Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Přítomni:

Předseda PSP M. Uhde, místopředseda PSP J. Vlach, místopředseda PSP J. Kasal, místopředseda PSP K. Ledvinka, místopředseda PSP P. Tollner a 184 poslanců.

Za vládu České republiky: místopředseda PSP J. Kalvoda, ministr pro hospodářskou soutěž S. Bělehrádek, ministr průmyslu a obchodu V. Dlouhý, ministr spravedlnosti J. Novák, ministr zdravotnictví L. Rubáš, ministr dopravy J. Stráský.

(Schůze zahájena v 9.10 hodin.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vážené kolegyně a kolegové, zahajuji druhý den našeho jednání. Prosím, abyste se zaregistrovali.

Na začátek několik organizačních informací. Pan poslanec Gross má náhradní kartu číslo 3, pan poslanec Kačenka má náhradní kartu číslo 4.

Dámy a pánové, včera jsme skončili tím, že jsme přerušili projednávání bodu 12 našeho pořadu, což je vládní návrh zákona o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce. Byla přerušena rozprava, do které jsou ještě přihlášeni poslanci Payne, Mazalová, Kolářová a Krámek. Slovo má pan poslanec Payne, připraví se paní poslankyně Kolářová.

Poslanec Jiří Payne: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, včera jsme vyslechli několik příspěvků do parlamentní debaty, které možná překvapivě měly spíše politický charakter, a dokonce jsme slyšeli jeden příspěvek spíše emotivního rázu. Myslím to v pozitivním smyslu tohoto slova. Snad z určité legislativní přepracovanosti vypadá taková politická debata trochu osvěživě. V příspěvcích, které jsme vyslechli, jsem byli nabádáni k jisté ušlechtilosti. Myslím, že přímo toto slovo zde zaznělo. Snad by se to dalo nazvat výzvou ke konání dobrých skutků. To je právě to, před čím bych chtěl tak trochu varovat. Zákonodárný sbor není totiž povolán k tomu, aby konal dobré skutky. My bychom se měli snažit pomocí zákona zabránit nejhoršímu a ne konat dobré skutky. V tom smyslu si myslím, že argumentace, která tu zazněla, nebyla zcela oprávněná, zejména když ty dobré skutky se mají konat na účet státního rozpočtu. Já bych se spíš hlásil k tomu, že dobré skutky se mají konat v oblasti čistě individuální osobní odpovědnosti, osobní solidarity, a ne formou státních rozhodnutí. K onomu pokušení politika vystupovat v roli toho, kdo způsobuje, že hluší slyší, slepí vidí a mrtví ožívají apod. dochází častěji než je zdrávo. Stylizovat se do této role je velmi snadné, nicméně toto pokušení je velmi zrádné.

Tak je tomu i v tomto případě. Vláda tady navrhuje, abychom souhlasili s tím, že některá utrpení je třeba s ohledem na věk těch lidí, kterých se to dotýká, zmírnit bezodkladně. Tak je to také uvedeno v preambuli návrhu zákona. V tom smyslu mám pocit, že určitá argumentace byla také zavádějící. Uvědomme si, proč právě zde musí jednat vláda, proč tady ona individuální solidarita, individuální utěšování ukřivděných není možné. Tato věc totiž právě má mezinárodní dopad. Právě proto subjektem konání a subjektem, který iniciuje toto jednání, je vláda, protože ona je jediným představitelem mezinárodní subjektivity České republiky. Proto vláda v tomto případě musí konat a musí jednat.

Jestliže přijmeme princip bezodkladnosti určitých věcí, je na vládě, aby zvolila rozsah odkladnosti. Vždy to bude vyznívat jako že to je nespravedlivé, nicméně připadá mi absurdní, abychom k tomu stanovovali časový limit, jak bylo řečeno. Pokud je to řešitelné v době dohledné tak jak je navrhováno v doprovodném usnesení, pak je zbytečné, abychom dělali tento zákon, pak bude věc vyřešena sama svým postupem a nedojde k žádné komplikaci, pak bychom tento zákon měli odmítnout. Připadá mi absurdní, že někdo může zároveň podporovat tento zákon a zároveň navrhovat doprovodné usnesení, že věc musí být uzavřena do tehdy a do tehdy. Tam vidím kontradikci, protože právě tento zákon říká, že některé věci je třeba udělat bezodkladně s tím, že prostor pro mezinárodní jednání zůstává dále otevřen.

