Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
VII. volební období
74
PŘEDSEDNICTVO FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ
vyhlašuje
úplné znění občanského soudního řádu ze dne 4. prosince 1963 č. 99 Sb., jak vyplývá ze změn a doplnění a úprav provedených zákonem ze dnem 6. dubna 1967 č. 36 Sb., zákonem ze dne 18. prosince 1969 č. 158 Sb., zákonem ze dne 26. dubna 1973 č. 49 Sb., zákonem ze dne 26. března 1975 č. 20 Sb., zákonem ze dne 10. listopadu 1982 č. 133 Sb., zákonem ze dne 4. května 1990 č. 180 Sb., zákonem ze dne 11. července 1991 č. 328 Sb., zákonem ze dne 5. listopadu 1991 č. 519 Sb. a zákonem ze dne 28. dubna 1992
OBČANSKÝ SOUDNÍ ŘÁD
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
Hlava první
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachovávání zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům spoluobčanů.
§ 2
V občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně, a zaměřují svou činnost k tomu, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob.
§ 3
Občanské soudní řízení je jednou ze záruk zákonnosti a slouží jejímu upevňování a rozvíjení. Každý má právo domáhat se u soudu ochrany práva, které bylo ohroženo nebo porušeno.
§ 4
zrušen
§ 5
Soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech.
§ 6
V řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny.
Hlava druhá
SOUDY
Pravomoc
§ 7
(1) V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i z obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
(2) Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.
§ 8
Má-li být před řízením u soudu provedeno řízení u jiného orgánu, mohou soudy jednat jen tehdy, nebyla-li věc v takovém řízení s konečnou platností vyřešena.
§ 8a
Spory o pravomoc
(1) Nejvyšší soud České republiky a Nejvyšší soud Slovenské republiky rozhodují spory o pravomoc mezi soudy a orgány státní správy téže republiky.
(2) Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky rozhoduje spory o pravomoc mezi soudy jedné republiky a orgány státní správy druhé republiky, jakož i mezi soudy a federálními orgány státní správy.
Příslušnost
§ 9
(1) K řízení v prvním stupni jsou zásadně příslušné okresní soudy.
(2) Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně
a) ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku a ochrany proti uveřejňování informací, které jsou zneužitím svobody projevu, slova a tisku podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích,
b) o nárocích vycházejících z autorského zákona,
c) ve věcech původcovství k předmětům průmyslového vlastnictví, práva je přihlásit k ochraně, spolumajitelství a o nárocích z těchto věcí, popřípadě z porušení práv v těchto věcech,
d) ve sporech o vzájemné vypořádání dávky poskytnuté neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, mezi zaměstnavatelem a příjemcem této dávky podle právních předpisů o sociálním zabezpečení,
e) ve sporech mezi příslušným orgánem nemocenského pojištění a zaměstnavatelem o náhradu škody vzniklé nesprávným postupem při provádění nemocenského pojištění,
f) ve sporech o určení nezákonnosti stávky nebo výluky,
g) ve sporech o neplatnost skončení pracovního nebo služebního poměru podle § 18 odst. 2 zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky,
h) ve sporech týkajících se cizího státu nebo osob požívajících diplomatických imunit a výsad, jestliže tyto spory patří do pravomoci československých soudů,
i) v řízení konkursním a vyrovnacím, je-li úpadcem (dlužníkem) fyzická nebo právnická osoba, jež není zapsána v obchodním rejstříku, včetně sporů tímto řízením vyvolaných,
j) v řízení o určení, zda návrh na registraci politické strany nebo politického hnutí nemá nedostatky, které by bránily jejich registraci. [§ 7 odst. 4 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích.]
