Předseda PSP Milan Uhde:
Děkuji panu
poslanci Čermákovi. Pan poslanec Wagner se přihlásil
k faktické poznámce. Já mu dávám
příležitost, ale prosím auditorium,
aby pokud možno nenásledovala sprška dalších
faktických poznámek. Narušili bychom tím
pořadí. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jozef Wagner: Já
se omlouvám, že zdržuji, nicméně
jsem povinen reagovat na to, co zde řekl předřečník,
který sdělil, že stávající
reakce libereckých obcí nebo obcí bývalého
libereckého kraje... Pane předsedo, buďte tak
laskav, upozorněte pana kolegu, aby nerušil.
Předseda PSP Milan Uhde:
Prosím, já jsem dal panu poslanci právo
pronést faktickou poznámku. Prosím, abyste
to respektovali.
Poslanec Jozef Wagner: Domnívám
se, že je to faktická poznámka. Bohužel,
jsme už na předposlední schůzi, a ještě
nevíme, že faktickou poznámkou je vyjádření
právě k tomu, co předřečník
řekl. Tedy se domnívám, že mám
nárok podle zákona o jednacím řádu,
a domnívám se, že dokonce pět minut
(a to vás tak dlouho nezdržím).
Pan kolega přede mnou zde
řekl, jako reakci na mé vystoupení, že
třicet starostů z obcí bývalého
libereckého kraje se sešlo jen proto, že měli
obavy, aby nespadli do nějakého jiného, většího
kraje, aby se neopakovala špatná zkušenost Ústecka.
To prostě není pravda.
Oni se scházeli dávno. Pokud pan předřečník
neví, tak již dva roky probíhaly různé
pokusy o to, najít řešení samosprávy
na úrovni obcí. Mezi obcemi se velice intenzívně
jedná.
Snad by bylo ještě
dobré reagovat na jednu poznámku, a to na poznámku
vztahující se k jednaosmdesáti krajům
(anebo kolik jich vláda chtěla přes okresy
udělat). To byl návrh v té době.
Prošel vládou, pokud
si dobře vzpomínám, pouze hlasy jedné
vládní strany.
Byl to ovšem návrh,
který je v příkrém rozporu s evropskými
standardy samosprávy. Nic neřeší. Ztotožnil
po komunistickém způsobu moc výkonnou, státní,
v okresních úřadech, se samosprávou.
Neřešil nic, jen pod
jiným názvem chtěl obnovit komunistickou
verzi národních výborů. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde:
Slovo má pan
poslanec Čermák s faktickou poznámkou, kterou
chce replikovat. Znovu prosím, abyste od dalších
replik upustili a umožnili promluvit dalším řečníkům,
kteří jsou přihlášeni.
Poslanec Petr Čermák:
Děkuji, pokusím
se být věcný. Pan kolega předřečník
se mýlí v obou případech.
Za prvé. Vláda,
pokud si dobře pamatuji, dala návrh na 17 celků,
ne na 81.
Za druhé. Já, pane kolego, na rozdíl od vás,
v těch obcích žiju.
Já jsem tyto starosty před dvěma lety dával
dohromady právě z těch důvodů,
o kterých jsem mluvil. Pouze proto vznikají tyto
iniciativy (dnes je ta situace o něco dál), ale
vznikly pouze proto, že se opět vynořily návrhy
na vznik Severočeského
kraje v původních hranicích, což je
prostě pro tuto část kraje nepřijatelné.Taková
je jednoduchá pravda.
Předseda PSP Milan Uhde:
Slovo má pan
poslanec Václav Nájemník. Připraví
se pan poslanec Ivan Bečvář.
Poslanec Václav Nájemník: Pane
předsedo, dámy a pánové, ve světle
předcházejících vystoupení,
která se zabývala hlavně budoucností,
dovolím si vyprávět jednu příhodu,
která se stala a ilustruje to, o čem zde hovoříme.
Argumentů zaznělo
už mnoho. Protože navrhovaný ústavní
zákon pana poslance Ježka by zhoršil stav v mém
okrese, tj. svitavském okrese, musím se k tomu vyjádřit.
