FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY
VII. v. o.
171
Návrh výborů ústavně právních Sněmovny lidu a Sněmovny národů
na vydání
zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
Návrh
Zákon
ze dne ..........,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, se změnami a doplňky provedenými zákonem č. 88/1968 Sb., zákonem č. 153/1969 Sb., zákonem č. 100/1970 Sb., zákonem č. 20/1975 Sb., zákonem č. 72/1982 Sb., zákonem č. 111/1984 Sb., zákonem č. 22/1985 Sb., zákonem č. 52/1987 Sb., zákonem č. 98/1987 Sb., zákonem č. 188/1988 Sb., zákonem č. 3/1991 Sb., zákonem č. 297/1991 Sb., zákonem č. 231/1992 Sb. a zákonem č. 264/1992 Sb., se mění takto:
Čl. I
§ 75 odst. 4 zní:
(4) Omezení stanovená v odstavci 1 a 3 se nevztahují na výkon vědecké, pedagogické, publicistické, literární a umělecké činnosti a na poskytování zdravotní péče v nestátních zdravotnických zařízeních [Zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických řízeních. Zákon č. 96/1992 Sb., o péči o zdraví lidu (úplné znění s působností pro Slovenskou republiku, jak vyplývá z pozdějších předpisů).].
národní rady č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, a ve Slovenské republice podle zákona č. 96/1992 Sb., o péči o zdraví lidu (úplné znění s působností pro Slovenskou republiku, jak vyplývá z pozdějších změn a doplňků).
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Důvodová zpráva
Novela zákoníku práce (zákon č. 231/1992 Sb.), kterou byl § 75 v nynějším znění do zákoníku práce začleněn, byla Federálním shromážděním přijata 23. dubna 1992.
Patrně proto nebylo přihlédnuto k právním předpisům České republiky a Slovenské republiky, které byly přijaty v době přípravy a projednávání této novely a jimiž byla obnovena možnost výkonu soukromé lékařské praxe.
V České republice je to zejm. zákon ČNR č. 548/1991 Sb., kterým byl změněn zákon o péči o zdraví lidu, a zákon ČNR ze dne 19. března 1992 č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve Slovenské republice zejm. zákon SNR ze dne 24. září 1991 č. 419/1991 Sb., kterým byl změněn zákon o péči o zdraví lidu.
§ 75 zák. práce má nyní toto znění:
"Výkon jiné výdělečné činnosti
(1) Pracovníci mohou vedle svého zaměstnání vykonávaného v pracovněprávním vztahu vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti organizace, v níž jsou zaměstnáni, jen s jejím předchozím písemným souhlasem.
(2) Organizace může udělený souhlas písemně odvolat. V písemném odvolání souhlasu je organizace povinna uvést důvody změny svého rozhodnutí. Pracovník je pak povinen bez zbytečného odkladu výdělečnou činnost skončit způsobem vyplývajícím pro její skončení z příslušných právních předpisů.
(3) Vedoucí organizace a vedoucí pracovníci v jeho přímé řídící působnosti nesmějí vedle svého zaměstnání vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti organizace, v níž jsou zaměstnáni.
(4) Omezení stanovená v odstavci 1 a 3 se nevztahují na výkon vědecké, pedagogické, publicistické, literární a umělecké činnosti."
Ustanovení § 75 odst. 4 zákoníku práce tedy dovoluje pracovníkům - včetně vedoucích organizací a vedoucích pracovníků v jejich řídící působnosti - vykonávat bez omezení pouze činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární a uměleckou.
Lékařům, kteří vykonávají své povolání ve zdravotním zařízení na základě pracovněprávního vztahu, je dovoleno vykonávat vedle toho i soukromou lékařskou praxi jen se souhlasem zaměstnavatelské organizace, vedoucím pracovníkům je to zakázáno absolutně.
Tato úprava je v porovnání s jinými státy neobvyklá.
Nelze totiž klást na stejnou úroveň podnikání v oboru živností, průmyslu, stavebnictví, obchodu a pod. se soukromou lékařskou praxí, protože výkon lékařského povolání se od podnikání v takových oborech podstatně liší. Vzhledem k jejich specifické kvalifikaci jsou např. zdravotnickým pracovníkům zákonem uloženy zvláštní povinnosti (srov. § 55 obou zákonů o péči o zdraví lidu) a významnou úlohu tu hrají i lékařské (stomatologické) komory, které jsou založeny na zásadě povinného členství a jimž přísluší mj. i stanovovat podmínky k výkonu soukromé praxe jejich členů. Vzhledem k organizaci zdravotní péče neohrožuje soukromá praxe lékařů provoz jejich zaměstnavatelských organizací, jako tomu může být u podnikání v jiných oborech.
Pro úplnost je třeba dodat, že advokáti a komerční právníci provozují svou činnost jedině ve svých soukromých kancelářích a předpisy upravující výkon těchto povolání v zásadě nedovolují, aby tuto činnost vykonávali také na základě pracovněprávního vztahu (státní, obecní apod. organizace a právnické osoby takovou činnost provozovat nemohou).
Navrhovaná úprava tedy není v rozporu se záměry, které vedly k nové formulaci § 75 zákoníku práce a naopak tuto úpravu upřesňuje v souladu s vývojem právní úpravy činností v oboru zdravotnictví.
Navrhovaný zákon neklade žádné nároky na státní rozpočet ČSFR.
Ověřila:
19. 11. 1992