Buďme si vědomi toho, ze cestou zákona nelze řešit otázky utrpení, nelze řešit otázky křivdy. Nelze v žádném případě - a tak to stojí správně i v preambuli návrhu - zmírnit veškeré utrpení. Nelze věci uvést do původního stavu. A tady zase jsme v pokušení sklouznout do situace, kdy chceme činit zákonem více než zákonodárci náleží. My jsme dokonce v tomto světle nikdy neprováděli žádné restituce, protože tady nebyla žádná kontinuita vlastnictví, my jsme se pouze snažili zmírnit některé křivdy. Je to dobré gesto, ale na toto dobré gesto neexistuje žádný nárok.

Proto se také domnívám, že není možné hovořit o diskriminaci obětí, jak zde zaznělo. Je totiž absurdní, aby plačící si nárokoval péči utěšitele. To je věc, která není možná. Dobré gesto lze učinit jakkoliv, nezávisle na tom, jak věc bude dořešena na mezinárodní scéně. Hovořit o nárocích na odškodnění je poněkud příliš ukvapená argumentace.

Myslím, že to bylo třeba dodat k rozpravě, která začala být rozpravou politickou. Já vítám, že vedeme politické rozpravy.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Paynovi. Prosím paní poslankyni Mazalovou, aby se ujala slova, připraví se paní poslankyně Kolářová.

Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, dnes je nám předkládán návrh zákona, který se alespoň částečně snaží odčinit historické bezpráví, spáchané na obětech nacistické perzekuce. Všichni nebo téměř všichni cítíme nutnost a naléhavost řešení tohoto problému. Také ale víme, že je nemožné zmírnit cestou tohoto návrhu zákona veškeré utrpení, které naší republice způsobila nacistická perzekuce.

Je smutné, že toto - jak to zde včera zaznělo - humanitární gesto musí činit ten, kdo je vlastně postižen, tedy Česká republika. Pan ministr zde včera řekl, že k odškodnění nedošlo, ačkoliv byl požadavek České republiky opakovaně vznášen. Zaznělo zde také "že Česká republika skutečně nemůže z finančních důvodů realizovat pomoc obětem nacistické perzekuce", tedy takovou pomoc, jaká by byla spravedlivá a dostačující.

Já se to snažím pochopit, ačkoliv mi to připadá vzhledem k prožitému utrpení těchto lidí nespravedlivé. Co je ale nad všechno chápání, je naprostá netečnost a lhostejnost státu dluhujícího, státu, který chce s námi - jak všude prezentuje vést dialog, žít v přátelském porozumění a shodě. Jistě, všichni si přejeme totéž a uvítáme soužití se sousedem, který projeví dobrou vůli být skutečně dobrým sousedem a partnerem.

Abychom však mohli žít v přátelství a míru, musí se nejprve vyrovnat dluh z minulosti. Omlouvá se viník, nikoli postižený. Bohužel, u nás se jednalo obráceně a možná právě proto, pro naši podbízivost a přílišnou tvárnost se nám také omluvy nikdy nedostalo. Možná právě pro ty naše příliš pružné páteře budeme v budoucnosti poněkud hůře vést dialog na úrovni, jaká je mezi rovnocennými partnery běžná. A tento návrh zákona zůstane pouze slabou náplastí na rány ještě nezhojené nebo zahanbujícím gestem vůči dlužníku - jinému státu. Křivdy nikdy nenapravíme úplně, aniž bychom způsobili nové.

