Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
VII. volební období
107
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky k vyslovení souhlasu Smlouva mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Korejskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, podepsaná v Soulu dne 27. dubna 1992
Vládní návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky souhlasí se Smlouvou mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Korejskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, podepsanou v Soulu dne 27. dubna 1992.
Důvodová zpráva pro FS
Korejská republika patří k zemím s vysokým tempem hospodářského rozvoje.
Vzájemné obchodní styky ČSFR a Koreje se v posledních letech, zejména po navázání diplomatických styků, rozvíjejí velmi rychle. Obchodní výměna vykazuje vzrůstající obrat a tento trend lze očekávat i do budoucna. Do října letošního roku činil obchodní obrat 50 mil. USD. Hlavními čs. vývozními položkami jsou strojírenské výrobky, tvářecí, stavební a textilní stroje a dále výrobky ze skla a keramiky. V dovozu připadá největší část na elektroniku, automobily a výrobky loďařského průmyslu.
K rozvoji dalších vztahů přispěje i uzavření smlouvy mezi ČSFR a Korejskou republikou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu.
Dvojí zdanění, ke kterému dochází v mezinárodním obchodě, je nežádoucí, neboť snižuje příjmy, které podnikům a občanům jednoho státu plynou z druhého státu. Jde zejména o příjmy z provádění stavebních, montážních a jiných činností, z využívání patentů a jiných průmyslových práv, technických znalostí a zkušeností, výrobně technických poznatků, z úroků, majetkových účastí, výrobní a technické kooperace a z jiných zdrojů. Dvojí zdanění postihuje také příjmy z využívání autorských práv k dílům literárním, uměleckým a vědeckým a příjmy výkonných umělců.
Protože příčinou vzniku mezinárodního dvojího zdanění je kolize daňových zákonů dvou států, může být mezinárodní dvojí zdanění účinně vyloučeno jen opatřením obou států vzájemně koordinovaným mezinárodní smlouvou.
Smlouva mezi ČSFR a Korejskou republikou o zamezení dvojího zdanění sleduje objektivní rozdělení práva na zdanění příjmu mezi stát jeho zdroje a stát, v němž má příjemce sídlo nebo bydliště.
Osobní a věcný rozsah smlouvy je vymezen v článcích 1 a 2.
Protože smlouva řeší kolize daňových zákonů, které jsou součástí právních soustav dvou států, byly v zájmu jednotnosti výkladu výrazy důležité pro aplikaci smlouvy definovány v článcích 3 - 5.
Příjmy organizací a občanů jednoho smluvního státu mohou být zdaněny zásadně ve státě sídla organizace případně bydliště občana. Ve druhém smluvním státě mohou být příjmy zdaněny jen za podmínek a v rozsahu, které jsou stanoveny výslovnými ustanoveními jednotlivých článků smlouvy.
Příjmy z nemovitého majetku, z jeho užívání nebo pronajímání mohou být podle článku 6 zdaněny ve státě, kde se takovýto majetek nachází.
Podle článku 7 smlouvy mohou být příjmy z obchodní a průmyslové činnosti podniků jednoho smluvního státu zdaněny v druhém smluvním státě, jestliže byly dosaženy v tomto druhém státě na základě činnosti vykonávané v tomto druhém státě prostřednictvím trvalého zařízení (stálé provozovny).
V článku 8 se vyhrazuje právo na zdanění příjmů z lodní a letecké dopravy státu, v němž má sídlo společnost, provozující tuto činnost.
Ustanovení článku 9 umožňuje daňové správě upravit základ daně ve výši odpovídající objektivním podmínkám, jestliže došlo k daňovému úniku skrytým převodem zisku mezi podniky obou smluvních států, spojenými vlastnicky nebo ovládanými týmiž osobami.
Zdanění dividend, úroků a licenčních poplatků je rozděleno mezi oba smluvní státy, avšak ve státě zdroje nesmí přesáhnout hranici stanovenou příslušnými ustanoveními článků 10, 11 a 12.
Článek 13 upravuje zdanění zisků ze zcizení majetku, tj. prodejů nebo převodu majetku a s ním spojeného vlastnického práva, nikoliv však zdanění příjmů z pronájmu nebo jiné formy užívání majetku.
Zdanění příjmů fyzických osob z jejich osobně vykonávané činnosti je upraveno ustanoveními článků 14 - 21.
Článek 22 upravuje zdanění některých dalších příjmů, které nejsou výslovně upraveny předchozími ustanoveními smlouvy.
Článek 23 určuje, jak se postupuje v daňovém řízení ve státě, ve kterém je příjemce rezidentem, aby nebyl podruhé zdaněn příjem, který byl podle příslušných ustanovení smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě (ve státě zdroje).
Smlouva zajišťuje rovné soutěžní podmínky pro organizace a občany obou smluvních států tím, že upravuje zásadu rovného nakládání, umožňuje neformální řešení sporů o výklad a aplikaci smlouvy a výměnu informací nutných pro provádění smlouvy mezi ministerstvy financí smluvních států (články 24 - 26).
Článek 27 potvrzuje daňové výsady některých skupin osob vyplývající z jiných mezinárodních dohod a výsady upravené vnitrostátními předpisy smluvních států.
