(3) Účastníci mohou po dobu trvání lhůty k dovolání měnit rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadají. Ke změně dovolacího návrhu není třeba souhlasu soudu.
§ 243
Před rozhodnutím o dovolání může soud, který o něm má rozhodnout, odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
§ 243a
(1) Dovolací soud zpravidla nařídí jednání o dovolání proti rozsudku; jednání nenařídí, jde-li o případy uvedené v § 237 a 241 odst. 2 písm. b) a d).
(2) Nařídí-li dovolací soud jednání, postupuje obdobně podle § 215 a 216 odst. 2. Dokazování však neprovádí.
(3) O dovolání proti usnesení se rozhoduje vždy bez jednání.
§ 243b
(1) Dovolací soud dovolání rozsudkem zamítne, dojde-li k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné; jinak napadené rozhodnutí rozsudkem zruší.
(2) Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, vrátí mu věc k dalšímu řízení. Má-li i rozhodnutí soudu prvního stupně vady, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, zruší dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátí věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popřípadě postoupí věc orgánu, do jehož pravomoci náleží.
(3) Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně z důvodů uvedených v § 237 písm. a), b), d) a e), rozhodne svým usnesením též o zastavení řízení.
(4) Ustanovení § 218 odst. 1, § 224 odst. 1, § 225 a 226 platí pro řízení u dovolacího soudu obdobně. Vezme-li dovolatel dovolání zpět, dovolací soud řízení usnesením zastaví.
§ 243c
Pro řízení u dovolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného; ustanovení § 92 a 95 však pro řízení u dovolacího soudu neplatí.
§ 243d
(1) Dojde-li ke zrušení napadeného rozhodnutí, soud, jehož rozhodnutí bylo zrušeno, jedná dále o věci. Přitom je právní názor soudu, který rozhodoval o dovolání, závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud znovu i o nákladech původního řízení.
(2) Právní vztahy někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým rozhodnutím dotčeny.
ČÁST PÁTÁ
SPRÁVNÍ SOUDNICTVÍ
Hlava první
OBECNÁ USTANOVENÍ O SPRÁVNÍM SOUDNICTVÍ
§ 244
(1) Ve správním soudnictví přezkoumávají soudy na základě žalob nebo opravných prostředků zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy.
(2) Ve správním soudnictví přezkoumávají soudy zákonnost rozhodnutí orgánů státní správy, orgánů územní samosprávy, jakož i orgánů zájmové samosprávy a dalších právnických osob, pokud jim zákon svěřuje rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen "rozhodnutí správního orgánu").
(3) Rozhodnutími správních orgánů se rozumí rozhodnutí vydaná jimi ve správním řízení, jakož i další rozhodnutí, která zakládají, mění nebo ruší oprávnění a povinnosti fyzických nebo právnických osob.
§ 245
(1) Při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu posoudí soud i zákonnost dříve učiněného správního rozhodnutí, o něž se přezkoumávané rozhodnutí opírá, jestliže pro ně bylo dříve učiněné rozhodnutí závazné a není-li pro jeho přezkoumání stanoven zvláštní postup.
(2) U rozhodnutí, které správní orgán vydal na základě zákonem povolené volné úvahy (správní uvážení), přezkoumává soud pouze, zda takové rozhodnutí nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem.
§ 246
(1) K přezkoumávání rozhodnutí jsou věcně příslušné krajské soudy, nestanoví-li zákon jinak.
(2) Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky je věcně příslušný k přezkoumávání rozhodnutí ústředních orgánů České a Slovenské Federativní Republiky.
(3) Nejvyšší soud České republiky nebo Nejvyšší soud Slovenské republiky jsou věcně příslušné k přezkoumávání rozhodnutí ústředních orgánů České republiky nebo Slovenské republiky, s výjimkou věci důchodového a nemocenského zabezpečení a hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání podle předpisů o zaměstnanosti.
(4) Okresní soudy jsou věcně příslušné k přezkoumávání rozhodnutí o přestupcích a v případech, kdy to stanoví zákon.
