Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
VII. volební období
66
Vládní návrh
Zásady zákona o hlášení a evidenci pobytu občanů
Zásada č. 1
Účelem tohoto zákona je úprava hlášení pobytu občanů České a Slovenské Federativní Republiky (dále jen "občané") na území České a Slovenské Federativní Republiky a úprava jeho evidence tak, aby usnadňovaly činnost státních orgánů, orgánů místní správy, místní samosprávy a umožňovaly uspokojovat oprávněné zájmy občanů.
V úvodní zásadě se vymezuje účel nové zákonné úpravy a základní cíl tohoto zákona. Má usnadnit činnost především orgánům státu (orgánům místní správy, orgánům místní samosprávy, soudům, prokuratuře, policii a školským orgánům aj.) při plnění jejich úkolů a umožnit získávat občanům informace o místě pobytu příbuzných, známých atd.
Zásada č. 2
Občan je povinen hlásit počátek a konec svého pobytu v místě příslušným orgánům způsobem stanoveným v tomto zákoně. Orgány příslušné k hlášení a vedení evidence pobytu občanů stanoví zákony národních rad.
Občan trvale žijící v cizině je povinen za přechodného pobytu na území České a Slovenské Federativní Republiky hlásit údaje uvedené v předchozím odstavci příslušným orgánům.
Příslušné orgány jsou povinny v rozsahu stanoveném tímto zákonem plnit úkoly spojené s hlášením pobytu občanů a vedením evidence jejich pobytu.
Podle současného ústavního rozdělení působnosti federace a republik nelze zákonem Federálního shromáždění určovat příslušnost orgánů republik, které budou plnit funkci původních "ohlašoven" pobytu občanů. Orgány, které tuto funkci převezmou, musí proto být stanoveny zákony národních rad.
Na základě získaných zkušeností je potřebné, aby ohlašovací povinnost plnili i občané žijící trvale v zahraničí za svého pobytu na území České a Slovenské Federativní Republiky.
Základním posláním příslušných orgánů bude plnit úkoly spojené s hlášením a evidencí pobytu občanů tak, aby evidence pobytu občanů stále odpovídaly skutečnému stavu. Současně bude poskytovat některé služby spojené s evidencí pobytu občanů pro potřeby právnických i fyzických osob.
Zásada č. 3
Pobytem se podle tohoto zákona rozumí trvalý pobyt a přechodný pobyt.
Trvalým pobytem se podle tohoto zákona rozumí pobyt občana v místě jeho bydliště, zpravidla v místě, kde má domovské právo, rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Tento pobyt může mít občan jen v nemovitosti, která je označena číslem podle příslušných předpisů, nebo na místě, kterému příslušný orgán přidělí pomocné identifikační číslo.
Přechodným pobytem se podle tohoto zákona rozumí pobyt občana mimo místo jeho bydliště, zpravidla v místě, kde se občan dočasně zdržuje z pracovních, studijních, zdravotních, rekreačních a podobných důvodů.
Ze stávající právní úpravy se doporučuje ponechat osvědčené instituty trvalého a přechodného pobytu.
Předpokládá se, že občan může mít pobyt nejen v objektu - budově, ale i na pozemku např. v obytném automobilu, přívěsu, maringotce, hausbotu atd. Pro potřeby evidence pobytu občanů je nezbytné takové místo (pozemek) blíže označit pomocným (identifikačním) číslem.
Zásada č. 4
K trvalému pobytu může být občan přihlášen v téže době pouze v jednom místě.
Občan je povinen hlásit příslušnému orgánu místo a počátek svého trvalého pobytu nejpozději do pěti pracovních dnů po ubytování, přitom je povinen předložit svůj doklad totožnosti a doklad o vlastnictví k bytu nebo o jeho nájmu nebo souhlas pronajímatele k přenechání bytu nebo jeho části (smlouva o podnájmu).
