Čtvrtek 15. prosince 1994
Přítomni:
Předseda PSP M. Uhde, místopředseda PSP J.
Vlach, místopředseda PSP J. Kasal, místopředseda
PSP K. Ledvinka, místopředseda PSP P. Tollner a
128 poslanců.
Za vládu České republiky: ministr
pro hospodářskou soutěž S. Bělehrádek,
ministr zdravotnictví L. Rubáš, ministr dopravy
J. Stráský.
(Schůze zahájena v 9.18 hodin.)
Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Wagner má
náhradní kartu č. 1, pan poslanec Gjurič
náhradní karta č. 3, pan poslanec Opatřil
náhradní karta č. 4, pan poslanec Gross náhradní
karta č. 2.
Vážené paní poslankyně, vážení
páni poslanci, vážení členové
vlády, milí hosté, zahajuji 26. schůzi
Poslanecké sněmovny a všechny vás na
ní srdečně vítám. Podle prezenční
listiny bylo před několika minutami podepsáno
94 poslankyň a poslanců, ale v tuto chvíli
je jich zaregistrováno už 133. Prosím, aby
se zaregistrovali další, aby byl jasný přehled.
Konstatuji, že je registrováno 137 poslankyň
a poslanců. To znamená, že jsme schopni se
usnášet. Pan poslanec Kozel s náhradní
kartou č. 6.
Vážené dámy a vážení
pánové, schůzi jsem svolal podle § 12
jednacího řádu na základě písemné
žádosti 69 poslanců. Byla doručena do
mého sekretariátu dne 16. listopadu. Cituji z ní:
"Podepsaní poslanci podle § 12 zákona
o Jednacím řádu č. 35/89 Sb., ve znění
zákonů 249/90 Sb., 97/91 Sb., 280/91 Sb. a 42/93
Sb., žádají předsedu Poslanecké
sněmovny Parlamentu České republiky o svolání
schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České
republiky. Pro tuto schůzi navrhují podepsaní
poslanci tento program:
1. Posouzení situace v Centru kupónové privatizace
2. Projednání návrhu poslanců na zřízení
vyšetřovací komise podle § 55a citovaného
zákona o Jednacím řádu
3. Zřízení vyšetřovací
komise Sněmovny ve věci kupónové privatizace
4. Zpráva vlády České republiky o
plnění Programového prohlášení
vlády republiky."
Pod tímto textem lze číst podpisy 69 poslanců.
Poslanec Kulička mi dne 24. listopadu písemně
oznámil, že svůj podpis bere zpět. K
žádosti je dále přiložen návrh
40 poslanců na zřízení vyšetřovací
komise Poslanecké sněmovny ve věci kupónové
privatizace. Pozvánka na schůzi vám byla
rozdána na lavice v úterý 13. prosince odpoledne.
§ 13 odst. 2 Jednacího řádu stanoví:
Česká národní rada stanoví
na návrh organizačního výboru České
národní rady, a není-li takového návrhu,
na návrh předsedy České národní
rady pořad jednání a způsob projednávání
jednotlivých bodů pořadu. Podle tohoto §
13 odst. 2 a též podle § 55a odst. 1 Jednacího
řádu navrhuji tento pořad a zároveň
způsob jeho projednávání:
1. Posouzení situace v Centru kupónové privatizace.
Předpokládám, že úvodní
slovo a návrh usnesení Poslanecké sněmovny
přednese pověřený zástupce
navrhujících poslanců.
2. Návrh na zřízení vyšetřovací
komise Poslanecké sněmovny ve věci kupónové
privatizace.
Znamená to, že nejdříve projednáme
návrh na zřízení komise, a pokud tento
návrh schválíme, budeme se dále zabývat
jejím personálním složením.
3. Zpráva vlády České republiky o
plnění jejího Programového prohlášení.
Po zahájení tohoto bodu bychom jeho projednávání
přerušili a dali vládě určitý
termín na přípravu zprávy. Tu bychom
pak mohli projednat např. během pravidelné
únorové schůze.
Nyní se táži, zda si někdo z vás,
paní poslankyně a páni poslanci, přeje
navrhnout změnu nebo doplnění pořadu
této schůze, případně se vyjádřit
ke způsobu jeho projednávání. Podle
jednacího řádu má právo takový
návrh vznést kterýkoliv poslanec nebo poslankyně
z naší Poslanecké sněmovny. O návrhu
pak rozhodne Poslanecká sněmovna bez rozpravy. Mám
tu písemně podané přihlášky
a z nich podle časového sledu, v jakém byly
předloženy, čtu, že pan poslanec Václav
Exner chce vystoupit po projednání programu 26.
schůze. Pan poslanec Wagner nepodmínil svou přihlášku
do rozpravy. Předpokládám, že chce vystoupit
v rozpravě o pořadu schůze. Dávám
mu tedy slovo. Další písemné přihlášky
nemám.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo,
dámy a pánové, v době, kdy jsme se
dohodli, že požádáme o svolání
mimořádné schůze, nebylo ještě
tak silným tématem dne, co se jím stalo v
průběhu od doby, kdy jsme žádost o svolání
mimořádné schůze podali, a to jsou
problémy spojené s možností narušení
sociálního smíru a poslední události
tohoto týdne, kdy se k těmto věcem velmi
jednoznačně vyjádřilo odborové
hnutí. Domníváme se, že je to velmi
vážný problém a že je povinností
Poslanecké sněmovny reagovat na tyto otázky
i také proto, že jsou to věci, které
se bytostně dotýkají života každého
občana, neboť každý bude jednou stár
a bude odkázán ve většině případů
na příjmy. (Hluk v sále.)
