Federální shromáždění ČSFR 1992 – 1992

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky

VII. volební období

57

o výrobě a rozvodu elektřiny

(elektrizační zákon)

Tento zákon upravuje podmínky veřejného zásobování elektřinou a dále podmínky, za kterých lze zřizovat zařízení na výrobu elektřiny.

Na rozdíl od zákona č. 79/1957 Sb., který respektuje výhradní právo státu na zásobování elektřinou a odlišné ekonomické podmínky, nahlíží předloha na upravovanou činnost jako na podnikatelskou aktivitu. Současně však zohledňuje její významná specifika, především skutečnost, že elektřina je denní potřebou civilizované společnosti a díky svým fyzikálním vlastnostem představuje zboží zvláštní povahy. Proto nebylo možné zařadit veřejné zásobování elektřinou mezi živnosti. Předloha již neupravuje oblast spotřeby elektřiny nebo dispečerské řízení. Výroby elektřiny obecně se dotýká jenom v otázce zřizování zdrojů.

Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) veřejným zásobováním elektřinou výroba nebo rozvod elektřiny za účelem její úplatné dodávky cizím odběratelům, s výjimkou výroby elektřiny v malých elektrárnách, nebo rozvádění elektřiny pomocí zařízení uvedených pod písmenem b),

b) veřejným rozvodem elektřiny zařízení pro přenos, přeměnu a rozvádění elektřiny, včetně řídící a zabezpečovací techniky, pokud slouží k dodávce elektřiny cizím odběratelům,

c) malou elektrárnou [§ 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).] výrobna elektřiny o instalovaném výkonu nepřesahujícím 10 MW.

Zákonem se budou řídit výrobci elektřiny bez ohledu na to, zda dodávají elektřinu do veřejného rozvodu nebo přímo jiné osobě a dále provozovatelé veřejného rozvodu. Nezáleží přitom na množství vyrobené a dodávané elektřiny. Výjimkou je výroba elektřiny v malých elektrárnách, která je živností podle živnostenského zákona. Vzhledem k tomu, že citovaný zákon nedefinoval, co se rozumí malou elektrárnou, vysvětluje tento pojem předloha. Pojem "veřejný rozvod elektřiny" se zavádí z důvodu zvláštního postavení jeho provozovatele a zvýšené ochrany tohoto zařízení. Z definice vyplývá, že jde o elektrické vedení všech napěťových hladin, nadzemní i podzemní a dále o stanice (transformovny, spínací stanice, měnírny apod.). Vždy však musí jít o zařízení, které slouží k zásobování více osob. Výroba elektřiny pro vlastní spotřebu nepodléhá režimu tohoto zákona.

K veřejnému zásobování elektřinou je třeba povolení podle tohoto zákona. Povolení uděluje orgán státní správy pro oblast energetiky (dále jen "energetický úřad"), který určí zákon národní rady. Tento úřad stanoví též podmínky výkonu povolené činnosti.

Nestanoví-li tento zákon jinak, platí o podmínkách podnikání v oblasti veřejného zásobování elektřinou přiměřeně ustanovení § 5, 6, 8, 10 až 16, 27 odst. 2 a 3 a § 50 až 59 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).

Výroba a rozvod elektřiny pro jiné osoby představuje činnost, na které je zvláštní obecný zájem, a proto je nezbytné upravit zásahy do jejího výkonu. Výrazem ingerence státu je povolení, tj. jeho předchozí souhlas s aktivitou podnikatelských subjektů. Se změnou v chápání úlohy státu v ekonomice dochází k transformaci v postavení orgánů státní správy, které by napříště měly mít zakladatelské funkce jenom v nezbytně nutném rozsahu. Proto také předloha nerozlišuje mezi státními podniky a ostatními právnickými nebo fyzickými osobami, jak tomu bylo doposud. Všichni stejně musí získat povolení k veřejnému zásobování elektřinou. Předloha neupravuje výkon státní správy, který přináleží republikám a ponechává na jejich zvážení, kdo bude pravomoci upravené zákonem vykonávat. V principu lze říci, že by to měl být již zřízený ústřední orgán státní správy, i s ohledem na to, že se nepředpokládá větší počet povolovacích řízení, který by mohl nadměrně zatížit činnost tohoto orgánu. Není však vyloučeno, aby vydávání povolení nebo jiné činnosti podle tohoto zákona byly přeneseny na orgán státní správy nižšího stupně, který je lépe seznámený s problematikou území, pro které se povolení k rozvodu elektřiny vydává.