Občan, který se rozhodl k trvalému pobytu mimo území České a Slovenské Federativní Republiky je povinen ohlásit ukončení trvalého pobytu v místě příslušnému orgánu. Pokud je občan umístěn ve zdravotnickém nebo výchovném zařízení, ve kterých se mu poskytuje ústavní péče a nemá trvalý pobyt, přihlásí jej v místě poskytování ústavní péče k trvalému pobytu vedoucí zdravotnického nebo výchovného zařízení.
V ustanoveních této zásady se řeší základní povinnosti občana při hlášení místa, počátku a ukončení trvalého pobytu.
Přebírá se dosavadní úprava, podle níž se každý občan hlásí k trvalému pobytu v téže době v jednom místě. Tento požadavek je nezbytně nutný pro řádné a přesné vedení evidence pobytu občanů.
Nově se stanoví povinnost občana hlásit příslušnému orgánu místo a počátek svého trvalého pobytu nejpozději do pěti pracovních dnů po ubytování. Přitom je povinen předložit svůj doklad totožnosti k vyznačení údajů o hlášení a doklad o vlastnictví k bytu nebo o jeho nájmu nebo souhlas pronajímatele k přenechání bytu nebo jeho části (smlouva o podnájmu).
Dále je v této zásadě řešen způsob hlášení trvalého pobytu a jeho změn v případech, kdy je třeba respektovat zvláštní a atypické situace. Jde především o způsob hlášení ukončení trvalého pobytu občana, který se rozhodl trvale pobývat mimo území České a Slovenské Federativní Republiky a postup při hlášení trvalého pobytu občana dlouhodobě pobývajícího ve zdravotnických zařízeních, nebo kojeneckých ústavech, dětských domovech a dalších výchovných zařízeních.
Zásada č. 5
Za členy rodiny, popřípadě za jiné občany žijící ve společné domácnosti, může hlásit jejich trvalý pobyt jeden z členů této rodiny nebo osoba žijící s nimi ve společné domácnosti, je však přitom povinen předložit jejich doklady totožnosti, pokud jsou jejich držiteli, a současně i další doklady podle zásady č. 4.
Za občany mladší 15 let a za občany zbavené způsobilosti k právním úkonům je povinen splnit ohlašovací povinnost jejich zákonný zástupce a ve zvláštních zdravotnických a výchovných zařízeních pro děti a mládež ubytovatel.
Za ostatní občany, kteří pro svůj zdravotní stav nejsou schopni plnit ohlašovací povinnost bez mimořádných obtíží, může tuto povinnost splnit osoba podle odstavce 1 nebo ubytovatel.
V zájmu úspory pracovního času občanů se přebírá osvědčená možnost, aby za členy rodiny, popřípadě za občany žijící ve společné domácnosti splnil ohlašovací povinnost jeden člen této domácnosti, a to po předložení potřebných dokladů.
Za osoby mladší 15 let nebo za občany zbavené způsobilosti k právním úkonům je povinen jejich ohlašovací povinnost splnit jejich zákonný zástupce nebo ubytovatel např. v kojeneckých ústavech a dětských domovech.
Za občany, kteří sice jsou způsobilí k právním úkonům, avšak pro svůj zdravotní stav nejsou sto splnit ohlašovací povinnost, může tak učinit shora uvedená osoba nebo ubytovatel po předložení jejich dokladů totožnosti.
Zásada č. 6
Občan je povinen, není-li dále stanoveno jinak, hlásit příslušnému orgánu nejpozději do pěti pracovních dnů po ubytování místo, počátek a předpokládanou dobu přechodného pobytu, který potrvá déle než 40 dnů.
Při hlášení přechodného pobytu je občan povinen předložit doklad totožnosti. Při hlášení přechodného pobytu osob uvedených v zásadě c. 5 odst. 2 a 3 platí obdobný postup.
Přejímá se stávající právní úprava. Návrh zároveň zohledňuje požadavek na prodloužení lhůt a stanovuje občanu povinnost hlásit pouze přechodný pobyt, jehož předpokládaná doba bude delší než 40 dnů, a to do pěti pracovních dnů po ubytování.
