Čtvrtek 25. února 1993

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Piťha: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, protože se obávám, že debata bude dlouhá, považuji za vhodné doplnit jeden drobný materiál, který nám celou věc asi blíže osvětlí. Budu citovat:

"Vážený pane řediteli (ředitelko), zasíláme na všechny školy v Opavském okrese znění interpelace vznesené na ministra školství, mládeže a tělovýchovy profesora Piťhu, kterou podává předseda poslaneckého klubu Československé sociální demokracie v České národní radě pan poslanec dr. Václav Grulich ve věci porušení zákona při odvolání ředitele Školského úřadu v Brně a v Opavě. Protože se nejedná o případ ojedinělý, odporující všem zásadám slušného jednání a je zároveň zřejmým porušením zákona, rozhodli jsme se protestovat touto cestou, i když pan dr. Petr Scholz, není členem naší strany. Nejsme jediní, kterým tyto nečisté praktiky vadí. Své protesty zaslalo 102 ředitelů škol, odbory, školní inspekce, Pedagogická unie, poradní sbor, ředitelé školského úřadu, učitelky mateřské školky, stovky učitelů, rehabilitovaní pracovníci školství a další jednotlivci.

Jsme pevně rozhodnuti proti podobným protiprávním a nedemokratickým způsobům kdykoliv v budoucnu rozhodně vystoupit, a to bez ohledu na politickou příslušnost toho, kdo nás o pomoc požádá. O celém případu jsme chtěli prostřednictvím okresních novin informovat v kritickém článku opavskou veřejnost. Byli jsme však odmítnuti, proto tak činíme tímto poněkud neobvyklým způsobem.

Závěrem bychom vás chtěli požádat, pane řediteli (ředitelko), abyste s interpelací a dopisem seznámil pedagogický sbor."

Tyto dopisy byly okresními výbory ČSSD rozeslány do všech škol okresu Brno a okresu Opava. Pan poslanec Grulich vám jistě vysvětlí souvislost se školským zákonem. Děkuji. (Potlesk.)

Předseda PSP Milan Uhde: Do rozpravy je přihlášen pan poslanec František Kozel. Technická nebo faktická připomínka pana poslance Grulicha. Dávám mu příležitost.

Poslanec Václav Grulich: Dámy a pánové, pan poslanec Grulich vám samozřejmě nevysvětlí souvislost se školským zákonem, ona tam asi není a není nutno ji tam hledat. Také asi nebyl pod tím dopisem podepsán, který tam šel. Ale poslanec Grulich musí konstatovat, že tím pan ministr neodpověděl na to, co je meritem věci, což je porušení školského zákona. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Kozel má slovo. Prosím o písemné přihlášky do rozpravy. Zdá se, že rozprava bude čilá. Připraví se pan poslanec Šimánek.

Poslanec František Kozel: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych se také vyslovil k diskutovanému tématu, tj. k odvolání dvou ředitelů školského úřadu v Brně a v Opavě a k ustavení jejich zástupců. Jsem přesvědčen, že v obou záležitostech, opavské i brněnské, je třeba oddělit zmíněné dvě části, a to způsob a důvody odvolání ředitelů a způsob instalace jejich nástupců.

Nebudu se zde široce a emotivně zabývat hodnocením důvodů odvolání ani v jednom z případů. Rád bych se věnoval tomu, co jeden z kolegů nazval substanciální stránkou celého problému. Dovolil jsem si parafrázovat nechci se věnovat esenciální stránce, o tom bylo již hovořeno dost, ale chci se věnovat substanciální stránce celého problému. Myslím si, že vynášení podobných hodnotících soudů Poslanecké sněmovně nepřináleží a navíc se domnívám, že to ani není v její kompetenci.

Poslední bod, proč k této věci z této stránky nechci hovořit, je ten, že jsem přesvědčen, že důvody, které měl pan ministr k odvolání obou ředitelů, byly dostatečné a v tomto směru tedy rozhodnutí pana Piťhy o odvolání obou ředitelů podporuji a považuji jeho odpověď v této věci za dostatečnou.