Prosil bych pana předsedu, aby upozornil pány kolegy,
že...
Předseda PSP Milan Uhde: Omlouvám se, že
jsem v tuto chvíli nesledoval. Samozřejmě,
že vyhovím, a nejen vyhovím. Dodám i
za sebe - prosím vás, ať je cokoli pronášeno
z řečniště, vyžaduje to přinejmenším
respekt, to znamená klid a příležitost
pro poslance, který má slovo, aby to slovo opravdu
mohl pronést. Dodržujme to prosím, zcela určitě
se to vyplatí nejen morálně, ale i prakticky.
Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jozef Wagner: Děkuji. Již včera
jsem se musel přihlásit s faktickou připomínkou
ve chvíli, kdy jeden z pánů poslanců
z tohoto místa měl za to, že je velmi kulturní,
když dá najevo, že menšinový názor
není třeba respektovat. Domnívám se,
že to, co zde přednáším jako návrh,
může být menšinovým názorem
v této sněmovně, ale za zdmi této
sněmovny se tím zabývají ve svých
myšlenkách a starostech miliony lidí, protože
každý z nich bude jednou odkázán na
důchod.
Domnívám se, že tato otázka je tak vážná,
že by měla být zařazena na pořad
jednání Poslanecké sněmovny. Navrhuji
proto zařazení bodu pořadu: "Sociální
smír v souvislosti s připravovanými změnami
zákona o důchodovém pojištění."
Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Já jsem si zapsal
návrh pana poslance Wagnera a ptám se po dalších
příspěvcích do rozpravy o pořadu.
Nejsou žádné další přihlášky.
Pan poslanec Exner promluví v termínu, v jakém
si promluvit přál. Pan poslanec Sojka má
náhradní kartu č. 5.
Dám hlasovat nejdříve o doplňujícím
návrhu, který podal právě pan poslanec
Wagner, a poté o předloženém návrhu
programu v celku. Pan poslanec Wagner navrhuje, aby k předloženým
bodům, které jsem přečetl ve svém
úvodním slově, byl připojen další
bod - předpokládám jako bod čtvrtý
pod názvem Sociální smír v souvislosti
s připravovanými změnami zákona o
důchodovém pojištění. Dám
hlasovat o návrhu pana poslance Wagnera. První hlasování
na této schůzi.
Kdo podporujete předložený návrh, stiskněte
prosím tlačítko a zvedněte ruku. Kdo
je proti tomuto návrhu? Kdo se zdrzel hlasování?
První hlasování skončilo.
Ze 149 přítomných zaregistrovaných
poslanců bylo 58 pro, 66 proti, 22 se zdrzelo, tři
nehlasovali. Návrh na tento bod tedy nebyl přijat.
S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec
Grulich. Dávám mu příležitost,
aby ji proslovil.
Poslanec Václav Grulich: Pane předsedo, dámy
a pánové, dávám procedurální
návrh, aby se o dalším programu hlasovalo po
jednotlivých bodech. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Já se domnívám,
že takovému návrhu je možno vyhovět
i bez hlasování, že je to kolegiální
způsob přístupu a že panu poslanci Grulichovi
vyhovím, pokud někdo nemá námitku,
ze se o tomto procedurálním návrhu má
hlasovat jako o každém jiném. Není taková
námitka, vyhovím proto poslanci Grulichovi a dávám
hlasovat o tom, kdo z přítomných poslanců
a poslankyň podporuje, aby byl na pořad 26. schůze
jako první bod zařazen bod s názvem "Posouzení
situace v Centru kupónové privatizace". Druhé
hlasování na této schůzi.
Kdo podporujete tento návrh, stiskněte prosím
tlačítko a zdvihněte ruku. Kdo je proti tomuto
návrhu? Kdo se zdrzel hlasování?
Ze 150 přítomných poslankyň a poslanců
bylo 66 pro, 57 proti, 27 se zdrzelo. Tento návrh nebyl
přijat.
Budeme hlasovat o druhém předloženém
bodu pořadu, zní takto: " Návrh na zřízení
vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny
ve věci kupónové privatizace." Třetí
hlasování na této schůzi.
Kdo podporujete předložený návrh, stiskněte
prosím tlačítko a zvedněte ruku. Kdo
je proti tomuto návrhu? Kdo se zdržel hlasování?
Třetí hlasování skončilo.
Ze 151 přítomných bylo 63 pro, 73 proti,
14 se zdrželo a 1 nehlasoval.
Pan poslanec Effenberger má náhradní kartu
číslo 9.
