Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky 1992
VII. v. o.
136
Vládní návrh
Ústavní zákon
ze dne ......... 1992
o zániku funkce soudců a o skončení pracovních a služebních poměrů při zrušení státních orgánů České a Slovenské Federativní Republiky a organizací jimi zřízených
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto ústavním zákoně:
Čl. 1
Tento ústavní zákon upravuje zánik funkce soudců Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky, Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky a vojenských soudů, funkce prokurátorů a vyšetřovatelů Prokuratury České a Slovenské Federativní Republiky a vojenské prokuratury, skončení pracovních poměrů a služebních poměrů ve státních orgánech České a Slovenské Federativní Republiky a v organizacích jimi zřízených.
Čl. 2
Uplynutím dne 31. prosince 1992 zanikají
a) funkce soudců Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky;
b) funkce soudců Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky a funkce soudců vojenských soudů;
c) funkce prokurátorů a vyšetřovatelů Prokuratury České a Slovenské Federativní Republiky a funkce prokurátorů a vyšetřovatelů vojenské prokuratury.
Čl. 3
/1/ Uplynutím dne 31. prosince 1992 končí z důvodu zrušení organizace [§ 46 odst. 1 písm. a) zákoníku práce.] pracovní poměry pracovníků organizací uvedených v čl. 1 a 2. Z téhož důvodu končí v těchto organizacích pracovněprávní vztahy vzniklé na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.
/2/ Uplynutím dne 31. prosince 1992 končí služební poměry vojáků z povolání, policistů Federálního policejního sboru a Sboru hradní policie.
Čl. 4
/1/ Zánik funkce soudce Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky a skončení pracovního poměru podle tohoto ústavního zákona je důvodem pro poskytnutí soudcovského platu nebo odstupného, které náleží podle zvláštních předpisů [Zákon č. 491/1991 Sb., o organizaci Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky a o řízení před ním. Zákon č. 195/1991 Sb., o odstupném poskytovaném při skončení pracovního poměru.].
/2/ Skončení služebního poměru podle tohoto ústavního zákona zakládá nárok na poskytnutí náležitostí podle zvláštních předpisů [Zákon č. 334/1991 Sb., o služebním poměru policistů zařazených ve Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie, ve znění zákona č. 245/1992 Sb. Zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění vyhlášeno pod č. 361/1992 Sb.).].
/3/ Soudcům Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky náleží po zániku jejich funkce podle tohoto ústavního zákona příspěvek ve výši šestinásobku platu soudce.
/4/ Soudcovský plat, odstupné, náležitosti a příspěvek uvedený v předchozích odstavcích musí být vyplacen nejpozději do 31. prosince 1992.
Čl. 5
Nároky pracovníků organizací zrušených podle tohoto ústavního zákona, které nebyly vypořádány ke dni 31. prosince 1992, přecházejí na Českou republiku a na Slovenskou republiku [§ 251 zákoníku práce.] a budou vypořádány na základě dohody uzavřené mezi Českou republikou a Slovenskou republikou podle právních předpisů platných v době jejího uzavření.
Čl. 6
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Důvodová zpráva
I. Obecná část
Zrušení státních orgánů České a Slovenské Federativní Republiky a organizací dnem 31. prosince 1992 vyžaduje řešení skončení pracovního poměru, služebního poměru a funkcí soudců Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky a Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky.
Podle Úmluvy MOP o skončení pracovního poměru z podnětu zaměstnavatele č. 158 má být zabezpečeno právo na přiměřenou výpovědní lhůtu nebo na náhradu škody místo ní.
Přestože Česká a Slovenská Federativní Republika tuto úmluvu neratifikovala, tento ústavní zákon její principy respektuje z důvodů snahy uplatňovat normy Evropských společenství.
Pracovní poměry a služební poměry v tomto případě končí zcela mimořádně bez ohledu na lhůty stanovené v příslušných zákonech přímo ze zákona, neboť současnou právní úpravu nelze zcela v této mimořádné situaci aplikovat.
II. Zvláštní část
K čl. 1
Vymezuje se osobní a funkční působnost ústavního zákona.
K čl. 2
Ustanovení konstruuje pro případ zániku České a Slovenské Federativní Republiky k rozhodnému okamžiku 31. prosince 1992 24.00 hodin zánik funkce soudců federálních soudů a prokurátorů a vyšetřovatelů prokuratury v působnosti České a Slovenské Federativní Republiky.
Stejně se stanoví skončení pracovních poměrů a služebních poměrů vojáků z povolání, policistů Federálního policejního sboru a Sboru hradní policie z důvodu zrušení organizace.
K čl. 3 a 4
Ve vazbě na předchozí ustanovení se za použití platných právních předpisů upravuje poskytování nárokových náležitostí spojených se zánikem určitých funkcí, pracovního poměru, resp. služebního poměru tak, jak je poskytování těchto nároků upraveno ve zvláštních předpisech.
Pro tento případ se zavádí příspěvek po zániku funkce soudce Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky.
Nároky vyplývající ze skončení funkce soudce, skončení pracovního poměru a služebního poměru podle tohoto ústavního zákona a zvláštních předpisů musí být uspokojeny ještě za doby trvání federace a existence jejich orgánů a organizací a musí být vyplaceny osobám, na něž se tento ústavní zákon vztahuje, nejpozději do 31. prosince 1992.
K čl. 5
Ostatní nároky pracovníků zrušených organizací, které nebyly vypořádány k rozhodnému okamžiku 31. prosince 1992 ve 24.00 hodin přecházejí na Českou republiku a na Slovenskou republiku. Návrh předpokládá, že o jejich vypořádání uzavřou Česká republika a Slovenská republika dohodu.
V Praze dne 26. října 1992
Předseda vlády ČSFR:
Stráský v. r.