Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Jiří Macháček, připraví se paní poslankyně Gerta Mazalová.

Poslanec Jiří Macháček: Vážený pane předsedo, vážená sněmovno, vzhledem k tomu, Jak se zde vyvíjí diskuse. Nehodlám rozhodně vyčerpat svůj časový limit, doufám, že to stihnu do dvou minut. Chtěl bych v souvislosti s jednáním této sněmovny o vydání pana poslance Jana Vika vzpomenout to, jestli měříme rovným dílem.

Už zde byly vzpomenuty Některé případy, kterými se musel zabývat mandátový a imunitní výbor, ať se jednalo o případy opilství za volantem, případně porušení služebního a státního tajemství. Jistě si vzpomínáte - není to tak dávno, a promluvím nyní jako člen kontrolního orgánu pro BIS - že 13. ledna vystoupil v televizi místopředseda vlády a poslanec parlamentu Jan Kalvoda, který prohlásil sdělení a své podezření o tom, že v tomto státě tajná služba sleduje politické strany a případně fyzické osoby. Tato věc se prošetřovala a dovolím si říci, že výsledek byl negativní.

Lze usuzovat, že po takovémto výsledku prohlášení pana poslance Kalvody splnilo všechny atributy oznámení na to, aby bylo podáno trestní oznámení ve věci šíření poplašné zprávy. Nestalo se tak. Myslím si, že tato kauza ovlivnila prestiž této republiky v Evropě a ve světě možná úplně stejně jako tato nešťastná kauza.

Myslím si, že to, co řešíme momentálně, není dobré pro nikoho, snad s výjimkou Republikánské strany Československa, která se tímto dostane opět do pozornosti sdělovacích prostředků. Ostatně přítomnost těchto kamer v přímém přenosu - nyní možná ze záznamu - tomu svědčí.

Jeden klad ovšem tato kauza možná má, a to je to, že věci uvedené ve zmiňovaném letáku si asi už žádná politická síla nedovolí nadále prosazovat. Nechci dále zdržovat, některé věci bych opakoval. Sám za sebe říkám, že se v případě hlasování o vydání pana poslance Vika zdržím hlasování. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má paní poslankyně Gerta Mazalová, připraví se pan poslanec Čestmír Hofhanzl.

Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, marně přemýšlím, komu by pan poslanec Vik měl adresovat své poděkování, které zajisti a pozvedne klesající volební preference strany republikánské. Ostatně pan kolega zde dal zcela jasně najevo, že účel je vlastně splněn.

Nyní jsou dvě možnosti. Buď bude pan poslanec Vik vydán - a pak se splní zřejmě jedno přání jeho i dalších před ním, tzn. utrpení ve jménu národa, nebo druhý Jan Hus, trpící za svou pravdu z přesvědčení. Zde je ovšem pravda sporná. Druhé přání je vlastně splněno, protože publicita je zajištěna.

Můj názor je, že svoláni dnešní - abych se vyjadřovala přesně - mimořádné 33. schůze bylo nešťastné. Ne proto, že Je doba prázdnin a dovolených, nebo proto, že bychom my poslanci byli líní a nechtělo se nám pracovat, ale proto, že jeho závažnost je pochybná. Předpokládala bych, že bude svolána mimořádná schůze spíše z důvodů těžké krize v oblasti zdravotnictví, kde ukazuje zatím první případ úmrtí člověka dokonce dárce krve - mírně řečeno velké nedostatky, že se budou řešit problémy platební neschopnosti zdravotních pojišťoven a zdravotnických zařízení, které musí řešit tyto problémy formou půjček, nebo jim hrozí likvidace. Ale zatím mnoho povyku pro nic, nebo jen pro málo.

