Řeší se případy, kdy hromadný sdělovací prostředek odmítne žadatele o uveřejnění opravy, odpovědi nebo dodatečného sdělení a umožňuje, aby žadatel ve stanovené lhůtě navrhl, aby o povinnosti hromadného sdělovacího prostředku uveřejnit požadovanou opravu rozhodl soud.
Současně se soudy zavazují k tomu, aby v případě oprávněných návrhů rozhodly urychleně o zveřejnění požadovaných oprav způsobem, který stanoví tento zákon.
Je to návrat k prvorepublikové úpravě, kde zákon č. 126/1933 Sb. ukládal soudu pro vyřízení lhůtu pět dnů - v návrhu je to patnáct dnů.
Ustanovení předpokládá přijetí nové právní úpravy na ochranu osobních dat před zneužitím, která zahrne i problematiku zneužití osobních dat občanů hromadnými sdělovacími prostředky.
K části čtvrté
K § 19 až 26
Odpovědnost za činnost hromadného sdělovacího prostředku nese provozovatel.
Odpovědnost za označení reklamy nebo inzerce nese podle tohoto zákona u všech hromadných sdělovacích prostředků jejich provozovatel; má se za to, že tento požadavek je nezbytný zejména z hlediska zamezení nesrovnalostem při uplatňování soudních žalob a skryté reklamy.
Přihlíží se přitom rovněž k možnostem provozovatele zajistit potřebnou kontrolu.
Odpovědnost za obsah inzerce a reklamy nese podle tohoto zákona osoba, která jí objednala; vychází se přitom -z toho, že provozovatel nemůže ověřit např. pravdivost technických údajů apod. Není-li taková osoba známa, nese odpovědnost provozovatel.
Za neplnění stanovených povinností je provozovatel odpovědný jen v rozsahu vymezeném tímto zákonem. Není proto dotčena odpovědnost osoby, která reklamu objednala, např. při nekalé soutěži podle obchodního zákoníku nebo podle trestního zákona při podvodu spotřebitele apod.
V zájmu zajištění ochrany nezletilých před audiovizuálními díly, která by mohla narušit jejich psychický a mravní vývoj, se zavádí povinnost provozovatele seznamovat veřejnost s přístupností uváděných děl mládeži.
Ustanovení určuje obecně tzv. nabídkovou povinnost. Předpokládá se, že republikové předpisy mohou pro některé hromadné sdělovací Prostředky tuto povinnost omezit tak, jak je tomu v dosud platných republikových předpisech o neperiodických publikacích.
K části páté
K § 27 až 36
Vychází se z rozdílného charakteru jednotlivých hromadných sdělovacích prostředků, možnosti pro jejich provozování a potřeby stanovení odpovídajících podmínek zabezpečujících zájmy veřejnosti.
Se zřetelem k tomu se navrhují rozdílné režimy opravňující k provozování hromadných sdělovacích prostředků, přičemž se respektuje zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání.
Součástí oprávnění vydávat tisk je též právo jej tisknout a rozšiřovat. Toto právo však přísluší pouze provozovateli tohoto tisku. V tom případě nepodléhá režimu živnostenského zákona.
Prodej a půjčování tiskovin, který nepodléhá registraci podle tohoto zákona, je podnikáním ve smyslu živnostenského zákona (viz též ustanovení § 37 tohoto zákona).
Ustanovení formuluje antimonopolní opatření v oblasti hromadných sdělovacích prostředků, zejména vyloučení souběhu vlastnictví. Tím se zamezuje nebezpečí vzniku monopolu zejména v aktuálním denním zpravodajství. Ustanovení, i když vymezuje antimonopolní opatření v užším rozsahu, svým pojetím odpovídá srovnatelným zahraničním úpravám s úzce souvisí s plněním řady požadavků občanské společnosti, zejména zabezpečením plurality názorů a odstraněním nebezpečí ztráty možnosti informací pro jednotlivé zájmové skupiny obyvatelstva. Přihlíží se rovněž k ustanovením o nekalé soutěži obchodního zákoníku a k zákonu o hospodářské soutěži. Podobná vymezení jsou běžná v radě evropských právních úprav.
Pro provozování tisku, zpravodajských agentur a audiovizuálních programů není třeba zásadních omezení. Proto postačuje u jejich provozování pouze registrace žadatelů, která má v zásadě evidenční charakter a kterou provádí příslušný orgán stanovený zákonem České národní rady nebo zákonem Slovenské národní rady.