(3) Krajské soudy rozhodují dále jako soudy prvního stupně ve věcech obchodních spory
a) z právních vztahů mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti,
aa) jsou-li oba účastníci zapsáni v obchodním rejstříku; pro tyto účely mají banky postavení podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku,
bb) je-li navrhovatel podnikatelem, který není zapsán v obchodním rejstříku, a odpůrce je podnikatelem, který v obchodním rejstříku je zapsán, přičemž částka požadovaná navrhovatelem převyšuje 50 000 Kčs;
b) bez zřetele na to, zda účastníci závazkového vztahu jsou podnikatelé, spory
aa) z právních vztahů souvisících se zakládáním obchodních společností nebo družstev,
bb) z burzovních obchodů a jejich zprostředkování,
cc) ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části [§ 476 a násl. obchodního zákoníku.],
dd) ze smlouvy o kontrolní činnosti [§ 591 a násl. obchodního zákoníku.],
ee) ze smlouvy zasílatelské [§ 601 a násl. obchodního zákoníku.],
ff) ze smlouvy o provozu dopravního prostředku [§ 638 a násl. obchodního zákoníku.],
gg) ze smlouvy o tichém společenství [§ 673 a násl. obchodního zákoníku.],
hh) ze smlouvy o otevření akreditivu [§ 682 a násl. obchodního zákoníku.],
ii) ze smlouvy o inkasu [§ 692 a násl. obchodního zákoníku.],
jj) ze smlouvy o uložení cenných papírů nebo jiných hodnot [§ 700 a násl. obchodního zákoníku.],
kk) ze smlouvy o běžném účtu [§ 708 a násl. obchodního zákoníku.],
ll) ze smlouvy o vkladovém účtu [§ 716 a násl. obchodního zákoníku.],
mm) z cestovního šeku [§ 720 a násl. obchodního zákoníku.],
nn) ze smlouvy o úvěru,
oo) ze závazkových vztahů ze slibu odškodnění [§ 725 a násl. obchodního zákoníku.].
pp) z právních vztahů vzniklých při zajištění závazků uvedených pod aa) až nn),
rr) z práv z patentů, chráněných užitných a průmyslových vzorů a topografií polovodičových výrobků jako předmětu obchodu,
qq) ze závazkových vztahů z bankovní záruky;
c) bez zřetele na to, že nejde o obchody ve smyslu písm. a) či b), spory
aa) z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem,
bb) z právních vztahů mezi prokuristou a podnikatelem, který prokuru udělil, a byla-li prokura udělena více osobám
z právních vztahů mezi těmito osobami navzájem, a z právních vztahů mezi obchodním zástupcem a podnikatelem, který obchodního zástupce pověřil, ledaže jde o spor z pracovněprávního vztahu,
cc) z právních vztahů týkajících se směnek, jiných cenných papírů nebo šeků, včetně sporů z vydaných směnečných (šekových) platebních rozkazů,
dd) z právních vztahů týkajících se ochrany hospodářské soutěže [zák. č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže.] a týkajících se nekalé soutěže [§ 44 a násl. obchodního zákoníku.],
ee) z práv k obchodnímu jménu [§ 8 a násl. obchodního zákoníku.], ochranným známkám [zák. č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách.] a označení původu [zák. č. 159/1973 Sb., o ochraně označení původu výrobků.],
ff) z pojištění spojeného s předmětem obchodní činnosti,
gg) o návrhu společníka veřejné obchodní společnosti na její zrušení pro porušování společenské smlouvy jiným společníkem [§ 90 obchodního zákoníku.],
hh) o návrhu společníka společnosti s ručením omezeným na zrušení jeho účasti ve společnosti [§ 148 odst. 1 obchodního zákoníku.],
ii) o návrhu společníků společnosti s ručením omezeným na zrušení společnosti [§ 152 obchodního zákoníku.],
jj) o návrhu člena družstva na zrušení rozhodnutí členské schůze o jeho vyloučení [§ 231 odst. 4 obchodního zákoníku.],
kk) o neplatnost rozhodčích smluv a o zrušení rozhodčích nálezů vydaných rozhodci na základě rozhodčí smlouvy [§ 20 až 23 zák. č. 98/1963 Sb., o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů.],
ll) ze vztahů vznikajících z mezinárodního obchodního styku právnických a fyzických osob včetně sporů, v nichž byla pravomoc československého soudu založena písemnou smlouvou účastníků. [§ 37 odst. 1 a 2 zák. č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním.]