§ 246a
(1) Místně příslušným je soud, v jehož obvodu má sídlo správní orgán, jehož rozhodnutí se přezkoumává, není-li stanoveno jinak.
(2) V řízení podle hlavy třetí této části je místně příslušný obecný soud navrhovatele anebo krajský soud, v jehož obvodu je tento soud.
§ 246b
(1) Při přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů soudy jednají a rozhodují v senátech složených z předsedy a dvou soudců, není-li stanoveno jinak.
(2) Samosoudce jedná a rozhoduje ve věcech, k jejichž projednání jsou věcně příslušné okresní soudy a ve věcech, u nichž to výslovně stanoví zákon.
§ 246c
Pro řešení otázek, které nejsou přímo upraveny v této části, se užije přiměřeně ustanovení prvé a třetí části tohoto zákona.
Hlava druhá
ROZHODOVÁNÍ O ŽALOBÁCH PROTI ROZHODNUTÍM SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ
§ 247
(1) Podle ustanovení této hlavy se postupuje v případech, v nichž fyzická nebo právnická osoba tvrdí, že byla na svých právech zkrácena rozhodnutím správního orgánu, a žádá, aby soud přezkoumal zákonnost tohoto rozhodnutí.
(2) U rozhodnutí správního orgánu vydaného ve správním řízení je předpokladem postupu podle této hlavy, aby šlo o rozhodnutí, jež po vyčerpání řádných opravných prostředků, které jsou pro ně připuštěny, nabylo právní moci.
§ 248
(1) Soudy nepřezkoumávají rozhodnutí správních orgánů, která nemají povahu rozhodnutí o právu či povinnosti fyzické nebo právnické osoby, zejména obecně závazné (normativní) akty, rozhodnutí organizační povahy a rozhodnutí upravující vnitřní poměry orgánu, který je vydal.
(2) Soudy dále nepřezkoumávají
a) rozhodnutí, která jsou přezkoumávána podle třetí hlavy této části nebo podle obecných ustanovení občanského soudního řádu,
b) rozhodnutí správních orgánů v občanskoprávních a obchodně právních věcech, v nichž správní orgán vystupuje jménem státu jako vlastníka nebo jiného účastníka právního vztahu,
c) rozhodnutí orgánů vojenské správy, která byla vydána k přípravě a plnění úkolů za branné pohotovosti státu,
d) rozkazy funkcionářů ozbrojených sil a ozbrojených sborů,
e) rozhodnutí správních orgánů předběžné, procesní nebo pořádkové povahy včetně rozhodnutí o pořádkových pokutách,
f) rozhodnutí správních orgánů o kázeňských trestech příslušníků ozbrojených sil a ozbrojených sborů, pokud se jimi neomezuje osobní svoboda nebo pokud nemají za následek zánik služebního vztahu, dále odsouzených v nápravně výchovných ústavech, jakož i obviněných ve výkonu vazby,
g) rozhodnutí, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob nebo technického stavu věcí, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské či jiné hospodářské činnosti,
h) rozhodnutí o nepřiznání nebo odnětí odborné způsobilosti fyzickým osobám, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání nebo zaměstnání,
i) rozhodnutí o žádostech na plnění, na něž není nárok, nebo o žádostech o odstranění tvrdosti zákona, zejména rozhodnutí finančních orgánů o úlevách na odvodech, daních a poplatcích,
j) rozhodnutí, jimiž byly zamítnuty žádosti o povolení výjimek z bezpečnostních předpisů a z technických norem.
(3) Kromě toho jsou z přezkoumávání soudem vyloučena rozhodnutí správních orgánů vydaná na základě ustanovení uvedených v příloze A, která je součástí tohoto zákona, jakož i rozhodnutí, jejichž přezkoumání vyloučí zvláštní zákony.
§ 249
(1) Řízení se zahajuje na návrh, který se nazývá žalobou.
(2) Žaloba musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení rozhodnutí správního orgánu, které napadá, vyjádření, v jakém rozsahu se toto rozhodnutí napadá, uvedení důvodů, v čem žalobce spatřuje nezákonnost rozhodnutí správního orgánu, a jaký konečný návrh činí.