Tento okres je dělen historickou
hranicí moravskou na dvě části. Členové
výboru pro veřejnou správu, regionální
rozvoj a životní prostředí si jistě
vzpomínají na militantní, a tehdy oprávněné
vystoupení delegace starostů moravské části
okresu, při našem zasedání. Současná
kvalitní práce přednosty okresního
úřadu nezavdává podnět k podobným
akcím.
Návrh pana Ježka ale
vyvolává obavy, které jsou velice zřetelné
a také byly publikovány, že nové centrum
vyšších územně samosprávných
celků (v tomto případě Hradec Králové),
vyvolá situaci horší než je.
Stačí pohled na
mapu. Z moravské části okresu je velmi daleko
do Hradce Králové.
Vůbec si myslím,
že celek s tak nesmírně asymetricky uloženým
centrem je hlavně skvělou příležitostí
k diskusi, a ne k realizaci. Takových nelogičností
je v návrhu jistě mnoho, a kdyby diskuse pokračovala
a každý mluvil jako já, tak jich budeme poslouchat
desítky. To jenom poznámka k tomu, že jsem
slyšel, že se
mají rušit okresní úřady (dočetl
jsem se v tisku, v jednom z návrhů).
Z dalších argumentů.
Stále postrádám to samé, tzn. seriózní
finanční rozbor. Chtěl bych, aby lidé
konečně slyšeli slovo "miliardy".
Vím, že zcela určitě
lze řešit akutní dluhy minulosti bezprostředně
a současným systémem. Není třeba
především budovat nákladnou novou konstrukci.
Jsem zcela přesvědčen
o funkčnosti dosavadního systému. Myslím
si, že naše republika je dostatečně přehledná.
Není třeba dalších regionálních
lát.
Nevěřím tomu,
jak si mnozí myslí anebo to aspoň říkají,
že vyšší územní samosprávné
celky vyřeší peníze na památky,
zdravotnictví, dopravu, školství; to jsou často
až neuvěřitelné věci.
Vyšší územní
samosprávné celky tak někdy vypadají
jako nějaký dobrý džin. Nevěřím
tomu. Zvlášť ne ve světle divokého
tlaku na snižování daní, kdy vypadají
tyto věci vedle sebe velmi nepravděpodobně.
Předseda PSP Milan Uhde:
Slovo má pan
poslanec Ivan Bečvář. Připraví
se pan poslanec Tomáš Fejfar.
Poslanec Ivan Bečvář:
Pane předsedo,
paní kolegyně, páni kolegové, původně
jsem si připravil delší projev, ale předřečníci
už mi v mnoha svých vystoupeních vzali "vítr
z plachet".
Položil bych pouze čtyři
velice krátké otázky.
Kdo? S kým? O čem?
Za kolik? Na mítincích a na setkáních
se samosprávou a s občany, to je ta první
otázka - kdo - buď jsem měl smůlu anebo
štěstí, ale ještě mě nikdo
nenapadl, že jsme neustavili vyšší územní
celky, že jsme nesplnili to či ono a že je to
ta věc, která jim v podstatě brání
v občanském životě v
rozletu, v rozvoji. Ať to byli starostové obcí,
ať to byli jednotlivci, ať to byly organizace. To je
první otázka, kterou mám nezodpovězenou.
Otázka druhá - s
kým. Domnívám se, a je to ke škodě
věci, že se celá debata o vyšších
územních samosprávných celcích
omezila nebo omezuje, a pořád to ještě
zaznívá jako vyvrcholení diskusí,
na územní členění; že
se to v podstatě celé omezilo právě
na to kdo - s kým.
Myslím, že je to ke
škodě vlastního jádra věci a
že to zabíhá právě do takových
šarvátek, které jsou nám národně
vlastní. Čili další otázka, která
je nezodpovězená. Běhají tady různá
čísla; od těch nejnižších
až skoro po tu stovku, a v podstatě racionální
řešení se nenachází.
Další otázka
je - o čem. Zazněla tady řada názorů,
řada otázek. Otázka dopravy, otázka
ekologického rozvoje. Vzpomínám si na velice
hezké sezení (ještě když jsem byl
přednosta okresního úřadu) na to,
když se začala řešit a přišla
na přetřes myšlenka vyčištění
Lužnice, a to je takový typický případ
pro vyšší územní samosprávné
celky; je jich tam asi
pět, pokud se nemýlím, v celém toku
Lužnice, takže je to takový komplexní
typický, řekl bych, že neřešitelný
pro někoho problém. Těch pět přednostů,
tzn. Jindřichův Hradec, Tábor, Příbram,
České Budějovice a Benešov, na třech
sezeních v podstatě
zúřadovali celý problém po úřední
části. Dnes už dochází k celému
tomu komplexu, jehož výsledek by mělo být
vyčištění Lužnice.