Máme různé politické strany. Seriozní, méně seriozní a pak ty úplně neseriozní. Ale stejně takové jsou i jejich metody. Dnes jsme např. svědky toho, Jak za zhruba - Nevím kolik stálo vydání letáků - 100 000 korun lze vyvolat předvolební kampaň v ceně mnohonásobně vyšší. Já se ptám, Jak Je možné, že "Jediná skutečně opoziční strana v této zemi, která důsledně hájí zájmy našeho národa a zájmy republiky proti krokům vedoucím k postupnému rozbití země a asimilaci Jejího obyvatelstva do německého velkoprostoru v rámci Evropské unie" - tak je to psáno v interpelaci pana poslance Vika Václavu Klausovi, jak je možné, že za dobu strávenou v tomto parlamentě se zviditelnila celkem dvakrát. Poprvé při volbě prezidenta, kterého svým vystupováním fakticky zvolila, a podruhé dnes touto předvolební kampaní, která je dle mého názoru nechutná.

Máme dnes rozhodnout o vydání nebo nevydání poslance. Marně si budeme namlouvat, že ho vydáváme pouze proto, aby se celá záležitost řádně vyšetřila. Pan poslanec Vik musí být spokojen, ať to dopadne jakkoliv, protože stejně dosáhl svého. Je známý, cítí se hrdinou a to všechno takřka přes noc.

Málokdo znal Jeho jméno. Zato dnes Je ve všech sdělovacích prostředcích. Na dnešním jednání Je - Jak už zde bylo řečeno zajištěn přímý přenos televizi. Ten bych byla velmi váda uvítala při jednání o zákonu o důchodovém pojištění. Ale to Je samozřejmě věcí televize samé.

Tento parlament nevydal poslance obviněné z korupce, hospodářských deliktů, dopravních přestupků. Prakticky jediný vydaný poslanec touto sněmovnou byl člen Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnost pro Moravu a Slezsko v minulém volebním období, který fackujíce vlastní manželku a tchána utrhl kapsičku policejnímu příslušníkovi, který chtěl do rodinné hádky na ulici zasáhnout. Nevím, čí to byla vina. Podle mého názoru to neměl dělat - ten příslušník. Ale i tento poslanec byl vydán prakticky téměř před koncem volebního období, aby to tak nebolelo.

Doráží-li malý ratlík na slona, slon zvedne nohu a opatrně, aby ho nezašlápl, odkráčí dále. Mnohé velké strany by měly být velkorysejší.

Co se týká ohrožení mezinárodních vztahů, to jako důvod odmítám brát. To není jen záležitostí České republiky, ale i záležitostí Německa. Jsme stále jedinou zemí, které se nedostalo omluvy za nacistické zločiny, ani odškodnění. Jak všichni dobře víme, sami jsme museli alespoň tou minimální formou morálně odškodnit oběti nacismu, které by se nápravy křivd nikdy jinak nedožily. I když jsou na vině hlavně naše ohebné páteře, přesto všechno, kdyby to náš velký soused myslel s dobrými vztahy vážně, už dávno by podobné kroky učinil. Koho tedy svědí, ať se škrábe.

Pro mne jsou Benešovy dekrety posvátné a hlásám heslo, že na čistém stole se dá vždy pracovat s každým. Podpořit vydání poslance Vika znamená neměřit stejným metrem všem. Vinu zde nese i parlament. Zbytečně široká imunita měla být již dávno upravena na přiměřenou míru. Politický zločin nebo svinstvo, to je jedno, zůstává stejně politickým aktem. Můžeme do něho zahrnovat cokoli - výroky jako mívá občas kolega Kraus - daňové úniky zavinila vláda, nebo jako mívám někdy já - špinavé peníze z prodeje drog či prostituce se neřeší, neboť plynou hodně vysoko. Pak můžeme svolávat další mimořádné schůze, třeba 34., Na další podobná témata. Děkuji vám.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Čestmír Hofhanzl, připraví se pan poslanec Andrej Gjurič.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, nečiní mi žádného obzvláštního potěšení, že v tomto případě vystupuji. Ale cítím to jako svoji povinnost, protože jsem jedním z mála poslanců této sněmovny, který v této sněmovně byl před imunitním výborem a byl imunity zbavován.

Jsem si vědom důležitosti institutu imunity poslance, protože na vlastní kůži vím a poznal jsem, jaké hry se mohou hrát. Zároveň ale vím, že normy lidských institucí nastavuji lidé a ti jednotliví lidé - obzvláště jsme -li na počátku obnovy demokratického státu - musejí nalézt míru a musejí odhadnout svým jednáním, kdy je co možné a kdy již není možné.

Já, na rozdíl od některých předešlých vystupujících, kteří říkali, že přednost by měla mít především ekonomika nebo zdravotnictví, se naopak domnívám, že důležitější jsou normy politiky a normy politického jednání ve státě, protože takové normy, jaké nastavíme svým vzájemným soupeřením, tak také bude fungovat tento stát. To je mé pevné přesvědčení a já se domnívám, že normy jsme od samého počátku nenastavili dobře. Myslím, že demokracie je především zodpovědnost a překročí-li Někdo určité hranice, musí svoji zodpovědnost nést. Tak měli na samém počátku nést svoji zodpovědnost ti, kteří byli za tento stát zodpovědní 40 let. To, co se na české politické scéně odvíjí, je následkem toho, že zodpovědnost zde nikdo nenesl a zodpovědnost málokdo převzal. Proto je také to, co projednáváme v této sněmovně. Já jsem byl zbavován imunity proto, že jsem řekl příliš rovně, odpovídaje to mě povaze, to, co jsem viděl a co bylo mým dlouholetým duševním traumatem. Pro své zbaveni imunity jsem tehdy hlasoval a byl jsem si vědom této své zodpovědnosti. Chci nyní zde opakovat tak, jak to řekl přede mnou kolega Čerbák, že jde především o to, abychom nyní nastavili to, jaké způsoby je možno v politickém soupeření v této zemi přijmout a jak se bude dále politika naší země odvíjet. Bylo zde již řečeno, že se nacházíme ve středu Evropy, kde rozdmychávat národnostní vášně Je zatraceně životu nebezpečné. Pár set kilometrů od nás je Bosna a já budu v tomto případě hlasovat pro zbavení imunity, protože si myslím, že tyto způsoby nejsou přijatelné. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Andrej Gjurič, připraví se pan poslanec Řezáč.

Poslanec Andrej Gjurič: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, nebudu mluvit k právnické kauze samotné, protože jako všichni z nás jsem se s ní za poslední dny velice zabýval, velmi jsem se s ní trápil, když jsem se rozhodoval, jak budu hlasovat.

Chci a musím říci několik osobních poznámek, spíš k tomu, co dnes bylo řečeno a k tomu, kdo to řekl. V každé slušné a zavedené sněmovně se někdy přihodí, že si poslanci dají pár facek, a to by bylo přesně to, co mám dnes sto chutí udělat. Nejsme ale ještě sněmovna zavedená a konec konců kolega Vik, jak vidím, tady ani není. Nehledě k tomu, že toto je v dnešní době způsob, který je vlastní právě této straně hospodských rváčů a brutálních bojovníku v kadeřnictvích a na pisoárech českého parlamentu. Ale teď vážně. Já jsem, jak je sněmovně známo, synem a synovcem popravených bojovníků protinacistického odboje, čili toho, o čem se tady teď mluvilo.