§ 250
(1) Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný.
(2) Žalobcem je fyzická nebo právnická osoba, která o sobě tvrdí, že jako účastník správního řízení byla rozhodnutím správního orgánu zkrácena ve svých právech. Podat žalobu může i fyzická nebo právnická osoba, se kterou nebylo ve správním řízení jednáno jako s účastníkem, ač s ní jako s účastníkem jednáno byt mělo.
(3) Jestliže se rozhodnutím správního orgánu cítí na svých právech zkráceno více osob, mohou podat společnou žalobu. Účastníky řízení jsou také ti, na něž se pro nerozlučné společenství práv se žalobcem musí též vztahovat rozhodnutí soudu (§ 91 odst. 2).
(4) U rozhodnutí správního orgánu vydaného ve správním řízení je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni.
§ 250a
Žalobce musí být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem, pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj u soudu jedná; to neplatí ve věcech, v nichž je dána věcná příslušnost okresního soudu nebo jde-li o přezkoumání rozhodnutí ve věcech nemocenského pojištění či důchodového zabezpečení.
§ 250b
(1) Žaloba musí být podána do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Zmeškání lhůty nelze prominout.
(2) Jestliže je podána žaloba někým, kdo tvrdí, že mu rozhodnutí správního orgánu nebylo doručeno, ač s ním jako s účastníkem řízení mělo byt jednáno, soud ověří správnost tohoto tvrzení a uloží správnímu orgánu doručit tomuto účastníku správní rozhodnutí a podle okolností odloží jeho vykonatelnost. Tímto stanoviskem soudu je správní orgán vázán. Po uskutečněném doručení předloží správní orgán spisy soudu k rozhodnutí o žalobě.
§ 250c
Žaloba nemá odkladný účinek na vykonatelnost rozhodnutí správního orgánu, pokud zvláštní zákon nestanoví něco jiného. Na žádost účastníka může předseda senátu usnesením vykonatelnost rozhodnutí odložit, jestliže by neprodleným výkonem napadeného rozhodnutí hrozila závažná újma.
§ 250d
(1) Předseda senátu vyžádá spisy žalovaného správního orgánu, který je povinen neprodleně je předložit spolu se spisy správního orgánu prvého stupně.
(2) Shledá-li předseda senátu, že soud není věcně nebo místně příslušný, postoupí věc usnesením soudu příslušnému.
(3) Předseda senátu usnesením řízení zastaví, jestliže žaloba byla podána opožděně, jestliže byla podána neoprávněnou osobou, jestliže směřuje proti rozhodnutí, jež nemůže být předmětem přezkoumávání soudem, jestliže žalobce neodstranil vady žaloby, jejichž odstranění soud nařídil a jež brání věcnému vyřízení žaloby nebo jestliže žalobce není zastoupen podle § 250a anebo jestliže žaloba byla vzata zpět (§ 250h odst. 2).
§ 250e
Nedojde-li k vyřízení žaloby způsobem uvedeným v § 250d odst. 2 a 3, doručí soud žalovanému stejnopis žaloby. Předseda senátu může nařídit žalovanému, aby se k obsahu žaloby vyjádřil ve lhůtě, kterou zároveň určí.
§ 250f
V jednoduchých případech, zejména je-li nepochybné, že správní orgán vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu, a jde-li jen o posouzení právní otázky, může soud bez jednání rozhodnout o žalobě rozsudkem. Stejně postupuje, je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů.
§ 250g
(1) Nedojde-li k vyřízení žaloby způsobem uvedeným v § 250f, předvolá předseda senátu k jednání účastníky; k němu si může vyžádat potřebné podklady, popřípadě i další písemná vyjádření účastníků.
(2) Nedostaví-li se účastníci k jednání, může být věc projednána v jejich nepřítomnosti+ řízení nesmí být z tohoto důvodu přerušeno.
§ 250h
(1) Až do rozhodnutí soudu může žalobce rozsah napadení správního rozhodnutí omezit; rozšířit je může jen ve lhůtě podle § 250b.