Chtěl bych však pozornost sněmovny obrátit k druhým dějstvím obou případů, už proto, že právě posouzení procesuální stránky ustavení nástupců obou ředitelů z hlediska dodržení zákonů jednoznačně už v kompetenci sněmovny je.

Nejprve k případu brněnskému. Samozřejmě, že souhlasím s tou částí odpovědi pana ministra P. Piťhy, že "při výběru pracovníků pověřených v případě potřeby vedením školského úřadu se v první řadě vychází zejména z nutnosti zabezpečit hladký chod úřadu". Není však pravda, že "v daném případě by paradoxně do pracovního poměru musel svoji nástupkyni přijmout odvolaný ředitel". Nevidím totiž nejmenší důvod, proč ministerstvo nemohlo pověřit řízením školského úřadu - do doby jmenování ředitele na základě konkursu - některého jiného pracovníka školského úřadu. Skutečné zástupkyni nebo nástupci odvolaného ředitele by pracovní poměr - pokud by již nebyl pracovníkem školského úřadu - vznikl jmenováním.

Myslím, že čistou absurditou je v této odpovědi věta, kde se píše: "Protože podle zákoníku práce pověření řízení nezakládá vznik pracovního poměru, bylo nutno nástupkyni dr. Buriánka jmenovat, aby nebyl porušen zákoník práce."

Tím, že byla nástupkyně dr. Buriánka jmenována bez konkursního řízení, byl porušen zákon č. 564/1990 Sb. Tedy citovaná věta z odpovědi na interpelaci vlastně říká, aby nebyl porušen zákoník práce, byl porušen zákon o státní správě a samosprávě. Myslím si, že úředník, který takovýto nesmysl vloží do odpovědi pana ministra na interpelaci, že takový úředník je buď neobyčejně drzý nebo je neobyčejně neschopný. Výsledek je ale podle mého názoru stejný - v každém případě byl tímto postupem v Brně hrubě porušen zákon.

K případu Opava: Stejně jako v Brně i zde bylo možné poté, když po odvolání ředitele Scholze rozvázal pracovní poměr jeho statutární zástupce, pověřit řízením školského úřadu jiného pracovníka, např. vedoucí pedagogicko-organizačního oddělení, která tuto funkci navíc již v r. 1991 vykonávala.

I v případě Opava došlo k hrubému porušení zákona č. 564/1990 Sb., protože jak vyplývá ze dvou pracovních smluv - obě mají stejné jednací číslo, ale různý obsah byl doktor Klimek přijat do pracovního poměru jako ředitel, tj. stal se ředitelem školského úřadu jinak než jmenováním, a to zákon nepřipouští.

Další pozoruhodností tohoto případu v Opavě je, že pracovní poměr může za organizaci s právní subjektivitou, kterou je školský úřad, uzavírat buď její vedoucí nebo jeho statutární zástupce. Jestliže tedy zmíněné pracovní smlouvy za školský úřad podepsala paní Kalušová, tak jsou pouze dvě možnosti. Buď byla paní Kalušová skutečně statutárním zástupcem školského úřadu od r. 1991, pak ale v rozporu se statutem školského úřadu měl tento dva statutární zástupce. Anebo je druhá možnost, že paní Kalušová statutárním zástupcem nebyla, měla jen podpisové právo, pak ale nemohla podepsat pracovní smlouvy pana Klimka a ty tedy byly dosud neplatné.

K dalšímu porušení zákona č. 564/1990 Sb. došlo v případě Opava tím, že pan Klimek zrušil na základě zákona řádně svolané zasedání školské rady.

Když tedy shrnu oba případy z hlediska respektování platných zákonů, je zřejmé, že v obou případech byly dosti hrubým způsobem porušeny.

Nemohu tedy souhlasit s hodnocením situace tak, jak je prezentováno v odpovědi na straně 4, že v současné době je vše v nejlepším pořádku a nebude provedena žádná změna. Naopak se domnívám, že z hlediska dodržování platných zákonů je vše v nejhorším nepořádku. Proto bych doporučil sněmovně, aby zatím nepovažovala odpověď za dostatečnou a aby požádala pana ministra P. Piťhu o písemné sdělení, jaké důsledky vyvodil nebo hodlá vyvodit vůči konkretním státním úředníkům, svým podřízeným, kteří při výkonu státní správy hrubým způsobem a opakovaně porušují zákony. Toť vše, k těm esenciálním vrstvám problému se nebudu vyjadřovat.