Ani toto není pro mne případ,
který by nebyl řešitelný bez vyšších
územních celků.
Zůstává poslední
otázka, a ta už tu také dnes zazněla
od mého předřečníka - za kolik.
To je další otázka nebo jedna z těch
dosti podstatných otázek, která jakoby se
stále tajila, jakoby jakási cudnost bránila
někomu hodit na papír ty miliardy, které
tady budou potřebné.
Předseda PSP Milan Uhde:
Slovo má pan poslanec
Tomáš Fejfar, připraví se pan poslanec
Jan Kryčer.
Poslanec Tomáš Fejfar: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, tady
zaznělo mnoho řečí o tom, jestli je
to řešení praktické, odkud kam je kolik
kilometrů, jestli úředníci budou tak
jak říkal místopředseda vlády
Kalvoda - ti manažeři v bílých košilích,
kteří budou problémy řešit manažerským
způsobem, nebo jestli dojde k tomu, o čem hovořil
kolega Payne, že to budou nové pašalíky
a zvůle těchto lidí bude větší
než zvůle některých ministerských
úředníků.
Nemluvilo se tady ještě
o jedné věci, a tou je jistý psychologický
aspekt celé té transakce, kterou na návrh
kolegy Ježka by měla tato sněmovna provést.
Já si pamatuji, že před nedávnem tady
tekly krokodýlí slzy, když se jednalo o několik
desítek lidí z Osady u Sabotů. Následně
byli tito lidé patřičně odměněni
a mohou se přestěhovat. Když se tady neustále
hovoří o aroganci moci, řekněte mi,
která arogance povede tuto sněmovnu k tomu, že
rozhodne přinejmenším o několika desítkách
tisíc lidí,
kteří to nechtějí nikoliv z racionálních
důvodů, že někam je daleko, že
úředníci budou takoví nebo makoví
(protože to dnes ještě nevíme), ale prostě
jen proto, že nechtějí. To je do jisté
míry iracionální pocit v mnoha oblastech
této republiky a já tady
musím říci, že tak silný pocit,
jaký mají obyvatelé města Jihlava,
odkud jsem, a z okolí, musí prostě někdo
brát v potaz.
Já nebudu opakovat to,
co jsem udělal při minulém projednávání
ústavního zákona o vyšších
územně samosprávných celcích,
kdy jsem navrhoval vyšší územně
správní celek Českomoravská vrchovina,
lépe řečeno Jihlavsko (abych se k tomu přiznal).
To už neudělám. Tehdy jsem dostal pro ten návrh
36 hlasů a je zjevné, že bych o mnoho více
nedostal.
Ale toto je prvek, který
mně osobně zabrání v tom, abych mohl
hlasovat pro tento zákon, protože je mnoho desítek
tisíc lidí, kteří mají velmi
intenzívní pocit (a zkuste jim ho vymluvit), že
po zkušenostech, které mají, po určité
psychologické situaci, která je v plánovaném
centru (kam by Jihlava měla spadnout), to prostě
nechtějí. Také je vystěhujeme? Také
vláda dá těm lidem tolik peněz co
lidem z Osady u Sabotů, aby se mohli přestěhovat
do Čech?
To je problém, který
je těžko k překonání. Hrajeme
si tady svým způsobem na Pána Boha.
Zásadní je to, o
čem hovořil pan místopředseda vlády
Kalvoda. On se ptal: Je regionální život v
těch vyšších územně správních
celcích, které jsou navrhovány? Potom je
udělejme. Jestliže tam není, tak je nedělejme.
Se vší odpovědností tvrdím o
vyšším územně samosprávném
celku Jižní
Morava nedělejme ho, protože tam regionální
život není.
Předseda PSP Milan Uhde:
Slovo má pan
poslanec Jan Kryčer, připraví se pan poslanec
Jiří Payne, který se přihlásil
znovu do rozpravy.