(2) Až do rozhodnutí soudu může žalobce vzít žalobu zpět; jestliže žalovanému mezitím vzešly náklady řízení, rozhodne soud o jejich náhradě.
§ 250i
(1) Při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí je pro soud rozhodující skutkový stav, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí; dokazování se neprovádí.
(2) Bylo-li rozhodnutí správního orgánu mezitím napadeno protestem prokurátora, soud řízení o žalobě přeruší až do jejího vyřízení; jestliže napadené rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno, soud řízení o žalobě zastaví. Obdobně se postupuje, jestliže před podáním žaloby k soudu byl proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu podán mimořádný opravny prostředek.
(3) K vadám řízení před správním orgánem soud přihlédne, jen jestliže vzniklé vady mohly mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.
§ 250j
(1) Dojde-li soud k závěru, že napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem, vysloví rozsudkem, že se žaloba zamítá.
(2) Dojde-li soud k závěru, že správní rozhodnutí posoudilo věc po právní stránce nesprávně nebo že zjištění skutkového stavu, z kterého vycházelo správní rozhodnutí, je v rozporu s obsahem spisů nebo že zjištění skutkového stavu je nedostačující k posouzení věci, zruší rozsudkem napadené rozhodnutí správního orgánu a podle okolností i rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, a vrátí věc žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení. Soud zruší napadená rozhodnutí i tehdy, ukáže-li se až pří jednání, že jsou nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů.
(3) Správní orgány jsou vázány právním názorem soudu.
(4) Proti rozhodnutí soudu není přípustný opravný prostředek.
§ 250k
(1) Měl-li žalobce úspěch zcela nebo zčásti, soud mu proti žalovanému přizná právo na úplnou nebo částečnou náhradu nákladů řízení. Může také rozhodnout, že se náhrada nákladů zcela nebo zčásti nepřizná, jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele.
(2) Jestliže po zrušení rozhodnutí správního orgánu došlo k vydání nového rozhodnutí, které bylo k nové žalobě opět zrušeno proto, že se správní orgán odchýlil od právního názoru vysloveného v prvém rozsudku soudu, aniž došlo ke změně skutkového nebo právního stavu, uloží soud správnímu orgánu, aby žalobci nahradil všechny náklady soudního řízení.
Hlava třetí
ROZHODOVÁNÍ O OPRAVNÝCH PROSTŘEDCÍCH
PROTI ROZHODNUTÍM SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ
§ 250l
(1) Podle ustanovení této hlavy se postupuje v případech, ve kterých zákon svěřuje soudům rozhodování o opravných prostředcích proti nepravomocným rozhodnutím správních orgánů. [V současné době jde zejména o tyto případy: § 57b odst. 1 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění zákona č. 180/1990 Sb., jde-li o rozhodnutí o povinnosti zaměstnance nebo jiného příjemce peněžité dávky nemocenského pojištění nebo přídavků na děti vrátit přeplatek na dávce neprávem vyplacené, jakož i o rozhodnutí v jiných než dávkových věcech nemocenského pojištění,
§ 122 odst. 1 zákona č. 103/1964 Sb., o zabezpečení družstevních rolníků v nemoci a o zabezpečení matky a dítěte, ve znění zákona č. 180/1990 Sb., jde-li o rozhodnutí o povinnosti příjemce dávky ze zabezpečení v nemoci a ze zabezpečení matky a dítěte vrátit přeplatek na dávce neprávem vyplacené, jakož i o rozhodnutí v jiných než dávkových věcech zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte,
§ 112 odst. 3 zákona č. 44/1974 Sb., celní zákon, ve znění zákona č. 117/1983 Sb. a zákona č. 5/1991 Sb.,
§ 7, 8 a § 61 odst. 2 zákona č. 147/1983 Sb., o zbraních a střelivu, ve znění zákona č. 49/1990 Sb.,
§ 122 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 110/1990 Sb. a zákona č. 180/1990 Sb., jde-li o rozhodnutí o zákonném nároku na dávku důchodového zabezpečení, uvedenou v § 7 písm. a) č. 1-8, písm. b) a c) cit. zákona a § 145a cit. zákona,
§ 9 odst. 4 a 7 zákona ČNR č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi,
§ 8 odst. 3, § 11 odst. 2 a § 12 odst. 3 písm. c) zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů,
§ 11 odst. 3 a § 13 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím,
§ 28 odst. 3 zákona ČNR č. 128/1990 Sb., o advokacii,
§ 27 odst. 3 zákona SNR č. 132/1990 Sb., o advokacii,
§ 28 odst. 3 zákona č. 172/1900 Sb., o vysokých školách,
§ 25 zákona ČNR č. 209/1909 Sb.,
§ 11 odst. 2 zákona č. 382/1990 Sb., o rodičovském příspěvku, jde-li o rozhodnutí vrátit přeplatek,
§ 28 zákona SNR č. 129/1991 Sb.,
§ 9 odst. 3 a 6 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku,
§ 18 odst. 1 zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky,
§ 17 zákona č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností,
§ 34 zákona č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích,
§ 8 odst. 5 zákona č. 424/1991 Sb.]