Povolení lze vydat na výrobu elektřiny (výrobní povolení) nebo na přenos, přeměnu a rozvod elektřiny ve vymezeném území (rozvodné povolení). Pro jedno území a jednu hladinu napětí lze vydat jen jedno povolení. Témuž subjektu lze vydat výrobní i rozvodné povolení.

Podmínkou pro udělení povolení je, že žadatel má ukončené vysokoškolské vzdělání v oboru elektrotechniky a nejméně pět let praxe v tomto oboru; je-li žadatelem právnická osoba, musí tuto podmínku splňovat její odpovědný zástupce [§ 11 zák. č. 455/1991 Sb.]. Energetický úřad může udělení povolení vázat i na podmínku, že uvedenou kvalifikaci mají někteří další zaměstnanci žadatele, např. vedoucí zvlášť významných výrobních zdrojů nebo rozvoden.

O zrušení povolení je povinen provozovatel veřejného zásobování elektřinou (dále jen "energetický podnik") požádat energetický úřad nejméně dvanáct měsíců předem. Energetický úřad pak povolení k poslednímu dni lhůty zruší.

Energetický podnik je povinen ve své činnosti dbát ochrany životního prostředí.

Předloha rozlišuje dva druhy činnosti, jednak výrobu elektřiny a její úplatnou dodávku (bez ohledu na to, zda jde o přímou dodávku jedné osobě nebo o dodávku do veřejného rozvodu), jednak provoz veřejného rozvodu elektřiny, který je spojen se zásobováním většího počtu osob. V druhém případě může být státní souhlas udělen jen k činnosti na přesně vymezeném území. Návrh vylučuje, aby pro jedno území bylo uděleno více rozvodných povolení pro stejnou napěťovou hladinu. Zvláštní režim se zavádí pro zrušení oprávnění k výkonu činnosti. Je nutné vycházet z toho, že ukončení veřejného zásobování elektřinou není možné ze dne na den. Lhůta uvedená v zásadě poskytuje orgánu státní správy čas na to, aby řešil otázku nástupnického subjektu.

Energetický podnik, kterému bylo vydáno povolení na provoz veřejného rozvodu elektřiny ve vymezeném území (dále jen "rozvodný podnik"), je povinen v souladu s podmínkami odběru uzavřít s každým smlouvu o připojení a zásobování (obecná připojovací a zásobovací povinnost). Podmínky odběru schvaluje a tarifní ceny navrhuje energetický úřad. Rozvodný podnik je povinen je zveřejnit způsobem v místě obvyklém.

Připojovací ani zásobovací povinnost podle předchozího odstavce rozvodný podnik nemá, je-li to pro něho mimořádně nevýhodné. Případné spory o tom, jakož i spory o povinnostech podle odstavce 1, rozhoduje energetický úřad.

Rozvodný podnik nesmí přerušit nebo zastavit zásobování elektřinou z jiných důvodů, než jsou uvedeny v podmínkách odběru (odstavec 1).

Rozvodný podnik může požadovat na úhradu svých nákladů vyvolaných požadavkem na zvýšení objemu zásobování příspěvky v rozsahu stanoveném v prováděcím předpise. Právo na příspěvek musí rozvodný podnik uplatnit nejpozději při projednání žádosti o zvýšení objemu zásobování, jinak právo zaniká.

Předloha upravuje postavení rozvodných podniků, resp. jejich práva a povinnosti v rámci zásobování veřejnosti elektřinou. Schvalování podmínek odběru energetickým úřadem má zaručit stejné postavení žadatelů o připojení a zabránit zneužití výsadního postavení rozvodného podniku. Zbavit se povinnosti může rozvodný podnik jenom v případě, že požadované připojení by rozvodný podnik zatěžovalo nad rozumnou míru. Tato volná formulace byla zvolena s ohledem na variabilitu případů, jež mohou v praxi nastat. Posuzování existence připojovací povinnosti může někdy podléhat subjektivním vlivům a proto předloha zmocňuje orgán státní správy k rozhodnutí.