Budeme hlasovat o třetím bodu pořadu, který
zní takto: "Zpráva vlády České
republiky o plnění jejího programového
prohlášení." Čtvrté hlasování
na této schůzi.
Kdo podporujete předložený návrh, dejte
to najevo stiskem tlačítka a zvednutím ruky.
Kdo je proti tomuto návrhu? Kdo se zdržel hlasování?
Čtvrté hlasování skončilo.
Ze 152 přítomných bylo 67 pro, 52 proti,
33 se zdrželo. Ani tento návrh nebyl přijat.
Udílím slovo panu poslanci Exnerovi, který
o ně požádal, jakmile bude projednán
program 26. schůze. To se právě stalo. S
faktickou poznámkou pan poslanec Výborný.
Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedo,
nerad bych do toho vnášel zmatek, ale obávám
se, ze tato sněmovna hlasováním neschválila
žádný program této schůze, a
schůze tedy končí.
Předseda PSP Milan Uhde: Pane poslanče, já
vím, ze se tento výklad nabízí, ale
vzhledem k tomu, že náš jednací řád
říká, že předseda klubu, předseda
sněmovny a místopředsedové mohou promluvit
kdykoli k jakémukoliv tématu, a vzhledem k tomu,
že pan poslanec Exner podal svou přihlášku
na začátku, vřele se přimlouvám
za to, abychom nebyli striktní a abychom mu vystoupení
umožnili.
Poslanec Miloslav Výborný: Já tomu,
pane předsedo, nebráním a ani tomu vystoupení,
a už vůbec tady nechci vzbuzovat větší
zmatek. Samozřejmě, že předseda poslaneckého
klubu může vystoupit kdykoli, je-li schůze.
Předseda PSP Milan Uhde: S faktickou poznámkou
se hlásí pan poslanec Wagner. Faktické poznámce
dám přednost. (Hluk v sále.) Prosím,
kolegové, abyste umožnili promluvit panu poslanci
Wagnerovi. Komu se zdá, že je na místě
striktní výklad, prosím, ať jedná
podle toho, ale ať neruší řečníka.
Poslanec Jozef Wagner: Pane předsedo, dámy
a pánové, pan kolega Výborný má
jistě pravdu, ale promluvil podle svého výkladu
potom též po skončení schůze.
Nicméně pan kolega Výborný by měl
vědět, že schůzi podle zákona
o jednacím řádu zahajuje a uzavírá
předseda. Neslyšel jsem, ze by předseda schůzi
uzavřel.
Předseda PSP Milan Uhde: Já se přidávám
k tomuto výkladu a musím říci, že
jsem neukončil schůzi a ze udílím
slovo panu poslanci Exnerovi.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, páni
ministři, dámy a pánové, předem
se omlouvám za to, že jsem se rozhodl před
vás vystoupit. Po druhé se omlouvám za to,
že s rozsáhlým projevem. Je to více
méně jediná možnost, kterou nám,
opozičním poslancům umožňuje
jednací řád, abychom při neschválení
pořadu probíhající schůze se
mohli vyjádřit celkově ke stavu naší
společnosti ve světle realizace programového
prohlášení vlády a vystoupeni pana ministerského
předsedy pana Klause na 25. schůzi Poslanecké
sněmovny.
Musíme bohužel konstatovat, že vláda a
s ní i vládní koalice v Parlamentu nevycházejí
z objektivní analýzy skutečného stavu
společnosti, nýbrž z účelových
ideologických a hluboce emotivních stanovisek. V
nich je skutečnost přizpůsobována
zájmům těch, které tato vláda
reprezentuje. Vládní koncepce není dostatečně
citlivá ke specifickým možnostem a potenciálu
naší země. (Hluk v sále).
Předseda PSP Milan Uhde: Prosím, pane poslanče,
okamžik. Kolegyně a kolegové, prosím,
abyste se utišili a umožnili panu poslanci Exnerovi
povědět, co povědět chce a na co má
právo, aby pověděl.
Poslanec Václav Exner: Nepřináší
tvořivá řešení, snad jen mimo
kupónovou privatizaci, a ani o ně neusiluje. Spokojuje
se s napodobováním tzv. úspěšných
vzorů, je radikální v prosazování
návratu k "čistě kapitalistickým
principům, k neoliberálnímu fundamentalismu".
Tento fundamentalismus je však dnes ve světě
i všeobecně pociťován jako extrémní.
Postupně vidíme, že proti předlistopadovým
poměrům většina věcí má
jen jiné třídní předznamenání.
Záporné působení proti velké
části občanů se však postupně
vyhrocuje. Hlavní roli dnes hraje vlastnictví jen
velmi omezeného počtu konkrétních
osob s takřka neomezenou možností rozhodování.
Na druhé straně obrovská většina
občanů nemůže do spousty ekonomických
problémů nijak zasahovat. Na tom nemůže
nic změnit masové rozšíření
vlastnictví jednotlivých akcií, jejichž
majitelé nemohou konkrétně promluvit ani
do řízení, ani pracovními výkony
situaci vlastněných podniků nějak
ovlivnit.