Přestože převažuje evidenční charakter registrace, je zamítavé rozhodnutí příslušného státního orgánu rozhodnutím ve správním řízení se všemi s tím spojenými důsledky.
Důvody odmítnutí registrace jsou zákonem taxativně vymezeny.
Obsahové zaměření periodické tiskoviny je nezbytné z důvodu odlišných daňových sazeb u jednotlivých periodik.
V zájmu žadatele a identifikace rozsahu registrované činnosti hromadného sdělovacího prostředku se stanoví náležitosti registračního listu.
Způsobem obdobným jako ve Španělsku se zabezpečuje možnost ochrany české a slovenské tvorby před obecně silnějším vlivem zahraničních subjektů.
Zánik registrace je omezen pouze na důvody spojené s nečinností vydavatele popř. jeho právního nástupce nebo na zjištěné změny, které by jinak byly důvodem pro zamítnutí žádosti o registraci a rovněž na případ, kdy registrace bylo dosaženo na základě nepravdivých údajů.
Omezení při opakování žádosti limitem dvou let vychází z nynější praxe úmyslného "blokování" stejných či podobných titulů.
Stanoví se rovněž povinnost zaslat opis registračního listu též orgánu druhé republiky, a to zejména z důvodů zamezení registrace stejného nebo podobného titulu.
Řeší se otázky spojené s úmrtím provozovatele a s převodem na dědice.
K části šesté
K § 37
Stanoví se obecná pravidla pro prodej a půjčování tiskovin, které jsou jako druh podnikání podřízeny režimu živnostenského zákona jako volné živnosti.
K části sedmé
K § 38 až 43
Ustanovení předpokládá, že pokuty za neplnění obecně uznávaných povinností stanovených tímto zákonem se uloží až po předchozí výzvě ke sjednání nápravy.
Odpovědnost provozovatele je na rozdíl od odpovědnosti jiných osob stanovena jako odpovědnost objektivní. Sankce jsou stanoveny za porušení povinností, které jsou taxativně vymezeny. Možnost udělení pokuty je časově omezena.
Specificky se stanoví způsob použití výnosu z pokut.
Vynucení plnění povinností prostřednictvím správních pokut se předpokládá pouze tam, kde je to z obecně uznávaných důvodů nezbytné, anebo tam, kde jde nepochybně o nežádoucí obcházení tohoto zákona, např. neohlášení změn, s nimiž je spojen zánik registrace nebo licence.
K části osmé
K § 44 až 48
V souladu s koncepcí tohoto zákona se navrhuje nepřímá novela zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Všechny hromadné sdělovací prostředky, které jsou předmětem tohoto zákona se navrhuje vyjmout z režimu živnostenského zákona. Vychází se přitom ze specifiky hromadných sdělovacích prostředků a zvláštních podmínek podnikání ve sféře kultury. Předpokládá se, že rozšiřování tiskovin (tedy prodej) a půjčování tisku, knih, nenahraných nosičů určených pro audiovizuální programy. apod.) zůstává nadále volnou živností, zatímco výroba takových nosičů zůstává nadále živností vázanou.
Je nezbytné upravit přechod práv dosavadních vydavatelů periodického tisku a dále možnost, a to i prostřednictvím dodatečně nahlášených údajů, uvedení registrace do souladu s požadavky stanovenými tímto zákonem.
Dále se upravuje přechod práv dosavadních podnikatelů v oblasti provozování audiovizuálních programů.
V návaznosti na zavedení registračního režimu pro soukromé podnikatele se zrušuje státní monopol v oblasti výroby, distribuce, dovozu a vývozu kinematografických děl.
Vzhledem k překonání většiny stanovených institutů v zákoně č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku a ostatních hromadných informačních prostředcích a v zákoně č. 94/1949 Sb., o vydávání a rozšiřování knih, hudebnin a jiných neperiodických publikací se navrhuje zrušení těchto zákonů a dalších předpisů upravujících tuto problematiku.
V platnosti se ponechává § 13 dosavadního zákona č. 81/1966 Sb. 7, o periodickém tisku jako dočasné řešená do doby přijetí zákona o obecné povinnosti poskytování informací předvídané v § 4 zákona.
V Praze dne 26. srpna 1992
Předseda vlády ČSFR
Místopředseda vlády ČSFR
