Federální shromáždění ČSFR 1992 – 1992

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky 1992

Vláda ČSFR předstoupila po svém jmenování před FS s programovým prohlášením, které sama označila za časově podmíněné.

Takto vláda ČSFR akceptovala dynamiku vytváření nového státoprávního uspořádání a přijala závazek nepouštět se do takových kroků, které by zásadním způsobem měnily současný federální charakter státu do doby, než bude ústavní cestou rozhodnuto o dalším státoprávním uspořádání stávající ČSFR.

Zároveň se vláda ČSFR zavázala připravit podmínky pro hladké fungování dvou svrchovaných států s mezinárodní právní subjektivitou. Jako odůvodněné kroky k realizaci tohoto procesu se vláda zavázala navrhnout výraznou redukci počtu i velikosti federálních ústředních orgánů státní správy a navrhnout přesun kompetencí na zbývající ústřední orgány federace a na orgány republik.

Při definování těchto principů svého programového prohlášeni vycházela vláda ČSFR především z toho, a zkušenosti z jiných postkomunistických zemí nás o tom přesvědčují, že by bylo skutečnou hrou s ohněm lpět na současném stavu státoprávního uspořádání. Stejná odpovědnost pak vedla vládu k definování své role v hledání nového státoprávního uspořádání.

Po při jetí programového prohlášení vlády proces hledání nového státoprávního uspořádání dále pokračoval a vývoj potvrdil správnost a adekvátnost úkolů, které vláda svým programovým prohlášením na sebe vzala.

Očekávaným a logickým prvkem tohoto vývoje bylo nejprve přijetí deklarace o svrchovanosti Slovenské republiky a následně přijetí Ústavy Slovenské republiky. Ústava Slovenské republiky vychází z práva národů na sebeurčení, a i když některá její ustanovení nenabydou ihned účinnosti, předurčuje budoucí samostatnost Slovenské republiky.

Za tohoto stavu vláda považovala za prioritní předložit Federálnímu shromáždění návrh ústavního zákona, který by se stal základem pro legalitu a legitimitu procesu rozdělení ČSFR.

Tímto návrhem je především návrh ústavního zákona o způsobu zániku České a Slovenské Federativní Republiky.

Návrh, který budete projednávat, předpokládá čtyři základní varianty způsobu zániku federace.

- deklarací Federálního shromáždění schválenou ve formě ústavního zákona,

- dohodou národních rad,

- referendem na federativním, či republikovém principu,

- vystoupením jedné z republik, či jinak ústavně projevenou vůlí národních rad.

Vláda má za to, že přijetím této ústavní úpravy o způsobu zániku federace bude vytvořen základ pro civilizované rozdělení federace, a že četnost variant umožňuje pružně vybrat nejvhodnější řešení odpovídající reálnému vývoji.

V tomto okamžiku lze jen odhadovat, který z navržených způsobů zániku federace bude vhodné zvolit. Federální vláda však jednoznačně konstatuje, že jako výlučnou cestu nevidí cestu referenda ať na federálním, či republikovém principu. Naopak je si vědoma všech obtíží této cesty, které začínají u problémů technických a finančních a končí u problémů realizace výsledků referenda.

Zároveň má federální vláda za to, že za současného stavu je odpovídajícím a v zásadě uskutečnitelným způsobem zániku ČSFR přijetí deklarace Federálního shromáždění.

Vychází přitom z předpokladu, že stávající Federální shromáždění je schopno stanovit přenesení působnosti na nástupnické státy a určit způsob přechodu majetku ČSFR na nástupnické státy.

V této logice proto vláda ČSFR intenzivně pracuje na přípravě návrhu právní úpravy o způsobu dělení majetku federace.

Vláda ČSFR provádí proto inventarizaci majetku federace a připravuje kritéria pro jeho rozdělení.

Vláda předpokládá, že po provedení věcné přípravy zpracuje a předloží Federálnímu shromáždění návrh ústavního zákona, který bude právním instrumentem zavazujícím federaci a republiky a který určí základní zásady dělení majetku.

Dále vláda připraví návrh prováděcího zákona, jehož cílem bude konkretizovat zásady dělení majetku a určit postavení výkonných orgánů a jejich pravomoci při tomto dělení.