Poslanec Jan Kryčer:
Vážený
pane předsedo, vážené kolegyně,
vážení kolegové, já jsem vlastně
na rozpacích, proč zde stojím a co vlastně
chci říci, když už jsem tolikrát
povídal o tomtéž. Nicméně si
dovolím alespoň pár poznámek k tomu,
co jsem zde slyšel, protože mě to v několika
případech natolik tahalo za
uši, že nejsem s to, abych se k tomu nevyjádřil.
Budu mluvit hlavně k panu
poslanci Wagnerovi, který dosud neopustil tuto místnost.
Těší mě, že sedí tam, kde
sedí, a že naslouchá.
Jak zvláštní,
že poslanec, zvolený za jihomoravský volební
kraj zde nabádá své kolegy Moravany, aby
nedělali zcela něco jiného než on chce,
zatímco on ve volební kampani v r. 1992 sliboval
to, co dnes chceme my. To mě skutečně překvapuje.
Kde je ten poslanec za Jihomoravský kraj, který
vykládal voličům na jižní Moravě
o tom, že mají
prosazovat Zemi Moravskoslezskou a že sociální
demokracie stojí s nimi a společně s nimi
Zemi Moravskoslezskou vybojuje? Tentýž poslanec tady
dnes stojí a mne přesvědčuje, že
se mám chovat úplně jinak než jsem slíbil
svým voličům, že mám chtít
na Moravě udělat
tři kraje. To je neuvěřitelné! Já
se snad budu stydět sám před sebou, že
jsem si dovolil dodržovat program své vlastní
strany.To je poznámka k panu poslanci Wagnerovi.
Sám se domnívám,
že základní problém je skutečně
ten, o kterém mluvil pan místopředseda vlády
Kalvoda. V tom se můžeme většinově
skutečně shodnout. Jeho vývody jsou pravdivé,
logické, ale postrádají onen závěrečný
a velmi podstatný pohled na věc, a to ten, že
on abstrahuje od reality. To všechno, co on zde vykládá,
je pustá teorie,
která je odtržena od reality.
A ta realita mluví o něčem
jiném. O tom, že v této otázce nejsme
schopni dosáhnout žádného konsenzu.
Není ale pravdou, že hlavním důvodem
je to, že se sice shodujeme na kompetencích, ale problém
je politický. Problém je dnes v tom, že už
nikdo nedokážeme říci, kolik celků
vlastně chceme. Možná, že to zní
velmi zjednodušeně, ale problém je dnes skutečně
v tom.
Někteří kolegové
nám vyčítají, že vlastně
my jsme hlavní brzdou toho, že neexistuje samospráva
v České republice a že právě
Českomoravská unie středu je tím černým
koněm, který zavinil, že do konce volebního
období nebude.
Není tomu tak. Kdyby totiž
nezáleželo na počtu celků, tak pak přece
není problém. My jsme počet celků
navrhli. Pokud to záleží skutečně
jen na kompetencích a pravomocích, tak už jsme
to dávno mohli odhlasovat. Takže vlastně nakonec
sečteno, podtrženo, existuje pouze jediný problém,
a to ten, že nechceme Zemi Moravskoslezskou. V tom se většina
poslanců shoduje.
No ale potom nikdo nemůže
obviňovat nás, že my jsme strůjci toho,
že samospráva tady nebude. Potom to jsou ti, kteří
slibovali v r. 1992, že Země Moravskoslezská
bude. A těch je tady většina. KDU ČSL
- existují podpisy týchž poslanců, co
zde dnes sedí, že jsou pro Zemi Moravskoslezskou.
Sociální
demokraté, kteří v roce 1992 slibovali totéž.
Levý blok taktéž. Když to sečtu
dohromady, tak už dávno máme dohromady málem
ústavní většinu s těmi, co se
dnes prohlásili za nezávislé. Takže
kdo vlastně nechce samosprávu? (Potlesk.)
Předseda PSP Milan Uhde:
Pan poslanec Jozef Wagner
s faktickou poznámkou. Doufám, že krátkou,
pane poslanče.
Poslanec Jozef Wagner: Do
pěti minut mám nárok a domnívám
se, že nyní musím těch pět minut
využít.
Vážený pane
předsedo, dámy a pánové, to, co jsme
teď vyslechli, je brilantní ukázka toho, jak
se mluví v parlamentech celého světa. Lež
se vydává za pravdu nikoliv proto, aby ti, kteří
vědí, co je lež a co je pravda, se v tom vyznali,
ale spíše proto, aby ti, co nevědí,
byli dobře ovlivněni, pokud se to náhodou
dozvědí.
