Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
VII. volební období
151
Návrh poslanců FS
Karla Kobese, Stanislava Hoška, Pavla Nováka, Zdenka Jičínského, Ľubora Bystrického, Jaromíra Kuči, Miloše Zemana, Josefa Žandy, Pavla Dostála a Petra Kučery
na vydání
zákona o některých změnách předpisů o sociálním zabezpečení
Návrh
Zákon
o některých změnách předpisů o sociálním zabezpečení
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Ustanovení § 160 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 306/1991 Sb., o změnách v sociálním zabezpečení, zní:
"(2) Pojistné na připojištění hradí organizace nebo v dohodnutém poměru organizace a zaměstnanci. Pojistné hrazené z prostředků organizace nesmí tvořit součást nákladů činnosti organizace, pokud vláda České republiky nebo vláda Slovenské republiky nestanoví jinak."
Čl. II
V § 20 odst. 1 věta poslední vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, zní: "Vznikl-li dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, považuje se za dosavadní to zaměstnán, jehož výkon vedl ke vzniku nemoci z povolání.".
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. prosince 1992.
Důvodová zpráva
V rámci sociální reformy byla v uplynulém období přijata řada důležitých právních úprav, které vytvářejí předpoklady pro provedení zásadních systémových opatření v sociálním zabezpečení (pojištění). Nová koncepce počítá s jednotným základním systémem sociálního pojištění, které bude mít vlastní způsob financování a bude odděleno od státu. Proto byly zrušeny dřívější preference v sociálním zabezpečení, založené např. na rizikovosti a zdravotní škodlivosti vykonávaných prací nebo na tzv. společenském významu práce, a to zákonem č. 235/1992 Sb., o zrušení pracovních kategorií a o některých dalších změnách v sociálním zabezpečení. Podle tohoto zákona se vykazují dřívější I. a II. pracovní kategorie do konce letošního roku, a od počátku příštího roku budou všechna zaměstnání zakládat stejné důchodové nároky.
V souladu se zkušenostmi vyspělých zemí s tržní ekonomikou se v ČSFR počítá se vznikem a rozvojem důchodového připojištění. To se stane nezbytným doplňkem základního systému důchodového pojištění, s nímž bude zajišťovat celkovou potřebnou relaci důchodových nároků k pracovním příjmům občana v předdůchodovém věku. Tyto systémy již v naší zemi vznikají a lze předpokládat, že budou postupně plnit významné sociální i ekonomické funkce.
Připravovaná budoucí právní úprava důchodového připojištění počítá se zavedením daňových úlev obvyklých v zemích s tržní ekonomikou. Tyto úlevy umožní zaměstnavatelům i zaměstnancům tyto systémy založit a rozvíjet. Vytvoří se tak samostatné soukromé pojišťovny se značnými kapitálovými rezervami, které mohou již v nejbližším období sehrát významnou roli na našem finančním trhu a přinesou zpětně i zvýšené příjmy státnímu rozpočtu. Vznik doplňkových důchodových systémů tak podpoří proces privatizace, rozvoj finančního trhu a přispěje k přijetí nezbytných změn připravované sociální reformy.
Právním základem pro vznik důchodového připojištění a jeho financování je dnes provizorní ustanovení § 160 zákona o sociálním zabezpečení, podle kterého není možné náklady na připojištění zahrnout do nákladů činnosti organizace. Touto úpravou jsou tak založeny zásadně nerovné podmínky a možnosti vzniku připojištění mezi podnikatelskou a rozpočtovou sférou i v rámci podnikatelské sféry ohledem na postup privatizace a na míru státních zásahů do hospodaření podniků. Je proto nutné přijmout opatření, které by umožnilo vládám republik rozhodnout v odůvodněných případech o zahrnutí úhrady příspěvků placených zaměstnavatelem na důchodové připojištění do nákladů své činnosti, popř. o jiné formě daňové úlevy.
Navrhuje se proto v článku I předkládaného návrhu zákona novelizovat § 160 odst. 2 zákona o sociálním zabezpečení tak, aby vlády republik mohly uvedené opatření učinit. Z hlediska finančních dopadů může jít celkově o opatření finančně neutrální, v hledem k tomu, že úlevy poskytnuté vládami budou vyvažovat příjmy státního rozpočtu z výnosů doplňkových důchodových fondů. Navrženým řešením by bylo možné napomoci zmírnění sociálních problémů některých odvětví, v nichž narůstá sociální napětí (např. hornictví, doprava) a umožnit vládám republik splnění závazků vyjádřených v jejich programových prohlášeních.
Řešení sociálních problémů hornictví byla věnována v uplynulých dvou letech značná pozornost. V rámci realizace závěrů hornické komise došlo k vytvoření podmínek pro vyrovnání se se zdravotními a sociálními důsledky dřívějšího přístupu k hornictví a byla přijata celá řada zpřísňujících a preventivních opatření: zákaz práce v podzemí hlubinných dolů, zkrácení nejvyšších přípustných expozic, které jsou důvodem pro nucený odchod horníků z rizikových pracovišť, zákaz přesčasové práce v podzemí apod. Spolu s tím bylo řešeno hmotné a sociální zabezpečení horníků tak, aby byly podstatně sníženy celkové náklady související s léčením a odškodněním zdravotních následků dlouhodobého výkonu práce v podzemí hlubinných dolů.
Velkým problémem, který vyvolává zbytečně napětí a pocity nedůvěry ze strany horníků, zůstává skutečnost, že v řadě případů typicky hornických nemocí z povolání nejsou přiznávány horníkům invalidní důchody. Je tomu tak proto, že podle dnes platného znění vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení (§ 20 odst. 1 posl. věta), pokud vznikl dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav následkem nemoci z povolání, považuje se za dosavadní zaměstnání to zaměstnání, v němž byla nemoc z povolání zjištěna. Tato dikce vyhlášky dostatečně nepřihlíží ke skutečnosti, že některé nemoci z povolání mohou být zjištěny až řadu let po odchodu pracovníka z rizikového zaměstnání (např. velmi často u silikóz). Důsledkem pak je, že pokud je např. pneumokonióza u bývalého horníka zjištěna v době, kdy pracuje na povrchu v zaměstnání, které může vykonávat i se zjištěnou nemocí z povolání, nárok na invalidní důchod podmíněný dlouhodobým nepříznivým zdravotním stavem mu nevzniká.
Nově navržená formulace (č. II návrhu zákona) důsledně vychází z lékařských poznatků o vzniku chorob z povolání a vytváří předpoklady pro jednotný a spravedlivý přístup posudkových orgánů sociálního zabezpečení. Na jejím základě bude možné dořešit zejména některé sporné případy, na něž ve svých podáních zasílaných příslušným ústavním činitelům opakovaně upozorňuje Sdružení zdravotně postižených horníků Ostrava. Náklady na tuto úpravu lze krýt v rámci plánovaných prostředků na sociální zabezpečení.
Účinnost předkládaného zákona se navrhuje od 1. prosince 1992. Bude tak vytvořen potřebný časový prostor pro přijetí případných opatření na úrovni vlád republik k rozvoji připojišťovacích systémů do konce roku 1992, kdy skončí pracovní kategorie i pro dořešení sporných invalidit horníků.