(2) Pokud v této hlavě není stanoveno jinak, užije se přiměřeně ustanovení hlavy druhé s výjimkou § 250a.
§ 250m
(1) Řízení se zahajuje na návrh, kterým je opravný prostředek proti rozhodnutí správního orgánu.
(2) Návrh se podává u příslušného soudu ve lhůtě třiceti dnů od doručení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví něco jiného. Návrh je podán včas i tehdy, byl-li podán ve lhůtě u orgánu, který vydal rozhodnutí. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o opravném prostředku, lze je napadnout do šesti měsíců od jeho doručení.
(3) Účastníky řízení jsou ti, kteří jimi jsou v řízení u správního orgánu, a správní orgán, jehož rozhodnutí se přezkoumává.
§ 250n
Jestliže to povaha věci nevylučuje, může ten, kdo podává opravný prostředek, navrhnout, aby byla odložena vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Soud může tomuto návrhu vyhovět, jestliže by provedením napadeného rozhodnutí byl zmařen účel jeho přezkoumání.
§ 250o
Jestliže správní orgán, jehož rozhodnutí soud přezkoumává, vydá nové rozhodnutí, kterým návrhu zcela vyhoví, soud usnesením řízení zastaví.
§ 250p
Je-li návrh podán opožděně nebo tím, kdo k němu není oprávněn, anebo napadá-li se rozhodnutí, jež přezkoumání nepodléhá, anebo neodstranil-li navrhovatel vady, jejichž odstranění soud nařídil a jež brání věcnému vyřízení návrhu, soud usnesením opravný prostředek odmítne.
§ 250q
(1) Nedojde-li k vyřízení opravného prostředku způsobem uvedeným v § 250f nebo § 250o, nařídí soud jednání. Soud může provést důkazy nezbytné k přezkoumání napadeného rozhodnutí.
(2) O opravném prostředku rozhodne soud rozsudkem, kterým přezkoumané rozhodnutí buď potvrdí nebo je zruší a vrátí k dalšímu řízení.
§ 250r
Zruší-li soud rozhodnutí správního orgánu, je správní orgán při novém projednání vázán právním názorem soudu.
§ 250s
(1) Proti rozhodnutí soudu nejsou s výjimkou případů podle odstavce 2 přípustné opravné prostředky.
(2) Ve věcech důchodového zabezpečení lze podat proti rozhodnutí krajského soudu odvolání, o němž rozhodne nejvyšší soud republiky; dovolání je přípustné.
ČÁST ŠESTÁ
VÝKON ROZHODNUTÍ
Hlava první
NAŘÍZENÍ A PROVEDENÍ VÝKONU ROZHODNUTÍ
Předpoklady výkonu rozhodnutí
§ 251
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
§ 252
(1) Příslušný k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí je obecný soud povinného.
(2) Nemá-li povinný obecný soud v České a Slovenské Federativní Republice, je příslušný soud, v jehož obvodu povinný má majetek; jde-li o výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, je příslušný obecný soud dlužníka povinného.
(3) Týká-li se výkon rozhodnutí nemovitosti, je však vždy příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitost.