Ale pánové z té strany, která má
nula a půl procenta preferencí ve všech průzkumech,
co jich v této zemi je, by měli vědět,
že právě proto je výsledek průzkumu
takový, že lhát je špatné.
Takže - jak to bylo před
těmi téměř čtyřmi lety?
Bylo to tak, že jsme byli federální republikou
a někteří z nás měli zkušenost
mnohem obsažnější než jiní,
např. při některé cestě vystoupili
před mnoha desítkami let z vlaku na půdě
Podkarpatské Rusi a pravili: "Jsme na půdě
svobodného Československa."
Když se pak dostali do nějakého
parlamentu, tak uvažovali o tom, že i toto byla součást
svobodného Československa a tedy mluvili o zemích
a podporovali i tu zemi, která dopadla tak, jak dopadla,
v důsledku mocenských zápasů v Evropě.
Takže tady někdo lhal
na téma - už si nepamatuji, kdo to byl - proč
kdo chtěl země.Ano, zemské zřízení
v době federace a v situaci, kdy hrozilo rozbití
republiky, bylo i pro Slovensko jednou z možných variant.
Ale právě ti, co dnes nechtějí regiony,
ani tehdy nechtěli zemské uspořádání,
protože hledali jiná východiska, která
koneckonců prosadili.
A pokud jde o náš
program, tam je velmi těžké lhát. Byl
tištěn a může si ho každý
přečíst a může zjistit, že
ten, kdo o něm tady mluvil přede mnou, nemluvil
o tom, co je v něm psáno, ale o tom, co si
sám vymyslel.
Snad ještě jednu věc.
Ti pánové z oné Českomoravské
unie středu, kdyby přemýšleli za sebe
a politicky, tak by měli aspoň jednu naději,
kdyby byli pro regiony, že ta strana uspěje aspoň
na Moravě do regionů. Takto neuspěje nikdy.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde:
S faktickou poznámkou
pan poslanec Marek Benda, který se přihlásil
jako první. Pak se přihlásil k faktické
poznámce pan poslanec Kryčer. Já nabádám
k tomu, abychom šetřili faktickými poznámkami.
Poslanec Marek Benda: Pane
předsedo, moje faktická poznámka bude opravdu
faktická. Jen upozorňuji pana kolegu, který
mluvil přede mnou, že faktická poznámka
může trvat 2 minuty a že faktickou poznámku
o 35 vteřin překročil.
Předseda PSP Milan Uhde:
Pan poslanec Kryčer.
Poslanec Jan Kryčer:
Děkuji za poučení,
jehož se mi dostalo a prohlašuji místopřísežně,
že pokud neumím číst program ČSSD,
tak jsem lhář.
Předseda PSP Milan Uhde:
Pan poslanec Jiří
Payne je řádně písemně přihlášen
do rozpravy, má slovo. Připraví se
pan poslanec Václav Grulich.
Poslanec Jiří
Payne: Velmi se omlouvám,
že jsem nepožádal o technickou poznámku
a že jsem se řádně přihlásil
do rozpravy, ačkoli jsem chtěl reagovat na průběh
debaty. Za prvé zde bylo řečeno, proč
se zaměňuje veřejná správa
a samospráva. Mám pocit, že tady opět
zaznívají zmatené pojmy, dokonce jsem slyšel
právě z úst předsedy jedné
snad nejvýznamnější opoziční
strany, že parlament je samospráva. Dokonce i takové
nehoráznosti můžeme slyšet.
Myslím, že pojem veřejná
správa je poměrně jasně definovaný,
co obsahuje, co znamená a ten úkol před námi
skutečně zní tak, že hledáme
efektivní veřejnou správu. Tady nejde o to,
abychom prosadili samosprávu za každou cenu. Samospráva
také není žádným idolem ani cílem.