Rozvodný podnik je povinen odebírat elektřinu

a) z výroby, v níž je elektřina vedlejším produktem (dále jen "vynucená výroba"), pokud ke zřízení zdroje této výroby byl dán souhlas podle zásady č. 11,

b) vyrobenou v malé vodní elektrárně [ČSN 73 6881] nebo v zařízení na výrobu elektřiny, jež využívá obnovitelné zdroje energie (např. geotermální, větrnou, bioplyn apod.), pokud odběr trvale nezmenší jeho hospodářské výsledky nebo pokud tomu nebrání technické důvody na straně rozvodného podniku.

V případě sporu rozhodne energetický úřad. V rozhodnutí, které se tyká odběru podle písmene a), může tento orgán vymezit podmínky a rozsah odběru.

Jak vyplývá z pojmu "vynucená výroba elektřiny", jde o technologický proces, při kterém elektrická energie vzniká jako zákonitý vedlejší produkt. Pro elektřinu je charakteristické, že nejde skladovat, a proto je požadavek na její odběr logický. Na druhé straně nelze nevidět, že vynucená výroba je dražší. V souvislosti s tím byla zvažována alternativa bezplatné dodávky takto vyrobené elektřiny podobně jako tomu je v některých státech. Nakonec se však přistoupilo k podmínění odběru jeho hospodárností a technickou proveditelností. V souladu se zájmem státu na rozvoji ekologicky čisté výroby elektřiny a na využívání relativně snadno dostupných zdrojů energie, ukládá zásada rozvodným podnikům povinnost odběru elektřiny ze zařízení uvedených pod písmenem b). I v tomto případě však je nutné chránit oprávněné zájmy rozvodného podniku, který je rovněž podnikatelským subjektem a nelze proto po něm požadovat, aby odebíral elektřinu i za cenu svých ekonomických ztrát.

Rozvodným podnikům přísluší oprávnění

a) zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech v rozsahu vyplývajícím ze stavebního povolení veřejný rozvod elektřiny, mimo stanice s rozlohou větší než 40 m²,

b) v rozsahu nezbytně nutném vstupovat a vjíždět při stavbě, provozování, opravách, změnách nebo odstraňování veřejného rozvodu elektřiny na příjezdné, průjezdné a vedením přímo dotčené cizí nemovitosti,

c) odstraňovat a oklešťovat stromoví a jiné porosty v rozsahu nezbytně nutném ke zřízení a k bezpečnému a plynulému provozování veřejného rozvodu elektřiny, pokud tak vlastník nebo uživatel nemovitosti neučiní sám na žádost a náklady rozvodného podniku.

Rozvodným podnikům přísluší oprávnění v nezbytně nutném rozsahu vstupovat při provozování a opravách veřejného rozvodu elektřiny na nemovitosti, na nichž jsou umístěny objekty zvláštního určení, za podmínek stanovených federálním ministerstvem obrany, federálním ministerstvem vnitra nebo republikovými ministerstvy vnitra.

Oprávnění podle odstavce 1 vznikají dnem právní moci stavebního povolení a povinnost trpět výkon oprávnění vázne na nemovitosti jako věcné břemeno. Oprávnění zanikají zrušením veřejného rozvodu elektřiny. Vyžaduje-li nakládání s nemovitostí odstranění nebo změnu veřejného rozvodu elektřiny, je vlastník nebo uživatel nemovitosti povinen tuto skutečnost oznámit rozvodnému podniku. Rozvodný podnik je povinen do dvou měsíců po oznámení zařízení odstranit nebo změnit. Nedojde-li k dohodě o tom, zda jsou důvody vyžadující odstranění nebo změnu veřejného rozvodu elektřiny, rozhodne orgán, který stavbu veřejného rozvodu elektřiny povolil. Vznikne-li změnou poměrů hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou rozvodného podniku, může soud rozhodnout, aby rozvodný podnik veřejný rozvod elektřiny změnil nebo přeložil.

Rozvodný podnik je povinen upozornit vlastníka nebo uživatele nemovitosti na dobu a rozsah prací souvisejících s výkonem oprávnění tak, aby tento mohl provést potřebná opatření k zamezení, popřípadě ke snížení škody; to neplatí, pokud by tím byl ztížen okamžitý zásah při odstraňování havarijní situace. Ihned po provedení nezbytných prací a po skončení užívání je rozvodný podnik povinen uvést nemovitost do původního stavu. Při výkonu oprávnění podle odstavce 1 je rozvodný podnik povinen co nejvíce šetřit nemovitost, práva vlastníka nebo uživatele nemovitosti, jakož i práva třetích osob.