(4) Krajské soudy konečně jako soudy prvního stupně ve věcech obchodních dále
a) projednávají konkursy a vyrovnání, je-li úpadcem (dlužníkem) fyzická nebo právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku, včetně sporů tímto řízením vyvolaných,
b) rozhodují o návrzích na zrušení společnosti a její likvidaci [§ 68 odst. 3 obchodního zákoníku.],
c) rozhodují o jmenování likvidátora společnosti, došlo-li k likvidaci společnosti na základě rozhodnutí soudu [§ 71 odst. 2 obchodního zákoníku.],
d) rozhodují o návrhu na odvolání likvidátora společnosti a jeho nahrazení jinou osobou [§ 71 odst. 3 obchodního zákoníku.],
e) rozhodují o určení odměny likvidátora jmenovaného soudem [§ 75 odst. 5 obchodního zákoníku.],
f) rozhodují o jmenování likvidátora obchodní společnosti [§ 71 odst. 1 obchodního zákoníku.],
g) rozhodují o návrhu na odvolání likvidátora obchodní společnosti a jeho nahrazení [§ 71 odst. 4 obchodního zákoníku.],
h) rozhodují o návrhu na zrušení družstva [§ 257 odst. 1 obchodního zákoníku.],
i) rozhodují o návrhu na prohlášení členské schůze družstva o rozdělení likvidačního zůstatku za neplatné [§ 259 odst. 4 obchodního zákoníku.].
§ 10
(1) Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů.
(2) O odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhodují Nejvyšší soud České republiky a Nejvyšší soud Slovenské republiky.
§ 10a
(1) O dovoláních proti rozhodnutím krajských soudů, jako soudu odvolacích rozhodují Nejvyšší soud České republiky a Nejvyšší soud Slovenské republiky.
(2) O dovoláních proti rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky a Nejvyššího soudu Slovenské republiky jako soudů odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky.
§ 11
(1) Řízení se koná u toho soudu, který je místně příslušný. Příslušnost se určuje podle okolností, které tu jsou v době zahájení řízení, a trvá až do jeho skončení.
(2) Je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u kteréhokoli z nich.
(3) Jde-li o věc, která patří do pravomoci československých soudů, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky, který soud věc projedná a rozhodne.
§ 12
(1) Nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně.
(2) Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
(3) O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Je-li jeden z těchto soudů na území České republiky a druhý na území Slovenské republiky, rozhoduje o přikázání Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky.
§ 13
zrušen
Vyloučení soudců
§ 14
(1) Soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti.
(2) U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání.
§ 15
(1) Jakmile se soudce dozví o skutečnostech, pro které je vyloučen, oznámí to neprodleně předsedovi soudu. V řízení může zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.
(2) Účastníci mají právo vyjádřit se o osobách soudců; skutečnosti, pro které je soudce vyloučen, jsou povinni sdělit neprodleně.
§ 16
(1) O tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu České republiky, Nejvyššího soudu Slovenské republiky a Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky rozhodne jiný senát téhož soudu.
(2) Jestliže bylo rozhodnuto, že soudce je vyloučen, určí místo něho předseda soudu jiného soudce nebo přikáže věc jinému senátu.
§ 17
(1) O tom, zda je vyloučen zapisovatel nebo jiný pracovník soudu, jakož i znalec nebo tlumočník, platí tato ustanovení přiměřeně; rozhoduje o tom předseda senátu.
(2) Na vyloučení notáře z úkonů soudního komisaře přiměřeně platí § 14 až 16. O vyloučení rozhoduje soud, který notáře provedením úkonů soudního komisaře pověřil; proti jeho rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Hlava třetí
ÚČAST NA ŘÍZENÍ
Účastníci
§ 18
Účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají právo jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv.
§ 19
Způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
§ 20
Každý může před soudem jako účastník samostatně jednat (procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti.
§ 21
(1) Za právnickou osobu jedná statutární orgán nebo pracovník (člen), který prokáže, že je oprávněn za ni jednat.