Pan premiér odvozuje oprávněnost hodnocení
stavu společnosti od výsledků nedávných
komunálních voleb. V té souvislosti je třeba
upozornit, že strany vládní koalice získaly
o něco méně než 46% hlasů a méně
než 27% mandátů, bereme-li příznivější
údaje o stranami navržených kandidátech.
Není jisté, že ti, kteří volili
nezávislé kandidáty nebo nevolili vůbec
automaticky aspoň ve stejném poměru souhlasí
se základními kroky současné vlády.
Není to jisté ani u těch, kteří
v komunálních volbách místní
představitele stran koalice volili. K dobrým výsledkům
především ODS a lidovců ve smyslu sportovně
chápané soutěže pluralitních
politických stran blahopřejeme.
Není možno uvozovat od komunálních voleb
mandát k určitému způsobu politiky
na celostátní úrovni. Ve vztahu zaměstnavatel
- zaměstnanec se vracíme k osvědčenému
vnějšímu donucování, o kterém
spolu s novými teoretiky řízení jsme
si oprávněně mysleli, že není
hodno člověka konce 20. století.
Nekriticky je oslavována tvůrčí živelnost
a její univerzální racionalizační
dosah. Ve srovnání s národními ekonomikami
a i s poměry ve větších podnicích
ve větší části světa jde
o situaci, která jakoby odpovídala naivním
představám o možnostech plánování
z konce asi tak 50. let.
V té souvislosti premiérem sdělovaná
priorita transformace vlastnických vztahů jako základní
podmínka prováděné restrukturalizace
ekonomiky a dotvoření systémového
a institucionálního rámce tržní
ekonomiky má teoretickou vadu. Jen méně vzdělaný
člověk může vycházet z teze,
že předpokladem přechodů k uváděným
konečným cílům je změna vlastnických
vztahů. Ekonom, a jsem si jist, že jím Václav
Klaus je, ví, že předpokladem je ekonomická
samostatnost ekonomických subjektů, přičemž
na tvorbě vlastnictví prvořadě nezáleží.
To ostatně pan premiér zdokumentoval, když
uvedl, cituji: většina půdy je pronajata a
soukromí rolníci přímo hospodaří
na 20% zemědělské půdy. Toto tvrzení,
a nezpochybňuji jeho pravdivost, je evidentním důkazem
toho, že v ekonomice na vlastnických vztazích
příliš nezáleží. To, že
většina vlastníků půdu pronajala,
je dokladem toho, že vlastník není vůbec
žádnou zárukou správného hospodaření,
ale pouze tím, kdo má zájem na zisku z vlastnictví,
nikoli z produkce. Je to člověk, který pronajímá
metry, hektary apod. Tím jenom přispívá
k vyšším výrobním nákladům
bez sebemenšího přínosu v oblasti produkce.
Někdy lze sám sebe usvědčit z argumentační
nedůslednosti a z argumentace dle potřeby.
Česká varianta vlastnických vztahů
má jiný hlavní cíl. Obnovení
vysoce převažujícího soukromého
vlastnictví s důsledky především
ve sféře rozdělování. Tento
cíl také dokumentují fakta o vývoji
ekonomiky a sociální situace.
V politické činnosti v současné době
dochází k opovržení vůči
obyčejnému občanovi, vůči "rozumu
ulice a davu". Všemocně se vyzdvihuje mimo jiné
za účasti většiny tzv. nezávislých
sdělovacích prostředků zvláštní
odpovědnost a velebí se nadání a činnost
elity. Politicky organizovaní občané jsou
z politiky vykazováni, viz např. překážky
pro nezávislé kandidáty v komunálních
volbách. Významný pokles zájmu o politické
záležitosti je pokládán za normální.
O mnohých věcech nejsme informováni, o mnohé
věci projevují občané nezájem
po zkušenosti, že i z těch nejdůležitějších
informací se nevyvozují logické důsledky.
Bezmocnost a lhostejnost, snižování občanského
sebevědomí a omezování občanské
důstojnosti, které produkuje současná
politika, se vydává za projev souhlasu veřejnosti
s jejími postupy. V kultuře vztahů převládá
individualistické prospěchářství
doprovázené na druhé straně žebráním
o pomoc a o charitativní činnosti při řešení
prohlubujících se sociálních problémů
značné části obyvatelstva. Oceňuje
se živelnost, vychvaluje směs fundamentalistických
a pragmatických přístupů. Otevřená
apologie kapitalismu je hlavním kritériem hodnocení
a teoretickým nástrojem.
V zahraničněpolitické orientaci byla minulá
závislost na cizích vzorech a pojmech, která
omezovala a ohrožovala suverenitu rozhodování,
vystupňována v současné době
v úslužnost a podbízivost na jinou světovou
stranu. Ta je doprovázena přímým výprodejem
a rozdáváním národního bohatství
do ciziny, jakož i neschopností zabránit rozkrádání
kulturních hodnot. Bez potřebného zhodnocení,
bez možnosti projevit mínění občanů,
spěcháme do nových područí
elitních evropských a světových struktur.