Předseda PSP Milan Uhde: Skončil pan poslanec Kozel, slovo má pan poslanec Šimánek.

Poslanec Jaromír Šimánek: Vážený pane předsedo, vážená sněmovno, v poslední době bylo v tisku v míře vrchovaté diskutováno odvolání některých ředitelů školských úřadů, mj. i v Opavě, ve městě, ve kterém žiji a kde situaci dobře znám. Podle mého soudu jde o odvolání pro výkon své funkce málo způsobilého ředitele dr. Scholze. Prokazatelné ukázky z jeho životního působení uvedu dále. Není ani moc překvapující, že jsou lidé věrni tradicím předcházejících let, kteří se snaží toto odvolání v jiných profesích zcela běžnou a klidně probíhající záležitost zpolitizovat a využít ve svůj prospěch. Obávám se, že tento charakter mají také irrelevantní otázky, které ve své interpelaci klade ctihodný kolega pan V. Grulich panu ministru školství. Ale k věci:

Vzápětí po listopadu 1989 se stal ředitelem školského úřadu v Opavě učitel dr. Bajgar. Po jeho jmenování přednostou okresního úřadu ve druhé polovině roku 1990, zaujal toto místo jeho kamarád dr. Scholz, učitel tělocviku, mluvčí Občanského fóra učitelů a formujícího se Svazu učitelů postižených minulých režimem. V tu dobu neměla žádná z demokratických politických sil proti tomuto členu OF žádné námitky v podstatě proto, že nikdo pořádně nevěděl, kdo dr. Scholz je a kdo vlastně byl.

Počátkem r. 1991 v souvislosti s rozpočtem se objevily v místním tisku značné výhrady k práci okresního úřadu, i k práci jeho přednosty dr. Bajgara. Tu přispěchal na pomoc pan dr. Scholz, který v místním tisku líčil odvahu, s jakou dr. Bajgar čelil minulému režimu. Ke škodě dr. Bajgara vydával za vrchol statečnosti a mravní bezúhonnosti svého kolegy fakt, že dr. Bajgar s kostelníkem pravidelně natahovali, mazali a jinak udržovali v chodu věžní hodiny Bohuslavického kostela.

Po přečtení onoho článku reagovala nad břitkostí úsudku dr. Scholze opavská veřejnost podobně jako Poslanecká sněmovna. Někteří kroutili hlavou, jiní si ťukali na čelo, zbytek se smál. Nicméně tato nechtěná legrácka byla pouze začátkem. Zakrátko opavskou veřejnost smích přešel. V dubnu 1991 byl zvolen děkanem filosofické fakulty v Opavě Dr. Stuchlík a proděkanem pan dr. Záškodný. Oba dali jednoznačně najevo, že vysoké školy se řídí zákonem o vysokých školách a že není přijatelné, aby Svaz postižených učitelů nebo Okresní školský úřad zasahovaly do akademických svobod akademické obce včetně rad, jaké obory by se měly zřídit, jaké zrušit, kdo by měl či neměl na fakultě učit, včetně organizování nátlakových akcí především v tisku na personální obsazení akademických hodností nebo správního úseku fakulty.

Pak následovaly přímé útoky na představitele akademické obce. Jak říká ctihodný poslanec za Sociální demokracii pan Václav Grulich ve své interpelaci, objevila se tu, cituji: "nová kádrovací garnitura, jsou psaví, křiklaví, neúnavní a vytrvale zákeřní". Konec citace. I opavská veřejnost se začala ptát, co se to děje, co to tu vlastně vyrůstá.