Do jednoho měsíce ode dne právní moci rozhodnutí, kterým byl veřejný rozvod elektřiny zkolaudován, je rozvodný podnik povinen oznámit tuto skutečnost vlastníkům nebo uživatelům dotčených nemovitostí. Za znemožnění nebo ztížení užívání nemovitosti zřízením veřejného rozvodu elektřiny je rozvodný podnik povinen poskytnout náhradu, požádá-li o to vlastník nebo uživatel do 6 měsíců ode dně, kdy rozvodný podnik splnil oznamovací povinnost, jinak právo na náhradu zaniká. Nedojde-li k dohodě o náhradě, je rozvodný podnik povinen poskytnout jednorázovou náhradu obdobně podle předpisů pro vyvlastnění. Vzniklé spory rozhoduje soud.

Stavba elektrického vedení, popřípadě jeho součástí (stanice) se nemůže obejít bez použití cizích nemovitostí. To platí i pro údržbu, opravy nebo odstranění zařízení. Skutečnost, že jde přitom o zásahy do vlastnického nebo užívacího práva kompenzuje předloha tím, že striktně vymezuje, kdy tato situace může nastat, dále tím, že ukládá rozvodným podnikům povinnost šetřit dotčené nemovitosti a uvést je do řádného stavu a v neposlední řadě i tím, že přiznává vlastníkům nebo uživatelům právo na náhradu. Zásada zakládá pravomoc soudu rozhodovat o změně nebo odstranění zařízení z důvodu hrubého nepoměru mezi věcným břemenem a výhodou energetického podniku. Zvláštním důvodem odstranění nebo změny zařízení je takové nakládání s nemovitostí (většinou její demolice), které neumožňuje další provoz energetického zařízení. Jako nejvhodnější orgán k řešení event. sporů se jeví příslušný stavební úřad. Jeho rozhodnutí v dané věci bude mít deklaratorní povahu. Skutečnost, že nemovitost bude dotčena věcným břemenem vyplývá již z územního rozhodnutí a vlastníci nebo uživatelé mají v řízení postavení účastníka řízení.

O škodě způsobené na nemovitosti nebo jejím příslušenství při stavbě, provozu, opravách, změně nebo odstraňování veřejného rozvodu elektřiny platí obecné předpisy. Za tyto škody se nepovažuje znemožnění nebo ztížení užívání nemovitostí, o němž jedná zásada č. 7.

Předloha odkazuje na obecnou úpravu náhrady škody, která je uvedena v občanském zákoníku jako odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností (§ 420a). Půjde jednak o škody vzniklé při provozu zařízení (např. pádem vedení na stavbu) a dále o škody způsobené aktivní činností energetického podniku při zřizování, opravách nebo odstraňování vedení nebo stanic. Odpovědnost je omezena jednak věcně, tj. že lze požadovat jenom škodu způsobenou na nemovitosti, jednak po stránce osobní, tj. že se jí může dovolávat pouze kvalifikovaná osoba, vlastník nebo uživatel. Novým prvkem oproti stávající úpravě je zvětšení rozsahu náhrady škody o ušlý zisk.

Veřejný rozvod elektřiny požívá zvýšené ochrany a každý je povinen zdržet se všeho, co by jej mohlo poškodit.

Veřejný rozvod elektřiny, mimo nadzemní vedení nízkého napětí, je chráněn ochrannými pásmy. Povinnosti nebo omezení v ochranných pásmech vznikají dnem právní moci rozhodnutí o umístění stavby a zanikají zrušením veřejného rozvodu elektřiny.

Ochranné pásmo elektrického vedení je vymezeno svislými rovinami vedenými po obou stranách vedení ve vodorovné vzdálenosti měřené kolmo na vedení, která činí na každou stranu od krajního vodiče, s výjimkou podzemního vedení

a) u vedení do 110 kV patnáct metrů,

b) u vedení do 220 kV dvacet metrů,

c) u vedení do 400 kV třicet metrů,

d) u vedení nad 400 kV čtyřicet metrů.

U podzemního vedení do 110 kV činí ochranné pásmo jeden metr. U podzemního vedení nad 110 kV se stanoví rozsah ochranného pásma ve stavebním povolení.

