Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
VII. volební období
205
Odpověď
ministra zahraničních věcí ČSFR J. Moravčíka na interpelaci podanou poslancem Sněmovny národů I. Battou ve věci Evropské charty regionálních a menšinových jazyků (tisk 188)
č. j. 322/92
MINISTER ZAHRANIČNÝCH VECÍ ČSFR
Jozef MORAVČÍK
|
V Praze dne 8. prosince 1992 |
|
Č. j.: 112.191/92-KM/PT |
Vážený pane poslanče,
dovolte, abych doplnil a upřesnil některé údaje, týkající se Evropské charty regionálních a menšinových jazyků, a tím současně odpověděl na otázky vznesené ve Vaší interpelaci z 25. 11. 1992.
Text Charty regionálních a menšinových jazyků Rady Evropy byl přijat v roce 1992 Výborem ministrů (VM) na úrovni jejich zástupců. Na nedávném 91. zasedání Výboru ministrů RE dne 5. 11. 1992 ve Štrasburku byla charta otevřena k podpisu členských států. Charta vstoupí v platnost až po ratifikaci pěti státy, k čemuž zatím nedošlo. Po vstupu v platnost může VM vyzvat nečlenské státy RE k přístupu k chartě.
K vlastnímu dokumentu:
Preambule se odvolává na mezinárodní instrumenty o lidských právech, na ZA KBSE a kodaňský dokument KBSE.
Vážený pan
István Batta
poslanec FS ČSFR
zahraniční výbor SN
Praha
Regionálními a menšinovými jazyky se rozumí jazyky, jimiž tradičně mluví na území státu skupiny jeho občanů, které jsou početně menší, než je zbytek populace. Nezahrnují však dialekty úředních jazyků států ani jazyky migrantů. Specifikují se dále jazyky spojené s určitým územím a jazyky neteritoriální. Charta pak operuje i s pojmem "méně rozšířeného úředního jazyka", který rovněž může požívat ochrany podle charty.
Státy se přijetím charty zavazují aplikovat ustanovení o ochraně podle části II na všechny dotčené jazyky. Na každý jednotlivý regionální nebo menšinový jazyk se zavazují vztáhnout alespoň třicet pět odstavců nebo písmen vybraných z ustanovení části III charty, přičemž v článcích 8 a 12 si musejí vybrat alespoň tři, a v článcích 9, 10, 11 a 13 alespoň jeden.
Článek 7 stanoví hlavní cíle a zásady charty:
- uznání regionálních a menšinových jazyků je výrazem kulturního bohatství
- respektování geografických oblastí jazykových při administrativním členění státu
- nutnost rozhodných akcí k záchraně jazyků
- usnadňování a podpora ústního i písemného používání jazyků
- udržování kontaktů s blízkými jazykovými skupinami v rámci státu
- příslušné formy a prostředky pro učení jazyků a výuku v nich na všech příslušných úrovních
- umožnění osobám neznalým menšinových jazyků naučit se je, pokud obývají oblasti, kde se jazyky používají
- studium jazyků na univerzitách
- podpora mezinárodní výměny mezi státy s podobnou problematikou
- přijetí zvláštních opatření (special measures) ve vztahu k většinovým jazykům
- státy při tvorbě politiky vezmou v úvahu názory skupin hovořících menšinovými jazyky.
Část II charty upravuje jednotlivá opatření v těchto oblastech (od nejširších po minimální):
- vzdělání (čl. 8)
- justice (čl. 9)
- správní orgány a veřejné služby (čl. 10)
- sdělovací prostředky (čl. 11)
- kulturní zařízení a jejich činnost (čl. 12)
- ekonomický a společenský život (čl. 13)
- transhraniční výměny (čl. 14)
Kontrolní mechanismus charty spočívá v pravidelném podávání zpráv (první rok po ratifikaci, poté každé tři roky). Ty projednává výbor expertů, který o výsledku připraví zprávu pro Výbor ministrů.
Jak vyplývá z tohoto přehledu, jde o záležitosti řízené zásadně republikovými resorty - ministerstvy školství, spravedlnosti, kultury, vnitra. S ohledem na platnou právní úpravu, jakož i na skutečnost, že jde o neobyčejně citlivou oblast vnitřní politiky, nelze předjímat eventuální závazky nástupnických států po ČSFR. Rak vyplynulo z projednávání pracovních verzí charty, které v rámci její přípravy prováděl Úřad vlády ČSFR, plnění charty by si vyžádalo mnohé legislativní úpravy, neslo by s sebou finanční náklady a požadavky na personální obsazení (např. nynější personální stav justice ČR by přijetí charty vylučoval). Obsah definitivního znění charty nebyl s dotčenými resorty vzhledem k nadcházejícímu zániku federace projednán.
ČSFR se proto omezila na vyjádření pozitivního hodnocení dokumentu a připravenosti důkladně a odpovědně posoudit možnosti pro jeho ratifikaci ze strany nástupnických subjektů.
Za těchto okolností není možné bez projednání s příslušnými resorty a vládami republik v rámci řádného připomínkového řízení přikročit k podpisu dokumentu, byť by tímto aktem stát nebyl vázán definitivně.
S pozdravem