti 29, listopadu 1991. Dosavadní zkušenosti s jeho prováděním vyvolávají potřebu novelizace některých ustanovení zákona, zejména v těch případech, kdy nejsou zcela naplňovány cíle, které byly touto úpravou sledovány. Rovněž jde o to přizpůsobit podmínky poskytování sociální péče již v tomto období nově vytvářené koncepci sociální pomoci založené na odpovědnosti občana za osud svůj i rodiny.

Nárok na dávky podle zákona o sociální potřebnosti vzniká v současné době i občanům, kteří bez vážných důvodů odmítají nastoupit vhodné zaměstnání, úmyslně maří součinnost s úřadem práce při zprostředkování zaměstnání, nebo s nimiž je zaměstnání ukončeno pro neuspokojivé pracovní výsledky, anebo opakované ukončuji zaměstnání sami bez vážných důvodů. Zákon č. 1/1991 Sb. o zaměstnaností, v platném znění, řeší tyto případy odnětím hmotného zabezpečení nebo jeho nepřiznáním, avšak zákon o sociální potřebnosti tyto občany hmotně zabezpečuje; proto se navrhuje vytvořit právní předpoklady pro vznik rovnocenných důsledků takového jednání v oblasti zaměstnanosti i sociální péče.

V zákoně o sociální potřebnosti se doposud nedostatečně promítá zásada, že občan je odpovědný za rodinu, kterou založil. Tak se dosud umožňovalo, aby rodinám, ve kterých rodič (rodiče) neplní vyživovací povinnost vůči členům své rodiny, a to často za souhlasu druhého rodiče, byly vypláceny dávky pro rodinné příslušníky; přitom všichni v rodině z těchto dávek společně žijí. Pro některé rodiny i jednotlivce je výhodnější žít ze sociální podpory než pracovat. Přitom se tento životní styl generačně opakuje. Tyto názory a postoje je nutno změnit tak, aby bylo nepochybné, že stát poskytne pomoc jen v případě, když občan není schopen vlastním přičiněním řešit svou hmatnou nouzi bez podpory státu.

Ukázala se rovněž, že nárok na dávku ve výši rozdílu mezi příjmem a částkami životního minima zbavuje občany a jejich rodiny motivace k tomu, aby se sami postarali o sebe a osoby závislé na nich výživou. Dále vede též k poskytování finančních prostředků ne na skutečné odůvodněné výdaje, ale na fiktivní výdaje, které občanům vůbec nevznikají. Například v jedné domácnosti rodičů s dospělými dětmi vznikají nároky jednotlivým oprávněným na fiktivní částky životního minima na domácnost, jako by žili odděleně, takže součet vyplacených dávek někdy i několikrát převyšuje náklady na bydlení této domácnosti.

K prosazení principu větší odpovědnosti občanů za jejich sociální status se proto navrhuje dílčím způsobem novelizovat zákon o sociální potřebnosti, a to pro přechodné období (rok 1993, část roku 1994) do doby realizace v současné době připravované nové právní úpravy, tj. zákona o sociální pomoci, jako součásti sociální reformy navazující na systém sociálního pojištění a státních sociálních podpor.

Zároveň návrh obsahuje některé další dílčí změny předpisů o sociální péči a změny některých dalších předpisů, obsahujících navazující právní úpravy.

Návrh si nevyžádá nové výdaje ze státního rozpočtu; vzhledem ke zpřísnění podmínek nároku na dávky naopak lze předpokládat úsporu finančních prostředků, kterou však nelze ani předběžně vyčíslit, nebo některé skutečnosti rozhodné pro přiznání dávek nebyly dosud šetřeny.