Synem a synovcem, který se velmi dlouho srovnával s touto skutečností, který se velmi dlouho srovnával i s německým národem a s tím, co se všechno přihodilo. Jako takový jednoznačně a jasně říkám. S Němci si mohu dnes sednout za společný stůl. Jsem s nimi srovnán, protože v Norimberku bylo řečeno to, co bylo řečeno, a protože národ německý přijal a uvědomil si svůj podíl viny na tom, co se stalo před 50 lety. S panem Vikem - to prohlašuji jednoznačně a jasně - bych si nikdy za společný stůl nesedl, zato se domnívám, že Hitler a Stalin asi ano. Dále říkám: Ne Němci dnes, a tím méně pan Kohl a pan Weigel, ale pan Vik a jemu podobní jsou jasně a jednoznačně fašisty a jejich ideologie je pokleslou a fašistickou ideologií. Pan Vik opomněl vykonat tak závažný čin, aby se skutečně dostal na nějakou dobu za mříže a mohl tam eventuálně Napsat Mein Kampf. Naštěstí jsem přesvědčen, že i kdyby se to stalo, tak by to zřejmě bylo jen několik nenávistných stránek a nic víc.

Na závěr k tomu, čím jsem začínal. Jestliže ještě jednou, pánové, vezmete do úst pro svoji pokleslou argumentaci odbojové a popravené občany tohoto našeho státu, pak vám, pane Viku, těch pár facek dám. Dám vám je za svého otce a za svého strýce a pak si můžete mudrovat o imunitě. Děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Vladimír Řezáč, připraví se pan poslanec Milan Loukota.

Poslanec Vladimír Řezáč: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, myslím, že jsme objektem velké manipulace a předmětem dobře promyšleného scénáře. Ať totiž rozhodneme pro alternativu "A" nebo alternativu "B", v každém případě bude bodovat jedna opoziční parlamentní strana, takže tento scénář byl podle mne promyšlen velmi dobře a Já se skutečně domnívám, že možná ani nepochází z dílny této opoziční parlamentní strany.

Chci říci, že nerad dělám někomu loutku na niti, ale nemohu mlčet při tak závažné lži, jaká je uvedena v letáku na adresu předsedy České strany sociálně demokratické a vůbec naší sociální demokracie. Chci proto vysvětlit, jakým způsobem postupovala naše strana v zahraničně politických aktivitách při řešení česko-německých vztahů. Byli jsme proti návrhu koalice na vytvoření pracovní skupiny pro jednání se sudetskými Němci, což koalice v podstatě odpískala až po určitém období, když zjistila, že tato jednání jsou neúnosná. Zapojili jsme se do jednání s německými partnery proto, že se domníváme, že naše politika vůči Německu může být jenom jedna, a to politika česká a nemůže být ani koaliční, ani jenom opoziční, protože jedině taková politika je seriózní a má naději na úspěch, jak nás o tom přesvědčili naši sousedé z Polské republiky.

Česká strana sociálně demokratická dosáhla významných politických úspěchů v této zahraničně politické aktivitě, když 29. Května letošního roku byla přijata společná deklarace České a Německé sociální demokracie, ve které se jasně hovoří o tom, že prvními vězni Hitlerových koncentračních táborů byli němečtí sociální demokraté, že se uznává, že v Československu zahynuly statisíce občanů za nacistické persekuce s tím, že tyto oběti války z řad českých občanů musí být bezvýhradně odškodněny, a to bez ohledu na Jakékoliv požadavky sudetských Němců, o kterých jsme vždy odmítali jednat. Je zajímavé, že za 8 dní po otištění a přijetí této deklarace 6. 6. 1995 Je uzavírána smlouva s tiskárnou o vytištění tohoto letáku. Stejně tak je zajímavé, že pouhých 6 dnů po návštěvě předsedy německé SPD Rudolfa Scharpinga 7. července jsou tyto letáky rozšiřovány po naší republice. Ve společném prohlášení předsedy České strany sociálně demokratické Miloše Zemana a předsedy SPD Rudolfa Scharpinga bylo jasně zopakováno, že obě dvě strany se zaslouží o to, aby bylo mládeži předneseno poučení z nacistické persekuce 3. německé říše, aby nic nebylo zapomenuto, ale současně, že tuto tragickou kapitolu našich dějin považujeme za uzavřenou a musíme v zájmu současných i budoucích generací směřovat k rychlému navázání dobrých vztahů a také k rychlému zapojení naší republiky do Evropských společenství.

To znamenalo dobrý nástup k přípravě společné deklarace obou parlamentů, k čemuž se kladně vyjádřila Jak opoziční strana zelených v Německu, tak dokonce i koaliční FDP, Strana svobodných demokratů. Chci říci pro uklidnění našich občanů, že navíc vůbec není možné, aby naše koaliční strany mohly jednat jenom s německou vládou o tom, že by mohly měnit závěry, které jsou přijaty v Postupimské dohodě z 2. srpna 1945, což britská i americká strana vyjádřily již v dubnu 1992 v souvislosti s ratifikací československo-německé smlouvy.

Chci rovněž říci, že nikdy Nepřipustíme Jakékoli zpochybňování dekretů prezidenta Edvarda Beneše, což nakonec vyplývá i z článku 9 česko-Německé smlouvy, ratifikované v dubnu 1992, ve které Německá strana uznává kontinuitu československého státu od října 1918 a tudíž i kontinuitu československého právního řádu od října 1918 až do uzavření smlouvy, včetně dekretů prezidenta Beneše, ať ústavních nebo obyčejných.

Chci konečně zdůraznit, že postup byl zvolen v souladu s mezinárodními dohodami, a to jak článkem 13 Postupimské dohody z 2. srpna 1945, tak pařížské reparační dohody z prosince 1945 a února 1946, a nikdo dnes nemůže uvažovat ani jednat o nějakých restitučních nárocích sudetských Němců, protože žádné takové nemají oporu v mezinárodním právu veřejném, v současné době platném.

Chci konečně zdůraznit, že poslanec Jan Vik, který je členem téhož výboru jako já, má za tři roky poslanecké praxe dostatečnou zkušenost, aby věděl, že pokud je přesvědčen o podobných informacích, že jsou věrohodné, mohl je sdělit formou interpelace na vládu, na ministra zahraničních věcí a byl by naprosto beztrestný. Samozřejmě potom by nejednal s takovýmto efektem, s Jakým jednal dnešního dne.

Táži se, proč jako člen branného a bezpečnostního výboru neinformoval o tak závažných informacích náš branný a bezpečnostní výbor, jehož je členem, když je o takovýchto záhadných tvrzeních přesvědčen?

Konečně chci říci, že povazuji za chybu dnešní usnesení sněmovny, kterým odmítla náš návrh na vytvoření vyšetřovací parlamentní komise. Tím bychom totiž mohli jednoznačně naši občanské veřejnosti sdělit, jak se věc zakládá na pravdě, o jaký podvrh se jedná na základě stejně hodnověrného šetření, jaké probíhá v trestním řízení, neboť vyšetřovací komise parlamentu má stejná práva jako orgány činné v trestním řízení pokud jde o výslechy svědků a provádění důkazů, včetně trestní odpovědnosti za nepravdivou svědeckou výpověď apod.

Jestliže tedy Nebylo tomuto návrhu vyhověno, stojíme před problémem, zda dáme Na hlavu poslance Jana Vika mučednickou trnovou korunu za to, že on Je obětí boje za české národní zájmy, nebo zda rozhodneme o jeho nevydání s tím, že budeme okamžitě podezřelí, že nechceme věc objasnit, aby se neukázalo, že Na každém šprochu je pravdy trochu.

Z těchto důvodů, ač nerad, jsem nucen hlasovat pro vydání poslance Jana Vika k trestnímu stíhání.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Milan Loukota. Připraví se paní poslankyně Petra Buzková. Faktická poznámka pana místopředsedy Vlacha dostane přednost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Pane předsedo, dámy a pánové, při vší úctě ke všemu významnému, co se událo od roku 1918 až po dnešní dny ve věcech mezinárodních vztahů a v dalších záležitostech, chtěl bych vás poprosit, abychom se ve zbytku dnešní rozpravy zabývali tím bodem, který je projednáván, to je návrh mandátového a imunitního výboru na zbavení imunity pana poslance Vika v právě projednávané věci. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Milan Loukota. Připraví se paní poslankyně Petra Buzková.

Poslanec Milan Loukota: Pane předsedo, dámy a pánové, vše nasvědčuje tomu, a je to tudíž nanejvýš pravděpodobné, že za několik okamžiků dojde v této sněmovně poprvé v tomto volebním období na žádost Úřadu vyšetřování hlavního města Prahy k odejmutí poslanecké imunity, a to předsedovi našeho poslaneckého klubu panu Janu Vikovi. V této souvislosti si dovolím jednu poznámku.

Je dostatečně známo, že nejenom mince má dvě strany. Je tomu tak i v tomto případě. Na straně jedné sice můžete, vážení, zbavit poslance Jana Vika imunity, na straně druhé však chci poukázat na čl. 26 Ústavy České republiky, kde je stanoveno - cituji: poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy. - opakuji: žádnými příkazy. Nechci teď v žádném případě kritizovat Ústavu České republiky. Není na to ani vhodná chvíle, ani čas. Chci jen upozornit na to, k čemu nejspíše dojde, bude-li kolega Vik zbaven imunity. Poslanecká sněmovna sice pravděpodobně svým usnesením vyjádří souhlas s trestním stíháním Jana Vika, ten však současně nebude - v souladu s čl. 26 Ústavy České republiky - vázán žádnými příkazy a za příkaz se dá jistě považovat např. I předvolání na již zmíněný Úřad vyšetřování. Bude tedy záležet jedině na panu Vikovi a na jeho blahovůli, zda bude s orgány činnými v tomto trestním stíhání spolupracovat a tedy se řídit jejich příkazy. Pakliže tak učiní, bude ovšem riskovat, že se vystaví dalšímu postihu od mandátového a imunitního výboru a následně i Poslanecké sněmovny za své neústavní jednání. Bude-li ovšem poslanec Vik respektovat a ctít ústavu, resp. čl. 26, nebude se cítit vázán žádnými příkazy, a proto asi nebude s vyšetřovateli spolupracovat. A jsme v začarovaném kruhu, z kterého - zdá se - není úniku. Ani poslanecká sněmovna totiž nemůže svému členovi nařídit, aby jednal protiústavně. Budou-li však nejvyšší místa i za této situace trvat na proběhnutí trestního stíhání a Jan Vik se odmítne např. zúčastnit vyšetřování, bude muset být předveden asi násilím. A tím se, vážení, nedostáváme jen před rok 1989, ale někam těsně za únor 1948.

Je-li však scénář Již napsán a vývoj se má takto ubírat, čemuž mimo Jiné nasvědčuje i přehorlivý postup místopředsedy sněmovny pana Kasala, tak čiňte, co umíte a co vám bylo nařízeno. Pardon. Doporučeno. (Potlesk z galerie hostů.)

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má paní poslankyně Petra Buzková, připraví se pan poslanec Dalibor Matulka.

Poslankyně Petra Buzková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pan poslanec Valenta ve své řeči, kterou zde přednesl zhruba před hodinou, uvedl Některé skutečnosti, mnohé polopravdy a mnohé naprosté výmysly. Mým úkolem není je zde podrobně analyzovat jeden po druhém. Já se chci zmínit pouze o jednom, a to z toho důvodu, že se dotýkal bezprostředně mé osoby.

Pan poslanec Valenta řekl - cituji protokol: Paní poslankyně Buzková dokonce řekla ve výboru, a to těžko popře, že pan poslanec Vik dal i příkaz k distribuci letáků. Rád bych věděl, kde tuto informaci získala. Není smyslem mého projevu se s ní přít. Věřím, že je natolik objektivní, že ví, že poněkud přestřelila. Konec citátu.

Tímto citátem pana poslance Valenty jsem skutečně překvapena. jsem jim překvapena z toho důvodu, že jsou mi vkládána do úst slova a myšlenky, které jsem nikdy nevyslovila. Ani na imunitním výboru, ani nikde jinde. Nejsem tudíž tímto výrokem pouze překvapena. Jsem tímto výrokem hluboce dotčena. A jsem jím hluboce dotčena i z toho důvodu, že patřím mezi ty poslance, kteří měli a mají skutečnou a opravdovou snahu se tímto případem zabývat, a to s odhlédnutím od jakýchkoli stranických souvislostí. Patřím mezi ty poslance, kteří si uvědomují, že se jedná skutečně o velmi zásadní případ, který je vlastně tím hraničním bodem mezi politickou a kriminální odpovědnosti.

Od samého počátku si uvědomuji, že tato sněmovna skutečně poprvé rozhoduje o velmi důležité věci, že se v žádném případě nesmí ukvapit, protože tento případ je velice riskantní na obě strany a ani jedno, ani druhé rozhodnutí není zcela jednoznačně šťastné. Já jsem ani do imunitního výboru, ani do této sněmovny nepřicházela s připraveným, hotovým stanoviskem, které mi někdo připravil. Přišla jsem s vůlí a snahou se zabývat touto záležitostí a udělat všechno pro své dobré svědomí, abych mohla o této záležitosti hlasovat správně.

Z tohoto důvodu se mě velmi dotkla slova pana poslance Valenty. Jsou to slova, která si buď vymyslel, třeba proto, že se mu hodila do řeči, kterou si právě připravoval. Anebo jej možná obviňuji špatně. Možná prostě jenom v parlamentním imunitním výboru špatně poslouchal. To se možná může stát každému, ale v každém případě by si měl být vědom své chyby a za svoji chybu by se měl omluvit.

Doporučuji tedy panu poslanci Valentovi, aby příště lépe vážil svá slova, a než použije ve svých řečech výroků třetí osoby, aby si je, pokud možno, ověřil ze stenozáznamu.

Předseda PSP Milan Uhde: K faktické poznámce se hlásí pan poslanec Valenta. Myslím, že Je správné, abych mu dal slovo.

Poslanec Josef Valenta: Já samozřejmě, pani poslankyně, jsem velice zvažoval, jestli to mám říci anebo ne. Ale vy jste si tam dobře svoji chybu v tom mandátovém a imunitním výboru uvědomila, když jste slehla hlavu po tom, co jste řekla. Bylo to v pátek. Vy dobře víte, že se nemýlím. Mrzí mě, že musím toto říci dámě, ale nebyl jsem tam já jenom sám, a víte dobře, jak to bylo, pani poslankyně. Jestli si to nepamatujete, já vím určitě, že stenozáznam to tam musí obsahovat; nikdy bych si to nedovolil říci, kdybych si toho nevšiml a kdyby to nebyla pravda. Chtěl jsem se ohradit už tehdy. Dneska jsem zvažoval, jestli to mám říci, ale bohužel jste to řekla. Je to nikoliv moje faux pas, paní poslankyně. Vím, že se to snažíte nějakým způsobem smést, nebo něco, mně to také není příjemné, ale vzpomeňte si na to, a nebyli Jsme tam jenom my dva určitě. Myslím si, že objektivita je věc skutečně velice důležitá.

Nemám se vám za co omluvit, protože tak to tam bylo. Vy dobře víte, že to bylo v té závěrečné části projednávání.

Předseda PSP Milan Uhde: Paní poslankyně Buzková chce odpovědět a má na to právo.

Poslankyně Petra Buzková: Tvrzení pana poslance považuji za absolutní nehoráznost, dokonce z tohoto místa opakovanou. nicméně, takovouto věcí se nehodlám dále zabývat.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má kolega Matulka, který je řádně přihlášen do rozpravy, připraví se pan poslanec Vítězslav Valach.