(2) Za stát před soudem jedná pracovník toho státního orgánu, jehož se věc tyká, nebo pověřený pracovník jiného státního orgánu.
Zástupci účastníků
a) na základě zákona
§ 22
Občan, který nemůže před soudem jednat samostatně, musí byt zastoupen svým zákonným zástupcem.
§ 23
Vyžadují-li to okolnosti případu, může soud rozhodnout, že ten, kdo nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, musí být v řízení zastoupen svým zákonným zástupcem, i když jde o věc, v níž by jinak mohl jednat samostatně.
b) na základě plné moci
§ 24
Účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí V téže věci může mít současně jen jednoho zvoleného zástupce.
§ 25
(1) Zástupcem si účastník může vždy zvolit advokáta. Plnou moc udělenou advokátu nelze omezit.
(2) Advokát je povinen účelně využívat všech zákonem připuštěných prostředků a způsobů poskytování právní pomoci účastníku, jejž zastupuje.
(3) Advokát je oprávněn dát se zastupovat jiným advokátem jako dalším zástupcem.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí obdobně, zastupuje-li účastníka komerční právník v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy. [zák. ČNR č. 209/1990 Sb., o komerčních právnících a právní pomoci jimi poskytované, a zák. SNR č. 129/1991 Sb., o komerčních právnících.]
§ 26
(1) Odborová nebo družstevní organizace může v řízení zastupovat účastníka, který je jejím členem.
(2) Převezme-li tato organizace zastoupení, pověří některého ze svých členů nebo pracovníků, aby za zastoupeného jejím jménem jednal.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí ve věcech obchodních
§ 27
(1) Účastník se může dát zastoupit také kterýmkoliv občanem způsobilým k právním úkonům. Tento zástupce může jednat jedině osobně.
(2) Soud rozhodne, že zastoupení podle odstavce 1 nepřipouští, jestliže zástupce zřejmě není způsobilý k řádnému zastupování, anebo jestliže jako zástupce vystupuje v různých věcech opětovně.
§ 28
(1) Zástupci, jejž si účastník zvolil, udělí písemně nebo ústně do protokolu plnou moc buď pro celé řízení nebo jen pro určité úkony.
(2) Plnou moc udělenou pro celé řízení nelze omezit. Zástupce, jemuž byla tato plná moc udělena, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník.
(3) Odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem jsou vůči soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny; vůči jiným účastníkům řízení jsou účinné, jakmile jim byly oznámeny soudem.
c) na základě rozhodnutí
§ 29
(1) Není-li zastoupen ten, kdo nemůže před soudem samostatně jednat, ustanoví mu předseda senátu opatrovníka, je-li tu nebezpečí z prodlení. Stejně se postupuje, stanoví-li tak zvláštní předpis.
(2) Pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat.
§ 30
(1) Účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků, může být na jeho žádost ustanoven zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů.
(2) Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka, ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.
§ 31
(1) Ustanovený zástupce má stejné postavení jako zástupce na základě plné moci pro celé řízení, pokud nebyl ustanoven jen pro určité úkony.
(2) Byl-li zástupcem ustanoven advokát, má stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc.
§ 32 až 34
zrušeny
§ 35
Účast prokurátora
(1) Prokurátor může vstoupit do zahájeného řízení ve věcech a) způsobilosti k právním úkonům, b) prohlášení za mrtvého, c) zápisu do obchodního rejstříku.
(2) Prokurátor je v takovém řízení oprávněn ke všem úkonům, které může vykonat účastník řízení, pokud nejde o úkony, které může vykonat jen účastník právního vztahu.
Hlava čtvrtá
ÚKONY SOUDU A ÚČASTNÍKŮ
Úkony soudu
§ 36
V řízení před soudem jedná a rozhoduje senát nebo předseda senátu jako jediný soudce (samosoudce). Všichni členové senátu jsou si při rozhodování rovni.
§ 36a
(1) V řízení před okresním soudem jedná a rozhoduje senát: a) ve věcech pracovních, b) v dalších věcech, o nichž to stanoví zákon.
(2) V ostatních věcech jedná a rozhoduje v řízení před okresním soudem samosoudce.
(3) V řízení před krajským soudem jako soudem prvého stupně jedná a rozhoduje s výjimkou případů uvedených v § 36b odst. 1 samosoudce; v odvolacím řízení jedná a rozhoduje senát.
§ 36b
(1) V obchodních věcech jedná a rozhoduje krajský soud jako soud prvého stupně v senátu, jde-li o spory
a) z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i mezi
společníky (členy nebo zakladateli) navzájem,
b) ze vztahů, které vznikají v souvislosti s prodejem podniku nebo jeho části,
c) z právních vztahů upravených předpisy o ochraně hospodářské soutěže a o nekalé soutěži,
d) z práv k předmětům průmyslového vlastnictví,
e) týkající se námořních lodí, námořní plavby a právních vztahů s tím spojených,
f) o neplatnost rozhodčích smluv a o zrušení rozhodčích nálezů vydaných rozhodci na základě rozhodčí smlouvy,
g) ze vztahů vznikajících z mezinárodního obchodního styku právnických a fyzických osob včetně sporů, u nichž byla pravomoc československého soudu založena písemnou úmluvou účastníků.
(2) V ostatních obchodních věcech jedná a rozhoduje v řízení před krajským soudem samosoudce. To platí i o vydávání směnečných (šekových) platebních rozkazů a o rozhodování ve věcech uvedených v § 200e.
§ 36c
Nejvyšší soudy jednají a rozhodují v senátech.
§ 36d
(1) Předseda senátu může ve věcech příslušejících senátu provádět jen takové úkony, jimiž se nerozhoduje ve věci.
(2) V případech, kdy podle zákona může jednat a rozhodovat samosoudce, příslušejí mu práva, která jsou jinak vyhrazena senátu.
§ 37
(1) Senát rozhoduje po poradě za přítomnosti zapisovatele; nikdo jiný nesmí být poradě přítomen.
(2) K rozhodnutí je třeba většiny hlasů, přičemž hlasovat jsou povinni všichni členové senátu. Hlasování řídí předseda senátu. Přísedící hlasují před soudci a mladší soudci před soudci staršími, předseda senátu hlasuje poslední.
§ 38
(1) Soud pověří notáře, aby jako soudní komisař za odměnu provedl úkony v řízení o dědictví.
(2) Z úkonů podle odstavce 1 jsou vyňaty žádosti o poskytnutí právní pomoci v cizině a soudní rozhodnutí.
(3) Úkony notáře podle odstavce 1 se považují za úkony soudu.
(4) Pověření není soudním rozhodnutím.
§ 39
(1) Úkony, které by příslušný soud mohl provést jen s obtížemi nebo se zvýšenými, neúčelnými náklady anebo které v jeho obvodu provést nelze, provede na dožádání jiný soud.
(2) Nemůže-li dožádaný soud provést úkon ve svém obvodu, postoupí dožádání soudu, v jehož obvodu je možno úkon provést, je-li mu tento soud znám; jinak dožádání vrátí.
(3) Úkony dožádaného soudu provádí samosoudce; má přitom práva a povinnosti předsedy senátu.
§ 40
(1) O úkonech, při nichž soud jedná s účastníky nebo provádí dokazování, se sepisuje protokol. V protokolu se zejména označí projednávaná věc, uvedou se přítomní, vylíčí se průběh dokazování a uvede se obsah přednesů a výroky rozhodnutí; nahrazuje-li protokol podání, musí mít též jeho náležitosti.
(2) Protokol podepisuje předseda senátu a zapisovatel; nemůže-li předseda senátu protokol podepsat, podepíše jej za něho jiný člen senátu. Byl-li uzavřen smír, podepisují protokol také účastníci. Protokol o hlasování podepisují všichni členové senátu a zapisovatel.
(3) Předseda senátu opraví v protokolu chyby v psaní a jiné zřejmé nesprávnosti. Předseda senátu také rozhoduje o návrzích na doplnění protokolu a o námitkách proti jeho znění.
Úkony účastníků
§ 41
(1) Účastníci mohou provádět své úkony jakoukoli formou, pokud zákon pro některé úkony nepředepisuje určitou formu.
(2) Každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.
(3) Hmotně-právní úkon účastníka učiněný vůči soudu je účinný také vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli.
§ 42
(1) Podání je možno učinit písemně, ústně do Protokolu nebo telegraficky. Telegraficky učiněné podání obsahující návrh ve věci samé je třeba písemně nebo ústně do protokolu doplnit nejpozději do tří dnů.
(2) Každý okresní soud je povinen sepsat podání do protokolu a postoupit je bez průtahu příslušnému soudu. Takové podání má tytéž účinky, jakoby se stalo přímo u příslušného soudu.
(3) Pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí byt podepsáno a datováno. Podání je třeba předložit s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami, tak, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis, jestliže je to třeba.
§ 43
(1) Předseda senátu vyzve účastníky, aby nesprávné nebo neúplné podání bylo opraveno nebo doplněno. Poučuje účastníky také, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.
(2) Není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví. O těchto následcích musí být účastník poučen.
§ 44
(1) Účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do soudního spisu, s výjimkou protokolu o hlasování, a činit si z něho výpisy a opisy.
(2) Někomu jinému než účastníku může předseda senátu povolit nahlížet do spisu a činit si z něho výpisy a opisy, jsou-li pro to vážné důvody a oprávněné zájmy účastníků tím nemohou být dotčeny.
Doručování
§ 45
Doručuje se zpravidla poštou. Soud může však podle okolností doručit písemnost sám nebo prostřednictvím orgánu obce anebo příslušného policejního orgánu a v případech stanovených zvláštními předpisy i prostřednictvím ministerstva spravedlnosti.
§ 46
(1) Adresátu lze doručit písemnost v bytě, v sídle (místě podnikání), na pracovišti nebo kdekoli bude zastižen.
(2) Nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit, uloží se písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
(3) Je-li podle odstavce 2 písemnost odevzdána účastníku, který má na věcí protichůdný zájem, je doručení neúčinné.
§ 47
(1) Do vlastních rukou je třeba doručit písemnosti, u nichž tak stanoví zákon, a jiné písemnosti, nařídí-li to předseda senátu.
(2) Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
§ 47a
Pokud zákon stanoví, že rozhodnutí má být vyvěšeno na úřední desce soudu, platí, že patnáctým dnem vyvěšení bylo rozhodnutí doručeno účastníkům, kteří nejsou soudu známi nebo jejichž pobyt není znám.
§ 48
(1) Písemnosti, které jsou určeny orgánům nebo právnickým osobám, doručují se pracovníkům oprávněným za orgány nebo právnické osoby přijímat písemnosti. Není-li jich, doručuje se písemnost, která je určena do vlastních rukou, tomu, kdo je oprávněn za orgán nebo právnickou osobu jednat, ostatní písemnosti kterémukoli jejich pracovníku, který písemnosti přijme.
(2) Písemnosti určené advokátu mohou být doručovány také advokátním koncipientům a jiným pracovníkům, kteří jsou u advokáta pracovně činní a byli jím pověřeni přijímáním zásilek; to platí přiměřeně i pro doručování písemností určených komerčnímu právníkovi.
(3) Písemnosti určené notáři mohou být doručovány také notářským koncipientům a jiným pracovníkům, kteří jsou u notáře pracovně činní a byli jím pověřeni přijímáním zásilek.
§ 49
(1) Má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Má-li však účastník osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu.
(2) Kdyby doručování účastníku bylo spojeno s obtížemi nebo s průtahy, může mu předseda senátu uložit, aby si zvolil pro přijímání písemností zástupce, jemuž lze bez obtíží a průtahů doručovat. Nezvolí-li si ho, budou pro něho písemnosti ukládány u soudu s účinky doručení; o tom je třeba účastníka poučit.
(3) Usnesení o ustanovení opatrovníka účastníku neznámého pobytu se doručí jedině ustanovenému opatrovníku.
§ 50