Zvláštní část

K článku I bodu 1

Navrženým řešením se uvádí do souladu ustanovení zákona o životním minimu, které upravuje okruh osob, jejichž příjmy se posuzují společně a navazující ustanovení zákona o sociální potřebnosti o podmínkách pro získání nároku na dávky sociální péče tak, aby u občanů žijících společné v domácnosti byly i podmínky nároku posuzovány společně a dávka sociální péče byla poskytnuta žadateli k doplnění přijmu celé rodiny, a to jen tehdy, splní-li tyto podmínky všechny společně posuzované osoby. Společně se posuzuje příjem manželů nebo druha a družky nebo rodičů a jejich nezaopatřených, popřípadě nezletilých dětí, a to za podmínky, že žijí společně v jedné domácnosti. Jestliže například jeden z rodičů žijící v domácnosti nebude ochoten pracovat, nevznikne ani ostatním členům této domácnosti nárok na dávky sociální péče podmíněné sociální potřebností. Těmto osobám, zejména osobám na nich závislým výživou, bude však možno po přešetření poměrů v rodině poskytnout nezbytnou pomoc formou fakultativních plnění. Navržená úprava povede k větší odpovědnosti živitelů rodiny.

Některé minoritní skupiny občanů, které se vyznačují velkým počtem dětí, žijí dlouhodobě z dávek sociální péče. Odvykli si starat se sami o sebe navrhuje se proto snížit věk dětí, o něž rodič pečuje, a proto nemusí být výdělečně činný, z 15 na 20 let. Podmínka péče o tři a více dětí ve věku do deseti let byla užívána v oblasti sociální péče až do přijetí zákona o sociální potřebnosti a byla vyhovující.

Nově se přistupuje k řešená sociálního zajištění nezaměstnaných nezletilců, žijí-li ve společné domácnosti aspoň s jedním z rodičů. Dosavadní právní úprava zajišťuje těmto dětem nárok na 1.700, Kčs měsíčně formou dávek sociální péče a působí demotivačně k nástupu do zaměstnání, nevytváří u mládeže pracovní návyky a může vést k zahálčivému životu a kriminalitě. Navrhovanou úpravou se bude posuzovat jejich sociální potřebnost podle příjmu rodičů jako u nezaopatřených děti.

Návrhem zákona se zpřesňuje dosavadní právní úprava o zjišťování příjmu občana pro poskytování dávek. Navrhuje se přihlížet k příjmům vyplaceným před podáním žádosti o dávku i tehdy, když poté došlo k jejich poklesu. Dosavadní právní úprava umožňovala, aby občanům, kteří měli v předchozích měsících vysoké příjmy (např. občané, kteří pracují v cizině), vznikl ihned po skončení této činnosti nárok na dávky sociální péče, nebo ke dni podání žádosti nemají příjem. Proto se navrhuje i v těchto případech přihlížet k příjmu za posledních 6 měsíců, a tím vést občany k tomu, aby část získaných finančních prostředků odložili na pozdější dobu. Příslušné orgány by byly oprávněny pouze v případech stanovených v zákoně přihlížet k příjmům ke dni podání žádosti o dávky, a to jestliže došlo k podstatnému snížení příjmů a příjmy v předcházejících šesti měsících nebyly tak vysoké, aby bylo opodstatněné odložení části finančních prostředků pro případný stav nouze.

K článku I bodům 2 až 4

Jde o upřesnění dosavadního znění zákona.

K článku I bodu 5

Navrhuje se zpřísnit posuzování sociální potřebnosti u občanů, kteří pracovat nechtějí nebo střídáním zaměstnání získávají období, ve kterých jsou zabezpečováni dávkami sociální péče. Vedle občanů, kteří nejsou vedeni v evidenci uchazečů o zaměstnání, nebudou napříště považovány za sociálně potřebné i další skupiny občanů, a to v rozsahu odvozeném od dalších situací, při nichž nemají občané nárok na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání.

Na druhé straně bude možno napříště považovat za sociálně potřebného i občana, který je umístěn v ústavu sociální péče nebo v léčebně pro dlouhodobě nemocné či v psychiatrické léčebně, a to vzhledem k předpokladu, že občan bude za péči v těchto zařízeních platit příspěvek na úhradu nákladů a u některých občanů bude v této souvislosti třeba umožnit přispět na tuto platbu formou dávek sociální péče.

K článku I bodu 6

Změna vyplývá z nového zněni § 3 odst.3.