V jednotlivých případech mohou být ve stavebním povolení vzdálenosti hranice ochranného pásma od krajních vodičů stanoveny na obě strany nestejně, pokud se přitom nepřekročí celková šířka ochranného pásma.

Ochranné pásmo stanic je vymezeno svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenosti 30 m kolmo na oplocenou nebo obezděnou hranici objektu stanice, u stožárových transformoven z vysokého na nízké napětí činí tato vzdálenost 10 m. Pro ochranu venkovního vedení nízkého napětí platí závazné podmínky uvedené v československých normách.

V ochranných pásmech je zakázáno zřizovat stavby a uskladňovat lehce hořlavé nebo výbušné látky nebo provádět jiné činnosti, které by mohly ohrozit plynulost a bezpečnost provozu veřejného rozvodu elektřiny nebo bezpečnost osob a jejich majetku. Porosty je dovoleno pěstovat do výšky tří metrů a ve vzdálenosti pět metrů od krajního vodiče je dovoleno pěstovat porosty do takové výše, aby se při pádu nemohly dotknout vedení.

V ochranných pásmech podzemního vedení je dále zakázáno zřizovat skládky a provádět jiné činnosti, které by mohly znemožnit nebo podstatně znesnadnit přístup k vedení, nebo které by mohly způsobit prosakování korozivných látek, popřípadě jinak ohrozit podzemní vedení. Výjimky může povolit stavební úřad. Účastníkem řízení je dotčený rozvodný podnik.

Styku veřejného rozvodu elektřiny s komunikacemi, vedeními všeho druhu a vodohospodářskými díly, jakož i jeho vedení v územích, v nichž jsou dobývány nerosty, upraví ve vzájemné dohodě orgány státní správy, jimž přísluší tyto stavby povolit nebo rozhodnout o stavbách v uvedených územích.

Význam ochranného pásma není jenom v tom, že umožňuje nerušený provoz energetického díla a tím plynulé zásobování elektřinou. Je to zároveň určitý prvek pasivní bezpečnosti pro cizí osoby a jejich majetek. Dnes je tato problematika řešena podzákonnými normami a její zařazení přímo do zákona si vyžádala skutečnost, že jde o výrazný zásah do práv třetích osob.

Rozvodné podniky jsou povinny vést dokumentaci o svém nově zřízeném elektrickém vedení a řídící a zabezpečovací technice a jsou povinny poskytovat závazně informace o existenci podzemního vedení nebo řídící a zabezpečovací technice stavebníkům, popřípadě projektantům staveb, jejichž provedení je spojeno se zemními pracemi. Stavebníci, popřípadě projektanti těchto staveb jsou povinni si tyto informace u nich vyžádat.

Povinnost zjišťovat uložení podzemního vedení má praktický význam pro stavebníky, protože splněním této povinnosti se zbavují případné odpovědnosti za poškození vedení, které nebylo uvedeno ve vyjádření rozvodného podniku.

Stavbu zařízení na výrobu elektřiny o instalovaném výkonu nejméně 10 MW lze zřídit jenom se souhlasem ústředního orgánu státní správy pro oblast energetiky. Souhlas tohoto orgánu je dále třeba i pro zvýšení instalovaného výkonu, nedosahujícího 10 MW, nad tuto hranici a ke zvýšení instalovaného výkonu přesahujícího tuto hranici, jde-li o zvýšení nad 10 MW. Uvedený souhlas se vydává z hlediska ochrany veřejných zájmů při zásobování elektřinou. Ústřední orgán státní správy je povinen rozhodnout o žádosti o souhlas nejpozději do 60 dnů ode dne jejího doručení a musí si k tomu vyžádat stanovisko rozvodného podniku, který na dotčeném území provozuje veřejný rozvod elektřiny. Udělení souhlasu lze vázat na splnění určitých podmínek, zejména k zajištění hospodárné výroby, přenosu nebo rozvodu elektřiny.

Ustanovení předchozího odstavce platí i pro zřízení nebo rozšíření zařízení s vynucenou výrobou elektřiny, bez ohledu na jeho instalovaný výkon.

Předloha omezuje zřizování nebo rozšiřování výroben elektřiny. Povinnost vyžádat si souhlas platí pro všechny právnické a fyzické osoby bez ohledu na to, zda mají povolení či nikoliv. Tento institut je i ve stávající právní úpravě, kde však měl za cíl udržet monopol státu na výrobu elektřiny. V nových podmínkách je účelem předchozího souhlasu vytvořit pro stát nástroj k prosazování energetické politiky. Umožní se tím blokovat nereálné nebo nepotřebné projekty již v počátečních fázích a naopak při vydání souhlasu je možné vhodným způsobem regulovat tuto oblast. U zařízení s vynucenou výrobou elektřiny je důvodem souhlasu skutečnost, že rozvodné podniky mají povinnost takto vyrobenou elektřinu vykupovat. Kladné rozhodnutí orgánu státní správy nenahrazuje územní rozhodnutí ani stavební povolení a v případě jaderných elektráren ani souhlas orgánu státního dozoru.

Za porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo podle něho uložených, ukládají energetické úřady, nejde-li o činy přísněji stíhané, pokuty až do výše 100 000 Kčs. Pokutu lze uložit do šesti měsíců ode dne, kdy se energetický úřad o porušení povinnosti dozvěděl, nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy k němu došlo. Při ukládání pokuty se přihlíží zejména k závažnosti, způsobu a následkům protiprávního jednání. Pokuta je splatná do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o jejím uložení.

Novým momentem v právní úpravě výroby a rozvodu elektřiny jsou sankce ukládané za porušení zákonných povinností, a to jak energetickým podnikům, tak i ostatním osobám. Na straně jiných osob přichází do úvahy zejména pokuty za poškození elektrického vedení nebo řídící a zabezpečovací techniky, porušení zákazů týkajících se ochranných pásem apod. Požadavek úpravy sankčního postupu vyplynul z praxe energetických podniků, které jsou bezmocné proti zásahům do jejich zařízení a hrozba pokuty má přispět ke zmírnění negativního stavu.

Neoprávněně odebírá elektrickou energii ten, kdo

a) bez souhlasu rozvodného podniku připojí na veřejný rozvod elektřiny zařízení sloužící k odběru nebo ten, kdo z takového zařízení elektřinu odebírá ač ví, že k jeho připojení nedal rozvodný podnik souhlas,

b) odebírá elektřinu z té části zařízení připojeného na veřejný rozvod elektřiny, kterou prochází neměřená elektřina.

c) provede takový zásah na měřidle, že buď odběr vůbec nezaznamenává nebo jej zaznamenává ke škodě rozvodného podniku, popřípadě takové měřidlo vědomě užívá.

Dopustí-li se jednání uvedeného v odstavci 1 fyzická osoba a odběr neslouží k podnikání [§ 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.] nebo jiné výdělečné činnosti [zák. č. 455/1991 Sb.], je povinna zaplatit rozvodnému podniku náhradu škody ve výši 10.000,- Kčs. Pokud se jednání podle odstavce 1 dopustí právnická osoba nebo fyzická osoba, u které odběr slouží k podnikání nebo jiné výdělečné činnosti, je povinna zaplatit rozvodnému podniku náhradu škody ve výši 200.000,- Kčs.

Pro uplatňování nároků na náhradu škody podle odstavců 2 a 3 platí jinak ustanovení občanského zákoníku.

V praxi dochází často k tomu, že elektrická energie je odebírána bez souhlasu rozvodného podniku. Předloha upravuje dva druhy manipulací. Pro obě je společné to, že jejich postih není možné upravit v dodávkové smlouvě, která buď vůbec není uzavřena nebo se vztahuje na konkrétní odběrné místo situované jinde, a že vzniká škoda na straně rozvodného podniku. Dosud je takové jednání postihováno jenom vyhláškou č. 140/1978 Sb., o dodávce elektřiny obyvatelstvu, a její institut paušalizované náhrady škody předloha recipuje. Významným důvodem pro tuto nezvyklou úpravu je objektivní neschopnost rozvodných podniků přesně stanovit zahájení a rozsah neoprávněného odběru.

Právnické a fyzické osoby, které do dne účinnosti tohoto zákona provozovaly veřejné zásobování elektřinou v souladu s právními předpisy, mohou pokračovat v této činnosti po dobu jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona. Po uplynutí této lhůty oprávnění zaniká.