Za druhé mám pocit,
že tady je druhé nedorozumění, protože
se zde implicitně jakoby předpokládá,
že neexistuje jiný model, než všeobecná
politická správa a že to je zázračné
řešení, které odstraní všechny
dekoncentráty. Za prvé to není pravda, protože
teoreticky existují jiné
modely správy, za druhé z toho, že zřídíme
nějaké vyšší samosprávné
celky vůbec nevyplývá, že by měly
zaniknout dekoncentráty, expozitury a zmíněné
neuvěřitelné počty jiných institucí,
ba právě naopak. Přečtěme si
prosím kompetence. Zjistíme, že se těchto
expozitur vůbec nedotýkají, že vůbec
nehrozí, že by se jakýmkoli způsobem
zredukoval počet těchto expozitur. Naopak pouze
přibudou další. Nikdy nikde z těch kompetencí,
které byly navrženy, nevyplývá žádné
snížení expozitur. Proto hovoříme
o reformě veřejné správy, protože
je třeba reformovat celou veřejnou správu,
nejen zavést nový samosprávný prvek
bez zapojení do celého kontextu správy tohoto
státu.
Za další bych chtěl
říci, že by bylo mylné se domnívat,
že tato rozprava je zaměřena proti samosprávě.
Doufám, že nebudu označován za nepřítele
samosprávy. Sám jsem nad tím strávil
desítky, snad stovky hodin a právě na té
reformě, která se odehrávala na podzim v
r. 1990, jsem skutečně pracoval velmi poctivě,
pracoval jsem na tom řadu měsíců,
věnoval jsem se
té problematice dosti podrobně i později.
Tady skutečně nejde o to, aby nebyla samospráva,
tady jde o to, aby ten model fungoval. Bojím se neodpovědného
přístupu, kterého bohužel jsme byli
svědky v r. 1990 a viděli jsme potom v následujících
letech důsledky,
jak se to potom horečnatě napravovalo. Právě
toho se obávám, že velmi naivně přistupujeme
k vážnému problému.
Teď je úvaha ta, že
hledáme argumenty, proč chceme takové a takové
řešení, proč toto řešení
je právě v této etapě přiměřené
ekonomickým možnostem českého státu.
To je otázka, před kterou stojíme. Tady nestojíme
před otázkou za každou cenu schválit
nějaký návrh, abychom si odškrtli čárku,
že bylo splněno to a to. Ne. Za cenu nefunkčnosti
to nemá žádný význam. Prosím,
abychom to měli na paměti.
Předseda PSP Milan Uhde:
Děkuji panu
poslanci Paynovi. Slovo má pan poslanec Václav Grulich,
připraví se pan poslanec Čestmír Hofhanzl.
Poslanec Václav Grulich: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, jsem
rád, že ve svém druhém vystoupení
pan poslanec Payne se vrátil od nadnesených slov
k realitě a k věcným poznámkám
k samotnému návrhu.
Není nic snadnějšího
než exkalovat vášně v této sněmovně,
začít se mezipartajně přít
a v rámci tohoto pření a třenic smést
ze stolu sebelepší návrh, který si zaslouží
naši pozornost a slušné a solidní projednání.
Pan poslanec Payne ve svém prvním vystoupení
hovořil velmi dramaticky o tom, že se tady hraje hra,
dokonce jsem čekal, že řekne temná hra
a že z toho vystoupí temné síly, že
budeme někde v minulosti. Já se ptám tedy
také, jaká hra, stejně jako on. Je snad hrou
to, že dva roky existuje v této Poslanecké
sněmovně komise pro veřejnou správu,
která se intenzívně zabývá
tím, jak by systém veřejné správy
- a to jeho vysvětlení v předchozím
vystoupení beru včetně samosprávy
a státní správy měl vypadat? Je snad
hrou to, že vláda České republiky od
této Poslanecké sněmovny už před
dávným časem dostala úkol připravit
celý systém doprovodných zákonů,
který k ústavnímu zákonu nedílně
patří a musí za ním následovat.
Právě proto,
abychom znali odpověď na otázku, jak, protože
pochopitelně nestačí říci A,
jestliže nebudeme znát i odpověď na B,
případně C, D a další otázky.
Ovšem ta řada musí
kdesi začít. Jestliže bereme vážně
např. slova prezidenta republiky, která tady dnes
pronesl a která se mi líbila, kde velice podle mého
názoru dobře poukázal na to, že dáváme
občanovi iniciativu v ekonomickém podnikání,
ale ubíráme mu jeho postavení a iniciativu
ve společenském životě, ve společenské
správě, v občanské správě
a samosprávě. Demokracie,
o které se tady tak pěkně hovořilo
a hovoří, samozřejmě v této
tzv. hře dostává jednoznačně
na frak.