Hlavním důsledkem v této oblasti je, že
se podařilo rozbít Československo. Toto rozbití
nebylo zatím podrobně analyzováno a velká
část občanů České i
Slovenské republiky se s ním nehodlá spokojit
jako s konečným řešením našich
vzájemných vztahů.
Pochvaluje-li si vedení státu velmi dobré
zvládnutí ukončení federace a vytvoření
českého státu, uvádění
vztahů se Slovenskem, cituji, "do polohy obvyklých
mezinárodních vztahů", pak si hned uvědomíme,
že to také znamená obrovské snížení
objemu těchto vztahů ve všech oblastech, od
ekonomiky po kulturu, při zvýšených
ekonomických nákladech. Z bratrského národa
se stává národ oddělený stále
méně průchodnou státní hranicí.
Přes "zvládnutí tohoto procesu formální
právní cestou" nese podle názoru mnoha
občanů znaky zločinů proti bývalému
státu. Dovolte mi v té souvislosti citovat následující
názor z těchto stanovisek: "spokojenost premiéra
je srovnatelná se spokojeností zločince,
který nebyl obviněn a odsouzen" (konec citátu).
V zahraničněpolitické oblasti zároveň
potlačujeme náš zájem o struktury všeobecné.
U nich, např. konference pro bezpečnost a spolupráci
v Evropě, prosazujeme, aby cituji "nebyly nadřazovány
dnes existujícím evropským institucím"
(konec citátu). Přitom víme z opakované
vlastní zkušenosti, že elitní struktury
jsou vždy nutně zaměřeny ve prospěch
některých a proti jiným, což nakonec
vytváří nebo zvyšuje napětí
a dříve nebo později vede ke konfliktům.
V minulosti takový postup dlouhodobě bezpečnost
naší země nezajistil. Rovnoprávné
vztahy k sousedům jen deklarujeme. Např. Polsko
nestálo premiérovi v nedávném projevu
ani za samostatnou zmínku. Formuluje-li premiér
úkol z konkrétních věcí je
naším prvořadým zájmem plné
členství v Evropské unii (konec citátu)
a analogicky cíl plného postupného vstupu
do NATO, pak musíme konstatovat, že v Evropě
demokratické, nikoli např. jelcinovské, jsou
takto důležité věci předmětem
referenda, byť i jen s hlasem poradním.
Běda vládě, která si takto významné
strategické cíle hodlá stanovit sama. Pravdou
však je, že naší vlády nám
líto nebude, až jí podobné kroky národ
celkově zúčtuje. Máme tedy velké
výhrady k postupu vlády při ujasňování
a prosazování českých národních
zájmů a upevňování, bohužel
nového svébytného státního
celku, počínaje výprodejem české
ekonomiky přes otřásání občanského
sebevědomí a ohrožování kulturní
i státní identity.
V tomto směru, podle našeho názoru, vláda
mandát voličů z voleb roku 1992 neplní
a odklon od představ velké části voličů
dále pokračuje. Vláda se ve své činnosti
zavázala (cituji) vytvářet prostor pro to,
aby se uplatňovala vůle většiny občanů
České republiky (konec citátu) a současně
chránit (cituji) názorové, etnické
a sociální menšiny a jejich právo říci
své slovo ke každodenním otázkám
společenského vývoje (konec citátu).
Zavázala se pečovat o vyváženou zákonodárnou,
výkonnou a soudní moc, zavázala se navazovat
na demokratické tradice české státnosti.
Pochopila však vítězství stran vládní
koalice ve volbách jako jejich právo plně
disponovat se státní mocí, a to bez mínění
občanů jako celku, tedy i těch, kteří
volili strany, jež nezískaly zastoupení v Parlamentu,
anebo se nezúčastnily voleb, a těch, které
zastupuje parlamentní opozice.
Vláda dělá všechno proto, aby se současný
politický režim uchoval trvaleji a byl legislativně
zajištěn. K jiným názorům přistupuje
předpojatě bez skutečné vstřícnosti
a ochoty posuzovat argumenty a protiargumenty, které jsou
apriorně znevažovány. Svým ideovým
zaměřením napodobuje nejhorší
praktiky minulých dob.
Vedoucí strana současné koalice se bez ohledu
na společenské zkušenosti snaží
prosadit jako státostrana. Je posilována otázka
exekutivy, jak na úrovni státní, v neprospěch
Parlamentu, tak na místních úrovních,
v neprospěch samosprávy. Ani naším úmyslem
není konfrontace, Navrhli jsme nedávno všem
politickým stranám přípravu Charty
národní dohody.