Já osobně jsem známá svým odporem k rozsáhlým restitucím, které často přesahují naše omezené možnosti. Restituční nároky šlechtických rodů mi zvyšují můj nízký krevní tlak nad vysokou hranici normálu. Ale u otázky tolik diskutované ve výborech Parlamentu, zda sirotkům ano či ne, říkám naprosto jednoznačně ano. Pominu-li technickou část tohoto návrhu zákona, zůstává diskutovatelná morálně politická část - děti. Děti, na které mysleli rodiče v okamžiku umírání v koncentračních táborech, na to, jak budou žít samy opuštěné, bez otců a matek. Jejich smrt byla krutější a bolestnější o nejistotu a strach, co bude s jejich dětmi. Tyto děti žily daleko těžší život v různých životních podmínkách bez perspektiv a bez rodičů. Dostala jsem mnoho dopisů popisujících těžké a hořké chvíle a mohu vám říci, ze to bylo velice smutné čtení. Dnes tyto děti už dávno nejsou dětmi a většinou žijí ve velice skromných podmínkách a já cítím obavy, kdybychom je nechali čekat, až viník, který je připravil o rodiče, o normální dětství, si připomene své povinnosti, nemusí se ani oni odškodnění vůbec dožít, stejně jako by se ho nikdy nedožily oběti nacistické perzekuce, kdyby se naše vláda a Parlament nezachovaly šlechetně, i když pouze v rámci svých omezených finančních možností.

Parlament skutečně nemá sloužit ke konání dobrých skutků, jak tady řekl pan kolega Payne, jeho role je v tomto případě pouze zástupná. Dnes řeší povinnosti, které měl dávno, dávno vyřešit jiný stát. Ostatně řešení může být podle mého názoru i forma půjčky, kterou by splatila nějakou jinou formou povinná strana. Jsem ráda, že se ani na sirotky nezapomnělo a budu hlasovat pro tento předložený návrh zákona, ačkoliv neřeší všechno, co by řešit měl, ačkoliv neplatí ten, kdo by měl platit. Říká touto skromnou formou to, co jsme my svým předkům říci nedokázali. Je nám to líto, vážíme si vás. Děkuji vám za pozornost, páni kolegové.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Mazalové. Paní kolegyně Kolářová stahuje svou přihlášku. Pan kolega Krámek.

Poslanec Jan Krámek: Dobrý krásný den, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, vážený pane předsedající. Byl bych se i dnes vzdal svého příspěvku, kdyby přede mnou nezazněly některé jiné, protože od včerejšího dne jsem byl dnes ráno klidnější a říkám to proto, že tady zazněla celá řada úvah, pozměňovacích návrhů, o kterých velice dobře hovořil kolega Payne.

Chtěl bych se věnovat jiné věci. Tady bylo řečeno, co mělo být uděláno, a to takovým způsobem, že jsem pochopil, že se jednalo o dobu od listopadu 1989, že ty vlády se vlastně zločinně zabývaly něčím jiným, a zejména tato neprovedla odškodnění a hlavně nevymohla na sousedním státu, aby odškodnění poskytl. Padl návrh na rozšiřování tu více, tu méně široké, ale chtěl bych říci ještě jednu věc. Bylo řečeno, kdo všechno byli obětmi. Mimo jiné to byli lidé, kteří prošli nacistickými věznicemi a koncentračními tábory jen proto, aby po kratinké radosti z osvobození, aby zřejmě ten šok nebyl tak veliký, byli rehabilitováni - tím myslím zdravotní péči - v komunistických věznicích a koncentračních táborech a někteří, aby dříve poznali možnosti průmyslové revoluce, tak se velmi brzy dostali do oblasti jaderné energetiky, a to v uranových dolech.

Tak o ně začal pečovat stát, vláda, po roce 1948 a nikdy neřešila žádné odškodnění, nevymáhala na žádném sousedu. Pokud se týká majetkových věcí, tak ještě těmto lidem usnadnil ještě jednu věc, a to je starost o majetek - prostě této starosti je zbavila, majetek jim zabavila a v mnoha případech bývalí exponenti na větší či menší úrovni tento majetek užívají nadále a oběti jak nacistické perzekuce, tak následné komunistické perzekuce žijí ještě mezi námi. V každém případě zde žijí, a vztahuje se to i na ně, ti sirotci.

Pro vše, co zde bylo řečeno, já zvednu ruku pro vládní návrh ve znění společné zprávy a myslím, že všechny další kroky, které bude nutno učinit a které bohužel nebyly učiněny mnohem, mnohem dříve, a to zejména hned po roce 1945, bude muset řešit tato vláda, ale ne vše. Bude to muset řešit čas a jednáni každého z nás. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Krámkovi. Hlásí se pan poslanec Ullmann.

Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, budu skutečně velmi stručný. Chci upozornit na to, že když budeme hlasovat o pozměňujících návrzích, které padly v této sněmovně, měli bychom se zamyslet i nad právě tím mravním a právním dopadem přijetí či nepřijetí těchto návrhů. Neznám všechny ty, kterých se to týká, znám některé lidi, kterých se to týkat bude a vím, ze by asi nesmírně těžce nesli, kdyby tato sněmovna přijala toto gesto morální - protože to nic jiného není než morální gesto - s pozměňovacími návrhy, které padly z rad komunistické strany. Tito lidé by asi proto, že veškerý cit jim ještě neodumřel, nejspíš odmítli tuto pomoc. Já vás moc prosím, abychom - až budeme o těchto návrzích uvažovat uvažovali o tom, že když už nemůžeme příliš pomoci těmto lidem, když už můžeme opravdu vykonat jen to gesto, aby to bylo gesto důstojné a abychom je neurazili. Toto nebezpečí tady hrozí. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Ullmannovi. O slovo se přihlásil pan předseda Uhde.

Předseda PSP Milan Uhde: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, především bych rád poukázal na dvě drobné chyby, které se vloudily do textu. Je možné, že by je někdo opravil, ale protože jsem je objevil, chci na ně poukázat, aby byly opraveny hned.

V preambuli z.a slovem "vědomím" nepatří čárka a hned potom do výrazu "neodčiněného historického bezpráví způsobené" patří genitiv "způsobeného obětem". Čili "s vědomím neodčiněného historického bezpráví způsobeného obětem nacistické perzekuce".

To je moje upozornění, a když už jsem u řečnického stolku, rád bych se navzdory tomu, že už zaznělo několik apelů k našim kolegům poslancům z opozice, obrátil se svou žádostí a výzvou přímo k nim.

Míním kolegy, kteří podali velmi detailní pozměňovací návrhy, i kolegy, kteří se chystají pro tyto návrhy hlasovat. Jsem ostře proti tomu, aby se z morálních důvodů právo promlouvat do veřejných věcí upíralo občanům, kteří až do listopadové revoluce byli členy komunistické strany a svým členstvím se tak či onak ztotožňovali s její politikou. Ať promlouvají, ale i já k nim mluvím a žádám vás, kolegyně a kolegové, abyste v případě tohoto zákona uvažovali o tom, o čem se zmínil poslanec Gjurič. Není odpovědnost jenom za to, že oběti nebyly finančně odškodněny; mluvit o odškodnění je nesmyslné. Předchozí řečníci poukázali na to, že tento zákon je jakýmsi vzkazem zákonodárného sboru, vzkazem vlády těmto obětem, že o nich ví. Ale péče, s jakou někteří naši kolegové rozšiřují platnost tohoto zákona a předkládají doprovodné usnesení. Já se domnívám, že by měli znát zdrženlivost, měli by ovládat umění stydět se za to, že alespoň s mravním apelem nepřišli dříve, neboť na půdě svých stranických organizací mohli dávno a účinně upozornit na to, že jenom jedna část hnutí odporu se připomíná, zatímco o druhé se mlčí a její památka se zašlapává do prachu.

Já vás prosím: Buďte zdrženliví, umějte se stydět, buďte naslouchateli tam, kde byste chtěli být posuzovateli. Děkuji vám za pochopení. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu předsedovi Uhdemu, rozpravu končím vzhledem k tomu, že už se do ní nikdo nepřihlásil. Pánové přihlásili jste se poté, co jsem tak učinil. Jako prvního jsem viděl pana předsedu klubu sociálních demokratů Trojana. Chcete vystoupit jako předseda klubu anebo ještě v rozpravě? Máte slovo.

Poslanec Zdeněk Trojan: V souvislosti s ukončením rozpravy.