Závěrečná ustanovení upravují podmínky nabytí platnosti smlouvy, počátek její účinnosti a možnost výpovědi (články 28 a 29).
Sjednání smlouvy nevyžaduje změn v československém právním řádu a nedotýká se závazků z jiných mezinárodních smluv, kterými je ČSFR vázána.
Smlouva nebude mít přímý dopad na státní rozpočet.
Smlouva se předkládá před ratifikací prezidentem ČSFR Federálnímu shromáždění k vyslovení souhlasu podle článku 36 odstavce 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, protože upravuje odchylně od ustanovení federálních zákonů daňové povinnosti organizací a občanů a poskytuje daňová osvobození a jiné úlevy. Smlouva nabude platnosti výměnou ratifikačních listin.
SMLOUVA
MEZI
ČESKOU A SLOVENSKOU FEDERATIVNÍ REPUBLIKOU
A
KOREJSKOU REPUBLIKOU
O ZAMEZENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ A ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU
VLÁDA ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY A VLÁDA KOREJSKÉ REPUBLIKY
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu
se dohodly takto:
Článek 1
OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).
Článek 2
DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
1. Tato smlouva se uplatňuje na daně z příjmu, ukládané jménem některého ze smluvních států, jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují všechny daně ukládané z celkového příjmu nebo z jednotlivých částí příjmu, včetně daní ze zisků pocházejících ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd placených podniky a daní z přírůstku hodnoty.
3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou
a) v případě Československa:
(i) daně ze zisku;
(ii) daň ze mzdy;
(iii) daň z příjmů z literární a umělecké činnosti;
(iv) daň zemědělská;
(v) daň z příjmů obyvatelstva; a
(vi) daň domovní;
(dále nazývané "československá daň");
b) v případě Koreji:
(i) daň z příjmu;
(ii) daň společností; a
(iii) daň obyvatelstva;
(dále nazývané "korejská daň").
3. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo podobného druhu, které budou ukládány po podpisu této smlouvy vedle současných daní nebo místo nich. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Článek 3
VŠEOBECNÉ DEFINICE
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Československo" označuje Českou a Slovenskou Federativní Republiku;
b) výraz "Korea" označuje území Korejské republiky včetně jakékoli oblasti přilehlé k výsostným vodám Korejské republiky, která v souladu s mezinárodním právem byla nebo v budoucnu bude podle zákonů Korejské republiky, označena jako území, na němž mohou být vykonávána výsostná práva Korejské republiky, týkající se mořského dna a podloží a jejich přírodních zdrojů;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují podle případu Československo nebo Koreu;
d) výraz "osoba" označuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje jakékoliv právnické osoby nebo nositele práv, považované pro účely zdanění za právnické osoby;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu" označují podle okolností podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu nebo podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
g) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost a sdružení, zřízené podle práva platného v některém smluvním státě;
h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu uskutečňovanou lodí, člunem nebo letadlem, která je provozována podnikem smluvního státu, pokud loď, člun nebo letadlo nejsou provozovány pouze mezi místy ležícími v druhém smluvním státě;
i) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě Československa, ministra financí České a Slovenské Federativní Republiky nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii) v případě Koreje, ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, bude mít pro aplikaci této smlouvy smluvním státem význam, jež mu náleží podle práva tohoto státu, které upravuje daně, na něž se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Článek 4
DAŇOVÝ DOMICIL
1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje ve smyslu této smlouvy každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa hlavního úřadu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria. Avšak tento výraz nezahrnuje osobu, která je podrobena zdanění v tomto smluvním státě pouze z důvodů příjmu ze zdrojů v tomto státě umístěných.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, bude její postavení určeno takto:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom smluvním státě, ve kterém má stálý byt. Jestliže má stálý byt v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém smluvním státě má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném smluvním státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě, jehož je státním občanem;
d) jestliže je tato osoba státním občanem obou smluvních států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, v němž se nachází místo jejího skutečného vedení. V případě pochybností vyřeší příslušné úřady smluvních států otázku vzájemnou dohodou.
Článek 5
STÁLÁ PROVOZOVNA
1. Výraz "stálá provozovna" označuje ve smyslu této smlouvy trvalé zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu; a
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jiné místo, kde se těží přírodní zdroje.
3. Staveniště nebo stavba nebo montáž se považují za stálou provozovnu, pouze trvají-li déle než devět měsíců.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;
f) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu jakéhokoliv spojení činností uvedených v pododstavcích a) až e) tohoto odstavce, pokud celková činnost trvalého zařízení, vyplývající z tohoto spojení, má přípravný nebo pomocný charakter.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavce 1 a 2, osoba jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná ve smluvním státě na účet podniku a má k dispozici a obvykle používá plnou moc, která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnost této osoby není omezena na činnosti uvedené v odstavci 4, které pokud by byly uskutečňovány prostřednictvím trvalého zařízení, by nezakládaly existenci stálé provozovny podle ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním stát, jenom proto, že tam vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo která tam vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), nečiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Článek 6
PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
1. Příjmy plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jaký má podle zákonů smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz "nemovitý majetek" zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu svobodného povolání.