Jsme pro prodiskutování všech hlavních
otázek v parlamentě i mimo něj za účasti
všech zájemců. Z těchto přístupů
nechceme část parlamentu nebo část
společnosti vynechávat. Opozici se nutně
zdá, že monology jsou z koalice, připomínky
se nepřijímají. Často se znemožní
už jednací procedurou, pozváním jen
vybraných apod. Vláda se vyhýbá tomu,
aby pravidelně skládala účty ze své
činnosti Parlamentu. Této tendenci vycházejí
vstříc poslanci koalice, kteří pomáhají
svými vystoupeními bagatelizovat požadavky
na posuzování ucelených rozborů postupu
vlády. Nepřímým i otevřeným
znevažováním povinností vlády
vůči parlamentu se občanům jako celku
ztěžuje objektivně posuzovat její výkony
a opozici se upírá možnost konkrétně
přispívat tvorbou a prosazováním alternativ
k racionálnímu postupu v zájmu všech
občanů. K tradicím české státnosti
patří poměrně silný důraz
na sociální politiku. Současná vládní
koalice však vyzvedává zájmy nepatrné
menšiny, zvláště velkých a zahraničních
podnikatelů. Nesnaží se ani formulovat ani
uspokojovat zájmy zaměstnanců, nebo jsou
tyto zájmy zlehčovány nebo uměle ztotožňovány
se zájmy současné vládnoucí
elity společnosti. V naší zemi se tak postupně
vytváří nová hluboká sociálně
třídní diferenciace. Volební většina
rozhoduje o životním osudu miliónů lidí.
Ti vítězné volební koalici mandát
na změnu společenského řádu,
která se může dotýkat řady pokolení,
nesvěřili. Pojetí demokracie se tak dlouhodobě
vtiskuje vyhraněný třídní obsah.
V zemi mají opět rozhodovat bohatí a mocní
a zahraniční kapitál, a to dokonce v podstatě
ve větší míře než v tzv.
předmnichovské republice. Současní
státní představitelé se v tomto smyslu
už ani nesnaží zakrýt skutečnost,
že v našich zemích byl proveden společenskopolitický
převrat. Klamu však podléhá ten, kdo
si myslí, ze výsledky voleb v posledních
čtyřech letech znamenají trvalý mandát
k takovému postupu.
Celkovou situaci v naší zemi snad nejvýstižněji
charakterizuje zájem mladých lidí zakládat
a rozšiřovat rodinu. V roce 1993 jsme dosáhli
nejnižší porodnost v českých zemích
od doby, kdy je statisticky zjišťována, od roku
1785. Není se co divit. Nový byt je možno koupit
za zhruba 100 násobek průměrného platu.
Tento ukazatel nebyl nikdy příliš příznivý.
Stále se ale zhoršuje. Přitom naše rodiny
ve velké většině dají více
než polovinu příjmů za stravu a bydlení.
Demokracie v oblasti politiky je oddělována od sociálních
skutečností. Jsou redukovány formy demokracie
jenom na demokracii parlamentní, zastupitelskou, často
uplatňovanou v nedostatečné míře.
Jsou odmítány formy přímé demokracie
včetně referenda.
Konstatování z vládního prohlášení
z roku 1992 o nutnosti rozhodování v co největší
míře přenést přímo k
občanům, není prakticky naplňováno.
Naopak, přímá účast občanů
je omezována. Je však omezována i funkce státní
správy na koncepční makroregulaci vydávanou
za pravou funkci moderního státu. Touto cestou se
uvolňuje prostor pro svévoli těch nejsvobodnějších,
tj. velkých vlastníků a s nimi přímo
spojených vrstev v ekonomice, ve správě i
v kultuře. Početné sociální
většiny rozdrobením do jednotlivých
obcí a podniků se ztrátou množství
práv, ztrácejí také možnost uplatnit
svůj zájem jinak, než jako pouhé vylepšování
svého postavení na okraji společnosti. Pojem
svobodná občanská společnost je používán
čistě účelově. Z našeho
života jsou vytlačovány politické funkce
občanských sdružení a hnutí na
úkor zveličování významu politických
stran. Svoboda jednotlivce je odtrhována od sociálního
kontextu, ve kterém se jednotliví lidé nacházejí
či pohybují. Hovoří se o rovných
právech a povinnostech všech. V konkrétních
dokumentech, např. ve vládním prohlášení
v nedávném projevu premiéra v parlamentu,
ale i např. v dokumentech hodnotících ekonomický
vývoj České republiky, se vlastnictví
a podnikání věnuje mnohonásobně
větší prostor než problematice zaměstnanců
a vůbec lidí práce. Jejich zájmy vláda
nezná. Nesnaží se je ani formulovat. Pro jejich
představitele, např. odbory, zbývá
nerovnoprávná obranná pozice, ve které
mohou usilovat o drobná vylepšení navrhovaných,
pro mnohé často drastických, opatření.
Chovají-li se odbory jinak, vláda trucuje.
Stejné šance pro všechny se nevytvářejí
a ani nechtějí vytvořit. Potvrzuje se tím
jen to, že pojem občan je pro současnou vládní
koalici abstraktní zprůměrovanou veličinou,
v níž se odhlíží od konkrétních
jedinců jako členů sociálních
skupin. Tyto pozice jsou krokem zpět i proti křesťanskodemokratickým
a sociálně demokratickým vládám
západních vyspělých zemí.