(4) Jde-li o výkon rozhodnutí pro vymožení výživného nezletilého dítěte, je k nařízení a provedení výkonu vždy příslušný soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností své bydliště. Příslušný soud může ze závažných důvodů přenést svou příslušnost na jiný soud, jestliže je to v zájmu nezletilého. Nesouhlasí-li tento soud s přenesením příslušnosti, rozhodne jeho nadřízený soud.
§ 253
(1) Výkon rozhodnutí nařídí předseda senátu, a to zpravidla bez slyšení povinného.
(2) Předseda senátu nařídí jednání, jen považuje-li to za nutné nebo stanoví-li to zákon.
§ 254
(1) Na výkon rozhodnutí se užije ustanovení předcházejících částí, není-li v této části uvedeno jinak. Rozhoduje se však vždy usnesením.
(2) Při výkonu rozhodnutí nelze přerušit řízení a prominout zmeškání lhůty. Nelze také podat návrh na obnovu výkonu rozhodnutí.
Účastníci řízení
§ 255
(1) Účastníky řízení jsou při výkonu rozhodnutí oprávněný a povinný.
(2) Jsou-li nařízeným výkonem rozhodnutí postiženy věci v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, je účastníkem řízení, pokud jde o tyto věci, i manžel povinného.
§ 256
(1) Proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze nařídit a provést výkon rozhodnutí, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo právo z rozhodnutí.
(2) Přechod povinnosti nebo práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.
Způsoby výkonu rozhodnutí
§ 257
Nařídit a provést výkon rozhodnutí lze jen způsoby uvedenými v tomto zákoně.
§ 258
(1) Výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky lze provést srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky, prodejem movitých věcí a nemovitostí.
(2) Výkon rozhodnutí ukládajícího jinou povinnost než zaplacení peněžité částky se řídí povahou uložené povinnosti. Lze jej provést vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci, provedením prací a výkonů.
Činnost soudu před nařízením výkonu rozhodnutí
§ 259
Požádá-li o to oprávněný před podáním návrhu na výkon rozhodnutí nebo při podání tohoto návrhu a považuje-li to předseda senátu za účelné, předvolá povinného a vyzve ho k dobrovolnému splnění povinnosti, kterou mu ukládá rozhodnutí, a k prohlášení o svém majetku.
§ 260
(1) Jde-li o vymáhání výživného pro nezletilé dítě, poskytne soud na žádost účastníka pomoc při zjišťování bydliště toho, komu z rozhodnutí vyplývá povinnost. Soud přitom postupuje v součinnosti s jinými státními orgány.
(2) Na žádost účastníka, kterému rozhodnutí přiznává právo na zaplacení peněžité částky, dotáže se předseda senátu toho, komu je zaplacení peněžité částky uloženo, zda a od koho pobírá mzdu nebo jiný pravidelný příjem, popřípadě u kterého peněžního ústavu má účet a jaké je číslo tohoto účtu.
(3) Dotázaný je povinen odpovědět soudu do jednoho týdne od doručení dotazu. Nesplní-li tuto povinnost nebo uvede-li v odpovědi úmyslně nepravdivé nebo neúplné údaje, může mu soud uložit pořádkovou pokutu (§ 53).
Nařízení výkonu rozhodnutí
§ 261
(1) Výkon rozhodnutí lze nařídit jen na návrh oprávněného. V návrhu na výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky uvede oprávněný, jakým způsobem má být výkon rozhodnutí proveden. Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, označí v návrhu toho, vůči komu má povinny nárok na mzdu (plátce mzdy). Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, označí v návrhu fyzickou nebo právnickou osobu, vůči kterým má povinný pohledávku (dlužník povinného) a uvede důvod pohledávky; jde-li o pohledávku z účtu u peněžního ústavu, označí oprávněný v návrhu podle možnosti i číslo účtu, z něhož má být pohledávka odepsána.
(2) K návrhu na výkon rozhodnutí je třeba připojit stejnopis rozhodnutí, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti. Potvrzením o vykonatelnosti opatří rozhodnutí soud, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně. Stejnopis rozhodnutí není třeba připojit, jestliže se návrh na výkon rozhodnutí podává u soudu, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně.
(3) Podá-li oprávněný návrh na výkon rozhodnutí u soudu, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně, potvrdí tento soud vykonatelnost rozhodnutí přímo na návrhu, a není-li sám příslušný k výkonu rozhodnutí, postoupí návrh příslušnému soudu.
§ 262
(1) Jestliže je to, co ukládá rozhodnutí povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného, lze nařídit výkon rozhodnutí, jen prokáže-li oprávněný, že se podmínka splnila nebo že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil, popřípadě její splnění alespoň zajistil.
(2) V případech uvedených v odstavci 1 je třeba k potvrzení o vykonatelnosti rozhodnutí připojit listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem, z níž je patrno, že se splnila podmínka nebo že oprávněný splnil, popřípadě alespoň zajistil splnění své vzájemné povinnosti.
§ 263
(1) Výkon rozhodnutí lze nařídit jen v takovém rozsahu, jaký stačí k uspokojení oprávněného.
(2) Navrhne-li oprávněný k vydobytí své peněžité pohledávky výkon rozhodnutí několika způsoby zároveň, ačkoli by k jejímu uspokojení zřejmě stačil pouze některý z nich, nařídí předseda senátu výkon rozhodnutí jen tím způsobem, který stačí k uspokojení pohledávky oprávněného.
§ 264
(1) Navrhne-li oprávněný výkon rozhodnutí způsobem, který je zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše pohledávky oprávněného a ceny předmětu, z něhož má být uspokojení této pohledávky dosaženo, může předseda senátu nařídit, a to po slyšení oprávněného, výkon rozhodnutí jiným vhodným způsobem.
(2) Výkon rozhodnutí proti právnické osobě lze nařídit jiným způsobem než přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, jen pokud pohledávka oprávněného nemohla být uspokojena z prostředků povinné právnické osoby na účtu u peněžního ústavu.
(3) Předseda senátu zamítne návrh na výkon rozhodnutí, jestliže je již z návrhu zřejmé, že by výtěžek, kterého by se dosáhlo, nepostačil ani ke krytí nákladů výkonu rozhodnutí.
Provedení výkonu rozhodnutí
§ 265
(1) Po nařízení výkonu rozhodnutí se postará předseda senátu o jeho provedení.
(2) Jednoduchými úkony při provádění výkonu rozhodnutí může předseda senátu pověřit pracovníka soudu (vykonavatel), který se při své činnosti řídí jeho pokyny. Upustit od dalšího provádění výkonu rozhodnutí bez příkazu předsedy senátu může vykonavatel jen tehdy, když s tím souhlasí oprávněný anebo splní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá rozhodnutí.
§ 266
(1) Na návrh může předseda senátu odložit provedení výkonu rozhodnutí, jestliže se povinný bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něho nebo pro příslušníky jeho rodiny zvláště nepříznivé následky a oprávněný by nebyl odkladem výkonu rozhodnutí vážně poškozen. - (2) I bez návrhu povinného může předseda senátu odložit provedení výkonu rozhodnutí, lze-li očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven (§ 268).
§ 267
(1) Právo k věci, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.
(2) Návrhem podle třetí části třeba též uplatnit popření pravosti, výše nebo pořadí některé z pohledávek přihlášených k rozvrhu výtěžku tam, kde byl nařízen výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, popřípadě prodejem movitých věcí a nemovitostí.
Zastavení výkonu rozhodnutí
§ 268
(1) Výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže
a) byl nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným;
b) rozhodnutí, které je podkladem výkonu, bylo po nařízení výkonu zrušeno nebo se stalo neúčinným;
c) zastavení výkonu rozhodnutí navrhl ten, kdo navrhl jeho nařízení;
d) výkon rozhodnutí postihuje věci, které jsou z něho podle § 321 a 322 vyloučeny;
e) průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů;
f) bylo pravomocně rozhodnuto, že výkon rozhodnutí postihuje věc, k níž má někdo právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí (§ 267);
g) po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané;