Federální shromáždění ČSFR 1992 – 1992

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky

VII. volební období

Vládní návrh

ze dne ............ 1992,

kterým se mění zákon č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:

Čl. I

Zákon č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, ve znění zákona č. 88/1950 Sb., zákona SNR č. 72/1969 Sb., zákona ČNR č. 146/1971 Sb., a zákona č. 16/1990 Sb., se mění takto:

1. § 1 zní:

"§ 1

(1) Stát poskytuje podle dalších ustanovení tohoto zákona registrovaným [§ 4 odst. 4 a § 22 odst. 1 zákona č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností.] církvím a náboženským společnostem úhradu osobních požitků duchovních, působících jako zaměstnanci církví a náboženských společností v duchovní správě, v církevní administrativě nebo v ústavech pro výchovu duchovních, jestliže o to církev nebo náboženská společnost požádá.

(2) Tuto povinnost nemají církve a náboženské společnosti, jejichž duchovním byly osobní požitky státem poskytovány ke dni 31. 12. 1989.

(3) Celkový rozsah úhrady podle odstavců 1 a 2 stanoví státní rozpočty České republiky a Slovenské republiky.".

2. V § 8 odst. 1 se před slovo "církvím" vkládá slovo "registrovaným [§ 4 odst. 4 a § 22 odst. 1 zákona č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností.]".

3. § 10 se zrušuje.

Čl. II

Zrušují se

1. vládní nařízení č. 219/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církve římsko-katolické státem,

2. vládní nařízení č. 220/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církve československé státem,

3. vládní nařízení č. 221/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení evangelických církví státem,

4. vládní nařízení č. 222/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církve pravoslavné státem,

5. vládní nařízení č. 223/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení náboženských společností státem,

6. vládní nařízení č. 70/1969 Sb., o hospodářském zabezpečení církve řeckokatolické státem.

Čl. III

Tento zákon nabývá účinnosti dnem ................

Důvodová zpráva

Na základě diskuse a návrhu poslanců bylo v čl. I, odst. 1 zákona č. 16/1990 Sb. zakotveno ustanovení podmiňující poskytování osobních požitků duchovním církví a náboženských společností tím, že tyto požitky budou poskytovány pouze duchovním těch církví a náboženských společností, jejichž duchovním byly tyto požitky státem poskytovány ke dni 31. 12. 1989.

Tím se stalo, že některé církve a náboženské společnosti, státem uznané před 31. 12. 1989, nezískaly v tomto směru rovnoprávné postavení. Duchovní jako zaměstnanci církví a náboženských společností mají sice ze zákona (čl. 28 Listiny základních práv a svobod - zákon č. 23/1991 Sb.) právní nárok na mzdu, avšak toto jejich právo nemůže být realizováno, neboť ministerstva kultury ani ministerstva financí republik nejsou povinna ani oprávněna zahrnout tyto mzdové náklady do příslušných rozpočtů.

Podle současného stavu jen dvě církve státem uznané před 31. 12. 1989 nemají podle znění zákona č. 16/1990 Sb. nárok na osobní požitky pro své duchovná z rozpočtů republik. Jsou to Apoštolská církev, jež byla v době totality přinucena vzdát se "dobrovolně" tohoto příspěvku jako podmínky pro uznání své právní existence, a Církev adventistů sedmého dne, jež podle svých vnitrocírkevních zásad odmítá státní podporu na platy svých duchovních, a ústy svých představitelů při projednávání tohoto zákona prohlásila, ze ani po změně zákona své stanovisko nezmění.

Návrh zákona přiznává nárok na úhradu platů duchovních všem registrovaným církvím, tedy i církvím, jež by byly v budoucnosti registrovány a zabezpečuje tak jejich rovné postavení před zákonem.

Čl. I.

Návrh upravuje povinnost státu při úhradě platů duchovních církví a náboženských společností novým způsobem, jenž odpovídá praxi, která se vyvinula po přijetí zákona č. 16/1990 Sb., a to tím způsobem, že příslušný státní orgán poskytuje globální úhradu platů duchovních ústředím příslušných církví a náboženských společností, jež pak samy mzdu duchovním vyplácejí. Na rozsahu úhrady se tím nic nemění.

S ohledem na některé církve případně i náboženské společnosti, které podle svých zásad nevyžadují finanční pomoc od státu, je zde připojena doložka, že úhrada mezd duchovních se poskytuje jen tehdy, jestliže o to církev nebo náboženská společnost požádá. Lhůta pro podání takové žádosti se nestanoví, každá církev může o to požádat kdykoliv.

V odstavci 3 se stanoví, že celkový rozsah úhrady určí státní rozpočty České republiky a Slovenské republiky, což opakuje jen jinou formou znění přijaté zákonem č. 16/1990 Sb.

Doplnění slovem "registrovaných" jen upřesňuje, že stát hradí další náklady opět jen registrovaným církvím a náboženským společnostem. Dosavadní znění zákona by mohlo vést k nejasnostem.

Tento paragraf se navrhuje zrušit. Podle něho stát dozíral na majetek církví a náboženských společností a omezoval dispozice s tímto majetkem požadavkem předchozího souhlasu státní správy. Praxe po vydání zákona č. 2 6/1990 Sb. sice od tohoto požadavku upustila, avšak v zájmu depurace právního řádu je třeba toto ustanovení výslovně zrušit.

Pokud jde o náklady, jež stát církvím a náboženským společnostem poskytuje, netřeba zavádět zvláštní kontrolu jejich použití. Vychází se z platných zákonů o státní kontrole prostřednictvím ministerstev kontroly i ministerstev kultury obou republik, které provádějí kontrolu všech subjektů, na které stát přispívá.

Čl. II

Tímto článkem se zrušují všechna vládní nařízení vydaná podle zákona č. 218/1949 Sb., protože jsou celým svým obsahem v rozporu se změnami provedenými v zákoně č. 218/1949 Sb., a to jak zákonem č. 16/1990 Sb., tak i tímto zákonem.

Pokud jde o finanční dopad navrhovaného zákona na rozpočet federace, třeba konstatovat, že náklady nevznikají žádné.

Náklady vzniknou v České republice a ve Slovenské republice v oboru ministerstev kultury obou republik zvýšením nákladů na mzdy duchovních vyplácené podle tohoto zákona.

V současné době to budou pouze náklady na mzdy duchovních Apoštolské církve, která hodlá o tyto náklady požádat.

Po projednání s touto církví byly náklady pro Českou republiku vyčísleny přibližně částkou 1 mil. Kčs. Ministerstvo kultury Slovenské republiky vyčíslilo náklady přibližně částkou 1,6 mil. Kčs. Ministerstva financí republik však upozorňují, že v rozpočtech republik není vytvořen prostor pro řešení dalších požadavků a tyto nároky budou muset být hrazeny v rámci schválených rozpočtů ministerstev kultury obou republik. Vzhledem k tomu, že jde o nevelké náklady, lze předpokládat, že dosavadní rozpočty ministerstev kultury postačí na hrazení těchto dalších nákladů.

I když Církev adventistů sedmého dne zatím úhrady žádné nepožaduje, je třeba i s touto eventualitou počítat, jakož i s tím, že v budoucnosti mohou být registrovány další církve a náboženské společnosti, které budou požadovat finanční částky na úhradu požitků svých duchovních.

V Praze dne 26. srpna 1992

Předseda vlády ČSFR

Místopředseda vlády ČSFR