Hodnocení národního hospodářství
bylo provedeno v současné době nejpodrobněji
v diskusi o návrhu státního rozpočtu
na rok 1995 včetně hodnocení stavu zemědělství,
přednesené poslancem Hurtou, se kterým v
celém rozsahu souhlasíme. Osvědčené
standardní tržní hospodářství
zatím u nás znamená obnovu kapitalismu ve
smyslu vlastnických vztahů a vztahů ve společnosti,
neznamená však zlepšení ekonomické
situace. Naopak. Hodnotíme-li naši ekonomiku především
podle výsledků, potom hospodářská
politika současné vlády, která je
hodnocena předsedou vlády a ekonomickými
ministry jako velmi dobrá, takovým postojům
neodpovídá.
Česká republika v roce 1993 ve srovnání
s Československou socialistickou republikou z roku 1987
klesla ve světovém žebříčku
hrubého domácího produktu z 22. na 50. místo,
ve světovém žebříčku ekonomické
výkonnosti z 26. na 34. místo. Průmyslová
výroba se snížila o více než 40%.
Jednostranná zahraničně obchodní závislost
na Sovětském svazu, vyjádřená
jeho více než 30 procentním podílem
na našem vývozu, byla vystřídána
závislostí na SRN, kam už v roce 1992 směřovalo
více než 32,9% našeho exportu. Jestliže
se zatím přes hluboký pokles reálných
příjmů obyvatelstva podařilo udržet
sociální smír, je to zřejmě
především proto, že zatím je ještě
možné čerpat z rezerv nashromážděných
v minulých odsuzovaných letech, a také proto,
že podstatné otázky ekonomiky vláda
neřeší, ale odsunuje, valí je stále
před sebou.
Znepokojuje nás také hospodaření obcí,
kde nižší možnosti příjmů
jsou doplňovány masovým prodejem obecního
majetku a v poslední době ještě masovějším
zadlužováním obcí, protože nejsou
schopny pokrýt všechny investiční a
neinvestiční výdaje z tradičních
ani nových příjmových prostředků.
Snižováni podílu veřejných rozpočtů
na hrubém domácím produktu, které
je navíc umocněno tím, že pro přepočet
hrubého domácího produktu se používají
čísla, která jsou výrazně nižší
než číslo vykázané inflace za
uplynulé období, tak většinou není
možné charakterizovat jako snižující
se zasahování státu do hospodaření
měst, obcí a podniků, ale spíše
jako přenášení odpovědnosti na
tyto subjekty, aniž by byly vytvořeny podmínky
pro jejich určité řešení.
Vládní politiku v oblasti dopravy pokládáme
za protilidovou a antiekologickou. Proto vyslovit tvrzení,
že "vláda věnuje zvláštní
pozornost udržení dopravní obslužnosti
v odlehlých územích a městské
a příměstské hromadné dopravy
v hustě zalidněných aglomeracích",
aniž by na něm byla špetka pravdy, si skutečně
může dovolit jen premiér české
vlády před českým parlamentem, protože
si je vědom, že za lež se u nás netrestá,
ale odměňuje. "Systémové"
kroky způsobují pravý opak, než co tvrdí,
a to zcela programově.
Zmíním se krátce o oblasti, kterou při
našich jednáních v parlamentu velmi často
zanedbáváme. Je to oblast kultury. Vládní
prohlášení požadovalo uchování
a rozvíjení kulturního bohatství naší
společnosti jako prvořadý úkol vlády.
Ve skutečnosti ministerstvo kultury dodnes nezpracovalo
a vládě ani parlamentu nepředložilo
zásady kulturní politiky, tj. rozpracování
programového prohlášení vlády.
Pan ministr Tigrid nebyl až do nedávna o její
nutnosti přesvědčen. Teprve v poslední
době o její potřebě uvažuje.
Neexistuje tudíž vládní kulturní
politika. Projednávání jednotlivých
záležitostí ad hoc nestačí.
Je možné uvést některá fakta
týkající se toho, jak "suverénní
lid na poli kultury" dle programového prohlášení
má ve skutečnosti obtížnou možnost
seznamovat se s kulturními hodnotami, a to především
proto, že se mu na kulturu nedostává prostředků,
nebo proto, že ho realita nutí zaměřovat
se k jiným aktivitám pro uhájení vlastní
existence.
Klesá návštěvnost kulturních
zařízení. Uvedu některá čísla.
V roce 1989 byl proti roku 1983 u návštěv divadel
pokles ze 6,2 mil. návštěvníků
na 4,2 mil., u galerií ze 4,5 mil. na zhruba 1,5 mil. návštěvníků,
tj. na třetinu. Koncertů se proti 661 tis. zúčastnilo
v roce 1993 jen 309 tis. návštěvníků.
Návštěvnost hvězdáren a planetárií
poklesla zhruba o 25%, u knihoven ze 17 mil. na 14 miliónů.
U muzeí je pokles o více než 40%, v památkových
objektech byla návštěvnost snížena
o něco málo přes 50%.
Upozorňuji, že jde o oficiální statistiku
vývoje poctu návštěvníků
v zařízeních Ministerstva kultury, státní
správy a samosprávy.
Snižují se počty kulturních zařízení.