Pane předsedající, pane předsedo, páni ministři, kolegyně a kolegové, já se jako poslanec tohoto parlamentu cítím v tomto okamžiku ve velice nepříjemné situaci. Velice rád bych předložil návrh, abychom projednávání tohoto zákona ukončili následujícím způsobem: Byl bych rád, kdyby předkladatel spolu se zpravodajem připravili souhrn připomínek, které tady zazněly v písemné formě, až bude tento materiál připraven, aby byla poskytnuta klubům půlhodinová mezera pro projednání a sjednocení si stanovisek k tomuto zákonu, především k pozměňovacím návrhům a poté aby se sešlo grémium. Já skutečně se domnívám, že přijetí tohoto zákona může náš Parlament vystavit do nepříjemné situace jak uvnitř České republiky, tak i navenek. Prosím proto, abyste tento můj procedurální návrh laskavě přijali. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Trojanovi. Dovolím si to vzít jako procedurální návrh, o kterém nebudu rozhodovat vzhledem k jeho závažnosti z pozice předsedajícího, ale předložím ho k hlasování Poslanecké sněmovně.

Pan poslanec Štrait se hlásí. Ještě než vám dám slovo, pane kolego, zapomněl jsem do stenozáznamu nahlásit, že pan poslanec Karas má náhradní kartu číslo 1, pan poslanec Loukota náhradní kartu číslo 6 a pan poslanec Lom náhradní kartu číslo 5. Děkuji. Pan poslanec Brožík náhradní kartu číslo 7.

Prosím, máte slovo.

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já už jsem se hlásil s touto poznámkou dříve, dokonce včera navečer ještě před ukončením, ale byla ukončena rozprava, ale já se domnívám, že to, co řeknu, by zaznít mělo.

Velmi se vážím jednoho z hrdinů z té celé plejády druhé světové války docenta Alexandra Gjuriče, který se narodil v roce 1898 v Doboji v Bosně. Jméno mi nebylo ani předtím zcela neznámé, nebylo neznámé tomu, kdo se zabýval protifašistickou rezistencí důkladněji, protože to je tzv. "jugoslávsko-československý" odboj, a ten předmětem určitého studia byl.

Úsilí Jugoslávce Alexandra Gjuriče je cenné o to víc, že oficiální tehdejší jugoslávský režim představovaný regentem Pavlem českému odboji nepřál a docent Gjurič se svým způsobem po tom ocitl mezi dvěma mlýnskými kameny. Navázal kontakty s docentem Krajinou a tehdy většinu viny vzal i na sebe. Byl v konspirativním kontaktu, velice úspěšném s podplukovníkem Balabánem a štábním kapitánem Morávkem.

7. dubna 1942 se vydal sám do rukou gestapa, byl nacisty v Bělehradě a v Praze nevýslovně týrán, před soudem v Drážďanech se choval velmi statečně; zachoval se i jeho rozsudek, zase jeden z mála, ten prostě je k dispozici. Zemřel pod sekerou v Drážďanech 16. srpna 1944. K.H. Frank odmítl žádost docenta Gjuriče o milost se slovy, že "...celá rodina Gjuričova by měla být vyhlazena".

Na rozdíl od docenta Gjuriče je v otázkách rezistence proti nacismu stále ještě mnoho otazníků. Vzpomínám si třeba na docenta Krajinu atd. Bylo ovšem velkou chybou, - a to podtrhuji - že Gjuričova odbojová činnost nebyla po zásluze oceněna už daleko dříve. Návrh zákona o humanitárním gestu, ať konečně schválení bude takové či onaké, širší či užší, vidím i v tomto ohledu za určitou částečnou rehabilitaci a satisfakci i Alexandra Gjuriče i dalších. Samozřejmě, že ta konečná gesta musí přijít odjinud. Děkuji za trpělivost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Štraitovi. Vzhledem k atmosféře děkuji i ostatním za to, že jsme mohli tolerantně vyslechnout tento příspěvek bez vedení rozpravy o tom, zda bylo možno se od včerejška přihlásit do rozpravy a jakým způsobem. Děkuji.

Dámy a pánové, abych předešel dalším problémům: Hlásí se ještě někdo v tomto okamžiku?