Dalším úkolem vlády, vyplývajícím z jejího programového prohlášení, je navrhnout nové ústavní vymezení kompetencí mezi federaci a republiky s tím záměrem, že pravomoci, které není nutno vykonávat centrálně na úrovni federace, přejdou na republiky. Zároveň s tím vzala vláda na sebe úkol navrhnout redukci ústředních orgánů federace.

Vláda má za to, že tyto záměry je nutno podřídit realitě politického vývoje a využít jich tak, aby se nestaly neodůvodněně jeho brzdou. Zároveň vláda nemohla, za daného stavu, navrhnout takové přenesení pravomocí na republiky, které by znamenalo nerespektování stávajícího federálního charakteru státu a které by ve svých důsledcích mohlo vést k ohrožování základních práv a svobod a vyvolat negativní důsledky v oblasti ekonomické, sociální a správní.

Proto vláda předkládanými návrhy novel kompetenčních ústavních zákonů sledovala takové přesunutí kompetencí na republiky, které by vyšlo svým způsobem vstříc budoucímu státoprávnímu uspořádání.

Takto vláda předložila Federálnímu shromáždění návrh ústavního zákona, kterým se mění a doplňuje především ústavní zákony československé federaci, ústavní zákon upravující soustavu ústředních orgánů státní správy a kterým se mění a doplňují některé další ústavní zákony.

Vláda se při zpracování tohoto návrhu musela pohybovat nejen v logice současné existence federace, ale i v jistých mezích daných celkovým charakterem právních předpisů, jejichž změnu navrhuje. Jinak řečeno, vláda nemohla a ni nepovažovala na vhodné připravit za stávající situace návrhy zcela nových ústavních zákonů upravujících kompetenční problematiku.

V této souvislosti je třeba říci i to, že i návrh vlády je výsledkem jistého kompromisu, k němuž vláda došla a který byl veden snahou po sjednocení politické vůle.

Podle vládního návrhu novely ústavního zákona o československé federaci má být na republiky přenesena část kompetencí v mezinárodních věcech. Zejména se navrhuje rozšíření pravomoci republik uzavírat mezinárodní smlouvy.

Republikám mají být svěřeny rozsáhlejší zákonodárné kompetence v oblasti práce, mezd a sociálních věcí a rovněž má být republikám svěřena zákonná úprava v zásadních věcech životního prostředí, úprava územního plánování a stavebního řádu.

Navrhuje se, aby výhradně republikám bylo svěřeno právo zřizovat bezpečnostní informační službu.

Do působnosti republik má patřit úprava prokuratury. Rovněž civilní ochrana má být převedena do působnosti republik. Vládní návrh předpokládá i přechod státní správy a tzv. řízení organizací v oblasti dopravy a telekomunikací do republik.

Vládní návrh změny ústavního zákona, který upravuje soustavu federálních ústředních orgánů státní správy znamená, že na úrovni federace bude nadále působit pouze pět ministerstev.

Vláda je toho názoru, že takto definované změny umožní na jedné straně, a to po přechodnou dobu, fungování federálního státu a na straně druhé vytvoří dobrou výchozí pozici pro předpokládaný plynulý přechod k novému státoprávnímu uspořádání.

Vláda podporuje iniciativy směřující k vyhledání a určení oblastí budoucí možné spolupráce dvou samostatných států. V tomto směru bude vláda ČSFR nadále spolupracovat s vládami České a Slovenské republiky.

Vláda si uvědomuje, že je jejím úkolem působit ve směru nalezení pokojné a uspořádané cesty k budoucímu státoprávnímu uspořádání.

V procesu vzniku dvou samostatných států považuje vláda za potřebné působit v zájmu zachování kontinuity a tedy vzniku samostatných států jako států nástupnických. Vláda je přesvědčena, že toto je v zájmu všech občanů ČSFR a hodlá se proto tímto kritériem ve sví činnosti nadále řídit.

V Praze dne 9. září 1992

Předseda vlády ČSFR

č. .......

I. vzalo na vědomí zprávu vlády vlády České a Slovenské Federativní Republiky

II. doporučuje výborům sněmoven, aby při projednávání návrhů ústavních zákonů o novém rozdělení působnosti mezi ČSFR a republiky a dalších ústavních zákonů pro přípravu na rozdělení státu, přihlédli ke zprávě vlády ČSFR