Zásada č. 7
Ubytovatelem je
a) vlastník budovy, pokud jde o jeho vztah k nájemci a podnájemci bytu nebo k jiným občanům, které ve své budově ubytoval,
b) vlastník nebo nájemce a podnájemce bytu, pokud jde o jejich vztah k jiným občanům, které ve svém bytě ubytovali,
c) provozovatel ubytovacího zařízení, který je odpovědný za provoz takového zařízení poskytujícího za úplatu či bezplatně ubytování, pokud jde o občany, které ve svém ubytovacím zařízení ubytoval,
d) vlastník nebo uživatel pozemku, který na něm jiného občana ubytoval.
Za ubytovací zařízení se podle tohoto zákona nepovažují kasárna, nemocnice, místa, kde se vykonává vazba a nápravně výchovné ústavy. Na jejich provozovatele se nevztahují povinnosti stanovené tímto zákonem pro ubytovatele.
Vymezení pojmu "ubytovatel" je nezbytné pro řádné plnění povinností občanů, státních orgánů a organizací vyplývajících pro ně z tohoto zákona.
Ubytovatelem je především vlastník budovy, pokud jde o jeho vztah k nájemci a podnájemci bytu, kteří se tak stali uživateli bytu nebo jeho části.
Dále je ubytovatelem vlastník nebo nájemce a podnájemce bytu ve vztahu k občanům, které ve svém bytě ubytoval.
Ubytovatelem je i provozovatel ubytovacího zařízení (hotel, rekreační chata, soukromý byt, v němž ubytovává osoby podle zvláštní smlouvy, např. s podnikem Čedok či jinými cestovními kancelářemi aj.).
Konečně je ubytovatelem i vlastník nebo uživatel pozemku, který na něm ubytoval jiného občana. Na pozemku lze ubytovat jiného občana např. v maringotce, ve stanu, v obytném automobilu apod.
Zásada č. 8
Provozovatelé ubytovacích zařízení jsou povinni
a) hlásit příslušným orgánům neprodleně zřízení nebo zrušení ubytovacího zařízení,
b) vést knihu ubytovaných a zapisovat do ní ubytované občany neprodleně při jejich ubytování, i když jde o ubytování jen na část dne, podle zápisů v občanském průkazu, popřípadě v cestovním dokladu,
c) předkládat knihu ubytovaných k nahlédnutí nebo k pořízení výpisu z ní, kdykoliv na požádání útvaru nebo příslušníka policie nebo oprávněného kontrolního orgánu,
d) uschovat knihu ubytovaných v neporušeném stavu po dobu nejméně 10 let ode dne posledního zápisu.
Doporučuje se ponechání stávající právní úpravy, umožňující státním orgánům včetně daňových, s přihlédnutím ke značně se rozšiřujícímu počtu provozovatelů ubytovacích zařízení, plnit jejich úkoly a občanům získávat informace např. o místě pobytu příbuzných, známých atd.
Zásada č. 9
Příslušné orgány jsou při hlášení pobytu občanů a při vedení evidence pobytů občanů povinny
a) ověřit úplnost a správnost stanovených údajů podle dokladů předkládaných občany při hlášení pobytu,
b) učinit záznam o hlášení pobytu v evidenci, v případě trvalého pobytu zabezpečit vyznačení údajů v dokladech totožnosti, jsou-li splněny stanovené podmínky,
c) vydat občanu potvrzení o hlášení k přechodnému pobytu a k trvalému pobytu, a to vždy na jeho žádost,
d) podávat předepsaná hlášení příslušným orgánům pro evidenci pobytu občanů,
e) dohlížet na plnění povinností stanovených tímto zákonem občanům a ubytovatelům.
Obsahem povinností příslušných orgánů jsou především administrativně organizační opatření, která však mají rozhodující význam pro spolehlivé a přesné vedení evidence pobytu občanů.
Vzhledem k předpokládanému novému typu dokladu totožnosti, ve kterém lze vyznačit pouze údaj o místě trvalého pobytu, je stanovena příslušným orgánům povinnost vydat občanu při hlášení pobytu potvrzení o splnění této ohlašovací povinnosti, a to vždy na žádost občana.