K článku I bodu 7

Navrhuje se poskytovat dávky ve výši skutečných odůvodněných potřeb občanů. Potřeba finančních prostředků může být snížena např. tím, že dochází k úhradě výživy částečně naturální spotřebou a spotřebou samozásobitelů, nebo jsou na výživu využívány jen menší peněžní částky a další prostředky občan věnuje na nákup alkoholu, tabákových výrobků apod. Zcela individuální jsou náklady na domácnost. Je proto potřebné, aby o výši dávky mohl příslušný orgán rozhodnout se znalostí konkrétní situace občana.

K článku i bodu 8

Oproti dosavadní úpravě se navrhuje poskytnout příspěvek na výživu jen sociálně potřebným létem, kterým není placeno soudem stanovené výživné, a to jen do výše částek životního minima. Dosavadní úprava vedla k poskytování dávky v některých případech i vysoká nad životní minimum. Důvodem pro návrh na omezení výše dávky při zálohování je skutečnost, že účelem dávek sociální péče je zajistit občanům jen nutné náklady na úhradu životních potřeb. Je skutečností, že orgán sociální péče často zálohuje výživné, které nebude vymoženo, neboť jde o případy povinných osob, které z důvodu nezaměstnanosti, vazby či podstatného snížení příjmu neplatí výživné, ale také se neobrátí na soud, aby upravil jejich vyživovací povinnost podle jejich skutečných možnosti.

K článku 1 bodu 9

Zpřísňují se podmínky nároku na příspěvek při péči o osobu blízkou a jinou osobu, a to jak z hlediska okruhu osob, kterým vzniká nárok na tuto dávku, tak i pokud jde o osobu, o kterou je pečováno. Stanovuje se jednotná maximální výše příspěvku, přičemž se již nepřihlíží k počtu osob o něž je pečováno. Dosud byla tato dávka poskytována vedle péče o osoby převážně či plně bezmocné i při péči o osobu starší 8 let bez ohledu na skutečnost, zda stav této osoby vyžaduje celodenní péči. Navrhuje se proto, aby tato dávka byla přiznávána ve vztahu k péči o osoby starší. 80 let pouze tehdy, jeli celodenní péče nezbytná; zároveň se musí jednat o osobní a řádnou péči. Nově se stanoví, že na dávku nevznikne nárok, jestliže si občan, o něhož se pečuje, může náklady péče vzhledem ke svým majetkovým poměrům uhradit. 1 mezi občany vyžadujícími tuto péči jsou osoby s vysokými příjmy či značným majetkem. Napříště bude při rozhodování o dávce posuzována sociální potřebnost žadatele na základě stejných hledisek jako u ostatních žadatelů, tedy rovněž z hlediska příjmu manžela, případně dalších společně posuzovaných osob. Při posuzování nároku na dávku při péči o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči či mimořádnou péči zvlášť náročnou se v otázce rozsahu a náročnosti potřebné péče v zásadě sjednocují hlediska posuzování s obdobnými ustanoveními zákona o rodičovském příspěvku.

K článku I bodu 10

Účelem sociálních dávek je zajistit finanční prostředky nezbytné pro základní životní potřeby. Nemohou sloužit k úhradě pobytu v cizině (například rekreace).

K článku I bodu 11

I když občan zcela zaviněně nesplní podmínky stanovené pro přiznání dávek sociální. péče, je třeba jemu a zejména na něm závislým osobám poskytnout nezbytnou pomoc.,Aby nedošlo k zneužití dávek, poskytne se pomoc převážně ve formě věcných dávek - přístřeší, strava, nutný oděv a pod.

Vzhledem k migraci obyvatelstva ze zahraničí do České republiky se navrhuje zakotvit možnost poskytnutí nezbytné pomoci nezletilým dětem, které nemají na území České republiky trvalý pobyt; dosavadní způsob poskytování pomoci formou udělování výjimek z podmínky trvalého pobytu je administrativně náročný a neumožňuje poskytnutí operativní pomoci.

K článku II bodu 1

Podmínkou nároku na dávky a služby podle § 103 odst.1 zákona o sociálním zabezpečení je trvalý pobyt občana na našem území. Možnost povolení výjimky z trvalého pobytu se navrhuje v rámci sociální péče omezit jen na služby sociální péče. Pokud jde o finanční pomoc, mohou být občané - cizinci bez trvalého pobytu v České republice zabezpečeni podle zákona č.498/1990 Sb., o uprchlících. Na nezletilé děti - cizince je pamatováno též v článku I bodu 12 tohoto zákona.

K čl. II bodu 2

Obnovuje se ustanovení, které v minulosti umožňovalo ministru práce a sociálních věcí odstraňovat tvrdosti v sociální péčí., a jehož vypuštění se ukázalo jako nesprávné.

K článku II bodům 3 a 4

V souvislosti s právní. úpravou provedenou v článku I bodu 11 se doplňují ustanovení upravující věcnou a místní příslušnost orgánů sociální péče, jakož i vztah k obecným předpisům o správním řízení.

K článku III

S ohledem na rozšíření důvodů, pro které občan nebude považován za sociálně potřebného, vyplynula nutnost stanovit úřadům práce povinnost potvrzovat pro potřeby orgánů sociální péče některé skutečnosti rozhodné pro poskytnutí dávky sociální péče. Tuto povinnost je třeba úřadům práce stanovit zákonem č.9/1991 Sb., a proto se navrhuje tento zákon novelizovat.

K článku IV

Do zákona o životním minimu se doplňuje ustanovení řešící výpočet životního minima u jednotlivce v situacích, kdy žije ve společné domácnosti s další osobou nebo osobami společně posuzovanými.

K článku V

V souvislosti s předpokládaným zvýšením částek životního minima od března 1993 se navrhuje upravit hranici důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmů u důchodce, na němž je závislý též jeho rodinný příslušník. Podle současné právní úpravy činí tato hranice u dvojice 2920 Kčs měsíčně s tím, že i těmto důchodcům náleží k důchodu státní vyrovnávací příspěvek ve výši 220 Kčs měsíčně. Úhrn důchodů a státního vyrovnávacího příspěvku činí podle současné právní úpravy u dvojice 3360 Kčs měsíčně (státní vyrovnávací příspěvek vyplácen na dvě osoby). Částky životního minima by měly u dvojice od března 1993 činit 3500 Kčs (dvakrát 1360 Kčs na výživu a 780 Kčs na domácnost). Tím by výše důchodu upraveného z titulu jediného zdroje příjmu pro dvojici byla nižší než životní minimum těchto osob. Proto se navrhuje tuto hranici zvýšit o 140 Kčs na 3060 Kčs měsíčně, aby úhrn důchodů a státních vyrovnávacích příspěvků činil částku 3500 Kčs měsíčně.

U poživatelů důchodů, kterým již byl důchod z titulu jediného zdroje příjmu pro dvojici upraven, se navrhuje provést zvýšení bez žádosti. U těch občanů, jimž dosud důchod takto upraven nebyl, lze provést zvýšení pouze na žádost, neboť při přiznání zvýšení z titulu jediného zdroje příjmu musí být zjišťována splnění všech stanovených podmínek týkajících se příjmů žadatele a jeho manžela a tyto údaje nejsou v evidenci plátce důchodu.

Ke zvýšení důchodů na nově stanovenou hranici dojde až po březnovém zvýšení důchodů podle zákona ČNR č.547/1992 Sb., o zvýšení důchodů v roce 1993.

Právní úprava si vyžádá náklady na státní rozpočet ve výši cca 10 mil. Kčs v roce 1993. Tyto náklady na státní rozpočet budou hrazeny z rezervy na řešení sociálních problémů v kapitole Všeobecná pokladní správa státního rozpočtu na r. 1993.

K článkům VI a VII

Návrh těchto ustanovení reaguje na navrženou změnu při poskytování dávek sociální péče osobám, které nemají trvalý pobyt na území České republiky (čl. I bod 11, čl. II bod 1).

Zpracovatel: JUDr. Jiřina Voňková, CSc.

náměstkyně ministra práce

a sociálních věcí České republiky