Pokud fyzické osoby předloží v uvedené lhůtě energetickému úřadu doklady prokazující, že splňují podmínky stanovené zákonem nebo, že ustanovily odpovědného zástupce [§ 11 zák. č. 455/1991 Sb.], který podmínky splňuje a požádají o jeho schválení, stávají se ke dni zániku oprávnění energetickými podniky podle tohoto zákona; to platí i pro právnické osoby, které předloží doklady prokazující, že ustanovily odpovědného zástupce [§ 11 zák. č. 455/1991 Sb.], který splňuje podmínky podle zákona.

Podmínky odběru podle zásady č. 5 musí rozvodné podniky předložit energetickému úřadu ke schválení nejpozději do 2 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.

Předloha musí řešit i otázku dalšího výkonu činnosti dnešních rozvodných podniků a fyzických osob, které provozují výrobny dodávající elektřinu jiné osobě. Přebírá přitom konstrukci uvedenou v živnostenském zákoně platnou pro koncesované živnosti. Současně se ukládá rozvodným podnikům předložit ke schválení první podmínky odběru.

Oprávnění k cizím nemovitostem, jakož i omezení jejich užívání, která vznikla do dne účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachována. Pokud se týče omezení užívání nemovitostí v ochranných pásmech vedení 400 kV, která byla zkolaudována přede dnem účinnosti tohoto zákona, zůstávají tato omezení zachována v dosavadním rozsahu. Vlastnická práva a práva hospodaření s národním majetkem vzniklá podle § 35 zákona č. 79/1957 Sb. zůstávají nedotčena.

V zájmu právní jistoty řeší předloha kontinuitu právních vztahů vzniklých v minulosti. Výslovně se předloha zmiňuje o ochranných pásmech vedení 400 kV, kde se šíře pásma zvětšuje. Vlastnické právo založené zák. č. 79/1957 Sb. zůstává zachováno, což ovšem neznamená, že po účinnosti nového zákona nemůže dojít k jeho převodům na jiné osoby.

Vláda České republiky a vláda Slovenské republiky upraví nařízením podmínky a rozsah regulace výroby a rozvodu elektřiny pro případ bezprostřední hrozícího nebo vzniklého nedostatku elektřiny.

Prováděcí předpis podle zásady č. 5 vydají příslušné ústřední orgány státní správy republik.

Předloha obsahuje zmocnění pro republikové vlády vydat nařízení, které upraví "krizové stavy". V době, kdy není potřeba regulovat odběr elektřiny, budou soustavy řízeny běžnými dispečerskými prostředky, jejichž použití bude mít oporu ve smluvních vztazích s odběrateli. V souladu s dělbou kompetencí mezi federací a republikami přísluší vydání prováděcího předpisu republikovým orgánům.

Po dni účinnosti tohoto zákona se nepoužije ustanovení § 3 dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění zákona č. 114/1948 Sb. o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků, pokud upravuje právo státu zakládat nové podniky v odvětví energetiky.

Je nutné pozastavit účinnost znárodňovacího dekretu, který založil monopolní postavení státu na výrobu a rozvod elektřiny.

Zrušují se

1. zákon č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrizační zákon),

2. vládní nařízení č. 80/1957 Sb., kterým se provádí zákon č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrizační zákon),

3. vyhláška č. 9/1958 Ú. l., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrizační zákon),

4. vyhláška č. 10/1958 Sb., o jednotných podmínkách pro připojování odběrných elektrických zařízení k zařízením pro veřejný rozvod elektřiny (připojovací podmínky),

5. vyhláška č. 137/1958 Ú. l., o podmínkách styku energetických děl s komunikacemi, vedeními všech druhů, vodami, vodohospodářskými díly a zařízeními (pravidla styku),

6. vyhláška č. 153/1961 Sb., o změně šířky ochranného pásma elektrického vedení vysokého napětí.

7. vyhláška č. 140/1978 Sb., o dodávce elektřiny obyvatelstvu, s výjimkou ustanovení o placení odběru elektřiny inkasem.

Ponechávají se v platnosti jenom ta ustanovení, která řeší inkaso, vzhledem k tomu, že dosud nebyla otázka vztahu mezi rozvodnými podniky a organizacemi spojů definitivně vyřešena.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem ........

V Praze dne 26. srpna 1992

Předseda vlády ČSFR:

Stráský v. r.

Ministr hospodářství ČSFR:

Kubečka v. r.