Hovořilo se tady o tom,
že to musí být moderní veřejná
správa. Ta moderní veřejná správa
musí být postavena především
na správné proporci samosprávy. Jestliže
se tady říká, že ty tzv. dekoncentráty
a detašovaná pracoviště nevymizí,
já se domnívám, že pravda je přesně
na druhé straně.
Jestliže víme, že
vysoké školy jsou samosprávné, jestliže
předškolní výchovu a základní
školství mají do značné míry
obstarávat obce a střední školy vyšší
územně samosprávné celky, jestli má
být řízení kultury, zdravotnictví
apod. právě řízeno z těchto
celků, ať je to kraj nebo země, pak samozřejmě
jsou zbytečná rozsáhlá ministerstva
mnohasethlavá, někdy tisícihlavá nebo
několikatisícihlavá, a pak jsou naprosto
zbytečné dekoncentráty, detašovaná
pracoviště apod., protože pravomoci se rozdělí.
V centru jich samozřejmě nezůstane tolik.
Tady se hovořilo o tom,
že vzniknou jacísi přerozdělovači.
Mně to je naprosto nejasné. Hovořilo se o
tom dramaticky, jakoby najednou jsme se vraceli do starého
režimu, kde kdosi bude z nějakého zdroje cosi
kdesi přerozdělovat. Myslím si, že jestliže
dnes v centru jednotlivé ministerstvo rozhoduje o tom,
kde bude v které obci vodovod, kdo na
něj dá peníze, kde se zgenerálkuje
škola, natož kde se postaví škola, že
to je nebezpečí pro další vývoj
jak samosprávy, tak státní správy
v této zemi, právě to, že občané
v těchto vyšších územně
samosprávných celcích, ve svých volených
orgánech zodpovědných
těm, kteří je tam zvolili a vyslali, budou
moci rozhodovat o tom, která priorita bude upřednostněna,
kam se peníze, které se v kraji vytěží
z daňové výtěžnosti, výnosnosti,
kde se uplatní, na co máme teď, na co nemáme,
co musí počkat, ale na co budeme pamatovat
zítra, tam můžeme naplnit skutečně
to, co si představujeme pod moderní veřejnou
správou, když o té modernosti chceme mermomocí
mluvit.
Pochopitelně bychom se
měli vyvarovat všeho, co se v evropských moderních
demokratických zemích neosvědčilo.
Neměli bychom zavádět modely, které
jsou překonány, ale to chce věcnou klidnou
rozpravu. To chce hledat řešení. Řešení
není v tom, že jedna skupina se pokusí násilně
protlačit svůj názor na úkor skupiny
druhé. Řešení není v tom, že
z vyšších územních samosprávných
celků uděláme mezistranickou válku
v těchto lavicích. Myslím si, že problém,
který máme zakotven v ústavě, kterou
mnozí poslanci z této sněmovny prohlašovali
za posvátnou, když jsme navrhovali například
vyjmutí senátu, který nebyl naplněn,
dodneška není,
tak se hovořilo o posvátnosti ústavy. V ústavě
máme vyšší územní samosprávné
celky pod pojmy země nebo kraj zakotveny. Nevidím
žádnou jednoznačnou snahu ústavu naplnit.
Mohli bychom mluvit o dalších
závazcích, které vznikly z jednání
v této sněmovně. O úkolech, které
tato vláda dostala. Takže suma sumárum myslím,
že jestliže tady někdo říkal, že
nevíme jak, že právě povinností
vlády a tohoto orgánu, této Poslanecké
sněmovny je odpověď na otázku jak hledat.
Hledat ji poctivě, ale hledat ji se snahou řešení
nalézt, ne řešení blokovat.
Každý z nás
je odněkud, každý z nás někde
kandidoval a většina z nás někde kandiduje.
Jestliže já, který jsem poslancem za jižní
Moravu a znovu tam kandiduji, začnu ohřívat
svou kandidátskou polívku, budu muset horovat pro
kraj zlínský, kraj jihlavský, kraj brněnský
a samozřejmě podpořit kraj olomoucký
atd. Ale už tady bylo také z tohoto místa řečeno,
a to poslancem koaličním a já jsem to ocenil:
Čím víc nasekáme s odpuštěním
- vyšších samosprávných celků,
tím méně budou samosprávné.