Zásada č. 10
Příslušný orgán zruší záznam o pobytu občana v případě jeho úmrtí nebo byl-li občan prohlášen za mrtvého, byl-li záznam učiněn na základě neplatného, falšovaného nebo vědomě pozměněného dokladu nebo jestliže se prokázalo, že se občan trvale zdržuje v zahraničí.
Zrušení záznamu o hlášení pobytu občana příslušným orgánem bude zcela závislé na zjištění objektivních skutečností tímto orgánem nebo prokázaných v řízení provedeném jinými orgány (např. obecními úřady, soudy). Zrušení záznamu nebude mít proto povahu správního aktu, nýbrž povahu technicko organizačního opatření.
Zásada č. 11
Centrální evidenci pobytu občanů vede federální ministerstvo vnitra. Orgány vedoucí evidenci pobytu občanů v republikách jsou povinny poskytovat údaje umožňující vést přesnou a aktuální centrální evidenci pobytu občanů.
Příslušné orgány vedou evidenci pobytu občanů hlášených k pobytu v jejich obvodu.
Evidence pobytu občanů se vede v územních celcích, které stanoví zákony národních rad.
Zákony národních rad upraví domovské právo a určí orgány příslušné k hlášení a vedení evidence pobytu občanů a vymezí podrobnosti o jejich povinnostech a způsobu hlášení občanů k pobytu.
V ustanovení této zásady se určuje, kdo vede evidenci pobytu občanů. Předpokládá se, že tzv. místní evidenci povedou příslušné orgány. V této evidenci budou evidovat pobyt všech občanů přihlášených k pobytu v jejich územním obvodu. V souladu s dosavadní praxí bude evidence pobytu občanů budována třístupňově. Vedle místní evidence vedené příslušnými orgány budou zřízeny evidence podle větších územních celků (např. okres) a celý systém evidencí pobytu bude završen centrální evidencí pobytu občanů.
Vzhledem ke skutečnosti, že vlastní výkon státní správy v dané oblasti přísluší republikám, budou příslušné orgány stanoveny zákony národních rad, jež budou rovněž konkretizovat jejich povinnosti, způsob hlášení občanů a provedou základní zákonnou úpravu domovského práva.
Zásada č. 12
Orgány vedoucí evidenci pobytu občanů sdělují na žádost státních orgánů, právnických a fyzických osob údaje o pobytu občanů, a to za podmínek stanovených zvláštním zákonem.
Stávající právní úprava umožňuje poskytování dat z evidencí pobytu občanů různým subjektům, aniž by zaručovala ochranu těchto dat před zneužitím. Předpokládá se, že v souladu s ústavní Listinou základních práv a svobod dojde k vydání zákona, která obecně upraví způsob sběru, uchovávání a zejména poskytování údajů z různých evidenčních systémů. Poskytování dat z evidence pobytu občanů musí být s tímto zákonem v souladu.
Zásada č. 13
Na postup orgánů vedoucích evidence pobytu občanů se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Odmítnutí přihlášení k trvalému pobytu nebo zrušení záznamu o trvalém pobytu je přezkoumatelné soudem.
Při plnění ohlašovací povinnosti se nerozhoduje o právech a povinnostech občanů, přihlášení k pobytu je evidenčním úkonem, proto není třeba postupovat podle správního řádu. Je však třeba zabezpečit občanům možnost bránit se proti postupu příslušných orgánů.
Zásada č. 14
Při změně názvu obce, její části, ulice nebo jiného veřejného prostranství a při změně popisného, orientačního nebo evidenčního čísla vyznačí tuto změnu příslušné orgány ve své evidenci pobytu a zabezpečí její vyznačení v dokladech totožnosti občanů, jichž se změna týká.
V zájmu přesného vedení evidence pobytu občanů se upravují i případy, kdy občan sice místo svého pobytu nemění, ale kdy dochází ke změně názvu místa, kde je hlášen k pobytu nebo ke změně popisného, orientačního nebo evidenčního čísla nemovitosti, v níž bydlí.