Na stranu univerzity se postavil tisk, který se začal zajímat, kdo dr. Šolc je a kdo vlastně byl. Přítrž znechucujícím a záludným výpadům v rubrice čtenářských ohlasů okresního týdeníku "Naše Opavsko", tedy místních novin, ve správě Okresního úřadu, učinil až ve zveřejněném prohlášení, tentokrát v jiném tisku, ke Slezské univerzitě, které podepsali význační představitelé a osobnosti některých demokratických stran v opavském okrese. Část si dovolím ocitovat: "V poslední době se v místním opavském tisku objevují články malé skupiny pisatelů, napadající Slezskou univerzitu a některé pracovníky, především děkana Filosofické fakulty. Tyto články se snaží vyvolat dojem, že univerzita není schopna plnit své vzdělávací a etické poslání bez okamžitého splnění požadavků autorů. Není to pravda. Důsledkem těchto článků je pouze krajní znechucení akademické obce i značné části o pravdivých skutečnostech informované opavské veřejnosti ze současné vlny útoků proti Slezské univerzitě i možnosti několika jedinců a jejich pomocníků ostouzet Slezskou univerzitu.

Jsme toho názoru, že problémy a otázky vědecké a pedagogické práce školy je třeba řešit především na akademické půdě a doufáme, že odborné vzdělání a morální zásady jejich pracovníků zabrání v budoucnu přenášení osobních sporů a ambicí do činnosti fakult. Vznik univerzity je historická šance, realizovatelná jednou za století. Jsme odhodláni tuto šanci nepromarnit."

Pod tímto byli podepsáni nejvýznamnější představitelé kulturního, společenského, politického, ale i duchovního života okresu Opava. Ke své lítosti doznávám, že jednání o tomto prohlášení nevzniklo z iniciativy ODS nebo ČSL, ale z iniciativy Československé strany socialistické, tedy z lidí, kteří jsou o vzniku Slezské univerzity podrobně informováni, protože při zřízení této univerzity stáli a celá přípravná fáze vzniku až do konstituování fakult je do značné části jejich dílem. Razili přitom zásadu, se kterou ostatní strany bez výhrad souhlasily, že vysoká škola je místem svobodného projevu, tolerance, a proto se nesmí stát předmětem licitací a pletich. Tuto zásadu nerespektovaly pouze obskurní straničky a hnutíčka.

Citované prohlášení apeluje na morálku a staví znechucující jednání oněch "neúnavných a vytrvale zákeřných psavců" mimo meze obecné morálky.

Proto zástupci ODS a ČSL bez váhání toto prohlášení podepsali. Ukončení útoků v tisku ovšem nezabránilo žalobám. Údaje jsou ve spisu č. 12C 285 81 z veřejného projednávání žaloby na dr. Scholze u Okresního soudu v Opavě. Tyto údaje jsou přístupné i poslanci Grulichovi. Pokud by se zajímal o pravdivý popis událostí, mohl už tak učinit. Ukazování utrpěných ran je zpravidla praxe bezohledných kariéristů, kteří jsou v zájmu své kariéry nuceni stylizovat svou minulost do přijatelné podoby.

Při bližším ohledání lze obvykle konstatovat, že ony hrůzné rány jsou jen mazlavým nánosem špatné barvy. Pan dr. Scholz tvrdil, že byl za minulého režimu pronásledován a šikanován. Tvrdil, že byl vyhazován ze škol. Prokázalo se, že po absolvování gymnázia začal okamžitě učit a po celou dobu, dodnes, nebyl ani jeden den bez práce. Školy měnil na svou žádost poté, co se s kde kým pohádal. Kromě toho byl silně angažován jako sportovní trenér, dokonce v lektorském trenérském sboru na tehdy ústřední úrovni. Této činnosti, která nesla tolik potřebné penízky navíc, dával přednost i před plnými úvazky ve školství. V roce 1986 získal doktorát, aprobace tělocvik. Zkušební komisí byly jeho znalosti marxismu-leninismu hodnoceny jako excelentní. I jeho angažovanost ve složkách Národní fronty, např. ve Svazarmu, byla příkladná. Ne z humánních důvodů, například pro zrakově postižené, ale pro potřeby ministerstva vnitra, za úplatu, cvičil psy. Požíval dokonce takové důvěry, že mohl cvičit i v prostorách, kam neměli přístup ani všichni policajti. Tvrzení, kterým legitimoval svoji postiženost Svazu postižených učitelů minulým režimem, že byl z trestu u PTP, je osmým divem světa. Pan dr. Scholz byl u PTP 8 let poté, co byly zrušeny. Základní vojenskou službu skončil totiž v roce 1962 jako středoškolák v praporčické hodnosti u jednotky ženistů, která prováděla kromě jiného stavební práce, což přinášelo další tolik žádané penízky k žoldu navíc.

Nyní ještě několik slov k vysoké odbornosti, s níž dr. Scholz vedl svůj úřad. Nikoho asi nepřekvapí, že vůbec neprováděl zápisy z porad. Můžete říci, zbytečné papírování. Avšak vzhledem k tomu, že porady Školského úřadu trvají vždy 3 - 4 hodiny, musel by vedoucí pracovník vládnout vskutku geniální pamětí, aby mohl později kontrolovat úkoly. Pan dr. Scholz měl také smysl pro moderní vymoženosti a nakoupil spoustu drahých počítačů, jimiž vkusně vyzdobil kanceláře. Za celý dlouhý rok nebyly využity ani z jedné desetiny své kapacity a na pracoviště nebyl přijat ani odborník, který by jim rozuměl. Pan dr. Scholz také po celý rok vydržoval na účet Školského úřadu vozový park, který sloužil organizacím s právní subjektivitou. Měl asi rád hodně autíček.

Někdo namítne, že tento státní úředník byl spíše učitelem, ba co víc, byl otcem všech učitelů. Připusťme i tuto verzi. Pan Scholz si na úředníka pouze hrál, zato však moudře vedl čistě učitelské záležitosti. Připusťme to, že ředitel Školského úřadu je opravdu více úředníkem, než pedagogem. Jak se choval otec učitelů ke svým kolegům? Ke kolegům nekamarádům? Existuje případ, kdy učitelku na hodinu propustil z práce zcela bez právního podkladu. Existuje více příkladů, kdy svým kolegům pedagogům odmítl zvýšit platové třídy, ačkoliv měl nejen finanční rezervy, ale i pokyn z ministerstva.

Ekonomický úsek byl pro pana Scholze španělskou vesnicí. Z dálky se mu vyhýbal a nepostřehl, že některá vyžádaná hlášení se opožďují o více než půl roku. Je zajímavé, že většina těchto nedostatků, které se u pana dr. Scholze vlekly i dva roky, dokázal pan dr. Klímek, nyní pověřený vedením Školského úřadu v Opavě, odstranit během pouhých dvou měsíců. A je ještě zajímavější, že pan dr. Scholz je svými věrnými, přes tato už známá fakta, stále oplakáván a vzýván.

Kde je potom moudrost, kde je fair play? Ale nechám dalších výčtů z působení dr. Scholze na školském úřadě v Opavě. Bylo by to znechucující a zdlouhavé.

Nelze mít žádné pochybnosti o tom, že ministerstvo školství odvolalo ředitele školského úřadu v Opavě dr. Scholze z důvodů nízké morální i odborné způsobilosti tento úřad zastávat. Nepochybuji, že ctihodný poslanec za ČSDS pan Václav Grulich by dospěl k tomuto závěru, pokud by dal přednost faktům, před vytloukáním politického propagačního kapitálu ve smyslu irelevantních otázek při interpelaci ministra školství.

Údajný nátlak ODS a ČSL, aby byl dr. Scholz odvolán ze své funkce pro členství v Občanském hnutí, je účelový a pravdivými skutečnostmi snadno vyvratitelný propagační trik.

Na závěr svého projevu bych chtěl kolegu Grulicha poprosit, aby příště interpeloval členy vlády se znalostí věci, protože jenom tak se může vyhnout nepříjemnostem pramenících z toho, že naletěl - mírně řečeno - podivínovi. Z vlastních omylů je možné se poučit, pokud si člověk zapamatuje sled příčin a následků. Proto ctihodném kolegovi Grulichovi v dobrém a ze srdce doporučuji zakončit dnešní poslanecký den, pokud mu to strana a svědomí dovolí, krátkou modlitbičkou: "Před doktory tělocviku ochraňuj mne, pane!" /Potlesk./

Předseda PSP Milan Uhde: O slovo požádal pan poslanec Frommer. Zvu ho k řečništi, připraví se pan poslanec Přibáň.