Výsledky sociologického průzkumu říkají,
že hlavní příčinou neúčasti
na kulturních akcích je nedostatek financí,
což uvádí 59% respondentů. Dotázaní
hodnotí kriticky vliv amerikanizace kultury na mládež.
Již jsem se zmínil o oblasti kriminality, pokud jde
o kulturní památky a umělecká díla.
Skutečné údaje jsou takovéto. Trestných
činů vloupání a krádeží
spáchaných v církevních nebo klasických
památkových objektech označených jako
kulturní památky bylo v roce 1989 79, v roce 1990
necelých 700 a od roku 1991 každoročně
od 900 do více než 1100 případů.
Od roku 1990 je v České republice každoročně
odcizeno asi 15 000 až 20 000 uměleckých předmětů
a starožitností. Další přibližně
stejné množství, které nebylo získáno
trestnou činností, ale vztahuje se na ně
zákaz o vývozu do ciziny, je každoročně
nelegálně vyvezeno.
Ministerstvo kultury vzhledem k tomu, že není účastníkem
restitučního řízení, nemá
možnost získat přehled o skutečném
počtu hradů a zámků vrácených
původním vlastníkům. Pouze u té
části objektů, které mají tzv.
kmenový nebo svozový mobiliář, sleduje
jejich další pohyb Státní ústav
památkové péče v Praze. Tomu odpovídá
také skutečnost v péči o tyto památky.
Programové prohlášení vlády z
července 1992 tedy podle našeho názoru není
plněno. Vládní kulturní politika neexistuje
a problematika kultury a umění je vytěsňována
na samý okraj vládní pozornosti. Dochází
k dekulturizaci národa, k poklesu kulturní úrovně,
k devastaci morálních a kulturních hodnot
a deformování životního stylu. Jsme
toho názoru, že jde o cílený proces
oslabování kulturního a duchovního
potenciálu společnosti.
Bohužel ani jeden ze čtyř ministrů kultury
od roku 1989 nedokázal či neměl zájem
nebo schopnosti prosadit společenský význam
kultury péčí o ni i realizací jednoho
ze základních práv občanů přístupností
kulturních hodnot a statků pro všechny.
Nebudu se podrobně zabývat dalšími oblastmi
činnosti vlády. Svoji nespokojenost např.
s bezpečností, školstvím, především
jeho ekonomickým zajištěním, velmi špatným
stavem v armádě, v sociální politice,
jsme v parlamentě i mimo něj při různých
příležitostech zveřejnili. Zároveň
jsme podobně jako jiné strany opozice přednesli
mnohé návrhy k postupu v některých
oblastech souhrnně, naše strana např. v akčním
programu zveřejněném v září
letošního roku. Škoda, že vláda nehledá
souzvuk s větší částí
parlamentu, než jen s jeho koaliční částí.
Tam je ostatně zbytečné o nějaký
větší souzvuk usilovat, protože tato část
parlamentu trvale zní tak, jak mu vláda "nakukává".
Měl-li pan premiér na mysli opoziční
část parlamentu, pak jsou podivná jeho slova
o souzvuku, když hodlá nechat znít jen sám
sebe a rozpravu nechce nechat připustit. Nebo snad hodlá
zavést praxi, že kdo musí mlčet, také
souhlasí?
K "monologickým přestřelkám"
formou interpelací jsme na probíhající
25. schůzi dostali celou řadu dalších
školení. Opravdu litujeme, že velmi často
nedojde k věcné diskusi o problémových
případech. Interpelace jsou jedinou formou dialogu,
které ještě vládní koalice nebyla
schopna zabránit. Jakékoli téma, které
opozici zajímá, trvale koalice blokuje, nikoliv
v meritu věci, kterému mnohdy většina
koaličních poslanců vůbec nevěnuje
pozornost, ale většinou procedurálním
způsobem. Jde o specifickou formu umlčování
opozice.
Pan premiér Klaus sám naopak je fundamentalistickým
monologistou, řídícím se cimrmanovským
"před oponou za oponou nikdo nesmí stát,
nebo nebudu hrát". Přístup k jeho narcistickému
projevu na schůzi sněmovny je toho názorným,
zdaleka ne však jediným důkazem.
"Vládní administrativu" nikdo nezatěžuje,
jde jen o "státní administrativu", kterou
si nemá kdo co přivlastňovat, i kdyby to
měla být vláda. Tato administrativa má
stejně pracovat pro vládu stejně jako pro
opozici. Není dobře se neumět vzdát
pocitu, že mi patří vše, protože
mám většinu, rusky "bolšinstvo".
Litujeme, že monology nemohou vyústit v žádný
závěr přijatý sněmovnou. Nemůžeme
si však nechat vzít právo vyjádřit
se ve sněmovně k důležitým věcem
a chovat se rovnoprávně s představiteli koalice.
Předseda PSP Milan Uhde: Prohlašuji 26. schůzi
Poslanecké sněmovny za uzavřenou. V 10.30
hodin budeme pokračovat v přerušené
25. schůzi, a to projednáváním novely
občanského zákoníku. Prosím
o dochvilnost, abychom mohli splnit všechno, co máme
ještě před sebou.