V takovýchto případech bude povinností příslušných orgánů zajistit - po vyznačení v jejich evidenci pobytu občanů - provedení těchto změn i v dokladech totožnosti občanů, jichž se dotýkají.
Zásada č. 15
Hlášení místa, počátku nebo ukončení pobytu učiněná podle dosavadních předpisů se povazují za hlášení podle tohoto zákona.
Aby byl zajištěn plynulý přechod na novou právní úpravu a občané se nemuseli ke dni účinnosti tohoto zákona znovu hlásit k pobytu, považují se hlášení učiněná podle dosud platných právních předpisů za hlášení podle tohoto zákona.
Zásada č. 16
Zrušuje se zákon č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů, a vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 146/1982 Sb., kterou se provádí zákon o hlášení a evidenci pobytu občanů.
Nová právní úprava hlášení a evidence pobytu občanů plně nahradí právní úpravu stávající, kterou lze proto zrušit.
Zásada č. 17
Tento zákon nabývá účinnosti dnem ...........
Den účinnosti zákona bude stanoven při projednávání paragrafovaného znění s přihlédnutím k nezbytné legisvakanci.
V Praze dne 26. srpna 1992
Předseda vlády ČSFR:
Ministr vnitra ČSFR:
PRÁVNÍ A EKONOMICKÝ ROZBOR
Každá moderní společnost z nejrůznějších důvodů nutně potřebuje mít dokonalý přehled o místě pobytu občanů. Rozhodujícím předpokladem, umožňujícím státním orgánům, právnickým a fyzickým osobám správně a včas vykonávat řadu činností nezbytných pro bezporuchové fungování společnosti, je mimo jiné precizně vedená a průběžně aktualizovaná evidence pobytu občanů.
Stát věnuje hlášení pobytu svých občanů a vedení jeho evidence trvalou pozornost a usiluje o to, aby údaje v evidenci v maximální míře odpovídaly skutečnému stavu. Vytváří tak podmínky pro to, aby činnost, resp. rozhodování státních orgánů a jiných organizací i postup občanů byly ekonomické, operativní, jednoduché a vycházely z naprosto přesných a spolehlivých údajů.
V zájmu dosažení tohoto cíle stanoví stát pro své občany povinnost hlásit určeným orgánům místo, počátek a ukončení pobytu.
Hlášení pobytu a vedení evidence pobytu občanů je významné a užitečné jak pro právnické, tak i fyzické osoby.
Pro státní orgány je místo pobytu občana jedním z výchozích údajů pro jejich rozhodování o právech, povinnostech a právem chráněných zájmech občanů. Místo pobytu občana je například jednou z rozhodujících skutečností pro určení příslušnosti soudních, správních a jiných státních orgánů v řízení, jehož je občan účastníkem. Podle místa pobytu občana se provádí řada úkonů státní správy, které by jinak správní orgány mohly provádět jen se značnými obtížemi nebo vůbec ne (např. pořizování seznamů voličů, seznamů branců, pátrání po osobách).
Z hlediska občanů je správně hlášené a evidované místo pobytu rovněž velmi důležité, zejména při uplatňování některých jejich nároků vůči státním orgánům a hospodářským organizacím. Zanedbatelná není ani okolnost, kdy občané prostřednictvím evidence pobytu občanů mohou snáze řešit své osobní záležitosti a problémy (např. získání potřebných údajů při pátrání po příbuzných, po místě pobytu dlužníka).
Pro činnost spojenou s hlášením pobytu občanů a s vedením jeho evidence musí být vytvořeny všestranné podmínky, a to nejen materiální, organizační a personální, ale i právní.
Dosavadní právní úprava hlášení a evidence pobytu občanů je obsažena v zákoně č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů, a ve vyhlášce federálního ministerstva vnitra č. 146/1982 Sb., kterou se provádí zákon o hlášení a evidenci pobytu občanů.
Od vydání uvedených právních předpisů došlo a neustále dochází v důsledku společenského vývoje k řadě změn majících pozitivní i negativní vliv na oblast hlášení a evidence pobytu občanů.
Bylo proto rozhodnuto provést úplnou novelu zákona č. 135/1982 Sb. Úplnou proto, neboť se dotkne převážné části ustanovení dosavadní zákonné úpravy. Dále pak bylo k úplné novele přistoupeno též proto, že zákon o hlášení a evidenci pobytu občanů má vytvořit odpovídající právní rámec pro převedení evidence pobytu občanů na výpočetní techniku a pro vytvoření spolehlivých evidencí pobytu občanů.
Návrh zákona, jehož zásady jsou předkládány, prodlužuje lhůty pro splnění povinnosti občana hlásit se k pobytu. V případě hlášení k pobytu ze tří na pět pracovních dnů po ubytování, u přechodného pobytu, přesahuje-li jeho předpokládaná doba 40 dnů. Vzhledem k novému vzoru občanského průkazu budou příslušné orgány povinny vydávat občanům potvrzení o hlášení k pobytu. Potvrzení o hlášení k pobytu bude vydáváno na žádost občana.
V souvislosti se společenským vývojem lze očekávat i změny, na které stávající právní úprava nepamatuje. Hlášení k pobytu zatím vychází z principu, že pobyt občana je vázán ke konkrétnímu obytnému objektu - domu. Perspektivně je však třeba počítat i s eventualitami jinými. Z objektivních důvodů je třeba pamatovat na možnost občana realizovat svůj pobyt způsoby v České a Slovenské Federativní Republice zatím atypickými - např. v soukromých rekreačních objektech, jež nejsou dosud považovány za objekty určené k trvalému obývání, v obytných přívěsech či v zahradních chatkách.
Určité změny doznává navrhovaný zákon oproti dosavadní právní úpravě i ve způsobu hlášení ukončení pobytu. Vychází se ze skutečnosti, že v zájmu občana i státních orgánů je permanentně aktualizovat evidenci pobytu občanů, a z možností, které v tomto směru poskytuje počítačové zpracování dat. To se konkrétně promítá ve zjednodušení hlášení ukončení pobytu, které bude prováděno automaticky na základě přihlášení se občana k novému pobytu na území České a Slovenské Federativní Republiky. Výjimečné řešení je nezbytné pouze v případech, kdy občan hodlá trvale pobývat v zahraničí.
Na základě požadavků praxe se navrhuje hlásit pobyt občanů i v některých zdravotnických zařízeních pro děti a mládež a v ústavech sociální péče.
Smyslem novely zákona o hlášení a evidenci pobytu občanů není upravovat otázky ochrany dat, proto je v souvislosti s možností poskytovat informace z evidence pobytu občanů (ať již právnickým či fyzickým osobám) odkázáno na zvláštní zákon, tyto otázky obecně řešící v souladu s Listinou základních práv a svobod.
Podle ustanovení čl. 27 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších ústavních zákonů, náleží do působnosti České a Slovenské Federativní Republiky v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti rovněž právní úprava evidence obyvatelstva. Celková novela zákona o hlášení a evidenci pobytu občanů, který je důležitou částí evidence obyvatelstva, je proto připravována formou zákona Federálního shromáždění. Navrhovaný zákon plně respektuje stávající rozdělení působnosti mezi federaci a republiky, a proto neřeší otázky týkající se určení příslušných orgánů a jejich strukturálního členění. Řešení těchto otázek přísluší zákonům národních rad.
Náklady spojené s přijetím nové právní úpravy budou odrážet proces automatizace vedení centrální evidence federálním ministerstvem vnitra a lze je konkretizovat v rámci předložení paragrafovaného znění návrhu zákona. S přihlédnutím ke skutečnosti, že výkon v dané oblasti státní správy patří republikám, nelze vyčíslit bilanci pracovních sil, mzdových prostředků a nákladů spojených s automatizací v rámci jednotlivých republik.