Jestliže tomu tak není, potvrzuji, ze rozprava je ukončena. Na vaši žádost vás odhlásím a prosím, abyste se znovu přihlásili a chystám se dát hlasováním rozhodnout o procedurálním návrhu předsedy poslaneckého klubu sociální demokracie, který v podstatě zní takto: přerušit projednávání tohoto bodu, nechat vypracovat písemnou formou souhrn pozměňovacích návrhů poté, co bude k dispozici, přerušit krátce schůzi, minimálně však na 30 minut tak, aby měly kluby prostor pro projednání těchto pozměňovacích návrhů a potom teprve přistoupit k hlasování o nich a k závěrečnému hlasování. Ještě mezi to byl vlastně součástí toho návrhu návrh na to, aby se sešlo politické grémium. O tom samozřejmě rozhoduje předseda Poslanecké sněmovny, nicméně vyjádření názoru Poslanecké sněmovny je pro něho důležitým signálem a důležitou informací. Tak jsem si tedy zapamatoval procedurální návrh pana poslance Trojana. Není to v rozporu podle jeho gesta.

Ještě vás musím seznámit s tím, že pan poslanec Lobkowicz má náhradní kartu číslo 9.

Dámy a pánové, nyní dám hlasovat o pozměňovacím návrhu, tak jak zde zazněl.

Kdo je pro jeho přijetí, ať se příslušným způsobem vyjádří v hlasování číslo 50. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Tento návrh byl přijat poměrem hlasů 84 pro, 11 proti, 53 se zdrželo. Konstatuji, že jsme právě přerušili projednávání tohoto bodu. Já pro tento okamžik děkuji zpravodaji a předkladateli nebo zástupci předkladatele.

Dámy a pánové, v tomto okamžiku přistoupíme k projednávání dalšího bodu, což je

Návrh zákona jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1113 a společnou zprávu výborů k němu jako sněmovní tisk 1262. Z pověření vlády předložený návrh zákona odůvodní ministr průmyslu a obchodu pan Vladimír Dlouhý. Pane ministře, prosím, abyste se ujal slova. Dámy a pánové, prosím o klid.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Vladimír Dlouhý: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, dámy a pánové.

Vláda České republiky předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu k projednání návrh zákona o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích, s cílem vytvořit ucelený právní rámec pro tuto významnou oblast podnikání při současném zajištění v souladu právní úpravy s Listinou základních práv a svobod a s Ústavou České republiky.

Základním záměrem nové právní úpravy v oblasti energetiky je snaha umožnit vstup nových podnikatelských subjektů do energetických odvětví, destrukce dřívějšího výhradně státního monopolu v této oblasti a stanovení nových pravidel pro podnikatele a pravidel pro státní správu, která si zachová nezbytnou míru ingerence vzhledem k zásadní důležitosti zásobování energií jak pro národní hospodářství, tak pro obyvatelstvo.

Kromě stanovení základních principů podnikání v oblasti energetiky, vč. respektování ochrany životního prostředí, zákon řeší též zejména technicky složité problémy, související se zvláštním charakterem energetických soustav a specifickým charakterem jednotlivých druhů energie jako druhu zboží, u kterého je nezbytné zachovat rovnováhu mezi výrobou a spotřebou.

Proto bylo v řadě případů obtížné najít výhodné právní a legislativní řešení, zvláště vzhledem k tomu, že řadu institutů a mechanismů bylo třeba zavést a upravit zcela nově. (Hluk v sále.) (Místopředseda Vlach: Dámy a pánové, prosím o klid.)

Děkuji. Chtěl bych zdůraznit, že se jedná o takovou právní úpravu, která musí nejen respektovat fyzikální zákony exaktně platné v energetických odvětvích, ale i vytvořit legislativní podmínky pro podnikání v těchto odvětvích v souladu s platným právním řádem.

Původně zpracované návrhy tří zákonů adekvátní současným zákonům z 60. let - elektrizačnímu, plynárenskému a teplárenskému, byly na základě připomínek, vznesených v orgánech legislativní rady vlády, sloučeny v jeden zákon. Obecná část je společná pro všechna tři energetická odvětví a je zaměřena zejména na výkon státní správy, zvláštní část pak podrobně upravuje ta ustanovení, která jsou vzhledem ke specifice jednotlivých odvětví odlišná.

Podnikat v energetických odvětvích lze pouze na základě státní autorizace udělené Ministerstvem průmyslu a obchodu. Návrh zákona podrobně stanoví podmínky pro udělení autorizace a určuje postup od podání žádosti až po vydání státního souhlasu. Kromě státní autorizace stát ovlivňuje ve smyslu tohoto zákona energetická odvětví i výkonem státní regulace, koordinací činnosti při stavech nouze, výkonem kontrolní činnosti a ukládáním sankcí za porušení zákona.

Specificky jsou pro jednotlivá odvětví řešeny podmínky dodávek elektřiny, plynu a tepla, podmínky měření a výkupu elektřiny z ekologicky čistých zdrojů, tedy malých vodních elektráren, větrných elektráren, solárních elektráren, kogenerace apod. Dále pak zákon omezuje ochranná a bezpečnostní pásma, jejichž účelem je jednak chránit životy, zdraví a majetek osob, jednak provozovaná energetická zařízení před účinky vnějších vlivů, které mohou způsobit jejich porušení a tím omezení dodávek odběratelům.

Oproti schváleným zásadám došlo při zpracování paragrafovaného znění k několika změnám. Vzhledem k zúžení věcného zaměření zákona na tuto oblast podnikání byl změněn původní název energetický zákon. Byl vypuštěn institut kauce jako jedna z podmínek udělení autorizace. Jak legislativními orgány, tak i zástupci podnikatelů byly uplatněny námitky k vázanosti finančních prostředků a složitosti právního vymezení nakládání s nimi. Byl zaveden nový institut - odpovědný zástupce, který vytváří podmínky k tomu, aby podnikat v energetických odvětvích mohly fyzické i právnické osoby, i když nemají potřebnou odbornost.

Byl zaveden nový institut povinnost veřejné služby, jehož cílem je zabezpečit kontinuitu dodávek energie v případě, ze některý z držitelů autorizace ze závazných důvodů nemůže vykonávat činnosti uvedené v autorizaci.

Tyto i další drobné úpravy vyplynuly z meziresortních připomínkových řízení a dvoustranných jednání s některými resorty, podnikatelskými a odborovými svazy, profesními společenstvy, legislativními orgány vlády. Cílem těchto úprav bylo dosáhnout konsenzu mezi všemi zainteresovanými orgány a organizacemi, zachování legislativní čistoty a vytvoření takových podmínek pro podnikání, které by na jedné straně respektovaly fyzikální zákony a na druhé straně nevytvářely bariéry pro podnikatelské aktivity v energetických odvětvích jak tuzemských, tak i zahraničních subjektů.

Návrh zákona byl konzultován se zahraničními odborníky na energetiku ve Spolkové republice Německo i v dalších zemích, kteří konstatovali, že není v rozporu s energetickým právem Evropského společenství - omlouvám se - Evropské unie.

Nedílnou součástí zákona o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích je novela zákona č. 88/87 Sb., o státní energetické inspekci, parlamentní tisk 1124, která upravuje kontrolu dodržování jeho ustanovení vč. prováděcích předpisů a stanoví sankce za jejich porušování.

Rozsah kontroly, kterou bude inspekce provádět, spočívá v kontrole dodržování podmínek podnikání autorizovanými osobami, v postavení dodavatelů a ve vztahu k odběratelům a ostatním fyzickým a právnickým osobám, se omezuje na poruchové a nouzové stavy, neoprávněný odběr energie a ochranná a bezpečnostní pásma.

Vážený pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, závěrem mého vystoupení mi dovolte, abych doporučil Poslanecké sněmovně Parlamentu předložený návrh zákona o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy k přijetí ve znění dílčích pozměňujících návrhů, obsažených ve zprávě společného zpravodaje. Navrhovanou právní úpravu je třeba posuzovat v této konečné fázi legislativního procesu jako kompromis mezi podnikateli, odběrateli a státními orgány.

Přijetím tohoto zákona bude vytvořen nezbytný právní rámec pro podnikatelské aktivity jak tuzemských, tak zahraničních subjektů. Děkuji za pozornost.