Tím menší budou mít zdroje, daňovou
výtěžnost - chcete-li, a tím méně
budou moci skutečně princip občanské
samosprávnosti uplatňovat. Tam řešení
není. Evropa regionů toto řešení
nehledá a tam smysl své budoucí existence
nevidí. Ten je někde jinde.
Doufám, že vynecháme už nadále
stranické vášně a že začneme
hledat, v čem by bylo možno návrh Josefa Ježka
zlepšit, v čem je jeho úskalí, že
přijdou pozměňovací návrhy
a že tato sněmovna začne plnit úkol,
který má zadán v Ústavě České
republiky.
Měli bychom si dát
skutečně za úkol - byť je to na poslední
chvíli, že aspoň zčásti dluhy,
které vůči ústavě máme,
splatíme. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde:
Pan poslanec Čestmír
Hofhanzl je poslední písemně přihlášený
do obecné rozpravy.
Poslanec Čestmír
Hofhanzl: Vážený
pane předsedo, je obecná rozprava. (Je obecná
rozprava bezpochyby.) V obecné rozpravě bych vám,
vážené dámy a pánové,
rád pověděl pohádku o nehodném
pastevci ovcí.
Theodor Montsen asi v roce 1840 ve svých Diktátorech
napsal o císaři
Augustovi, že osvícený diktátor bývá
horší než diktátor zvrhlý, protože
on naučil lidi, že on udělá vše
docela dobře a že oni se o sebe nemusí starat.
Po osvíceném diktátorovi zákonitě
přichází diktátor zvrhlý a
lidé o své věci již nejsou schopni
se starat a jednají v podstatě jak ty ovce, o kterých
chci povědět tu pohádku.
My jsme 40, skoro 50 let, vezmu-li
i válku, žili do značné míry
jako lidé nesvéprávní, které
někdo - ten, kdo centralizovaně vládnul -
vyháněl prostě na pastviště a
přiděloval jim, kde se mají nebo nemají
pást. Vyrostou-li takto dvě tři generace,
jsme tací, jací nyní jsme. V roce 1989 byla
otevřena ohrada a my jsme vyběhli na volná
luka neohraničeni a mysleli jsme, že se můžeme
pást všude. Bohužel trvá vždy jen
po určitou krátkou
dobu, než se zase najde nový pastevec ovcí,
který po zvyku - tak jak zvyky zde byly - chce celé
stádo sehnat do jednoho houfu a pást ovce tak, jak
on si rozvažuje, že jest podle něho dobré.
Zájmem ovcí - vyskytnou-li se mezi ovcemi ovce myslící
nebo berani myslící,
nebo lidé, kteří nahlížejí
na svět trochu s rozhledem, tito lidé musí
nalézt míru v tom světě, musí
se navzájem dohodnout a nalézt míru kompetencí,
nalézt míru zpětných vazeb, aby zabránili,
aby znovu se objevil nejdříve osvícený
pastevec ovcí, osvícený
diktátor, který slíbí, že stádo
bude pást prostě dobře, bude ho vyhánět
na bohatá pastviště. Bohužel každý
takový pastevec najde milejší ovečky
a ty milejší ovečky bude vyhánět
na dobrou trávu. A ovečky, které nebudou
jeho duši dostatečně milé,
bude vyhánět na pastviště horší.
Konečný výsledek, jak to v lidských
dějinách chodilo, je ten, že pastviště
pro všechny budou chudá a pastevec toho zneužije.
A územně správní
uspořádání je o tom, jestli nalezneme
míru, jestli nalezneme zpětné vazby, demokracii
a vytvoříme občanský demokratický
stát.
Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde:
Do rozpravy se přihlásil
pan poslanec Josef Ježek, ale rovněž pan poslanec
Radim Špaček. Pokud chce pan předkladatel promluvit
nakonec, dal bych v tom případě přednost
panu poslanci Radimu Špačkovi. (Souhlas.) Ano, je
to ve shodě s panem poslancem Josefem Ježkem. Děkuji
za pochopení. Pan poslanec Radim Špaček, a
pokud se nikdo už nepřihlásí, dám
slovo panu předkladateli, prosím, pane poslanče.