Článek 7
ZISKY PODNIKŮ
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu budou zdaněny jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady podniku, vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být připočteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nevylučuje ustanovení odstavce 2 tohoto článku, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením. Použitý způsob rozdělení zisků musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Článek 8
LODNÍ A LETECKÁ DOPRAVA
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu z provozování lodí, člunů nebo letadel v mezinárodní dopravě budou zdaněny jen v tomto smluvním státě.
2. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Článek 9
SDRUŽENÉ PODNIKY
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu,
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim byly uloženy a které se lisí od podmínek, které by byly sjednány mezi podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
Článek 10
DIVIDENDY
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom smluvním státě, osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž je společnost, která je vyplácí rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem dividend, daň takto stanovená nepřesáhne:
a) 5% hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je společnost (nikoli však osobní společnost, která nemá právní subjektivitu), která vlastní přímo nejméně 25% kapitálu společnosti vyplácející dividendy;
b) 10% hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Tento odstavec se nedotkne zdanění zisků společnosti, ze kterých jsou dividendy vypláceny.
3. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy z akcií nebo jiných práv - s výjimkou pohledávek - s podílem na zisku jakož i příjmy z jiných práv na společnosti, které jsou podrobeny stejnému zdanění jako příjmy z akcií podle daňových předpisů státu, v němž je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem.
4. Ustanovení odstavce 1 a 2 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého smluvního státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto druhém státě.
Článek 11
ÚROKY
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě, které pobírá rezident druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Avšak takové úroky mohou být zdaněny rovněž ve smluvním státě, v němž mají zdroj, podle právních předpisů tohoto státu, ale pokud příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky úroků.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2:
a) úroky, jejichž zdroj je v jednom smluvním státě a které pobírá vládá druhého smluvního státu včetně jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, centrální banka tohoto druhého státu nebo jakákoli jiná vládní finanční instituce, nebo jakýkoli rezident tohoto druhého smluvního státu s ohledem na pohledávky zaručené nebo nepřímo financované vládou tohoto druhého smluvního státu včetně jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, Centrální banka tohoto druhého smluvního státu nebo jiná vládní finanční instituce budou osvobozeny od daně v dříve zmíněném smluvním státě;
b) úroky placené v souvislosti s prodejem na úvěr průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení, nebo placené v souvislosti s prodejem na úvěr jakéhokoliv zboží jedním podnikem druhému podniku, budou podléhat zdanění pouze ve smluvním státě, v němž je skutečný vlastník rezidentem.
4. Pro účely odstavce 3, termíny "Centrální banka" a "vládní finanční instituce" znamenají:
a) v případě Koreje:
(i) Banku Koreje
(ii) Korejskou vývozní a dovozní banku
(iii) Korejskou rozvojovou banku
(iv) jinou finanční instituci, jejíž kapitál vlastní vláda Korejské republiky, o níž se tak příležitostně dohodly vlády obou smluvních států;
b) v případě Československa:
(i) Státní banku československou
(ii) jinou finanční instituci, jejíž kapitál vlastní vláda České a Slovenské Federativní republiky, o níž se tak příležitostně dohodly vlády obou smluvních států.
5. Výraz "úroky", použitý v tomto článku, označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo majících nebo ne doložku o účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjem z vládních cenných papírů a příjem z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a odměn spojených s těmito cennými papíry, obligacemi a dluhopisy.
6. Ustanovení odstavce 1 a 2 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14, podle toho, o jaký případ jde.
7. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Pokud však osoba platící úroky, ať je rezidentem smluvního státu nebo ne, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, v jejíž souvislosti došlo k zadlužení, z něhož je placen úrok, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, pak za zdroj takových úroků bude považován stát, v němž je stálá provozovna nebo stála základna umístěna.
8. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků, nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, z jakéhokoliv důvodu částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
LICENČNÍ POPLATKY
1. Licenční poplatky, mající zdroj v jednom smluvním státě, které pobírá rezident druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Avšak licenční poplatky uvedené v pododstavci a) paragrafu 3, mohou být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj a v souladu s právními předpisy tohoto státu, avšak je-li příjemce skutečným vlastníkem licenčních poplatků, částka daně takto stanovená nepřesáhne 10% hrubé částky z licenčních poplatků. Licenční poplatky uvedené v pododstavci b) odstavce 3 budou osvobozeny od zdanění ve smluvním státě, v němž je jejich zdroj.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo právo na užití:
a) patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení, nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké;
b) autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů a filmů nebo nahrávek pro rozhlasové nebo televizní vysílání.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14, podle toho o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je tento smluvní stát sám, jeho správní útvar, místní orgán nebo rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, které jdou k tíži stálé provozovně, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu nebo informaci, pro něž jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, z jakéhokoliv důvodu částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 13
ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU
1. Zisky rezidenta jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku, zmíněného v článku 6 a umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí aktiv stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou rezident jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně takových zisků docílených ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí a letadel provozovaných v mezinárodní dopravě a movitého majetku, který slouží provozu těchto lodí a letadel, budou zdaněny jen ve smluvním státě, jehož je podnik rezidentem.