Poslanec Alfred Frommer: Pane předsedo, páni ministři, páni kolegové, já jsem byl svým způsobem zatažen do této záležitosti, která se v určitém světle jeví jako nechutná. Slova kolegy Šimánka jsem přivítal jak s potěšením, tak i s určitou nevolí.

S potěšením proto, že ocenil činnost okresní organizace ČSS v Opavě i proto, že při hodnocení událostí, které se staly v souvislosti s odvoláním ředitele Školského úřadu v Opavě dr. Scholze, svlékli představitelé významnějších politických stran v okrese svá trička, mají stejný názor a požadavky na obecnou morálku státních úředníků a nebojí se postupovat společně, bez ohledu na stranickou příslušnost. Moje určitá nevole pramení z faktu, že jsem se namáhal ověřit si situaci na místě samém tak, abych měl pravdivý obraz této události ve svém volebním obvodě, a teď o podstatné části svých zjištění nemusím mluvit. Kolega Šimánek, kolega Kozel a v neposlední řadě i kolega Grulich vše podstatné ve svých projevech již objasnili.

Rád bych ale uvedl několik skutečností, o kterých nemluvili. Myslím tím situaci, která nastala v okrese po odvolání dr. Scholze, protože i ta do určité míry osvětluje důvody, pro které byl jmenovaný odvolán.

Po odvolacím aktu dal dr. Scholz příkaz ke svolání porady ředitelů všech základních a jemu podřízených škol v okrese, kde jim podal účelovou zprávu o svém odvolání a důrazně je požádal o podporu. Na svých školách svolali ředitelé porady učitelů a na podstatě účelově řádně profiltrovaných informací je požádali o podpisy na podporu návratu dr. Scholze do ředitelské funkce. S potěšením konstatuji, že tato akce, kterou dále nehodnotím, vzbudila u cca 5-tisícové učitelské obce okresu údiv i odpor. Nejméně 70% učitelů, především mladších ročníků bez funkcí, se na místě odmítlo podepsat z jednoduchého důvodu - proto, že jsou informováni jen jednostranně a že potíže, které má dr. Scholz se svými nadřízenými, je nutné řešit v jiné rovině než nátlakovými akcemi na ministerstvu. Podle dostupných informací se na předložené petiční archy podepsalo jen něco málo přes 200 učitelů.

Přes tuto skutečnost vydává pro pana dr. Scholze tyto podpisy necelých 5% učitelské obce v okrese Opava na masovou podporu, s níž - jak v rozhovoru s ním je v místním tisku psáno - je odhodlán ministerstvu školství nic nezjednodušovat a nezlehčovat, také proč? To jen dokresluje tvrzení kolegy Šimánka o nevelké mravní a odborné způsobilosti bývalého ředitele Školského úřadu v Opavě.

Při ověřování skutečností tohoto případu jsem se v Opavě na žádné úrovni nesetkal s aversí či výpady proti skutečnosti, že dr. Scholz je čelným okresním funkcionářem nevládního hnutí. Spíše naopak, setkal jsem se s politováním, že právě toto hnutí vede tento pán.

Mohu s čistým svědomím konstatovat, že odvolání dr. Scholze z funkce ředitele Školského úřadu pro malou způsobilost tento úřad zastávat je věcí ministerstva, které má pro své jednání oporu i v zákoně. Projednávat běžné zaměstnanecké vztahy na veřejnosti by mohlo mít za následek především skandál kolem osoby dr. Scholze. Dále mám za prokázané, že toto odvolání není provedeno z jakýchkoli politických pohnutek, ani na základě nátlakových akcí,

Na adresu ministerstva školství lze říci námitky, které zde uvedl dr. Kozel, ale současně lze v této souvislosti vyslovit jednu výtku: proč dr. Scholz nebyl odvolán již před rokem, proč to trvalo tak dlouho!

Kolegyně a kolegové, děkuji vám za pozornost.

/Potlesk./

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Frommerovi, slova se ujímá pan poslanec Martin Přibáň, připraví se pan poslanec Rudolf Opatřil.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP